U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. dubna 2016 o
dovolání, které podala obviněná Z. A., proti rozsudku Krajského soudu v
Ostravě ze dne 24. 9. 2015, č. j. 4 To 129/2015-773, jako soudu odvolacího v
trestní věci vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 4 T 12/2013,
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné o d m í t á .
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 20. 2. 2015, č. j. 4 T
12/2013-711, byla obviněná Z. H., nyní A. (dále jen „obviněná“, příp.
„dovolatelka“) uznána vinnou jednak zločinem neoprávněného opatření, padělání a
pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 3 alinea druhá zákona č.
40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr.
zákoník“), jednak přečinem podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku.
Označených trestných činů se podle soudu prvního stupně dopustila jednáním
popsaným ve výroku jeho rozsudku. Obviněná byla odsouzena podle § 234 odst. 3 a
§ 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků,
jehož výkon jí byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku
podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku a osmi měsíců.
Současně byla (bod II) podle § 226 písm. b) tr. ř. zproštěna obžaloby pro blíže
vymezený skutek [skutek I. a) žalobního návrhu].
2. O odvolání, které proti tomuto rozsudku podala obviněná, rozhodl ve druhém
stupni Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 24. 9. 2015, č. j. 4 To
129/2015-773, jímž podle § 258 odst. 1 písm. d) tr. ř. zrušil napadený rozsudek
v jeho odsuzující části a za podmínek § 259 odst. 3 písm. a), b) tr. ř. nově
rozhodl tak, že obviněnou uznal vinnou jednak zločinem neoprávněného opatření,
padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 3 alinea druhá tr.
zákoníku, jednak přečinem podvodu podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku, jichž se
podle jeho skutkových zjištění (totožných se zjištěními soudu prvního stupně)
dopustila tím, že
vyhotovila smlouvu o půjčce č. .... ze dne 30. 6. 2009 na částku 30 000 Kč mezi
Eurocapital Investment, a. s. jako věřitelem a A. B., bytem M., P. jako
dlužníkem, dále výdajový pokladní doklad bez čísla ze dne 30. 6. 2009 k
vyplacení částky 30 000 Kč od Eurocapital Investment, a. s. A. B. a rovněž
blankosměnku vlastní s doložkou „bez protestu“ ze dne 30. 6. 2009 s uvedením
místa vystavení v O., přičemž všechny tyto písemnosti opatřila padělanými
podpisy A. B. bez jejího vědomí či souhlasu, zneužívajíce tak osobních údajů
jmenované, získaných v rámci vyřizování přefinancování jejích dřívějších dluhů,
následně předmětnou padělanou smlouvu o půjčce, jakož i padělanou blankosměnku
a výdajový pokladní doklad přesně nezjištěného dne v uvedeném období,
vydávající je tak za pravé, odevzdala zástupci společnosti Eurocapital
Investment, a. s. s vědomím, že nejsou opatřeny pravými podpisy A. B. a že tato
nemůže svému závazku, o němž ve skutečnosti nevěděla, dostát s tím, že finanční
prostředky ve výši 30 000 Kč, které od věřitele převzala za účelem jejich
vyplacení A. B., si ponechala pro vlastní potřebu,
přičemž výše uvedená padělaná blankosměnka vlastní „bez protestu“ ze dne 30. 6.
2009 byla z důvodu nehrazení splátek v dobré víře doplněna zástupcem věřitele o
další nezbytné údaje, tj. o datum splatnosti 5. 5. 2010 na řad Eurocapital
Investment, a. s., směnečnou sumu 75 800 Kč, místo placení v B., P, ad., a
takto věřitelem uplatněna dne 17. 5. 2010 u Krajského soudu v Ostravě s žalobou
o vydání směnečného platebního rozkazu, který byl poté vydán u Krajského soudu
v Ostravě pod č. j. 27 Cm 168/2010 dne 30. 8. 2010, avšak po námitkách žalované
A. B. a provedeném dokazování byl rozsudkem ze dne 6. 12. 2011 pod shodným č.
j. zrušen, přičemž společnosti Eurocapital Investment, a. s., IČ 28336810
nynějšího sídla v Brně, Příční 118/10 způsobila škodu ve výši nejméně 30 000 Kč.
3. Obviněnou za toto jednání odsoudil podle § 234 odst. 3 tr. zákoníku k
úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků, jehož výkon jí podle § 81
odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební
dobu v trvání jednoho roku a osmi měsíců.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Ostravě podala obviněná
prostřednictvím obhájce JUDr. Romana Chytila dovolání, v němž uplatnila důvody
dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř.
