USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. 7. 2025 o dovolání, které podala obviněná A. S., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Světlá nad Sázavou, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 1. 2025, sp. zn. 3 To 27/2025, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 72 T 57/2022, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné odmítá.
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 4. 11. 2024, č. j. 72 T 57/2022-434 (dále také jen „rozsudek soudu prvního stupně“), byla obviněná A. S. (dále také jen „obviněná“ nebo „dovolatelka“) uznána vinnou přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), d), odst. 2 tr. zákoníku dílem dokonaným a dílem nedokonaným ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 205 odst. 1 písm. a), d), odst. 2 tr. zákoníku (pod body 1. - 4., 6. - 11.), přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku (pod body 4., 9. - 10.) a zvlášť závažným zločinem loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku (pod bodem 5.), kterých se dopustila jednáním přesně popsaným ve výrokové části rozsudku. Za tyto trestné činy a sbíhající se skutky právně kvalifikované jako přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. d), odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku dílem dokonaný, dílem nedokonaný ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 k § 205 odst. 1 písm. d), odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku (pod body 29-37), jako přečin neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku (pod body 33-37), jako přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), d), odst. 2 tr. zákoníku dílem dokonaný, dílem nedokonaný ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 k § 205 odst. 1 písm. a), d), odst. 2 tr. zákoníku (pod bodem 38) a jako přečin neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku (pod bodem 38), jako přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. zákoníku dílem dokonaný, dílem nedokonaný ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 k § 205 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. zákoníku (pod body 39-40) a jako přečin neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku (pod body 39-40) z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 11. 11. 2020, č. j. 7 T 62/2020-1923, který nabyl právní moci dne 11. 11. 2020, byla odsouzena podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 4 let a 4 měsíců, pro jehož výkon byla podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazena do věznice s ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu pod bodem II za skutky pod body 29-40 z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 11. 11. 2020, č. j. 7 T 62/2020-1923, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněné uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozeným J. M. částku ve výši 8 300 Kč a M. H. částku ve výši 8 500 Kč.
2. Proti výroku o vině pod bodem 5. (zvlášť závažným zločinem loupeže
podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku) a proti výroku o trestu podala obviněná A. S. odvolání, které Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 30. 1. 2025, sp. zn. 3 To 27/2025, podle § 253 odst. 1 tr. ř. zamítl (dále také jen „usnesení soudu druhého stupně“ nebo „napadené usnesení“).
II. Dovolání a vyjádření k němu
3. Proti tomuto usnesení podala obviněná A. S. prostřednictvím obhájce JUDr. Radka Hudečka dovolání, které opřela o důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h), m) tr. ř. V podrobném odůvodnění dovolání napadá posouzení otázky včasnosti či opožděnosti odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně a vznáší dále uvedené hmotněprávní námitky. Krajskému soudu v Ostravě vytýká, že v usnesení ze dne 30. 1. 2025, č. j. 1 Nt 152/2025-468, kterým nepovolil navrácení lhůty k podání odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 4. 11. 2024, č. j. 72 T 57/2022-434, postupoval zcela paušalizovaně a formalisticky se závěrem, že pouze důvody, jako jsou onemocnění mající charakter vážných překážek, brání podat včas opravný prostředek. S poukazem na nález Ústavního soudu pod sp. zn. IV. ÚS 276/04 konstatuje, že odvolacímu soudu nic nebránilo ve věcném rozhodnutí o podaném odvolání, které v době jeho rozhodování bylo již obhájcem plně odůvodněno. Požadavek věcného projednání podaného odvolání je o to oprávněnější, že svojí hmotněprávní podstatou brojí především proti uznání obviněné vinnou ze spáchání zločinu loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku, zejména za který jí byl uložen trest odnětí svobody v trvání 52 měsíců.
