6 Tdo 527/2024-936
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. 7. 2024 o dovolání, které podal obviněný M. W. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. 2. 2024, č. j. 3 To 20/2024-890, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 12 T 152/2022, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
1. Rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 20. 11. 2023, č. j. 12 T 152/2022-844, byl obviněný M. W. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným přečinem podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, jehož se podle jeho skutkových zjištění dopustil tím, že
v úmyslu získat neoprávněný majetkový prospěch, jako zaměstnanec obchodní společnosti I.-C., a. s., IČO: XY, se sídlem XY, XY XY, okres Brno-venkov, jednak dne 27. 12. 2019 zakoupil na základě faktury číslo 321194478 pro vlastní potřebu a bez souhlasu této společnosti 1 ks držáku pro 4 jízdní kola na zadní výklopné dveře motorového vozidla tovární značky Volkswagen Transporter v hodnotě 15 972,70 Kč, kdy po dodavateli – obchodní společnosti AGROTEC a. s., IČO: 00544957, se sídlem Hustopeče, Brněnská 74, požadoval vystavení zmíněné faktury na obchodní společnost I.-C., a. s., a dále dne 8. 7. 2020 zakoupil na základě faktury číslo 321202138 pro vlastní potřebu a bez souhlasu označené obchodní společnosti 2 kusy držáků kol značky Thule ProRide v celkové hodnotě 9 640,80 Kč, 1 kus patky k uchycení tyčí značky Thule Wingbar v hodnotě 1 947,60 Kč, 1 kus tyče značky Thule Wingbar v hodnotě 1 865,70 Kč a 1 kus opravné sady zámku značky Thule v hodnotě 791,10 Kč, kdy po dodavateli – obchodní společnosti AGROTEC a. s., IČO: 00544957, se sídlem Hustopeče, Brněnská 74, požadoval vystavení zmíněné faktury na obchodní společnost I.-C., a. s., poté jí tyto faktury předal k proplacení, jednak v době od 11. 1. 2019 do 22. 9. 2020 nechal bez souhlasu obchodní společnosti I.-C., a. s., provádět servisní úkony (opravy) na motorových vozidlech pronajatých od pronajímatele-obchodní společnosti ČSOB Leasing, a. s., IČO: 63998980, se sídlem Praha, Výmolova 353/3, která tyto úkony nepožadovala, přičemž takto jednal s cílem ušetřit vlastní náklady na servis (opravy) takových vozidel z důvodu převodu do svého vlastnictví, kdy po dodavateli – obchodní společnosti AGROTEC a. s., IČO: 00544957, se sídlem Hustopeče, Brněnská 74, požadoval vystavení faktur za servis (opravy) na obchodní společnost I.-C., a. s., poté jí tyto faktury předal k proplacení, a popsaným způsobem jednal v případech specifikovaných ve výroku rozsudku a uvedeným jednáním způsobil obchodní společnosti I.-C., a. s., IČO: XY, se sídlem XY, XY XY, škodu v celkové výši nejméně 200 510,61 Kč.
2. Obviněný byl za tento přečin odsouzen podle § 209 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 24 měsíců. Dále mu byla podle § 82 odst. 3 tr. zákoníku uložena povinnost ve zkušební době podle svých sil nahradit škodu, kterou trestnou činností způsobil. Podle § 67 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2, 3, 5 tr. zákoníku mu byl dále uložen peněžitý trest ve výměře 120 denních sazeb po 500 Kč, celkem 60 000 Kč. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost nahradit poškozené obchodní společnosti I.-C., a. s., škodu ve výši 200 510,61 Kč, přičemž se zbytkem svého nároku na náhradu škody byla poškozená odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 28. 2. 2024, č. j. 3 To 20/2024-890, jímž ho podle § 256 tr. ř. zamítl.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému usnesení krajského soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Artura Ostrého dovolání, jež opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř.
5. V části nazvané „Nesprávně provedené dokazování – nesprávné skutkové závěry“ dovolatel namítá, že rozhodná skutková zjištění ve vztahu k existenci obohacení, stejně jako uvedení poškozené společnosti v omyl, využití jejího omylu nebo zamlčení podstatných skutečností a v tomto kontextu způsobení škody poškozené, která jsou určující pro naplnění zákonných znaků trestného činu podvodu podle § 209 tr. zákoníku, jsou v rozporu s obsahem provedených důkazů. Z provedeného dokazování také nevyplývá naplnění žádného znaku tohoto trestného činu.
