USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. 8. 2023 o dovolání
obviněné V. P., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 1. 2023, sp.
zn. 44 To 359/2022, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Obvodního
soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 67 T 137/2019, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné V. P. odmítá.
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 13. 10. 2022, sp. zn. 67 T
137/2019, byla obviněná V. P. uznána vinnou pokračujícím zločinem podílnictví
podle 214 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a), b), odst. 3 písm. a), b) tr.
zákoníku, za který byla podle § 214 odst. 3 tr. zákoníku odsouzena k trestu
odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 tr.
zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v
trvání jednoho roku. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byly poškozené Kooperativa
pojišťovna, a. s., a Generali Česká pojišťovna, a. s., odkázány se svými nároky
na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
2. Podle skutkové věty výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně se obviněná
zločinu podílnictví podle 214 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a), b), odst. 3
písm. a), b) tr. zákoníku dopustila tím, že:
1) poté, kdy po předchozí dohodě v úmyslu získat neoprávněný majetkový prospěch
vylákáním plnění z pojistné smlouvy na dosud přesně nezjištěném místě uzavřel
pravomocně odsouzený J. N. pojistnou smlouvu č. 6264157359 o povinném ručení na
vozidlo zn. Ford Escort 1.8 D, r. v. 1996, VIN XY, u Kooperativa pojišťovny, a. s., si obžalovaná V. P. dne 22. 6. 2009 na pokyn pravomocně odsouzeného Z. Č.,
se kterým ji za tímto účelem seznámila A. Š., zřídila u České spořitelny, a. s., účet č. XY za účelem příjmu výnosů z pojistných podvodů páchaných Z. Č. a
dalšími osobami, a tomuto číslo bankovního účtu pro tento účel poskytla,
následně L. L. dne 9. 7. 2009 na sebe u T. K. na pobočce Magistrátu hl. m. Prahy v Praze 10, Bohdalec, převedl vozidlo zn. Subaru B9 Tribeca, r. v. 2006,
VIN XY, kde byly vozidlu vyměněny registrační značky, následně J. N. podle
předchozí dohody dne 16. 7. 2009 počkal nedaleko křižovatky ulic XY a XY v
Praze 4 na Z. Č., který se na toto místo dostavil s dosud neztotožněnými
osobami, kdy na toto místo přivezli uvedená vozidla zn. Peugeot a zn. Subaru B9
Tribeca, dále se na toto místo dostavil pravomocně odsouzený J. Č., kterého za
úplatu sjednal k účasti na zinscenované dopravní nehodě pravomocně odsouzený P. R., následně dva dosud neztotožnění řidiči na uvedené křižovatce dle pokynů Z. Č. úmyslně navzájem havarovali uvedenými vozidly, poté z vozidel vystoupili a z
místa odešli, J. Č. a J. N., ač věděli, že k dopravní nehodě ve smyslu nahodilé
události nedošlo, oznámili dle pokynů Z. Č. a P. R. Policii ČR, že tohoto dne
okolo 20.00 hodin na křižovatce ulic XY a XY v Praze 4 došlo k dopravní nehodě
uvedených vozidel, která v době nehody řídili, a také k hmotné škodě na obou
vozidlech, a ač ke střetu obou vozidel došlo úmyslně, J. Č. a J. N. uvedená
vozidla v době střetu neřídili, na místě podepsali protokol o nehodě v
silničním provozu s projednáním, kdy policie tuto událost šetřila pod č. j. KRPA-7351/DN-2009-318, následně J. Č. a J. N. událost nahlásili Kooperativa
pojišťovně, a. s., u níž byla na vozidlo zn. Peugeot uzavřena smlouva o
pojištění odpovědnosti za škody způsobené provozem vozidla, a dále společně s
dalšími osobami prováděli kroky při uplatňování neoprávněného nároku na
pojistné plnění, kdy Kooperativa pojišťovna, a. s., na základě jimi dodaných
podkladů šetřila událost pod č. 6090039534 (povinné ručení) a po provedeném
šetření vyplatila dne 18. 8. 2009 na neoprávněně vylákaném pojistném plnění na
účet č. XY částku ve výši 498 038 Kč za škodu na vozidle zn. Subaru, V. P., ač
věděla, že jde o podvodně vylákané pojistné plnění, téhož dne z tohoto účtu na
přesně nezjištěné pobočce České spořitelny, a. s., vybrala částku ve výši 493
038 Kč a předala ji Z. Č., dále Kooperativa pojišťovna, a. s., vyplatila dne 4. 9. 2009 na neoprávněně vylákaném pojistném plnění na stejný účet rovněž částku
ve výši 38 164 Kč za údajné zapůjčení náhradního vozidla zn. VW Passat po dobu
opravy vozidla Subaru B9 Tribeca z autopůjčovny Michala Miňovského, k němuž ve
skutečnosti nedošlo, V. P. téhož dne z tohoto účtu na přesně nezjištěné pobočce
České spořitelny, a.
s., vybrala částku ve výši 37 900 Kč a tuto předala Z. Č.,
tímto jednáním způsobili poškozené společnosti Kooperativa pojišťovna, a. s.,
IČ: 47116617, škodu v celkové výši 536 202 Kč (vozidlo EDA), (bod 53. obžaloby
Městského státního zastupitelství v Praze, sp. zn. 1 KZv 104/2012),
2) po předchozí dohodě v úmyslu získat neoprávněný majetkový prospěch vylákáním
plnění z pojistné smlouvy, nejprve dne 18. 6. 2009 pravomocně odsouzený M. L.
po dohodě s pravomocně odsouzeným Z. Č. opatřil vozidlo zn. Subaru B9 Tribeca,
r. v. 2007, barva černá - metal, VIN XY, za účelem jeho využití při
zinscenované dopravní nehodě, dále dne 21. 6. 2009 na ulici XY v Praze 8, kde
dva dosud neztotožnění řidiči úmyslně navzájem havarovali uvedeným vozidlem zn.
Subaru a vozidlem zn. Ford Mondeo 1.8, r. v. 1996, barva šedá pastel, VIN XY,
poté z vozidel vystoupili a z místa odešli, pravomocně odsouzená S. P. a F. C.,
ač věděli, že k dopravní nehodě ve smyslu nahodilé události nedošlo, oznámili
Policii ČR, že uvedeného dne okolo 11.15 hodin v Praze 8, na ulici XY, došlo k
dopravní nehodě uvedených vozidel, která v době nehody řídili, a také k hmotné
škodě na obou vozidlech, a ač ke střetu obou vozidel došlo úmyslně a F. C. a S.
P. uvedená vozidla v době střetu neřídili, na místě podepsali protokol o nehodě
v silničním provozu s projednáním, kdy policie tuto událost šetřila pod č. j.
