USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. 7. 2025 o dovolání, které podal obviněný R. Č. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 8. 2024, sp. zn. 5 To 21/2024, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 75 T 11/2023, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 27. 2. 2024, č. j. 75 T 11/2023-291 (dále také jen „rozsudek soudu prvního stupně“), byl obviněný R. Č. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1, alinea druhá, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, jehož se podle jeho skutkových zjištění dopustil tím, že
nejméně dne 8. 6. 2023 přibližně v době od 09:00 hod. do 19:20 hod. v nebytovém prostoru v přízemí domu na adrese XY XY, XY Praha XY – XY, při společné koupeli se svým synem, nezletilým poškozeným AAAAA (pseudonym) fakticky prováděl vzájemnou masturbaci, kdy si navzájem sahali a „tahali“ se za penisy, přičemž obžalovaný měl při tomto penis ztopořen a poté ejakuloval do vany a dále nezletilému bezprostředně po koupeli na posteli, když poškozený ležel nahý na posteli na břiše v ložnici, lízal konečník a opětovně poškozeného tahal za penis, kdy nezletilý s jednáním obžalovaného opakovaně vyslovil nesouhlas, poté obžalovaný nezletilému řekl, že o tom nesmí říct mamince, jinak by ho policajti zavřeli do vězení, přičemž při tomto svém jednání využil psychické i fyzické bezbrannosti nezletilého, vyplývající z jeho převahy fyzické a také převahy dospělé autority – biologického otce, kdy nezletilý byl vzhledem ke svému nízkému věku, z důvodu dětské závislosti a oddanosti vůči dospělému, po všech stránkách nedostatečně vyspělý tak, aby jeho jednání mohl plně pochopit, posoudit, domyslet, vyhodnotit a dostatečně projevit svou vůli a dát jednoznačně najevo svůj nesouhlas s jeho jednáním a odpor k němu nebo se jinak účinně bránit, čehož si musel být nepochybně vědom a jeho stavu využil k dosažení svého cíle – sexuálního uspokojení, a toto učinil i přesto, že věděl, že nezletilý dosud zdaleka nedovršil 15. rok svého věku.
2. Obviněný byl za tento zločin odsouzen podle § 185 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 6 let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. l tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozenému nezletilému AAAAA na náhradě nemajetkové újmy, duševních útrap, v penězích částku ve výši 150 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 150 000 Kč od 28. 2. 2024 do zaplacení.
3. Proti tomuto rozsudku podal obviněný R. Č. odvolání, které Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 14. 8. 2024, sp. zn. 5 To 21/2024 (dále také jen „usnesení soudu druhého stupně“ nebo „napadené usnesení“), zamítl.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti usnesení soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím zvolené obhájkyně JUDr. Petry Veruňákové dovolání, které opřel o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. a v § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě. V odůvodnění dovolání uvedl, že si je vědom toho, že dovolání představuje mimořádný opravný prostředek a nesměřuje k nápravě vad skutkových, ale i navzdory tomu napadá některé skutkové závěry soudu druhého stupně a potažmo i soudu prvního stupně.
Proces hodnocení důkazů soudy obou stupňů byl v rozporu s ustanovením § 2 odst. 6 tr. ř. Při hodnocení důkazů mělo být přihlédnuto k zásadním nesrovnalostem a rozporům ve výpovědi nezletilého poškozeného a jeho biologické a sociální matky. Soudy obou stupňů se v rozsudcích nijak nevypořádaly se skutečností, že odsouzení dovolatele je založeno pouze na výpovědi poškozeného. Soudy nižšího stupně své rozhodnutí o vině dovolatele založily v podstatě na jediném důkazu, a to výpovědi nezletilého poškozeného.
Znalecký posudek z oboru dětské psychiatrie a dětské psychologie na osobnost poškozeného zpracován nebyl, ačkoliv tento důkaz dovolatel po celou dobu trestního řízení vůči své osobě navrhoval. O věrohodnosti poškozeného nezletilého přitom existují důvodné pochybnosti, které vyplývají zejména ze zprávy mateřské školy ze dne 1. 8. 2023. Podle této zprávy je poškozený velmi dětsky manipulativní, má sklony ke lhaní a vymýšlení si. Poškozený ve věku pěti let opakovaně tvrdil, že nenávidí svoje tělo a svoje pohlaví a že se chce zabít.