6. Předně dovolatel rozporuje samotnou existenci svého obohacení v důsledku provedení oprav. Z provedeného dokazování vyplývá, že cena vozidel se v případě tzv. odkupu od stolu a v rámci následného prodeje přes bazar neliší. Oprava vozidel v souvislosti s ukončením leasingu byla dlouhodobě zavedenou praxí činěnou bez ohledu na to, jak bude následně s vozidly nakládáno. Nesledoval žádný svůj finanční profit a jednal v souladu s oprávněnými zájmy poškozené, neboť provedením těchto oprav došlo k úspoře nákladů jinak vynaložených v důsledku nadměrného opotřebení vozidel. Dodal, že nebyl tím, kdo tzv. odkup od stolu inicioval. Pouze prokázání existence a výše obohacení je způsobilé zdůvodnit naplnění skutkové podstaty přečinu podvodu.
7. Tvrzení, že opravy nechal provádět až po ukončení leasingových smluv, je v rozporu s předloženými výpisy z knihy jízd. Jakékoli autopříslušenství bylo zakoupeno nikoli pro jeho osobní potřebu, ale na pokyn manažerů poškozené, a to do jejího majetku. Postup, kdy je třeba dovybavit objednané vozidlo o další komponenty, je zcela běžný úkon, který on prováděl. Krom toho bylo autopříslušenství uschováno ve skladu poškozené „všem na očích“.
8. Ke stanovení výše škody dovolatel odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2009, sp. zn. 5 Tdo 923/2009, s tím, že se soudy nedostatečně vypořádaly s jeho argumenty ohledně nesprávně stanovené výše škody. Poukázal na vydávání tzv. souhrnných faktur, na nichž byla zahrnuta řada položek, které s opravou konkrétního vozidla nesouvisela. Dále byly zahrnuty úhrady za demontáže GPS lokátorů v majetku poškozené, ke které však docházelo vždy v souladu s ukončením leasingové smlouvy. Krom toho byla výše škody stanovena s ohledem na ceny na fakturách včetně DPH, přestože je poškozená plátcem DPH s možností odpočtu. V této souvislosti odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2006, sp. zn. 25 Cdo 1952/2006.
9. V části týkající se nesprávného právního a hmotněprávního posouzení věci dovolatel namítl, že nebylo prokázáno naplnění subjektivní a objektivní stránky trestného činu podvodu. Soudy podle něj dospěly k nesprávnému právnímu závěru, podle něhož měl jednat v úmyslu uvést poškozenou v omyl či zamlčet podstatné skutečnosti, ačkoli podle skutkových zjištění zjevně jeho jednání tímto záměrem vedeno nebylo. Zopakoval k tomu, že provádění oprav bylo zavedenou praxí poškozené za účelem eliminace nákladů vynakládaných z titulu nadměrného opotřebení vozidel. Takto postupoval v souladu s interně nastaveným procesem zcela bez ohledu na to, zda měl následně v úmyslu některé z těchto automobilů sám odkoupit. Jednalo se o manažerské rozhodnutí učiněné několik let předtím.
10. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil jak napadené usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. 2. 2024, č. j. 3 To 20/2024-890, tak i rozsudek Okresního soudu Brno-venkov ze dne 20. 11. 2023, č. j. 12 T 152/2022-844, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. věc vrátil Okresnímu soudu Brno-venkov k novému projednání a rozhodnutí.
11. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného vyjádřil prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který úvodem upozornil, že s ohledem na obsah dovolání obviněný měl správně označit také dovolací důvod pro tyto případy příhodný, tzn. dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé variantě. Celkově lze konstatovat, že všechny v dovolání citované námitky obviněný uplatnil již v předchozích stadiích trestního řízení v rámci obhajoby, kterou zvolil v řízení před soudy obou stupňů, a především byly podstatou jeho odvolání. Jde tak v podstatě pouze o opakování obhajoby, se kterou se již vypořádaly soudy obou stupňů v odůvodnění svých rozhodnutí.
12. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. státní zástupce uvedl, že jeho uplatnění vyžaduje konkrétní vymezení, což dovolatel neučinil. Onen zjevný rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedeným dokazováním nelze shledávat pouze v tom, že obviněný není spokojen s důkazní situací a jejím vyhodnocením, pokud mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními je patrná logická návaznost. Právě tuto nespokojenost ovšem obviněný ve svém dovolání ventiluje.
13. Obviněný až na výjimky (poukaz na výpis knihy jízd) v podstatě nekonkretizuje ty důkazy, s nimiž mají být skutkové závěry přijaté soudy, jež dovolatel odmítá, v onom rozporu, natož pak v rozporu zjevném. V podstatě se tak v případě tohoto dovolacího důvodu není k čemu vyjadřovat. Zvlášť za situace, kdy z odůvodnění obou soudních rozhodnutí, především pak z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně jednoznačně vyplývá, která skutková zjištění vzaly soudy za prokázaná (včetně těch, jež dovolatel neguje), a především na podkladě jakých konkrétních důkazů a jednotlivých skutečností z nich vyplývajících tak učinily.
