6 Tdo 617/2002
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 18. září 2002 dovolání, které podal obviněný R. Č., proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 25. 3. 2002, sp. zn. 8 To 506/2001, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň - jih pod sp. zn. 2 T 113/2000, a rozhodl t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného R. Č. o d m í t á .
Rozsudkem Okresního soudu Plzeň - jih ze dne 30. 5. 2001, sp. zn. 2 T 113/2000, byl obviněný R. Č. uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. Za tento trestný čin byl obviněný odsouzen podle § 250 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, přičemž podle § 58 odst. 1 písm. a), § 59 odst. 1 tr. zák. byl jeho výkon podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tři a půl roku.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný R. Č. odvolání.
Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 25. 3. 2002, sp. zn. 8 To 506/2001, byl k odvolání obviněného podle § 258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. zrušen rozsudek Okresního soudu Plzeň - jih ze dne 30. 5. 2001, sp. zn. 2 T 113/2000. Dále podle § 259 odst. 3 písm. b) tr. ř. učinil odvolací soud vlastní rozhodnutí a obviněného R. Č. uznal vinným trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1, 2 tr. zák., protože dne 29. 1. 1998 v Ch., okres P. – j., v kanceláři střediska 06 elektromontážní divize a. s. Ž. s. P., převzal za účelem zprostředkování nákupu a prodeje 7 ks palet s litrovými lahvemi likéru Becherovka částku 376.320,- Kč, přičemž poté, co se tento obchod neuskutečnil, si uvedené peníze ponechal a použil je pro vlastní potřebu a způsobenou škodu uhradil poškozené organizaci až po sdělení obvinění, konkrétně ve dnech 2. 9. 1998 a 6. 4. 2001.
Za tento trestný čin byl obviněný odsouzen podle § 248 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání patnácti měsíců, přičemž podle § 58 odst. 1, § 59 odst. 1 tr. zák. byl jeho výkon podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let.
Dne 1. 7. 2002 podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, které bylo Okresnímu soudu Plzeň - jih doručeno dne 2. 7. 2002. V dovolání není explicitně uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje. Z jeho obsahu a z doplnění mimořádného opravného prostředku ze dne 30. 8. 2002, které učinil obviněný prostřednictvím obhájce, je zřejmé, že směřuje proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 25. 3. 2002, sp. zn. 8 To 506/2001. Dovolání obviněný podává do výroku o vině a trestu, s poukazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V dovolání obviněný namítá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném hodnocení důkazů, což vedlo k uznání jeho viny. Konstatuje, že skutek byl nesprávně hmotně právně posouzen, neboť s ohledem na důkazy měl být podle § 226 písm. b) tr. ř. obžaloby zproštěn. Obviněný zejména zpochybňuje věrohodnost výpovědi svědka Ing. F. L. a naopak nesouhlasí se závěrem soudu, který svědka C. S. označil za nevěrohodného. Rovněž uvádí, že jiní pracovníci poškozené organizace prováděli různé netypické obchodní transakce. Svědci Ing. F. L. a Ing. P. H. nevypovídali pravdivě, aby tyto aktivity nevyšly najevo. V závěru dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené rozhodnutí a podle § 265l odst. 1 tr. ř. věc vrátil soudu druhého stupně k novému projednání a rozhodnutí.
K dovolání obviněného se ve smyslu § 265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Poukázal na skutečnost, že v dovolání není uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje. Proto navrhl vrátit dovolání předsedovi senátu soudu prvního stupně, aby podle § 265h odst. 1 tr ř. vyzval obhájce obviněného k odstranění vad ve lhůtě dvou týdnů. Pro případ, že by obhájce ve stanovené lhůtě vady neodstranil, navrhl státní zástupce, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. d) tr ř. dovolání odmítl, jelikož nesplňuje náležitosti obsahu dovolání. Pokud by Nejvyšší soud učinil rozhodnutí jiné, souhlasil státní zástupce ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací /§ 265c tr. ř./ shledal, že dovolání obviněného je přípustné /§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř./, že bylo podáno osobou oprávněnou /§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř./, v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit /§265e odst. 1 tr. ř./.
Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin, nebo že nešlo o žádný trestný čin. Důvody dovolání jako specifického mimořádného opravného prostředku, který byl zaveden zákonem č. 265/2001 Sb., jsou koncipovány v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. tak, že v dovolání není možno namítat neúplnost dokazování, způsob hodnocení důkazů a nesprávnost skutkových zjištění. Nejvyšší soud totiž není další odvolací instancí, nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů ve věci. V dovolacím řízení je naopak povinen vycházet z jejich konečného skutkového zjištění a
teprve v návaznosti na to zvažovat právní posouzení skutku.
Tvrzení obviněného v dovolání, že odvolací soud nesprávně hodnotil provedené důkazy, je v podstatě námitkou, jak byl zjištěn skutkový stav věci, přičemž z těchto tvrzených nedostatků, až následně, obviněný dovozuje nesprávné právní posouzení předmětného skutku. Nejvyšší soud proto konstatuje, že v daném případě nebyl ve skutečnosti uplatněn dovolací důvod, který by se týkal nesprávného právního posouzení skutku, jímž byl obviněný uznán vinným, nebo jiného nesprávného hmotně právního posouzení. V tomto směru dovolání napadenému rozsudku nic nevytýká. Ze strany obviněného jde proto o námitky, které jsou mimo rámec zákonného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§ 265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného R. Č. podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle § 265i odst. 3 tr. ř. a přezkoumat napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející. Své rozhodnutí Nejvyšší soud učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 18. září 2002
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k