KRPA-3062/PŘDN-2009-306, následně F. C. a S. P. o události vyplnili záznam a
nahlásili ji České pojišťovně, a. s., u níž byla na vozidlo zn. Ford Mondeo
uzavřena smlouva o pojištění odpovědnosti za škody způsobené provozem vozidla
č. 43245829-13, a dále společně s dalšími osobami prováděli kroky při
uplatňování neoprávněného nároku na pojistné plnění, kdy Česká pojišťovna, a.
s., na základě jimi dodaných podkladů šetřila událost pod č. 2736985 (povinné
ručení) a po provedeném šetření vyplatila dne 24. 7. 2009 na neoprávněně
vylákaném pojistném plnění na účet obžalované V. P. č. XY částku ve výši 369
398 Kč za škodu na vozidle zn. Subaru, V. P., ač věděla, že tyto částky byly
získány podvodně vylákaným pojistným plněním, neboť si právě za tímto účelem na
pokyn Z. Č., se kterým ji za tímto účelem seznámila již odsouzená A. Š.,
předmětný účet zřídila a číslo bankovního účtu mu předala, dále dne 27. 7. 2009
na přesně nezjištěné pobočce České spořitelny, a. s., vybrala z tohoto účtu
částku ve výši 364 330 Kč a předala ji Z. Č., který, ač věděl, že tato částka
byla získána podvodným jednáním uvedených osob, s touto naložil dosud
nezjištěným způsobem, a dále Česká pojišťovna, a. s., vyplatila dne 3. 8. 2009
na neoprávněně vylákaném pojistném plnění na stejný účet V. P. částku ve výši
60 319 Kč za zapůjčení náhradního vozidla zn. VW Passat po dobu opravy vozidla
zn. Subaru z autopůjčovny Michala Miňovského, k němuž ve skutečnosti nedošlo,
V. P., ač věděla, že tato částka byla získána podvodným jednáním, dne 4. 8.
2009 na přesně nezjištěné pobočce České spořitelny, a. s., z tohoto účtu
vybrala částku ve výši 58 300 Kč a předala ji Z. Č., který, ač věděl, že tato
částka byla získána podvodným jednáním uvedených osob, s touto naložil dosud
nezjištěným způsobem, tímto jednáním způsobili poškozené společnosti Česká
pojišťovna, a. s., IČ: 45272956, škodu v celkové výši 429 717 Kč (vozidlo
FRANTA), (bod 56. obžaloby Městského státního zastupitelství v Praze, sp. zn. 1
KZv 104/2012).
3. Proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 13. 10. 2022, sp. zn. 67 T
137/2019, podala obviněná V. P. odvolání zaměřené do výroků o vině a trestu,
které bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 4. 1. 2023, sp. zn. 44 To
359/2022, podle § 256 tr. ř. zamítnuto.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 1. 2023, sp. zn. 44 To
359/2022, podala obviněná V. P. prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě
dovolání opřené o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. e), g), h) tr. ř.
5. Pokud jde o první z citovaných dovolacích důvodů, měla za to, že trestní
stíhání její osoby bylo nepřípustné podle § 11 odst. 1 písm. b) tr. ř., tj. z
důvodu promlčení. Byť se dovolací soud námitkou promlčení trestního stíhání ve
svém zrušujícím rozhodnutí již zabýval, pracoval s jinou právní kvalifikací,
než která přichází v úvahu. U obviněné nebylo prokázáno spáchání úmyslného
trestného činu a v úvahu by připadalo maximálně podílnictví z nedbalosti. V
daném případě je pro obviněnou příznivější použití právní úpravy podle tre
stního zákona č. 140/1961 Sb., platného a účinného v době spáchání trestného
činu. U trestného činu podílnictví z nedbalosti podle § 252 tr. zák., a to i
při použití nejpřísnější kvalifikované skutkové podstaty podle § 252 odst. 4
tr. zák., by promlčecí doba činila 5 let a nikoliv 10 let. Pokud by pak u
tohoto trestného činu nebylo prokázáno spáchání kvalifikované skutkové podstaty
podle 252 odst. 3 a 4 tr. zák., byla by promlčecí doba tříletá. Podle mínění
obviněné nelze mít v žádném případě za prokázanou subjektivní stránku kvali
fikované skutkové podstaty trestného činu podílnictví podle § 252 odst. 3 písm.
b) tr. zák., pokud jde o získání značného prospěchu pro sebe nebo pro jiného
takovým činem, ani podle § 252 odst. 4 písm. a) tr. zák., tedy spáchání
trestného činu ve vztahu k věci pocházející ze zvlášť závažného zločinu. Nebylo
prokázáno, že obviněná podle § 6 písm. b) tr. zák. měla a mohla vědět, že svým
jednáním pro jiného získala značný prospěch (když pro sebe jej rozhodně
nezískala), nebo že došlo k nějakému zvlášť závažnému zločinu, ze kterého
finanční prostředky pocházely, a to i v případě, kdy by bylo vzato za
prokázané, že měla a mohla vědět, že finanční prostředky pochází z trestné
činnosti. Jak výše uvedeno, v případě neprokázání kvalifikované skutkové
podstaty trestného činu podílnictví z nedbalosti by promlčecí doba byla tříletá
podle § 61 odst. 1 písm. d) tr. zák. a trestný čin by byl promlčen v každém
případě. Navíc – pokud by byla dovozena kvalifikace jednání jako trestného činu
podílnictví z nedbalosti, mělo by být skutečně přihlédnuto ke zrušení prvního
usnesení o zahájení trestního stíhání obviněné ze dne 20. 2. 2014, jak obviněná
opakovaně namítá, kdy promlčecí doba nemůže být desetiletá, ale maximálně
pětiletá. Zopakovala, že první usnesení o zahájení jejího trestního stíhání
nebylo zrušeno pouze z důvodu nějakých formálních vad, nýbrž pro nedostatek
důkazního materiálu, obviněná byla dokonce předvolána jako svědek a nic
nenasvědčovalo tomu, že by ji policejní orgán zamýšlel znovu obvinit. V době
vydání prvního usnesení o zahájení trestního stíhání nebyly k tomuto dány
dostatečné důvody.
6. Dále namítla v návaznosti na důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g)
tr. ř., že rozhodná skutková zjištění soudů nižších stupňů jsou ve zjevném
rozporu s obsahem provedených důkazů. Podle jejího názoru nebyly provedeny
žádné důkazy, ze kterých by vyplývalo, že věděla o zinscenovaných dopravních
nehodách a o tom, že finanční prostředky pochází z této trestné činnosti. Z
okolností, za jakých poskytla svůj účet odsouzenému Z. Č., nebo z jejího
jednání nelze bez dalšího dovodit naplnění subjektivní stránky trestného činu
podílnictví. Že někdo vyřizuje pro někoho nějakou záležitost svým jménem, avšak
na cizí účet, nemusí nutně znamenat vědomost či srozumění s tím, že věc či
finanční prostředky pochází z trestného činu. Obviněná si založila účet a
finanční prostředky z tohoto účtu předala Z. Č. Z toho nelze dovozovat naplnění
subjektivní stránky trestného činu podílnictví. Ani z odměny, kterou obdržela,
ani z toho, v jakém vozidle jezdil Z. Č., ani z toho, že podepsala úvěrovou
smlouvu na vozidlo Volkswagen (dále též VW) Passat a další dokumenty k vozidlu,
nelze naplnění subjektivní stránky trestného činu dovozovat. Nehoda vozidla,
která z dokumentace vyplývá, se stát mohla a nelze z toho dovozovat vědomí
obviněné o zinscenované dopravní nehodě. Na veškeré uvedené skutečnosti a
neprokázání vědomí obviněné o zinscenovaných dopravních nehodách poukázal ve
svém zrušujícím usnesení také Nejvyšší soud, který mimo jiné konstatoval, že
pokud obviněná de facto propůjčila svou totožnost pro účely úvěrování vozidla
VW Passat, nemá tato událost jakoukoli věcnou či dějovou vazbu na projednávanou
trestnou činnost obviněné a ani ve zbývajícím rozsahu dokazování se neklade
obviněné za vinu, že by snad byla detailněji informována o nějakém zneužití
vozidla pro podvodnou trestnou činnost. Nebylo nade vši pochybnost postaveno
najisto, že věděla o zinscenovaných dopravních nehodách a vylákání pojistného
plnění.
7. Stejně tak nelze podle obviněné dovodit naplnění subjektivní stránky
trestného činu podílnictví z nedbalosti. Kritériem pro posouzení, zda jde o
nedbalost nebo o jednání nezaviněné a tím i beztrestné, je zachování či
nezachování potřebné míry opatrnosti. Určení potřebné míry opatrnosti v jednání
konkrétní osoby se odvíjí od její povinnosti, možnosti a schopnosti předvídat
způsobení daného trestněprávně relevantního následku. Na druhé straně ani
samotné objektivní nedodržení potřebné míry opatrnosti nemůže založit trestní
odpovědnost. Předpokladem zavinění ve formě nedbalosti je totiž současná
možnost a schopnost pachatele předvídat vznik trestněprávně relevantního
následku. Nebylo přitom prokázáno, že okolnosti a poměry obviněné byly v daném
případě takové, že si obviněná na základě nich měla a mohla uvědomit, že
finanční prostředky složené na její účet pochází z trestného činu, resp. ze
zinscenovaných dopravních nehod. Obviněná nebyla nijak orientovanou osobou s
velkým vzděláním a zkušenostmi, potřebovala přivýdělek, měla nemocnou dceru.
Okolnosti poskytnutí jejího účtu nebo pořízení vozidla VW Passat nebyly přitom
takové, aby z nich mohla dovozovat, že se jedná o spáchání trestného činu.
Soudy však spíše spekulativně předpokládaly, že o nehodách musela vědět, když o
nich věděli všichni ostatní odsouzení (kteří se ale na rozdíl od obviněné na
zinscenovaných nehodách podíleli).
8. Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., dovolatelka
vytkla, že odvolací soud nesprávně právně posoudil podmínky trestní
odpovědnosti trestného činu podílnictví podle § 214 tr. zákoníku. Jak vyplývá
také z judikatury, u tohoto trestného činu musí úmysl zahrnovat nejen vlastní
ukrytí nebo převedení věci získané trestným činem, nýbrž pachateli musí být i
známo, že věc byla získána trestným činem, tedy že pachatel musí mít takové
konkrétní znalosti o původu věci, aby bylo zřejmé, že věc z trestné činnosti
pochází. Pachatel musí znát skutkové okolnosti, které v jednání jiné osoby
zakládají znaky trestného činu. Obviněná by tedy musela znát okolnosti o původu
finančních prostředků zaslaných na její účet v tom směru, že tyto finanční
prostředky pochází ze zinscenované dopravní nehody (viz např. č. 7/1995 Sb.
rozh. tr.). Odvolací soud však naplnění subjektivní stránky trestného činu
dovozuje z toho, že se obviněná nezajímala, odkud peníze pochází, že podepsala
dokumenty, o jejichž obsah se nezajímala, nebo že podepsala rizikový úvěr s
ohledem na své finanční poměry. Z toho však naplnění subjektivní stránky
trestného činu podílnictví nevyplývá.
9. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud podle 265k tr. ř. zrušil usnesení
Městského soudu v Praze ze dne 4. 1. 2023, sp. zn. 44 To 359/2022, a rozsudek
Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 13. 10. 2022, sp. zn. 67 T 137/2019, a znovu
rozhodl podle § 265m tr. ř. tak, že se obviněná zprošťuje obžaloby, případně,
že se trestní stíhání vůči obviněné zastavuje podle § 11 odst. 1 písm. b) tr. ř.
10. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní
zástupce“) ve vyjádření k dovolání uvedl, že dovolatelka opakuje ve svém
dovolání obhajobu uplatněnou již před soudy nižších stupňů, tedy že o původu
peněz jí nebylo nic známo a nejednala tak ani úmyslně, ani z nedbalosti. Na
tomto alternativním skutkovém základě pak dovozuje jiné právní posouzení skutku
a z toho plynoucí promlčení nebo absenci jakéhokoliv trestného činu. S jejími
námitkami se soudy již vypořádaly (body 31. až 37. rozsudku nalézacího soudu,
body 10. až 12. usnesení odvolacího soudu), přičemž státní zástupce se s
argumentací soudů ztotožnil a v podrobnostech na ni odkázal. Soudy splnily i
pokyny obsažené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 2. 2022, sp. zn. 8 Tdo
585/2021, a řídily se zde obsaženými právními názory. Základní námitkou
dovolatelky je námitka proti učiněnému skutkovému zjištění, že byla srozuměna s
nelegálním původem peněz, s nimiž disponovala a manipulovala. Pokud odvolací
soud opakovaně uvádí, že dovolatelka byla k původu těchto peněz „naprosto
lhostejná“, odvolací soud měl na mysli lhostejnost nepravou, tedy že
dovolatelka byla smířena s jakýmkoliv původem peněz, včetně původu z trestné
činnosti, o níž svědčily četné známky soudem vyjmenované, zejména to, že
spoluobviněný Z. Č. se vůči dovolatelce i navenek choval jako osoba trestnou
činnost páchající. Další dovolací námitky z dovolatelčina alternativního
skutkového zjištění vycházejí. Státní zástupce se proto zabýval pouze
námitkami, které dovolatelka podřadila pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1
písm. g) tr. ř., a nikoliv námitkami proti právnímu posouzení skutku, z nichž
je pak dovozováno promlčení.
11. Podle státního zástupce však ve věci pochybení podřaditelná pod dovolací
důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nejsou. Soudy řádně odůvodnily,
proč dovodily srozumění dovolatelky s tím, že peníze pocházejí z trestné
činnosti organizované spoluobviněným Z. Č. Za zásadní státní zástupce
považoval, že dovolatelka sice opakovaně tvrdí existenci zjevného rozporu,
avšak žádný takový konkrétní rozpor mezi skutkovým zjištěním o svém zavinění a
konkrétním důkazem neoznačila. Důkazy zjevně nepovažovala za rozporné, nýbrž
pouze za nedostatečné k vyvrácení trvajících pochybností. Taková námitka je
ovšem opřena pouze o pravidlo in dubio pro reo, přičemž Nejvyšší soud dosud
nepřipouští, aby bylo dodržení tohoto procesního pravidla zkoumáno v dovolacím
řízení. Námitky argumentující porušením uvedeného pravidla proto nemohou samy o
sobě založit žádný dovolací důvod ani za nového znění § 265b odst. 1 písm. g)
tr. ř., k čemuž dopěl i Ústavní soud (četná rozhodnutí Nejvyššího soudu i
Ústavního soudu státní zástupce citoval).