14. Přitom je nutno popřít, že by z výpovědí jednotlivých svědků, ať již zástupců společnosti ČSOB Leasing, a. s., či zaměstnanců poškozené společnosti, vyplývaly právě ty skutkové závěry, jež se snaží obviněný prezentovat ve svém dovolání. Za doplňkové příslušenství vozidla pochopitelně nelze považovat ani provozní kapaliny ani součást povinné výbavy. Je rovněž rozdíl mezi příslušenstvím k vozidlu v době nové objednávky leasingovaného vozidla a tím dokoupeným na konci doby leasingu. K námitce o vykazování na tzv. souhrnných fakturách je nutno oponovat, že o něčem takovém provedené dokazování nesvědčí, především vzhledem k vlastnímu obsahu a formálnímu vyhotovení faktur. Označení SPZ konkrétního vozidla na jednotlivé faktuře by v takovém případě postrádalo smysl. Příznačné přitom je, že obviněný opět obecně odkazuje na výsledek provedeného dokazování, aniž by konkretizoval jediný důkaz.
15. Co se týče výhrady dovolatele o údajném provádění oprav vozidel po skončení leasingových smluv za účelem jejich odkupu, nejedná se o závěr rozhodný pro naplnění znaků skutkové podstaty přečinu. Stejně tak z tohoto pohledu není rozhodná poznámka obviněného, že to nebyl on, kdo inicioval či se podílel na nastavení podmínek tzv. odkupu od stolu. Prosazuje-li pak skutkový závěr, že autopříslušenství nakupoval na pokyn manažerů, koresponduje to maximálně s jeho výpovědí, nikoli již s ostatními důkazy. O nějaké zavedené obchodní praxi u poškozené společnosti, jež měla spočívat v provádění oprav všech vozidel při ukončení leasingových smluv, nelze hovořit v posuzovaném případě při zohlednění změn v přístupu společnosti ČSOB Leasing, a. s., k odkupu vozidel a zavedení systému tzv. odkupu od stolu, o nichž se obviněný dozvěděl až 11. 1. 2019, před poškozenou společností je ovšem ze zištných důvodů zamlčel. Lichá je rovněž výhrada dovolatele ohledně údajné eliminace dodatečných nákladů poškozené společnosti v souvislosti s úhradami nadměrného opotřebení vozidel, jak bylo vyvráceno prvoinstančním soudem.
16. Spíše charakter námitky směřující do správnosti právního posouzení skutku je výhrada dovolatele vůči naplnění znaku obohacení. Obohacení pachatele zde spočívalo v tom, že na základě jeho podvodného jednání (zamlčení podstatných skutečností) se mu dostalo takového servisování vozidel, o jejichž převedení do osobního vlastnictví usiloval (a také ho dosáhl), a to za zády poškozené společnosti, jež musela cenu oprav zaplatit, aniž by na obohacení v této podobě měl nárok. Obohacení v podobě nabytí příslušenství k vozidlům je zjevné. Krom toho skutková podstata trestného činu podvodu pouze vyžaduje, aby pachatel sebe nebo jiného obohatil (v tomto případě byl jednáním obohacen v konečném důsledku sám obviněný). Rozhodnou kvantifikační okolností z hlediska právního posouzení, jež podmiňuje použití vyšší trestní sazby, je ovšem nikoliv výše obohacení, nýbrž výše způsobené škody.
17. Jako neopodstatněná se jeví taktéž námitka obviněného stran neodpočtu částky připadající na DPH. Poškozená společnost zaplatila za vystavené faktury dodavatelům ceny včetně DPH a tomu odpovídá výše škody. Otázka, zda poškozená obchodní společnost byla plátcem DPH je s ohledem na konstantní judikaturu Nejvyššího soudu z hlediska stanovení výše škody podle § 138 tr. zákoníku nepodstatná. Výše škody u trestného činu podvodu stanovená na základě § 137 tr. zákoníku zásadně musí zahrnovat i částku připadající na DPH; škodu tak představuje celá částka, o kterou byl zmenšen majetek poškozené obchodní společnosti, pokud došlo k dokonání trestného činu.
