6 Tdo 539/2024-173
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 2. 7. 2024 o dovolání, které podala obviněná K. B., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici a Ústavu pro výkon zabezpečovací detence Brno, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. 2. 2024, č. j. 4 To 166/2023-128, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 5 T 123/2023, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné K. B. odmítá.
1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 27. 9. 2023, č. j. 5 T 123/2023-85, byla obviněná K. B. (dále „obviněná“ nebo „dovolatelka“) uznána vinnou přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. zákoníku a přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku, kterých se podle skutkových zjištění soudu prvního stupně dopustila tím, že
dne 9. 1. 2023 v době od 15:15 hodin do 15:45 hodin v Brně na XY před prodejnou OD Albert, odcizila z přední kapsy batohu, který měla J. V. na zádech, dámskou koženou peněženku černé barvy bez hodnoty, ve které se nacházel občanský průkaz, průkaz pojištěnce VZP, platební karta vedená u společnosti ČSOB č. XY, vše vydané na jméno J. V. a finanční hotovost ve výši 900 Kč, čímž poškozené J. V., narozené XY, trvale bytem XY XY, XY Brno, způsobila škodu ve výši 900 Kč, přičemž uvedeného jednání se dopustila přes to, že byla trestním příkazem Městského soudu v Brně ze dne 20. 8. 2020, sp. zn. 89 T 63/2020, s nabytím právní moci dne 17. 9. 2020, odsouzena pro přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), d) tr. zákoníku a přečin neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku, k trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců, s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání 48 měsíců, kdy dne 31. 3. 2022 jí byla zkušební doba prodloužena o 1 rok.
2. Obviněná byla odsouzena za shora popsaný skutek podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců, pro jehož výkon byla podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazena do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněné uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozené J. V. částku ve výši 900 Kč.
3. O odvolání obviněné proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 13. 2. 2024, č. j. 4 To 166/2023-128 (dále i „napadené usnesení“), tak, že je podle § 256 tr. ř. zamítl.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému usnesení odvolacího soudu podala obviněná prostřednictvím svého obhájce Mgr. Pavla Štembroka dovolání, jež opřela o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
5. Obviněná má za to, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů.
6. Obviněná popisuje, že na kamerovém záznamu (který byl proveden k důkazu) není žádným způsobem odcizení peněženky zaznamenáno a nevyplývá z něj, v jakém okamžiku došlo k otevření batohu poškozené. Podle obviněné jsou na kamerovém záznamu tzv. „slepá místa“, v nichž mohlo dojít k odcizení peněženky poškozené. Některá tvrzení soudu považuje za spekulace, pro běh času si některé skutečnosti nepamatuje přesně. Tvrdí, že při podání vysvětlení v dubnu 2023 na ni tlačila policistka D. M. s tím, ať se ke krádeži dozná, že ji nebude držet na policii a pustí ji domů. Obviněná se „nemůže zbavit dojmu“, že na místo, aby soud prvního stupně ctil presumpci neviny, resp. zásadu in dubio pro reo, fakticky přihlédl k jejímu podanému vysvětlení. Je přesvědčena o tom, že z provedených důkazů není nade vší pochybnost prokázána její vina, a že jí soud prvního stupně fakticky dal k tíži její trestní minulost a skutečnost, že se k nařízeným hlavním líčením (podle tvrzení soudu) posléze řádným způsobem nedostavovala.
7. Dovolatelka dodala, že má za to, že odvolací soud měl sám provést důkaz kamerovým záznamem, a že pochybil, pokud přisvědčil zjištěním soudu prvního stupně.
8. Závěrem podaného dovolání obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. 2. 2024, č. j. 4 To 166/2023-128, jakož i rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 27. 9. 2023, č. j. 5 T 123/2023-85, zrušil a podle § 265m tr. ř. rozhodl o jejím zproštění obžaloby. Zároveň navrhla, aby Nejvyšší soud odložil výkon trestu odnětí svobody, který aktuálně vykonává, a to z jejích osobních důvodů.
9. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněné vyjádřil prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), podle něhož nastíněné výtky [pokud je vůbec lze podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.] jsou zjevně nedůvodné.