4. Dále odůvodnění dovolání v části označené jako hmotněprávní vady rozvádí namítaná pochybení v rozsudku soudu prvního stupně. Rozebírá výpověď poškozené, spoluobviněných R. H. a M. K., kamerový záznam z interiéru budovy, a z těchto dovozuje, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Námitky obviněné v této části směřují do hodnocení provedených důkazů, neboť fakticky vytýká porušení ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř., a jedná se tak o namítané vady procesní. Dále obviněná jen velmi stručně a bez dalšího poukazuje na usnesení Nejvyššího soudu pod sp. zn. 3 Tdo 842/2009 a nález Ústavního soudu pod sp. zn. IV. ÚS 260/05, jež se zabývají eventuálním úmyslem.
5. Závěrem obviněná učinila dovolací návrh, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. ve spojení s § 265l odst. 1, 2, 4 tr. ř. „usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 1. 2025, č. j. 3 To 27/2025-468, a současně usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 1. 2025, č. j. 3 To 27/2025-473,“ zrušil a Krajskému soudu v Ostravě přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
6. K podanému dovolání se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství tak, že obviněná v dovolání uplatnila dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h), m) tr. ř., přičemž významnou část dovolací argumentace věnovala tomu, jakým způsobem se odvolací soud vypořádal s její žádostí o navrácení lhůty k podání odvolání, což se stalo stěžejním předpokladem navazujícího zamítnutí odvolání podle § 253 odst. 1 tr. ř. Z obsahu usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 1. 2025, č. j. 1 Nt 152/2025-468, vyplývá, že s žádostí obviněné o navrácení zmeškané lhůty k podání odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně se odvolací soud náležitě vypořádal. S přiléhavým odkazem na odpovídající judikaturu vztahující se k pojmu důležitých důvodů učinil oprávněný závěr, že zákonné podmínky pro navrácení lhůty k podání odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 4. 11. 2024, sp. zn. 72 T 57/2022, ve smyslu § 61 odst. 1 tr. ř. splněny nebyly. Obviněná byla objektivně schopna a měla reálnou možnost odvolání proti shora uvedenému rozsudku v zákonné osmidenní lhůtě podat. Příčinou zmeškání zákonné lhůty pak bylo výlučně její opomenutí, resp. opomenutí jí zvoleného obhájce a nikoli objektivní překážka. Takový důvod přitom rozhodně nemůže být důležitým ve smyslu § 61 odst. 1 tr. ř. Podle státního zástupce tak Krajský soud v Ostravě mohl rozhodnout o zamítnutí odvolání obviněné podle § 253 odst. 1 tr. ř. a k omezení dovolatelky v přístupu k odvolacímu soudu postupem předpokládaným první alternativou dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. nedošlo.
7. Dále obviněná s odkazem na dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. namítla, že se trestného činu loupeže konkrétně ona nedopustila. V této části je však dovolání podle státního zástupce nepřípustné. Podaným dovoláním může dovolatel napadat rozhodnutí odvolacího soudu pouze a výhradně v tom rozsahu, v jakém byl odvolací soud oprávněn přezkoumat, eventuálně změnit rozhodnutí soudu prvního stupně. V posuzované věci bylo odvolání obviněné zamítnuto podle § 253 odst. 1 tr. ř. z formálních důvodů, a tedy bez věcného přezkumu, a v části napadající tyto nepřezkoumávané výroky tudíž dovolání přípustné není. Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. a vyslovil souhlas s rozhodnutím o dovolání v neveřejném zasedání.
III. Přípustnost dovolání a obecná východiska rozhodování
8. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí nebo zda tu nejsou důvody pro jeho odmítnutí.
9. Nejprve konstatuje, že dovolání podané proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 1. 2025, sp. zn. 3 To 27/2025, je přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., avšak nikoli v celém svém rozsahu, jak je vyloženo níže (bod IV./2.). Obviněná je osobou oprávněnou k podání dovolání podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. Předložené dovolání splňuje náležitosti jeho obsahu stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř. a bylo podáno prostřednictvím obhájce, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě a na místě uvedeném v § 265e odst. 1 tr. ř.
10. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován, ale je třeba, aby námitky dovolatele takovému důvodu také svým obsahem odpovídaly.
