6 Tdo 365/2003
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 27. března 2003 dovolání, které podal obviněný J. P., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 3. 10. 2002, sp. zn. 9 To 414/2002, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 2 T 233/2001, a rozhodl t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. P. o d m í t á.
Rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 10. 6. 2002, sp. zn. 2 T 233/2001, byl obviněný J. P. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle § 222 odst. 1 tr. zák., protože dne 12. 11. 2000 kolem 18.00 hod. v B. před objektem G. a. s. B., po předchozí slovní neshodě, vyňal z tašky svoji legálně drženou střelnou a střelbyschopnou zbraň – pistoli ČZ, vz. 75B, ráže 9 mm, a dohonil po chodníku F. B., který odcházel ke svému vozidlu, v úmyslu ho fyzicky napadnout, klopýtnul a upadl na zem a z polohy vsedě nebo vleže na zemi s ústím zbraně ve výšce 80 cm až 90 cm nad chodníkem ze vzdálenosti 2 m, na něho opakovaně dvakrát v rozmezí 10-15 sekund vystřelil z pistole, přičemž prvním projektilem zasáhnul poškozeného F. B. do levé paže, čímž mu způsobil průstřel paže levé horní končetiny s tříštivou zlomeninou pažní kosti a poranění svalů s citelným omezením v obvyklém způsobu života po dobu 3 měsíců a dále zasáhnul okno kanceláře G. B., čímž způsobil škodu ve výši 5.889,60 Kč a druhým projektilem minul poškozeného F. B. a zasáhnul dveře skříně nákladového prostoru vozidla AVIA 31, majitele J. K., který proniknul a roztříštil se o plášť tlakové propanbutanové láhve.
Za tento trestný čin byl obviněný odsouzen podle § 222 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, přičemž podle § 58 odst. 1, § 59 odst. 1 tr. zák. byl jeho výkon podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let. Podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák. byl obviněnému uložen trest propadnutí věci, a to pistole ČZ, vz. 75B, ráže 9 mm. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozenému F. B., částku ve výši 37.844,80 Kč s 10 % úrokem z prodlení ode dne 13. 11. 2000 do zaplacení. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byl poškozený F. B. odkázán se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená R. b. p. v O., z. z. p. se sídlem S. O., odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný J. P. a poškozená R. b. p. v O., z. z. p. odvolání.
Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 3. 10. 2002, sp. zn. 9 To 414/2002, byl podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. zrušen ve výrocích o náhradě škody rozsudek Okresního soudu v Břeclavi ze dne 10. 6. 2002, sp. zn. 2 T 233/2001. Dále podle § 259 odst. 3 tr. ř. učinil odvolací soud vlastní rozhodnutí a podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložil obviněnému J. P. povinnost zaplatit poškozené R. b. p. v O., z. z. p. se sídlem S. O., částku ve výši 45.670,- Kč. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn.
Vůči citovanému rozsudku odvolacího soudu podal obviněný J. P. prostřednictvím svého obhájce dne 24. 1. 2003 dovolání, které bylo Okresnímu soudu v Břeclavi doručeno dne 27. 1. 2003. Mimořádný opravný prostředek obviněný podal proti výrokům o vině a trestu, přičemž ho opřel o důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť podle jeho názoru rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Obviněný v dovolání uvádí, že jednal v nutné obraně ve smyslu § 13 tr. zák., protože v době, kdy na poškozeného vystřelil, tento prokazatelně a nevyvratitelně držel v levé ruce krátkou střelnou zbraň, kterou mu hrozil. Konstatuje, že k samotnému incidentu došlo ve velmi krátkém časovém úseku kolem jedné vteřiny, za špatných světelných podmínek, kdy se poškozený natáčel směrem k jeho osobě a v levé ruce držel pistoli, která se na tomto místě také našla. Tvrdí, že se soud nevypořádal s rozdíly mezi znaleckými posudky z oborů balistiky a zdravotnictví. Zdůrazňuje, že činem jinak trestným odvracel přímo hrozící útok na svůj život a zdraví, proto jednal v nutné obraně ve smyslu § 13 tr. zák., čímž se nemohl dopustit trestného činu. Vzhledem ke skutečnosti, že mu poškozený hrozil funkční krátkou palnou zbraní, nebyla jeho obrana zjevně nepřiměřená způsobu útoku. Z těchto skutečností obviněný dovozuje, že se nemohl dopustit trestného činu. Pokud odvolací soud při právním posouzení věci neaplikoval ustanovení § 13 tr. zák., spočívá jeho rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku.
Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud po přezkoumání zákonnosti a odůvodněnosti výroku o vině a trestu z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 3. 10. 2002, sp. zn. 9 To 414/2002, a tomuto soudu přikázal, aby ve věci znovu jednal a rozhodl.
