6 Tdo 436/2024-295
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 4. 6. 2024 o dovolání, které podal obviněný N. G. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7. 12. 2023, č. j. 7 To 349/2023-261, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 3 T 49/2023, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného N. G. odmítá.
1. G. P. dne 26. 4. 2022 kolem 08:45 hodin v obci XY na okrese XY, na dvoře rodinného domu číslo XY, před hlavními vchodovými dveřmi, poté, co do uvedené nemovitosti přišel M. K., narozený XY, po předchozím slovním konfliktu s jmenovaným, vyzvala slovy: „Zabij ho sviňu, on mě napadá,“ svého syna N. G. k útoku na poškozeného,
2. N. G. téhož dne a tamtéž, poté, co byl slovně vyzván svou matkou, G. P. slovy „zabij ho sviňu, on mě napadá,“ vzal po této výzvě sekeru a se sekerou v napřažených rukách M. K. vyhrožoval slovy „nech mamu na pokoji, lebo ťa zabijem“ a přitom se přibližoval k poškozenému, který před ním ustupoval až upadl na zem, kdy v dalším jednání obviněnému N. G. zabránila G. P., která synovi sekeru z ruky vytrhla, když N. G. poté uchopil poškozeného za oděv a natlačil ho na zeď, kde s ním o zeď smýkal, čemuž se poškozený účinně bránil a z držení se vyprostil, v důsledku čehož N. G. upadl na zem, čehož poškozený M. K. využil, z ruky G. P. vytrhl sekeru a s touto z místa incidentu utekl a přivolal na pomoc Policii ČR, přičemž tímto jednáním obviněný N. G. i G. P. v poškozeném vzbudili důvodnou obavu o život a zdraví,
3. Za to byl obviněný N. G. odsouzen podle § 353 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 12 měsíců. Obviněná G. P. byla odsouzena podle § 353 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 16 měsíců, a k trestu propadnutí věci, a to ve výroku rozsudku popsané sekery.
4. O odvolání obou obviněných proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Brně (dále též „odvolací soud“) usnesením ze dne 7. 12. 2024, č. j. 7 To 349/2023-261, jímž je obě podle § 256 tr. ř. zamítl.
II. Dovolání a vyjádření k němu
5. Proti citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Michala Jurečky dovolání, jež formálně opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť „rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy“.
6. Obviněný popsal skutkový děj obsažený v rozsudku soudu prvního stupně a rekapituloval svou obhajobu, resp. svou představu, jak předmětný konflikt proběhl. Zopakoval, že to byl naopak poškozený, kdo napadl jak jeho matku a následně i jeho. Tato jeho obhajoba je prokázána i dalšími provedenými důkazy – výpovědí G. P., svědků M. V. a M. Š., i částmi výpovědí samotného poškozeného, jakož i věcným důkazem (uřezanou větví) a fotodokumentací (dokumentující zranění jeho a jeho matky). Obviněný rovněž poukazoval na svůj zdravotní (psychický) stav.
7. Podle něj z provedených důkazů vyplývá, že poškozený přišel do domu, kde došlo k incidentu, v úmyslu dosáhnout vyklizení domu, tedy toho, aby obviněný a jeho matka z domu odešli. Sám poškozený ve své výpovědi připouští, že se rozčílil a že vulgárně mu a jeho matce řekl, že jej „nasrali“. Oni neměli žádný důvod jakýkoliv incident s poškozeným vyvolávat, neboť mají zájem, aby je poškozený nechal v domě bydlet. Podle obviněného lze uvěřit, že incident a fyzické napadání vyvolal sám poškozený a oni se pouze jeho útokům bránili. Sami přivolali policii, což by nečinili, pokud by incident vyvolali. Nález věcné stopy – uřezané větve o délce 95 cm koresponduje s tvrzením obviněných, že ji poškozený použil, aby jej (dovolatele) touto větví bil. Z fotodokumentace založené ve spisu vyplývá, že jak u obviněného, tak i u jeho matky byla zjištěna zranění, která prokazují, že je poškozený opakovaně fyzicky napadal. Podle obviněného ze znaleckého posudku o jeho zdravotním stavu vyplývá, že je citově vázán na svou matku a že je silně motivován k tomu, aby ji bránil. Podle opisu z evidence přestupků nebyli on ani jeho matka uznáni vinnými ze spáchání přestupku, podle opisu z evidence rejstříku trestů rovněž dosud nebyli soudně trestáni.
