6 Tdo 483/2018-63
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. dubna 2018 o
dovolání, které podal obviněný P. B., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze
dne 24. 11. 2017, č. j. 3 To 35/2017 - 4312 , jako soudu odvolacího v trestní
věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 2 T 2/2014, takto :
Podle § 265i odst. 1 písm. c) tr. ř. se dovolání obviněného o d m í t á .
1. Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 12. 4. 2017, č. j. 2 T
2/2014 - 4168, byl obviněný P. B. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) společně
s obviněným M. S. uznán vinným pokračujícím zvlášť závažným zločinem zkrácení
daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 3 tr. zákoníku,
jehož se podle jeho skutkových zjištění dopustili způsobem podrobně popsaným ve
výroku rozsudku.
2. Obviněný byl za tento zločin odsouzen podle § 240 odst. 3 tr.
zákoníku za použití § 58 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku k trestu odnětí
svobody v trvání tří let, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1
tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti let. Podle § 82
odst. 2 tr. zákoníku mu byla uložena povinnost, aby ve zkušební době
podmíněného odsouzení podle svých sil nahradil škodu, kterou způsobil trestným
činem. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla oběma obviněným uložena povinnost
společně a nerozdílně zaplatit poškozené České republice – Finančnímu úřadu pro
Plzeňský kraj, škodu ve výši 20.646.356 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla
poškozená Česká republika – Finanční úřad pro Plzeňský kraj, odkázána se
zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. O odvolání obviněných a státního zástupce proti tomuto rozsudku
rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 24. 11. 2017, č. j. 3 To
35/2017-4312, jímž podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený
rozsudek zrušil ve výrocích o trestech a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu
rozhodl tak, že při nezměněném výroku o vině odsoudil obviněného P. B. podle §
240 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož
výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s
ostrahou. Současně rozhodl o trestu i u spoluobviněného M. S. Ve výroku o
náhradě škody zůstal napadený rozsudek nezměněn. Odvolání obou obviněných podle
§ 256 tr. ř. zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému rozsudku vrchního soudu podal obviněný
prostřednictvím svého obhájce JUDr. Petera Andrise dovolání, jež opřel o
dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný namítl, že nebyl
správně zjištěn a posouzen skutkový stav věci a existují důvodné pochybnosti,
co se týče objektivní a subjektivní stránky. Podle jeho mínění nebylo prokázáno
spáchání žalovaného trestného činu. Zjištění nalézacího soudu jsou ve vzájemném
rozporu, který nebyl odstraněn, což je v extrémním rozporu se správným
hodnocením důkazů. V rozhodovací činnosti soudů obou stupňů shledává popření
zásady volného hodnocení důkazů. O náhradě škody nebyl nalézací soud oprávněn
rozhodnout, neboť v adhezním řízení lze rozhodnout pouze o majetkové škodě.
Bylo rovněž porušeno jeho právo na spravedlivý proces, neboť ve věci se
projevily podstatné vady řízení. Je toho názoru, že způsob shromažďování důkazů
neproběhl v souladu s trestním řádem, přičemž předkládá výčet těchto procesních
pochybení. V závěru obviněný navrhl, aby byly zrušeny rozsudky nalézacího i
odvolacího soudu a poté byl dovolatel zproštěn všech obvinění.
5. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného dosud nevyjádřil.
III.
Přípustnost dovolání
6. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) při posuzování
mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněného P. B.
je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou
osobou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.] a na místě, kde lze podání
učinit. Současně však shledal, že dovolání bylo podáno opožděně.
7. Zákon v § 265e odst. 1 tr. ř. stanoví, že dovolání se podává u
soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení
rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje. Podle § 265e odst. 2 tr. ř. platí,
že jestliže se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci a
zákonnému zástupci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno
nejpozději. Z ustanovení § 265e odst. 3 tr. ř. plyne, že lhůta k podání
dovolání je zachována také tehdy, je-li dovolání podáno ve lhůtě u Nejvyššího
soudu nebo u soudu, který rozhodl ve věci ve druhém stupni, anebo je-li podání,
jehož obsahem je dovolání, dáno ve lhůtě na poštu a adresováno soudu, u něhož
má být podáno nebo který má ve věci rozhodnout. Podle § 265e odst. 4 tr. ř.
platí, že navrácení lhůty k podání dovolání není přípustné.
8. Z ustanovení § 60 odst. 2 tr. ř. vyplývá, že lhůta stanovená podle
týdnů, měsíců nebo let končí uplynutím toho dne, který svým jménem nebo
číselným označením odpovídá dni, kdy se stala událost určující počátek lhůty.