Jeho sociální matka R. N. ve své svědecké výpovědi uvedla, že těmito projevy nezletilý AAAAA trpěl dávno před událostí, ke které mělo dojít 8. 6. 2023. Jeho biologická matka V. B. se naopak tyto projevy snažila dát časově do souvislosti s událostmi z 8. 6. 2023. V tomto dovolatel spatřuje zásadní rozpory mezi jejich výpověďmi. Je zcela vyloučené, aby si tyto názory na svoje tělo a pohlaví vytvořil nezletilý sám ve věku pěti let. Nicméně odpovědi na tyto otázky mohl přinést pouze znalecký posudek z oboru školství a kultura, odvětví psychologie se specializací psychologie dospívajících dětí a mladistvých.
Tento v trestním řízení nebyl zpracován a oběma soudy byl zamítnut jako nadbytečný, ačkoliv o zdravém psychickém stavu nezletilého existují důvodné pochybnosti. Rovněž ze zprávy Dětského krizového centra z 8. 8. 2023 vyplynulo, že se na nezletilém poškozeném silně negativně podepisuje střídavá péče, která je rozdělena mezi jeho biologickou matku V. B. a sociální matku R. N. V daném případě proti sobě stojí dvě odlišné verze průběhu skutkového děje a soudy jsou povinny věnovat zvýšenou pozornost otázce věrohodnosti osob, které je předkládají.
Existují závažné pochybnosti, zda není u poškozeného nezletilého podstatně snížena schopnost správně vnímat nebo vypovídat. Znalec z oboru psychologie měl znalecky zkoumat zejména osobnost nezletilého, jeho intelekt a paměťové schopnosti, měl se zabývat posuzováním jeho sklonu ke zkreslování výpovědí tím, zda u něj byly zjištěny známky lhavosti nebo konfabulace.
Dovolatel navrhoval, aby byl proveden výslech učitelek z mateřské školy, kterou navštěvoval nezletilý, které by se vyjádřily k tomu, jak se změnilo chování nezletilého poškozeného po 8. 6. 2023. Poškozený v případě, kdy ho vyslýchala matka, i v případě výslechu provedeného na Policii ČR pouze odpovídal na otázky, aniž by kdykoliv soustavněji sám popsal průběh událostí. Pokládané otázky byly návodné, a proto jeho výpověď není možné považovat za věrohodnou ve smyslu přímého důkazu. Soud druhého stupně se řádně nevypořádal s výpovědí dovolatele, který v ní poukazoval na rozpory jak ve výpovědi nezletilého poškozeného, tak i ve výpovědích biologické matky V. B. a sociální matky R. N.
5. Dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. shledává dovolatel ve skutečnosti, že napadené usnesení bylo vydáno na základě porušení práva na spravedlivý proces, když během řízení byla porušena procesní práva dovolatele natolik, že z řízení vzešlý hmotněprávní závěr je tím natolik ovlivněn, že není možné vést samostatnou úvahu o jeho správnosti. Soudy neprovedly obhajobou navrhované důkazy, a to výslech svědka J. K., výslech učitelek poškozeného Z. H. a S. L. a znalecký posudek z oboru školství a kultura, odvětví psychiatrie, specializace psychologie dětí a dospělých a znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví dětská psychiatrie. Provedeným dokazováním nebyl vyvrácen skutkový popis děje tak, jak ho popisuje dovolatel. Soud musí dovolateli prokázat naplnění všech znaků trestného činu, přičemž takovýto závěr soudu musí stát mimo důvodnou pochybnost. Skutková zjištění obou soudů jsou však neúplná, resp. hodnocením provedených důkazů soudy došly ke skutkovým zjištěním, která nemají v provedených důkazech oporu nebo která jsou vysoce zpochybňována námitkami dovolatele. Ze znaleckého posudku z oboru psychiatrie a sexuologie o duševním stavu dovolatele přitom vyplynulo, že sexuální orientace dovolatele je bez jakýchkoliv deviantních tendencí. Nezletilé děti jej nikdy sexuálně nepřitahovaly. Závěr odvolacího soudu, resp. i soudu prvního stupně, ke kterému dospěly po provedeném dokazování ohledně pachatelství obviněného, se kvůli absenci přímých důkazů a nedostatečnosti nepřímých důkazů, na nichž je založen, ocitá v extrémním rozporu s provedenými důkazy. Dovolatel v souvislosti s tím vznesl řadu námitek proti tomu, jak si matka nezletilého V. B. pořídila prostřednictvím mobilního telefonu nahrávky toho, co jí nezletilý k události řekl a stejně tak i k výslechu samotného nezletilého provedeného Policií ČR. Rovněž tak skutkové zjištění, že dovolatel údajně ejakuloval do vany, není ničím prokázáno.
