6 Tdo 416/2024-531
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. 6. 2024 o dovolání, které podal obviněný P. M., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Znojmo, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7. 12. 2023, č. j. 9 To 316/2023-486, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 1 T 57/2022, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. M. odmítá.
1. Rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě (dále též jen „soud“ nebo „soud prvního stupně“) ze dne 21. 3. 2023, č. j. 1 T 57/2022-441, byl obviněný P. M. (dále „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným dvěma přečiny podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku.
2. Těchto přečinů se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustil tím, že 1. v úmyslu obohatit se na úkor poškozeného M. R. jej nejprve přesvědčil, aby poškozený dne 6. 3. 2020 uzavřel s Moneta Money Bank ve XY smlouvu o úvěru ve výši 170 000 Kč, za nějž měl zakoupit osobní motorové vozidlo tovární značky AUDI S6, registrační značky XY, s tím, že ihned po jeho zakoupení toto vozidlo od poškozeného pod záminkou zprostředkování jeho prodeje a opravy vylákal, a poté je již poškozenému nevrátil a prodal ho D. S. za částku 160 000 Kč, kdy poté požadoval po poškozeném další finanční částku na údajnou opravu koupeného vozidla a rovněž na opravu jeho osobního motorového vozidla tovární značky Audi S4, a to ve výši 191 000 Kč, kdy poškozený si tuto částku půjčil dne 3. 4. 2020 v Komerční bance ve XY a předal většinu této částky, nejméně 180 000 Kč, obviněnému, který mu však žádné auto nepředal a ani žádnou finanční hotovost nevrátil, čímž poškozenému M. R. způsobil celkovou škodu ve výši nejméně 350 000 Kč, a 2. v úmyslu obohatit se na úkor poškozeného P. S. jej pod záminkou účasti na společném podnikání, a to zřízení stánku na prodej zmrzliny na pláži XY, přesvědčil, aby mu poškozený celkem ve dvou splátkách zaslal za tímto účelem na jeho účet č. XY dne 14. 6. 2021 částku ve výši 78 000 Kč a dne 21. 6. 2021 částku ve výši 22 000 Kč s tím, že obviněný zajistí vše ohledně tohoto podnikání, ačkoli žádné společné podnikání neměl od počátku v úmyslu s poškozeným provozovat, přičemž mu poté žádnou finanční hotovost nevrátil a ponechal si ji pro vlastní potřebu, kdy dále od poškozeného na svůj výše uvedený účet vylákal pod záminkou zhodnocení peněz celkem částku 12 500 Kč, a to ve třech splátkách v době od 12. 11. 2020 do 20. 1. 2021 a dále na stejný účet pod záminkou nákupu vozidla Audi A3 ve třech splátkách celkem 20 000 Kč, a to v době od 7. 6. 2021 do 2. 7. 2021, kdy k žádnému zhodnocení peněz ani nákupu vozidla nedošlo, což ani neměl v úmyslu a od počátku jednal v úmyslu vylákat od poškozeného tímto způsobem finanční prostředky a celkem tak poškozenému P. S. způsobil škodu ve výši 132 500 Kč.
3. Za to byl odsouzen podle § 209 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 24 měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 36 měsíců. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozenému M. R. částku ve výši 350 000 Kč a poškozenému P. S. částku ve výši 132 500 Kč. Poškozený M. R. byl podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázán se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
4. O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Brně (dále též „odvolací soud“) usnesením ze dne 7. 12. 2023, č. j. 9 To 316/2023-486, jímž ho podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu
5. Proti citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Jana Juračky dovolání, jež opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
6. Za pochybení soudů obou stupňů považuje obviněný skutečnost, že nesprávně pojaly a pochopily jednání obviněného, poškozeného a dalších osob v souvislosti s prodejem osobního automobilu Audi S6. Obviněný popsal, jak se celý děj, podle něj, stal. Označil za nesprávný závěr soudu o tom, že poškozeného M. R. přesvědčil, aby si vzal úvěr u Moneta Money bank, a.s. Podle něj šlo o nápad samotného poškozeného, který vyslechl telefonický hovor obviněného s D. S. Připustil, že poškozenému pomohl s organizací jednání u banky (jako finanční poradce) za účelem získání úvěru ke koupi automobilu. Podle něj je nesprávný závěr soudů o tom, že požadoval po poškozeném další částku za účelem opravy vozidel Audi S4 a Audi S6, přitom obě vozidla byla prodána před datem 3. 4. 2020. Za chybu označil obviněný rovněž skutečnost, že soudy dovodily jeho vinu i z výpovědi svědka R., byť šlo o svědka pouze z doslechu. Obviněný měl za to, že soudy vyhodnotily výpovědi svědků D. S., M. G. a J. F. v neprospěch obviněného, napadal rovněž věrohodnost svědka G. a rozebral svou elektronickou komunikaci se svědkem G.
