6 Tdo 384/2022-224
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 4. 2022 o dovolání obviněného D. K., nar. XY, trvale bytem XY, XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Kynšperk nad Ohří, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 13. 12. 2021, sp. zn. 50 To 358/2021, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 7 T 14/2021, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného D. K. odmítá.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 12. 10. 2021, sp. zn. 7 T 14/2021, byl obviněný D. K. (dále také „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku. Za tyto přečiny a za sbíhající se zločin loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku a přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku, jimiž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 21. 4. 2021, sp. zn. 7 T 9/2020, byl podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku a § 43 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 21. 4. 2021, sp. zn. 7 T 9/2020, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost uhradit poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, Regionální pobočce Plzeň, pobočce pro Jihočeský, Karlovarský a Plzeňský kraj, na náhradě škody částku ve výši 3 916 Kč. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byl poškozený I. S., nar. XY, odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
2. Podle skutkové věty výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně se obviněný přečinů výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku a ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku, ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, dopustil tím, že
dne 1. 3. 2021 okolo 18:50 hod. v XY, ul. XY, poblíž areálu dopravního podniku, poté, co nejprve slovně a též fyzicky napadl svoji družku D. Š., které se slovně zastal kolemjdoucí I. S., jmenovaného po krátké slovní rozepři úderem pěstí do obličeje srazil k zemi, a když poškozený vstal, chytil jej a držel, přičemž dalšímu pokračování potyčky zabránil pracovník ostrahy, který na místo přiběhl z vrátnice dopravního podniku, a tímto jednáním poškozenému S. způsobil závratě a nevolnost, zhmoždění dolní čelisti a tváře vlevo a bolestivost krční páteře, tedy zranění, které si vyžádalo lékařské ošetření bez dalšího léčení, avšak při takto vedeném útoku mohlo dojít i ke způsobení zranění, která by pro poškozeného zejména s ohledem na jeho zaměstnání řidiče hromadné dopravy znamenala pracovní neschopnost, poškozenému dále poškodil batoh a rovněž způsobil škodu Všeobecné zdravotní pojišťovně z titulu úhrady lékařského ošetření poškozeného ve výši 3 916 Kč.
3. Proti označenému rozsudku, jeho výrokům o vině a trestu, podal obviněný odvolání. Krajský soud v Plzni z podnětu tohoto odvolání rozsudkem ze dne 13. 12. 2021, sp. zn. 50 To 358/2021, podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. rozsudek soudu prvního stupně zrušil ve výroku o náhradě škody týkající se poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že podle § 229 odst. 1 tr. ř. poškozenou odkázal s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Jinak zůstal napadený rozsudek beze změny.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 13. 12. 2021, sp. zn. 50 To 358/2021, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě dovolání, v němž odkázal na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a namítl, že napadené rozhodnutí i jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
5. Uvedl, že skutkový stav, který soudy zjistily, nenaplňuje znaky přečinu ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku (s právní kvalifikací skutku jako přečinu výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku se ztotožnil). Podle jeho názoru nejsou v předmětné věci dostatečně vyjádřeny všechny okolnosti rozhodné pro naplnění skutkové podstaty přečinu ublížení na zdraví ve stadiu pokusu. Především závěr o naplnění subjektivní stránky nebyl prokázán. V případě zavinění musí být prokázáno, že úmysl pachatele směřoval ke způsobení tam uváděného následku. Dovolatel vyložil, v čem spočívá pokus trestného činu, podotkl, že bez úmyslu směřujícího k dokonání trestného činu není pokus trestný, poukázal na to, že závěr soudu, který směřuje k zavinění, musí být podložen výsledky dokazování a musí z nich správně logicky vycházet a že při právním posuzování jednání pachatele, jímž útočil proti poškozenému, nelze vycházet jen z toho, jaká újma na zdraví poškozeného byla nebo mohla být takovýmto útokem způsobena, ale je třeba přihlédnout i k okolnostem, za kterých se útok stal, jakým předmětem bylo útočeno a jaké nebezpečí pro napadeného z útoku hrozilo, a konstatoval, že v případě právního posuzování subjektivní stránky je třeba podrobně zkoumat pohnutky obviněného, celkovou situaci, osobnost obviněného a jeho případný motiv. Podle jeho mínění soudy výše uvedeným pravidlům nedostály, když jeho situaci silně paušalizovaly. Uzavřel, že nalézací soud věc nesprávně právně posoudil, když nenaznal, že u něj absentuje volní složka zavinění. Neučinil takovou úvahu, která by svým rozsahem a přesností odůvodňovala konstatování, že byl minimálně srozuměn s následky svého jednání. Odvolací soud z rozhodnutí nalézacího soudu vyšel a de facto převzal jeho argumentaci.
6. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 13. 12. 2021, sp. zn. 50 To 358/2021, a rozsudek Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 12. 10. 2021, sp. zn. 7 T 14/2021, zrušil a podle § 265l odst. 1 tr. ř. věc přikázal Okresnímu soudu v Karlových Varech, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
7. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) ve vyjádření k dovolání uvedl, že hmotněprávní námitky v současné době odpovídají dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. a námitky proti učiněným skutkovým zjištěním dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Z obsahu dovolání je přitom zjevné, že dovolatel měl patrně na mysli právě důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., že tento důvod se má vztahovat k odsuzujícímu rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech a že
usnesení odvolacího soudu chtěl dovolatel napadnout podle písm. m) citovaného ustanovení. Státní zástupce dále poznamenal, že dovolatel opakuje obhajobu prezentovanou před soudy nižších stupňů, přičemž s námitkou, že mu nebyl prokázán úmysl poškozeného zranit, se odvolací soud náležitě vypořádal (str. 4, bod 8. jeho rozsudku). Pokud by měl být nesprávnými skutkovými zjištěními založen některý z dovolacích důvodů, muselo by se jednat o rozhodná skutková zjištění, která jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nimž nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy [§ 265b odst. 1 písm. g) tr.
ř. v nyní účinném znění]. Taková vadná zjištění však ve věci nejsou. Odvolací soud na základě konkrétních skutečností dovodil, že dovolatel jednal v úmyslu nepřímém, když vzhledem k intenzitě úderu pěstí na hlavu poškozeného musel být srozuměn s možností vzniku trestně významného zranění. Dovolatel k tomu jen zcela obecně uvádí, že soudy jeho situaci silně paušalizovaly, aniž by blíže rozvedl, co konkrétního tím míní a čím považuje argumentaci odvolacího soudu za vyvrácenou nebo zpochybněnou. Nepoukazuje na žádný konkrétní zjevný rozpor mezi konkrétním skutkovým zjištěním a obsahem provedených důkazů a celkový obsah jeho námitek směřuje spíše k tomu, že soudy porušily pravidlo in dubio pro reo.
Státní zástupce v této souvislosti konstatoval, že samotné porušení uvedeného pravidla není dovolacím důvodem, neboť také výběr mezi různými alternativami skutkových zjištění je výsledkem provádění důkazů podle zásad ústnosti a bezprostřednosti, k nimž dovolací soud ani Ústavní soud v zásadě již přístup nemají, pokud nemají samy zopakovat celé dokazování.
8. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Z hlediska ustanovení § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasil s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.
III. Přípustnost dovolání a obecná východiska
9. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání obviněného D. K. je podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. přípustné, že je podal včas (§ 265e odst. 1 tr. ř.) jako oprávněná osoba [§ 265d odst. 1 písm. c) tr. ř.] a že splňuje náležitosti obsahu dovolání (§ 265f odst. 1 tr. ř.).
10. Nejvyšší soud úvodem připomíná, že ve vztahu ke všem důvodům dovolání platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů. Obviněný odkázal na dovolací
důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítl nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotněprávní posouzení.