6. Závěrem obviněný navrhl, aby bylo podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. napadené usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 8. 2024, sp. zn. 5 To 21/2024, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 27. 2. 2024, č. j. 75 T 11/2023-291, zrušeno a podle § 265l odst. 1 tr. ř. bylo Městskému soudu v Praze přikázáno, aby věc znovu projednal a rozhodl. Zároveň obviněný dal soudu prvního stupně podnět, aby Nejvyššímu soudu předložil spis bez zbytečného odkladu s návrhem na odklad výkonu rozhodnutí, pokud jde o výrok o uložení trestu odnětí svobody. Neshledá-li soud prvního stupně k takovému postupu důvod, požádal dovolatel Nejvyšší soud, aby tak učinil ze své úřední moci.
7. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k podanému dovolání obviněného vyjádřil tak, že toto je vystavěno na doslovném opakování námitek prolínajících se víceméně celým trestním řízením, s nimiž se oba soudy beze zbytku správně vypořádaly. Městský soud v Praze realizoval v podstatě komplexní a bezvadné dokazování. Svým povinnostem dostál taktéž Vrchní soud v Praze, který podané odvolání řádně přezkoumal a s uplatněnými námitkami se přiléhavě vypořádal. Dokazování není bezbřehé a soud není povinen provést každý důkaz, který některá ze stran trestního řízení navrhla. S neprovedením důkazů, které obviněný v průběhu trestního řízení navrhoval, se odvolací soud vypořádal pod bodem 17. a násl. svého rozhodnutí a soud prvoinstanční pod bodem 46. a násl. svého rozhodnutí. Jednání obviněného bylo prokázáno především výpovědí nezletilého poškozeného, a tato musela být hodnocena velice pečlivě z hlediska její věrohodnosti. Podle státního zástupce se rozhodující soudy v odůvodnění svých rozhodnutí vypořádaly s jednotlivými body výpovědi nezletilého poškozeného. Jeho výpověď před policejním komisařem nevykazuje žádné zásadní rozpory s tím, co poškozený uvedl své matce po návratu od otce 8. 6. 2023, jeho tvrzení zcela korespondují s výpověďmi svědkyň V. B. a R. N., rovněž chování poškozeného tak, jak jej popsaly učitelky v mateřské školce, koresponduje s popsáním stavu poškozeného ze strany biologické a sociální matky. Státní zástupce dospěl k závěru, že jednání obviněného bylo provedenými důkazy prokázáno a použitá právní kvalifikace je zcela přiléhavá. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
III. Přípustnost dovolání a obecná východiska rozhodování
8. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí nebo zda tu nejsou důvody pro jeho odmítnutí.
9. Dospěl přitom k závěru, že dovolání podané proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 8. 2024, sp. zn. 5 To 21/2024, je přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Obviněný je osobou oprávněnou k podání dovolání podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. Předložené dovolání splňuje náležitosti jeho obsahu stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř. a bylo podáno prostřednictvím obhájce, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě a na místě uvedeném v § 265e odst. 1 tr. ř.