7. Obviněný rovněž označuje za nesprávný závěr soudů o tom, že přesvědčil poškozeného P. S., aby zřídil stánek se zmrzlinou. Naopak o společné podnikání usiloval sám poškozený. Nesprávné rovněž podle něj bylo, že soudy neuvěřily, že poškozenému vrátil celou částku ve výši 150 000 Kč. Poškozený sám v rámci své výpovědi připustil, že peníze od obviněného obdržel. Namítal, že nejednal v podvodném úmyslu, neboť jednal s dodavatelem na dodání přístroje na výrobu zmrzliny.
8. Odvolací soud pak podle obviněného nerespektoval jeho žádost na doplnění důkazů, které by prokázaly jeho nevinu, když důkazní návrhy specifikoval v dovolání.
9. Podle obviněného se oba soudy dopustily pochybení při hodnocení důkazů, které vedlo k nesprávným skutkovým závěrům.
10. Dovolatel tedy navrhl, aby z výše uvedených důvodů Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7. 12. 2023, č. j. 9 To 316/2023-486, zrušil a věc přikázal Krajskému soudu v Brně k novému projednání a rozhodnutí. Dovolatel nesouhlasil s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.
11. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného vyjádřil prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), podle něhož námitky obviněného neodpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., když jde o námitky proti správnosti skutkových zjištění a rozsahu provedeného dokazování. Těmito námitkami obviněný ve skutečnosti nevyjádřil zjevný rozpor těchto skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů. Obviněný totiž pouze zpochybňoval výsledky provedeného dokazování, aniž by konkrétně uvedl, proč obsah důkazů vůbec neposkytuje podklad pro skutková zjištění, k nimž dospěly soudy činné dříve ve věci, nebo je dokonce pravým opakem těchto zjištění, anebo proč obsah provedených důkazů nemůže být podkladem pro zmiňovaná skutková zjištění při žádném z logických způsobů jejich hodnocení. Obviněný tak založil své námitky pouze na polemice s rozhodnými skutkovými zjištěními, což neodpovídá důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani žádnému jinému důvodu dovolání uvedenému v § 265b tr. ř.
12. K tomu státní zástupce doplnil, že rozhodný skutkový závěr soudů nižších stupňů, který je určující pro naplnění znaků přečinů podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, a který se týkal uvedení v omyl poškozených M. R. a P. S., přičemž v příčinné souvislosti s tímto jednáním došlo ke vzniku větší škody, je podložen konkrétními důkazními prostředky. Skutková zjištění soudů rozhodně nejsou založena na jediném přímém důkazu, jak nedůvodně namítl obviněný v podaném dovolání. Státní zástupce uvedl, že v posuzované věci nevznikly důvodné pochybnosti o vině obviněného, neboť provedené a vyhodnocené důkazy svědčí o tom, že posuzované skutky se staly, spáchal je obviněný a tyto skutky naplňují zákonné znaky přečinů podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku.
13. Státní zástupce neakceptoval ani námitku obviněného, pokud nesouhlasil s neprovedením důkazního návrhu, jenž se týkal listinných důkazních prostředků. Takovou námitkou obviněný totiž rovněž nekonkretizoval, proč jsou tyto důkazní prostředky podstatné pro rozhodná skutková zjištění [viz třetí alternativa důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.]. Navíc odvolací soud vysvětlil, z jakého důvodu považoval zmíněný důkazní návrh za nadbytečný.
14. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Současně souhlasil s tím, aby Nejvyšší soud o podaném dovolání rozhodl ve smyslu § 265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání. III. Přípustnost dovolání a obecná východiska rozhodování
15. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou, tedy obviněným prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.).
16. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Nestačí přitom, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován, nýbrž je třeba, aby námitky dovolatele takovému důvodu také svým obsahem odpovídaly.
17. K naplnění obviněným vzneseného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dojde tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. IV. Posouzení dovolání
18. Dovolací soud se primárně zaměřil na posouzení toho, zda dovolatelem vznesené námitky obsahově odpovídají uplatněnému (či jinému) důvodu dovolání.