11. Dovolací soud s ohledem na zjevný rozpor označení a obsahového vymezení uplatněného dovolacího důvodu považuje za potřebné zdůraznit, že s účinností od 1. 1. 2022 došlo ke změně právní úpravy řízení o dovolání, a to novelizací trestního řádu provedenou zákonem č. 220/2021 Sb., kterým se mění zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 257/2000 Sb., o Probační a mediační službě a o změně zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů, zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů a zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí (zákon o Probační a mediační službě), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. V řízení o dovolání byl tak v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zakotven nově obsahově vymezený důvod dovolání spočívající v tom, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Dosavadní písmena g) až l) § 265b odst. 1 tr. ř. se označují jako písmena h) až m). Uvedená změna ve svých důsledcích také znamená, že za právně relevantní dovolací argumentaci lze považovat též takovou, která důvodně poukazuje na ty závažné procesní vady, které ve svých důsledcích zpravidla mají za následek porušení práva na spravedlivý proces a jsou podřaditelné pod alternativy dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
12. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. [do 31. 12. 2021 podle písm. g) tr. ř.] je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Východiskem pro posuzování, zda je tento dovolací důvod naplněn, jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
IV. Důvodnost dovolání
13. Z obsahu mimořádného opravného prostředku obviněného D. K. se podává, že dovolatel brojil proti právnímu posouzení skutku jako přečinu ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku. Byť svou výhradu nesprávného právního posouzení skutku či jiného nesprávného hmotněprávního posouzení zastřešil odkazem na z hlediska vytýkané vady aktuálně již nepřiléhavé ustanovení trestního řádu [nesprávné právní posouzení skutku či jiné nesprávné hmotněprávní posouzení lze počínaje 1. 1. 2022 relevantně namítat v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h), nikoliv písm. g) tr. ř.], dovolací soud s ohledem na formulaci dovolacích námitek posoudil podané dovolání podle jeho obsahu a dospěl k závěru, že obviněný, pokud by reflektoval změnu právní úpravy trestního řádu účinnou dnem 1. 1. 2022 (jeho mimořádný opravný prostředek je datován dnem 4. 3. 2022), odkázal by na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. (akceptace takto chybně koncipovaného dovolání koresponduje s nálezem Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2010, sp. zn. II. ÚS 855/08).
14. Nejvyšší soud je ale i s ohledem na výše uvedené nucen konstatovat, že obviněný v dovolání neuplatnil jedinou relevantní námitku, kterou by vytýkal nesoulad mezi skutkovými zjištěními uvedenými v tzv. skutkové větě výroku o vině rozsudku nalézacího soudu ve spojení s odůvodněním rozhodnutí nalézacího soudu, popř. odvolacího soudu, a zákonnými znaky trestného činu, jímž byl uznán vinným. Dovolatel toliko poukazoval na „neprokázání“ subjektivní stránky trestného činu, přičemž svoje přesvědčení o nesprávnosti závěru o úmyslném jednání nepodpořil žádnou konkrétní argumentací, na kterou by mohl Nejvyšší soud reagovat. Ve zcela obecné rovině v podstatě namítl, že soudy nerespektovaly ustálenou judikaturu vztahující se k zavinění, potažmo úmyslu, a že jeho situaci silně paušalizovaly. Žádné konkrétní námitky týkající se právního posouzení subjektivní stránky skutkové podstaty předmětného přečinu však neuvedl. Obsah dovolání tak bylo třeba vyhodnotit jako pouhý proklamativní nesouhlas se skutkovými i právními závěry soudů nižších stupňů, aniž by byla doplněna jakákoli podrobnější argumentace. Nejvyšší soud jako soud dovolací je vázán vymezením dovolání, tj. uplatněnými dovolacími důvody i rozsahem dovolání, které jsou obligatorními náležitostmi dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř. a určují tak podle § 265i odst. 3 až 5 tr. ř. obsah a rozsah přezkumné činnosti Nejvyššího soudu. Proto mohlo být vycházeno toliko z dovolatelem výslovně vymezených dovolacích důvodů a okruhu argumentů, kterými jejich naplnění odůvodňoval. Není totiž úkolem ani oprávněním Nejvyššího soudu dotvářet za obviněného dovolací argumentaci.
15. Pokud taková relevantní argumentace v mimořádném opravném prostředku obviněného zcela absentuje, muselo být jeho dovolání vyhodnoceno jako podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Nejvyšší soud proto dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl. Učinil tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 27. 4. 2022
JUDr. Ivo Kouřil předseda senátu
Vypracoval: Mgr. Pavel Göth