10. Dovolatelka formálně namítá existenci zjevného rozporu rozhodných skutkových zjištění s provedenými důkazy. O takovýto zjevný rozpor se podle státního zástupce jedná v případě, že skutková zjištění nemají na provedené důkazy žádnou obsahovou návaznost, nevyplývají z nich při žádném logicky přípustném způsobu jejich hodnocení, popř. jsou dokonce pravým opakem skutečného obsahu provedených důkazů. Žádnou takovouto vadu dovolatelka nevytýká. Z hlediska uvedeného dovolacího důvodu jsou bezpředmětná obecná tvrzení, že její vina nebyla provedenými důkazy prokázána, stejně jako spekulace o tom, že soud fakticky přihlížel k jejímu neprocesnímu doznání a závěr o vině učinil na základě její trestní minulosti. Další argumentace dovolatelky spočívá ve vlastním hodnocení obsahu kamerových záznamů, kdy zejména zdůrazňuje, že odcizení peněženky na nich není zaznamenáno.
11. Soud prvního stupně, jakož i soud odvolací (bod 7. odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, bod. 9. odůvodnění rozhodnutí soudu odvolacího), kamerové záznamy naopak považovaly za důkaz usvědčující. Soudy výslovně připustily, že tyto záznamy moment samotného odcizení peněženky nezachycují, dospěly však k závěru, že charakter a průběh jednání obviněné na nich zachycený logicky neumožňuje jiný závěr než ten, že trestné činnosti se dopustila právě ona; záznamy mj. zachycují obviněnou, jak poškozenou pozoruje v prodejně tabáku, následně ji zcela jednoznačně sleduje do prodejny Albert, kterou vzápětí, tedy zjevně bez toho, aniž by cokoli koupila, opouští, přistupuje k odpadkovému koši a odchází, resp. běží na tramvaj.
12. Závěr soudů, podle kterého jediným důvodem, proč obviněná poškozenou následovala do prodejny Albert a ihned z ní odešla, bylo provedení předmětné krádeže, není v žádném logickém rozporu s obsahem kamerových záznamů a dovolatelka se domáhá pouze toho, aby tyto záznamy byly hodnoceny jiným způsobem. Existenci zjevného rozporu rozhodných skutkových zjištění s provedenými důkazy však v žádném případě nelze dovozovat jen z toho, že soudy důkazy hodnotí jiným způsobem, než jaký by odpovídal představám obviněného o správném způsobu hodnocení důkazů.
13. Důkaz kamerovými záznamy byl proveden u hlavního líčení, a pokud nebyl u veřejného zasedání před odvolacím soudem opakován, nelze z této skutečnosti v žádném případě dovozovat existenci tzv. opomenutého důkazu. Dovolatelka opakování tohoto důkazu ani nenavrhovala.
14. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné a učinil tak v neveřejném zasedání, k jehož konání může přistoupit podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. udělil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud případně v neveřejném zasedání učinil i jiné než navrhované rozhodnutí.
III. Přípustnost dovolání a obecná východiska rozhodování
15. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněné je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou, tedy obviněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.).
16. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Nestačí přitom, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován, nýbrž je třeba, aby námitky dovolatelky takovému důvodu také svým obsahem odpovídaly.
17. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).
IV. Důvodnost dovolání
18. Obviněná, jak již plyne z výše uvedeného (část II.), své dovolání založila na tvrzení o naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a to pouze v jeho první variantě. Dovolací soud se proto primárně zaměřil na posouzení toho, zda jí vznesené námitky obsahově odpovídají uplatněnému důvodu dovolání, a poté na posouzení toho, zda jim lze přiznat důvodnost, a zda jsou tudíž způsobilé odůvodnit dovolatelkou požadovanou kasaci napadených rozhodnutí a vydání rozhodnutí, jehož se domáhá.
19. Pro úplnost se připomíná, že k naplnění obviněnou vzneseného dovolacího důvodu dochází podle jejich obsahového vymezení tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.].
20. V úvahu přichází rovněž dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. (jakkoliv obviněnou formálně neuplatněný), který je naplněn tehdy, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř.
IV. Posouzení dovolání
21. Dovolací soud se primárně zaměřil na posouzení toho, zda dovolatelkou vznesené námitky obsahově odpovídají uplatněnému (či jinému) důvodu dovolání.