8. Obviněný soudům vytýká, že pochybily, pokud důkazy hodnotily jednostranně v jeho neprospěch a nesprávně dovodily, že on a jeho matka napadli poškozeného, ačkoliv tomu bylo naopak, a že při hodnocení důkazů nevzaly v úvahu, že motivace ke vzniku incidentu a k použití fyzického násilí byla na straně poškozeného. Z fotodokumentace jednoznačně vyplývá, že on a jeho matka utrpěli zranění, která byla následkem útoků poškozeného na ně.
9. Skutková zjištění soudů obou stupňů, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, pro který byl odsouzen, jsou podle dovolatele ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Tím je dán dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Rovněž bylo dotčeno jeho ústavně garantované základní právo na spravedlivý proces. Napadený rozsudek je podle dovolatele v celém rozsahu nesprávný. Pochybení soudů při hodnocení důkazů našlo výraz v nesprávných skutkových zjištění, což se promítlo v nesprávném závěru soudů obou stupňů, že spáchal přečin nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, což následně vedlo také k nesprávnému uložení trestu odnětí svobody.
10. Dovolatel tedy navrhl, aby z výše uvedených důvodů Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7. 12. 2023, č. j. 7 To 349/2023-261, zrušil v celém rozsahu, tedy i ve vztahu k odsouzené G. P., a věc přikázal Krajskému soudu v Brně k novému projednání a rozhodnutí. Rovněž navrhl, aby dovolací soud o dovolání rozhodoval ve veřejném zasedání.
11. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného vyjádřil prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), podle něhož námitky obviněného neodpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný totiž žádné závažné vady, spočívající v tom, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy, nepopisuje. Především totiž po skutkové stránce popírá, že by se trestné činnosti dopustil, resp. snaží se prosadit vlastní verzi průběhu skutkového děje, podle které byl napaden poškozeným a pouze se bránil. Současně zdůrazňuje, že soudy pochybily v rámci hodnocení důkazů, které posoudily neobjektivně a v jeho neprospěch.
12. K tomu státní zástupce uvedl, že nesouhlas obviněného se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, že se neztotožňuje se skutkovými zjištěními soudů nebo že nepovažuje rozsah provedeného dokazování za dostatečný, není dovolacím důvodem. Naplnění tohoto dovolacího důvodu nemůže být založeno jen na tom, že obviněný předkládá vlastní hodnocení důkazů a dovozuje z toho případně jiné skutkové i právní závěry. V řešeném případě navíc nelze námitkám obviněného směřujícím do oblasti dokazování a skutkových zjištění přiznat důvodnost ani v obecné rovině. Z přezkoumávaných rozhodnutí totiž vyplývá, že soudy postupovaly v souladu s pravidly zakotvenými v § 2 odst. 5, 6 tr. ř., vina byla spolehlivě zjištěna, usvědčující důkazy tvoří vzájemně souladný komplex. Odůvodnění rozhodnutí splňují požadavky uvedené v § 125 odst. 1 tr. ř., resp. § 134 odst. 2 tr. ř. Napadená rozhodnutí jsou plně přezkoumatelná. Nelze přitakat obviněnému, když uvádí, že dokazování trpí vadami a skutková zjištění soudů jsou nesprávná. Soudy se důkladně vypořádaly s otázkou věrohodnosti poškozeného a pečlivě vysvětlily, proč vzaly za prokázanou právě verzi skutkového děje vyplývající z jeho výpovědi, a proč naopak neuvěřily obviněnému. Současně správně zdůraznily, že při objektivním hodnocení důkazů nelze tvrdit, že by byla výpověď poškozeného osamocená; ta naopak koresponduje s dalšími provedenými důkazy, zatímco výpověď obviněného nikoliv.
13. Podle státního zástupce obviněným upotřebená argumentace není přiřaditelná pod užitý dovolací důvod ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť se s ním obsahově míjí, protože ve skutečnosti nevytýká žádné ze zásadních vad zmíněných v citovaném ustanovení; důvodnost jí nelze přiznat ani v obecné rovině.
14. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Současně souhlasil s tím, aby Nejvyšší soud o podaném dovolání rozhodl ve smyslu § 265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání.
III. Přípustnost dovolání a obecná východiska rozhodování
15. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou, tedy obviněným prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.).
16. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Nestačí přitom, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován, nýbrž je třeba, aby námitky dovolatele takovému důvodu také svým obsahem odpovídaly.
17. K naplnění obviněným vzneseného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dojde tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. V úvahu přichází rovněž dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. (jakkoliv obviněným formálně neuplatněný), který je naplněn tehdy, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř.
18. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).
IV. Posouzení dovolání
19. Dovolací soud se primárně zaměřil na posouzení toho, zda dovolatelem vznesené námitky obsahově odpovídají uplatněnému (či jinému) důvodu dovolání.
IV./1. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
20. Dovolatel sice v souladu se zákonným požadavkem označil dovolací důvod [§ 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.], o něž svůj mimořádný opravný prostředek opřel, avšak jím uplatněné námitky proti postupu soudu prvního stupně, případně soudu odvolacího, uplatněný dovolací důvod nenaplňují.
21. Obviněný ve svém dovolání netvrdí, že by rozsudek soudu prvního stupně byl založen na procesně nepoužitelném důkazu nebo že by ve vztahu k rozhodnutým skutkovým zjištěním nebyl nedůvodně proveden nějaký navrhovaný důkaz. Jakkoliv formálně argumentoval tím, že „rozhodná skutková zjištění jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů“, v odůvodnění svého dovolání nenamítl žádný podstatný rozpor mezi obsahem provedených důkazů a skutkovými zjištěními (natož rozhodnými). Nezbývá proto než poukázat na judikaturu Ústavního soudu, podle níž „není-li z obsahu dovolacích námitek směřujících do oblasti dokazování a zjišťování skutkového stavu a priori zjevné, že odpovídají hypotéze § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., není Nejvyšší soud povinen sám aktivisticky prověřovat dokazování provedené nižšími soudy a jejich skutkové závěry nad rámec dovolací argumentace, neboť takový postup by byl v rozporu s § 265i odst. 3 tr. ř., který nařizuje Nejvyššímu soudu přezkoumávat napadená rozhodnutí pouze v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání. […] Dovolací důvod podle současného § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. oproti tomu vyžaduje podstatně konkrétnější vymezení, kterých rozhodných skutkových zjištění se dovolatelova námitka týká a v čem konkrétně je spatřován jejich zjevný rozpor s provedenými důkazy a proč jsou tato skutková zjištění podstatná, které důkazy nebyly provedeny a proč byly podstatné, či v čem spočívá procesní nepoužitelnost důkazů, z nichž byly skutkové závěry vyvozeny“ (viz usnesení ze dne 18. 1. 2023, sp. zn. I. ÚS 3298/22).
22. Dovolatel však v rámci svého dovolání pouze doslovně opakuje své námitky stran skutkových závěrů soudu prvního stupně, které uplatnil v předchozích fázích řízení a s nimiž se soudy obou stupňů důsledně vypořádaly ve svých rozhodnutích. Tento závěr je zřejmý mimo jiné z toho, že podstatná část písemného vyhotovení dovolání obviněného je doslovným přepisem jeho argumentace z podaného odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně. I proto argumenty, kterými polemizuje s hodnocením důkazů soudem prvního stupně nebo s jeho postupem v řízení, lze jen obtížně dovozovat naplnění některého dovolacího důvodu. Nadto se se všemi dovolatelovými argumenty logicky a přesvědčivě vypořádal odvolací soud. Opakování již uplatněné obhajoby spočívající v tvrzeném chybném závěru o skutkovém stavu samo o sobě (pokud nejde o zjevný rozpor rozhodných skutkových zjištění a provedených důkazů, pokud skutková zjištění nejsou založena na nepoužitelných důkazech či nejsou podstatné navrhované důkazy opomenuty) nenaplňuje obviněným vznesený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak ani žádný jiný dovolací důvod upravený § 265b tr. ř.