12. Státní zástupce uzavřel, že dovolatelka sice uplatnila dovolací důvod podle
§ 265b odst. 1 písm. g) tř. ř., neuvedla však konkrétní námitky, které by bylo
možno podřadit pod jí tvrzený zjevný rozpor. Uvádí jen své alternativní
skutkové zjištění – že s trestním původem peněz nebyla ani srozuměna. Podle
státního zástupce takové námitky žádnému dovolacímu důvodu neodpovídají.
Ostatní námitky dovolatelky jsou pak podmíněny jen oním alternativním skutkovým
zjištěním. Také tyto další námitky proto považoval za stojící mimo dovolací
důvody. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
dovolání odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr.
ř. Z hlediska ustanovení § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasil s projednáním
dovolání v neveřejném zasedání.
III. Přípustnost dovolání a obecná východiska
13. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání obviněné V. P. je
podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. přípustné, že je obviněná podala
včas (§ 265e odst. 1 tr. ř.) jako oprávněná osoba [§ 265d odst. 1 písm. c) tr.
ř.] a že splňuje náležitosti obsahu dovolání (§ 265f odst. 1 tr. ř.).
14. Nejvyšší soud úvodem připomíná, že ve vztahu ke všem důvodům dovolání
platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence
určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového
dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné
ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů. Obviněná odkázala na
dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. e), g), h) tr. ř.
15. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. je dán tehdy, jestliže
proti obviněnému bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo
nepřípustné. Obecně se jedná o případy, kdy ve věci existoval některý z
obligatorních důvodů uvedených v § 11 odst. 1, 2 a 5 tr. ř. nebo v § 11a tr.
ř., pro který nelze trestní stíhání zahájit, a bylo-li již zahájeno, musí být
zastaveno. Tento dovolací důvod tedy spočívá v tom, že příslušný orgán činný v
trestním řízení – v závislosti na tom, kdy důvod nepřípustnosti trestního
stíhání vyšel najevo – nerozhodl o zastavení trestního stíhání podle § 172
odst. 1 tr. ř., § 188 odst. 1 písm. c) tr. ř., § 223 odst. 1 tr. ř., § 231
odst. 1 tr. ř., § 257 odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř. ani podle § 314c odst. 1
písm. a) tr. ř. či § 314p odst. 3 písm. c) tr. ř. nebo § 314r odst. 5 tr. ř., a
místo toho došlo k jinému rozhodnutí, které je pro obviněného méně příznivé a
je rozhodnutím ve věci samé ve smyslu § 265a odst. 1, 2 tr. ř. Tento dovolací
důvod se tedy týká jen takové nepřípustnosti trestního stíhání, která je
založena na důvodech uvedených v ustanovení § 11 odst. 1, 2 a 5 tr. ř. nebo
podle § 11a tr. ř., protože jen v těchto ustanoveních trestní řád taxativně
vypočítává důvody nepřípustnosti trestního stíhání. Jiné namítané vady, byť se
týkají průběhu trestního stíhání, nezakládají důvod dovolání podle § 265b odst.
1 písm. e) tr. ř. (srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní řád II. § 157 až 314s.
Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, str. 3162). Podle § 11 odst. 1
písm. b) tr. ř. trestní stíhání nelze zahájit, a bylo-li již zahájeno, nelze v
něm pokračovat a musí být zastaveno, je-li trestní stíhání promlčeno.
16. Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodná
skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou
ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně
nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny
navrhované podstatné důkazy. Za právně relevantní dovolací argumentaci lze tedy
považovat též takovou, která důvodně poukazuje na ty závažné procesní vady,
které ve svých důsledcích zpravidla mají za následek porušení práva na
spravedlivý proces a jsou podřaditelné pod alternativy dovolacího důvodu podle
§ 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
17. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán v případech, kdy
rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném
hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je
určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady
spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem
hmotného práva. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě
pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly
správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s
příslušnými ustanoveními hmotného práva. Východiskem pro posuzování, zda je
tento dovolací důvod naplněn, jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná
skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku
rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti
relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních
odvětví).
IV. Důvodnost dovolání
18. V projednávaném případě dovolací soud výše uvedená pochybení nezaznamenal.
Výtkám obviněné obsaženým v podaném mimořádném opravném prostředku nelze
přisvědčit a dovolání obviněné opřené o dovolací důvody podle § 265b odst. 1
písm. e), g), h) tr. ř. nutno označit za zjevně neopodstatněné.
19. Předně nutno připomenout, že usnesením Nejvyššího soudu ze dne 16. 2. 2022,
sp. zn. 8 Tdo 585/2021, byly podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. v části týkající se
obviněné V. P. zrušeny rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8. 12. 2020, sp. zn. 44 To 397/2020, ve výroku o vině zločinem pojistného podvodu podle § 210
odst. 2, odst. 4, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku pod body 2. a 3., ve výrocích o
trestu a obviněné uložené povinnosti k náhradě škody, a rozsudek Obvodního
soudu pro Prahu 1 ze dne 20. 2. 2020, sp. zn. 67 T 137/2019, ve výroku o vině
trestným činem pojistného podvodu podle § 250a odst. 2, odst. 4 písm. a), b)
tr. zák. pod body 2) a 3), ve výrocích o trestu a obviněné uložené povinnosti k
náhradě škody, podle § 265k odst. 2 tr. ř. byla současně zrušena také další
rozhodnutí na zrušené části rozsudků Městského soudu v Praze ze dne 8. 12. 2020, sp. zn. 44 To 397/2020, a Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 20. 2. 2020,
sp. zn. 67 T 137/2019, obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž
došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle § 265l tr. ř. bylo Obvodnímu soudu
pro Prahu 1 přikázáno, aby věc obviněné V. P. v potřebném rozsahu znovu
projednal a rozhodl. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že rozhodná skutková
zjištění určující pro naplnění znaků trestného činu jsou ve zjevném rozporu s
obsahem provedených důkazů a že neobstojí ani právní úvahy stran použité právní
kvalifikace vůči obviněné V. P., která byla uznána vinnou zločinem pojistného
podvodu podle § 210 odst. 2, odst. 4, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku. Věc
obviněné pod body 2. a 3. tak vrátil do stadia řízení před soudem prvního
stupně, kterému uložil, aby v dalším postupu zohlednil veškeré odvolací i
dovolací námitky obviněné a odstranil vady v hodnocení provedeného dokazování i
v aplikaci hmotněprávních ustanovení na zjištěný skutkový stav. Nejvyšší soud
konstatoval, že ač v dané fázi řízení nemůže předjímat a vyčerpávajícím
způsobem vymezit rozsah doplnění dokazování, jeví se minimálně nezbytným (po
eventuálním opakovaném výslechu obviněné a svědkyně A. Š.) vyslechnout jako
svědka Z. Č., a to k jeho vztahu k obviněné prostřednictvím A. Š., k tomu, co
bylo obsahem vzájemných dohod souvisejících s fingovanými dopravními nehodami,
pokud sama obviněná připustila založení účtu a manipulaci s prostředky na něj
došlými. Teprve po takto doplněném dokazování bude možno co možná nejpřesněji
vymezit a skutkově ustálit, co bylo obsahem dohod s obviněnou a zda tato měla a
v jakém rozsahu povědomí o trestné činnosti přímo páchané Z. Č. Nejvyšší soud
zdůraznil, že v návaznosti na tato zjištění se pak bude soud zabývat možností
skutkového vyjádření, že obviněná z pokynu Z. Č. účet již vědomě založila za
účelem příjmu výnosů z pojistných podvodů a s vědomím takového původu
prostředků na účet připsaných tyto vyzvedla a Z. Č. je předala. Pokud soud
opakovaně dospěje v tomto smyslu k pozitivnímu závěru, který náležitě důsledně
učiní předmětem svých úvah zakomponovaných do odůvodnění rozsudku v souladu s §
125 odst. 1 tr. ř., bude na zjištěný skutkový děj aplikovat přiléhavou právní
kvalifikaci.
