USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 7. 2025 o dovolání, které podal obviněný M. H. proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 11. 12. 2024, č. j. 31 To 349/2024-1536, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 4 T 116/2016, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Liberci (dále též „soud prvního stupně“ nebo jen „soud“) ze dne 15. 12. 2023, č. j. 4 T 116/2016-1424, byl obviněný M. H. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným zločinem zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, jehož se podle jeho skutkových zjištění dopustil tím, že
v XY, okres XY a jinde, od října 2010 do března 2012 jako osoba zplnomocněná Bohumírem Šichem jednatelem společnosti AVVA construction s.r.o., IČO 24752711, se sídlem Přívozní 1054/2, Praha 7, s faktickým místem podnikání XY, k zastupování a řízení provozu společnosti, kdy za tímto účelem měl i oprávnění a povinnosti k nakládání s finančními prostředky společnosti, k čemuž mu bylo svěřeno dispoziční oprávnění k firemnímu bankovnímu účtu č. XY vedeného u Raiffeisenbank a. s. a předána debetní platební karta, kdy za toto ucelené období v hotovosti postupně vybral z bankovního účtu formou hotovostních výběrů a výběrů bankovní kartou celkovou částku 10 956 880 Kč, dále převzal v hotovosti od jednatele společnosti finanční prostředky určené na provoz společnosti v celkové výši 2 503 480 Kč a nakonec od odběratele O. P. zálohy na dodání ultra lehkých letadel v celkové výši 2 473 000 Kč, tedy celkem na provoz společnosti vybral či přijal celkovou částku 15 933 360 Kč, kdy z této částky si pro vlastní potřebu ponechal celkovou částku nejméně 3 958 706 Kč a podle dokladů na provoz společnosti AVVA construction s.r.o. prokazatelně použil dle účetní evidence a dalšího zjištění pouze celkovou finanční částku 11 974 654 Kč.
2. Obviněný byl za tento zločin odsouzen podle § 206 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř let.
3. O odvolání obviněného a státní zástupkyně proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (dále „odvolací soud“) usnesením ze dne 11. 12. 2024, č. j. 31 To 349/2024-1536, jímž je podle § 256 tr. ř. zamítl.
4. Pro úplnost dlužno dodat, že citovanému odsuzujícímu rozsudku předcházel rozsudek Okresního soudu v Liberci ze dne 15. 5. 2020, č. j. 4 T 116/2016-1067, jímž byl obviněný podle § 226 písm. a) tr. ř. zproštěn obžaloby. Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci usnesením ze dne 30. 9. 2020, č. j. 31 To 321/2020-1086, však tento rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. b), c) tr. ř. zrušil a věc podle § 259 odst. 1 tr. ř. vrátil soudu prvního stupně, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
II. Dovolání a vyjádření k němu
5. Proti citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Oty Kleknera dovolání, jež opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.
6. V návaznosti na rekapitulaci dosavadního průběhu řízení obviněný namítl, že soud prvního stupně nesplnil pokyn krajského soudu zkoumat věrohodnost svědků dodavatelů. Návrh obhajoby, aby svědci dodavatelé doložili svá daňová přiznání za roky 2010–2012, ve kterých by měly být uvedeny příjmy dodavatelů, byl zamítnut. Zamítnutí považuje za dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť neprovedení důkazů nebylo ani dostatečně soudem odůvodněno.
7. Obviněný dále namítl, že ani z opakovaného dokazování pro něj nevyplynulo nic nově přitěžujícího. Vzhledem k tomu, že prvním rozhodnutím soudu prvního stupně byl zproštěn obžaloby, avšak jeho druhým rozhodnutím byl uznán vinným, považuje tuto změnu hodnocení důkazů za nepochopitelnou, nespravedlivou a neudržitelnou. Skutkové závěry, o něž se opírá nový rozsudek, jsou ve zjevném (tj. extrémním) nesouladu s obsahem provedených důkazů a skutkovými závěry z prvního rozsudku, což považuje za dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Z provedeného dokazování též nevyplývá zjištění soudu o započtení. Soud sice uvedl, že započtením plateb od něj na pohledávky svědků dodavatelů za jeho společností dochází také ke zpronevěře, takto však z celkových 21 svědků dodatelů vypovídali jen 4 svědci (J., D., M., F.). On navíc vždy popřel, že by se započtením souhlasil, k čemuž se přiklonil i okresní soud (str. 29 odůvodnění rozsudku).
