6 Tdo 401/2025-9170
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. 9. 2025 o dovolání, které podali obviněný A. T., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici Olomouc a obviněná V. V. proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. 11. 2024, sp. zn. 6 To 19/2024, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně pod sp. zn. 69 T 4/2022,
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných odmítají.
1. Rozsudkem Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně (dále též „rozsudek soudu prvního stupně“) ze dne 26. 1. 2024, č. j. 69 T 4/2022-8897, byli uznáni vinnými · obviněný A. T. (v bodě I.1.) zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku a (v bodě I.2.) zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), c) tr. zákoníku, spáchaný formou pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku, · obviněná V. V. (v bodě II.1.) zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, spáchaným formou pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku a (v bodě II.2.) zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), c) tr. zákoníku jehož se podle jeho skutkových zjištění dopustili způsobem specifikovaným ve výroku rozsudku.
2. Za to byli odsouzeni · obviněný A. T. podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku do věznice s ostrahou. Podle § 67 odst. 1, § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku mu byl dále uložen peněžitý trest ve výměře 400 denních sazeb po 5 000 Kč, celkem 2 000 000 Kč. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu, člena statutárního orgánu, prokuristy obchodních korporací nebo zástupce obchodních korporací včetně zastupování na základě plné moci na dobu šesti let. · obviněná V. V. podle § 67 odst. 1, § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku k peněžitému trestu ve výměře 300 denních sazeb po 2 000 Kč, celkem 600 000 Kč. Dále jí byl podle § 71 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest propadnutí náhradní hodnoty, a to finančních prostředků ve výši 1 058 300 Kč a 50 EUR. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku jí byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu, člena statutárního orgánu, prokuristy obchodních korporací nebo zástupce obchodních korporací včetně zastupování na základě plné moci na dobu čtyř let.
3. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla dále uložena povinnost nahradit škodu poškozené České republice – Finančnímu úřadu pro Zlínský kraj: · obviněnému A. T. ve výši 27 797 507,01 Kč, · obviněnému A. T. společně a nerozdílně s V. V. ve výši 6 990 985,99 Kč, · obviněnému A. T. společně a nerozdílně s D. Š. ve výši 12 378 965 Kč, · obviněnému A. T. společně a nerozdílně se Z. J. ve výši 193 843 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená Česká republika – Finanční úřad pro Zlínský kraj se zbytkem svého nároku na náhradu škody uplatněného vůči obviněné V. V. odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
4. Citovaným rozsudkem bylo rozhodnuto také o vině a trestu obviněného D. Š. a Z. J. Naproti tomu obviněný L. Č. byl podle § 226 písm. a) tr. ř. zproštěn obžaloby pro skutek specifikovaný ve výroku rozsudku.
5. O odvolání obviněných A. T., D. Š., V. V. a Z. J. proti tomuto rozsudku rozhodl Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 14. 11. 2024, sp. zn. 6 To 19/2024 (dále také jen „napadený rozsudek“), jímž ho podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. částečně zrušil, a to ve výroku, jímž byl obviněný A. T. podle § 228 odst. 1 tr. ř. zavázán k povinnosti zaplatit poškozené České republice – Finančnímu úřadu pro Zlínský kraj na náhradu škody částku ve výši 27 797 507,01 Kč. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněnému A. T. uložil podle § 228 odst. 1 tr. ř. povinnost zaplatit poškozené České republice – Finančnímu úřadu pro Zlínský kraj na náhradu majetkové škody částku ve výši 24 245 467 Kč, přičemž se zbytkem nároku poškozenou odkázal podle § 229 odst. 2 tr. ř. na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle § 256 tr. ř. zamítl odvolání obviněných D. Š., V. V. a Z. J.
II. Dovolání a vyjádření k němu
6. Proti citovanému rozsudku vrchního soudu podali obviněný A. T. a obviněná V. V. prostřednictvím svých obhájců dovolání.
7. Obviněný A. T. své dovolání podal proti výroku o trestu odnětí svobody a peněžitém trestu a výroku o náhradě škody. Uplatnil v něm dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. h), i), m) tr. ř., přičemž poslední z nich v jeho druhé alternativě.
8. Obviněný namítl, že soudy pochybily, pokud mu byl uložen zároveň trest odnětí svobody a trest peněžitý. Tato kombinace odporuje ústavnímu požadavku na proporcionalitu trestních sankcí. V průběhu řízení se přičinil o odstranění škodlivých následků trestného činu, neboť společnosti, které přijaly fakticky neuskutečněná zdanitelná plnění, na jeho popud dodatečně daň zaplatily. Taktéž s ohledem na jeho kvalifikované doznání a další okolnosti snižující povahu a závažnost činu by mu měl být uložen mírnější trest. V zájmu doplnění represivní složky trestu je schopen v případě zachování jeho výdělečných možností zaplatit peněžitý trest ve výši 3–4 miliony Kč.
9. Došlo podle něj také k nesprávnému výkladu podmínek § 58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Soudy odkázaly na výkladová pravidla pro § 58 odst. 1 tr. zákoníku, avšak to se neslučuje s výkladem ani judikaturou vztahující se k § 58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Podle tohoto ustanovení musí jít o takové výjimečné poměry pachatele či povahu trestné činnosti, které samy o sobě odůvodňovaly mimořádné snížení trestu odnětí svobody. Podstatné přitom je, aby konkrétní poměry pachatele nevylučovaly jeho nápravu trestem odnětí svobody. Pro postup podle § 58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku tedy nejsou vyžadovány takové zvláštnosti v poměrech pachatele ani nižší míra povahy a závažnosti činu, jako je tomu v případě obecné úpravy moderačního ustanovení. Na rozdíl od obecné úpravy obsahuje pouze dvě kumulativní podmínky, přičemž hlavním hlediskem je možnost nápravy pachatele mírnějším trestem. K dosažení nápravy pachatele může být zároveň uložen jiný přípustný druh trestu či dostatečně citelná mimotrestní sankce (např. povinnost nahradit škodu).