5. Obviněná po rozsáhlém zhodnocení dosavadního průběhu řízení (zmínění obsahu
postupně vydaných rozhodnutí a obsahu svědeckých výpovědí) odvolacímu soudu
vytýká, že přehlíží změny postojů svědků B. a K. a omlouvá tak jejich
nevěrohodnost, kterou založili soustavnými změnami svých svědeckých výpovědí,
zcela v rozporu se skutkovým stavem a výpovědí znalkyně z oboru kriminalistická
expertíza písma modifikuje její odborné závěry, pochybnosti v dané věci
zjištěné přičítá v neprospěch dovolatelky a nadále setrvává na svých závěrech
plynoucích z předcházejícího zrušujícího usnesení. Namítá, že odvolací soud v
rozporu se všemi listinnými důkazy dospěl k závěru o neexistenci smlouvy o
půjčce mezi společností Durofin Real, s. r. o. a A. B. společně s M. K. a
nedůvodně odmítá výpověď svědka Č. z přípravného řízení. Podle dovolatelky
odvolací soud učinil nesprávný závěr, že uhrazením částky 900 000 Kč
společnosti Durofin Real, s. r. o. došlo k zániku dluhu ve výši 880 000 Kč co
do jeho jistiny, neboť nezohlednil sjednané příslušenství či smluvní pokuty
plynoucí z dřívějšího závazkového vztahu mezi touto společností a M. K. a A. B.
V důsledku toho je vadný jeho závěr, že půjčka ve výši 30 000 Kč nebyla
potřebná. Odvolací soud rovněž ignoroval, že obviněná si předmětnou částku
neponechala, nýbrž ji předala bezprostředně po uzavření smlouvy o půjčce se
společností Eurocapital Investment, a. s. společnosti Durofin Real, s. r. o. na
úhradu části závazku plynoucího ze smlouvy o půjčce č. 02/09 ze dne 5. 6. 2009.
6. Původní dluh M. K. a A. B. vůči společnosti Durofin Real, s. r. o. nebyl 900
000 Kč nýbrž 990 000 Kč, přičemž částka 900 000 Kč byla uhrazena při novém
úvěrování a zbývající částka 90 000 Kč zahrnující příslušenství pohledávky,
odměnu za zprostředkování, náklady a smluvní pokuty byla M. K. a A. B. uhrazena
předmětnou smlouvou o půjčce, na jejíž částečnou úhradu obviněná
zprostředkovala oběma osobám půjčky po 30 000 Kč. Tento závěr dovozuje
dovolatelka ze své výpovědi, výpovědi svědka Č., listinných důkazů, jakož i
výpovědí svědků M. K. a A. B. Za chybný pokládá závěr odvolacího soudu o době,
kdy jí společnost Eurocapital Investment, a. s. peníze předala. Namítá, že
svěřené finanční prostředky si ponechala u sebe do doby, než jí byly vráceny
podepsané potřebné doklady. Tyto listiny následně předala pouze společnosti
Eurocapital Investment, a. s., jako věřiteli. Pokud složky s jednotlivými
dokumenty ke každému případu předala svému nadřízenému, nelze takový úkon
pokládat jako předložení nebo uplatnění.
7. Vzhledem k tomu, že odvolací soud zavázal soud prvního stupně k
hodnocení důkazů svým původním zásahem, kdy zrušil rozsudek soudu prvního
stupně, má za to, že odvolací soud v odvolacím řízení následně v napadeném
rozsudku hodnotil svůj dříve učiněný chybný závěr (dovolává se nálezu Ústavního
soudu ze dne 20. 5. 2008, sp. zn. I. ÚS 49/06), a proto jí bylo odepřeno právo
na přístup k soudu druhého stupně, neboť v daném případě zcela chybělo
nezávislé dvojinstanční řízení, čímž bylo porušeno její právo na spravedlivý
proces. Současně je přesvědčena, že odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů
„extrémně odporuje zjištěnému skutkovému stavu věci, jakož i jednotlivým
provedeným důkazům v této věci“.
8. Závěrem (část VII.) obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 265k
tr. ř. zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě a rozsudek Okresního
soudu v Novém Jičíně a přikázal těmto soudům, aby věc v potřebném rozsahu znovu
projednaly a rozhodly.
9. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství sdělila, že po
seznámení se s obsahem podaného dovolání nevyužívá svého práva se k dovolání
vyjádřit. Udělila souhlas k tomu, aby Nejvyšší soud rozhodl o podaném dovolání
za podmínek § 265r odst. 1 v neveřejném zasedání.
III.
Přípustnost dovolání
10. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v
této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na
místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal
přitom, že dovolání obviněné je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. a) tr.
ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1
písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§
265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§
265f tr. ř.).
11. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v § 265b tr.
ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněnou vznesené námitky naplňují jí
uplatněné dovolací důvody.
12. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy
rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném
hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je
určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady
spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem
hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod
neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti
nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1.
9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání
hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy
byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s
příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod
totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového
stavu, či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení
důkazů ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15.
4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již
třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze
dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení §
265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je
rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí
vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a
jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen
zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání
v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový
stav.
13. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr.
ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně
uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových
zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi
provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem
prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen
soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263
odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout
přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy a čl. 2 odst.
1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.
14. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci
dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně
ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu
skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem
(soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva
(trestního, ale i jiných právních odvětví).
15. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, pokud
bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti
rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr.ř., aniž
byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo
přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech
a) až k). Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. tedy může být
naplněn ve třech různých situacích. K prvním dvěma (alternativa první) dochází
tehdy, kdy rozhodnutí nadřízeného soudu je vydáno, aniž bylo napadené
rozhodnutí meritorně přezkoumáno, tj. (1.) byl řádný opravný prostředek
zamítnut z tzv. formálních důvodů podle § 148 odst. 1 písm. a) či b) tr. ř.
nebo podle § 253 odst. 1 tr. ř., přestože nebyly splněny procesní podmínky
stanovené pro takové rozhodnutí, nebo (2.) bylo-li odvolání odmítnuto pro
nesplnění jeho obsahových náležitostí podle § 253 odst. 3 tr. ř., ačkoli
oprávněná osoba nebyla řádně poučena nebo jí nebyla poskytnuta pomoc při
odstranění vad odvolání (viz § 253 odst. 4 tr. ř.). Třetí případ (alternativa
druhá) představuje situace, kdy řádný opravný prostředek byl zamítnut z
jakýchkoli jiných důvodů, než jsou důvody uvedené výše (varianta první), ale
řízení předcházející napadenému rozhodnutí je zatíženo vadami, které jsou
ostatními dovolacími důvody podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
16. Přezkoumával-li soud druhého stupně některé napadené rozhodnutí uvedené v §
265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř. na podkladě řádného opravného prostředku
(odvolání nebo stížnosti) věcně a zamítl jej vzhledem k tomu, že neshledal
takový řádný opravný prostředek důvodným [a to u odvolání podle § 256 tr. ř. a
u stížnosti podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř.], pak je možno dovolací důvod
podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. uplatnit jen v jeho druhé alternativě, tj.
byl-li v řízení, které předcházelo uvedenému zamítavému rozhodnutí, dán důvod
dovolání uvedený v písm. a) až k) ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. Podstatou
této alternativy dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je
skutečnost, že dovolatelce sice nebylo odepřeno právo na přístup k soudu
druhého stupně, ale tento soud – ač v řádném opravném řízení věcně přezkoumával
napadené rozhodnutí soudu prvního stupně – neodstranil vadu vytýkanou v řádném
opravném prostředku, nebo navíc sám zatížil řízení či své rozhodnutí vadou
zakládající některý z dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr.
ř.
17. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že
Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§
265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní
iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má
zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§ 265d odst. 2 tr.
ř.).
18. Se zřetelem k těmto východiskům přistoupil Nejvyšší soud k posouzení
dovolání obviněné.
IV.
Důvodnost dovolání
19. Pokud obviněná svoji dovolací argumentaci opřela o dovolací důvod podle §
265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je nutno konstatovat, že se s jeho obsahovým
zaměřením v plném rozsahu rozešla. V jeho rámci lze namítat totiž zejména to,
že skutek, jak byl soudy zjištěn, nenaplňuje znaky žádného trestného činu,
případně vykazuje znaky jiného trestného činu, než toho, jímž byla obviněná
uznána vinnou [v daném případě buď zločinu neoprávněného opatření, padělání a
pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 2 tr. zákoníku, nebo přečinu
podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku]. Nesprávnost právní kvalifikace je
však nezbytné uplatňovat vždy ve vztahu ke skutkovým zjištěním, která jsou v
napadeném rozhodnutí vyjádřena a která nemůže dovolatelka z hlediska jí
uplatňovaného zájmu modifikovat vlastní interpretací důkazů do podoby od nich
odlišné. Obviněná ve své dovolací argumentaci nenamítá ničeho proti právnímu
hodnocení skutku, neboť nevznáší jedinou námitku, kterou by bylo možné buď pod
tzv. nesprávné právní posouzení skutku, nebo tzv. jiné nesprávné hmotně právní
posouzení, podřadit.
