U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 30.
června 2010 dovolání, které podal obviněný M. P., proti rozsudku Krajského
soudu v Ostravě ze dne 28. 8. 2009, sp. zn. 4 To 179/2009, jako soudu
odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 2
T 81/2009, a rozhodl t a k t o :
Podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. se rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 28.
8. 2009, sp. zn. 4 To 179/2009 a rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne
2. 6. 2009, sp. zn. 2 T 81/2009, z r u š u j í . Současně se zrušují další
rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně,
k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Novém Jičíně p ř i k a z u j
e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 2. 6. 2009, sp. zn. 2 T
81/2009, byl obviněný M. P. uznán vinným, že:
dne 13. 12. 2008 v době od 18.05 do 18.20 hod v O. na S. M., okr. N. J., v
šestém nadzemním podlaží bytového domu, který náleží do vlastnictví Bytového
družstva v O., se sídlem O., N., s cílem způsobit škodu své bývalé přítelkyni
N. B., bydlící spolu s nezletilým synem na základě nájemní smlouvy v bytě
majitelky J. B., páčením pomocí šroubováku vytvořil mezi uzamčenými vstupními
dveřmi bytu a prahem dveřního otvoru mezeru a polil vstupní dveře bytu
benzínem tak, aby dosáhl zatečení benzínu na podlahu předsíně bytu za vstupními
dveřmi a zapálením benzínu založil požár, který se rozšířil na bytové zařízení
předsíně bytu, a tak způsobil J. B. znehodnocením stavebního zařízení bytu
škodu ve výši nejméně 50.745,- Kč, zakouřením chodby domu a poškozením zařízení
domu Bytovému družstvu v O. škodu ve výši 38.015,- Kč, zničením části oděvních
svršků a bytových doplňků uložených v bytě N. B. škodu ve výši nejméně 27.940,-
Kč, poškozením bytu M. Č. v pátém podlaží domu škodu ve výši 2.400,- Kč,
přičemž včasným zásahem jednotky hasičského záchranného sboru byl uchráněn
majetek v hodnotě nejméně 500.000,- Kč a také uchráněny životy a zdraví osob
bydlících v domě.
Takto zjištěný skutek soud prvního stupně právně kvalifikoval jako
trestný čin obecného ohrožení podle § 179 odst. 1 tr. zák. a obviněného
odsoudil podle § 179 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání tří let,
pro jehož výkon jej podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařadil do věznice s
ostrahou. Podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák. uložil obviněnému trest
propadnutí věci, která je specifikována na str. 2 rozhodnutí.
Podle § 228 odst. 1 tr. ř. a § 229 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o uplatněných
nárocích poškozených subjektů na náhradu škody.
Vůči konstatovanému rozsudku podali odvolání obviněný M. P.a v jeho neprospěch
státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Novém Jičíně.
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě dne 28. 8. 2009, sp. zn. 4 To 179/2009,
bylo rozhodnuto:
I. Podle § 258 odst. 1 písm. e), f), odst. 2 tr. ř. byl z podnětu odvolání
obviněného napadený rozsudek zrušen ve výroku o způsobu výkonu trestu a ve
výrocích o náhradě škody učiněných podle § 228 odst. 1 tr. ř. ve vztahu k
poškozeným N. B. a J. B.
II. Za podmínek ustanovení § 259 odst. 3 tr. ř. byl obviněný podle § 39a odst.
3 tr. zák. zařazen pro výkon trestu do věznice s dozorem.
Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozené
J. B., škodu ve výši 47.147,50 Kč. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená
N.B., odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech
občanskoprávních.
III. V ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek nezměněn.
IV. Podle § 256 tr. ř. bylo odvolání státního zástupce zamítnuto.
Citovaný rozsudek odvolacího soudu (výroky pod body I., II. a III.) napadl
obviněný M.P. prostřednictvím obhájce dovoláním, které opřel o dovolací důvod
zakotvený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle jeho názoru rozhodnutí spočívá
na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním
posouzení.