8. Obviněný dále popsal nesrovnalosti v administrativě společnosti, mj. existenci faktur od společností, které ničeho neplnily, či chyby v evidenci docházky. Dodal, že je v současné době v oddlužení, takže si jistě žádné peníze nenechal. Namítl proto, že z provedeného dokazování plyne nepořádek v administrativě společnosti a že se skutek nestal, což podřazuje pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
9. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 11. 12. 2024, č. j. To 349/2024-536, a rozsudek Okresního soudu v Liberci ze dne 15. 12. 2023, č. j. 4 T 116/2016-1424, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále aby postupoval podle § 265l odst. 1 tr. ř. a přikázal Okresnímu soudu v Liberci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
10. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) v písemném vyjádření k dovolání obviněného upozornil, že ani na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Mimo meze tohoto dovolacího důvodu jsou takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy obou stupňů, a tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou prosazuje, či která více odpovídá jeho představám. Uvedený dovolací důvod tedy není naplněn námitkami, které jsou prostou polemikou se skutkovými zjištěními soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů, nejde-li o uvedenou kategorii nejtěžších vad důkazního řízení odpovídajících kategorii tzv. extrémního nesouladu. Ve věci přitom nelze shledat žádný, natož extrémní, rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními. Státní zástupce proto nepovažuje za nutné se těmito námitkami obviněného blíže podrobněji zabývat, přičemž lze v úplnosti odkázat na dostatečná skutková zjištění soudů obou stupňů.
11. Obsahově relevantní námitky k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze v podaném dovolání teoreticky spatřovat v namítané absenci objektivní stránky. Obviněný však i v těchto bodech převážně rozporuje učiněná skutková zjištění ze strany soudů prvního a druhého stupně. Navíc se z větší části jedná o zcela totožné námitky, které uplatňoval již v rámci řízení před soudy obou stupňů. Soudy se těmito námitkami podrobně zabývaly a v odůvodnění svých rozhodnutí se s nimi vypořádaly.
12. Navíc nelze přehlédnout, že de facto jedinou právně relevantní námitku je možné dovozovat z vyjádření obviněného, že se skutek nestal. Jelikož se ovšem jinak jedná o polemiku s provedeným dokazováním a dovozovanými skutkovými závěry, je namístě poukázat na následující. Podstatná část proběhlého jednání není rozporována žádnou ze stran, tedy ani obviněným. Obviněný však z větší části nesouhlasí s dovozovaným nakládáním se svěřenými finančními prostředky a zda tedy tyto byly vynaloženy na provoz obchodní společnosti AVVA construction s.r.o., na nákup materiálu, výplatu dodavatelům apod., anebo je obviněný využil blíže nezjištěným způsobem, patrně pro vlastní potřebu.
13. V rámci sumarizace svědeckých výpovědí soud jasně uvedl, jakým způsobem je hodnotil jednak samostatně a zejména pak ve vzájemných souvislostech s dalšími provedenými důkazy, především s výpovědí obviněného a listinnými podklady. Poté soud mohl uzavřít, které z provedených důkazů hodnotí v duchu zásady in dubio pro reo ve prospěch obviněného a které k jeho tíži. Rovněž namítanou věrohodností svědka Bohumíra Šicha, jehož svědectví je de facto jedním ze stěžejních důkazů ve věci, se soud prvního stupně náležitě zabýval. Popsal, z jakých důvodů lze mít k věrohodnosti svědka výhrady, nicméně skutečnosti jím uváděné v nyní projednávané trestní věci byly objektivizovány dalšími důkazy.