20. Ačkoli obviněná důvodnost svého dovolání založila rovněž na tvrzení, že
soudy „špatně posoudily skutkový stav a odůvodnění jejich rozhodnutí extrémně
odporuje zjištěnému skutkovému stavu věci, jakož i jednotlivým provedeným
důkazům v této věci“, tedy, jinými slovy vyjádřeno, namítla existenci vady
extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a z nich vyvozenými skutkovými,
potažmo právními závěry, ani skrze takto uplatněnou námitku nezaložila
důvodnost přezkumu napadeného rozsudku dovolacím soudem. K naplnění jí
uplatněného důvodu dovolání by totiž mohlo dojít jen v případě, že by takové
tvrzení o existenci extrémního nesouladu ve smyslu jeho výkladu Ústavním
soudem, bylo skutečnosti odpovídající. Tak tomu však není.
21. Napadené rozhodnutí vytýkanou vadou extrémního nesouladu mezi provedenými
důkazy a z nich vyvozenými skutkovými potažmo závěry právními netrpí. O
extrémní nesoulad totiž půjde v případě, pokud by bylo možno důvodně učinit
závěr, že skutková zjištění soudů postrádají obsahovou spojitost s provedenými
důkazy, že tedy tato skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z
logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, popřípadě jsou přímo opakem
obsahu důkazů, na jejichž podkladě tato zjištění byla učiněna, apod. Extrémní
nesoulad je tak dán v případě očividného nesouladu skutkových a právních závěrů
s provedenými důkazy, tedy tehdy, kdy skutek, který se stal předmětem právního
posouzení, nebyl zjištěn způsobem slučitelným s právem obviněné na spravedlivý
proces.
22. Za případ extrémního nesouladu naopak nelze považovat tu situaci, kdy
hodnotící úvahy soudů splňující požadavky formulované zněním § 2 odst. 6 tr. ř.
ústí do skutkových (a potažmo) právních závěrů, které jsou odlišné od pohledu
obviněné, leč z obsahu provedených důkazů odvoditelné postupy nepříčícími se
zásadám logiky a požadavku pečlivého uvážení všech okolností případu jednotlivě
i v jejich souhrnu.
23. Z pohledu tohoto nazírání nelze námitky skutkového a procesního
charakteru obsažené v dovolací argumentaci obviněné hodnotit jinak, než jako
výhrady nedosahující úrovně odůvodňující zásah dovolacího soudu odůvodněný
potřebou zajištění realizace práva obviněné na spravedlivý proces. Nejvyšší
soud připomíná, že právo na spravedlivý proces ve smyslu § 36 odst. 1 Listiny
není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na
rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným základním právem je
„pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní
všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy
(srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 681/04).
24. Nejvyšší soud nesdílí hodnocení dovolatelky prezentované k otázce
skutkových zjištění soudu. Jak již zmíněno, závěr o existenci vytýkané vady
nemůže být založen na pouhém zjištění faktu, že výsledky provedeného dokazování
nesvědčí ve prospěch obviněné, která odmítá přijmout závěry, jež soudy na
podkladě provedeného důkazního řízení učinily a které plně odpovídalo zásadám §
2 odst. 5, resp. § 2 odst. 6 tr. ř. Soud nižšího stupně, resp. v konečném
stadiu soud odvolací, založily svá skutková zjištění na souboru důkazů, z něhož
jsou jimi učiněné skutkové závěry dovoditelné. Pokud dospívá dovolatelka na
podkladě hodnocení důkazů jiných k odlišným závěrům, není taková situace
výrazem extrémního nesouladu, neboť z oprávnění soudu plyne oprávnění hodnotit
důkazy podle svého vnitřního přesvědčení, jež ovšem musí být založeno na
uvážení všech relevantních skutečností, a pokud tento požadavek splní, což se
podle názoru soudu dovolacího v posuzované věci stalo, není možné se ani cestou
mimořádného opravného prostředku domáhat hodnocení jiného, spojeného s jinými
skutkovými závěry.