10. Obviněný sám doplnil dovolání podáním doručeným přímo Nejvyššímu soudu ze své datové schránky fyzické osoby dne 15. 5. 2025, stejné podání pak 22. 5. 2025 zaslala Nejvyššímu soudu obhájkyně JUDr. Veruňáková. Podle § 265d odst. 2 tr. ř. obviněný může dovolání podat pouze prostřednictvím obhájce, což má zajistit odbornou argumentaci užitou v tomto mimořádném opravném prostředku. Navíc podle § 265f odst. 2 tr. ř. rozsah, v němž je rozhodnutí dovoláním napadáno, a důvody dovolání lze měnit jen po dobu trvání lhůty k podání dovolání, což jsou dva měsíce od doručení napadeného usnesení. Opis napadeného usnesení byl obviněnému prostřednictvím datové schránky doručen 16. 12. 2024, tomuto předcházelo doručení uvedené písemnosti obhájkyni 17. 9. 2024. K uvedeným podáním obviněného proto Nejvyšší soud při svém rozhodování nepřihlížel.
11. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován, ale je třeba, aby námitky dovolatele takovému důvodu také svým obsahem odpovídaly. Nejvyšší soud proto nejprve hodnotil, zda obviněným vznesené námitky svým obsahem vyhovují jím uplatněným důvodům dovolání.
IV. Důvodnost dovolání
K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
12. Obviněný R. Č. uplatnil dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který ovšem spočívá ve třech alternativách. Z nepříliš stylisticky vhodně formulovaného odůvodnění dovolání s velkou dávkou tolerance vyplývá, že první alternativu uvedenou v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spočívající v tom, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, dovolatel spatřuje v tom, jak soudy nižších stupňů hodnotily zejména výpověď nezletilého poškozeného AAAAA a svědecké výpovědi svědkyň V. B. a R. N. Odvolacímu soudu pak vytýká, že se řádně nevypořádal s jeho výpovědí.
13. Poukaz na vadné hodnocení důkazů nižšími soudy však téměř kopíruje odvolací argumentaci obviněného. K tomuto je třeba uvést, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem, které je možné podat pouze z taxativně vymezených důvodů uvedených v § 265b tr. ř. a slouží k nápravě zásadních vad proběhlého řízení. Nejedná se však o další odvolání, které by mělo přezkoumávat skutková zjištění učiněná především soudem prvního stupně, příp. ve smyslu § 263 odst. 7 tr. ř. korigovaná soudem odvolacím. Z dosavadního průběhu trestního řízení však vyplývá, že jak soud prvního stupně v bodech 30.
až 45. odůvodnění svého rozsudku, tak i odvolací soud v bodech 18. až 34. odůvodnění svého usnesení, se pečlivě věnovaly hodnocení provedených důkazů, přičemž vrchní soud se s jednotlivými odvolacími námitkami obviněného podrobně vypořádal. Podané dovolání správně připomíná, že u skutku, který je předmětem posouzení v trestním řízení, nikdo jiný kromě obviněného a nezletilého poškozeného nebyl přítomen. Tohoto faktu si nicméně soudy prvního a druhého stupně byly při svém rozhodování vědomy, a proto výpověď nezletilého poškozeného, jakož i další související důkazy podrobily pečlivému hodnocení, jak na toto bylo poukázáno výše.
Správně tak odvolací soud v bodě 32. odůvodnění napadeného usnesení uzavřel, že není pochyb o tom, že k žalovanému jednání došlo. Vůbec tak nelze dovozovat, že by rozhodná skutková zjištění byla ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a již vůbec nelze hovořit o extrémním rozporu s provedenými důkazy.
14. Druhou alternativu ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spočívající v tom, že rozhodná skutková zjištění určující pro naplnění znaků trestného činu jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech podané dovolání spatřuje (opět s velkou dávkou tolerance) v tom, že zvukový záznam nahrávky hlasu nezletilého poškozeného AAAAA pořízený ve večerních hodinách 8. 6. 2023 na mobilní telefon svědkyně V. B. znehodnotila tím, že záznamové zařízení v různých momentech zapínala a vypínala, podle názoru dovolatele pravděpodobně podle toho, kdy AAAAA mluvil o tom, o čem chtěla, aby mluvil, či odbíhal od tématu.