14. Z rozsudku soudu prvního stupně se poté podává, jaké nové důkazy byly oproti prvotní fázi řízení před zrušujícím rozhodnutím odvolacího soudu provedeny a jak byly hodnoceny. Nelze se tudíž ztotožnit s námitkami obviněného, že při totožné důkazní situaci byl nejprve zproštěn obžaloby a následně uznán vinným a odsouzen. Oproti prvnímu rozhodnutí ve věci se důkazní a skutková situace změnila a pakliže soud neprovedl veškeré v úvahu přicházející důkazy, které avizoval odvolací soud ve svém prvním (zrušujícím) rozhodnutí, tak uvedené nelze bez dalšího považovat za vadný postup.
15. Esenciální otázkou, kterou se podle pokynu odvolacího soudu měl soud prvního stupně po zrušujícím rozhodnutí zabývat, bylo, aby postavil najisto, v jaké výši obviněný obdržel finanční prostředky a jakou část z nich si měl ponechat, případně je zpronevěřit. Této povinnosti soud prvního stupně dostál. Přestože o zcela přesné výši prostředků nadále panují pochybnosti, nastalá situace byla ošetřena již ve skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně ve prospěch obviněného, kterému není kladeno za vinu ponechání si větší části svěřených prostředků, než bylo dokazováním prokázáno.
16. K námitkám stran hotovostních výdajů bylo zcela zřetelně pospáno, z jakých důvodů nelze z podkladů typu evidence Pokladna 2009–2012 vycházet. Taktéž námitka obviněného, že pokud by si ponechal jemu přisuzované finanční prostředky, nenacházel by se v oddlužení, je bezpředmětná. Jednak ke zpronevěření mělo dojít před třinácti až patnácti lety, a nadto samotná skutečnost, že si dotyčná osoba ponechá v průběhu dvou let částku dosahující výše takřka 4 miliony Kč, ještě bez dalšího neznamená, že od té chvíle již napořád bude movitou.
17. Závěrem svého vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Zároveň vyjádřil souhlas, aby Nejvyšší soud o podaném dovolání rozhodl za podmínek § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. v neveřejném zasedání.
18. Obviněný prostřednictvím svého obhájce k vyjádření státního zástupce písemně sdělil, že s tímto nesouhlasí a trvá na důvodech svého mimořádného opravného prostředku.
III. Přípustnost dovolání
19. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.).
IV. Posouzení dovolání
20. Obviněný, jak již plyne z výše uvedeného (část II.), své dovolání založil na tvrzení o naplnění dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. Dovolací soud se proto primárně zaměřil na posouzení toho, zda vznesené námitky obsahově odpovídají jím uplatněným důvodům dovolání, a poté na posouzení toho, zda jim lze přiznat důvodnost.
21. Pro úplnost se připomíná, že k naplnění obviněným označených dovolacích důvodů dochází podle jejich obsahového vymezení tehdy, jestliže · rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.], · rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.].
IV./1. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
22. Úvodem je vhodné zmínit, že znění tohoto dovolacího důvodu nemění nic na způsobu rozhodování dovolacího soudu, neboť v řízení o tomto mimořádném opravném prostředku (dovolání) se i nadále neuplatňuje tzv. revizní princip. Z toho plyne, že to je zásadně dovolatel, který svou argumentací vymezuje rozsah přezkumu napadeného rozhodnutí tímto soudem. Pokud již k němu Nejvyšší soud přistoupí (viz § 265i odst. 3 tr. ř.: Neodmítne-li Nejvyšší soud dovolání podle odstavce 1 …), činí tak zásadně jen v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání.