25. Pro právní kvalifikaci skutku podle § 234 odst. 3 alinea druhá tr. zákoníku
je zároveň nepodstatné, jaká byla tzv. kauza závazku, neboli vlastní
hospodářský důvod jeho vzniku (skutečnost, jestli tvrzená částka měla sloužit k
úhradě tvrzeného příslušenství či nikoli). Rozhodná je skutečnost, že obviněná
opatřila předmětné listiny padělanými podpisy A. B., které uplatnila u
společnosti Eurocapital Investment, a. s. za účelem získání částky 30 000 Kč,
na jejíž vyplacení by jí (potažmo dlužníku) jinak právo nevzniklo. V důsledku
toho (a při vědomosti skutečnosti, že listiny nejsou opatřeny pravým podpisem
A. B.) jí byla tato částka vyplacena.
26. Tyto závěry – v protikladu k interpretaci obviněné – jsou potvrzovány
rovněž znaleckým posudkem z oboru kriminalistika, odvětví zkoumání ručního
písma znalkyně Lenky Landsfeldové (č. l. 453-473), jakož i z jejího následného
výslechu při hlavním líčení ze dne 7. 3. 2013 (č. l. 548). Vůči tvrzení
dovolatelky, že odvolací soud hodnotil výsledky znaleckého zkoumání v její
neprospěch [„její závěr (znalkyně) otáčí v neprospěch obžalované a veškeré
pochybnosti, které v daném případě byly zjištěny, zcela přičítá v neprospěch
obžalované“], je třeba připomenut závěry z posudku plynoucí (č. l. 472-473),
tj. že podpisy na předmětných listinách („B.“ na smlouvě o půjčce, „B. A.“ na
směnce vlastní) nejsou jejími pravými podpisy (tato skutečnost je plně
podporována i svědeckou výpovědí A. B., kterou před odvolacím soudem v rámci
veřejného zasedání učinila - viz č. l. 757-765), přičemž je možné, že podpisy
vyhotovila obviněná nebo M. K., a to v rámci určitých pravděpodobnostních
rozdělení. Obviněná zcela zjevně věděla, že podpisy na předmětných listinách
nejsou pravými podpisy A. B. Částku 30 000 Kč od poškozené společnosti
Eurocapital Investment, a. s. získala na základě jejich předložení, tj. tím, že
poškozenou společnost uvedla v omyl stran charakteru těchto listin –
předstíráním, že jde o listiny řádně sjednané s A. B. a jí podepsané. Odmítá-li
obviněná závěry soudů s poukazem na to, že z výsledků znaleckého zkoumání
neplyne závěr o tom, že by předmětné listiny podepsala právě ona, potom je
nutno konstatovat, že takový skutkový závěr není v napadeném rozsudku
odvolacího soudu obsažen. Dovolatelka není činěna trestně odpovědnou za to, že
by předmětné listiny podepsala, nýbrž za to, že je padělanými podpisy opatřila.
Argument, že listiny obviněná nepodepsala, proto není podstatný.
27. Nejvyšší soud neshledává relevantním tvrzení obviněné spojené s úvahou, že
předala-li složky s jednotlivými listinami nadřízenému (poškozené společnosti
Eurocapital Investment, a. s.), pak nelze hodnotit „takový úkon jako předložení
či uplatnění“, neboť znakem objektivní stránky skutkové podstaty trestného činu
podle § 234 tr. zákoníku, není předložení nebo uplatnění padělaného či
pozměněného platebního prostředku. Ostatně i z tzv. právní věty výroku je
zřejmé, že dovolatelka byla uznána vinnou tím, že „padělaný platební prostředek
použila jako pravý“.
28. K otázce právního posouzení skutku jako přečinu podvodu podle § 209 odst. 1
tr. zákoníku je třeba uvést, že důvodnost podřazení části skutku pod toto
ustanovení může být hodnocena opět jen s přihlédnutím ke skutkovým závěrům, z
nichž vyšel soud odvolací. Jinak vyjádřeno, dovolací soud nemůže nesprávnost
této právní kvalifikace dovozovat z odlišně budované dovolací argumentace
obviněné, která odmítá přijmout skutkový závěr soudu, že peníze použila pro
svoji potřebu. Tato skutková námitka nemůže založit přezkumnou povinnost
dovolacího soudu.