10. Soudy v jeho případě sice připustily, že byla splněna podmínka prohlášení viny, snižovaly však jeho význam, neboť k němu došlo až v samotném závěru hlavního líčení. Podle jeho mínění však význam prohlášení viny nelze bagatelizovat. Co se týče kritéria poměrů pachatele, upozornil, že jsou v jeho případě příznivé s ohledem na dobré rodinné a pracovní zázemí. Ohledně jeho osoby nelze konstatovat cokoli negativního. Projevil, byť trochu opožděně, lítost a sebereflexi. V jiné věci taktéž spolupracuje s orgány činnými v trestním řízení. Soudy podle jeho mínění nevzaly v úvahy příčinu jeho trestné činnosti – reálné náklady, které měly jeho společnosti v souvislosti s provozováním motosportu, nebylo možné zahrnout do účetnictví, takže snížil jejich daňovou povinnost v souladu s fakticky přijatým daňovým plněním, byť od jiného dodavatele. Tato okolnost je důležitá též z hlediska povahy trestné činnosti. Nesouhlasí, že byla natolik závažná, aby neumožňovala uložit trest pod spodní hranici trestní sazby. Podmínky pro uložení mírnějšího trestu nelze posuzovat izolovaně a je třeba přihlédnout k dalším kritériím trestání podle § 39 tr. zákoníku.
11. Odvolací soud podle mínění obviněného nesprávně nezohlednil, že se zasloužil o odstranění části škodlivého následku (což se ostatně projevilo v konečné výši povinnosti k náhradě škody). Podle § 41 písm. j) tr. zákoníku není nezbytné, aby škodlivé následky odstranil sám, ale vyžaduje se, aby svým jednáním účinně přispěl k jejich odčinění. Uvedený soud nesprávně vycházel pouze ze zprávy Finančního úřadu pro Zlínský kraj, která neposkytuje dostatečný podklad pro posouzení, zda byla zkrácená daň částečně zaplacena či nikoli. Oba soudy přitom disponovaly odborným vyjádřením daňové kanceláře Tomáš Goláň s.r.o. (poznámka Nejvyššího soudu – předloženo obhajobou soudu prvního stupně po skončení dokazování), podle něhož byla daň na základě jednání společnosti Fagus a.s. dodatečně přiznána a uhrazena. Pokud tedy odvolací soud tvrdí, že nebylo tvrzení obviněného objektivizováno, jde o nedostatky v dokazování vyplynuvší z toho, že soud nevyhověl jeho důkazním návrhům. Obviněný přitom tyto materiály založil do spisu a navrhl k provedení, byť po skončení dokazování. Přesto nebyly soudy provedeny a jedná se proto o opomenuté důkazy.
12. Podle mínění obviněného tedy byly podmínky pro postup podle § 58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku splněny. Trvá na tom, že při zohlednění jeho prohlášení viny, příznivé prognózy vedení řádného života, jeho snahy odstranit škodlivé následky trestného činu, jakož i jeho dobrého rodinného a sociálního kapitálu, by bylo možné zvažovat uložení mírnějšího trestu odnětí svobody. Tím spíše, když soudy trest odnětí svobody doplnily citelným peněžitým trestem a trestem zákazu činnosti, což bezesporu výrazně posílilo represivní a individuálně preventivní složku trestu.
13. Současná podoba výroku o trestu nevyhovuje požadavku proporcionality zejména kvůli peněžitému trestu. Ten by mohl obstát teoreticky při zachování výdělečných možností obviněného nebo kdyby disponoval zpeněžitelným majetkem. Za současné situace je však nepřiměřeně přísný a nedobytný. Oba soudy se ve svém odůvodnění zabývaly podmínkami pro uložení tohoto druhu trestu, nikoli přímo kritériem dobytnosti. V době rozhodování soudů nebylo patrné, že by disponoval peněžními prostředky nebo majetkem, který by mu umožňoval peněžitý trest zaplatit v celém rozsahu a jednorázově. Upozornil, že jeho vyjádření o možnosti uhradit citelnější peněžitý trest bylo učiněno v kontextu ukládání trestu odnětí svobody pod spodní hranici trestní sazby, resp. trestu podmíněného. S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu týkající se ukládání peněžitého trestu a jeho dobytnosti upozornil, že z ní vyplývající postuláty nebyly ze strany soudů v projednávané věci zohledněny. Odůvodnění uložení peněžitého trestu je proto nutno považovat za nedostatečné. Soudy se zabývaly pouze zákonnými podmínkami pro uložení trestu, nadto v obecné rovině. Zaměnily je přitom s podmínkami a pravidly pro jeho výměru a dobytnost. Způsob stanovení výše denní sazby je podle jeho mínění nepřezkoumatelný. Vyjma jeho prohlášení, které nemá potřebnou důkazní potenci a které bylo do určité míry deformováno výkladem soudů, totiž nic dalšího neuvedly. Závěr o dobytnosti trestu nemá potřebnou oporu v provedeném dokazování.
14. Obviněný proto navrhl, aby dovolací soud zrušil nyní napadená rozhodnutí ve výroku o trestu a náhradě škody poškozené, tj. výrok o trestu soudu prvního stupně a adhezní výrok odvolacího soudu, a vrátil věc soudu druhého stupně k novému projednání a rozhodnutí.
15. Obviněná V. V. své dovolání podala z dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., neboť napadeným rozsudkem bylo rozhodnuto o zamítnutí jejího odvolání, přestože v řízení, které předcházelo rozhodnutí odvolacího soudu, byl dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Uplatněný důvod dovolání vztáhla pouze ke skutku pod bodem II.1. rozsudku soudu prvního stupně, a to ve vztahu k fakturám vystaveným pro společnost A.T. Motosport s.r.o., IČO: 27679993, uvedeným v tabulce 6 rozsudku soudu prvního stupně.