Tímto měla výpověď poškozeného zcela procesně znehodnotit, přičemž výhrady k výpovědi nezletilého poškozeného učiněné před Policií ČR sám dovolatel hodnotí tak, že jde o výpověď naučenou, předem připravenou a neodpovídající časové ose předmětného dne 8. 6. 2023. Podstatou námitek obviněného vůči zmíněnému záznamu hlasu nezletilého poškozeného je tedy jak jeho procesní nepoužitelnost, tak i současně námitka nevěrohodnosti zachycených sdělení nezletilého. Námitka nevěrohodnosti nejen těchto sdělení, ale obecně i celé výpovědi nezletilého poškozeného, jsou námitkami skutkovými, směřujícími do oblasti hodnocení provedených důkazů.
Při hodnocení důkazů, které provedl soud prvního stupně, se tento nedopustil žádné deformace obsahu provedených důkazů, tyto hodnotil jednotlivě i v jejich souhrnu a při svém hodnocení neporušil pravidla formální logiky. Z pohledu Nejvyššího soudu nelze tyto dovolací námitky akceptovat, neboť směřují proti procesu hodnocení důkazů, upřednostňují vlastní hodnocení provedených důkazů ze strany obviněného a fakticky tak stojí mimo zákonné dovolací důvody.
15. K námitce procesní nepoužitelnosti hlasového záznamu nezletilého poškozeného ze dne 8. 6. 2023 zaujímá Nejvyšší soud tento názor: Postup při dokazování v trestním řízení je upraven v hlavě páté trestního řádu, přičemž podle § 89 odst. 2 tr. ř. za důkaz může sloužit vše, co může přispět k objasnění věci. Trestní řád jako druhy důkazních prostředků uvádí zejména výpovědi obviněného a svědků, znalecké posudky, věci a listiny důležité pro trestní řízení a ohledání. Podle téhož zákonného ustanovení skutečnost, že důkaz nevyhledal nebo nevyžádal orgán činný v trestním řízení, není důvodem k odmítnutí takového důkazu. Takto je třeba přistoupit k nahrávce rozhovoru svědkyně V. B. se synem AAAAA ve večerních hodinách dne 8. 6. 2023 (DVD na č. l. 49 a přepis na č. l. 50–56), kterou stejně jako obrázek kreslený nezletilým (č. l. 48) při podání trestního oznámení 9. 6. 2023 V. B. předala policejnímu orgánu. Charakterem těchto zvukových nahrávek se nalézací soud zabýval zejména v bodě 41. odůvodnění svého rozsudku a odvolací soud pak v bodě 28. odůvodnění napadeného usnesení. Nejvyšší soud k tomuto dodává, že zvukové záznamy rozhovoru s nezletilým poškozeným pořídila jeho matka V. B. právě jako reakci na prvotní sdělení poškozeného, že ze strany obviněného došlo k jeho sexuálnímu zneužití, přičemž tento důkaz měl v dalším řízení charakter pouze podpůrný vedle řádně procesně provedené výpovědi nezletilého poškozeného a svědecké výpovědi svědkyně V. B. Pořízením zvukového záznamu nezletilého poškozeného jeho matkou ve večerních hodinách dne 8. 6. 2023 tak nemohlo dojít k žádnému porušení práva obviněného na obhajobu, když z pochopitelných důvodů se v té době v procesním postavení obviněného tento ještě nenacházel.
16. Žádná procesní pochybení, která by měla za následek porušení práv obviněného na obhajobu, nelze spatřovat ani v provedení výslechu nezletilého poškozeného AAAAA v přípravném řízení (č. l. 57–70), o kterém byl pořízen obrazový a zvukový záznam, ani jeho provedením v hlavním líčení ve smyslu § 102 odst. 2 tr. ř.
17. Konečně pak obviněný podané dovolání odůvodnil třetí alternativou uvedenou v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spočívající v tom, že ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním určujícím pro naplnění znaků trestného činu nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Zamítnutým důkazním návrhům se jak soud prvního stupně, tak soud odvolací, věnovaly a jejich neprovedení rovněž pečlivě odůvodnily (body 46. – 55. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a body 17., 30. a 34. odůvodnění napadeného usnesení).