18. K námitce ohledně demontáže se lze vzhledem k dostupným podkladům vyjádřit jen okrajově. Na fakturaci vymezené v tzv. skutkové větě se rozhodně tato položka neobjevuje ve všech případech, naopak se jedná o pouze ojedinělý případ. Dokonce se ve fakturaci objevuje i položka montáž GPS, což by naznačovalo, že došlo naopak k nainstalování navigace. V případě, že se ve vozidlech poškozené společnosti, která následně od leasingové společnosti formou tzv. odkupu od stolu nabyl do vlastnictví obviněný, skutečně jednalo o lokalizační zařízení poškozené společnosti sloužící k pohybu vozidel, došlo k jejich vyjmutí z vozidel a tato zařízení zůstala v majetku poškozené společnosti, přičemž položková cena by se za tuto demontáž objevila ve fakturách, z jejichž souhrnné ceny by soudy vycházely při stanovení výše škody, bylo by skutečně zřejmě namístě tuto položkovou cenu do výše škody nezahrnovat. Skutková zjištění zaznamenaná v obou soudních rozhodnutích nicméně k jednoznačnému závěru v tomto směru nedávají podklad.
19. Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, neboť jde o dovolání zjevně neopodstatněné. Zároveň vyjádřil souhlas, aby Nejvyšší soud o podaném dovolání rozhodl za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i pro případ jiného, než jím navrženého rozhodnutí [§ 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
III. Přípustnost dovolání
20. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.).
IV. Důvodnost dovolání
21. Obviněný, jak již plyne z výše uvedeného (část II.), své dovolání založil na tvrzení o naplnění dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř.
22. Pro úplnost se připomíná, že k naplnění jím vznesených dovolacích důvodů dochází podle jejich obsahového vymezení tehdy, jestliže · rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.], · rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.].
IV./1. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
23. Úvodem Nejvyšší soud připomíná, že zavedení tohoto dovolacího důvodu se nezměnilo nic na způsobu jeho rozhodování o podaném dovolání, neboť je to zásadně dovolatel, kdo určuje meze, v nichž se dovolací soud při svém rozhodování pohybuje. Toto východisko sdílí i Ústavní soud, jak lze doložit např. na jeho usnesení ze dne 18. 1. 2023, sp. zn. I. ÚS 3298/22, podle něhož „není-li z obsahu dovolacích námitek směřujících do oblasti dokazování a zjišťování skutkového stavu a priori zjevné, že odpovídají hypotéze § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, není Nejvyšší soud povinen sám aktivisticky prověřovat dokazování provedené nižšími soudy a jejich skutkové závěry nad rámec dovolací argumentace, neboť takový postup by byl v rozporu s § 265i odst. 3 trestního řádu, který nařizuje Nejvyššímu soudu přezkoumávat napadená rozhodnutí pouze v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání“. Znění dovolacího důvodu podle současného § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. po novelizaci podle Ústavního soudu „vyžaduje podstatně konkrétnější vymezení, kterých rozhodných skutkových zjištění se dovolatelova námitka týká a v čem konkrétně je spatřován jejich zjevný rozpor s provedenými důkazy a proč jsou tato skutková zjištění podstatná, které důkazy nebyly provedeny a proč byly podstatné, či v čem spočívá procesní nepoužitelnost důkazů, z nichž byly skutkové závěry vyvozeny“.
24. Dovolatel ve svém opravném prostředku označil pouze první alternativu uvedeného dovolacího důvodu. Ačkoli své námitky přiřadil k této alternativě, v souladu s názorem státního zástupce je nutno upozornit, že jejím požadavkům (jak jsou připomenuty výše) nevyhověl. Přestože úvodem (bod 5. dovolání) namítá, že rozhodná skutková zjištění „ve vztahu k existenci obohacení obviněného, stejně jako uvedení poškozené společnosti v omyl, využití jejího omylu nebo zamlčení podstatných skutečností a v tomto kontextu způsobení škody poškozené“ jsou v rozporu s provedenými důkazy, nejenže tato skutková zjištění blíže nespecifikoval, ale pominul také označit konkrétní provedené důkazy, s nimiž mají být v rozporu, a omezil se na obecný odkaz na „výpovědi svědků“ apod. Tvrzení o existenci rozporu vesměs zakládá na opakování své dosavadní obhajoby, aniž by však svou argumentaci rozvedl ve smyslu požadavků, které na dovolatele klade znění uplatněného dovolacího důvodu.