16. Namítla, že zásadní pro určení míry její trestní odpovědnosti je skutečnost, zda faktury, které pro společnost A.T. Motosport s.r.o. vystavila, byly zahrnuty do daňového přiznání k DPH. Soud prvního stupně podle ní došel k tomuto skutkovému závěru, ačkoliv pro to neměl oporu v provedeném dokazování. Provedl sice dokazování jednotlivými daňovými přiznáními k DPH, ta ale obsahují pouze celkové částky uskutečněných zdanitelných plnění a neobsahují výčet a identifikaci jednotlivých faktur. Nebyl tak proveden žádný důkaz, který by bez všech pochybností dokazoval, že předmětné faktury byly do daňového přiznání k DPH skutečně zařazeny. Ve věci sice byly provedeny listiny nazvané „Podklady k dani z přidané hodnoty“, avšak ty se netýkaly jmenované společnosti.
17. Jedná se o skutkové zjištění určující pro naplnění znaků trestného činu, neboť jde o 48 faktur, jejichž uplatněním v jednotlivých přiznáních k DPH měla být zkrácena daň o celkem 3 476 661,93 Kč. Shodně formulovanou námitku obhajoby soud prvního stupně zcela pominul a nijak se k ní v rámci odůvodnění rozsudku nevyjádřil. Odvolací soud sice připojil odůvodnění, avšak podle jejího mínění se údaje k daňovým přiznáním ve spisu sice nacházejí, ale nikoli ve vztahu ke společnosti A.T. Motosport s.r.o., jejímž prostřednictvím docházelo ke krácení daně (prostřednictvím společností RSV-MAX RACING s.r.o. nebo RSV-MAX TOOL s.r.o. ke zkrácení daně nedošlo, neboť se jedná o těmito společnostmi vydané faktury, ze kterých se DPH odváděla).
18. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a podle § 265m odst. 1 tr. ř. ve věci sám rozhodl, popř. přikázal odvolacímu soudu, aby věc v nezbytném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
19. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k podaným dovoláním vyjádřil tak, že obviněný A. T. uplatnil důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h), i), m) tr. ř. Obviněný zejména namítá, že soudy pochybily, pokud mu vedle nepodmíněného trestu odnětí svobody uložily i peněžitý trest ve výměře 2 miliony Kč. Obviněný také nesouhlasí s výkladem § 58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Výhrady obviněný vznesl i proti výroku o náhradě škody, neboť podle jeho názoru soudy nezohlednily důkazní prostředek svědčící o tom, že část škody již byla uhrazena.
Tyto námitky považuje státní zástupce zčásti za neodpovídající uplatněným důvodům dovolání podle citovaných ustanovení a ve zbytku nejsou opodstatněné. Námitky obviněného proti nepoužití § 58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku nemohou naplnit žádný z důvodů dovolání, jak ostatně vyplývá i z dosavadní judikatury Nejvyššího soudu. Prohlášení viny nezakládá nárok obviněného na to, aby mu byl trest odnětí svobody uložen pod dolní hranicí trestní sazby. Zmíněný postup soudu je přitom fakultativní. Soudy činné dříve ve věci přiznaly prohlášení viny obviněným určitý význam z pohledu urychlení řízení.
V této věci je třeba tuto okolnost považovat spíše za průměrně významnou, již jen z toho důvodu, že k prohlášení viny obviněný přikročil až v samém závěru dokazování před soudem prvního stupně. Povaha trestné činnosti jím spáchané, zejména rozsah trestné činnosti, doba jejího páchání, určitá promyšlenost provedení trestného činu, vylučují použití citovaného moderačního ustanovení. Soud prvního stupně i odvolací soud dostatečně odůvodnily, proč nepovažovaly za důvodné použití § 58 odst. 2 písm. b) tr.
zákoníku při stanovení výměry trestu odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby. Pouhá kombinace uloženého nepodmíněného trestu odnětí svobody a peněžitého trestu se současným uložením povinnosti k náhradě škody není bez dalšího důvodem pro závěr o porušení zásady proporcionality trestních sankcí. Podle státního zástupce uložené druhy trestů zcela odpovídají zákonným hlediskům vyplývajícím z § 38 odst. 1, § 39, § 41, § 42 tr. zákoníku, přičemž nepředstavují žádný zásah do základního práva obviněného.
20. Důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. formálně odpovídají námitky obviněného A. T. proti uloženému peněžitému trestu, který byl podle obviněného uložen v rozporu s § 68 odst. 6 tr. zákoníku. Tyto námitky ovšem nelze považovat za důvodné. Dobytnost peněžitého trestu je takovou podmínkou, s níž zákon přímo spojuje uložení peněžitého trestu. Závěr o dobytnosti peněžitého trestu se musí opírat o zjištění osobních a majetkových poměrů pachatele, jež slouží k určení výše jedné denní sazby peněžitého trestu. Odvolací soud se majetkovými poměry obviněného a jeho možnostmi stran zaplacení vyššího peněžitého trestu zabýval, a to z podnětu obhájkyně obviněného, která v průběhu odvolacího řízení navrhla uložení peněžitého trestu ve vyšší výměře namísto nepodmíněného trestu odnětí svobody. Peněžitý trest v celkové výměře 2 miliony Kč přitom obviněný respektoval s tím, že by mohl přijmout i vyšší výměru tohoto druhu trestu, pokud by mu nebyl ukládán nepodmíněný trest odnětí svobody. O dobytnosti uloženého trestu podpůrně svědčí i následné kroky obviněného, který v žádosti ze dne 21. 2. 2005 o umožnění splácení peněžitého trestu ve splátkách uvedl, že zbývající výměru peněžitého trestu ve výši 1 milion Kč je schopen splácet v měsíčních splátkách ve výši 100 000 Kč. Částka ve výši 1 milion Kč byla složena na bankovní účet soudu již dříve z peněžité záruky v jiné trestní věci obviněného.
