Podle § 228 odst. 1 tr. řádu byla obviněné uložena povinnost nahradit V. z. p. v K. škodu ve výši 3.379,46 Kč.
Proti tomuto rozsudku Okresního soudu v Klatovech podali odvolání obviněná i státní zástupce. Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 27. 8. 2002, sp. zn. 9 To 240/2002, oba opravné prostředky podle § 256 tr. řádu zamítl jako nedůvodné.
Proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 8. 2002, sp. zn. 9 To 240/2002, podala obviněná dne 29. 10. 2002 prostřednictvím svého obhájce JUDr. J. Š. dovolání, které bylo doručeno Okresnímu soudu v Klatovech dne 1. 11. 2002. Dovolací důvod spatřuje v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném hmotněprávním posouzení a dále v § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, neboť bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti usnesení, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí.
Obviněná v odůvodnění dovolání uvádí, že soud prvého stupně měl k dispozici 2 posudky z oboru psychiatrie a psychologie týkající se příčetnosti obviněné v době činu, které měly rozdílné závěry. Při opětovném projednávání věci před Okresním soudem v Klatovech bylo dokazování doplněno výslechy některých svědků a znalců. Znalci MUDr. V. i MUDr. V. Ch. CSc. svoje závěry znaleckého posudku dokázali obhájit. Soud prvého stupně přesto tyto závěry neakceptoval a znovu rozhodl se stejnými závěry jako v předešlém rozsudku. Obhajoba se domnívá, že otázka příčetnosti obviněné, která je základní otázkou trestní odpovědnosti v této věci, nebyla řádně objasněna. Obviněná proto navrhla, aby byl zpracován posudek ústavu, popř. revizní posudek. Pokud Krajský soud v Plzni provedení důkazu, který měl bez jakýchkoli pochybností objasnit otázku příčetnosti, zamítl, pak nerozhodl správně, protože měl postupovat v souladu s ustanovením § 2 tr. řádu a vzít v potaz citovaný posudek, který svědčí v její prospěch a obviněnou obžaloby v plném rozsahu zprostit.
Navrhla v závěru dovolání, aby Nejvyšší soud České republiky podle § 265k odst. 1 tr. řádu napadené usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 8. 2002, sp. zn. 9 To 240/2002 zrušil a přikázal podle § 265l odst. 1 tr. řádu Krajskému soudu v Plzni věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout, a zároveň nařídil, aby ji soud projednal a rozhodl v jiném složení senátu.
Nejvyšší státní zástupce, jemuž bylo dovolání doručeno ve smyslu § 265h odst. 2 tr. řádu se k dovolání nevyjádřil.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda nejsou dány důvody pro odmítnutí dovolání ve smyslu § 265i odst. 1 tr. řádu a shledal, že v posuzované věci je dovolání přípustné, bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Dále zkoumal, zda je dovolání důvodné. Dále § 265b odst. 1 tr. řádu lze dovolání podat, jen je-li tu některý z důvodů uvedených v písm. a) – l), pokud není dán důvod podle § 265b odst. 2 tr. řádu (uložení trestu odnětí svobody na doživotí), přičemž podle § 265f odst. 1 tr. řádu je třeba v dovolání mimo jiné vymezit i důvod dovolání s odkazem na § 265b odst. 1 písm. a) až l), příp. odst. 2 tr. řádu. Jak zjistil Nejvyšší soud z obsahu shora citovaného opravného prostředku, obviněná této povinnosti v podaném dovolání formálně dostála, neboť v něm na počátku uvádí důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a v § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, tedy že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. V tomto směru však nejsou žádná pochybení soudu v napadeném rozhodnutí vytýkána. Celé dovolání se týká zejména údajného nesprávného hodnocení důkazů ze strany soudů, provedených k objasnění příčetnosti obviněné v době činu a rozporu mezi těmito důkazy, jenž měl být odstraněn v souladu s důkazními návrhy dovolatelky. V návaznosti na to namítá nedostatečně zjištěný skutkový stav věci v otázce příčetnosti obviněné.
Z vymezení důvodů dovolání zakotvených v ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu vyplývá, že důvodem dovolání nemůže být nesprávné skutkové zjištění, i když to zákon výslovně nestanoví, vzhledem k tomu, že právní posouzení skutku i jiné hmotněprávní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozhodnutí. Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkového stavu věci zjištěného soudem prvního stupně a v návaznosti na něj zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů.
Z vymezení obsahu dovolání v ustanovení § 265f odst. 1 a 2 tr. řádu a zejména ze znění ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu je třeba dovodit, že z hlediska § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání obsažen a odůvodněn.