IV./2. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
25. K první alternativě tohoto dovolacího důvodu (rozhodnutí spočívá na
nesprávném právní posouzení skutku) sice obviněný namítl, že soudy dospěly k nesprávnému právnímu závěru, podle kterého měl jednat v úmyslu uvést poškozenou v omyl či zamlčet podstatné skutečnosti, ačkoli podle skutkových zjištění zjevně jeho jednání tímto záměrem vedeno nebylo, avšak svoji argumentaci zakládá na skutkových závěrech vyplývajících z jeho obhajoby, která však byla soudem prvního stupně vyvrácena (ve vztahu k objektivní stránce pak neuvádí žádnou argumentaci). Tím se zcela minul s obsahovým vymezením předmětného dovolacího důvodu. S výjimkou námitky stran započtení DPH, kterou přiřadil k jinému dovolacímu důvodu, tak nevznesl žádnou konkrétní námitku, jíž by se vymezil vůči hmotněprávní subsumpci skutku, jímž byl uznán vinným, resp. pod soudy užité zákonné znaky trestného činu.
26. Jak již bylo uvozeno, námitku podřaditelnou pod předmětný dovolací důvod vznesl dovolatel ve vztahu k výši škody (byť ji podřadil pod jiný dovolací důvod). Podle jeho mínění neměla být škoda stanovena na základě cen fakturovaných včetně DPH, neboť poškozená měla nárok na její odpočet.
27. Podle § 137 tr. zákoníku se při stanovení výše škody vychází z ceny, za kterou se věc, která byla předmětem útoku, v době a v místě času obvykle prodává. Pokud jde o daň z přidané hodnoty jako součást ceny takové věci, lze poukázat na judikaturou aprobovaný závěr, že za situace, jestliže je prodej takové věci jako zdanitelné plnění ze zákona zatížen daní z přidané hodnoty a věc se obvykle prodává se zohledněním této daně, výše škody odpovídá ceně, za kterou obvykle věc kupuje konečný spotřebitel, tedy ceně včetně daně z přidané hodnoty (srov. rozhodnutí publikované pod č. 25/2004 Sb. rozh. tr.). Uvedený závěr se týká započtení daně z přidané hodnoty jak z hlediska právního posouzení skutku, tedy otázky viny, tak, až na několik výjimek, rovněž výroku o náhradě škody (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2023, sp. zn. 6 Tdo 85/2023, uveřejněné pod č. 36/2023 Sb. rozh. tr.). Potřeba započítat do rozsahu plnění náhradu škody včetně daně z přidané hodnoty i v adhezním řízení, je zřejmá z bohaté rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2006, sp. zn. 7 Tdo 264/2006, dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2009, sp. zn. 4 Tz 75/2009-I., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 1. 2014, sp. zn. 5 Tdo 1215/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2018, sp. zn. 6 Tdo 107/2018, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 3. 2023, sp. zn. 5 Tdo 3/2023).
28. Závěr dovozený obviněným z jím citovaného rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2006, sp. zn. 25 Cdo 1952/2006, není aplikovatelný na projednávanou věc. Je tomu mj. proto, že se týká stanovení skutečné škody (náklady na opravu) v režimu občanského zákoníku (tehdy platného zákona č. 40/1964 Sb.). Z uvedeného je tedy zřejmé, že námitka obviněného je neopodstatněná. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. tudíž nebyl naplněn.
IV./3. K námitkám vymykajícím se dovolacím důvodům
29. Jak již bylo uvozeno výše, dovolatel vznesl s výjimkou jediné námitky podřaditelné pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. výhradně námitky, které ani jednomu z označených dovolacích důvodů neodpovídaly. Jelikož tyto vůbec z povahy věci nejsou schopny odůvodnit obviněným požadovanou kasaci napadeného rozhodnutí, omezuje se dovolací soud na následující vyjádření, jímž postaví na jisto, že dovolatelem vznesené námitky nemají své opodstatnění.
30. Dovolatel namítá, že podle blíže nespecifikovaných svědeckých výpovědí zaměstnanců ČSOB Leasing, a. s., se neliší cena vozidla při tzv. odkupu od stolu od té stanovené při standardním vrácení vozidla po skončení leasingové smlouvy, neboť se stanovuje jako tržní cena. Dovolatel však pomíjí, že tato cena je totožná pouze pokud technický stav vozidla odpovídá stavu předpokládanému v leasingové smlouvě, tj. při najetí smluvených kilometrů. Cena vozidla je totiž stanovena odlišným způsobem v případě každého ze dvou možných postupů při ukončení leasingu.
31. Při standardním vrácení leasingová společnost vypořádá nejen nutné opravy, ale především rozdíl v najetých kilometrech oproti sjednané smlouvě (sjednané množství kilometrů ovlivňuje výši splátek, menší opotřebení vozidla je tímto nájemci – zde poškozené – „kompenzováno“). Ve výsledku proto leasingová společnost buďto vrací část zaplacených peněz v případě najetí menšího množství kilometrů, nebo naopak vyžaduje doplatek v případě překročení sjednaného množství. V závislosti na počtu skutečně najetých kilometrů a technickém stavu vozidla poté leasingová společnost stanovuje cenu vozidla, jako cenu tržní. Logicky je tato cena vyšší při menším množství najetých kilometrů (lepším technickém stavu), nebo naopak nižší v opačném případě.
