6 Tdo 354/2023-736
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 4. 2023 o dovolání, které podal obviněný E. B., nar. XY, trvale bytem XY, XY, adresa k doručování XY, XY, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 2. 2022, č. j. 6 To 289/2021-651, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 4 T 23/2021, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného E. B. odmítá.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 17. 8. 2021, č. j. 4 T 23/2021-597, byl obviněný E. B. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným přečiny podvodu podle § 209 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku jako spolupachatel podle § 23 tr. zákoníku a maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, za které byl odsouzen podle § 209 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Dále byl obviněnému podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu jednoho roku a šesti měsíců. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozenému J. H. majetkovou škodu v částce 740.000 Kč.
2. Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 17. 2. 2022, č. j. 6 To 289/2022-651, z podnětu odvolání obviněného podle § 258 odst. 1 písm. d) tr. ř. napadený rozsudek zrušil a za použití § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného uznal vinným, že
1. dne 15. 10. 2020 mezi 16.25 a 16.59 hodin za účelem vylákání peněz od J. H., na základě předchozí ústní dohody o prodeji traktoru tovární značky Zetor PROXIMA typ 110 CL s čelním nakladačem za 740.000 Kč uzavřené s J. H., kterou však neměl v úmyslu splnit a vystupujíc při jednáních s J. H. coby M. N., převzal E. B. od J. H. na adrese XY, XY, okres Bruntál, první část kupní ceny v hotovosti ve výši 300.000 Kč oproti falešným účetním dokladům, falešným zálohovým fakturám označeným jako Z920200251 na částku 150.000 Kč a Z920200283 na částku 150.000 Kč, s uvedením dodavatele „Nature, s.r.o., IČO: 60748052“, a příjmovým pokladním dokladům, když tyto účetní doklady dodal J.
H. dne 19. 10. 2020 na čerpací stanici Robin Oil v XY, a dále dne 21. 10. 2020 na čerpací stanici Eurobit, XY, okres Olomouc, převzal od J. H. oproti obdobným dalším falešným zálohovým fakturám s uvedením dodavatele „Nature, s.r.o., IČO: 60748052“ č. Z920200284 (na 228.000 Kč) a č. Z920200304 (na 212.000 Kč) zbylou smluvní částku v hotovosti 440.000 Kč, když po této úhradě měl dodat J. H. výše uvedený traktor, avšak J. H. poté osobně sdělil, že při přepravě traktoru došlo k nehodě, traktor je poškozený, a toto falešné tvrzení doložil fiktivním videozáznamem vyprošťování traktoru, načež J.
H. požadoval vrácení finanční hotovosti v plné výši, k čemuž nedošlo a E. B. se stal nekontaktním, a J. H. tak způsobil škodu celkem 740.000 Kč, přičemž takto jednal obviněný E. B. i přesto, že byl dne 1. 12. 2017 pro přečin podvodu podle § 209 trestního zákoníku odsouzen Okresním soudem v Olomouci, sp. zn. 5 T 81/2015, ve spojení s rozhodnutím Krajského soudu Ostrava – pobočka Olomouc sp. zn. 68 To 285/2017, pravomocnými dne 1. 12. 2017, k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 roků a 4 měsíců se zařazením jeho osoby do věznice s ostrahou, kdy tento trest vykonal dne 15.
7. 2019, 2. dne 21. 10. 2020 nejméně po místní pozemní komunikaci ulici XY v XY, okres Bruntál, až do areálu firmy Zemědělská farma J. H. XY ulice XY, kde ve 13.44 hod zaparkoval a z vozu vyšel, řídil osobní motorové vozidlo značky Škoda Octavia, hatchback, 2. generace, šedé barvy, nezjištěné registrační značky, a po jednání s J. H. opět nasedl do stejného vozu a odjel na nezjištěné místo, a to i přesto, že mu byl trestním příkazem Okresního soudu v Prostějově ze dne 11. 8. 2020, sp. zn. 3 T 108/2020, pravomocným dne 8.