Zásadní dovolací námitka obviněného směřovala proti tomu, že v průběhu řízení nebyl vypracován znalecký posudek z oboru dětské psychiatrie a dětské psychologie, který by posoudil osobnost poškozeného zejména se zaměřením na jeho intelekt a paměťové schopnosti, posouzení jeho sklonu ke zkreslování výpovědi a k tomu, zda u něj byly zjištěny známky lhavosti nebo konfabulace. Nejvyšší soud připomíná, že podle § 118 tr. ř., jestliže jsou závažné pochybnosti, zda není u svědka, jehož výpověď je pro rozhodnutí zvlášť důležitá, podstatně snížena schopnost správně vnímat nebo vypovídat, je možno vyšetřit znalecky i jeho duševní stav.
Znalecké zkoumání osobnosti nezletilého poškozeného ve smyslu tohoto zákonného ustanovení je tedy fakultativním postupem v případě zjištění, že je podstatně snížena schopnost svědka správně vnímat prožitou událost nebo schopnost o této vypovídat. V době spáchání trestného činu byl poškozený AAAAA dítětem ve věku pěti a půl roku s dostatečně vyvinutou slovní zásobou, ovšem samozřejmě užívajícím výrazy typické pro dětskou mluvu. Nebylo u něj zjištěno žádné postižení, pro které by nemohl vnímat události, které se v minulosti staly.
Rovněž tak mu nic nebránilo o prožité události vypovídat před policejním komisařem. Ani ze zprávy Dětského krizového centra (č. l. 91–93), kam začal nezletilý docházet ihned po události, nejsou patrny žádné známky toho, že by u nezletilého byla z jakéhokoliv důvodu podstatně snížena schopnost správně vnímat prožité události nebo o nich vypovídat. Samotná okolnost spočívající v tom, že v době spáchání činu byl nezletilý v uvedeném věku, pak nutně neznamená, že by k posouzení jeho osobnosti musel být vypracováván znalecký posudek z oboru dětské psychiatrie a dětské psychologie.
Rozhodující soudy neshledaly naplnění podmínek uvedených v § 118 tr. ř. pro znalecké zkoumání duševního stavu nezletilého, s čímž vyslovuje souhlas i soud dovolací. Navíc pak je třeba znovu poukázat na skutečnost, že poškozený AAAAA byl v době spáchání skutku dítětem ve věku pěti a půl roku a byl ve smyslu § 2 odst. 2, odst. 4 písm. a), d) zákona č. 45/2013 Sb., o obětech trestných činů, zvlášť zranitelnou obětí. Je třeba proto zabránit tomu, aby u něj případně vznikla i druhotná újma vymezená v ustanovení § 2 odst. 5 tohoto zákona.
Nejvyšší soud se seznámil se zvukovým a obrazovým záznamem výslechu nezletilého ze dne 23. 6. 2023 (DVD na č. l. 59) i přepisem jeho obsahu (č. l. 62-70).
Přitom plně přisvědčil hodnotícím úvahám soudů nižších stupňů, neboť ze záznamu výslechu je patrný celkový přístup poškozeného a jeho chování při něm, jakož i způsob, jakým se k věci vyjadřoval. Z pořízeného záznamu (i kontextu dalších důkazů) nelze dospět k závěru, že by byly dány zákonné důvody pro znalecké zkoumání osoby poškozeného a že by bez tohoto úkonu nebylo možno považovat důkazní řízení za úplné ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. Jak proto správně uzavřel soud druhého stupně, znalecké zkoumání poškozeného není vhodné rovněž kvůli riziku jeho sekundární viktimizace.