IV./1. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
22. Dovolatelka sice v souladu se zákonným požadavkem označila dovolací důvod [§ 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.], o něž svůj mimořádný opravný prostředek opřela, avšak jí uplatněné námitky proti postupu soudu prvního stupně, případně soudu odvolacího, uplatněný dovolací důvod nenaplňují.
23. Jakkoliv obviněná formálně argumentovala tím, že „rozhodná skutková zjištění jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů“, v odůvodnění svého dovolání nenamítla žádný podstatný rozpor mezi obsahem provedených důkazů a skutkovými zjištěními (natož rozhodnými). Nezbývá proto než poukázat na judikaturu Ústavního soudu, podle níž „není-li z obsahu dovolacích námitek směřujících do oblasti dokazování a zjišťování skutkového stavu a priori zjevné, že odpovídají hypotéze § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., není Nejvyšší soud povinen sám aktivisticky prověřovat dokazování provedené nižšími soudy a jejich skutkové závěry nad rámec dovolací argumentace, neboť takový postup by byl v rozporu s § 265i odst. 3 tr. ř., který nařizuje Nejvyššímu soudu přezkoumávat napadená rozhodnutí pouze v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání. […] Dovolací důvod podle současného § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. oproti tomu vyžaduje podstatně konkrétnější vymezení, kterých rozhodných skutkových zjištění se dovolatelova námitka týká a v čem konkrétně je spatřován jejich zjevný rozpor s provedenými důkazy a proč jsou tato skutková zjištění podstatná, které důkazy nebyly provedeny a proč byly podstatné, či v čem spočívá procesní nepoužitelnost důkazů, z nichž byly skutkové závěry vyvozeny“ (viz usnesení ze dne 18. 1. 2023, sp. zn. I. ÚS 3298/22).
24. Dovolatelka však v rámci svého dovolání pouze doslovně opakuje své námitky stran skutkových závěrů soudu prvního stupně, které uplatnila v předchozích fázích řízení a s nimiž se soudy obou stupňů důsledně vypořádaly ve svých rozhodnutích. I proto argumenty, kterými polemizuje s hodnocením důkazů soudem prvního stupně nebo s jeho postupem v řízení, lze jen obtížně dovozovat naplnění některého dovolacího důvodu. Nadto se se všemi jejími argumenty logicky a přesvědčivě vypořádal odvolací soud. Opakování již uplatněné obhajoby spočívající v tvrzeném chybném závěru o skutkovém stavu samo o sobě – pokud nejde o zjevný rozpor rozhodných skutkových zjištění a provedených důkazů, pokud skutková zjištění nejsou založena na nepoužitelných důkazech či nejsou podstatné navrhované důkazy opomenuty – nenaplňuje obviněnou vznesený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak ani žádný jiný dovolací důvod upravený § 265b tr. ř.
25. Proces hodnocení důkazů je doménou soudu, jenž je provedl. I odvolací soud může do hodnocení soudu prvního stupně zasáhnout zcela výjimečně, a to v případech, kdy nepostupoval v souladu s trestním řádem, zejména pak zásadou volného hodnocení důkazů. Tím spíš je omezená pozice Nejvyššího soudu, který rozhoduje o mimořádném opravném prostředku, neboť při svém rozhodování (i vzhledem k zákonné úpravě – viz § 265o odst. 2 tr. ř.) zpravidla žádné dokazování a tím ani vlastní hodnocení důkazů neprovádí. Do hodnocení důkazů provedených obecnými soudy není zásadně oprávněn zasahovat. Důvodem k zásahu je až stav, kdy hodnocení důkazů a tomu přijaté skutkové závěry jsou výrazem zjevného faktického omylu či excesu logického (vnitřního rozporu), a tím vybočují ze zásad spravedlivého procesu. K takovému zjevnému pochybení soudů nižších stupňů v posuzované věci nedošlo. Soudy obou stupňů logicky vysvětlily své skutkové závěry a dovolací soud neshledává žádný (natož podstatný) rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první variantě tedy ani argumentace dovolatelky neobsahuje, ani není dán.