9. 2020, uložen mimo jiné trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 28 měsíců, a rovněž přesto, že mu byla z rozhodnutí Městského úřadu Uničov ze dne 6. 4. 2020, č. j. MUUV 3460/2020, pravomocným dne 6. 5. 2020, uložena sankce v podobě zákazu řízení všech motorových vozidel, o které se dozvěděl dne 12. 7. 2020.
3. Uvedené jednání odvolací soud kvalifikoval jako přečiny podvodu podle § 209 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku (bod 1.) a maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku (bod 2.), za které obviněného odsoudil podle § 209 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Dále byla obviněnému podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost nahradit poškozenému J. H. majetkovou škodu v částce 740.000 Kč. II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému rozsudku krajského soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. Martina Bugaje dovolání, jež opřel formálně o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že výrokem, jímž byl uznán vinným, byl dotčen na svých právech na spravedlivý proces a obhajobu garantovaných čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) ve spojení s čl. 39 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“).
5. Obviněný nalézacímu soudu vytkl způsob ukončení hlavní líčení námitkou, že byl při závěrečné řeči přerušen předsedkyní senátu, která reagovala na jeho řečnickou otázku a kladla mu otázky. Tím byl podle obviněného narušen smysl závěrečné řeči a posledního slova (které nebylo ani obviněnému uděleno), spočívající v možnosti ovlivnit soud v jeho úvahách bezprostředně před meritorním rozhodnutím, jelikož mohlo přispět nikoli pouze k hodnocení důkazů, nýbrž vést i k jeho doplnění, případně odročení hlavního líčení za tímto účelem. V této souvislosti dále namítl, že průběh hlavního líčení byl nesprávně protokolován tak, že jeho závěrečná řeč byla spontánně ukončena, což představovalo zjevnou vadu protokolace, o níž mělo být rozhodnuto ve smyslu § 57 tr. ř. ještě před rozhodnutím o odvolání.
6. Dovolatel současně označil datem blíže nekonkretizované hlavní líčení za „neveřejné zasedání“, neboť mělo nezákonným způsobem v rozporu s § 2 odst. 10, § 199 odst. 1 a § 200 odst. 1 tr. ř. dojít k vyloučení veřejnosti – jeho partnerky, u níž ani nepřipadal v úvahu její výslech jako svědkyně. Současně vytkl i způsob, jakým byla veřejnost vyloučena, neboť se tak nestalo usnesením. Tímto postupem měla být porušena zásada veřejnosti a v té souvislosti odkázal na čl. 4 Ústavy, čl. 38 odst. 2 Listiny a čl. 6 odst. 3 písm. d) Úmluvy, podle nichž nelze v trestním řízení rezignovat na institucionální záruky spravedlivého procesu. Přestože dovolatel namítal výše uvedené vady v odvolání, odvolací soud se podle něj s jeho námitkami dostatečným způsobem nevypořádal a jeho rozhodnutí považoval za rozporné se zárukami uvedenými v článku 36 odst. 1 a článku 38 odst. 2 Listiny.
7. Závěrem obviněný navrhl, aby dovolací soud zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu a přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
8. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) k dovolání obviněného uvedla, že k namítaným procesním pochybením v průběhu závěrečných řečí a posledního slova mohlo dojít teprve až po skončení dokazování, a proto tyto vady nespadají pod uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Rovněž namítané porušení zásady veřejnosti či výtky ohledně protokolace nejsou způsobilé naplnit dovolatelem citovaný dovolací důvod. Dovolatel namítl pouze procesní vady s tvrzením, že byla porušena jeho ústavně garantovaná práva. Přestože lze připustit, že flagrantní porušení dovolatelova práva na spravedlivý proces by se nemohlo nacházet mimo přezkum Nejvyššího soudu, takový exces nelze v postupu nalézacího ani odvolacího soudu identifikovat a dovolání bylo v tomto ohledu podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Ohledně práva obviněného na závěrečnou řeč a poslední slovo poukázala státní zástupkyně na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2020, sp. zn. 8 Tdo 282/2020, podle něhož i v případě porušení uvedených práv obviněného se nemusí automaticky jednat (tak jak tomu bylo i v tomto případě) o extrémní procesní nedostatek hodný nápravy v dovolacím řízení. Námitku vyloučení E. M. z jednací síně státní zástupkyně považovala za neopodstatněnou, neboť šlo o osobu svědkyně, ač u hlavního líčení dne 5. 5. 2021 odmítla vypovídat.