21. Pod důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. nelze podřadit námitku obviněného proti výroku o náhradě škody, podle které odvolací soud nezohlednil již uhrazenou část náhrady škody, neboť tuto námitku obviněný založil jen na zpochybnění rozsahu skutkových zjištění, což citovanému důvodu dovolání neodpovídá. Z provedeného dokazování obviněným tvrzené skutečnosti nevyplývají a poškozený správce daně tyto skutečnosti také nepotvrdil. Naopak poškozený uvedl, že ve vztahu k obchodním společnostem A.T. Motosport s.r.o., BALUMA, SE, a TLUSŤÁK RACING s.r.o. nedošlo k platbám na náhradu škody. Obviněný tedy své námitky založil na odlišných skutkových zjištěních, než k jakým dospěly soudy obou stupňů. K obdobné námitce obviněného se již vyjádřil odvolací soud v odstavci 43. odůvodnění jeho rozsudku.
22. Obviněná V. V. uplatnila důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g), m) tr. ř. Důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídají námitky obviněné proti správnosti skutkových zjištění a rozsahu provedeného dokazování, pokud namítla, že nebylo prokázáno uplatnění faktur v rámci daňových přiznání k DPH u obchodní společnosti A.T. Motosport s.r.o. Těmito námitkami obviněná ve skutečnosti nevyjádřila zjevný rozpor těchto skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů, ale pouze zpochybňovala výsledky provedeného dokazování, aniž by konkrétně uvedla, proč obsah důkazů vůbec neposkytuje podklad pro skutková zjištění, k nimž dospěly soudy činné dříve ve věci nebo je dokonce pravým opakem těchto zjištění. Obviněná založila své námitky pouze na polemice s rozhodnými skutkovými zjištěními. Takové námitky obviněné proto nezakládají existenci důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani žádného jiného důvodu dovolání uvedeného v § 265b tr. ř.
23. Oba obvinění také opřeli svá dovolání o důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. V posuzované věci odvolací soud rozhodl tak, že odvolání obviněného A. T. věcně přezkoumal a nově rozhodl rozsudkem o povinnosti obviněného k náhradě škody. Nemohlo tedy dojít k naplnění citovaného důvodu dovolání v jeho první alternativě. S ohledem na způsob rozhodnutí odvolacího soudu není dán ani uplatněný důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě. Odvolání obviněné V. V.odvolací soud zamítl podle § 256 tr. ř. a procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí odvolacího soudu byly splněny. Rozhodnutím soudů obou stupňů nebyly vytknuty takové vady, které by opodstatňovaly existenci důvodů dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., proto není dán uplatněný důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. ani v jedné z jeho alternativ.
24. Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněné V. V. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Dovolání obviněného A. T. je v tom rozsahu, v jakém odpovídá důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. jako celek zjevně neopodstatněné, proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného A. T. podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
III. Přípustnost dovolání a obecná východiska rozhodování
25. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda jsou výše uvedená dovolání přípustná, zda byla podána včas a oprávněnými osobami, zda mají všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytují podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí nebo zda tu nejsou důvody pro jejich odmítnutí.
26. Dospěl přitom k závěru, že dovolání podaná proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. 11. 2024, sp. zn. 6 To 19/2024, jsou přípustná z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. ř. Obvinění jsou osobami oprávněnými k podání dovolání podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. Obě předložená dovolání splňují náležitosti jejich obsahu stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř. a byla podána prostřednictvím obhájců, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě a na místě uvedeném v § 265e odst. 1 tr. ř.
27. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován, ale je třeba, aby námitky dovolatele takovému důvodu také svým obsahem odpovídaly. Nejvyšší soud proto nejprve hodnotil, zda obviněnými vznesené námitky svým obsahem vyhovují jimi uplatněným důvodům dovolání.
IV. Důvodnost dovolání
IV./1. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve spojení s § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v druhé alternativě
28. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, pokud rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Obviněná V. V. uplatnila tento dovolací důvod v jeho první alternativě ve spojení s dovolacím důvodem uvedeným v § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě, tedy že bylo rozhodnuto o zamítnutí jejího odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, přestože v předcházejícím řízení byl dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v první alternativě.
29. Dovolání obviněné V. V. vymezuje dovolací důvody zcela striktně tak, že klade otázku, zda faktury uvedené v tabulce 6 výroku II.1. rozsudku soudu prvního stupně, které měla obviněná vystavit pro společnost A.T. Motosport s.r.o., byly zahrnuty do daňových přiznání k DPH podávaných za tuto společnost. V tomto směru namítla, že soud prvního stupně došel k uvedenému skutkovému závěru, ačkoliv pro to nebyl proveden žádný důkaz. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první variantě spočívající v tom, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, zahrnuje i situaci, jestliže podstatná skutková zjištění uvedená ve výrokové části dovoláním napadeného rozhodnutí nejsou podložena žádnými důkazy.
Obviněná V. V. byla pod bodem II.1. výroku rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 26. 1. 2024, č. j. 69 T 4/2022-8897, uznána vinnou z pomocného jednání, které je právně kvalifikováno jako zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku spáchaný formou pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku a spočívá v tom, že fakticky jednala za společnosti RSV-MAX Tool s.r.o. a RSV-MAX RACING s.r.o. (dále také jen společnosti „RSV-MAX“) a po předchozí dohodě s obviněným A.