Pokud nedojde k zásadní změně ve skutkových zjištěních stran
obviněné v její neprospěch, tedy ve smyslu zjištění její ještě aktivnější
účasti na trestné činnosti, než bylo dosud prezentováno, s ohledem na výše
uvedený rozbor se nejeví správnou úvaha o spolupachatelství obviněné ve smyslu
§ 23 tr. zákoníku (popř. § 9 odst. 2 tr. zák.), nýbrž soud zváží některou z
forem účastenství na trestné činnosti hlavních pachatelů skutků 2. a 3. Pokud
by naopak soud dospěl k závěru o neprokázání vědomí obviněné s hlavní trestnou
činností, s ohledem na vysoce nestandardní okolnosti, za nichž s prostředky
nemalých částek ve prospěch Z. Č. manipulovala (přičemž s ním absolvovala i
další podezřelé aktivity týkající se motorového vozidla VW Passat), zváží
možnost právní kvalifikace trestného činu podílnictví (popř. legalizace výnosů
z trestné činnosti), ať již v jeho úmyslné či nedbalostní formě. Zároveň s tím
bude nutno posoudit přiléhavou právní kvalifikaci i z hlediska časové
působnosti trestních zákonů a kvalifikace pro obviněnou nejpříznivější, neboť
tato se měla trestné činnosti dopustit ještě za účinnosti trestního zákona
(zákona č. 140/1961 Sb. účinného do 31. 12. 2009), přičemž na trestnou činnost
obviněné mohou dopadat příznivější ustanovení tr. zákoníku (zákona č. 40/2009
Sb. účinného od 1. 1. 2010), a to zejména v jeho znění účinném do 31. 1. 2019 a
po tomto datu.
20. Nejvyšší soud přezkoumal napadená rozhodnutí a zjistil, že soudy nižších
stupňů (resp. soud prvního stupně) se řídily pokynem Nejvyššího soudu a v jeho
intencích postupovaly. Jimi učiněná skutková zjištění, k nimž dospěly na
podkladě doplněného dokazování, plně obstojí a poskytují patřičnou oporu pro
závěr o použité právní kvalifikaci.
21. Dovolací soud nyní již ve věci nezjistil zjevný rozpor mezi rozhodnými
skutkovými zjištěními, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, a
obsahem provedených důkazů. Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů (body 31.
až 35. rozsudku nalézacího soudu, bod 12. usnesení odvolacího soudu) vyplývá
přesvědčivý vztah mezi soudy učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při
hodnocení důkazů. Je zjevné, že soudy postupovaly při hodnocení důkazů důsledně
podle § 2 odst. 6 tr. ř. a učinily skutková zjištění, která řádně zdůvodnily.
Důkazy hodnotily podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení
všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a v odůvodnění svých
rozhodnutí v souladu s požadavky § 125 odst. 1 tr. ř. a § 134 odst. 2 tr. ř.
vyložily, jak se vypořádaly s obhajobou obviněné a proč jí neuvěřily. Není
úkolem Nejvyššího soudu coby soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu
reprodukoval, rozebíral, porovnával a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry.
Podstatné je, že soudy nižších stupňů hodnotily provedené důkazy v souladu s
jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů, že ani jinak
nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů a že své hodnotící závěry jasně a
logicky vysvětlily. To, že způsob hodnocení provedených důkazů nekoresponduje s
představami dovolatelky, není dovolacím důvodem a samo o sobě závěr o porušení
zásad spravedlivého procesu a o nezbytnosti zásahu Nejvyššího soudu
neopodstatňuje.
22. Soud prvního stupně doplnil dokazování výslechem obviněné V. P., svědkyně
A. Š. a svědka Z. Č., a to za účelem zjištění, co konkrétně bylo předmětem
dohody mezi obviněnou V. P. a A. Š., která obviněné „brigádu“ u Z. Č. nabídla,
a mezi obviněnou a Z. Č., který byl hlavním strůjcem trestné činnosti, a zda
obviněná měla povědomí o rozsahu trestné činnosti páchané Z. Č. Obviněná
využila svého práva a k věci odmítla vypovídat. Ke své osobě uvedla, že je v
současné době v pracovní neschopnosti, předtím od roku 2005 byla zaměstnaná
jako pomocná síla v kuchyni s platem 6 000 Kč, pečuje o tři děti. Jsou proti ní
vedeny exekuce. V hlavním líčení dne 13. 2. 2020 požádala o doplnění svého
výslechu, kdy k věci uvedla, že A. Š. znala dříve než Z. Č.. A. Š. zřejmě řekla
Č. o její finanční tísni. V uvedené době byla na mateřské dovolené s nemocnou
prostřední dcerou a A. Š. jí řekla, že má v bytě kamaráda, který by s ní chtěl
mluvit. Obviněná k nim šla, kdy kamarád (Z. Č.) jí řekl, aby si zavedla číslo
účtu u České spořitelny, že tam budou chodit nějaké peníze, které mu vyzvedne,
a že jí z toho dá nějakou odměnu. Občas přišly nějaké částky, zavolal jí, kolik
přijde na účet, šla určenou částku vybrat a předala ji Z. Č. Výši své odměny
již neví. Dále jí řekl, aby když přijde nějaká pošta, mu dala vědět, pošta
chodila tak jednou za měsíc. V tu dobu jí žádná pošta nechodila, tak když
přišel dopis na její adresu, ani jej nerozbalila a dala jej Z. Č. Z. Č. po ní
chtěl i cestovní a občanský průkaz. Pokaždé si měnil telefonní číslo,
podepisovala mu nějaké dokumenty, zda to byla úvěrová smlouva, neví. K
předloženým listinám (smlouva o úvěru a čestné prohlášení o výši příjmů)
uvedla, že na nich je její podpis. Proč na ni chce napsat vozidlo, proč si k ní
chce nechat poslat peníze apod., se ho bohužel nezeptala. V danou chvíli jí to
nepřišlo zvláštní, měla nemocné dítě a dostala finanční pomoc. Výši částek,
jaké pro Z. Č. ze založeného účtu vybírala, si již nepamatuje. Sama si nic
nenechala, až kolik jí dal Z. Č. Jestli jí na účtu zůstaly peníze, to netuší.
Již neví, že na účet přišla částka 498 038 Kč a vybrala 493 038 Kč, dále částka
369 398 Kč a vybrala 364 330 Kč, tzn. vždy zůstalo cca 5 000 Kč rozdíl. V té
době byla ve velmi těžké situaci, dcera byla nemocná, její biologický otec
obviněnou opustil. Ohledně předložených listin proběhl civilní spor, který
skončil tak, že na ni byla uvalena exekuce. Svědek Z. Č. využil svého práva a
odepřel výpověď. Svědkyně A. Š. zopakovala, že obviněnou V. P. znala asi do
roku 2003, protože byly sousedky. Už si přesně nepamatuje, jak vše probíhalo,
ale určitě ji oslovila s nabídkou přivýdělku k mateřské dovolené
prostřednictvím Z. Č. Co přesně jí řekla, popřípadě čeho se bude přivýdělek
týkat, kolik z toho bude mít peněz, o tomto už patrně hovořila sama obviněná se
Z. Č. Takto svědkyně oslovila více osob, kdy jim řekla, že zná Z. Č., který jim
nabídne snadný přivýdělek. Jestli se potom bavila s obviněnou o tom, co Z. Č.
dělá, popřípadě jestli jí to vyšlo, jestli jí na účet přišly peníze, asi ano,
ale detaily si nepamatuje.
23. Obvodní soud pro Prahu 1 to, zda a popřípadě jakou měla obviněná povědomost
o fingovaných nehodách s vozidly a následném uplatňování pojistného plnění,
zjišťoval zejména z výpovědí samotné obviněné a svědků Z. Č., který pojistné
podvody s fingovanými vozidly vymýšlel a řídil, a A. Š., která obviněnou se Z.
Č. seznámila za účelem přivýdělku k mateřské. Z provedeného dokazování přitom
nezjistil, že by obviněná měla povědomost o fingovaných dopravních nehodách
spojených s následným uplatňováním pojistného plnění. Obviněná potvrdila, že k
žádosti Z. Č. založila bankovní účet, ze kterého následně vybírala finance,
které mu předávala, důvod však nevěděla, ani se ho na uvedené neptala.
Podrobnější objasnění nepřinesly ani výpovědi slyšených svědků, neboť Z. Č.
využil svého práva a odmítl vypovídat a svědkyně A. Š. si již na konkrétní
podrobnosti nevzpomněla. Ani z výpovědí spoluobviněných či listinných důkazů
nebyly zjištěny skutečnosti svědčící o vědomosti obviněné o fingovaných
dopravních nehodách. Soud tedy nezjistil aktivnější účast obviněné ve smyslu
zapojení do věci fingovaných dopravních nehod řízených Z. Č., než bylo zjištěno
v řízení před zrušením rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 20. 2. 2020,
sp. zn. 67 T 137/2019, a její vinu založil na skutkových závěrech, podle nichž
se obviněná řídila pokyny Z. Č., založila na svou osobu účet v bance, jehož
číslo Z. Č. předala, podle instrukcí Z. Č. z něj vyzvedávala došlé finanční
prostředky a tyto mu pak předávala za finanční odměnu. Uvedené skutkové závěry
z provedeného dokazování spolehlivě vyplývají a dovolací soud proti nim nemá
žádných výhrad.
24. Pokud jde o právní posouzení skutku, nalézací soud jednání
obviněné kvalifikoval jako pokračující zločin podílnictví podle 214 odst. 1
písm. a), odst. 2 písm. a), b), odst. 3 písm. a), b) tr. zákoníku. Dovolací
soud se s takovým právním posouzením skutku ztotožňuje a výhrady obviněné
obsažené v jejím mimořádném opravném prostředku shledává zjevně
neopodstatněnými.
25. Zločinu podílnictví podle § 214 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b) tr.
zákoníku, ve znění účinném do 31. 1. 2019 (dále jen „tr. zákoníku“), se
dopustí, kdo ukryje, na sebe nebo jiného převede anebo užívá věc, která byla
získána trestným činem spáchaným na území České republiky nebo v cizině jinou
osobou, nebo jako odměna za něj, spáchá-li tento čin ve vztahu k věci, která má
větší hodnotu, získá-li takovým činem pro sebe nebo pro jiného větší prospěch,
spáchá-li tento jako člen organizované skupiny a spáchá-li takový čin ve vztahu
k věci pocházející ze zvlášť závažného zločinu. Pro úplnost je vhodné dodat, že
s účinností od 1. 2. 2019 byla zákonem č. 289/2018 Sb., kterým se mění zákon č.
40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a některé další
zákony, ustanovení § 214 a 215 včetně nadpisů zrušena. Zákonné znaky trestného
činu podílnictví podle § 214 tr. zákoníku jsou však ve srovnatelné podobě
obsaženy ve skutkové podstatě trestného činu legalizace výnosů z trestné
činnosti podle § 216 tr. zákoníku, ve znění účinném od 1. 2. 2019.
26. Objektem trestného činu podílnictví je cizí majetek. Předmětem útoku je
cizí věc. Není rozhodné, jakým trestným činem byla taková věc získána,
zpravidla půjde o majetkový trestný čin, ale může to být i trestný čin
nemajetkové povahy. Může jít o jakoukoliv věc. U přečinu podílnictví podle §
214 odst. 1 tr. zákoníku se po subjektivní stránce ve smyslu § 13 odst. 2 tr.
zákoníku vyžaduje zavinění úmyslné, které musí zahrnovat všechny znaky
objektivní stránky trestného činu. Podle § 15 odst. 1 tr. zákoníku je trestný
čin spáchán úmyslně, jestliže pachatel a) chtěl způsobem uvedeným v trestním
zákoně porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem, nebo b) věděl, že
svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je
způsobí, byl s tím srozuměn. Srozuměním se rozumí i smíření pachatele s tím, že
způsobem uvedeným v trestním zákoně může porušit nebo ohrozit zájem chráněný
takovým zákonem (§ 15 odst. 2 tr. zákoníku). K naplnění subjektivní stránky
trestného činu podílnictví podle § 214 tr. zákoníku je třeba, aby pachatel znal
všechny skutkové okolnosti rozhodné pro závěr, že čin spáchaný jinou osobou,
kterým byla věc získána, je trestným činem, anebo že jde o odměnu za takový
původní (základní) trestný čin. Pokud jde o zavinění ve vztahu k zvlášť
přitěžující okolnosti, pak ve smyslu § 17 písm. b) tr. zákoníku postačuje,
zavinil-li ji pachatel z nedbalosti [§ 16, § 17 písm. b) tr. zákoníku].
27. Dovolatelka brojila proti subjektivní stránce zločinu podílnictví a opakovaně
popřela své vědomí o trestné činnosti páchané Z. Č., resp. vědomí, že finanční
prostředky, které byly zasílány na jí zřízený bankovní účet, a které z tohoto
účtu vybírala a předávala je Z. Č., pocházejí z trestné činnosti páchané v
podobě fiktivních dopravních nehod a následného neoprávněného čerpání
pojistného plnění. Dovolatelkou zpochybňované zavinění je psychický vztah
pachatele k určitým skutečnostem, jež zakládají trestný čin, a spočívá na
složce vědění a složce vůle. Tento vnitřní vztah, odehrávající se v psychice
pachatele, je navenek seznatelný pouze tím, že buď slovní informaci o něm
poskytne sám pachatel, nejčastěji ve své výpovědi, nebo tím, že se projeví v
chování pachatele. V odborné trestněprávní literatuře a v judikaturní praxi byl
opakovaně vysloven názor, že úmysl nelze v žádném případě jen předpokládat,
nýbrž je nutno jej na základě zjištěných okolností prokázat. Závěr o úmyslu,
jestliže o této otázce chybí doznání pachatele, lze učinit i z objektivních
skutečností, např. z povahy činu, způsobu jeho provedení nebo z jiných
okolností objektivní povahy, z nichž je možno podle zásad logického myšlení
usuzovat na vnitřní vztah pachatele k porušení nebo ohrožení zájmů chráněných
trestním zákonem (srov. rozhodnutí uveřejněné pod č. 62/1973 a 41/1976 Sb.
rozh. tr.). Úsudek o zavinění lze vyvodit i ze zjištěných okolností subjektivní
povahy, např. z pohnutky činu (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSSR
uveřejněné pod č. 41/1967 Sb. rozh. tr.).