Obviněný shrnul dosavadní soudní řízení. Uvedl, že vytýkané jednání po skutkové
stránce od počátku trestního řízení doznal. V odvolání však prezentoval výhrady
k popisu skutku, ve kterém chybí, že se po opakovaném zvonění přesvědčoval, že
se v poškozeném bytě nikdo nenachází. Konstatoval, že tato skutečnost je
důležitá pro dovození eventuálního úmyslu spáchat daný trestný čin. Namítl, že
ani popis skutku, a to v podobě ustálené okresním soudem, neumožňuje uznání
viny předmětným trestným činem. Pokud tak soudy učinily, dopustily se
nesprávného právního posouzení.
Dále obviněný připomněl, jak je trestný čin obecného ohrožení podle § 179 odst.
1 tr. zák. vymezen v zákoně. Poznamenal, že soudy obou stupňů dospěly k názoru,
že úmyslně vydal lidi v nebezpečí smrti nebo těžké újmy na zdraví a cizí
majetek v nebezpečí škody velkého rozsahu, když oproti popisu skutkové podstaty
v předmětném ustanovení trestního zákona použily namísto spojky nebo spojku a.
Vytkl, že tomuto právnímu hodnocení neodpovídá skutková věta. Podle § 89 odst.
11 tr. zák. se škodou velkého rozsahu rozumí škoda dosahující nejméně
5.000.000,- Kč. Tato částka se však ve skutkové větě napadeného rozhodnutí
neobjevuje. Namísto toho se zde hovoří o uchránění majetku v hodnotě nejméně
500.000,- Kč, což je hranice značné škody, nikoliv škody velkého rozsahu. Podle
obviněného soudy obou stupňů nevedly k prokázání hodnoty ohroženého majetku
žádné dokazování. Připomněl, že k naplnění skutkové podstaty daného trestného
činu postačí pouze jediná z uvedených hodnot, tj. buď ohrožení života a zdraví
osob nebo majetku velkého rozsahu. Dodal, že soudy bezdůvodně spojily obě
podmínky a navíc shledaly naplnění obou, přestože to z popisu skutku nevyplývá.
Naplnění jedné či obou podmínek trestní odpovědnosti je faktorem ovlivňujícím
nebezpečnost činu pro společnost a následné úvahy soudu o druhu a výměře
ukládaného trestu. Obviněný vyslovil přesvědčení, že reálné nebezpečí nehrozilo
ani osobám, tím méně počtu nejméně sedmi osob, kterýžto počet je podle
judikatury nutný k naplnění skutkové podstaty daného trestného činu. Dodal, že
ani k počtu ohrožených osob soudy nevedly žádné dokazování, přičemž jeho
tvrzení, že se opakovaně přesvědčoval, zda v napadeném bytě nikdo není,
zůstalo nevyvráceno. V návaznosti na uvedené skutečnosti dovodil, že jeho
jednání naplňuje pouze znaky trestného činu poškozování cizí věci podle § 257
odst. 1, 2 tr. zák.
Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil v napadeném rozsahu
rozsudek odvolacího soudu a přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí,
eventuálně, aby po zrušení napadeného rozsudku sám jej uznal vinným trestným
činem poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1, 2 tr. zák. a uložil mu
přiměřený trest odnětí svobody podmíněně odložený na přiměřenou zkušební dobu,
případně se stanovením dohledu. Současně navrhl, aby při rozhodování o vazbě
nebyly u jeho osoby shledány důvody vazby, neboť v původním řízení pobýval na
svobodě a ani z jeho jednání po právní moci napadeného rozhodnutí nelze vazební
důvody dovodit.
K dovolání se ve smyslu ustanovení § 265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně
vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, který připomněl
dosavadní průběh trestního řízení ve věci a vznesené dovolací námitky.