T. vystavila či nechala vystavit jménem těchto společností pro společnosti ovládané A. T., mezi nimi i A.T. Motosport s.r.o., daňové doklady, i když si byla vědoma skutečnosti, že tyto slouží společnostem A. T. pouze ke snížení jejich daňové povinnosti na dani z přidané hodnoty. Umožnila A. T. uměle navýšit odpočet DPH a snížit tak daňovou povinnost jeho společností, mimo jiné i společnosti A.T. Motosport s.r.o. Obviněný A. T. byl citovaným rozsudkem soudu prvního stupně pod bodem I.1. uznán vinným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr.
zákoníku, kterého se ve zkratce dopustil tak, že mimo jiné jako zmocněnec společnosti A.T. Motosport s.r.o., s cílem neoprávněně snížit daňovou povinnost, podal či nechal podat jménem této společnosti daňová přiznání k dani z přidané hodnoty, do kterých neoprávněně zahrnul doklady o přijatém plnění vystavené jednotlivými dodavateli, ačkoliv věděl, že na základě těchto daňových dokladů deklarované služby ani zboží nebyly dodány, přičemž z tabulky 2.a) výroku, což jsou faktury přijaté společností A.T.
Motosport s.r.o., vyplývá, že do podaných daňových přiznání zahrnul mimo jiné celkem 48 faktur vystavených společnostmi RSV-MAX. Je zřejmé, že právě pomocné jednání obviněné V. V. spočívající ve vystavení těchto 48 faktur, které svým obsahem neodpovídaly skutečnosti, umožnilo obviněnému A. T. zahrnout tyto faktury do podávaných daňových přiznání.
30. Odvolací soud se skutečnostmi namítanými v dovolání obviněné V. V. zabýval zejména v bodě 24. odůvodnění napadeného rozsudku. Zde ve stručnosti vyložil, proč nelze přiznat relevanci odvolacím námitkám obviněné V., které jsou zároveň i dovolacími námitkami. S ohledem na rozsah spisového materiálu musí Nejvyšší soud doplnit argumentaci odvolacího soudu o následující poznatky:
31. Právní úprava týkající se daně z přidané hodnoty je uvedena zejména v zákoně č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. Na tomto místě je třeba uvést znění odpovídajících ustanovení tohoto zákona, jejichž porušením došlo k páchání trestné činnosti obviněnými. Podle § 72 odst. 1 písm. a) tohoto zákona je plátce oprávněn k odpočtu daně na vstupu u přijatého zdanitelného plnění, které v rámci své ekonomické činnosti použije pro účely uskutečňování zdanitelných plnění, dodání zboží nebo poskytnutí služby s místem plnění v tuzemsku. Podle § 72 odst. 2 písm. a) téhož zákona daní na vstupu u přijatého zdanitelného plnění se rozumí daň uplatněná podle tohoto zákona na zboží, které plátci bylo nebo má být dodáno, nebo službu, která mu byla nebo má být poskytnuta. Podle § 72 odst. 5 téhož zákona nárok na odpočet daně vzniká plátci okamžikem, kdy nastaly skutečnosti zakládající povinnost tuto daň přiznat. Podstata trestné činnosti pak spočívá v tom, že obviněný A. T. zahrnul do podávaných daňových přiznání k DPH za společnost A.T. Motosport s.r.o. faktury vystavené za společnosti RSV-MAX obviněnou V. V. s nepravdivým obsahem, tedy předstírali uskutečnění zdanitelných plnění, která ve skutečnosti neproběhla, a nárok na odpočet DPH tak u společnosti A.T. Motosport s.r.o. nevznikl.
32. Skutečnost, že faktury vystavené obviněnou V. V. s nepravdivým obsahem byly obviněným A. T. zahrnuty do podávaných daňových přiznání k dani z přidané hodnoty, vyplývá v první řadě z toho, že obviněný T. v hlavním líčení dne 5. 12. 2023 (č. l. 8654–8659) prohlásil vinu ve smyslu § 206c odst. 1 tr. ř. ve vztahu ke všem skutkům kladeným mu za vinu podanou obžalobou a následně soud prvního stupeň podle § 206c odst. 4 tr. ř. toto prohlášení viny přijal. Ve své výpovědi u téhož hlavního líčení obviněný T. následně obsáhle popisoval, z jakých důvodů vůbec docházelo k vystavování faktur V. V. pro společnosti obviněného. Uvedl, že mezi obviněným a M. V. probíhalo dodání množství náhradních dílů, které nebyly vyfakturovány. Po smrti M. V. se A. T. s V. V. dohodl, že resty vyřeší a věci doběhly tak, jak to probíhalo za života M. V.
33. Samotné faktury vystavené za společnosti RSV–MAX se nacházejí ve svazku 5 na č. l. 1253–1293, přičemž ve svazku 4 na č. l. 1149–1156 se nachází seznam přijatých faktur společností A.T. Motosport s.r.o. za rok 2015. V tomto seznamu se nacházejí právě faktury vystavené společnostmi RSV–MAX, které byly mimo jiných faktur zahrnuty do daňových přiznání k DPH podávaných společností A.T. Motosport s.r.o. Uvedená daňová přiznání za období od února roku 2015 do března 2016 se pak nacházejí ve svazku 6, č. l.
1527–1554. V příloze č. 7, skupina 3, označené jako stopa č. 27, která byla získána při domovní prohlídce na adrese XY, XY XY, byly rovněž zajištěny podklady k dani z přidané hodnoty společnosti RSV–MAX RACING s.r.o., i když se jedná pouze o fragmenty zajištěného účetnictví. Nelze se proto ztotožnit s námitkami uvedenými v dovolání obviněné, že v předchozím řízení nebyl proveden žádný důkaz o tom, že faktury vystavené za společnosti RSV–MAX byly zahrnuty do podávaných daňových přiznání k DPH společností A.T.
Motosport s.r.o. Konkrétně jde o následující důkazy:
34. V seznamu uskutečněných plnění jsou v soupise zahrnuty faktury, které společnost RSV-MAX RACING vydala. Například z listin vztahujících se k měsíci dubnu 2015 je zajištěn seznam přijatých plnění, fakticky je pak v soupisu zmíněna vydaná faktura číslo 2015017/1, jež se v listinné podobě nachází na č. l. 1262, a vydaná faktura číslo 2015021, která se v listinné podobě nachází na č. l. 1263. V podkladech za měsíc květen 2015 jsou pak mezi vydanými fakturami zahrnuty faktury číslo 2015029 (v listinné podobě je tato na č. l.