32. Odlišná situace je však v případě tzv. odkupu od stolu realizovaného obviněným. Vzhledem k tomu, že leasingová společnost vozidlo před prodejem „nevidí“, stanovuje jeho cenu podle stavu vozidla předpokládaného na konci leasingové smlouvy, tj. při najetí sjednaného počtu kilometrů a odpovídajícím opotřebení. Nedochází zde proto ke kompenzaci mezi sjednanými a skutečně najetými kilometry či kontrole technického stavu vozidla. Podle svědka Š. K. přitom vozidla často najela mnohem méně kilometrů, než bylo sjednáno. Po odchodu obviněného ze společnosti a revizi smluv podle jeho výpovědi ušetřila společnost asi půl milionu ročně. Obchodní společnost I.-C., a. s., přestala opravovat vozidla před jejich vrácením leasingové společnosti a po odchodu obviněného uhradila zhruba 33 tisíc Kč za nadměrné opotřebení. Bylo jí však vráceno 40 tisíc Kč za nevyčerpané kilometry. Toto podstatné ušetření nákladů po změně pravidel ve společnosti učiněných v souvislosti s odchodem obviněného dokládají jí dodaná data. Svědek M. K. ze společnosti ČSOB Leasing, a. s., nadto toho uvedl, že „součástí leasingu je služba údržba a servisní náklady, kdy v měsíčním nájemném je hrazen i pravidelný servis vozidla, kdy se vozidlo přistaví do smluvního servisu, servis požádá o schvalovací číslo opravy, což musí schválit technický tým společnosti ČSOB Leasing, a servis se provede“, pokud jsou však opravy činěny mimo tento balíček, nemusí o nich leasingová společnost podle svědka ani vědět. Z toho vyplývá, že cena takových oprav byla vždy na náklady poškozené. Vznik škody (zmenšení majetku poškozené) je tudíž zcela zřejmý.
33. Dovolatel sice rozporuje existenci obohacení jako znaku objektivní stránky přečinu podvodu, přičemž uvádí, že bez prokázání obohacení a jeho výše nemůže být skutková podstata naplněna, jeho námitky však hmotněprávnímu požadavku dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. neodpovídají.
34. Obohacením se rozumí „neoprávněné rozmnožení majetku (majetkových práv) pachatele nebo někoho jiného, ať již jeho rozšířením nebo ušetřením nákladů, které by jinak byly z majetku pachatele nebo někoho jiného vynaloženy (zachováním majetku)“ [viz ŠÁMAL, Pavel. § 209 (Podvod). In: ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 2657, marg. č. 9.].
35. Obohacení obviněného vyplývá z výše uvedeného. V projednávaném případě soud prvního stupně dospěl podle skutkové věty výroku o vině k závěru, že obviněný se obohatil tím, že bez souhlasu poškozené na její náklady zakoupil pro vlastní potřebu autopříslušenství a taktéž bez souhlasu poškozené a na její náklady nechával provést servisní opravy aut, která poté zakoupil, s cílem za tyto opravy ušetřit vlastní náklady. Je proto zřejmé, že došlo k obohacení obviněného ušetřením jeho nákladů, které by jinak byly z jeho majetku vynaloženy, a tím naplnění předmětného znaku objektivní stránky.
36. Konkrétně lze doplnit, že cena při tzv. odkupu od stolu byla stanovena jako tržní cena vozidla ve stavu podle podmínek sjednaných ve smlouvě. Vzhledem k tomu, že předmětná vozidla měla ve skutečnosti najeto mnohem méně kilometrů, jejich tržní cena byla ve skutečnosti vyšší. Stejně tak obviněný nechal bez souhlasu poškozené provádět před konci leasingové smlouvy opravy těchto vozidel. V úvahu je nutno vzít, že leasingová společnost při převzetí vozidla při standardním ukončení smlouvy rozlišovala (podle podmínek stanovených ve smluvních dokumentech, které obviněný znal, neboť jejich převzetí osobně stvrdil podpisem) mezi vadami přijatelnými a nepřijatelnými, přičemž nájemci vozidla (poškozené) byly účtovány opravy pouze za ty nepřijatelné. Vznik obohacení obviněného je tudíž bezpochybný, neboť za tržní cenu vozidla v horším technickém stavu s vyšším nájezdem kilometrů odkoupil vozidlo v mnohem lepším stavu.