Státní zástupce konstatoval, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g)
tr. ř. slouží k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud spočívají v
nesprávném právním posouzení skutku nebo v jiném nesprávném hmotně právním
posouzení. V rámci tohoto dovolacího důvodu nelze vytýkat nesprávnost nebo
neúplnost skutkových zjištění, popř. nesprávnost hodnocení důkazů soudy (§ 2
odst. 5, 6 tr. ř.). V návaznosti na to označil tvrzení obviněného, že se
opakovaně přesvědčoval o tom, že se v předmětném bytě žádné osoby nenacházejí,
za námitku skutkového charakteru, která deklarovanému dovolacímu důvodu
obsahově neodpovídá. Dodal, že požár byl založen ve vícepodlažním bytovém domě,
a tato okolnost sama o sobě by existenci zákonných znaků trestného činu
obecného ohrožení podle § 179 odst. 1 tr. zák. nevylučovala. Ostatní námitky
obviněného shledal jako odpovídající uplatněnému dovolacímu důvodu a označil je
za částečně důvodné.
Dále státní zástupce poukázal na vymezení trestného činu obecného ohrožení v
ustanovení § 179 odst. 1 tr. zák. Připomněl, že úmyslným vydáním lidí v
nebezpečí smrti nebo těžké újmy na zdraví se podle dlouhodobé rozhodovací praxe
soudů rozumí ohrožení nejméně sedmi osob. Za škodu velkého rozsahu je třeba
považovat škodu ve výši nejméně 5.000.000,- Kč (§ 89 odst. 11 tr. zák.). Obecné
nebezpečí vzniká tehdy, když nebezpečí v zákoně uvedené povahy a intenzity
hrozí bezprostředně. Pro stav obecného ohrožení, i když k poruše nemusí vůbec
dojít, je typická živelnost a neovladatelnost průběhu událostí, při nichž vznik
poruchy je závislý na nahodilých okolnostech, vymykajících se vlivu pachatele i
ohrožených osob. Státní zástupce uvedl, a to v obecné rovině, že úmyslným
založením požáru ve vícepodlažním bytovém domě může pachatel spáchat trestný
čin obecného ohrožení podle § 179 odst. 1 tr. zák. Nemusí však tomu být
„automaticky“, např. kdyby šlo o starší dům v nedobrém technickém stavu, o dům
z části neobydlený apod. Zdůraznil, že z vymezení skutku v tzv. skutkové větě a
ani z odůvodnění soudních rozhodnutí jednoznačně nevyplývá existence zákonných
znaků uvedeného trestného činu.
Ve vyjádření k dovolání státní zástupce vyslovil souhlas s tvrzením obviněného,
že z popisu skutku nevyplývá, že vydal cizí majetek v nebezpečí škody velkého
rozsahu, což je zřejmé z údajů o skutečně způsobených škodách ve výši cca
120.000,- Kč a o uchráněném majetku v hodnotě nejméně 500.000,- Kč. Jakékoli
další údaje k výši hrozící škody, např. údaje o hodnotě celého domu, popř. o
hodnotě bytů nacházejících se v blízkosti napadeného bytu č. 16 a jejich
zařízení, nevyplývají ani z odůvodnění soudních rozhodnutí. Jednoznačně není
zřejmá ani okolnost, že obviněný vydal v nebezpečí nejméně sedm osob. Z popisu
předmětného domu v protokolu o ohledání místa činu, jak je citován na str. 4 v
rozsudku prvostupňového soudu (ostatně i z toho, že napadený byt měl č. 16),
lze činit závěr, že v předmětném domě se nacházel větší počet bytů. Ze soudních
rozhodnutí však nevyplývají žádné údaje o tom, kolik bytů bylo obsazeno, kolik
osob v domě bydlelo a zejména o tom, kolik osob se zde v inkriminované době
aktuálně zdržovalo. Posledně citovaný údaj ostatně není zmíněn ani ve vztahu k
napadenému bytu. Pouze z výpovědi N. B., jež je reprodukována v odůvodnění
rozhodnutí soudu prvního stupně, lze usuzovat, že v tomto bytě se v kritické
době nikdo nenacházel.
Podle státního zástupce ze soudních rozhodnutí navíc nevyplývá, zda a v jakém
rozsahu bezprostředně hrozilo nebezpečí rozšíření požáru založeného v bytě v
posledním nadzemním podlaží na další části domu, popř. zda hrozilo poškození
zdraví obyvatel domu kouřovými zplodinami i v těch částech domu, které by
požárem bezprostředně zasaženy nebyly. V odůvodnění rozhodnutí okresního soudu
je pouze reprodukován obsah odborného vyjádření k požáru ze dne 13. 12. 2008,
kde je však toliko popisována situace na místě požáru a průběh zásahu hasičů; k
hrozícím následkům je opět uveden pouze údaj o uchráněných hodnotách zhruba ve
výši 500.000,- Kč, což možnost rozšíření požáru na celý dům nebo jeho větší
část spíše zpochybňuje.
Závěrem vyjádření státní zástupce zdůraznil, že skutková zjištění obsažená v
tzv. skutkové větě a v odůvodnění soudních rozhodnutí neodpovídají znakům
trestného činu obecného ohrožení podle § 179 odst. 1 tr. zák. Současně se
neztotožnil s názorem odvolacího soudu, který „neshledal rozumný důvod“ (str. 4
rozsudku) k jakékoli úpravě skutkové věty. S poukazem na popsané skutečnosti
navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského
soudu v Ostravě ze dne 28. 8. 2009 sp. zn. 4 To 179/2009 i rozsudek Okresního
soudu v Novém Jičíně ze dne 2. 6. 2009 sp. zn. 2 T 81/2009 a podle § 265l odst.
1 tr. ř. přikázal soudu prvního stupně věc v potřebném rozsahu znovu projednat
a rozhodnout. Současně navrhl, aby v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm.
b) tr. ř. učinil rozhodnutí v neveřejném zasedání. Pro případ, že by dovolací
soud shledal podmínky pro jiné rozhodnutí, vyslovil souhlas (§ 265r odst. 1
písm. c) tr. ř.) s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) při posuzování mimořádného
opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněného M. P. je přípustné
[§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§ 265d
odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání
učinit (§ 265e odst. 1, 2, 3 tr. ř.).
Protože dovolání je možné podat pouze z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo
nutno dále posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný
zákonem stanovený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který
lze aplikovat v případě, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním
posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V rámci citovaného důvodu dovolání je možno namítat, že skutek, jak byl v
původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný
čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle
těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné
nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky
nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné
skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva (např. občanského,
obchodního, trestního apod.). Z dikce ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat
pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp.
zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03 a sp. zn. III.
ÚS 3272/2007). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat
úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů.
Při rozhodování vychází z konečného skutkového zjištění soudu prvního
eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje
správnost aplikovaného hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění
nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v
závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů.
Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry
může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§ 259 odst. 3, § 263
odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k
přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn
přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a
bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov.
omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.).
Z popsaných důvodů je nutno označit za irelevantní námitky obviněného M. P.,
pokud v mimořádném opravném prostředku vytýká, že soudy nevedly žádné
dokazování stran hodnoty ohroženého majetku i počtu ohrožených osob a
nevypořádaly se s jeho tvrzením, že se opakovaně přesvědčoval, že v předmětném
bytě nikdo není. Jak již bylo výše uvedeno, v tomto směru nelze v dovolacím
řízení napadená rozhodnutí přezkoumávat.
Obviněný v dovolání rovněž v podrobnostech tvrdí, že z vymezení skutku v tzv.
skutkové větě ani z odůvodnění soudních rozhodnutí nevyplývá existence
zákonných znaků, z nichž by bylo možno usuzovat na trestný čin obecného
ohrožení podle § 179 odst. 1 tr. zák. Tato námitka uplatněný důvod dovolání
podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obsahově naplňuje.
Jelikož Nejvyšší soud neshledal některý z důvodů pro odmítnutí dovolání podle §
265i odst. 1 tr. ř., přezkoumal podle § 265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a
odůvodněnost výroků napadeného rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, v
rozsahu a z důvodů relevantní námitky uvedené v dovolání, jakož i řízení
napadené části rozhodnutí předcházející, přičemž dospěl k následujícím závěrům.
Trestného činu obecného ohrožení podle § 179 odst. 1 tr. zák. se dopustí ten,
kdo úmyslně vydá lidi v nebezpečí smrti nebo těžké újmy na zdraví nebo cizí
majetek v nebezpečí škody velkého rozsahu tím, že způsobí požár nebo povodeň
nebo škodlivý účinek výbušnin, plynu, elektřiny nebo jiných podobně
nebezpečných látek nebo sil nebo se dopustí jiného podobného nebezpečného
jednání (obecné nebezpečí), nebo kdo obecné nebezpečí zvýší nebo ztíží jeho
odvrácení nebo zmírnění.
Zákon v § 89 odst. 11 tr. zák. stanoví, že škodou velkého rozsahu se rozumí
škoda dosahující částky nejméně 5 000 000 Kč.
Podle § 4 písm. a), b) tr. zák. platí, že trestný čin je spáchán úmyslně,
jestliže pachatel
a) chtěl způsobem v trestním zákoně uvedeným porušit nebo ohrozit zájem
chráněný tímto zákonem, nebo
b) věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro
případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn.
Obecné nebezpečí podle § 179 tr. zák. nastane tehdy, vznikne-li
situace, která svou povahou, rozsahem a intenzitou ohrožení se rovná nebezpečí
požáru, povodně, výbuchu apod., tedy hrozí-li lidem bezprostřední nebezpečí
smrti nebo těžké újmy na zdraví anebo škody velkého rozsahu na cizím majetku
(srov. rozhodnutí č. 10/1965 Sb. rozh. tr.). Vydáním lidí v nebezpečí smrti
nebo těžké újmy na zdraví ve smyslu znaků trestného činu obecného ohrožení
podle § 179 odst. 1 tr. zák. se rozumí takové ohrožení nejméně sedmi osob. Zda
v konkrétním případě byl jednáním pachatele ohrožen větší počet osob na životě
nebo zdraví, závisí na různých okolnostech, zejména pak na povaze místa, kde k
ohrožení došlo, a způsobu, jakým k němu došlo (srov. rozhodnutí č. 39/1982 Sb.
rozh. tr.). Obecné nebezpečí vzniká v případě, když nebezpečí v zákoně uvedené
povahy a intenzity (§ 179 tr. zák.) hrozí bezprostředně, což znamená výrazné
přiblížení se k poruše. Nestačí proto, když jednáním pachatele byla vytvořena
jen taková situace, v níž obecně nebezpečný následek může sice vzniknout, avšak
jen po splnění dalších podmínek, které jsou ještě v moci pachatele nebo jiných
osob. Pro stav obecného nebezpečí – i když k poruše vůbec nemusí dojít – je
typická živelnost a neovladatelnost průběhu událostí, při nichž je vznik
poruchy závislý na nahodilých okolnostech, vymykajících se vlivu pachatele i
ohrožených osob (srov. rozhodnutí č. I/1966, č. 27/1967, č. 12/1988 Sb. rozh.
tr.).
Z tzv. právní věty, jak je uvedena v rozsudečném výroku na str. 1 rozhodnutí,
je zřejmé, že Okresní soud v Novém Jičíně považoval znaky trestného činu, jímž
byl obviněný uznán vinným, za naplněné způsobem, že „úmyslně vydal lidi v
nebezpečí smrti nebo těžké újmy na zdraví a cizí majetek v nebezpečí škody
velkého rozsahu tím, že způsobil požár“.
V řadě svých rozhodnutí Nejvyšší soud konstatoval, že o správné právní
posouzení skutku se jedná tehdy, když popis skutku ve výroku rozsudku uvedený
je v souladu s právní větou, jež obsahuje formální zákonné znaky skutkové
podstaty konkrétního trestného činu, a současně skutek dosahuje potřebný
stupeň společenské nebezpečnosti. Naproti tomu o nesprávné právní posouzení se
jedná v případě, kdy popis skutku vyjádřený ve skutkové větě výroku rozsudku
bezezbytku neodpovídá formálním znakům použité skutkové podstaty trestného činu
vyjádřeným v právní větě výroku. Z logiky věci plyne, že o nesprávné právní
posouzení skutku by se jednalo též v případě, kdy sice skutková věta i právní
věta výroku jsou v souladu, avšak skutek nedosahuje potřebného stupně
společenské nebezpečnosti.
Podle názoru Nejvyššího soudu nevykazuje jednání obviněného M. P., jak je
popsáno v tzv. skutkové větě výroku rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně a
rozvedeno v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů, naplnění zákonných znaků
skutkové podstaty trestného činu, jímž byl pravomocně uznán vinným, což je
důvodně vytýkáno v dovolání i ve vyjádření státního zástupce Nejvyššího
státního zastupitelství k mimořádnému opravnému prostředku.
Ze skutkových zjištění mimo jiné vyplývá, že obviněný s cílem způsobit škodu
své bývalé přítelkyni, za použití šroubováku páčením mezi uzamčenými vstupními
dveřmi a prahem jejího bytu vytvořil mezeru, do které nalil benzín a ten
zapálil. Za naplnění trestného činu obecného ohrožení podle § 179 odst. 1 tr.
zák. nelze považovat zjištění, že obviněný „…založil požár, který se rozšířil
na bytové zařízení předsíně bytu, a tak způsobil J. B. znehodnocením stavebního
zařízení bytu škodu ve výši nejméně 50.745,- Kč, zakouřením chodby domu a
poškozením zařízení domu Bytovému družstvu v O. škodu ve výši 38.015,- Kč,
zničením části oděvních svršků a bytových doplňků uložených v bytě N. B. škodu
ve výši nejméně 27.940,- Kč, poškozením bytu M. Č. v pátém podlaží domu škodu
ve výši 2.400,- Kč, přičemž včasným zásahem jednotky hasičského záchranného
sboru byl uchráněn majetek v hodnotě nejméně 500.000,- Kč a také uchráněny
životy a zdraví osob bydlících v domě“ (str. 1 rozhodnutí). Z popisu skutku
totiž předně nevyplývá, že obviněný vydal v nebezpečí života nebo těžké újmy na
zdraví nejméně sedm osob, jak to vyžaduje konstantní judikatura. Dále není ani
zřejmé, že by vydal cizí majetek v nebezpečí škody velkého rozsahu ve smyslu
ustanovení § 89 odst. 11 tr. zák. Protože v popisu skutkových zjištění chybí
zmíněné znaky objektivní stránky předmětného trestného činu, nelze posoudit,
zda jsou zahrnuty úmyslným zaviněním obviněného [viz znění § 4 písm. a), b) tr.
zák.]. Skutkovému zjištění tudíž nekoresponduje aplikovaná právní věta.
Soud prvního stupně k činu obviněného v odůvodnění rozsudku mimo jiné
konstatoval: „…musel si být vědom toho, že svým jednáním může ohrozit nejen
případné obyvatele bytu č. 16 (hájil se tím, že se přesvědčil, že tam nikdo
není), ale také jak ohněm, tak kouřem ohrozil ostatní obyvatele předmětného
panelového domu na životě a zdraví a možností způsobení škody na majetku, kdy
dle vyjádření hasičského záchranného sboru došlo k uchránění majetku ve výši
nejméně 500.000,- Kč včasným zásahem jak sousedů, tak i hasičského záchranného
sboru – jednotky sboru dobrovolných hasičů v O. Tímto způsobením požáru pak
došlo k bezprostřednímu ohrožení obyvatel domu na životě a zdraví, vznikla také
škoda na cizím majetku…“. V této souvislosti okresní soud připomněl, jaká
konkrétní škoda byla způsobena Bytovému družstvu v O., J. B., N. B. a M. Č.
(vše na str. 5 rozsudku).
Krajský soud v Ostravě, jenž se v odvolacím řízení ztotožnil se skutkovými
zjištěními prvostupňového soudu, poukázal v odůvodnění rozsudku na důkazy
provedené u hlavního líčení a mimo jiné uvedl: „…byla potvrzena přítomnost
hořlaviny I. třídy, kdy nebezpečným bodem vzplanutí je již teplota do 21
stupňů, přičemž požár byl velmi rychle ohlášen a díky včasnému zásahu požárních
jednotek nedošlo k větší škodě či újmě na životě a zdraví. Z odborného
vyjádření záchranného hasičského sboru jednoznačně vyplývá, že byly uchráněny
hodnoty majetku zhruba ve výši 500.000,- Kč. Odvolací soud k jednání obviněného
rovněž konstatoval: „…bylo dostatečným a zcela věrohodným způsobem prokázáno,
že svým vědomým a předem připraveným jednáním vydal lidi v nebezpečí smrti nebo
těžké újmy na zdraví a cizí majetek v nebezpečí škody velkého rozsahu tím, že
způsobil zcela úmyslně požár v bytě č. 16 v 6. nadzemním podlaží bytového
domu.“ Taktéž dovodil: „Skutková věta v napadeném rozsudku pak zcela odpovídá
zjištěnému a prokázanému skutkovému ději a odvolací soud neshledal rozumný
důvod k její úpravě či změně“ (vše na str. 4 rozsudku soudu druhého stupně).
Nejvyšší soud konstatuje, že ani z odůvodnění soudních rozhodnutí nevyplývá, že
jednáním obviněného byly naplněny zákonné znaky předmětného trestného činu.
Záměrným způsobením požáru v obytném vícepodlažním domě a navíc hořlavinou I.
třídy, jakou benzín je, lze vyvolat obecné nebezpečí ve smyslu ustanovení §
179 tr. zák. Zda takové bezprostřední nebezpečí vzniklo, je však nutno vždy
posuzovat v souvislosti se všemi okolnostmi konkrétního případu, se způsobem
provedení činu, s časem i místem spáchání činu a s jeho povahou, zejména s
účinností prostředků, které pachatel použil. V domě, kde obviněný M. P. založil
u bytu č. 16 požár, se nacházel větší počet bytů. Nebylo však zjišťováno kolik
osob v domě bydlelo, kolik z nich bylo v kritické době v bytech přítomno (mohly
zde být i např. osoby na návštěvě) a zejména nebylo zjištěno, které z těchto
osob byly v důsledku požáru či kouřových zplodin vydány v nebezpečí smrti nebo
těžké újmy na zdraví. Rovněž mělo být zjišťováno, zda a případně v jakém
rozsahu hrozilo rozšíření požáru na další části domu, tj. zda obviněný svým
činem vydal cizí majetek v nebezpečí škody velkého rozsahu.
S poukazem na rozvedené skutečnosti Nejvyšší soud shledal, že obviněný M. P.
podal dovolání důvodně. Proto podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil rozsudek
Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 8. 2009, sp. zn. 4 To 179/2009 a rozsudek
Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 2. 6. 2009, sp. zn. 2 T 81/2009.
Současně zrušil další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující,
pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále podle §
265l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Novém Jičíně, aby věc v
potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Po zrušení obou napadených soudních rozhodnutí se trestní věc obviněného M. P.
dostala do procesního stadia řízení před soudem prvního stupně. Úkolem tohoto
soudu bude, a to při dodržení všech v úvahu přicházejících ustanovení trestního
řádu, věc v hlavním líčení projednat v takovém rozsahu, aby mohl učinit zákonu
odpovídající rozhodnutí, přičemž s poukazem na ustanovení § 265s odst. 1 tr. ř.
lze odkázat na právní názor, který v tomto usnesení Nejvyšší soud vyslovil.
Dovolací soud ponechává na úvaze prvostupňového soudu případně v jakém směru
doplní dokazování, eventuálně o jaké konkrétní důkazy. Doplnění dokazování
mohou navrhnout i strany trestního řízení.
Jelikož napadená rozhodnutí byla zrušena jen v důsledku dovolání obviněného M.
P., nemůže ve smyslu ustanovení § 265s odst. 2 tr. ř. v novém řízení dojít ke
změně rozhodnutí v jeho neprospěch.
Toto rozhodnutí Nejvyšší soud učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1
písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 30. června 2010
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k