26. Uvedený dovolací důvod nenaplňuje ani spekulace obviněné o tom, že „se nemůže zbavit dojmu“, že soud prvního stupně vycházel z jejího přiznání učiněného v rámci podaného vysvětlení. Tomuto názoru dovolací soud nemůže přisvědčit, když přímo z rozsudku soudu prvního stupně se podává, že si soud je vědom toho, že výpověď obviněné z přípravného řízení není procesně použitelná a vychází tedy pouze z její výpovědi u hlavního líčení v řízení před soudem. Z žádné skutečnosti obsažené v rozsudku (či v usnesení odvolacího soudu) nelze dovozovat, že přesvědčení soudu prvního stupně o skutkovém stavu bylo založeno na podaném vysvětlení obviněné z přípravného řízení. Naopak soud prvního stupně logicky hodnotí a pracuje s důkazy zákonně provedenými v řízení před soudem.
27. Druhou a třetí variantu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (nezákonné či opomenuté důkazy) dovolatelka v rámci svého dovolání ani formálně nezmiňuje. Neoznačuje totiž žádný z důkazů za nezákonný (nezákonně získaný či nezákonně provedený), ani neoznačuje žádný z důkazů za navržený a nedůvodně neprovedený. Za označení „opomenutého důkazu“ nelze považovat námitku obviněné, že „odvolací soud měl sám provést důkaz kamerovým záznamem“, když je zřejmé, že tento důkaz byl součástí důkazního řízení a byl proveden v řízení před soudem prvního stupně (nejde tedy o neprovedený důkaz) a zároveň odvolací soud z tohoto důkazu nevyvozuje odlišné skutkové závěry oproti soudu prvního stupně, aby bylo nutné, aby důkaz zopakoval ve smyslu § 259 odst. 3 tr. ř.
28. Lze tedy uzavřít, že dovolatelčina argumentace neodpovídá žádné variantě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
IV./2. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
29. K případné aplikaci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. lze konstatovat pouze tolik, že dovolatelka sama tímto dovolacím důvodem neargumentuje. Přesto Nejvyšší soud považuje za nutné alespoň konstatovat, že pokud by byl naplněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve vztahu k rozsudku soudu prvního stupně, pak by přicházel v úvahu dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. ve vztahu k usnesení soudu druhého stupně v jeho druhé variantě [bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g), přestože v řízení mu předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l)]. Ke zjištění, že by v řízení před soudem prvního stupně byl dán dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř., však dovolací soud z důvodů výše vyložených nedospěl, resp. dospěl k závěru, že dovolatelkou uplatněné námitky ani žádnému dovolacímu důvodu neodpovídají. Proto námitky obviněné neodpovídají ani dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. tím spíše, že sama tento dovolací důvod ani neuplatňuje.
V. Způsob rozhodnutí
30. Z výše uvedeného hodnocení plyne, že obviněná ve svém dovolání uplatnila výhradně námitky, které neodpovídaly jí zvolenému (ani jinému) dovolacímu důvodu. Nebylo taktéž shledáno pochybení ve formě porušení práva na spravedlivý proces vyžadující kasaci napadeného rozhodnutí. Vzhledem k tomu Nejvyšší soud o tomto dovolání rozhodl způsobem uvedeným v § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.
31. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah jeho odůvodnění, odkazuje se na § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.
32. Pokud obviněná ve svém dovolání požádala, aby předseda senátu soudu prvního stupně přerušil výkon trestu odnětí svobody, pak je třeba uvést, že se z její strany jednalo o podnět, nikoli o návrh, o němž by bylo nutné učinit formální rozhodnutí. Takový návrh na přerušení výkonu rozhodnutí (o němž musí být formálně rozhodnuto) může totiž se zřetelem k ustanovení § 265h odst. 3 tr. ř. podat Nejvyššímu soudu pouze předseda senátu soudu prvního stupně, což se však v daném případě nestalo. Předseda senátu Nejvyššího soudu důvody pro přerušení výkonu rozhodnutí neshledal. Za této situace nebylo zapotřebí o podnětu obviněné k předmětnému postupu rozhodnout samostatným (negativním) výrokem (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 3. 2014, sp. zn. I. ÚS 522/14).
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 2. 7. 2024
JUDr. Ivo Kouřil předseda senátu
Vypracoval: Mgr. Martin Lýsek