V konkrétním případě pro důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu platí, že musí být v dovolání (materiálně i fakticky) podložen konkrétními nedostatky spočívajícími v právním posouzení skutku. Zákon neumožňuje, aby v dovolání bylo poukazováno na pochybnosti o správnosti skutkových zjištění soudu I. stupně a v návaznosti na to i soudu II. stupně s potřebou důkazy opakovat, provádět důkazy nové nebo jinak hodnotit ty, které byly již provedeny.
Pod dovolací důvod dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu dovolatelka však ve svém opravném prostředku podřazuje požadavek na doplnění dokazování vztahující se k posouzení otázky její příčetnosti v době spáchání skutku, eventuelně jiného hodnocení již dříve zajištěných a před soudem prvního stupně provedených znaleckých posudků.
Ve skutečnosti se proto nedomáhá nápravy v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném jeho hmotněprávním posouzení, ale vyjadřuje jím pochybnosti o správnosti skutkových zjištění, způsobu, jímž byly provedené důkazy hodnoceny, a také navrhuje dokazování o nový důkaz doplnit. Její požadavky nesměřují k tomu, aby byla sjednána náprava v právním posouzení skutku. O tom se v jí podaném opravném prostředku vůbec nehovoří. Naopak nápravu vyžaduje ve vztahu k rozsahu provedeného dokazování a ke způsobu, jímž byly důkazy soudem prvního stupně hodnoceny. Tyto důvody však v ustanovení § 265b tr. řádu pro podání dovolání zakotveny nejsou. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu tudíž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5 tr. řádu ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení jednotlivých důkazů podle § 2 odst. 6 tr. řádu. To odpovídá skutečnosti, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem, kde nelze znovu vytvářet či zásadně měnit skutková zjištění.
Je proto třeba postupovat podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu a podané dovolání odmítnout, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu.
Obviněná v písemném podání zmínila rovněž důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, aniž by z obsahu podání vůbec bylo zřejmé, v čem chce tento dovolací důvod spatřovat. Důvodem dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu. Uvedený dovolací důvod dopadá na ty případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku odvolacím soudem nebo nadřízeným orgánem bez věcného přezkoumání věci a procesní strana tak byla zbavena práva přístupu ke druhé instanci. Smyslem tohoto dovolacího důvodu tedy je umožnit oprávněné osobě, aby se domohla přezkoumání věci v řádném přezkumném řízení, které nebylo provedeno, ačkoliv procesní podmínky pro toto řízení byly splněny.
Za těchto předpokladů důvodem dovolání nemůže být zamítnutí odvolání ve smyslu § 256 tr. řádu (odvolací soud shledá, že odvolání není důvodné), neboť postup podle tohoto ustanovení lze použít až po splnění přezkumné povinnosti odvolacího soudu, zakotvené v ustanovení § 254 odst. 1 tr. řádu. Z uvedeného vyplývá, že takový dovolací důvod nepřichází v dané věci v úvahu, neboť odvolací soud rozhodl ve veřejném zasedání po věcném přezkoumání věci, takže obviněná nebyla zbavena práva přístupu ke druhé instanci. Vzhledem ke všem těmto zjištěním, je zjevné, že dovolání z tohoto důvodu je pouze formálně citováno. Dovolatelka jím zastírá svůj hlavní požadavek na přezkoumání řízení po jeho skutkové stránce ve snaze vymoci si zajištění a provedení nového důkazu, který by měl sloužit k jinému hodnocení její příčetnosti.
Z toho vyplývá, že pokud soud druhého stupně přezkoumával rozhodnutí uvedené v § 265a odst. 2 písm. a) - g) tr. řádu na podkladě řádného opravného prostředku věcně a vzhledem k tomu, že neshledal takový opravný prostředek důvodným, zamítl jej podle § 256 tr. řádu lze zmíněný dovolací důvod uplatnit jen tehdy, je-li řízení předcházející napadenému rozhodnutí zatíženo vadami, které jsou ostatními dovolacími důvody uvedenými v ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) - k) tr. řádu.
Pokud obviněná ve svém podání uplatnila důvod dovolání dle § 265b odst. 1 písm. g) a § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, existenci zákonem předpokládaných vad jen formálně konstatuje, když fakticky je opírá o skutkové vady, protože soudům obou stupňů vytýká především pochybení při hodnocení provedených důkazů.
Vzhledem ke všem uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud dovolání obviněné Ing. J. S. podané proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 8. 2002, sp. zn. 9 To 240/2002, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Klatovech ze dne 26. 2. 2002, sp. zn. 2 T 32/2001, podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v § 265b tr. řádu .
O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodoval v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. ledna 2003
Předseda senátu:
JUDr. Zdeněk Sovák
Vypracovala:
JUDr. Milada Kodysová