1264), dále pak vydaná faktura číslo 2015031, která není k dispozici v listinné podobě, a vydaná faktura číslo 2015033 (tato se v listinné podobě nachází na č. l. 1265). Konečně pak ve svazku 4 spisu na č. l. 1058–1083 se nacházejí podklady k dani z přidané hodnoty pro společnost RSV–MAX RACING s.r.o., které policejnímu komisaři zasílala emailem svědkyně P. K. V těchto podkladech v kolonce uskutečněná plnění jsou uvedeny soupisy faktur vydaných touto společností, přičemž je třeba říci, že tyto soupisy nekorespondují s listinnými důkazy zmíněnými výše.
Takto se v soupise za únor 2015 vyskytuje pouze faktura číslo 2015007/1 (v listinné podobě se nachází na č. l. 1261), za měsíc duben 2015 se v seznamu vydaných faktur nachází pouze faktura číslo 2015017/1 (v listinné podobě na č. l. 1262) a číslo 2015021 (v listinné podobě na č. l. 1263). V soupise za květen 2015 se nachází faktura vydaná pod číslem 2015033, ovšem od faktury zajištěné v písemné podobě (č. l. 1265) se podstatně liší ve vyfakturovaných částkách, přestože datum vystavení i odběratel, kterým je vždy A.T.
Motosport s.r.o., souhlasí. To stejné je možné říci o fakturách zařazených v soupisu uskutečněných plnění za červenec 2015, když jsou zde uvedeny vydané faktury čísel 2015051 a 2015053. Ovšem tyto jsou, pokud se týká částek, opětovně zcela rozdílné od faktur těchto čísel zajištěných v písemné podobě (č. l. 1268 a 1269). V soupise podkladů k DPH za srpen 2015 je pak uvedena faktura vydaná pod číslem 2015068, tato je shodná s písemnou formou na č. l. 1272. Dále pak v podkladech k DPH za září 2015 jsou uvedeny tři vystavené faktury pro A.T.
Motosport s.r.o. čísel 2015070, 2015072, 2015074, všechny tři jsou shodné s fakturami v listinné podobě na č. l. 1273–75. V podkladech k DPH za říjen 2015 figurují tři vydané faktury pro A.T. Motosport s.r.o. čísel 2015076, 2015079 a 201501, všechny tři odpovídají fakturám v písemné podobě na č. l. 1276–78. Konečně pak za prosinec 2015 v podkladech k DPH figuruje jediná faktura číslo 2015099 vystavená pro A.T. Motosport s.r.o., tato je shodná s fakturou zajištěnou v písemné podobě na č. l. 1279–80.
35. Je potřeba si uvědomit, že faktury popsané v tabulce 6 pod bodem II.1. výroku rozsudku soudu prvního stupně byly vystaveny převážně v roce 2015, tedy předtím, nežli novela zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, zavedla povinnost podat kontrolní hlášení (§ 101c a násl. tohoto zákona). Z tohoto důvodu proto nelze přesně zdokladovat to, co požaduje podané dovolání, tedy spárovat konkrétní faktury vystavené za společnosti RSV-MAX s konkrétními přiznáními k DPH podanými společností A.T. Motosport s.r.o. Pro posouzení věci je však důležité, že v jednotlivých daňových přiznáních k DPH podávaných společností A.T. Motosport s.r.o. za jednotlivé měsíce od února 2015 do března 2016 (svazek 6, č. l. 1527–1554) jsou na řádcích 40 a 41, kde se uvádí výše přijatých zdanitelných plnění od plátců, vždy uvedeny nižší finanční částky, nežli je součet finančních částek na fakturách vystavených právě obviněnou V. V. pro odběratele A.T. Motosport s.r.o. za konkrétní měsíc, tak, jak jsou tyto faktury souhrnně popsány ve zmíněné tabulce 6 pod bodem II.1. výroku rozsudku soudu prvního stupně. Jinými slovy tato skutečnost znamená, že vedle faktur vystavených obviněnou V. V. jednající za společnosti RSV-MAX Tool a RSV-MAX RACING muselo ke krácení DPH společností A.T. Motosport s.r.o. docházet i za využití dalších přijatých faktur vystavených i jinými dodavateli (mimo společností RSV-MAX). Ostatně z tabulky 2.a), která je součástí bodu I.1. výroku rozsudku soudu prvního stupně, vyplývá, že společnost A.T. Motosport s.r.o. do svých daňových přiznání prokazujících nárok na odpočet DPH zahrnovala i faktury vystavené dalšími společnostmi, jako byly například PRINCEHILL s.r.o., BERGELN Company s.r.o., FONDANT Consulting s.r.o. a YPSTERRA Solution s.r.o.
36. Výše popsaný rozbor tak vyvrací námitku dovolatelky spočívající v tom, že nebylo prokázáno, že faktury, které pro společnost A.T. Motosport s.r.o. vystavila, byly zahrnuty do daňových přiznání k DPH podaných za tuto společnost.
37. Konečně je pak třeba poukázat na skutečnost, že obviněná V. V. byla pod bodem II.1. výroku rozsudku soudu prvního stupně uznána vinnou z pomocného jednání, kterým umožnila obviněnému A. T. uměle navýšit odpočet DPH a snížit tak daňovou povinnost společností T. R. s.r.o., A.T. Motosport s.r.o. a BALUMA, SE, celkem o částku 4 755 230,39 Kč. Tohoto jednání se dopustila tak, že vystavila pro odběratele T. R. s.r.o. faktury, ve kterých DPH činilo celkově 974 530,15 Kč, a tyto jsou popsány v tabulce 5 výroku, dále pak faktury pro odběratele A.T. Motosport s.r.o., zde DPH v součtu dosahuje částky 3 476 661,93 Kč, tyto jsou popsány v tabulce 6 výroku. Konečně pak pro společnost BALUMA, SE, vystavila tři faktury prezentující DPH v součtu 304 065,31 Kč, uvedené v tabulce 7 výroku. I pokud by byla obviněná uznána vinnou pouze z vystavení faktur popsaných v tabulkách 5 a 7, součet DPH na vystavených fakturách by činil 1 278 568,46 Kč, což ve smyslu § 138 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku představuje pomoc ke zkrácení daně ve značném rozsahu. Z tohoto je patrné, že i kdyby výrok o vině týkající se obviněné V. V. neobsahoval seznam faktur zahrnutý pod tabulkou 6 výroku, neměnilo by to nic na právní kvalifikaci jednání obviněné jako pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku ke zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. I s ohledem na tuto skutečnost tak jde o dovolání zjevně neopodstatněné.