28. V projednávané trestní věci bylo prokázáno, že obviněná jednala na pokyn
odsouzeného Z. Č.. Poskytla svůj účet, který si k tomuto účelu založila, a
následně vybranou částku jmenovanému odsouzenému předala. Nejvyšší soud již ve
svém předchozím zrušujícím rozhodnutí zdůraznil, že s ohledem na vysoce
nestandardní okolnosti, za nichž obviněná s prostředky nemalých částek (celkem
téměř 1 mil. Kč) ve prospěch Z. Č. manipulovala (přičemž s ním absolvovala i
další podezřelé aktivity týkající se motorového vozidla VW Passat), je třeba
právní kvalifikaci skutku jako trestného činu podílnictví zvážit. Soudy nižších
stupňů tak přitom učinily, přičemž relevantně dovodily, že nebylo zjištěno
aktivnější zapojení obviněné do pojistných podvodů organizovaných Z. Č. a
nebylo dostatečně spolehlivě prokázáno, že by obviněná věděla, že jsou páchány
fingované dopravní nehody s vozidly a následně vymáháno pojistné plnění. V
duchu závazného právního názoru Nejvyššího soudu (viz body 51 – 55. a 58. jeho
usnesení ze dne 16. 2. 2022, sp. zn. 8 Tdo 585/2021) tak soudy správně
vyloučily původně aplikovanou právní kvalifikaci jednání obviněné (jehož obsah
sama nijak nerozporovala) jako spolupachatelství zločinu pojistného podvodu
podle § 23 k § 210 odst. 2, odst. 4, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku i jakoukoli
v úvahu přicházející formu účastenství podle § 24 tr. zákoníku. Bylo však
povinností soudů nižších soudů zabývat se subsidiárně možností posoudit jednání
obviněné podle ustanovení § 214 tr. zákoníku jako trestný čin podílnictví.
29. Obhajobu založenou na tvrzení, že obviněná netušila, že obviněný Z. Č. páchá trestnou činnost, resp. že finanční prostředky zasílané na předmětný
bankovní účet pocházejí z trestné činnosti, správně vyhodnotily jako
nevěrohodnou a účelovou, vedenou snahou vyhnout se trestní odpovědnosti. Nalézací soud akcentoval, že obviněná musela být s ohledem na okolnosti
založení bankovního účtu a znalost osoby Z. Č. minimálně srozuměna s tím, že
peníze, které si Z. Č. nechává zasílat na její účet, mohou pocházet z trestné
činnosti. Upozornil, že subjektivní stránka trestného činu podílnictví je
naplněna ve formě nepřímého úmyslu za situace, kdy vědomost obviněné o tom, že
věci pocházejí z trestné činnosti, lze dovodit mimo jiné i z ostatních
skutečností. V projednávaném případě se přitom jedná o zcela nepřiměřenou
odměnu pro obviněnou, o výši finančních částek na účtu (jednalo se o statisíce
Kč, kdy pro obviněnou ve složité finanční situaci muselo jít o ohromující
částky), o platby přijaté na bankovní účet od různých pojišťoven, zprávy,
dopisy od pojišťoven a konečně znalost osoby Z. Č., o kterém minimálně věděla,
že jezdí drahým vozem, velmi často si mění telefonní čísla, vzal si kopie
jejích dokladů totožnosti, nechal ji podepsat úvěr na luxusní vůz, kdy k
žádosti doložila nepravdivé údaje o výši svého příjmu, které stvrdila čestným
prohlášením. I s ohledem na skutečnost, že obviněná žila sama se dvěma dětmi a
měla minimum finančních prostředků, tedy že evidentně nebylo jejím běžným
zvykem přicházet do styku s finančními částkami v řádech statisíců, je
evidentní, že musela být minimálně srozuměna s tím, že peněžní prostředky
pocházejí z trestné činnosti páchané na území České republiky. O tom, že si
byla vědoma svého rizika, svědčí i výše odměny, neboť za uvedenou službu
prokazatelně inkasovala odměnu ve výši cca 12 000 Kč. S ohledem na uvedené
okolnosti jednání a osobu Z. Č. si zcela jistě nemohla myslet, že se jedná o
běžnou, legální činnost, a muselo jí být bez dalšího zřejmé, že se svým
jednáním zapojuje do nekalé činnosti páchané Z. Č. Již v roce 2008 bylo tzv. praní špinavých peněz, spočívající v tom, že pachatel majetkové trestné
činnosti si nechá zaslat peníze na cizí účet, aby tak zakryl svou účast na
spáchané majetkové trestné činnosti, a po výběru takto zaslaných finančních
prostředků majitelem účtu je od něj v hotovosti převezme, značně rozšířené a
obecně známé. Odvolací soud přiléhavě doplnil, že obviněná nedbala neobvyklého
počínání Z. Č. a projevila naprostou lhostejnost k tomu, že se může svým
počínáním podílet na nějaké trestné činnosti. Byť tedy neměla žádné konkrétní
povědomí o trestné činnosti, z níž finanční prostředky docházející na její účet
pocházejí, o původ těchto peněz se nikdy blíže nezajímala, přestože jednání Z. Č. i instrukce, které jí předával, byly neobvyklé a vybočující z běžné občanské
„výpomoci“.
Pokud pak byla ochotna (ve své obtížné finanční situaci) podepsat a
uzavřít úvěrovou smlouvu na částku přesahující půl milionu korun, nelze
takovéto jednání označit za pouhé smíření se s případnými následky, ale za
hazard s osudem jejím i osob na ní finančně závislých.