Chybí-li tento den v posledním měsíci lhůty, končí lhůta uplynutím posledního
dne tohoto měsíce. Podle § 60 odst. 3 tr. ř. platí, že připadne-li konec lhůty
na den pracovního klidu nebo pracovního volna, pokládá se za poslední den lhůty
nejbližší příští pracovní den.
9. Ze spisu Krajského soudu v Plzni, sp. zn. 2 T 2/2014, Nejvyšší soud
zjistil, že ještě v době veřejného zasedání konaného před odvolacím soudem dne
24. 11. 2017 byl obviněný zastoupen obhájcem JUDr. Tomášem Sokolem. Rozsudek
Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 11. 2017, sp. zn. 3 To 35/2017, byl
obviněnému P. B. doručen dne 5. 2. 2017 a jeho tehdejšímu obhájci JUDr. Tomáši
Sokolovi i státnímu zástupci shodně dne 23. 1. 2018, jak vyplývá z potvrzení o
dodání a doručení do datové schránky a doručenek na č. l. 4341 spisu. V
souvislosti s podáním žádosti o odklad výkonu trestu ze zdravotních důvodů
datované dnem 9. 2. 2018 byla do spisu založena nová plná moc ze dne 7. 2.
2018, kterou udělil obviněný k dalšímu zajišťování obhajoby advokátu JUDr.
Peteru Andrisovi.
10. Dovolání obviněného datované dnem 10. 3. 2018 (spolu s plnou mocí
pro obhájce JUDr. Petera Andrise ze dne 26. 2. 2018) bylo prostřednictvím
tohoto obhájce zasláno elektronicky na elektronickou podatelnu soudu prvního
stupně dne 4. 4. 2018 v čase 22:48:44 (č. l. 4421 spisu), téhož dne došlo i na
elektrickou podatelnu Nejvyššího soudu. V obou případech šlo o elektronickou
zprávu zaslanou nikoli z datové schránky advokáta, ale z adresy
judr-andris-advokat@post.cz, a k této elektronické zprávě nebyl připojen žádný
elektronický podpis. Dne 7. 4. 2018 bylo dovolání obviněného spolu s plnou mocí
obhájce podáno jako doporučená zásilka k poštovní přepravě na poštovním úřadu v
Příbrami a adresováno Krajskému soudu v Plzni, kam bylo doručeno dne 9. 4. 2018.
11. Z výše uvedené rekapitulace je zjevné, že obviněnému uplynula lhůta
k podání dovolání dnem 5. 4. 2018 (čtvrtek), když tohoto dne uběhla lhůta dvou
měsíců od doručení rozhodnutí soudu druhého stupně obviněnému, přičemž
tehdejšímu obhájci obviněného bylo rozhodnutí doručeno již dříve. Účinky
řádného podání přitom nelze přiznat elektronickému podání zaslanému z „běžné“
elektronické adresy, nikoli z datové schránky a bez elektronického podpisu.
Písemné dovolání podané na poště dne 7. 4. 2018 již bylo podáno opožděně, totiž
po uplynutí zákonem stanovené lhůty.
12. V § 59 odst. 1 tr. ř. zákon taxativně vyjmenovává alternativy, jakým
způsobem je možno učinit podání. Lze tak učinit písemně, ústně do protokolu, v
elektronické podobě, telegraficky, telefaxem nebo dálnopisem. Problematiku
podání učiněných v elektronické podobě upravuje zákon č. 297/2016 Sb., o
službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce. Při jednání vůči
veřejnoprávnímu podepisujícímu nebo jiné osobě v souvislosti s výkonem jejich
působnosti lze k podepisování elektronickým podpisem použít pouze uznávaný
elektronický podpis (§ 6 odst. 1 zák. č. 297/2016 Sb.), kterým se rozumí
zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro
elektronický podpis nebo kvalifikovaný elektronický podpis (§ 6 odst. 2 zák. č.
297/2016 Sb.). Bylo-li určité podání (např. dovolání) učiněno sice v
elektronické podobě, ale bez splnění požadovaných podmínek, nejsou s ním
spojeny žádné účinky řádného podání, tedy ani případné zachování lhůty k podání
opravného prostředku. Pokud zákon vyžaduje, aby podání (např. opravného
prostředku) bylo učiněno v určité lhůtě, pak nedostatek elektronického podání
lze napravit jen v této lhůtě. Procesní účinek nelze přiznat ani podání
učiněnému elektronicky e-mailovou adresou bez elektronického podpisu požadované
kvality, byť by se jednalo o kontaktní e-mailovou adresu advokáta uvedenou na
webových stránkách České advokátní komory a byť by toto elektronicky podané
odvolání bylo následně potvrzeno písemným podáním daným k poštovní přepravě po
uplynutí odvolací lhůty.
