6 Tdo 471/2024-171
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. 6. 2024 o dovolání, které podal obviněný K. Š., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Jiřice, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. 1. 2024, sp. zn. 12 To 9/2024, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 3 T 104/2023, takto:
I. Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. 1. 2024, sp. zn. 12 To 9/2024.
II. Podle § 265k odst. 2 věty druhé tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
III. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Praze přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
1. Okresní soud v Mělníku rozsudkem ze dne 30. 10. 2023, sp. zn. 3 T 104/2023, uznal obviněného K. Š. vinným ze spáchání přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Za to mu uložil podle § 337 odst. 1 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání osmi měsíců, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu dále uložil trest zákazu činnost spočívající v zákazu řízení věch motorových vozidel na dobu osmnácti měsíců.
2. Podstata skutku spočívala v tom, že obviněný v průběhu měsíce září 2023 ve dvou případech řídil osobní motorové vozidlo, přestože mu byl pravomocným rozhodnutím Magistrátu hlavního města Praha, které obviněný osobně převzal v květnu 2023, uložen zákaz řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu osmnácti měsíců.
3. O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Praze usnesením ze dne 31. 1. 2024, sp. zn. 12 To 9/2024, jímž je podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 31. 1. 2024 [§ 139 odst. 1 písm. b) cc) tr. ř.].
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Shora citované usnesení odvolacího soudu napadl obviněný prostřednictvím obhájce Mgr. Dalibora Šamana dovoláním, v němž odkázal na důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. c) a d) tr. ř. Obviněný uvedl, že odvolací soud konal dne 31. 1. 2024 veřejné zasedání o odvolání v jeho nepřítomnosti, neboť měl za to, že mu bylo řádně a včas zasláno vyrozumění o konání veřejného zasedání, jehož doručení bylo vykázáno uložením na poště. Jak ale vyplývá z usnesení Okresního soudu v Mělníku ze dne 25. 1. 2024, č. j. 4 T 5/2024143, byl v době od 11. 1. 2024 do 25. 1. 2024 ve vazbě a následně byl převeden do výkonu trestu odnětí svobody. Nedozvěděl se tedy včas o konání veřejného zasedání. Ke dni 31. 1. 2024 již byl ve výkonu trestu odnětí svobody, takže se mu vyrozumění o konání veřejného zasedání do jeho dispozice ani objektivně dostat nemohlo. Ke dni konání veřejného zasedání navíc byly splněny podmínky pro nutnou obhajobu, nicméně obhájce mu ustanoven nebyl. Bylo tedy zkráceno jeho právo na spravedlivý proces a právo na obhajobu, když jednak neměl možnost se veřejného zasedání jako osoba omezená na svobodě zúčastnit, a jednak neměl pro odvolací řízení a projednání svého odvolání před odvolacím soudem obhájce, ačkoli ho podle § 36 odst. 1 písm. a) tr. ř. měl mít.
5. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. 1. 2024, č. j. 12 To 9/2024-122, jako nezákonné zrušil a věc vrátil Krajskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
6. Opis dovolání obviněného byl samosoudkyní soudu prvního stupně za podmínek § 265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) uvedl, že dovolání a výhradám v něm prezentovaným je namístě přisvědčit. Poukázal na obsah spisového materiálu, z něhož lze dovodit, že dovolatel byl již od 11. 1. 2024 ve výkonu vazby, přičemž ke dni 25. 1. 2024 byl převeden do výkonu trestu odnětí svobody, který vykonával i v době konání veřejného zasedání o odvolání. Z ničeho přitom nevyplývá, že by výslovně prohlásil, že se účasti na veřejném zasedání vzdává. Samotné vyrozumění o konání veřejného zasedání mu navíc bylo doručováno prostřednictvím pošty na adresu původně označenou k doručování, přičemž zásilka byla posléze uložena na poště a k doručení došlo tzv. fikcí. Byl-li však obviněný v době doručování ve výkonu vazby, logicky zásilku nemohl převzít a nemohl se tak dozvědět o konání veřejného zasedání a jeho termínu. Tyto skutečnosti, tedy pobyt ve výkonu trestu v době konání veřejného zasedání bez toho, že by se účasti na něm vzdal, stejně jako nikoli řádné doručení vyrozumění, jsou pak důvody, pro které podle názoru státního zástupce nebyly splněny zákonné podmínky pro konání veřejného zasedání o odvolání v nepřítomnosti obviněného. Byl tak naplněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. Jelikož byl dovolatel již od 11. 1. 2024 ve výkonu vazby a posléze, v době konání veřejného zasedání o odvolání, ve výkonu trestu, byl dán důvod nutné obhajoby podle § 36 odst. 1 písm. a) tr. ř. Ze spisového materiálu nicméně nevyplývá, že by byl dovolateli obhájce ustanoven, případně že by mu bylo umožněno si jej zvolit. Z logiky věci tak ani obhájce nebyl vyrozumíván o termínu konání veřejného zasedání o odvolání. Tímto pochybením soudu byl tudíž podle názoru státního zástupce naplněn také dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř.
7. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil jak usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. 1. 2024, sp. zn. 12 To 9/2024, tak i další rozhodnutí na ně obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále podle § 265l odst. 1 tr. ř. věc přikázal tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí. Současně státní zástupce vyjádřil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud rozhodoval podle § 265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání.
III. Formální podmínky věcného projednání dovolání
8. Obviněný K. Š. je podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 věta první tr. ř.), v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§ 265e odst. 1 tr. ř.), a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v § 265f odst. 1 tr. ř.
9. Nejvyšší soud dále zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny
podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř. Shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá pravomocné rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř., kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.
10. Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo v souvislosti s jednotlivými výhradami vznesenými v dovolání rovněž zapotřebí posoudit, zda konkrétní dovolací argumentace skutečně odpovídá obsahovému vymezení dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. c) a d) tr. ř., na které obviněný v dovolání odkázal. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. § 265i odst. 1, 3 tr. ř.).
11. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. je dán v případech, kdy obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl. Jde o situace, kdy nebyla dodržena příslušná zákonná ustanovení upravující případy nutné obhajoby, upravené zejména v § 36 tr. řádu. Právo na obhajobu patří mezi nejdůležitější procesní práva a je garantováno jak mezinárodními smlouvami o lidských právech a svobodách [viz článek 6 odst. 3 písm. c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod], tak ústavními předpisy (viz článek 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod).
12. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. předpokládá, že byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. V případě konání veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného nemá trestní řád obdobné ustanovení jako pro hlavní líčení v § 202 odst. 2 až 5 tr. ř. Proto vzhledem k formulaci dovolacího důvodu, který předpokládá porušení zákonného ustanovení o přítomnosti obviněného mimo jiné ve veřejném zasedání, může k jeho naplnění dojít především porušením § 263 odst. 4 tr. ř., § 314q odst. 1 věty čtvrté tr. ř. a § 64 odst. 1 zákona o soudnictví ve věcech mládeže, neboť jde prakticky o jediná zákonná ustanovení, která výslovně vymezují podmínky, za nichž nelze konat veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného.
13. Dovolací argumentace obviněného odpovídá oběma uplatněným důvodům dovolání, jelikož obviněný s odkazem na skutečnost, že byl v jiné trestní věci ve vazbě a následně výkonu trestu odnětí svobody, namítl porušení práva na obhajobu z důvodu porušení § 36 odst. 1 písm. a) tr. ř. a porušení práva být přítomen projednání své věci tím, že odvolací soud konal veřejné zasedání o odvolání v jeho nepřítomnosti a bez zastoupení obhájcem v rozporu s § 263 odst. 3 a odst. 4 tr. ř.
IV. Důvodnost dovolání
14. Jelikož Nejvyšší soud neshledal žádný z důvodů pro odmítnutí dovolání, přezkoumal podle § 265i odst. 3 trestního řádu zákonnost a odůvodněnost výroků rozhodnutí, proti němuž bylo dovolání podáno, a to v rozsahu a z důvodů, jež byly v dovolání relevantně uvedeny, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející. Přitom zjistil, že dovolání je důvodné.
15. Podle § 2 odst. 13 tr. ř. ten, proti němuž se trestní řízení vede, musí být v každém období řízení vhodným způsobem a srozumitelně poučen o právech umožňujících mu plné uplatnění obhajoby a o tom, že si též může zvolit obhájce; všechny orgány činné v trestním řízení jsou povinny umožnit mu uplatnění jeho práv.
16. Podle § 36 odst. 1 písm. a) tr. ř. obviněný musí mít obhájce už v přípravném řízení, je-li ve vazbě, ve výkonu trestu odnětí svobody, ve výkonu ochranného opatření spojeného se zbavením osobní svobody nebo na pozorování v zdravotním ústavu.
17. Podle § 263 odst. 3 tr. ř. při veřejném zasedání konaném o odvolání musí obžalovaný mít obhájce ve všech případech, kdy ho musí mít při hlavním líčení.
18. Podle § 263 odst. 4 tr. ř. v nepřítomnosti obžalovaného, který je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, lze veřejné zasedání odvolacího soudu konat jen tehdy, jestliže obžalovaný výslovně prohlásí, že se účasti při veřejném zasedání vzdává.
19. Konstatovaná ustanovení trestního řádu směřují k důsledné ochraně práva na obhajobu, přičemž je povinností soudu zajistit průběh řízení v souladu se zákonem, zvláště jsou-li dotčena základní práva zúčastněných stran. Procesní podmínky uvedené v těchto zákonných ustanoveních nejsou odvislé od toho, zda a kdy se vůbec příslušný soud dověděl o skutečnosti, že se obviněný nachází ve vazbě či výkonu trestu odnětí svobody, nýbrž od objektivní skutečnosti, že obviněný vazbu či trest odnětí svobody skutečně vykonává. Je tedy věcí příslušného orgánu činného v trestním řízení včetně soudu, aby si tyto skutečnosti včas ověřil.