IV./2. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
38. Tento dovolací důvod je dán, pokud napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů.
39. Obviněný A. T. tento dovolací důvod spatřoval v nesprávném výkladu podmínek ustanovení § 58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Podle dlouhodobě konstantní judikatury Nejvyššího soudu, např. usnesení sp. zn. 7 Tdo 317/2020, námitka spočívající v tom, že trest odnětí svobody nebyl snížen pod dolní hranici zákonné trestní sazby ve smyslu § 58 odst. 2 tr. zákoníku, nenaplňuje žádný dovolací důvod uvedený v § 265b tr. ř. Je tomu tak proto, že rozhodnutí o mimořádném snížení trestu odnětí svobody podle § 58 odst. 2 písm. b) tr.
zákoníku je rozhodnutím fakultativním, na rozdíl od rozhodování ve smyslu § 58 odst. 5 tr. zákoníku, které se týká ukládání trestu spolupracujícímu obviněnému. Obviněný se v zásadě domáhá přiznání pouze jiné váhy určitých okolností z hlediska jejich významu pro ukládání trestu a tuto argumentaci směřuje jen proti diskreci soudu provedené v jejích zákonných mezích, do níž Nejvyšší soud v řízení o dovolání nemůže zasahovat. Nicméně je třeba zdůraznit, že oba rozhodující soudy se v odůvodnění svých rozhodnutí dostatečně zabývaly všemi podstatnými skutečnostmi, ze kterých vycházely při stanovení druhu a výměry trestů ukládaných obviněnému A.
T. Tyto úvahy se nacházejí v obsáhlých pasážích v bodech 87. – 113. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a v bodech 32. – 52. odůvodnění napadeného rozsudku. Soudy dostatečně zvážily hlediska rozhodná pro ukládání trestů v případě obviněného A. T. Zabývaly se jak jeho osobními poměry, tak i povahou spáchané trestné činnosti a následnými úvahami spočívajícími v tom, zda lze po jejich zhodnocení důvodně předpokládat, že lze nápravy obviněného dosáhnout i uložením trestu odnětí svobody ve výměře mimořádně snížené pod dolní hranici trestní sazby § 240 odst. 3 tr.
zákoníku. Rozhodující soudy se též zabývaly významem prohlášení viny, které tento obviněný učinil v hlavním líčení konaném 5. 12. 2023.
40. Oba rozhodující soudy se důsledně zabývaly hodnocením poměrů obviněného i povahy spáchané trestné činnosti. Srozumitelně vysvětlily, že osobní poměry obviněného žádným významným způsobem nevybočují ze standardu, který se týká většinové populace v České republice, a že v samotných poměrech obviněného neshledávají takové mimořádné okolnosti odůvodňující uložení trestu odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby. Povaha trestné činnosti spáchané obviněným je v napadeném rozsudku vyhodnocena tak, že se nikterak nevymyká danému druhu trestné činnosti související s krácením DPH. Stupeň společenské škodlivosti jednání obviněného A. T. je naopak zvyšován tím, že se dopustil celkem dvou trestných činů, rozsah zkrácené daně čtyřnásobně překračuje spodní hranici rozmezí vymezujícího velký rozsah a trestnou činnost obviněný páchal po dobu téměř čtyř let. Nelze proto považovat za nesprávný závěr rozhodujících soudů, že s ohledem na zjištěné skutečnosti vztahující se jak k poměrům obviněného, tak k povaze spáchané trestné činnosti, nelze dosáhnout jeho nápravy uložením trestu odnětí svobody mimořádně sníženým pod dolní hranici zákonné trestní sazby § 240 odst. 3 tr. zákoníku.
IV./3. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř.
41. Uvedený dovolací důvod spočívá v tom, že obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Obviněný A. T. tento dovolací důvod spatřoval v tom, že jemu uložený peněžitý trest je nedobytný ve smyslu § 68 odst. 6 tr. zákoníku. Námitka zřejmé nedobytnosti uloženého peněžitého trestu podle § 68 odst. 6 tr. zákoníku odpovídá dovolacímu důvodu uvedenému v § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. v jeho první alternativě, tedy že byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 7. 2017, sp. zn. 7 Tdo 702/2017).