13. Problematikou elektronických podání se velmi podrobně zabývalo
stanovisko pléna Nejvyššího soudu ze dne 5. 1. 2017, sp. zn. Plsn 1/2015, k
podáním činěným v elektronické podobě a k doručování elektronicky vyhotovených
písemností soudem, prováděnému prostřednictvím veřejné datové sítě. V tomto
stanovisku dospěl Nejvyšší soud k závěru, že podle § 59 odst. 1 věty druhé tr.
ř. lze v trestním řízení učinit podání mimo jiné i „v elektronické podobě“.
Takové podání však musí být opatřeno uznávaným elektronickým podpisem ve smyslu
§ 6 odst. 1, 2 zák. č. 297/2016 Sb. (dříve § 11 odst. 3 zák. č. 227/2000 Sb.),
protože podání je zde elektronickým dokumentem, kterým se právně jedná vůči
veřejnoprávnímu podepisujícímu nebo jiné osobě v souvislosti s výkonem jejich
působnosti. Podle § 59 odst. 3 tr. ř. dále platí, že pokud zákon pro podání
určitého druhu nevyžaduje další náležitosti, musí být z podání patrno, kterému
orgánu činnému v trestním řízení je určeno, kdo jej činí, které věci se týká a
co sleduje, a musí být podepsáno a datováno. Nesplňuje-li tyto požadavky, orgán
činný v trestním řízení ho vrátí podateli, je-li znám, k doplnění s příslušným
poučením, jak nedostatky odstranit. Současně stanoví lhůtu k jejich odstranění.
Není-li podatel znám anebo nejsou-li nedostatky ve stanovené lhůtě odstraněny,
k podání se dále nepřihlíží; to neplatí pro trestní oznámení nebo pro jiný
podnět, na jehož podkladě lze učinit závěr o podezření ze spáchání trestného
činu, nebo pro podání, jehož obsahem je opravný prostředek, i když neobsahuje
všechny uvedené náležitosti. Z opravného prostředku však vždy musí být patrno,
které rozhodnutí napadá a kdo jej činí. Trestní řád tedy nestanoví žádné další
zvláštní požadavky na podpis podání, a to ani v případě podání učiněného v
elektronické podobě, proto se zde užije obecná úprava vyplývající z již
zmíněného ustanovení § 6 zák. č. 297/2016 Sb. K tomu bylo v usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 7. 5. 2014, sp. zn. 8 Tdo 517/2014, uveřejněném pod č.
8/2015 Sb. rozh. tr., judikováno, že zákonná forma podání ve smyslu § 59 odst.
1 věty druhé tr. ř. je dodržena i v případě, je-li podání učiněno do datové
schránky příslušného soudu osobou oprávněnou podle § 8 zákona o elektronických
úkonech a měl-li soud podle identifikátoru elektronického podání možnost tyto
skutečnosti ověřit. Při takové formě podání se již podle § 18 odst. 2 zákona o
elektronických úkonech nevyžaduje elektronický podpis, jak tomu musí být v
případě jiného elektronického podání na základě zák. č. 227/2000 Sb. (nyní na
základě zák. č. 297/2016 Sb.). Stejný závěr přijal Ústavní soud v nálezu ze dne
19. 1. 2016, sp. zn. II. ÚS 3042/14. V něm Ústavní soud potvrdil, že stížnost
doručená ve lhůtě do datové schránky soudu se považuje za podepsanou podle § 18
odst. 2 zákona o elektronických úkonech a vyhovuje požadavkům ustanovení § 59
odst. 1 tr. ř., i když nebyla opatřena elektronickým podpisem podle zák. č.
227/2000 Sb. (nyní podle zák. č. 297/2016 Sb.). Zároveň Ústavní soud shledal
správným usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 5. 2014, sp. zn. 8 Tdo 517/2014,
citované výše.
14. Písemné podání učiněné v elektronické podobě, které se nepovažuje za
podepsané ve smyslu § 18 odst. 2 zákona o elektronických úkonech, je pak třeba
pokládat za podepsané (opatřené) uznávaným elektronickým podpisem jen tehdy,
byl-li k němu připojen uznávaný elektronický podpis v souladu s požadavky
ustanovení § 6 odst. 1, 2 zák. č. 297/2016 Sb. (dříve § 11 odst. 1, 3 zák. č.
227/2000 Sb.). Uznávaný elektronický podpis musí být platný v době, kdy podání
v elektronické podobě bylo doručeno (došlo) soudu. Okolnost, zda je podání
vskutku opatřeno uznávaným elektronickým podpisem a zda jde o platný podpis,
soud zkoumá již při přijetí elektronického dokumentu. Není-li připojený
elektronický podpis uznávaný nebo není-li ověřeno, že je platný, popřípadě má-
li oba takové nedostatky, má to stejné právní následky, jako kdyby podání vůbec
nebylo podepsáno uznávaným elektronickým podpisem.