30. Dovolací soud se s precizní a vyčerpávající argumentací soudů nižších
stupňů stran subjektivní stránky trestného činu plně ztotožňuje a právní
posouzení skutku neshledává rozporným s trestním právem hmotným. Lze uzavřít ve
shodě se stanoviskem státního zástupce, že obviněnou prezentované dovolací
námitky jsou primárně skutkového charakteru a obsahově totožným způsobem byly
uplatňovány ve všech předchozích stádiích trestního řízení. Obviněná totiž
popřela vědomí o trestné činnosti Z. Č. a výčet (velmi nestandardních)
okolností, z nichž soudy nižších stupňů toto vědomí dovodily, považovala za
nedostatečný pro takový závěr. Nutno však opakovaně zdůraznit, že soudy
konstatovaná absence vědomí obviněné o konkrétních detailech trestné činnosti
páchané (stručně řečeno) vylákáním pojistného plnění od pojišťoven
prostřednictvím fingovaných dopravních nehod vedla k nemožnosti aplikace právní
kvalifikace spolupachatelství či účastenství obviněné na trestné činnosti
podvodného charakteru, kterou byli uznáni vinnými spoluobvinění prokazatelně se
aktivně podílející na takové trestné činnosti. To však stále nevylučuje právní
kvalifikaci podle § 214 tr. zákoníku, je-li možno na základě provedeného
dokazování a z něj plynoucích poznatků dovodit alespoň eventuální úmysl
obviněné podle § 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, tedy, že obviněná věděla, že
může způsobit porušení zájmu chráněného trestním zákonem, a pro případ, že je
způsobí, byla s tím srozuměna. Obviněná totiž byla dostatečně zpravena o
aktivitách Z. Č. a srozuměna s tím, že jí „obhospodařované“ prostředky byly
získány jeho trestným činem. Přitom není nutné, aby obviněná znala konkrétní
detaily podvodné trestné činnosti, v níž mají finanční prostředky svůj původ. Pro uvedenou právní kvalifikaci postačuje, má-li obviněná alespoň v základních
rysech možnost učinit si pro sebe závěr, že prostředky pocházejí z trestné
činnosti, v daném případě majetkového charakteru. Takový závěr pak důvodně
soudy učinily na základě zjištění, jimž však dovolatelka odmítla přiznat
dostatečnou důkazní relevanci. Především jde o již zmíněný poznatek, že účet
zřídila a popsaným způsobem využívala na základě žádosti Z. Č. za
nezanedbatelnou finanční odměnu cca 12 tis. Kč, což již samo o sobě průměrně
orientovanému jedinci musí evokovat nikoli standardní postup a nejde o pouhé
obstarání záležitosti pro jiného. Seznámena byla prostřednictvím A. Š., která
obviněné prezentovala možnost „snadného a výhodného přivýdělku“. Nadto účtem
prošla poměrně vysoká celková částka přes 900 tis. Kč, kterou obviněná znala
předem z avíza svědka a tomuto ji průběžně z účtu vybírala a předávala. Obstarávala též korespondenci s pojišťovnami, mj. o registraci vzniku škod
apod. Znala i návyky svědka, jeho spotřební styl a nutnost netypicky časté
změny telefonního čísla. V neposlední řadě pak zcela zřetelně spolupracovala se
Z. Č.
nejméně na bázi úvěrového podvodu, když poskytla své doklady, iniciály a
nepravdivé potvrzení o zaměstnání, aby na její jméno (v jí popisované tíživé
ekonomické situaci) byl vzat úvěr ve výši 540.000 Kč na nákup motorového
vozidla VW Passat v ceně 790.000 Kč, které následně rovněž bylo řešeno jako
havarované (ač bez vztahu k projednávané trestné činnosti v dané trestní věci). Na základě takových poznatků plynoucích ze spolupráce obviněné se Z. Č. soudy
nižších stupňů důvodně dovodily, že obviněná byla srozuměna s původem peněz z
trestné činnosti páchané uvedeným svědkem. Lze tak rovněž uzavřít, že
subjektivní stránku trestné činnosti v potřebné formě zavinění úmyslu nepřímého
je třeba považovat za prokázanou bez důvodných pochybností.
31. Co se týče námitky obviněné promlčení trestního stíhání, ani této nelze
přiznat opodstatnění. Obviněná svou úvahu o naplnění dovolacího důvodu podle §
265b odst. 1 písm. e) tr. ř. podpořila primárně tvrzením o tom, že nebylo
prokázáno spáchání úmyslného trestného činu a v úvahu by připadalo maximálně
podílnictví z nedbalosti (byť i toto odmítla). Jak ale shora podrobně vyloženo,
soudy na podkladě provedeného dokazování dospěly k důvodnému závěru o tom, že
obviněná jednala úmyslně [v úmyslu eventuálním podle § 15 odst. 1 písm. b) tr.
zákoníku], a její jednání tudíž třeba posoudit podle § 214 tr. zákoníku,
nikoliv podle § 215 tr. zákoníku (tedy jako podílnictví z nedbalosti). Za této
situace je evidentní, že námitky obviněné týkající se promlčení trestního
stíhání vycházely z úvah o jiné právní kvalifikaci, než ke které soudy nižších
stupňů dospěly. Nadto nelze přehlédnout, že obviněná argumentuje užitím
trestního zákona, který je pro ni z jejího pohledu příznivější. V této
souvislosti ovšem nutno upozornit, že nalézací soud jednání obviněné posuzoval
podle ustanovení trestního zákoníku, neboť tato úprava byla pro obviněnou s
ohledem na komparaci v úvahu přicházejících trestních sazeb odnětí svobody
příznivější. S jeho postupem se ztotožnil rovněž soud odvolací, který doplnil,
že nalézací soud v souladu s ustanovením § 2 odst. 1 tr. zákoníku užil právní
kvalifikaci podle pozdější právní úpravy, neboť je pro obviněnou
nejpříznivější, když se tato dopustila trestné činnosti ještě za účinnosti
zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, účinného do 21. 12. 2009.
32. Další část námitek týkajících se promlčení trestního stíhání obviněná
soustředila k opakovanému tvrzení o tom, že mělo být přihlédnuto ke zrušení
prvního usnesení o zahájení jejího trestního stíhání ze dne 20. 2. 2014.
Dovolací soud se takovým tvrzením obviněné již zabýval ve svém předchozím
zrušujícím usnesení ze dne 16. 2. 2022, sp. zn. 8 Tdo 585/2021 (viz body 45. až
48.), přičemž ve shodě se soudy nižších stupňů dospěl k závěru, že předmětné
první usnesení o zahájení trestního stíhání obviněné ze dne 20. 2. 2014
nevykazuje znaky nicotného právního aktu či čistě formálního úkonu, a tudíž již
tímto usnesením policejního orgánu nastaly zákonem předvídané účinky přerušení
promlčení doby. Nadto obě usnesení o zahájení trestního stíhání (ze dne 20. 2.
2014 i ze dne 5. 1. 2015), jakož i odsuzující rozsudek obsahují shodně
posouzení činu jako zločinu podílnictví podle § 214 odst. 1 písm. a), odst. 2
písm. a), b), odst. 3 písm. a), b) tr. zákoníku a v takovém případě podle § 34
odst. 1 písm. c) tr. zákoníku činí promlčecí doba 10 let. Bylo-li jednání
obviněné realizováno v období od 22. 6. do 4. 9. 2009, uvedená promlčecí doba
končila ke dni 4. 9. 2019. K zahájení trestního stíhání tak došlo s
několikaletým předstihem před vypršením běhu promlčecí doby. V podrobnostech
nelze než odkázat na argumentaci Nejvyššího soudu obsaženou v uvedeném
rozhodnutí, kdy dovolatelka v podstatě opakovaně polemizuje s právními závěry
dovolacím soudem již závazně učiněnými.
V. Způsob rozhodnutí
33. Nejvyšší soud uzavírá, že námitkám obviněné V. P. obsaženým v jejím
mimořádném opravném prostředku nepřisvědčil, neboť ač formálně relevantně
uplatněné, dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. e), g), h) tr. ř. jimi
naplněny nebyly. Dovolání obviněné jako zjevně neopodstatněné proto Nejvyšší
soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Učinil tak v neveřejném
zasedání za splnění podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 22. 8. 2023
Mgr. Pavel Göth
předseda senátu