Takový postup aprobuje i Ústavní soud, což lze – a to i ve vztahu zákonem č. 220/2021 Sb. s účinností od 1. 1. 2022 zavedenému důvodu dovolání podle písm. g) – doložit např. na jeho usnesení ze dne 18. 1. 2023, sp. zn. I. ÚS 3298/22 (nověji např. usnesení ze dne 17. 7. 2024, sp. zn. III. ÚS 1866/24, odkazující na prvně uvedené), podle něhož „není-li z obsahu dovolacích námitek směřujících do oblasti dokazování a zjišťování skutkového stavu a priori zjevné, že odpovídají hypotéze § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, není Nejvyšší soud povinen sám aktivisticky prověřovat dokazování provedené nižšími soudy a jejich skutkové závěry nad rámec dovolací argumentace, neboť takový postup by byl v rozporu s § 265i odst. 3 trestního řádu, který nařizuje Nejvyššímu soudu přezkoumávat napadená rozhodnutí pouze v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání“.
Současné znění § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tak z hlediska vlastního obsahu dovolání „vyžaduje podstatně konkrétnější vymezení, kterých rozhodných skutkových zjištění se dovolatelova námitka týká a v čem konkrétně je spatřován jejich zjevný rozpor s provedenými důkazy a proč jsou tato skutková zjištění podstatná, které důkazy nebyly provedeny a proč byly podstatné, či v čem spočívá procesní nepoužitelnost důkazů, z nichž byly skutkové závěry vyvozeny“.
23. Ve vztahu k první alternativě tohoto dovolacího důvodu je nezbytné připomenout, že zákonné znění uvedené alternativy vyžaduje, aby byl předmětem dovolatelových námitek rozpor se skutkovými zjištěními rozhodnými pro právní kvalifikaci skutku, přičemž tento rozpor musí být zjevný v tom smyslu, že zjištění „nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení nebo jsou dokonce s nimi přímo v rozporu“ (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 2. 2022, sp. zn. II. ÚS 3297/21). Uvedené alternativě proto nevyhovují námitky, jejichž prostřednictvím obviněný namítá rozpor zjištění soudu prvního stupně se svojí verzí události či je zakládá na svém hodnocení důkazů. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. rovněž nemůže být založen tím, že skutkové závěry, o něž se opírá nový rozsudek, jsou ve zjevném (tj. extrémním) nesouladu s obsahem provedených důkazů a skutkovými závěry z prvního (odvolacím soudem zrušeného) rozsudku. Z povahy věci plyne, že skutková zjištění zprošťujícího rozsudku na straně jedné a odsuzujícího rozsudku na straně druhé budou zpravidla odlišná, přičemž nelze vyloučit, že rozdílnost skutkových zjištění bude značná, resp. zjevná. Nadto je třeba připomenout, že znění první alternativy tohoto dovolacího důvodu nelze vyložit tak, že by jím měl být zamýšlen rozpor tohoto charakteru, o nějž dovolatel rovněž tvrzení o důvodnosti svého mimořádného opravného prostředku opírá.
24. Namítá-li tudíž dovolatel, že soud dospěl k závěru o jeho vině, přestože důkazní situace nebyla odlišná od té, na jejímž základě ho obžaloby zprostil, nejenže se zcela vymknul obsahovému vymezení uvedené alternativy, ale nadto by jeho námitka nemohla být shledána důvodnou. Dovolací soud připomíná, že důvodem k jeho zásahu je až stav, kdy jsou hodnocení důkazů a tomu přijaté skutkové závěry výrazem zjevného faktického omylu či excesu logického (vnitřního rozporu), a tím vybočují ze zásad spravedlivého procesu. To se ovšem netýká projednávané věci. Důkazní situace se po opětovném projednání věci soudem prvního stupně změnila v důsledku jím provedeného rozsáhlého doplnění dokazování. Uvedený soud v odůvodnění svého rozsudku velmi podrobně vysvětlil, k jakým zjištěním a z jakých důvodů na základě hodnocení všech provedených důkazů dospěl. Jeho zdůvodnění učiněných skutkových zjištění doplnil též odvolací soud, který v nich nezjistil žádné vady. Nezbývá proto než uzavřít, že obviněný touto svou argumentací (opačný poznatek činí dovolací soud o námitce zmíněné v následujícím bodě) nevyhověl uvedené alternativě dovolacího důvodu. Nadto nebyla shledána ani žádná vada napadených rozhodnutí vyžadující zásah Nejvyššího soudu s ohledem na porušení práva obviněného na spravedlivý proces.