23. Proces hodnocení důkazů je doménou soudu, jenž je provedl. I odvolací soud může do hodnocení soudu prvního stupně zasáhnout zcela výjimečně, a to v případech, kdy nepostupoval v souladu s trestním řádem, zejména pak zásadou volného hodnocení důkazů. Tím spíš je omezená pozice Nejvyššího soudu, který rozhoduje o mimořádném opravném prostředku, neboť při svém rozhodování (i vzhledem k zákonné úpravě – viz § 265o odst. 2 tr. ř.) zpravidla žádné dokazování a tím ani vlastní hodnocení důkazů neprovádí. Do hodnocení důkazů provedených obecnými soudy není zásadně oprávněn zasahovat. Důvodem k zásahu je až stav, kdy hodnocení důkazů a tomu přijaté skutkové závěry jsou výrazem zjevného faktického omylu či excesu logického (vnitřního rozporu), a tím vybočují ze zásad spravedlivého procesu. K takovému zjevnému pochybení soudů nižších stupňů v posuzované věci nedošlo. Soudy obou stupňů logicky vysvětlily své skutkové závěry a dovolací soud nehledává žádný (natož podstatný) rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první variantě tedy ani argumentace dovolatele neobsahuje, ani není dán.
24. Druhou a třetí variantu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (nezákonné či opomenuté důkazy) sice dovolatel v úvodu dovolání formálně zmiňuje, ale jeho argumentace těmto variantám vůbec neodpovídá. Dovolatel totiž žádný z důkazů neoznačuje za nezákonný (nezákonně získaný či nezákonně provedený), ani neoznačuje žádný z důkazů za navržený a nedůvodně neprovedený. Lze tedy uzavřít, že dovolatelova argumentace neodpovídá žádné variantě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
IV./2. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
25. K případné aplikaci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. lze konstatovat pouze tolik, že dovolatel sám tímto dovolacím důvodem neargumentuje. Přesto Nejvyšší soud považuje za nutné alespoň konstatovat, že pokud by byl naplněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve vztahu k rozsudku soudu prvního stupně, pak by přicházel v úvahu dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. ve vztahu k usnesení soudu druhého stupně v jeho druhé variantě [bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g), přestože v řízení mu předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l)]. Ke zjištění, že by v řízení před soudem prvního stupně byl dán dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř. však dovolací soud z důvodů výše vyložených nedospěl, resp. dospěl k závěru, že dovolatelem uplatněné námitky ani žádnému dovolacímu důvodu neodpovídají. Proto námitky obviněného neodpovídají ani dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. tím spíše, že obviněný tento dovolací důvod ani neuplatňuje.
IV./3. K otázce porušení základních práv obviněného
26. Obviněný ve svém dovolání obecně konstatuje, že „postupem obou soudů bylo porušeno právo obviněného na spravedlivý proces“.
27. K tomu lze pouze uvést, že právo na soudní a jinou právní ochranu podle čl. 36 a násl. Listiny (resp. čl. 6 odst. 1 Úmluvy) není možno vykládat tak, že by zaručovalo úspěch v řízení či právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele. Zmíněným základním právem je zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy. Za situace, kdy nebyl zjištěn extrémní, resp. zjevný nesoulad mezi provedenými důkazy a skutkovými závěry soudů, ani libovůle v rozhodování, je nutno jejich postup považovat za výraz nezávislého soudního rozhodování (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 4. 2020, sp. zn. I. ÚS 811/20).
V. Způsob rozhodnutí
28. Z výše uvedeného hodnocení plyne, že obviněný ve svém dovolání uplatnil výhradně námitky, které neodpovídaly jím zvolenému (ani jinému) dovolacímu důvodu. Nebylo taktéž shledáno pochybení ve formě porušení práva na spravedlivý proces vyžadující kasaci napadeného rozhodnutí. Vzhledem k tomu Nejvyšší soud o tomto dovolání rozhodl způsobem uvedeným v § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.
29. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah jeho odůvodnění, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 4. 6. 2024
JUDr. Ivo Kouřil předseda senátu
Vypracoval: Mgr. Martin Lýsek