19. Dovolatel sice v souladu se zákonným požadavkem označil dovolací důvod [§ 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.], o něž svůj mimořádný opravný prostředek opřel, avšak v textu nekonkretizoval, které vady napadeného rozhodnutí, případně rozhodnutí soudu prvního stupně, nebo vady řízení, které jim předcházelo, tomuto dovolacímu důvodu odpovídají, resp. by měly odpovídat.
20. Dovolatel v odůvodnění svého dovolání nenamítl žádný podstatný rozpor mezi obsahem provedených důkazů a skutkovými zjištěními (natož rozhodnými). Nezbývá proto než poukázat na judikaturu Ústavního soudu, podle níž „není-li z obsahu dovolacích námitek směřujících do oblasti dokazování a zjišťování skutkového stavu a priori zjevné, že odpovídají hypotéze § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., není Nejvyšší soud povinen sám aktivisticky prověřovat dokazování provedené nižšími soudy a jejich skutkové závěry nad rámec dovolací argumentace, neboť takový postup by byl v rozporu s § 265i odst. 3 tr. ř., který nařizuje Nejvyššímu soudu přezkoumávat napadená rozhodnutí pouze v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání. […] Dovolací důvod podle současného § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. oproti tomu vyžaduje podstatně konkrétnější vymezení, kterých rozhodných skutkových zjištění se dovolatelova námitka týká a v čem konkrétně je spatřován jejich zjevný rozpor s provedenými důkazy a proč jsou tato skutková zjištění podstatná, které důkazy nebyly provedeny a proč byly podstatné, či v čem spočívá procesní nepoužitelnost důkazů, z nichž byly skutkové závěry vyvozeny“. (viz usnesení ze dne 18. 1. 2023, sp. zn. I. ÚS 3298/22).
21. Dovolatel však v rámci svého dovolání pouze doslovně opakuje své námitky stran skutkových závěrů soudu prvního stupně, které uplatnil v předchozích fázích řízení a s nimiž se soudy obou stupňů důsledně vypořádaly ve svých rozhodnutích. Obviněný toliko prosazuje vlastní skutkovou verzi (omezuje se na vlastní skutková tvrzení), aniž by ovšem v duchu výše zmíněné judikatury Ústavního soudu konkretizoval, resp. osvědčil „zjevný rozpor“ mezi provedenými důkazy a rozhodnými skutkovými zjištěními. Obviněný ve svém dovolání pouze nabízí (tak jak to již činil v předchozím průběhu řízení) své skutkové verze obou událostí, pro které byl odsouzen a polemizuje s hodnocením důkazů soudem prvního stupně, resp. s potvrzením tohoto hodnocení soudem odvolacím. K bodu 1. rozsudku lze uvést, že soudy nepochybily, pokud závěr o skutkovém stavu založily primárně na výpovědi poškozeného M. R. a zároveň vyhodnotily tuto výpověď logicky v souvislosti s dalšími provedenými důkazy. Soud prvního stupně se pak přiléhavě vypořádal i s verzí obviněného již důvodně shledal za vyvrácenou. Ani v případě skutku 2. netrpí hodnocení důkazů soudem prvního stupně takovým logickým deficitem, že by to mohlo vést ke konstatování zjevného nesouladu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními. To ostatně ani obviněný netvrdí. Domáhá se pouze jiného hodnocení důkazů, které by mělo vyústit ve skutkový závěr podle jeho představy. Jediným náznakem, kdy obviněný vidí skutkový závěr zcela odlišný od provedeného důkazu je jeho tvrzení, že poškozený P. S. na počátku své výpovědi u hlavního líčení vypověděl, že peníze od obviněného obdržel zpět. To však neodpovídá realitě, neboť poškozený tímto způsobem nevypovídal. Soudy pak nezatížily svá rozhodnutí vadou, pokud skutkový stav postavily především na výpovědi poškozeného P. S. a jeho rodičů. Vypořádaly se i s obranou obviněného.
22. Lze tedy uzavřít, že opakování již uplatněné obhajoby spočívající v tvrzeném chybném závěru o skutkovém stavu samo o sobě (pokud nejde o zjevný rozpor rozhodných skutkových zjištění a provedených důkazů, skutková zjištění nejsou založena na nepoužitelných důkazech či nejsou podstatné navrhované důkazy opomenuty) nenaplňuje dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (ani jiný dovolací důvod).