9. Proto státní zástupkyně navrhla „dovolání odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.“ a učinit tak v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Současně vyjádřila souhlas s konáním neveřejného zasedání i pro případ jiného než navrhovaného rozhodnutí ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. III. Přípustnost dovolání a obecná východiska
10. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., je podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.).
11. Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., přičemž zákonný dovolací důvod je relevantně uplatněn pouze za předpokladu, že jsou s ním spojeny konkrétní námitky, odpovídají mu svým obsahem, Nevyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný dovolací důvod.
12. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případě, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. IV. Důvodnost dovolání
13. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je třeba připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit ustanovení § 265d odst. 2 tr. ř. o povinném zastoupení obviněného obhájcem – advokátem. Na podkladě těchto východisek pak Nejvyšší soud posoudil dovolání obviněného a shledal, že dovolání obviněného je sice formálně opřeno o dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak s ohledem na shora uvedené je z obsahu dovolání zřejmé, že namítané vady uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídají a stojí mimo jeho obsahové vymezení, jelikož se týkají výlučně procesního postupu nalézacího soudu.
14. Pro úplnost pak Nejvyšší soud považuje k námitkám dovolatele uvést následující: k výtce stran pochybení nalézacího soudu při využití práva obviněného na nerušenou závěrečnou řeč a poslední slovo je nesporné, že právo na poslední slovo vyplývá z čl. 38 odst. 2 Listiny a jeho účelem je umožnit obviněnému uplatnění vlastní obhajoby, a naposled tak ovlivnit ve svůj prospěch úvahy soudu bezprostředně před jeho rozhodováním. Ve shodě s vyjádřením státní zástupkyně je ovšem třeba uzavřít, že i z judikatury Nejvyššího soudu vyplývá, že nevyužití nebo porušení tohoto práva samo o sobě nezpochybňuje výsledek celého trestního řízení s tím, že by na základě takového procesního pochybení rozsudek trestního soudu nemohl obstát.
Je totiž třeba zkoumat, zda porušení práva na poslední slovo ovlivnilo výsledek trestního řízení a jaký má faktický dopad na rozhodnutí o vině a trestu obviněného (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2020, sp. zn. 8 Tdo 282/2020). Uvedený závěr aproboval i Ústavní soud ve svém rozhodnutí ze dne 25. 3. 2009, sp. zn. II. ÚS 1641/08, v němž uzavřel, že rozhodné je, zda dovolatel měl možnost uplatnit tento prvek práva na obhajobu v závěrečné fázi svého projevu před soudem. K naplnění uvedeného práva obviněného v posuzované věci nepochybně došlo vzhledem k tomu, že jak obhájce, tak obviněný prostor k přednesu závěrečných vyjádření, obsahujících podstatné aspekty obhajoby obviněného, dostali.
Podle zvukového záznamu hlavního líčení neodpovídá skutečnosti tvrzení dovolatele, že by předsedkyně senátu obviněného v rámci závěrečné řeči „vyslýchala“, pakliže dotazem zjišťovala pouze jeho aktuální adresu pobytu, byť by zřejmě bylo vhodnější tyto dotazy směřovat případně až po vyhlášení rozhodnutí. Obviněný nadto kladně potvrdil dotaz předsedkyně senátu „tak to je všechno?“, z čehož je zřejmé, že i on již závěrečnou řeč ukončil. Ostatně, pokud by se obviněný cítil přerušením řeči dotčen na svých právech, mohl žádat o pokračování v závěrečné řeči (což neučinil), popř. žádat, aby o oprávněnosti přerušení rozhodl senát (§ 203 odst. 3 tr.
