Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. lze dovolání podat jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž by byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) § 265b odst. 1 tr. ř. Obviněná uplatnila důvod dovolání uvedený v druhé alternativě.
Z takto zákonem vymezeného dovolacího důvodu [§ 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.] vyplývá, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení důkazů provedených v předcházejícím řízení. V rámci tohoto dovolacího důvodu je možné namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo že nešlo o žádný trestný čin. Rovněž lze uplatnit i vady spočívající v jiném hmotně právním posouzení. Důvody dovolání jsou koncipovány v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. tak, že v dovolání není možno namítat vady, které se týkají skutkových zjištění včetně úplnosti dokazování a hodnocení důkazů, neboť právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozhodnutí a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. Tento názor lze jednoznačně dovodit právě s ohledem na jednotlivé důvody dovolání popsané v citovaném zákonném ustanovení.
Obviněná uplatnila výhradu, že nebyl naplněn znak skutkové podstaty trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. vztahující se k neoprávněnosti jejího jednání („…neoprávněně jinak jinému opatří přípravek obsahující omamnou a psychotropní látku a prekursor…“), což je námitka týkající se hmotně právního posouzení, která by mohla založit dovolací důvod podle § 265 odst. 1 písm. g) tr. ř., pokud by byla důvodná. Stejnou povahu má i námitka, že skutková věta výroku rozsudku soudu prvního stupně neobsahuje takové skutečnosti, které by umožňovaly právní závěr o zavinění ve formě úmyslu.
Návykové látky a přípravky je obsahující mohly v tomto případě být použity pouze k terapeutickým účelům ve smyslu § 3 odst. 2 zák. č. 167/1998 Sb., o návykových látkách. Obviněná jako praktická lékařka byla oprávněna výše uvedené léky předepisovat způsobem a v rozsahu, který by byl v souladu s medicínskou indikací, v množství, které by mělo podklad v objektivních nálezech pacientů a formou, která by byla v souladu s platnými pravidly. Ze skutkových zjištění, které učinil soud prvního stupně, zejména ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství a toxikologie, je zřejmé, že obviněná předepisovala pacientům léky bez medicínské indikace, v neúměrně vysokém množství, které nemělo racionální podklad v objektivních nálezech, přičemž způsob léčby nebyl obvyklý, množství předepsaných léků se vymykalo obvyklým postupům a bylo zjevně nadměrné, přičemž lékařka specialistka doporučila jiné léky např. u E.
C., nebo byly předepisovány léky, které v doporučené medikaci z nemocnice nebyly uvedeny např. u J. R. K takovému způsobu předepisování léků již obviněná oprávněna nebyla, protože takový způsob předepisování léků, obsahujících omamnou a psychotropní látku a prekursor, se vymyká všem platným předpisům, pokud jde o četnost preparátů. S poukazem na uvedené skutečnosti byla námitka obviněné týkající se neoprávněnosti jejího jednání shledána neopodstatněnou.
Obviněná rovněž namítala, že nebyla naplněna subjektivní stránka trestných činů, resp. že skutková věta výroku rozsudku neobsahuje takové skutečnosti, které by umožňovaly právní závěr o zavinění ve formě úmyslu. Zavinění vyjadřuje vnitřní vztah pachatele k následku svého jednání. Na zavinění a jeho formu lze usuzovat ze všech konkrétních okolností případu, za kterých ke spáchání trestného činu došlo a ze všech významných důkazů, včetně doznání obviněného, pokud existuje. Nelze proto jen ze skutečnosti, že obviněný popírá zavinění, jak to bylo v případě obviněné MUDr. J. K., vyvodit, že zjištění zavinění a jeho formy nepřichází v úvahu. Zavinění lze zjistit i na podkladě jiných důkazů, nejenom z doznání obviněného. Může to být i určité chování pachatele, neboť i jednání je projevem jeho vůle. U obviněné to bylo právě výše uvedené jednání a okolnosti, za kterých trestné činy spáchala, ze kterých učinil soud prvního stupně závěr, že jednala zaviněně, minimálně v nepřímém úmyslu. S tímto závěrem se ztotožnil i soud odvolací, který v odůvodnění svého rozhodnutí (str. 3) rozvedl skutkový stav týkající se zavinění, když vyjádřil, že obviněná věděla, že pokud předepisuje zmíněné léky v tak velkém množství, pak je osoby jímž byly předepisovány, mohou zneužít, když jinak u nich neshledávala žádnou závislost. Stejný závěr lze učinit i z toho, že nepředepisovala vůbec léky doporučené specialistou. Všechny zmíněné okolnosti podle odvolacího soudu svědčí minimálně o nepřímém úmyslu. Z výše uvedeného vyplývá, že soudy dovodily ze skutkových zjištění závěr, že obviněná věděla, že svým jednáním může způsobit následek spočívající v ohrožení chráněných zájmů, který nastává ze zneužívání návykových látek jiných než alkoholu a pro případ, že jej způsobí, s tím byla přinejmenším srozuměna.
Ve světle shora rozvedených skutečností je zřejmé, že relevantní námitky, které v dovolání obviněná uplatnila, nemohou obstát, a proto Nejvyšší soud konstatuje, že popisu skutku, jak je uveden ve výroku o vině v rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 16. 9. 2003, sp. zn. 5 T 138/2003, v němž Krajský soud v Ostravě neshledal žádné závady a s nímž se ve svém usnesení ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. 5 To 950/2003, ztotožnil, odpovídá použitá právní kvalifikace. Z obsahu dovolání a po porovnání z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je patrno, že s uplatněnými námitkami se již náležitě vypořádaly ve svých rozhodnutích soudy prvního i druhého stupně.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§ 265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání obviněné MUDr. J. K. odmítl jako zjevně neopodstatněné a rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání konaném ve smyslu § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř., aniž byl oprávněn postupovat podle § 265i odst. 3, 4 tr. ř.
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 26. května 2004
Předseda senátu:
JUDr. Jiří Horák
Vypracoval:
JUDr. Jiří Šoukal