IV. Důvodnost dovolání
IV/.1. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
11. Přestože to z podaného dovolání výslovně nevyplývá, dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, spatřuje dovolatelka v zodpovězení otázky, zda Krajský soud v Ostravě v napadeném usnesení správně posoudil včasnost či opožděnost jejího odvolání. Jinými slovy tedy namítá, že k zamítnutí odvolání jako řádného opravného prostředku došlo vadně – pouze z formálních důvodů, a tedy bez věcného přezkoumání napadeného rozhodnutí.
12. Z obsahu spisového materiálu je zřejmé, že Okresní soud v Ostravě v hlavním líčení konaném dne 4. 11. 2024 vyhlásil rozsudek pod č. j. 72 T 57/2022-434, jehož opis byl obviněné A. S. doručen dne 21. 12. 2024 a tehdy zvolenému obhájci JUDr. Antonínu Šmukovi dne 16. 12. 2024. V poučení tohoto rozsudku je uvedeno, že je možné proti němu podat odvolání do osmi dnů od doručení jeho písemného vyhotovení k Okresnímu soudu v Ostravě a o odvolání bude rozhodovat Krajský soud v Ostravě. Přestože zde tedy byla zvolena formulace, která plně neodpovídá znění § 248 odst. 1 tr.
ř., podle něhož se odvolání podává u soudu, proti jehož rozsudku směřuje, a to do osmi dnů od doručení opisu rozsudku (nikoliv od doručení písemného vyhotovení), jedná se o poučení, které obsahuje správně uvedenou lhůtu i místo k případnému podání odvolání. Protože hlavní líčení dne 4. 11. 2024 bylo konáno v nepřítomnosti obviněné A. S., nebyla tato dotazována bezprostředně po vyhlášení rozsudku v hlavním líčení na své stanovisko k možnosti podat odvolání. S ohledem na pravidla pro počítání lhůt upravená v § 60 odst. 1, 3 tr.
ř. připadl poslední den lhůty k podání odvolání na pondělí 30. 12. 2024. Až dne 10. 1. 2025 zvolený obhájce JUDr. Antonín Šmuk zaslal Okresnímu soudu v Ostravě prostřednictvím datové schránky písemnost nazvanou jako odůvodnění odvolání do rozsudku ze dne 14. 10. 2024 (č. l. 454–456). Sama obviněná pak ve vlastnoručně psaném odvolání podaném dne 15. 1. 2025 (č. l. 460–461) uvedla, že JUDr. Šmuk jí měl napsat odvolání, což jí nenapsal do lhůty, a proto žádá o nařízení termínu a projednání jejího odvolání.
Obsah tohoto odvolání posoudil Krajský soud v Ostravě i jako žádost o navrácení lhůty k podání odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 4. 11. 2024, č. j. 72 T 57/2022-434, a usnesením ze dne 30. 1. 2025, č. j. 1 Nt 152/2025-468, rozhodl tak, že podle § 61 odst. 1 tr. ř. a contrario obviněné navrácení lhůty k podání odvolání nepovolil. Následně pak usnesením ze dne 30. 1. 2025, č. j. 3 To 27/2025-473, odvolání obviněné podle § 253 odst. 1 tr. ř. zamítl jako opožděné.
13. Podané dovolání nezpochybňuje, že obviněná A. S. podala proti rozsudku soudu prvního stupně odvolání opožděně. Namítá však nesprávnost usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 1. 2025, č. j. 1 Nt 152/2025-468, kterým nebylo povoleno obviněné navrácení lhůty k podání odvolání jako formalistické. Z bodů 5. - 6. odůvodnění tohoto usnesení je však zřejmé, že se krajský soud podrobně zabýval okolnostmi, pro které je možné rozhodnout o navrácení lhůty k podání opravného prostředku, v tomto konkrétním případě odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně. Náležitě a v souladu s ustálenou judikaturou, např. usnesením Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2011, sp. zn. 6 Tdo 854/2011, jakož i komentářovou literaturou (ŠÁMAL, Pavel, GŘIVNA, Tomáš § 61 [Navrácení lhůty]. In: ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní řád. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 676, marg. č. 3.), vyložil pojem důležité důvody, které jsou podmínkou pro navrácení lhůty k podání odvolání ve smyslu § 61 odst. 1 tr. ř., když v nich spatřoval jen vážné události, které mají charakter určitých překážek znemožňujících nebo značně znesnadňujících podání opravného prostředku v zákonem stanovené lhůtě. Správně dovodil, že za důležitý důvod ve smyslu § 61 odst. 1 tr. ř. umožňující rozhodnout o navrácení lhůty k podání odvolání nelze považovat skutečnost, že obhájce obviněné opomněl v zákonem stanovené lhůtě podat odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně.
14. Poukaz na nález Ústavního soudu ze dne 3. 8. 2005, sp. zn. IV. ÚS 276/04, uvedený v podaném dovolání, není pro posouzení dané věci případný. Toto rozhodnutí řeší situaci, kdy odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně bylo podáno včas, nemělo však náležitosti stanovené v § 249 odst. 1 tr. ř. a bylo odůvodněno až po lhůtě stanovené v § 251 odst. 1 tr. ř. Ústavní soud v této věci vyslovil závěr, že odvolání obviněného mělo být meritorně projednáno. Podstata zde řešeného právního problému je tak zcela odlišná než otázky řešené v posuzované věci.
15. Nejvyšší soud se proto ztotožnil se správnými závěry Krajského soudu v Ostravě, které tento uvedl ve svém usnesení ze dne 30. 1. 2025, č. j. 1 Nt 152/2025-468. Důsledkem tohoto správného rozhodnutí se pak stal výrok usnesení téhož soudu ze stejného dne pod č. j. 3 To 27/2025-473, kterým bylo odvolání obviněné proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 4. 11. 2024, č. j. 72 T 57/2022-434, zamítnuto podle § 253 odst. 1 tr. ř. Důvod dovolání uplatněný podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho první alternativě tak není dán.
16. Dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. ve druhé alternativě spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l) tr. ř. Podané dovolání však vůbec nekonkretizuje, v čem by měla spočívat vytýkaná vada. S ohledem na to, co bude řečeno v další části tohoto rozhodnutí ve vztahu k tvrzeným dovolacím důvodům uvedeným v § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř., je třeba uzavřít, že ve věci není dán ani důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. uplatněný ve druhé alternativě.
IV./2. K dovolacím důvodům podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř.
17. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, kterým je možno přezkoumat rozhodnutí soudu rozhodujícího ve druhém stupni a jedná se o typ rozhodnutí vymezený v ustanovení § 265b odst. 2 tr. ř. V posuzovaném případě ve věci samé, tedy ve výroku o vině a trestu, rozhodoval pouze Okresní soud v Ostravě jako soud prvního stupně, přičemž Krajský soud v Ostravě napadeným usnesením rozhodl o zamítnutí odvolání obviněné z procesních důvodů podle § 253 odst. 1 tr. ř., aniž by napadený výrok o vině zvlášť závažným zločinem loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku a výrok o trestu meritorně přezkoumal. Nastává zde obdobná situace jaká již byla řešena např. v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2003, sp. zn. 5 Tdo 82/2023, publikovaném pod č. 20/2004 Sb. rozh. tr. Nejvyšší soud proto shledal, že dovolání obviněné v části námitek uplatněných v rámci důvodů dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. je nepřípustné a nemohl se jimi věcně zabývat.
V. Závěrečné shrnutí a způsob rozhodnutí
18. Obviněná A. S. své dovolání zdůvodnila výhradami, které, pokud byly podřaditelné pod uplatněný dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho první alternativě, materiálně jej nenaplnily. Námitky obviněné uplatněné v rámci důvodů dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., případně podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. uplatněného ve druhé alternativě, shledal Nejvyšší soud nepřípustnými, neboť tyto nesměřují vůči rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě jako soudu odvolacího, ale proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 4. 11. 2024, č. j. 72 T 57/2022-434, což je rozhodnutí soudu prvního stupně. Nejvyšší soud proto její dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné, přičemž tak za splnění podmínky uvedené v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 16. 7. 2025
JUDr. Vladimír Veselý předseda senátu
Vypracoval: Mgr. Daniel Plšek