23. Dovolatel neoznačil druhou alternativu tohoto dovolacího důvodu (rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech), ani žádná z jeho námitek pod ni není podřaditelná.
24. Třetí alternativě tohoto dovolacího důvodu (ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy) by mohl odpovídat obsah odstavce VI. dovolání, který dovolatel nazval „porušení práva obviněného na obhajobu“, kde obviněný konstatuje, že odvolací soud „nerespektoval žádost obviněného, aby mohl doplnit důkazy prokazující jeho nevinu“, když vyjmenovává několik listinných či elektronických důkazů, které by měl mít k dispozici v listinné či elektronické podobě. Dovolatel však nepodřazuje tato tvrzení pod daný dovolací důvod, tedy netvrdí, že ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. V podstatě není ani zřejmé, zda důkazy navrhoval k provedení, o jaké konkrétní důkazy šlo, a co přesně jimi mělo být prokázáno. Přesto nebyla tato procesní aktivita ze strany odvolacího soudu zcela opomenuta, když na ni ve svém usnesení odvolací soud reaguje a označuje další dokazování za nadbytečné. Obviněný tyto důkazy navrhl až v odvolacím řízení písemným přípisem obhájce soudu, avšak (stejně jako v dovolání) nekonkretizuje, proč tyto důkazy navrhuje, jaká skutečnost má být kterým důkazem prokázána, a i označení většiny důkazních prostředků je obecné a nekonkrétní. Těžko pak lze hovořit o bezvadném (náležitém) uplatnění návrhu na doplnění dokazování. Tím spíše, že v závěru veřejného zasedání o odvolání obhájce na dotaz ohledně dalšího doplnění dokazování konstatoval, že „tyto důkazy nemáme“ a doplnění dokazování nenavrhoval. Dovolatel pak v dovolání konstatuje, že „obviněný neměl možnost předložit důkazy“, nikoliv, že by nějaké důkazy (k rozhodným skutečnostem) navrhoval a soud je nedůvodně neprovedl, případně je zcela pominul. Takováto formulace ani formálně ani věcně není podřaditelná pod třetí alternativu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy pod institut opomenutých důkazů. Nadto dovolací soud má za to, že postupem soudů nebylo zasaženo do formálního práva obviněného na obhajobu, neboť obviněný možnost navrhnout provedení dalších důkazů měl a této nevyužil (není možno zaměňovat procesní právo obviněného důkazy navrhnout od faktické možnosti navrhované důkazy předložit). Z reakce odvolacího soudu přitom vyplývá, že dokazování považoval za dostatečné a kompletní.
25. Lze proto uzavřít, že námitky obviněného nejsou podřaditelné pod jím uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (ani pod žádný jiný).
26. K případné aplikaci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. lze konstatovat pouze tolik, že dovolatel sám tímto dovolacím důvodem neargumentuje a jeho námitky ve vztahu k rozsudku soudu prvního stupně žádný z dovolacích důvodů nenaplňují.
27. Pokud obviněný obecně argumentuje tím, že postupem některého ze soudů bylo porušeno jeho právo na obhajobu, pak lze jen dodat, že jak vyplývá z judikatury Ústavního soudu, právo na soudní a jinou právní ochranu podle čl. 36 a násl. Listiny (resp. čl. 6 odst. 1 Úmluvy) není možno vykládat tak, že by zaručovalo úspěch v řízení či právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele. Zmíněným základním právem je zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy. Za situace, kdy nebyl zjištěn extrémní, resp. zjevný nesoulad mezi provedenými důkazy a skutkovými závěry soudů, ani libovůle v rozhodování, je nutno jejich postup považovat za výraz nezávislého soudního rozhodování, a sama skutečnost, že dovolatel přisuzuje provedeným důkazům jiný význam, nemůže být podkladem, který by měl odůvodnit kasační zásah dovolacího soudu, pro porušení práva obviněného na spravedlivý proces. V. Způsob rozhodnutí
28. Z výše uvedeného hodnocení plyne, že obviněný ve svém dovolání uplatnil výhradně námitky, které neodpovídaly jím zvolenému (ani jinému) dovolacímu důvodu. Vzhledem k tomu Nejvyšší soud o tomto dovolání rozhodl způsobem uvedeným v § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.
29. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah jeho odůvodnění, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 18. 6. 2024
JUDr. Vladimír Veselý předseda senátu
Vypracoval: Mgr. Martin Lýsek