6 Tdo 620/2003
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 28. 5. 2003 o
dovolání obviněného P. S., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27.
1. 2003, sp. zn. 5 To 24/2003, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Ostravě
ze dne 13. 12. 2002, sp. zn. 13 T 189/2002, t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání o d m í t á.
Obviněný P. S. byl rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 13. 12. 2002, sp.
zn. 13 T 189/2002, uznán vinným jednak trestným činem nedovolené výroby a
držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, 2 písm. a)
tr. zákona a jednak trestným činem šíření toxikomanie podle § 188a odst. 1 tr.
zákona, kterých se měl dopustit tím, že v době od měsíce ledna 2002 do 11. 6.
2002 v O. – Z. na různých místech, v přesně nezjištěném počtu případů, prodal
T. J. přesně nezjištěné množství drogy „marihuany“, a to její šlechtěnou
variantu „skunk“, jejíž principiální psychoaktivní složka tetrahydrocanabinol
(THC) je zařazena jako psychotropní látka v příloze č. 4 zákona č. 167/1998
Sb., zařazené do seznamu I. podle Úmluvy o psychotropních látkách (vyhláška č.
62/1989 Sb.), a za tuto drogu obdržel od jmenovaného nejméně 57.500,- Kč.
Za tyto trestné činy byl podle § 187 odst. 2 tr. zákona a § 35 odst. 1 tr.
zákona odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří)
let, podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zákona byl obviněný pro výkon tohoto
trestu zařazen do věznice s ostrahou.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný P. S. odvolání, které Krajský soud v
Ostravě usnesením ze dne 27. 1. 2003, sp. zn. 5 To 24/2003, podle § 256 tr.
řádu jako nedůvodné zamítl.
Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 1. 2003, sp. zn. 5 To
24/2003, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 13. 12. 2002,
sp. zn. 13 T 189/2002, podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně JUDr. J. P.
dovolání, a to podáním ze dne 27. 3. 2003, které bylo doručeno Okresnímu soudu
v Ostravě dne 14. 4. 2003. Dovolání podal z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1
písm. g) tr. řádu, tedy namítá nesprávnost právního, resp. hmotně právního
posouzení svého jednání.
Podle názoru obviněného odvolací soud nesprávně právně věc posoudil v tom
smyslu, že na základě skutkových zjištění okresního soudu, jež vzal v předmětné
věci za dostačující k prokázání skutkového děje, jeho jednání právně podřadil
pod právní kvalifikaci trestného činu podle § 187 odst. 1, 2 písm. a) tr.
zákona. Ze skutkových zjištění v dané věci je patrno, že okresní soud a potažmo
i odvolací soud došly zcela shodně ke zjištěním, podle nichž obviněný prodal
přesně nezjištěné množství drogy. Odvolací soud potvrdil rozsudek okresního
soudu, v němž je mimo jiné uvedeno, že obviněný prodal drogy za 57.500,- Kč,
ale z obsahu skutkových zjištění vyplývá, že prodal neurčené množství drogy.
Obviněný tedy poukazuje na to, že ani jeden ze soudů nedošel k prokázanému
závěru, kolik balení drogy prodal. Dovolatel s odkazem na skutková zjištění
namítá, že oba soudy vyvodily nesprávný právní závěr co do právní kvalifikace
podle § 187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákona, když z obsahu prokázaných
skutkových zjištění, tak jak jsou popsána v rozsudku okresního soudu, vyplývá,
že jeho jednání mělo být správně kvalifikováno toliko jako trestný čin podle §
187 odst. 1 tr. zákona.
Obviněný proto závěrem svého mimořádného opravného prostředku navrhl, aby
Nejvyšší soud České republiky napadená rozhodnutí zrušil a přikázal okresnímu
soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupce, kterému bylo dovolání obviněného P. S. ve smyslu
ustanovení § 265h odst. 2 tr. řádu doručeno dne 29. 4. 2003, se k dovolání
nevyjádřil.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací
nejprve v souladu se zákonem zkoumal, zda není dán některý z důvodů pro
odmítnutí dovolání ve smyslu § 265i odst. 1 tr. řádu, a shledal, že dovolání ve
smyslu § 265a tr. řádu je přípustné, bylo podáno z důvodu uvedeného v § 265b
odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním
posouzení skutku nebo jiném hmotně právním posouzení, bylo podáno včas a
splňuje náležitosti dovolání. Dále se Nejvyšší soud zabýval důvodem odmítnutí
podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu, tedy zda nejde o dovolání zjevně
neopodstatněné.
Obviněný uplatnil jako důvod dovolání nesprávné právní posouzení skutku, jímž
byl uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a
psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákona s tím,
že oba soudy pochybily v tom směru, že ani jeden ze soudů nedošel k prokázanému
závěru, kolik balení drogy prodal. Měly jeho jednání kvalifikovat pouze jako
trestný čin podle § 187 odst. 1 tr. zákona.
Ze skutkové věty výroku o vině trestným činem nedovolené výroby a držení
omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, 2 písm. a) tr.
zákona napadeného rozsudku vyplývá, že nalézací soud spatřoval trestné jednání
obviněného v tom, že v době od měsíce ledna 2002 do 11. 6. 2002 v O. – Z. na
různých místech, v přesně nezjištěném počtu případů, prodal T. J. přesně
nezjištěné množství drogy „marihuany“, a to její šlechtěnou variantu „skunk“,
jejíž principiální psychoaktivní složka tetrahydrocanabinol (THC) je zařazena
jako psychotropní látka v příloze č. 4 zákona č. 167/1998 Sb., zařazené do
seznamu I. podle Úmluvy o psychotropních látkách (vyhláška č. 62/1989 Sb.), a
za tuto drogu obdržel od jmenovaného nejméně 57.500,- Kč. Skutková zjištění
soudu prvního stupně považoval za úplná a správná též odvolací soud, který se
ztotožnil i s použitou právní kvalifikací posuzovaného jednání. Závěr soudů
obou stupňů, že ve zjištěném jednání obviněného je třeba spatřovat zákonné
znaky trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek
a jedů podle § 187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákona, nemá ani Nejvyšší soud důvod
zpochybňovat.
Kvalifikační znak prodeje a držení omamných a psychotropních látek ve „větším
rozsahu“ ve smyslu § 187 odst. 2 písm. a) tr. zákona vyjadřuje jednak
kvantitativní a jednak kvalitativní stránku prodeje a držení takových látek ve
svém celku a míru ohrožení života a zdraví jejich uživatelů. Z hlediska
naplnění této okolnosti je proto zásadní vedle množství též druh účinných látek
a četnost osob, jejichž potřebu mohou potencionálně uspokojit. Musí přitom jít
o množství, které značně přesahuje jednotlivou denní spotřební dávku a zároveň
je tak velké, že je potencionálně způsobilé ohrozit na zdraví nebo přímo na
životě větší počet osob. Významné však vedle toho je také finanční vyjádření
hodnoty prodávané nebo držené látky, způsob provedení činu a kvalita takové
látky. Zde je namístě uvést, že při splnění podmínek § 88 odst. 1 tr. zákona
postačí k naplnění kvalifikované skutkové podstaty trestného činu podle § 187
odst. 2 písm. a) tr. zákona i splnění jen jednoho ze shora uvedených kriterií.
Není přitom vyloučeno, že s ohledem na konkrétní specifické okolnosti případu
může převážit význam i některého jiného kriteria, například délka doby, po
kterou pachatel uvedené látky prodával či držel nebo pravidelnost zásobování
určité osoby těmito látkami. Aplikujeme-li tento právní závěr na zjištěný
skutkový stav, nelze přisvědčit tvrzení obviněného, že jeho jednání mělo být
posouzeno pouze podle § 187 odst. 1 tr. zákona. Ze skutkových zjištění soudu I.
stupně jednoznačně vyplývá, že obviněný se trestného jednání dopouštěl od ledna
2002 do června 2002, nejednalo se tedy o náhodné konání, nýbrž o delší dobu
trvající činnost obviněného. Navíc obviněný se jednání dopouštěl jako „klasický
dealer“ jak je uvedeno na str. 4 rozsudku soudu I. stupně. Ve skutkové větě
soudu I. stupně je dále konstatováno, že obviněný prodal šlechtěnou variantu
„skunk“ drogy „marihuana“ a za tuto drogu obdržel nejméně 57.500,-Kč. Takto
popsaná skutková zjištění je třeba považovat za kriteria a podmínky, které
naplňují kvalifikační znak ve „větším rozsahu“ ve smyslu § 187 odst. 2 písm. a)
tr. zákona, neboť jak shora uvedeno, vedle množství je v daném případě nutno
posuzovat kvalitu omamné látky, způsob provedení činu a finanční vyjádření
hodnoty určité látky. V tomto konkrétním případě je tedy nutné posuzovat
všechna uvedená hlediska, a to se zřetelem na § 88 odst. 1 tr. zákona, podle
něhož k okolnosti, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby, se přihlédne
tehdy, jestliže pro svou závažnost podstatně zvyšuje stupeň nebezpečnosti
trestného činu pro společnost.
Nejvyšší soud má dále za to, že nelze přisvědčit ani námitce dovolatele
týkající se nedostatečného zjištění množství drogy, kterou prodal. Ve skutkové
větě výroku rozsudku soudu I. stupně přesný údaj o množství prodané drogy není
obsažen, avšak v odůvodnění tohoto rozsudku na str. 3 je uvedeno, že svědek T.
J. od obviněného kupoval marihuanu v igelitovém sáčku s uzávěrem obsahujícím
asi 50 gramů této drogy, přičemž za takový jeden sáček zaplatil 11.500,- Kč.
Celkem od obviněného zakoupil 250 gramů, tedy asi pět sáčků za celkovou částku
57.500,- Kč. Z odůvodnění rozsudku soudu I. stupně je evidentní, že soud
zjistil skutek v rozsahu, který znaky trestného činu zcela pokrývá, a to i z
hlediska kvantitativní stránky posuzované trestné činnosti ve vztahu ke
kvalifikačnímu znaku „ve větším rozsahu“ ve smyslu § 187 odst. 2 písm. a) tr.
zákona. Pokud v tzv. skutkové části výroku o vině nebylo uvedeno přesné
množství prodané drogy, jde o neúplnost popisu skutku, nikoli však o nesprávné
hmotněprávní posouzení skutku, který ve skutečnosti nebyl zjištěn tak, že by
zcela postrádal konkrétní zjištění skutkových okolností odpovídajících
zákonnému kvalifikačnímu znaku „ve větším rozsahu“ ve smyslu § 187 odst. 2
písm. a) tr. zákona.
V souvislosti s otázkou množství prodávané nebo držené omamné látky či jedu je
třeba zmínit též pokyn obecné povahy č. 6/2000 Sbírky pokynů obecné povahy NSZ
ze dne 27. 4. 2000, který k této problematice vydal Nejvyšší státní zástupce a
který obsahuje tabulku orientačních hodnot odpovídajících znění ustanovení §
187 odst. 1, 2 tr. zákona nejčastěji se vyskytujících omamných a psychotropních
látek, v níž bylo vycházeno z mezinárodních zkušeností i medicínských hledisek.
Pro látku tetrahydrocanabinol (THC – obsažené v marihuaně) je v tomto pokynu
uvedena pro naplnění znaku „větší rozsah“ hodnota 7,5 gramů (asi 250 dávek).
Při srovnání této hodnoty s množstvím drogy prodané obviněným svědku T. J.
(celkem 250 gramů – tedy množství několikanásobně větší) je zcela zřejmé, že i
kvantitativní stránka posuzovaného jednání byla ve vztahu ke shora uvedenému
kvalifikačnímu znaku naplněna. Nelze však opomenout tu skutečnost, že uvedený
pokyn není pro soudy závazný a množství v něm uvedená jsou pouze orientační.
Přesto však velmi významně ovlivňuje praxi, neboť orgány činné v přípravném
trestním řízení z něho zpravidla vycházejí.
Nejvyšší soud s ohledem na všechny skutečnosti uvedené výše dospěl k závěru, že
právní posouzení skutku ve výroku napadeného rozsudku Okresního soudu v Ostravě
ze dne 13. 12. 2002, sp. zn. 13 T 189/2002, ve spojení s usnesením Krajského
soudu v Ostravě ze dne 27. 1. 2003, sp. zn. 5 To 24/2003, jako trestného činu
nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187
odst. 1, 2 písm. a) tr. zákona je zcela správné a odpovídající zákonu.
Rozhodnutí dovoláním napadená netrpí vytýkanými vadami. Soud I. stupně jako
soud nalézací objasnil a posoudil všechny otázky a skutečnosti pro daný
skutkový stav podstatné. Se závěry soudu I. stupně se pak plně ztotožnil i soud
II. stupně, jako soud odvolací, a to po řádném a důkladném přezkoumání
rozhodnutí soudu I. stupně, přičemž tento se současně bez pochybností a logicky
vypořádal též s námitkami obviněného uplatněnými v rámci odvolacího řízení.
Z těchto zásadních důvodů (§ 265i odst. 2 tr. řádu) Nejvyšší soud dovolání
obviněného P. S. jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr.
řádu odmítl, a to v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1
písm. a) tr. řádu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný.
V Brně dne 28. května 2003
Předseda senátu:
JUDr. Zdeněk Sovák
Vypracovala:
JUDr. Milada Kodysová