Nejvyšší soud pokládá rovněž za potřebné doplnit, že právo na spravedlivý
proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny není možno vykládat tak, že garantuje
úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám
obviněného. Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na
spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního
rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy (srov. usnesení
Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 681/04). To platí i pro dovolací řízení.
Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud dovolání obviněného P. V.
podané s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. odmítl
podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., protože bylo podáno z jiného důvodu, než
je uveden v § 265b tr. ř. Z toho důvodu Nejvyšší soud nemusel věc meritorně
přezkoumávat podle § 265i odst. 3 tr. ř. V souladu s ustanovením § 265r odst.
1 písm. a) tr. ř. o odmítnutí dovolání rozhodl v neveřejném zasedání. Pokud jde
o rozsah odůvodnění, odkazuje v tomto směru na znění § 265i odst. 2 tr. ř.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 17. dubna 2008
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann