6 Tdo 45/2025

6 Tdo 45/2025-1563

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl dne 30. 1. 2025 v neveřejném zasedání o dovolání, které podal nejvyšší státní zástupce ve prospěch obviněné S. S. M. proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 10. 2024, č. j. 5 To 217/2024-1524, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 5 T 51/2022, takto:

I. Podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. se částečně zrušuje rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 10. 2024, č. j. 5 To 217/2024-1524, a to ve výroku, kterým byl podle § 73 odst. 1, 4 tr. zákoníku obviněné uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce zastupitele, člena rady, starosty a místostarosty obce v trvání 4 let.

II. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

1. Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 30. 5. 2024, č. j. 5 T 51/2022-1489 (dále „rozsudek soudu prvního stupně“), byla obviněná S. S. M. (dále jen „obviněná“ nebo „dovolatelka“) uznána vinnou přečinem vydírání podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku, zvlášť závažným zločinem zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. e) tr. zákoníku, zvlášť závažným zločinem přijetí úplatku podle § 331 odst. 1 alinea první, odst. 2, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku a přečinem neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle § 230 odst. 2 písm. b), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku.

2. Za to byla odsouzena podle § 329 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 roků, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 5 let. Dále jí byl podle § 73 odst. 1, 4 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce zastupitele, člena rady, starosty a místostarosty obce v trvání 5 let.

3. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byli poškození P. L., F. Č., D. V. a J. V. odkázáni se svými nároky na náhradu majetkové škody a nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních.

4. Proti shora citovanému rozsudku soudu prvního stupně podala obviněná odvolání, o němž Krajský soud v Ostravě rozhodl rozsudkem ze dne 2. 10. 2024, č. j. 5 To 217/2024-1524. Podle § 258 odst. 1 písm. d), e) tr. ř. napadený rozsudek soudu prvního stupně zrušil v celém rozsahu a za podmínek § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněnou S. S. M. uznal vinnou jednak přečinem zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jednak zvlášť závažným zločinem přijetí úplatku podle § 331 odst. 1 alinea první, odst. 2, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku (body 1. – 3.), přečinem vydírání podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku (body 1. – 2.) a přečinem neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle § 230 odst. 2 písm. b), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku (bod 4.), jichž se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustila tím, že:

1. v rozporu s § 69 odst. 2, 4 a § 83 odst. 1 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, a v rozporu s § 6 odst. 1, 2 a § 31 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, jako členka zastupitelstva Městského obvodu XY a XY, se sídlem XY, XY Ostrava – XY, za hnutí ANO 2011, dne 17. 5. 2021 a dne 20. 5. 2021 v telefonních hovorech s J. V., tel. číslo XY, tehdejším starostou Městského obvodu XY a XY, po něm požadovala, aby svým vlivem a vlivem P. L., tehdejšího místostarosty Odboru XY Úřadu městského obvodu Ostrava XY a XY, zajistil pro jejího partnera J. Š., který podniká v oboru přípravné a dokončovací stavební práce, specializované stavební činnosti, a zednictví, přidělení dvou stavebních zakázek na opravy a rekonstrukce bytů v majetku městského obvodu Ostrava – XY a XY, a to od zadavatele městského obvodu Ostrava – XY a XY v celkovém limitu do 400 000 Kč, přičemž u každé přidělené zakázky požadovala její ziskovost ve výši 25 % ze sjednané ceny zakázky, prostřednictvím upravené zadávací dokumentace ze strany zadavatele, a dále pak přidělení jedné zakázky v hodnotě okolo 140 000 Kč každý další měsíc, tedy požadovala úplatek v celkové výši nejméně 730 000 Kč, aby si i tímto způsobem mohli s přítelem našetřit cca 1 500 000 Kč na koupi stavebního pozemku a uvedla, že pokud její požadavek nebude splněn, tak tzv. „shodí“ dosavadní koalici na zastupitelstvu městského obvodu, kterého je členkou, a to tak, že jejím hlasováním s opozicí by došlo k přeskupení koaliční většiny v zastupitelstvu ve prospěch opozice, protože koalice disponuje nejtěsnější většinou jednoho hlasu, a to osm ku sedmi hlasům, což by mělo pro J. V. přímý následek ztráty jeho zaměstnání jakožto starosty, následně svůj záměr odejít k opozici, pokud nebudou splněny její požadavky, k čemuž mu dala ultimátum do 7. 6. 2021, uskutečnila na 16. zasedání zastupitelstva městského obvodu XY a XY, konaného dne 22. 6. 2021,

2. v rozporu s § 69 odst. 2, 4 a § 83 odst. 1 zákona č. 128/2000 Sb. o obcích, a v rozporu s § 6 odst. 1, 2 a § 31 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, jako členka zastupitelstva Městského obvodu XY a XY, se sídlem XY XY, XY Ostrava – XY, za hnutí ANO 2011, požadovala prostřednictvím whatsappové komunikace a telefonních hovorů uskutečněných v období března a dubna 2021 po P. L., tehdejšímu místostarostovi Odboru XY Úřadu městského obvodu Ostrava XY a XY, aby svým vlivem zajistil pro jejího partnera J.

Š., který podniká v oboru přípravné a dokončovací stavební práce, specializované stavební činnosti, a zednictví, přidělení stavebních zakázek na opravy a rekonstrukce bytů v majetku městského obvodu Ostrava – XY a XY, a to prostřednictvím upravené zadávací dokumentace ze strany zadavatele městského obvodu Ostrava – XY a XY s tím, že pokud její požadavek nebude splněn, tak tzv. „shodí“ dosavadní koalici na zastupitelstvu městského obvodu, kterého je členkou tak, že jejím hlasováním s opozicí dojde k přeskupení koaliční většiny v zastupitelstvu ve prospěch opozice, protože koalice disponuje nejtěsnější většinou jednoho hlasu, a to osm ku sedmi, což bude mít pro P.

L. přímý následek ztráty jeho zaměstnání jakožto neuvolněného místostarosty, následně svůj záměr odejít k opozici, pokud nebudou splněny její požadavky, uskutečnila na 16. zasedání zastupitelstva městského obvodu XY a XY, konaného dne 22. 6. 2021,

3. v rozporu s § 69 odst. 2, 4 a § 83 odst. 1 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, a v rozporu s § 6 odst. 1, 2 a § 31 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, jako členka zastupitelstva Městského obvodu XY a XY, se sídlem XY XY, XY Ostrava – XY, za hnutí ANO 2011, požadovala na celkem třech osobních schůzkách uskutečněných v období dubna a května 2021 v Ostravě po D. M., koordinátorovi hnutí LEČO, aby svým vlivem na P. L., tehdejšího místostarostu Odboru XY Úřadu městského obvodu Ostrava XY a XY, zajistil jeho prostřednictvím pro jejího partnera J. Š., který podniká v oboru přípravné a dokončovací stavební práce, specializované stavební činnosti, a zednictví, přidělování stavebních zakázek na opravy a rekonstrukce bytů v majetku městského obvodu Ostrava – XY a XY, a to prostřednictvím upravené zadávací dokumentace ze strany zadavatele městského obvodu Ostrava – XY a XY, přičemž na poslední schůzce dne 25. května 2021 před prodejnou P. v Outlet aréně v Ostravě konkretizovala svůj požadavek tak, že chce v následujících dvou měsících přidělení dvou stavebních zakázek na opravy a rekonstrukce bytů v majetku městského obvodu Ostrava – XY a XY, každou v hodnotě 200 000 Kč, a to prostřednictvím upravené zadávací dokumentace ze strany zadavatele městského obvodu Ostrava – XY a XY, s tím, že pokud její požadavek nebude splněn, tak tzv. „shodí“ dosavadní koalici na zastupitelstvu městského obvodu, kterého je členkou tak, že jejím hlasováním s opozicí dojde k přeskupení koaliční většiny v zastupitelstvu ve prospěch opozice, protože koalice disponuje nejtěsnější většinou jednoho hlasu, a to osm ku sedmi, následně svůj záměr odejít k opozici, pokud nebudou splněny její požadavky, uskutečnila na 16. zasedání zastupitelstva městského obvodu XY a XY, konaného dne 22. 6. 2021,

4. dne 1. 12. 2023 v době kolem 17:30 hodin z přesně nezjištěného místa, z IP adresy XY, se záměrem poškodit svého bývalého přítele J. Š., využila jí známých přihlašovacích údajů do e-mailových schránek J. Š., a to XY@seznam.cz a XY@seznam.cz, které aktivně využíval mimo jiné k pracovním účelům a bez jeho souhlasu a vědomí změnila přístupová hesla k uvedeným e-mailovým účtům, když ke změně hesel využila své tel. číslo XY a při změně hesel u uvedených e-mailových účtů zároveň změnila záchranný e-mail na XY@seznam.cz, přičemž k uvedenému e-mailovému účtu se dne 1. 12. 2023 v době kolem 17:30 přihlašovala z totožné IP adresy.

5. Za uvedené trestné činy odvolací soud obviněnou odsoudil podle § 331 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 let, jehož výkon podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 4 let. Dále jí uložil podle § 73 odst. 1, 4 tr. zákoníku trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce zastupitele, člena rady, starosty a místostarosty obce v trvání 4 let.

6. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. odkázal poškozené P. L., F. Č., D. V. a J. V. s jejich nároky na náhradu majetkové škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

II. Dovolání a vyjádření k němu

7. Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 10. 2024, č. j. 5 To 217/2024-1524, napadl nejvyšší státní zástupce dovoláním podaným ve prospěch obviněné, jež opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř.

8. Poté, co zrekapituloval dosavadní průběh trestního řízení, uvedl, že výrok o trestu zákazu činnosti z rozsudku odvolacího soudu není možno akceptovat, neboť trest zákazu činnosti za trestný čin, byť jej pachatel spáchal v souvislosti s výkonem funkce člena zastupitelstva územního samosprávného celku, nelze formulovat tak, že se tomuto pachateli zakáže výkon funkce člena zastupitelstva územního samosprávného celku. Takový trest je totiž podle trestního zákoníku vyloučen. K uvedenému nejvyšší státní zástupce odkázal na řadu relevantních rozhodnutí Nejvyššího soudu, ze kterých podle něj vyplývá, že předmětem trestu zákazu činnosti mohou být jen takové činnosti, jejichž charakteristika je obsažena v § 73 odst. 4 tr. zákoníku, přičemž výkon funkce člena zastupitelstva jakéhokoliv územního samosprávného celku nelze pokládat za činnost zde uvedenou. Takto specifikovaný trest by se navíc dostal do kolize s ústavně garantovaným pasivním volebním právem.

9. Pokud jde o zákaz činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce člena rady, starosty a místostarosty obce (tedy výkonných funkcí obce), takový trest sice judikatura obecně připouští, je však nutno zkoumat existenci zákonné podmínky pro uložení tohoto druhu trestu, podle které musí být zjištěna souvislost trestného činu, za který je trest pachateli ukládán, s činností, která mu má být uložením trestu zákazu činnosti zakázána podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku. K tomu opět odkázal na řadu souvisejících rozhodnutí. Obviněná se sice dopustila trestné činnosti v jisté souvislosti s výkonem funkcí starosty a místostarosty daného územního obvodu, když činila nátlak na tehdejšího starostu J. V. a místostarostu P. L., aby postupovali protiprávním způsobem při zadávání veřejných zakázek ve prospěch jejího tehdejšího partnera, tuto souvislost je ovšem optikou nejvyššího státního zástupce třeba vnímat jako širší, nepřímou a nikoli bezprostřední. Sama obviněná totiž jednala výlučně z pozice členky zastupitelstva městského obvodu a uvedené výkonné funkce nezastávala. V případě obviněné tedy nelze uvažovat o splnění podmínek pro uložení trestu zákazu činnosti, který by spočíval v zákazu výkonu výkonné funkce obce. Takové vymezení by znamenalo příliš široký rozsah trestu zákazu činnosti, který není přípustný z důvodu nesplnění podmínky souvislosti trestného činu s činností, jež má být trestem zakázána.

10. S ohledem na výše uvedené nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání, k jehož konání může přistoupit podle § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř., zrušil podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 10. 2024, sp. zn. 5 To 217/2024, ve výroku o trestu zákazu činnosti, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Pokud by Nejvyšší soud shledal, že v posuzované věci je nutno rozhodnout jiným než navrhovaným způsobem, vyjádřil nejvyšší státní zástupce i pro tento případ souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.

11. Obviněná svého práva nevyužila a k dovolání nejvyššího státního zástupce se nevyjádřila.

III. Přípustnost dovolání a obecná východiska rozhodování

12. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí nebo zda tu nejsou důvody pro jeho odmítnutí.

13. Dospěl přitom k závěru, že dovolání podané proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 10. 2024, č. j. 5 To 217/2024-1524, je přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. Nejvyšší státní zástupce je osobou oprávněnou k podání dovolání podle § 265d odst. 1 písm. a) tr. ř., přičemž dovolání, které splňuje obsahové náležitosti podle § 265f odst. 1 tr. ř., podal ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.

14. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Obecně pak platí, že obsah konkrétních uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení tohoto dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.

15. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. je dán v případech, kdy byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští (alternativa první), nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným (alternativa druhá).

IV. Posouzení dovolání

16. Nejvyšší státní zástupce ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. Druhem trestu, který zákon nepřipouští (alternativa první uvedeného dovolacího důvodu), se rozumí zejména případy, v nichž byl obviněnému uložen některý z trestů uvedených v § 52 tr. zákoníku bez splnění těch podmínek, které zákon předpokládá, tj. pokud v konkrétním případě určitému pachateli za určitý trestný čin nebylo možno uložit některý druh trestu. Jde např. o uložení trestu vyhoštění občanu České republiky nebo cizinci bez splnění podmínek § 80 tr. zákoníku, uložení trestu zákazu činnosti za trestný čin, který nebyl spáchán v souvislosti s touto činností ve smyslu § 73 odst. 1 tr. zákoníku, uložení trestu propadnutí věci, která nenáleží pachateli trestného činu (§ 70 odst. 3 tr. zákoníku). Druhá alternativa tohoto dovolacího důvodu se týká jen těch odstupňovaných druhů trestů, které mají takovou sazbu vymezenu trestním zájmem. Tak je tomu například u trestu odnětí svobody, trestu obecně prospěšných prací, trestu zákazu činnosti, trestu zákazu držení a chovu zvířat, zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce, peněžitého trestu, náhradního trestu odnětí svobody za peněžitý trest, trestu vyhoštění na dobu určitou nebo trestu zákazu pobytu.

17. Právě pod první alternativu tohoto dovolacího důvodu lze podřadit výše uvedené námitky nejvyššího státního zástupce. Deklarovaný dovolací důvod byl přitom uplatněn relevantně a důvodně, neboť ve výroku napadeného rozsudku došlo k tomu, že obviněné byl uložen trest, jehož uložení není přípustné.

18. Podle § 73 odst. 4 tr. zákoníku spočívá trest zákazu činnosti v tom, že se obviněnému po dobu výkonu tohoto trestu zakazuje výkon určitého zaměstnání, povolání nebo funkce nebo takové činnosti, ke které je třeba zvláštního povolení, nebo jejíž výkon upravuje jiný právní předpis. Soud může podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku tento trest uložit pouze za situace, dopustil-li se pachatel trestného činu v souvislosti s činností, která je jím zakazována.

19. Již v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2007, sp. zn. 4 Tz 167/2006, které bylo publikováno pod č. T 968 v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, sv. č. 33/2007, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že výkon funkce člena zastupitelstva nevyhovuje žádné kategorii obsažené v tehdejším § 50 odst. 1 tr. zák. (nyní § 73 odst. 4 tr. zákoníku), když uložením takového trestu (a zákazem výkonu předmětné funkce) by ze strany soudů ve skutečnosti došlo k odnětí pasivního volebního práva zakotveného v čl. 21 odst. 1 Listiny a došlo by tak k nepřípustnému zásahu do právních předpisů upravujících vznik a zánik mandátu členů zastupitelstev územních samosprávných celků. Takovým právním předpisem je zákon č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí (dále jen „zákon o volbách do zastupitelstev obcí“). V něm jsou stanoveny případy, ve kterých jedině zaniká mandát člena zastupitelstva obce. Podle § 55 odst. 2 zákona o volbách do zastupitelstev obcí mandát zaniká odmítnutím slibu člena zastupitelstva obce nebo složením slibu s výhradou, dnem, kdy starosta nebo primátor a v hlavním městě Praze primátor hlavního města Prahy nebo starosta městské části obdrží písemnou rezignaci člena zastupitelstva obce na jeho mandát, úmrtím člena zastupitelstva obce, dnem voleb do zastupitelstva obce, dnem sloučení obcí nebo připojení obce k jiné obci. Podle § 55 odst. 3 stejného zákona zaniká dále mandát člena zastupitelstva obce, vysloví-li to příslušné zastupitelstvo, a to z důvodů pravomocného rozhodnutí soudu, kterým byl člen zastupitelstva obce odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, dále proto, že člen zastupitelstva obce přestal být volitelný ve smyslu § 5 tohoto zákona a z důvodu neslučitelnosti funkcí podle § 5 odst. 2 tohoto zákona. Podle § 5 odst. 1 zákona o volbách do zastupitelstva obce může být členem zastupitelstva obce zvolen každý volič, u něhož není překážka ve výkonu volebního práva podle § 4 odst. 2 písm. a) a b) tohoto zákona. Takovou překážkou je zákonem stanovené omezení osobní svobody z důvodu výkonu trestu odnětí svobody, zbavení způsobilosti k právním úkonům, zákonem stanovené omezení osobní svobody z důvodu ochrany zdraví lidu nebo výkon vojenské základní nebo náhradní služby, vyžaduje-li to plnění povinností z této služby vyplývajících, nebo služba vojáka z povolání v zahraničí. Zánik mandátu člena zastupitelstva může tedy nastat toliko za těchto zákonem stanovených podmínek.

20. Zmíněné rozhodnutí Nejvyššího soudu zdůraznilo, že tuto existující právní úpravu nelze obcházet extenzivním výkladem ustanovení trestního zákona o ukládání trestu zákazu činnosti, neboť takový postup by byl v konečném důsledku v rozporu s ústavními předpisy, konkrétně čl. 4 odst. 2 Listiny. Podle něho mohou být meze základních práv a svobod za podmínek stanovených Listinou upraveny pouze zákonem, když podle čl. 4 odst. 4 Listiny musí být při používání ustanovení o mezích základních práv a svobod šetřeno jejich podstaty a smyslu. Z uvedeného je tedy zřejmé, že k omezení základního lidského práva, v daném případě tedy pasivního volebního práva do zastupitelstev obcí, může docházet toliko za podmínek stanovených taxativně zákonem upravujícím volby do zastupitelstev obcí. Jakýkoliv jiný zásah do tohoto práva, a to i na základě obecně platného právního předpisu, jakým je trestní zákon, je vyloučen. Není tedy možno uložit trest zákazu činnosti ve smyslu § 73 tr. zákoníku ve vztahu k funkci člena zastupitelstva obce. K uvedené problematice lze odkázat také na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 7. 2008, sp. zn. 7 Tdo 829/2008, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 3. 2009, sp. zn. 3 Tdo 154/2009, a další.

21. Krajský soud v Ostravě tedy obviněné uložil v rozporu s § 73 odst. 4 tr. zákoníku trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce zastupitele, který se svou povahou neslučuje se zákonem, a to konkrétně s jednou ze základních zásad trestního práva obsaženou v ustanovení čl. 39 Listiny, tj. zásadou zákonnosti trestů – nulla poena sine lege (žádný trest bez zákona).

22. Pokud jde o ostatní funkce vyjmenované ve výroku o trestu zákazu činnosti, tedy funkce člena rady, starosty a místostarosty (výkonné funkce), tyto, jak správně podotkl i nejvyšší státní zástupce, předmětem trestu zákazu činnosti podle § 73 odst. 4 tr. zákoníku, obecně být mohou. To je ostatně patrné i z odůvodnění výše zmíněného rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2007, sp. zn. 4 Tz 167/2006. Soud ukládající tento trest však musí mít na paměti výše zmíněné pravidlo uvedené v § 73 odst. 1 tr. zákoníku, podle kterého lze uvedený trest pachateli uložit jen za situace, kdy se pachatel trestného činu, za který je mu ukládán trest zákazu činnosti, dopustil v souvislosti s činností, která je jím zakazována.

23. Tato souvislost musí být přímá a bezprostřední (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČSR ze dne 6. 4. 1979, sp. zn. 1 Tz 11/79, publikovaný pod č. 5/1980 Sb. rozh. tr.). Souvislost v tomto smyslu bude dána především v případě, kdy byl trestný čin spáchán přímo při výkonu určité činnosti. Postačí ovšem, jestliže tato činnost poskytla pachateli příležitost ke spáchání trestného činu (srov. R 26/2007-III.) nebo pokud alespoň usnadnila spáchání trestného činu. Nestačí však, že pachatel projevil trestným činem svou odbornou nebo morální nezpůsobilost k výkonu činnosti, nespáchal však trestný čin při výkonu této činnosti ani v přímé souvislosti s ní (srov. R 5/1980). Rovněž nepostačuje, jestliže by šlo jen o náhodnou souvislost (srov. R 35/1997). Na přímou souvislost spáchaného trestného činu s činností, která má být zakázána, lze usuzovat z toho, že tato činnost nepostrádá věcný (vnitřní, účelový), místní a časový vztah ke spáchanému trestnému činu [Púry, F. Zákaz činnosti (§ 73). In: Šámal, P. a?kol. Trestní zákoník. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 1236.].

24. V předkládané věci obviněná jednala výlučně z pozice členky zastupitelstva územního samosprávného celku, přičemž podle skutkové věty činila nátlak mj. na starostu a místostarostu územního samosprávného celku. Lze tedy v souladu s nejvyšším státním zástupcem uzavřít, že se sice trestné činnosti dopustila v určité souvislosti s výkonem výše uvedených výkonných funkcí (kromě výkonu funkce člena rady), nejedná se však o souvislost ve smyslu výše uvedených judikaturních závěrů. Souvislost, která nastala v předkládané věci je tak nikoliv přímá a bezprostřední, ale nepřímá a zprostředkovaná.

25. V daném případě byl proto trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce člena rady, starosty a místostarosty obce uložen obviněné bez splnění podmínek stanovených v § 73 odst. 1 tr. zákoníku.

26. S přihlédnutím ke skutečnostem výše uvedeným Nejvyšší soud shledal naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. v jeho první alternativě.

V. Způsob rozhodnutí

27. Na základě popsaných skutečností Nejvyšší soud napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 10. 2024, č. j. 5 To 217/2024-1524, podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. částečně zrušil, a to ve výroku, kterým byl podle § 73 odst. 1, 4 tr. zákoníku obviněné uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce zastupitele, člena rady, starosty a místostarosty obce v trvání 4 let. Dlužno dodat, že se omezil pouze na tento výrok, jelikož jím byla zjištěná vada napravena.

28. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 30. 1. 2025

JUDr. Vladimír Veselý předseda senátu