25. Pokud jde o druhou námitku podřazenou pod první alternativu uvedeného dovolacího důvodu, obviněný jednoznačně označil, ke kterému zjištění se vztahuje (zjištění o započtení), jakož i důkazy s nimiž je v rozporu (výslechy některých svědků a jeho vlastní výpověď). Tuto námitku však nelze vyhodnotit jako opodstatněnou, neboť k takovému zjištění soud prvního stupně vůbec nedospěl. Je tomu přesně naopak, jak vyplývá z bodu 101. odůvodnění rozsudku. Soud – s ohledem na popření dovolatele, že by souhlasil se započtením, jakož i skutečnost, že o započtení neměli dodavatelé žádná potvrzení – peníze vyplacené těmto dodavatelům nepovažoval za započtené na dluh obviněného, ale ve prospěch obviněného je posoudil jako odměnu za práci dodavatelů pro společnost AVVA construction s.r.o. Vyjádřil-li krajský soud odlišný názor, sám uvedl, že by se jednalo o změnu v neprospěch obviněného, kterou nelze učinit s ohledem na absenci odvolání státní zástupkyně v
neprospěch obviněného proti výroku o vině (ta podala odvolání v neprospěch obviněného pouze proti výroku o trestu). Z uvedeného vyplývá, že námitka obviněného není opodstatněná. Soud prvního stupně nedospěl ke zjištění o započtení vyplacených peněz na starší dluh obviněného, ale uvedené částky v jeho prospěch počítal za vyplacené dodavatelům za práci pro poškozenou.
26. Druhou alternativu tohoto dovolacího důvodu (rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech) dovolatel neoznačil, ani k ní nevznesl žádnou argumentaci.
27. K třetí alternativě tohoto dovolacího důvodu (ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy) obviněný namítl, že v rozporu s pokyny odvolacího soudu uvedenými ve zrušovacím usnesení soud prvního stupně při novém projednání věci nezkoumal věrohodnost výpovědí dodavatelů a neprovedl obhajobou k tomu navrhovaný důkaz jejich daňovými přiznáními. Předně je třeba upozornit, že odvolací soud (v bodě 8. svého usnesení ze dne 30. 9. 2020, č. j. 31 To 321/2020-1086, jímž zrušil zprošťující rozsudek soudu prvního stupně) sice soudu prvního stupně uložil doplnění dokazování, v případě dodavatelů to však bylo jejich opětovným výslechem s případným předložením faktur k nahlédnutí, nikoli však jejich daňovými přiznáními. Soud prvního stupně tudíž nebyl vázán k provedení tohoto konkrétního důkazu.
28. Z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně vyplývá, že dodavatele skutečně opakovaně vyslechl a pečlivě hodnotil jejich věrohodnost. Krajský soud návrh obhajoby (zkoumat věrohodnost dodavatelů prostřednictvím jejich daňových přiznání) považoval za nadbytečný (viz bod 9. usnesení). Podle něj „[s]amotné daňové přiznání by s ohledem na skutečnost, že se ve většině případů jednalo o osoby samostatně výdělečně činné, nepostačovaly ke zjištění, zda dodavatelé do svých příjmů zahrnuli i uznané platby obžalovaného …“ a „pokud jednotliví dodavatelé nějaké doklady k platbám dohledali, jsou už obsaženy ve spise“. S ohledem na doplnění dokazování provedené soudem prvního stupně je na místě zdůvodnění předložené odvolacím soudem ohledně nevyhovění důkaznímu návrhu obhajoby považovat za opodstatněné. Důkaz navržený obhajobou k doplnění dokazování tedy nebyl neproveden nedůvodně. Dovolacím soudem tudíž nebyla shledána vada dovoláním napadeného rozhodnutí ve smyslu třetí alternativy uvedeného dovolacího důvodu.