18. Obviněný učinil i další důkazní návrhy, jako jsou výslech svědka J. K., který by se měl vyjádřit k existenci sporů mezi obviněným a matkami poškozeného týkajícím se právě úpravy styku s nezletilým, a dále svědkyň Z. H. a S. L., učitelek nezletilého v mateřské škole, které by se měly vyjádřit ke skutečnostem uvedeným ve zprávě Základní školy a mateřské školy XY (č. l. 89) a k tomu, jak se změnilo chování nezletilého poškozeného po 8. 6. 2023. Jak již bylo konstatováno výše, zamítnutí všech uplatněných důkazní návrhů soud prvního stupně i soud odvolací řádně odůvodnily, a proto se nemůže jednat o tzv. opomenuté důkazy. I podle názoru Nejvyššího soudu dětsky manipulativní chování nezletilého popsané ve zprávě Základní školy a mateřské školy XY na č. l. 89 se vztahuje k případům zde uváděným, tedy běžně se opakujícím situacím při pobytu nezletilého bez matky v denním předškolním zařízení. Zde popsané události je třeba považovat za zcela odlišnou situaci, ve které nezletilý činil svou výpověď dne 23. 6. 2023 a uváděl v ní skutečnosti, které se vztahují ke spáchanému skutku. Výpovědi svědků J. K., Z. H. a S. L. tak v daném případě nemají přímou vazbu na spáchaný skutek a nemůže se proto jednat o navrhované podstatné důkazy ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
19. Dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. předpokládá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Obviněný R. Č. shledává tento dovolací důvod ve skutečnosti, že napadené usnesení bylo vydáno na základě porušení práva na jeho spravedlivý proces. Konkrétní námitky vůči právnímu posouzení prokázaného skutku, kterým byl uznán vinným, však obviněný nevznesl a pouze zopakoval, že soudy neprovedly obhajobou navrhované důkazy a brojil proti skutkovým závěrům soudu prvního stupně, které v napadeném usnesení potvrdil i soud odvolací. Nejvyšší soud tak fakticky na tento pouze formálně vznesený, avšak odpovídajícími námitkami nepodložený dovolací důvod nemůže adekvátně reagovat. V mezích dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze totiž namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný
trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Jiné nesprávné hmotněprávní posouzení pak znamená zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
20. Konečně pak obviněný formálně uplatnil i dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. ve druhé alternativě, ovšem bez jakékoliv konkrétní argumentace, pouze s odůvodněním, že napadá rovněž rozhodnutí soudu nalézacího, který ho uznal vinným a uložil mu trest. Konkrétně tento dovolací důvod spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Tato varianta tvrzeného dovolacího důvodu naplněna není, protože rozsudek soudu prvního stupně žádná vada ve smyslu některého z dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. nezatěžuje.
V. Závěrečné shrnutí a způsob rozhodnutí
21. Obviněný R. Č. své dovolání zdůvodnil výhradami, které, pokud byly podřaditelné pod uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., materiálně je nenaplnily, což je činí neopodstatněnými. Pod tuto část lze podřadit námitky spočívající v tom, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, dále námitku procesní nepoužitelnosti hlasového záznamu nezletilého poškozeného ze dne 8. 6. 2023 pořízeného V. B. a konečně námitku neprovedení navrhovaných podstatných důkazů. Stejně tak nedůvodnými zůstaly dovolací námitky podřazené obviněným pod ustanovení § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., neboť Nejvyšší soud neshledal v rozsudku soudu prvního stupně žádné vady ve smyslu § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Námitky uplatněné pod dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. se s jeho obsahovým zaměřením rozešly, neboť tento slouží k nápravě hmotněprávních vad napadeného rozhodnutí.
22. Nejvyšší soud proto dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné, přičemž tak za splnění podmínky uvedené v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.
23. Pokud v dovolání obviněný požádal o odložení výkonu rozhodnutí, je třeba uvést, že se jednalo o podnět, nikoli návrh, o němž by bylo nutno učinit formální rozhodnutí (takový návrh na odklad nebo přerušení výkonu rozhodnutí může podat se zřetelem k ustanovení § 265h odst. 3 tr. ř. pouze předseda senátu soudu prvního stupně a ten tak neučinil). Předseda senátu Nejvyššího soudu však důvody pro odklad výkonu rozhodnutí neshledal, neboť z podaného dovolání ani z obsahu spisu nevyplynuly takové konkrétní okolnosti, které by vyvolávaly opodstatněné pochybnosti o vhodnosti výkonu rozhodnutí. Za této situace nebylo zapotřebí o podnětu obviněného k předmětnému postupu rozhodnout samostatným (negativním) výrokem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 3. 2014, sp. zn. I. ÚS 522/14).
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 16. 7. 2025
JUDr. Vladimír Veselý předseda senátu
Vypracoval: Mgr. Daniel Plšek v z. JUDr. Vladimír Veselý