37. Dovolatel namítl, že podle skutkových zjištění zjevně nebylo jeho jednání vedeno úmyslem uvést poškozenou v omyl či zamlčet podstatné skutečnosti. Jak již bylo výše řečeno, ve skutečnosti při formulaci své argumentace nevycházel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně (a potvrzených odvolacím soudem), ale ze své obhajoby. Pokud tyto námitky zároveň podřadil pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., přičemž shledával naplněnou jeho první alternativu, neoznačil, se kterými důkazy mají být skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, ve zjevném rozporu.
38. Své jednání obviněný odůvodňuje dlouhodobě zavedenou praxí ve společnosti. Byť I. V. potvrdila, že se při jejím působení ve společnosti s obviněným domluvili na opravách vozidel před jejich vrácením leasingové společnosti, nelze pominout odlišnost tehdejší situace. Ta spočívala právě v tom, že se vozidla vracela standardním postupem leasingové společnosti. Avšak v době, kdy se obviněný jednání dopustil, existovaly dva výše popsané způsoby vrácení vozidla a obviněný využil v případě vozidel jmenovaných ve výroku rozsudku tzv. odkup od stolu. Nechal tak opravovat vozidla, jejichž technický stav v době ukončení smlouvy leasingová společnost nezjišťovala. Provedení těchto oprav na účet poškozené bylo tudíž nadbytečné a k její škodě, neboť leasingová společnost by navrhla totožnou cenu za odkup od stolu bez ohledu na to, zda byla vozidla opravena či nikoli.
39. Dovolatel dále argumentoval, že provedení oprav bylo v zájmu poškozené společnosti, neboť tím byly ušetřeny náklady za nadměrný odpočet. V reakci postačuje odkázat na bod 30. tohoto usnesení, v němž je připomenuta výpověď svědka Š. K., podle níž společnost od doby, co obviněný odešel, uhradila zhruba 33 tisíc Kč za nadměrné opotřebení, ale bylo jí vráceno 40 tisíc Kč za nevyčerpané kilometry.
40. Stejně tak se nelze ztotožnit s námitkou obviněného, že nákup od stolu neinicioval. Z e-mailové komunikace mezi ním a zaměstnanci leasingové společnosti jednoznačně vyplývá, že se dovolatel zajímal o ceny při odkupu od stolu u konkrétně vybraných vozidel. Krom toho svědek M. K. uvedl, že odkup od stolu probíhal tak, že na základě dopisu, že bude končit smlouva, požádal klient o návrh odkupní ceny, kterou mu poskytli, a pokud klient nabídku akceptoval, tak vozidlo nemusel vůbec vracet. Dodal přitom, že v samotném dopise možnost odkupu od stolu nebyla zmíněna. Tato možnost podle svědka nebyla klientům sdělována žádným dopisem či podobně, stejně tak nebyl uzavírán dodatek ke smlouvě. Stejně tak svědek R. J. uvedl, že obviněný se vždy zajímal o konkrétní vozidla, on sám mu nabídku k odkupu nikdy neposílal. Ze svědeckých výpovědí osob působících u poškozené společnosti (J. O., R. K., Š. K. a další) vyplynulo, že o možnosti odkupu vozidel od stolu nevěděli. Svědek R. K. konkrétně sdělil, že kdyby věděl o odkupu vozidla obviněným od stolu, tak by výfuk opravovat nenechal, neboť oprava byla učiněna proto, aby následně nebyly ze strany ČSOB Leasing účtovány náklady na opravu.
41. Na pravdě se nezakládají ani námitky obviněného ve vztahu k nákupu autopříslušenství. Čestnými prohlášeními zaměstnanců poškozené, která byla předložena soudu prvního stupně, a výpověďmi svědků J. O. a R. K. byla vyvrácena obhajoba obviněného, že k nákupu autopříslušenství dostával pokyn od manažerů poškozené. Dovolatel argumentoval, že podle „výpovědí zaměstnanců poškozené společnosti“ bylo dovybavení vozidel běžné. V reakci lze připomenout závěr soudu prvního stupně, že „svědek K. uvedl, že nikdy nedal žádný pokyn k dovybavení vozidla, svědek K. také uvedl, že se jeho vozidlo žádným způsobem nedovybavovalo. Stejně tak bylo prokázáno, že vozidlo svědka O. bylo již z výroby vybaveno střešním boxem. Jednalo se o manažerské vozidlo, a tudíž měl volnou možnost nakonfigurovat si vůz podle svých představ …“ (viz bod 23. rozsudku). Vzhledem k tomu, že dovolatel nespecifikoval, z jaké výpovědi při své argumentaci vychází, nelze na tuto část jeho námitky reagovat. Závěr soudu prvního stupně je však založen na shodných výpovědích několika svědků z řad poškozené společnosti a nevyvstal žádný důvod o jeho správnosti pochybovat. Skutečnost, že zakoupené příslušenství mohlo být po nějakou dobu uskladněno v prostorách společnosti ničeho nemění na závěru, že ho dovolatel zakoupil bez souhlasu poškozené na její náklady.