29. Vzhledem k výše uvedenému je zřejmé, že tato námitka obviněného, která svým obsahem odpovídala jím zvolenému dovolacímu důvodu (alternativě třetí), nebyla shledána opodstatněnou. K naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tudíž nedošlo.
IV./2. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
30. Pod uvedený dovolací důvod obviněný podřadil námitku, že se skutek nestal, neboť z dokazování plyne pouze závěr o chybách v administrativě poškozené společnosti. Ze samotné formulace námitky, jakož i připojené argumentace, je zcela zřejmé, že dovolatel se s vymezením dovolacího důvodu zcela minul. Předmětný dovolací důvod slouží k nápravě chyb hmotněprávního posouzení skutkových zjištění, k nimž dospěly soudy nižších stupňů. Argumentaci dovolatele, jež usiluje o vydání rozhodnutí o jeho zproštění obžaloby podle § 226 písm. a) tr. ř., nelze hodnotit ani jako formálně naplňující jím zvolený dovolací důvod. Za takovou by mohla být považována jen tehdy, pokud by se obviněný domáhal zproštění obžaloby podle § 226 písm. b) tr. ř., tedy na podkladě tvrzení, že zjištěný skutek není trestným činem. Požadavek na vyslovení závěru, že se skutek nestal, však souvisí s jiným skutkovým zjištěním, a již proto nemůže být opírán o dovolací důvod určený výlučně k nápravě vad hmotněprávního posouzení, ať již samotného skutku či jiné skutečnosti rozhodné pro vlastní meritorní rozhodnutí, tedy dovolací důvod podle písmene h).
31. Krom toho se ze strany obviněného jedná o opakování argumentace, kterou uplatnil v předcházejícím řízení a s níž se soudy nižších stupňů vypořádaly. Vzhledem k tomu, že na všechny jeho výhrady vznesené v uvedené části dovolání již soudy obou stupňů vyčerpávajícím a zcela správným způsobem reagovaly, není důvod pro opakování jejich zdůvodnění. Dovolací soud na ně tudíž odkazuje. Pouze nad rámec nezbytného dodává, že na podporu své argumentace obviněný využívá důkazů, z nichž soud prvního stupně s řádným odůvodněním nevycházel. S tím se ztotožnil též odvolací soud. Co se týče námitky obviněného, že si peníze neponechal, což vyplývá z jeho nemajetnosti, shoduje se dovolací soud s hodnocením státního zástupce o její irelevanci, jakož i jeho odůvodněním, že „[j]ednak ke zpronevěření mělo dojít před třinácti až patnácti lety, a nadto samotná skutečnost, že si dotyčná osoba ponechá v průběhu dvou let částku dosahující výše takřka 4 miliony Kč, ještě bez dalšího neznamená, že od té chvíle již napořád bude movitou“.
32. Námitky dovolatele podřazené pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. jeho obsahovému vymezení vůbec neodpovídají. Nemohly tudíž vyvolat přezkum napadeného rozhodnutí Nejvyšším soudem.
V. Způsob rozhodnutí
33. Z uvedeného hodnocení dovolání obviněného plyne, že jím vznesené námitky se s uplatněnými důvody dovolání většinově rozešly. Námitka formálně odpovídající třetí alternativě dovolacího důvodu podle písmene g) byla vyhodnocena jako zjevně neopodstatněná. Zároveň nebyla seznána vada představující zásah do práva obviněného na spravedlivý proces. Vzhledem k tomu Nejvyšší soud o dovolání obviněného rozhodl způsobem uvedeným v § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., podle něhož dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné.
34. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 30. 7. 2025
JUDr. Ivo Kouřil předseda senátu