ř.). K dovolatelem namítaným vadám protokolace, jež se k této námitce vztahují, lze toliko uvést, že obviněný měl možnost rovněž vznést námitky proti obsahu protokolu podle § 57 tr. ř., ani tohoto oprávnění nevyužil, tudíž tato námitka je zcela lichá.
15. Právo obviněného na spravedlivý proces nebylo porušeno ani namítanou okolností, že v hlavním líčení došlo k vyloučení veřejnosti, resp. partnerky dovolatele E. M., když obviněný ani nijak nekonkretizoval, kdy k tomuto úkonu mělo dojít (protokoly o hlavním líčení takový postup nezachycují). Hlavní líčení probíhalo ve dnech 7. 4. 2021, 5. 5. 2021, kdy byla jmenovaná předvolána k výslechu jako svědkyně, a dále dne 17. 8. 2021, kdy byl vyhlášen rozsudek. Je třeba zdůraznit, že jmenovaná byla v dané věci jako svědkyně slyšena, byť využila práva nevypovídat. Podle § 209 odst. 1 tr. ř. přitom předseda senátu dbá o to, aby svědek ještě nevyslechnutý nebyl přítomen při výslechu obviněného a jiných svědků. Tato právní úprava odpovídá potřebám zjišťování skutkového stavu výslechem svědka v hlavním líčení a reflektuje obavu z různého ovlivňování svědků v hlavním líčení. Z uvedeného postupu nalézacího soudu (došlo-li k němu, zejména pak předtím, než byla svědkyně předvolána k výslechu) tudíž vyplývá, že respektoval zákonná ustanovení o provádění dokazování v hlavním líčení, a proto ani tato námitka obviněného nemůže obstát. Především je však třeba zdůraznit, že i v tomto případě se jedná o námitku procesní, nepodřaditelnou pod žádný z důvodů dovolání a nepředstavující z hlediska tvrzeného porušení práva na spravedlivý proces žádné zásadní pochybení v procesu rozhodování o vině a trestu obviněného (nakonec takovou argumentaci obviněný ani neučinil obsahem svého mimořádného opravného prostředku a neuvedl, jaký vliv by nepřítomnost družky ve veřejnosti v jednací síni u hlavního líčení před nalézacím soudem měla na spravedlnost trestního řízení).
16. Dovolatelem namítané porušení čl. 39 Listiny pak neobsahuje žádnou argumentaci, a proto není zřejmé, v čem mělo spočívat. Jak již bylo uvedeno výše, není úkolem dovolacího soudu, aby dovolací argumentaci domýšlel a nahrazoval za obviněného.
17. S ohledem na výše uvedené je třeba uzavřít, že dovolací námitky obviněného kromě obecné proklamace porušení práva na spravedlivý proces a obhajobu podle Listiny a Úmluvy, které mělo spočívat výlučně v námitkách procesního charakteru a týkajících se dílem navíc fáze až po ukončení dokazování, neobsahují žádnou jinou relevantní argumentaci, která by uplatněnému dovolacímu důvodu odpovídala.
V. Způsob rozhodnutí
18. Jelikož dovolací argumentace obviněného se zcela rozešla s věcným vymezením uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (a ani obsahově neodpovídá jinému dovolacímu důvodu z taxativního výčtu § 265b odst. 1 tr. ř.), muselo být dovolání obviněného vyhodnoceno jako podané z jiného důvodu a podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnuto, aniž by Nejvyšší soud napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kritérií uvedených v ustanovení § 265i odst. 3 tr. ř. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. takto rozhodl Nejvyšší soud v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 25. 4. 2023
Mgr. Pavel Göth předseda senátu
Vypracovala: Mgr. Zuzana Ursová