42. Dovolatel taktéž vznesl námitky vůči stanovení výše škody. Úvodem odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2009, sp. zn. 5 Tdo 923/2009, jehož právní věta pod bodem II. se sice vztahuje ke škodě způsobené trestným činem, dovolatel však neuvedl, jak se mají závěry odkazovaného rozhodnutí vztahovat k projednávanému případu.
43. Pokud dovolatel namítl, že docházelo k vystavování tzv. souhrnných faktur, kdy jednotlivé faktury zahrnovaly servisní úkony prováděné na vícero vozidlech z vozového parku poškozené a zahrnují rovněž odebraný materiál za delší časové období, neoznačil žádný konkrétní důkaz, z něhož by tento závěr měl vyplývat. Svědek J. D. sice uvedl, že „některé faktury byly hromadné, zejména v případě, že se jednalo o drobnosti. Někdy byly faktury vystavovány i s odstupem času, neboť se vědělo, že se bude opravovat více aut, tudíž se to všechno dalo do jedné faktury“ (viz bod 13. rozsudku soudu prvního stupně), z uvedeného však nevyplývá závěr o rozporu při stanovení výše škody. Z obsahu faktur, které jsou předmětem výroku o vině, je zřejmé označení pouze jedné státní poznávací značky vozidla, na němž byly prováděny opravy (v jiném případě by s ohledem na tímto svědkem popsané vlastnosti informačního systému společnosti Agrotec jistě byly označeny značky všech opravovaných vozidel, i kdyby byly opravy souhrnně na jedné faktuře). Ostatně dovolatel ve své výpovědi označil jako souhrnné faktury pouze dvě z deseti uvedených, přičemž za položky možná se vztahující k jiným vozidlům určil v obou případech defekt kola a dále výměnu oleje, kapaliny a zakoupení koberečků. Přestože lze připustit zahrnutí drobných položek (zmíněných olejů apod.) na fakturu vztahující se k opravě jiného vozidla, tyto nemohou ovlivnit závěr o naplnění kvalifikačního znaku způsobení větší škody.
44. Dovolatel namítl, že součástí faktur je mj. položka demontáže GPS. K té mělo docházet vždy v souvislosti s ukončením leasingové smlouvy a neměla by tak být částka za její provedení započtena do výše způsobené škody. Ani v tomto případě však neoznačil žádný důkaz, z něhož by tento závěr měl vycházet. Studiem předmětných faktur bylo zjištěno, že položka „demontáž GPS“ se nachází na dvou fakturách, a to pod body 3. a 6. výroku o vině (v částkách 1 038,40 Kč a 1 817,20 Kč). Na dalších dvou fakturách je uvedena „montáž GPS“ (faktura pod bodem 2. a 4., v obou případech v částce 1 038,40 Kč), přičemž kód práce je totožný.
45. Obviněný byl uznán vinným přečinem podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, neboť svým jednáním naplnil kvalifikační znak – způsobil větší škodu. Podle výroku o vině způsobil škodu ve výši 200 510,61 Kč, přičemž hranice pro větší škodu je podle § 138 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku 100 000 Kč. Postupoval-li by soud v jeho prospěch a vzal v úvahu všechny čtyři faktury, souhrnná částka (4 932,40 Kč) těchto položek by ani zdaleka nedosahovala výše, jež by mohla ovlivnit závěr, že obviněný svým jednáním způsobil škodu přesahující hranici škody větší.
46. Z výše uvedeného je zřejmé, že tyto námitky dovolatele se zcela minuly s vymezením jím označených dovolacích důvodů, ale nadto by ani v opačném případě nemohly být shledány opodstatněnými.
V. Způsob rozhodnutí
47. Z uvedeného hodnocení dovolání obviněného plyne, že ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., respektive jím označené první alternativě, dovolatel vznesl pouze námitky, které jeho obsahovému vymezení neodpovídaly. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. v rozhodující míře uplatnil námitky, které se s tímto dovolacím důvodem věcně rozešly. Jediná námitka hmotněprávního charakteru, která byla způsobilá obsahově dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. naplnit, nebyla shledána opodstatněnou. Vzhledem k tomu Nejvyšší soud o dovolání obviněného rozhodl způsobem uvedeným v § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., podle něhož Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné.
48. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 17. 7. 2024
JUDr. Ivo Kouřil předseda senátu