42. Soudy obou stupňů se ve svých rozhodnutích zabývaly splněním zákonných podmínek, za kterých je možno obviněnému peněžitý trest uložit, jakož i majetkovými poměry obviněného. Při jejich hodnocení akcentovaly zejména samotná vyjádření obviněného o možnosti uhradit peněžitý trest v řádech jednotek milionů Kč. Rozhodujícím soudům je však třeba vytknout, že se podrobněji nezabývaly zkoumáním aktuální majetkové a výdělkové situace obviněného a v tomto směru nedoplnily dokazování alespoň podrobným výslechem obviněného, když od podání obžaloby ve věci dne 13. 4. 2022 až do doby rozhodnutí soudů obou stupňů (26. 1. 2024 a 14. 11. 2024) uběhla delší doba. Přesto rozhodující soudy správně zjistily, že obviněný A. T. je osobou v produktivním věku, středoškolského vzdělání, který v době rozhodování odvolacího soudu pracoval jako kombajnér ve firmě svých rodičů s možností měsíčního výdělku až 100 000 Kč, jak se sám vyjádřil (č. l. 8996). Již z těchto skutečností vyplývá, že není splněna podmínka uvedená v § 68 odst. 6 tr. zákoníku spočívající v tom, že peněžitý trest nelze uložit, je-li zřejmé, že by byl nedobytný. Navíc pak po pravomocném skončení věci obviněný A. T. dne 17. 3. 2025 uhradil část uloženého peněžitého trestu ve výměře 1 milion Kč, což nastalo převodem peněžité záruky z jiné jeho trestní věci vedené u Krajského státního zastupitelství v Brně – pobočky ve Zlíně pod sp. zn. 3 KZV 13/2023 na účet Krajského soudu v Brně (č. l. 9086). Následně pak usnesením Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 25. 3. 2025, č. j. 69 T 4/2022-9087, bylo podle § 342 odst. 1 písm. b) tr. ř. povoleno splácení uloženého peněžitého trestu v neuhrazené části pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 100 000 Kč. V dovolacím řízení pak Nejvyšší soud přímo dotazem u Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ověřil, že obviněný A. T. dodržuje stanovené splátky peněžitého trestu a v měsících dubnu, květnu, červnu, červenci a srpnu 2025 splátky ve výši 100 000 Kč uhradil. Ke dni rozhodování Nejvyššího soudu tak bylo na peněžitém trestu obviněným zaplaceno celkem 1 500 000 Kč. Námitku zjevné nedobytnosti uloženého peněžitého trestu proto musel dovolací soud odmítnout.
IV./4. K námitce nesprávnosti výroku o náhradě škody
43. Obviněný A. T. též namítl nesprávnost výroku o povinnosti k náhradě škody, neboť z odborného vyjádření daňové kanceláře Tomáš Goláň s.r.o. ze dne 24. 1. 2024 podle něj vyplývá, že škoda přičítaná obviněnému A. T. v obžalobě byla na základě jednání společnosti FAGUS a.s. dodatečně přiznána a uhrazena, přičemž prakticky totožné závěry je možné konstatovat i ve vztahu ke společnosti AAC Pragocel s.r.o. a paní E. K. Ani s velkou mírou tolerance není možné uvedenou námitku podřadit pod dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., kam jej řadí odůvodnění podaného dovolání. Polemiku s napadeným rozsudkem totiž vytváří na vlastních skutkových závěrech a nevytýká
výroku o povinnosti k náhradě škody žádné nesprávné hmotněprávní posouzení. Přesto bude na tuto námitku Nejvyšší soud krátce reagovat. Zmíněné vyjádření daňové kanceláře Tomáš Goláň s.r.o. se nachází ve svazku 31 na č. l. 8869–8874. Předmětem vyjádření je posouzení daňových dopadů předložených dodatečných daňových tvrzení subjektů uváděných v trestním řízení obviněného A. T. a úhrad takto doměřené daně ve srovnání s výší daně, kterou měl obviněný podle obžaloby zkrátit či umožnit i její zkrácení. Pokud jsou v tomto vyjádření zmíněny faktury společnosti FAGUS a.s., jsou zde popsány faktury vystavené v letech 2015–2017, ovšem z tabulky 2.b) výroku rozsudku soudu prvního stupně je zřejmé, že ke zkrácení daně prostřednictvím společnosti A.T. Motosport s.r.o. nezahrnutím uskutečněných zdanitelných plněním ve vztahu ke společnosti FAGUS a.s. byl obviněný uznán vinným v případě vystavení tří faktur datovaných 31. 3. 2014, 16. 5. 2014 a 13. 8. 2014. Zmíněné vyjádření daňové kanceláře se tak vztahuje k jiným fakturám nežli k těm, které mají spojitost s výrokem o vině obviněného. Stejně tak pokud jde o fakturu vydanou společností A.T. Motosport s.r.o. vůči odběrateli AAC Pragocel s.r.o., tabulka 2.b) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně obsahuje pouze jednu fakturu datovanou 1. 10. 2015, přičemž vyjádření daňové kanceláře své závěry vyslovuje ve vztahu k dodatečným daňovým přiznáním k dani z příjmů právnických osob za zdaňovací období roků 2018 až 2022. Ve vztahu k E. K. nejsou ve výroku rozsudku soudu prvního stupně popsány žádné faktury. Ani námitku nesprávnosti výroku o povinnosti k náhradě způsobené škody tak dovolací soud nepovažuje za důvodnou.
IV./5. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. 44. Tento dovolací důvod je dán v případě, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l) tohoto ustanovení.
45. Oba obvinění vymezili tento dovolací důvod v jeho druhé alternativě. Tato by mohla být naplněna pouze tehdy, pokud by Nejvyšší soud dospěl k závěru, že již v řízení předcházejícím napadenému rozsudku byl dán některý z důvodů dovolání podle § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. K takovému zjištění však dovolací soud z důvodů výše vyložených nedospěl. Dovoláními napadené rozhodnutí soudu druhého stupně proto nezatěžuje ani vada ve smyslu druhé varianty dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
V. Závěrečné shrnutí a způsob rozhodnutí
46. Dovolací námitky obviněné V. V., které byly podřaditelné pod důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neshledal Nejvyšší soud opodstatněnými. Dovolací námitky obviněného A. T. podřazené pod důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. se s jeho obsahovým vymezením rozešly. Obviněným namítnutý dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. rovněž neshledal dovolací soud opodstatněným. Oba obvinění též uplatnili důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě. Protože Nejvyšší soud neshledal pochybení soudů nižších stupňů odpovídající důvodům dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g), h), i) tr. ř., nemohl být věcně naplněn ani dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě.
47. Vzhledem k tomu Nejvyšší soud o dovolání obou obviněných rozhodl způsobem uvedeným v § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., podle něhož Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné.
48. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 17. 9. 2025
JUDr. Ivo Kouřil předseda senátu
Vypracoval: Mgr. Daniel Plšek