K dovolání obviněného se ve smyslu § 265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jeho názoru mohl obviněný v rámci uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podat dovolání pouze do výroku o náhradě škody, neboť jen v této
otázce odvolací soud realizoval hmotně právní posouzení věci. O otázkách viny a trestu však nově nerozhodoval, a proto dovolatel mohl uplatnit ve vztahu k těmto výrokům pouze dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. s tím, že předchozí řízení bylo zatíženo vadou naplňující dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Ani v tomto případě by však nebylo možné obviněnému přisvědčit, neboť v dovolání pouze opakuje námitky, které již uplatnil v rámci odvolání. Státní zástupce konstatuje, že dovolání není opakovanou možností podat řádný opravný prostředek, navíc argumentace obviněného neodpovídá skutkovému stavu, jak byl zjištěn soudem prvního stupně. V této souvislosti zdůrazňuje, že s uplatněnými námitkami se soudy obou stupňů řádně vypořádaly a dovolání obviněného není opodstatněné. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. podané dovolání odmítl. Pro případ, že by Nejvyšší soud učinil rozhodnutí jiné, vyjádřil ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání obviněného J. P. je přípustné /§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř./, bylo podáno osobou oprávněnou /§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř./, v zákonné lhůtě a na místě, kde lze toto podání učinit (§ 265e odst. 1 tr. ř.).
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit otázku, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř. V této souvislosti je potřebné konstatovat, že pokud obviněný neuvedl i dovolací důvod podle 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., neboť odvolací soud realizoval hmotně právní posouzení jen ve výroku o náhradě škody, jak správně připomíná státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve své písemném vyjádření, jde o zcela formální nedostatek, který nemá na rozhodnutí Nejvyššího soudu o dovolání žádný vliv.
Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z konstatovaného dovolacího důvodu vyplývá, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení důkazů provedených v předcházejícím řízení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoli šlo o jiný trestný čin nebo že nešlo o žádný trestný čin. Lze uplatnit i vady spočívající v jiném hmotně právním posouzení. Důvody dovolání jsou koncipovány v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. tak, že v dovolání není možno namítat vady týkající se skutkových zjištění včetně úplnosti dokazování a hodnocení důkazů, neboť právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozhodnutí a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. Tento názor lze jednoznačně dovodit právě s ohledem na jednotlivé důvody dovolání popsané v citovaném zákonném ustanovení.
Dovolání jako specifický mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. ř. Proto Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další (v pořadí již třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři. V takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání řízení zejména hlavního líčení soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci (§ 2 odst. 5 tr. ř.), popř. do pozice soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem. V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§ 277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§ 266 a násl. tr. ř.).
Závěr, zda obviněný J. P. jednal v době činu kladeného mu za vinu v nutné obraně podle § 13 tr. zák. či nikoli, je sice otázkou hmotně právního posouzení, které ale musí vycházet ze skutkového zjištění učiněného na podkladě provedeného dokazování. V této trestní věci to znamená, že pro dovolací soud je rozhodující konečné skutkové zjištění, podle něhož obviněný skutek spáchal tak, jak ho ve výroku o vině v rozsudku popsal soud prvního stupně (viz výše) a podrobně rozvedl v jeho odůvodnění.
Podle názoru Nejvyššího soudu není obviněným J. P. deklarovaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatněnými námitkami materiálně naplněn. Obviněný v dovolání předkládá svou verzi průběhu kritické události. Tvrdí, že poškozený byl ozbrojen krátkou palnou zbraní, kterou jej bezprostředně ohrožoval na životě a zdraví. Dále soudům obou stupnů vytýká, že se náležitě nevypořádaly s rozpory v provedených důkazech. Tato tvrzení jsou ale námitkami proti zjištěnému skutkovému stavu věci včetně hodnocení provedených důkazů, přičemž z těchto údajných nedostatků až následně obviněný dovozuje nesprávné právní posouzení předmětného skutku, neboť podle jeho názoru mělo být aplikováno ustanovení § 13 tr. zák. o nutné obraně. V této souvislosti nutno zdůraznit, že samotná skutková zjištění, přestože mohou mít vliv na právní posouzení skutku nebo na jiné hmotně právní posouzení, však Nejvyšší soud nemůže v dovolacím řízení přezkoumávat. Obviněný v dovolání nenamítá, že by skutek, uvedený ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, který shledal bezchybným i odvolací soud, byl nesprávně právně posouzen jako trestný čin ublížení na zdraví podle § 222 odst. 1 tr. zák. nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Nejvyšší soud proto konstatuje, že v daném případě nebyl ve skutečnosti uplatněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť ze strany obviněného jde výlučně o námitky, které jsou mimo rámec tohoto zákonného dovolacího důvodu. Nutno zdůraznit, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením § 265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) nebo 265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uplatněných námitek, tvrzení i právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení.
Z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§ 265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného J. P. podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle § 265i odst. 3 tr. ř. Toto rozhodnutí Nejvyšší soud učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 27. března 2003
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k