20. Z předloženého trestního spisu dovolací soud zjistil, že odvolací soud konal veřejné zasedání o odvolání obviněného dne 31. 1. 2024 v jeho nepřítomnosti (č. l. 119). Splnění podmínek pro konání veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného spatřoval odvolací soud v tom, že obviněnému bylo vyrozumění o konání veřejného zasedání doručeno náhradním způsobem podle § 64 odst. 4 tr. ř. (č. l. 124), a to při zachování pětidenní lhůty v přípravě podle § 233 odst. 2 tr. ř. Osobní přítomnost obviněného u veřejného zasedání tak podle odvolacího soudu nebyla nutná. Nutno podotknout, že odvolací soud doručoval vyrozumění o veřejném zasedání obviněnému na adresu, kterou za tím účelem uvedl podle § 63 odst. 2 tr. ř. (č. l. 5 verte).
21. Jak ovšem dovolací soud dále ověřil, obviněný byl v jiné trestní věci usnesením Okresního soudu v Mělníku ze dne 12. 1. 2024, č. j. 4 T 5/2024-128, vzat podle § 68 odst. 1 tr. ř. do vazby z důvodu § 67 písm. c) tr. ř. Vazba byla obviněnému počítána od okamžiku zadržení dne 11. 1. 2024 v 9:45 hod. Ve vazbě byl obviněný nepřetržitě až do dne 26. 1. 2024, kdy byl z výkonu vazby převeden do výkonu trestu odnětí svobody, který mu byl uložen rozsudkem Okresního soudu v Mělníku ze dne 24. 1. 2024, č. j. 4 T 5/2024-139.
22. Obviněný byl tedy v době přípravy veřejného zasedání o odvolání i v době konání veřejného zasedání v nyní projednávané věci kontinuálně ve vazbě a posléze ve výkonu trestu odnětí svobody v jiné trestní věci. Za této situace byl od 11. 1. 2024 dán důvod nutné obhajoby podle § 36 odst. 1 písm. a) tr. ř. Proto také bylo povinností soudu nejen obhájce obviněnému zajistit (umožněním volby obhájce či jeho ustanovením postupem podle § 38 odst. 1 tr. ř.), ale také takového obhájce vyrozumět o konání veřejného zasedání podle § 233 odst. 1 tr. ř. Současně bylo povinností soudu vyrozumět obviněného o konání veřejného zasedání do místa výkonu vazby, resp. trestu odnětí svobody. Konat veřejné zasedání o odvolání pak nebylo možné bez přítomnosti obhájce (§ 263 odst. 3 tr. ř. ve spojení s § 202 odst. 4 věty druhé tr. ř.) a v nepřítomnosti obviněného by bylo možné konat veřejné zasedání jen tehdy, pokud by obviněný výslovně prohlásil, že se účasti při veřejném zasedání vzdává (263 odst. 4 tr. ř.). Jelikož se obviněný o konání veřejného zasedání nemohl dozvědět, žádné takové prohlášení logicky neučinil.
23. Postupem odvolacího soudu, který dostatečně neověřil podmínky přípravy a konání veřejného zasedání o odvolání (neměl k dispozici zcela zásadní informaci, že obviněný se nachází ve vazbě a posléze ve výkonu trestu odnětí svobody, byť tuto skutečnost lze pochopit, neboť veřejné zasedání bylo nařizováno dne 10. 1. 2024, tedy pouhý jeden den předtím, než byl obviněný fakticky omezen na svobodě v jiné trestní věci), došlo k situaci, kdy obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl. Odvolací soud rovněž porušil ustanovení o přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání. Tím zatížil řízení vadami, které odpovídají důvodům dovolání podle § 265b odst. 1 písm. c) a d) tr. ř.
V. Způsob rozhodnutí
24. Jelikož Nejvyšší soud shledal dovolání obviněného důvodným, zrušil podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. 1. 2024, sp. zn. 12 To 9/2024, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Toto své rozhodnutí učinil podle § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání, neboť zjištěné vady zároveň nebylo možno odstranit ve veřejném zasedání.
25. Věc se tak vrací do stadia, kdy Krajský soud v Praze bude muset věc znovu projednat a rozhodnout. V novém řízení o této věci bude povinen postupovat v intencích rozhodnutí Nejvyššího soudu (§ 265s odst. 1 tr. ř.). Jde v podstatě o to, aby soud ověřil výkon trestu odnětí svobody obviněného a v návaznosti na to přizpůsobil svůj postup v řízení tak, aby v souladu s výše citovanými ustanoveními trestního řádu zajistil obviněnému právo na obhajobu (článek 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod) a právo na projednání věci v jeho přítomnosti (článek 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod).
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n trestního řádu).
V Brně dne 18. 6. 2024 Mgr. Pavel Göth předseda senátu