15. Oproti trestnímu řízení je poněkud odlišně upravena problematika
elektronických podání v občanskoprávním řízení. V ustanovení § 42 odst. 2 o. s.
ř. se uvádí, že písemné podání obsahující návrh ve věci samé učiněné telefaxem
nebo v elektronické podobě je třeba nejpozději do 3 dnů doplnit předložením
jeho originálu, případně písemným podáním shodného znění, že k těmto podáním,
pokud nebyla ve stanovené lhůtě doplněna, soud nepřihlíží a že stanoví-li to
předseda senátu, je účastník povinen soudu předložit originál (písemné podání
shodného znění) i jiných podání učiněných telefaxem. V ustanovení § 42 odst. 3
o. s. ř. je předepsáno, že v případě podání v elektronické podobě podepsaného
způsobem, s nímž zvláštní právní předpis spojuje účinky vlastnoručního podpisu,
se nevyžaduje doplnění podání předložením jeho originálu podle § 42 odst. 2 o.
s. ř. Podle § 42 odst. 4 věty první a druhé o. s. ř. dále platí, že pokud zákon
pro podání určitého druhu nevyžaduje další náležitosti, musí být z podání
patrno, kterému soudu je určeno, kdo je činí, které věci se týká a co sleduje,
a musí být podepsáno a datováno, a že povinnost podpisu a datování se
nevztahuje na podání v elektronické podobě podle zvláštního právního předpisu.
Trestní řád však nikde neobsahuje úpravu, která by předepisovala doplnění
podání učiněného v elektronické podobě dodatečně podáním písemným.
16. Dovoláním v podobě emailové zprávy se zabýval i Ústavní soud v
nálezu ze dne 13. 2. 2018, sp. zn. I. ÚS 1981/17, kdy dovodil pochybení v
postupu Nejvyššího soudu, který nepovažoval za řádné dovolání podání opatřené
elektronickým podpisem nikoli samotného obhájce, ale jiného advokáta –
substituta. V tomto rozhodnutí však Ústavní soud posuzoval situaci odlišnou od
nyní projednávané věci, neboť podání obviněného P. B. nebylo opatřeno žádným
uznávaným elektronickým podpisem. I v textu zmíněného nálezu sp. zn. I. ÚS
1981/17 přitom Ústavní soud připomněl, že se již v minulosti opakovaně zabýval
procesními náležitostmi podání s elektronickým podpisem a v usnesení ze dne 15.
8. 2017, sp. zn. I. ÚS 59/16 se vyjádřil záporně k otázce, zda je možné v
trestním řízení zaslat účinné podání prostřednictvím e-mailu bez elektronického
podpisu a následně je doplnit v písemné (listinné) podobě. Ústavní soud v tomto
rozhodnutí aproboval závěry Nejvyššího správního soudu jako kárného soudu,
podle nichž je absence elektronického podpisu nedostatkem formy podání, nikoliv
jeho obsahu, přičemž vady formy nelze podle trestního řádu hodnotit jako
odstranitelný obsahový nedostatek jedné z povinných náležitostí podání, neboť
jejich následkem se o podání vůbec nejedná (srov. usnesení č. j. 11 Kss
2/2017-63 ze dne 27. 4. 2017). Tyto závěry vycházejí z již zmíněného stanoviska
pléna Nejvyššího soudu sp. zn. Plsn 1/2015, přičemž v tomto stanovisku Nejvyšší
soud mimo jiné konstatuje, že trestní řád nestanoví žádné další zvláštní
požadavky na podpis podání, a to ani v případě podání učiněného v elektronické
podobě; proto se zde užije obecná úprava vyplývající z ustanovení § 6 zák. č.
297/2016 Sb., tedy že k podepisování elektronickým podpisem lze použít pouze
uznávaný elektronický podpis.
17. V návaznosti na shora uvedenou argumentaci tak lze dovodit, že
e-mailová zpráva zaslaná dne 4. 4. 2018 na elektronickou podatelnu Krajského
soudu v Plzni a Nejvyššího soudu nesplňuje náležitosti řádného podání –
dovolání a z hlediska zachování lhůty k podání tohoto opravného prostředku
nelze k této zprávě přihlížet. Dovolání obviněného v listinné podobě podané
jako poštovní zásilka dne 7. 4. 2018 již bylo učiněno po marném uplynutí
dvouměsíční lhůty k podání dovolání, tedy opožděně (byť byl jeho text datován
již dnem 10. 3. 2018).
18. Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§ 265i odst. 2 tr. ř.)
Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. c) tr. ř. odmítl dovolání obviněného
P. B., neboť bylo podáno opožděně. Proto nebyl oprávněn postupovat podle § 265i
odst. 3 tr. ř. (věc meritorně přezkoumat) a rozhodnutí učinil v souladu s
ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy
řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 25. dubna 2018
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Aleš Holík