29. Protože v posuzované věci nebyl extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a
z nich vyvozenými skutkovými, potažmo právními závěry shledán, vycházel
Nejvyšší soud ze skutkového stavu, ke kterému dospěly soudy nižších stupňů. Ve
vztahu k nim je nezbytné učinit závěr, že všechny znaky zločinu neoprávněného
opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 3 alinea
druhá tr. zákoníku byly naplněny, když dovolatelka padělaný platební
prostředek, jímž je ve smyslu zákona č. 191/1950 Sb., o cenných papírech, ve
znění pozdějších předpisů, nesporně i směnka (srov. i Šámal, P. a kol. Trestní
zákoník, 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 2137), předložila zástupci
poškozené společnosti s vědomím, že není opatřen pravým podpisem A. B.
30. Opodstatnění nemá ani tvrzení dovolatelky o porušení jejího práva na
spravedlivý proces spojené s tím, že odvolací soud zavázal soud prvního stupně
k hodnocení důkazů svým původním zrušovacím usnesením ze dne 10. 7. 2014, č. j.
4 To 134/2014-635, z čehož dovozuje, že chybělo nezávislé dvojinstanční řízení.
Zmínila-li obviněná na podporu svého tvrzení nález Ústavního soudu ze dne 20.
5. 2008, sp. zn. I. ÚS 49/06 (v něm Ústavní soud mimo jiné uvedl: „Jak vyplývá
z judikatury obecných soudů i z názorů trestněprávní teorie, pokud se odvolací
soud neztotožní se skutkovými zjištěními rozsudku soudu prvního stupně, není
oprávněn sám vytvářet závěry o skutkovém stavu věci a nahrazovat tak hlavní
líčení, nýbrž může jen v odůvodnění svého rozhodnutí rozvést, proč jsou tato
skutková zjištění vadná, v čem je třeba je doplnit, popř. k jakým důkazům je
ještě třeba přihlédnout…“), pak tento je třeba vnímat jako zapovídající
procesní postup v něm uvedený, nikoli zapovídající obecné oprávnění odvolacího
soudu napravovat nesprávná skutková zjištění soudu nalézacího a oprávnění
usměrňovat jeho činnost v tomto směru. Ve věci nyní posuzované odvolací soud
(srov. zejména str. 6 odůvodnění usnesení na č. l. 640) zcela v mezích
argumentace Ústavního soudu specifikoval, v čem spočívá vadnost skutkových
zjištění soudu prvního stupně a současně vymezil, v jakém směru je třeba
doplnit dokazování soudem prvního stupně a k jakým důkazům je třeba
přihlédnout.
31. Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., dovolatel
ve svém podání vůbec nevymezil, v jaké alternativě ho uplatňuje a jaké
skutečnosti by pro jeho věcné naplnění měly svědčit. Evidentně to ovšem ani
nepřicházelo v úvahu, neboť odvolací soud nevydal takové rozhodnutí, vůči němuž
lze tímto dovolacím důvodem brojit. Předmětný dovolací důvod spočívá v tom, že
„bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti
rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly
splněny procesní podmínky stanovené zákonem stanovené zákonem pro takové
rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání
uvedený v písmenech a) až k).“ Vzhledem k tomu, že odvolací soud rozhodl v
odvolacím řízení rozsudkem [podle § 258 odst. 1 písm. d) tr. ř. zrušil rozsudek
soudu prvního stupně a za podmínek § 259 odst. 3 písm. a), b) tr. ř.
dovolatelku uznal vinnou zločinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění
platebního prostředku podle § 234 odst. 3 alinea druhá tr. zákoníku a přečinem
podvodu podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku a za tuto trestnou činnost ji odsoudil
podle § 234 odst. 3 tr. zákoníku], nemůže tato skutečnost založit důvodnost
tohoto dovolacího důvodu. Tím, že odvolací soud rozhodl rozsudkem, nejedná se
ani o jednu ze zmíněných alternativ předmětného důvodu dovolání.
32. Výše uvedená konstatování ústí do závěru, že obviněná nevznesla žádnou
námitku, kterou by bylo lze pod uplatněné dovolací důvody podřadit. Podle §
265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, „bylo-li podáno z
jiného důvodu než je uveden v § 265b“. Jelikož v posuzované věci, z důvodů výše
vyložených, jako takové vyhodnotil dovolání obviněné, rozhodl o něm způsobem
uvedeným ve výroku tohoto usnesení. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
rozhodl dovolací soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném
zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na
ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., dle něhož „V odůvodnění usnesení o odmítnutí
dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti
vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 19. dubna 2016
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu