6 Tdo 623/2025

6 Tdo 623/2025-1022

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 8. 10. 2025 o dovolání, které podal obviněný K. Č., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici Olomouc, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 1. 2025, sp. zn. 7 To 89/2024, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 40 T 5/2024, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.

1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 9. 9. 2024, č. j. 40 T 5/2024-914 (dále také jen „rozsudek soudu prvního stupně“), byl obviněný K. Č. (dále jen „obviněný“ nebo také „dovolatel“) uznán vinným zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, jehož se podle jeho skutkových zjištění dopustil tím, že

po předchozí vzájemné dohodě s odděleně stíhaným F. Š., narozeným XY, se společným úmyslem vylákat od poškozených společností GREI, investiční skupina a.s., IČO 241 47 079, se sídlem Pražákova 1008/69, Štýřice, 639 00 Brno (dále též jen „GREI“) a Antik invest s.r.o., IČO 064 29 793, se sídlem Pražákova 1008/69, Štýřice, 639 00 Brno (dále též jen „Antik“), zastoupených Filipem Spurou, statutárním ředitelem a předsedou správní rady společnosti GREI a jednatelem společnosti Antik, finanční prostředky pod záminkou výhodné koupě sběratelsky cenných historických bankovek,

nejprve F. Š. počátkem roku 2020 doporučil Filipu Spurovi nákup historických bankovek od osoby se smyšleným jménem T. H., kterého mu úmyslně lživě prezentoval jako velkého obchodníka s historickými bankovkami s kontakty v České národní bance, Národní bance Slovenska a Maďarské národní bance, který je schopen historické bankovky získat za výrazně nižší než reálnou tržní cenu, a poté, co svým aktivním jednáním spočívajícím v předstírání okolností, které nebyly v souladu se skutečným stavem věci, vzbudil ve Filipu Spurovi důvěru k osobě údajného obchodníka T. H., za kterého se následně vydával obviněný K. Č., a k realizování investičních obchodů s historickými bankovkami, zajistil F. Š. vzájemný telefonický kontakt Filipa Spury a obviněného K. Č., který vystupoval pod smyšleným jménem T. H. a prezentoval se mj. nepravdivě jako letitý numismatik se schopností bankovky nakupovat od soukromých sběratelů i od státních institucí jako jsou národní banky a kterého F. Š. před tím instruoval, jak má postupovat, jak má s Filipem Spurou jednat a jaké informace mu má poskytovat, a poté

1. obviněný K. Č. začal na základě pokynů F. Š. a pod jménem T. H. vědomě a úmyslně jednat s Filipem Spurou tak, že s ním uzavřel předběžnou dohodu o prodeji a koupi historické bankovky v nominální hodnotě 5 000 korun československých z roku 1919, na základě které obviněný Č. přivezl dne 8. 4. 2020 v přesně nezjištěném čase do budovy City Tower na adrese XY XY, Praha XY – XY, reprodukci historické bankovky z roku 1919, číslo XY, v nominální hodnotě 5 000 korun československých, kterou záměrně prezentoval jako pravou, ačkoli o jejím původu a pravosti mu nic bližšího známo nebylo a jednalo se ve skutečnosti o zcela bezcennou reprodukci historického pravého platidla, a kterou před tím pro ten účel převzal od F.

Š. na blíže nezjištěném místě a v blíže nezjištěné době, a Filip Spura, coby statutární ředitel poškozené společnosti GREI, po fyzickém převzetí této reprodukce historické bankovky, o níž se na základě informací poskytnutých obviněným K. Č. alias T. H. a rovněž F. Š., který za tímto účelem vypracoval listinu datovanou dnem 7. 4. 2020 s označením „znalecký posudek“ – vyjádření k určení originality státovky 5 000 Kč 1919, opatřenou kulatým razítkem s malým státním znakem České republiky a s textem „F.

Š., soudní znalec, Znalec – odhad ceny a určení originality“ (dále též jen „razítkem znalce“), ačkoliv k výkonu znalecké činnosti nebyl nikdy oprávněn, domníval, že je pravá a má obviněným Č. tvrzenou hodnotu, předal v hotovosti finanční částku 4 000 000 Kč obžalovanému K. Č., který ji po svém odchodu z budovy City Tower a přesunu na blíže nezjištěnou čerpací stanici v Praze předal F. Š., který tuto částku užil pro vlastní potřebu,

2. obviněný K. Č., nadále vystupující pod jménem T. H., na základě pokynů F. Š. pro komunikaci s Filipem Spurou, která probíhala především prostřednictvím mobilního telefonu pravděpodobně v měsíci dubnu 2020 na přesně nezjištěných místech na území České republiky, učinil Filipu Spurovi nabídku na koupi historické bankovky v nominální hodnotě 5 000 korun československých z roku 1919, a poté, co Filip Spura tuto nabídku po poradě s F. Š. akceptoval, přivezl obviněný K. Č. dne 24. 4. 2020 v přesně nezjištěné době na domluvené, blíže nezjištěné místo, pravděpodobně však na čerpací stanici PRIM v ulici XY ve XY, reprodukci historické bankovky v nominální hodnotě 5 000 korun československých z roku 1919, číslo XY, kterou záměrně prezentoval jako pravou, ačkoli o jejím původu a pravosti mu nic bližšího známo nebylo a ačkoli se ve skutečnosti jednalo o zcela bezcennou reprodukci historického pravého platidla, a kterou před tím na blíže nezjištěném místě na území České republiky a v blíže nezjištěné době převzal za tím účelem od F.

Š., a Filip Spura, coby statutární ředitel společnosti GREI, po fyzickém převzetí této reprodukce historické bankovky, o níž se na základě informací poskytnutých obviněným K. Č. alias T. H. a rovněž F. Š., který za tímto účelem vypracoval listinu datovanou dnem 22. 4. 2020 s označením „znalecký posudek“ – vyjádření k určení originality státovky 5 000 Kč 1919, opatřenou razítkem znalce, ačkoliv k výkonu znalecké činnosti nebyl nikdy oprávněn, domníval, že je pravá a má obviněným Č. tvrzenou hodnotu, předal v hotovosti finanční částku 2 700 000 Kč obviněnému K.

Č., který ji v přesně nezjištěné době a na blíže nezjištěném místě předal F. Š., který tuto částku užil pro vlastní potřebu,

3. obviněný K. Č., vystupující pod jménem T. H., na základě pokynů F. Š. pro komunikaci s Filipem Spurou, která probíhala především prostřednictvím mobilního telefonu pravděpodobně bezprostředně před dnem 24. 8. 2020 na přesně nezjištěných místech na území České republiky, učinil Filipu Spurovi nabídku na koupi historické bankovky v nominální hodnotě 5 000 korun československých z roku 1919, a poté, co Filip Spura tuto nabídku po poradě s F. Š. akceptoval, přivezl obviněný K. Č. dne 24. 8. 2020 v přesně nezjištěné době na domluvené, blíže nezjištěné místo, pravděpodobně však na čerpací stanici MOL u XY, nacházející se na komunikaci č. XY mezi Olomoucí a XY, tedy nejspíše na adresu XY-XY, XY XY, reprodukci historické bankovky v nominální hodnotě 5 000 korun československých z roku 1919, číslo XY, kterou Filipu Spurovi záměrně prezentoval jako pravou, ačkoli o jejím původu a pravosti mu nic bližšího známo nebylo a ačkoli se ve skutečnosti jednalo o bezcennou reprodukci historického pravého platidla, a kterou před tím na blíže nezjištěném místě a v blíže nezjištěné době pro ten účel převzal od F. Š., a Filip Spura, coby jednatel poškozené společnosti Antik, po fyzickém převzetí této reprodukce historické bankovky, o níž se na základě informací poskytnutých obviněným K. Č. a F. Š., který za tímto účelem vypracoval listinu datovanou dnem 24. 8. 2020 s označením „znalecký posudek“ – vyjádření k určení originality státovky 5 000 Kč 1919 a opatřenou razítkem znalce, ačkoliv k výkonu znalecké činnosti nebyl nikdy oprávněn, domníval, že je pravá a má obviněným Č. tvrzenou hodnotu, předal v hotovosti finanční částku 10 000 000 Kč obviněnému K. Č., který ji v přesně nezjištěné době a na blíže nezjištěném místě předal F. Š., který tuto částku užil pro vlastní potřebu,

4. obviněný K. Č., stále vystupující pod jménem T. H., na základě pokynů F. Š. pro komunikaci s Filipem Spurou, která probíhala především prostřednictvím mobilního telefonu pravděpodobně bezprostředně přede dnem 23. 10. 2020 na přesně nezjištěných místech na území České republiky, prezentoval Filipu Spurovi schopnost zajistit prodej historické bankovky v nominální hodnotě 5 000 korun československých z roku 1919 ve stavu UNC za přesně nezjištěnou částku vyšší než 10 000 000 Kč s tím, že tuto bankovku má ve své osobní dispozici, ačkoli tomu tak nebylo, načež Filip Spura, coby statutární ředitel společnosti GREI, tuto nabídku včetně podmínky poskytnutí zálohy po poradě s F. Š. akceptoval, a proto dne 23. 10. 2020 v přesně nezjištěném čase na čerpací stanici DUBA-oil, s.r.o., na adrese XY, XY XY, předal jako zálohu na kupní cenu v hotovosti finanční prostředky ve výši 900 000 Kč obviněnému K. Č., který tyto finanční prostředky na základě pokynů F. Š., zaslaných multiplatformní komunikační aplikací WhatsApp, převezl na benzínovou čerpací stanici Robin Oil v XY, XY XY, kde ji patrně předal dalšímu, dosud neustanovenému muži, který z ní na základě pokynu F. Š. dal obviněnému K. Č. částku 100 000 Kč a zbytek, tj. 800 000 Kč, následně předal F. Š., který ji použil pro svou potřebu,

čímž obviněný K. Č. spolu s odděleně stíhaným F. Š. způsobil poškozené společnosti GREI, investiční skupina a.s. škodu v celkové výši 7 600 000 Kč a poškozené společnosti Antik invest s.r.o. škodu ve výši 10 000 000 Kč,

přičemž ani poté, co Filip Spura následně nabyl dojmu, že se vůči němu obviněný K. Č. a F. Š. dopustili podvodného jednání a kontaktoval F. Š., jenž mu toto sice potvrdil, včetně toho, že mu v případech popsaných pod body 1. až 3. nebyly prodány pravé bankovky a že se v případě popsaném pod bodem 4. jednalo o zcela smyšlený prodej, částky přijaté od Filipa Spury jako kupní ceny a částku přijatou jako zálohu na kupní cenu, obviněný Č., ani F. Š. poškozeným společnostem GREI a Antik do současné doby nevrátili.

2. Za tento zločin odsoudil obviněného podle § 209 odst. 5 tr. zákoníku za použití § 58 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 3 let, jehož výkon podle § 84 a § 85 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 81 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu 5 let za současného vyslovení dohledu nad obviněným. Podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku mu uložil peněžitý trest v počtu 500 denních sazeb po 2 000 Kč, tedy ve výměře 1 000 000 Kč.

Podle § 229 odst. 1 tr. ř. odkázal s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních poškozenou společnost Antik invest s.r.o.

3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali odvolání obviněný i státní zástupce, o kterých rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 21. 1. 2025, sp. zn. 7 To 89/2024 (dále jen „napadený rozsudek“), tak, že podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. z podnětu odvolání státního zástupce rozsudek soudu prvního stupně částečně zrušil ve výroku o trestu odnětí svobody a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání 5 let, pro jehož výkon jej zařadil do věznice s ostrahou a podle § 256 tr. ř. odvolání obviněného zamítl.

II. Dovolání a vyjádření k němu

4. Proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 1. 2025, sp. zn. 7 To 89/2024, podal obviněný K. Č. dovolání, které prostřednictvím zvoleného obhájce Mgr. Josefa Bartončíka odůvodnil tak, že dovolání podává z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. Poukázal na to, že podle podané obžaloby věděl, že nabízí falešné historické bankovky, v čemž obžaloba spatřovala podstatu podvodu. Soud prvního stupně ve svém odsuzujícím rozsudku přiznal absenci prokázání vědomí o tom, že prodávané či nabízené bankovky byly bankovkami falešnými, tedy že nevěděl, že svědkovi Spurovi nabízí jen bezcenné reprodukce historických bankovek.

Toto ovšem uvedený soud považoval za irelevantní a podvod shledal ve vydávání se obviněného při jednání se svědkem Spurou za osobu H., jenž měl být znalý v oboru. Podle soudu prvního stupně bylo zásadní, že pokud by svědkovi byla známa skutečnost, že H. není H., ale taxikářem bez znalosti věci, v důsledku čehož neumí vyhodnotit kvalitu ani hodnotu bankovek a pouze tlumočí informace získané od spoluobviněného Š., nebyl by ochoten bankovky koupit, a to ani v případě, že by byly pravé. Jedná se však o spekulaci, protože lze jen stěží předjímat jednání svědka v situaci, kdy ani jeho jednání nebylo zcela korektní a už vůbec ne obezřetné.

O bezcennosti bankovek neměl obviněný nejmenší tušení. Mimo jiné o letních prázdninách 2020 si od spoluobviněného Š. osobně převzal za účelem zajištění jím přislíbeného zhodnocení poskytnuté investice peněžních prostředků album se sedmi historickými bankovkami, které byly rovněž buď falešné nebo měly zcela minimální hodnotu. Za toto jednání označené jako skutek XVI. byl spoluobviněný Š. v samostatném řízení rozsudkem Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 12. 10. 2022, č. j. 69 T 3/2022-4138, odsouzen.

Obviněnému byl ve vztahu k předmětnému skutku přiznán statut poškozeného a nárok na náhradu škody. Soud prvního stupně se nezabýval posouzením hodnoty bankovek v případě, kdyby byly pravé, tak aby bylo možné zjistit výši škody rozhodné pro protiprávní jednání kladené obviněnému za vinu. Absence jeho vědomí o bezcennosti bankovek nemohla vést ke vzniku škody v plné výši kupních cen, resp. finanční hotovosti předané mu svědkem Spurou. Dále namítl, že touto jeho nevědomostí o falzech nabízených bankovek došlo k přetržení kauzálního nexu protiprávního jednání kladeného mu za vinu, neboť v situaci, kdy by se jednalo o pravé bankovky, o čemž byl přesvědčen, by jeho jednání nenaplňovalo žádné znaky trestného činu a mohlo by být považováno maximálně za nestandardní obchodní praktiku ve smyslu vyjednání výhodnější ceny.

5. Vrchní soud v Praze zopakoval závěry přezkoumávaného rozsudku, pokud jde o irelevantnost nevědomí obviněného o nabízení bezcenných bankovek, a dále o neochotu svědka bankovky koupit při znalosti pravých okolností prodeje, a to ani v situaci, kdy by se jednalo o bankovky pravé. V bodě 12. odůvodnění napadeného rozsudku soud druhého stupně apeluje na vysvětlení obviněného, že cena bankovek zprostředkováním pod smýšleným jménem měla hodnotu obchodu navýšit o 30 % proti ceně, za kterou by je prodal sám spoluobviněný Š. Navzdory tomuto konstatování ovšem nevědomost obviněného o falzech bankovek nepromítl do zjištění výše škody, v čemž spatřuje zjevný rozpor provedených důkazů a zjištěného skutkového stavu.

6. Subjektivní stránku trestného činu podvodu odvolací soud vyhodnotil jinak než soud prvního stupně, který jeho jednání považoval za jednání v přímém úmyslu. Soud druhého stupně prakticky rozdělil hodnocení subjektivní stránky, kdy u základní skutkové podstaty se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně o přímém úmyslu, kdežto ohledně naplnění kvalifikované skutkové podstaty podle § 209 odst. 5 písm. a) tr. zákoníku dodal, že postačí nedbalost a tu dovodil z okolností prodeje. Nezohlednění nevědomí obviněného o falzech považuje za naprosto nelogické a neodpovídající zjištěnému skutkovému stavu, což má za

7. Samostatně namítl porušení práva na spravedlivý proces v tom smyslu, že odvolací soud se v napadeném rozsudku nevypořádal s veškerými odvolacími námitkami, mimo jiné argumentací ohledně překážky věci rozhodnuté v kontextu skutků, za které byl odsouzen spoluobviněný Š. dřívějším rozsudkem Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 12. 10. 2022, č. j. 69 T 3/2022-4138. Podstata zde uvedených skutků VII. a XI. zahrnuje i dispozici s bankovkami, jejichž prodej je nyní kladen za vinu obviněnému, což podle jeho názoru způsobilo překážku věci rozhodnuté.

8. Obviněný v podaném dovolání požádal o přerušení výkonu trestu odnětí svobody, což odůvodnil tak, že výkon trestu se velmi negativně promítá do sociální a ekonomické situace jeho rodiny, kdy zajišťoval stěžejní příjmy pro chod domácnosti vedené s družkou. Dopady vykonávaného trestu odnětí svobody zejména na třetí osoby jsou fatální a v hrubém nepoměru s eventuální možností přerušení výkonu trestu.

9. Závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 1. 2025, sp. zn. 7 To 89/2024, i jemu předcházející rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 9. 9. 2024, č. j. 40 T 5/2024-914, a přikázal soudu prvního stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal.

10. K dovolání obviněného se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství tak, že uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první alternativě neodpovídají námitky obviněného, kterými nesouhlasil s hodnocením důkazních prostředků a s výsledky provedeného dokazování. Těmito námitkami obviněný ve skutečnosti nevyjádřil zjevný rozpor těchto skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů. Konkrétně totiž neuvedl, proč obsah důkazů vůbec neposkytuje podklad pro skutková zjištění, k nimž dospěly soudy činné dříve ve věci nebo je dokonce pravým opakem těchto zjištění, anebo proč obsah provedených důkazů nemůže být podkladem pro zmiňovaná skutková zjištění při žádném z logických způsobů jejich hodnocení. Námitky obviněného proto nezakládají existenci důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

11. Nelze akceptovat ani námitky obviněného, že se odvolací soud nevypořádal s jeho obhajobou, čímž měl porušit právo na spravedlivý proces. K výhradě obviněného, že se uvedený soud nevypořádal s jeho námitkou ohledně překážky věci rozhodnuté, odkázal státní zástupce na bod 12. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, který se shodnou námitkou obviněného již zabýval a dostatečně vysvětlil, proč ji nepovažoval za důvodnou.

12. Obviněným uplatněnému důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. podle státního zástupce formálně odpovídá námitka obviněného, kterou brojil proti posouzení subjektivní stránky žalovaného zločinu. Z rozhodných skutkových zjištění obsažených ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně mimo jiné vyplynulo, že s bankovkami nakládal obviněný K. Č. a samostatně stíhaný F. Š. způsobem, který svědčí o existenci společného úmyslu obou obviněných. Státní zástupce poukázal na výklad ustanovení § 23 tr.

zákoníku o spolupachatelství a uzavřel, že podle rozhodných skutkových zjištění, k nimž dospěly soudy nižších stupňů, jednal obviněný K. Č. po vzájemné dohodě se samostatně trestně stíhaným obviněným F. Š. ve společném úmyslu vylákat od poškozených peněžní prostředky za prodej sběratelsky cenných historických bankovek, přičemž se nepravdivě vydával za zkušeného obchodníka s těmito bankovkami, vystupoval pod smyšleným jménem T. H. s kontakty v České národní bance, Národní bance Slovenska a Maďarské národní bance.

Přitom jednal podle pokynů F. Š. s cílem vzbudit v poškozených důvěru k uskutečnění investičních obchodů s těmito historickými bankovkami a tím dosáhnout podvodného získání peněžních prostředků z takových obchodů. Z hlediska úmyslného zavinění obviněného K. Č. zcela postačilo, že obviněný se vydával za někoho, kým ve skutečnosti nebyl, a prodával věci, o kterých vůbec nic nevěděl, se záměrem a cílem přesvědčit poškozené ke koupi těchto věcí. Svědek Filip Spura popsal, jak se obviněný vůči němu prezentoval v rámci obchodu, což mělo zásadní vliv nejen na rozhodnutí tohoto svědka zakoupit bankovky, ale i na jeho poněkud méně pečlivý přístup k ověření informací tvrzených obviněným.

Jednání obviněného K. Č. bylo pomyslným článkem řetězu, bez jehož aktivity by rozhodně nemohl být úspěšně proveden žalovaný trestný čin. Ze zjištěných rozhodných skutkových okolností lze také konstatovat, že nešlo vůbec o standardní obchodování s tímto druhem zboží a nešlo také jen o nějakou nestandardní obchodní praktiku, jak uvedl obviněný v podaném dovolání. Obviněný K. Č. jednal zcela vědomě a chtěně, jinak by se nepravdivě nevydával za zkušeného obchodníka s historickými bankovkami. O tom, že podvodným jednáním chtěl společně se samostatně stíhaným F.

Š. uskutečnit zločinný záměr spočívající ve vylákání peněžních prostředků od poškozených, proto nevznikají v této věci důvodné pochybnosti.

13. Státní zástupce se neztotožnil s odvolacím soudem, který ve vztahu k obviněným způsobenému následku v podobě škody velkého rozsahu dospěl k závěru o toliko nedbalostní formě zavinění. Neměl-li obviněný konkrétní představu o hodnotě předmětných bankovek, jak tvrdí v dovolání a jak také zjistily soudy nižších stupňů, musel počítat též s možností, že nejde o skutečně historicky a tržně cenné věci a že jejich prodej za částku ve výši několika milionů korun neodpovídá realitě. V tomto ohledu nebyl obviněný schopen bankovky posoudit, byť se od počátku celého jednání vydával za zkušeného odborníka a obchodníka s historickými bankovkami. Za této situace ovšem musel být srozuměn i s následky, které mohly nastat v majetkové sféře poškozených v souvislosti s dalšími dispozicemi s takovými bankovkami. Neměl-li totiž obviněný konkrétní představu o hodnotě předmětných bankovek, musel také počítat s tím, že ve skutečnosti neprodává cenné věci. Za této situace ovšem nemohl počítat se žádnou konkrétní okolností, která by zabránila tomuto následku, jehož způsobení si pachatel představoval jako možné. Toto srozumění přitom nevyplývá z nějaké náhodné souhry okolností, ale lze ho dovodit z celkového kontextu jednání obou obviněných. Podle státního zástupce jednání obviněného ve vztahu k těžšímu následku v podobě způsobení škody velkého rozsahu ve smyslu § 209 odst. 5 písm. a) tr. zákoníku odpovídalo tzv. nepravé lhostejnosti. Proto lze uzavřít, že obviněný způsobil na majetku poškozených škodu velkého rozsahu úmyslně, avšak na rozdíl od základní skutkové podstaty zde jeho jednání zahrnuje nepřímý úmysl, nikoliv jen nedbalost, jak konstatoval odvolací soud. Jeho posouzení je tedy dokonce příznivější pro obviněného, jehož námitka zpochybňující existenci úmyslného zavinění, kterou tvrdil opak, nelze považovat za opodstatněnou.

14. Podle státního zástupce dovolání obviněného je v tom rozsahu, v jakém odpovídá důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jako celek zjevně neopodstatněné. Závěrem proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.

III. Přípustnost dovolání a obecná východiska rozhodování

15. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí nebo zda tu nejsou důvody pro jeho odmítnutí.

16. Dospěl přitom k závěru, že dovolání podané proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 1. 2025, sp. zn. 7 To 89/2024, je přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. Obviněný je osobou oprávněnou k podání dovolání podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. Předložené dovolání splňuje náležitosti jeho obsahu stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř. a bylo podáno prostřednictvím obhájce, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě a na místě uvedeném v § 265e odst. 1 tr. ř.

17. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován, ale je třeba, aby námitky dovolatele takovému důvodu také svým obsahem odpovídaly. Nejvyšší soud proto nejprve hodnotil, zda obviněným vznesené námitky svým obsahem vyhovují jím uplatněným důvodům dovolání.

IV. Důvodnost dovolání

K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

18. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, pokud rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.

19. Tento dovolací důvod je dán ve třech alternativách, přičemž z formulace výslovně uvedené v odůvodnění dovolání nevyplývá, o kterou z těchto alternativ by se mělo jednat. V části III./A) odůvodnění dovolání obviněný ani nenamítá rozpor učiněných skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů a v části III./B) odůvodnění dovolání pouze konstatuje, že zjevný rozpor mezi provedenými důkazy a zjištěným skutkovým stavem spatřuje v tom, že vysvětlení obviněného, že cena bankovek zprostředkovaná obviněným pod smyšleným jménem, měla hodnotu obchodů navýšit o 30 % oproti ceně, za kterou by je prodal sám spoluobviněný Š., ovšem soud druhého stupně toto konstatování nepromítl do zjištění výše škody. Uvedené konstatování obsažené v bodě 12. odůvodnění napadeného rozsudku však netvoří součást skutkových zjištění popsaných ve výroku soudu prvního stupně, s nimiž se odvolací soud ztotožnil. Jedná se jen o úvahu odvolacího soudu vedenou k otázce zavinění ve vztahu k základní skutkové podstatě trestného činu podvodu podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku. Námitky podřazené obviněným pod dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se tedy míjejí s jeho zákonným vymezením.

K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.

20. Tento dovolací důvod je dán, pokud napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V rámci tohoto dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek tak, jak byl zjištěn soudy obou stupňů, naplňuje znaky jiného trestného činu nežli toho, jakým byl obviněný uznán vinným, případně že nenaplňuje znaky žádného trestného činu.

21. S určitou dávkou tolerance lze uvést, že uplatnění tohoto dovolacího důvodu spatřuje obviněný v nezohlednění jeho nevědomí o falzech prodávaných historických bankovek, které považuje za naprosto nelogické a neodpovídající zjištěnému skutkovému stavu, což má mít za následek vadné právní posouzení jak ve vztahu k objektivní stránce trestného činu podvodu (v podstatě podvodu a výši škody), tak stránce subjektivní.

22. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotněprávnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). S poukazem na tento dovolací důvod nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

23. Soud prvního stupně pod bodem 16. odůvodnění svého rozsudku poměrně stručně konstatoval, že obviněný K. Č. svým jednáním naplnil všechny znaky skutkové podstaty zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku s tím, že jednal v úmyslu přímém ve smyslu § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací se hodnocením subjektivní stránky jednání obviněného zabýval v bodech 12. – 17. odůvodnění napadeného rozsudku. Dospěl přitom k závěru, že ve vztahu k základní skutkové podstatě trestného činu podvodu podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku obviněný jednal v úmyslu přímém ve smyslu § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a ve vztahu ke kvalifikované skutkové podstatě § 209 odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, tedy ve vztahu ke způsobení škody velkého rozsahu, jednal ve formě nevědomé nedbalosti ve smyslu § 16 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. Nejvyšší soud k tomuto v obecné rovině uvádí:

24. Podle § 13 odst. 2 tr. zákoníku k trestní odpovědnosti za trestný čin je třeba úmyslného zavinění, nestanoví-li trestní zákon výslovně, že postačí zavinění z nedbalosti.

Podle § 15 odst. 1 tr. zákoníku trestný čin je spáchán úmyslně, jestliže pachatel a) chtěl způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem, nebo b) věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn. Podle § 15 odst. 2 tr. zákoníku srozuměním se rozumí i smíření pachatele s tím, že způsobem uvedeným v trestním zákoně může porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem.

25. Skutková zjištění uvedená ve výroku rozsudku soudu prvního stupně popisují prokázané jednání obviněného K. Č. mj. tak, že tento vystupoval pod smyšleným jménem T. H. a prezentoval se nepravdivě i jako letitý numismatik se schopností nakupovat bankovky od soukromých sběratelů i od státních institucí jako jsou národní banky, přičemž v případech popsaných pod body 1. – 3. výroku prodal Filipu Spurovi jednajícímu za poškozené společnosti GREI a Antik invest historické bankovky v nominální hodnotě 5 000 korun československých z roku 1919, které záměrně prezentoval jako pravé, ačkoliv o jejich původu a pravosti mu nic bližšího známo nebylo a ačkoliv se ve skutečnosti jednalo o zcela bezcenné reprodukce historického pravého platidla.

Tomuto jednání předcházela vzájemná dohoda obviněného K. Č. s odděleně stíhaným F. Š. o společném úmyslu vylákat od poškozených společností GREI a Antik invest finanční prostředky pod záminkou výhodné koupě sběratelsky cenných historických bankovek. Správně soudy prvního i druhého stupně dovodily, že obviněný K. Č. svým jednáním (po společné dohodě s F. Š.) uváděl svědku Filipu Spurovi jednajícímu za obě poškozené společnosti naprosto nepravdivé údaje, které spočívaly v tom, že se vydával za osobu údajného T.

H., což měl být obchodník s letitými zkušenostmi s obchodováním s historickými bankovkami, se svými známostmi a kontakty na soukromé sběratele i na státní instituce, jako jsou Národní banky České republiky, Slovenské republiky i Maďarské republiky. Vůči Filipu Spurovi předstíral, že prodávané bankovky jsou v jeho vlastnictví. Obviněný K. Č. tak svým jednáním svědka Filipa Spuru uváděl v omyl ohledně podstatných okolností důležitých pro rozhodování poškozeného o tom, zda uskuteční majetkovou dispozici, jejíž provedení bylo cílem společného jednání obviněného K.

Č. a samostatně stíhaného F. Š., tedy předání hotovostních finančních částek oproti převzetí údajně pravých historických bankovek. Ve výpovědi v hlavním líčení dne 9. 9. 2024 svědek Filip Spura tuto skutečnost jednoznačně potvrdil, když na dotaz, zda v případě, že by věděl, že bankovky prodává taxikář Č. z XY, který bankovkám vůbec nerozumí a bere je od Š., odpověděl, že by tyto v žádném případě nekupoval (č. l. 899). Oba dříve rozhodující soudy správně dovodily, že pro naplnění znaků základní skutkové podstaty trestného činu podvodu podle § 209 odst. 1 tr.

zákoníku není zásadní to, zda obviněný Č. věděl či nevěděl, že svědku Spurovi předává jen falza bankovek. Obviněnému totiž podle výroku o vině z rozsudku soudu prvního stupně o původu a pravosti historických bankovek, které nabízel Filipu Spurovi, nebylo nic bližšího známo. Jak výstižně uvedl státní zástupce ve vyjádření k dovolání obviněného, neměl-li obviněný konkrétní představu o hodnotě předmětných bankovek, musel počítat též s možností, že nejde o skutečně historicky a tržně cenné věci a že jejich prodej za částku ve výši několika milionů korun neodpovídá realitě.

Za této situace tak musel být srozuměn i s následkem, který mohl nastat v majetkové sféře poškozených společností.

To s ohledem na zjištěné okolnosti případu spočívající v tom, že obviněný před svědkem Filipem Spurou vystupoval jako osoba pod smyšleným jménem zabývající se údajně dlouhá léta obchodováním s historickými bankovkami, které měl ve svém vlastnictví a získával je jak od soukromých osob, tak i státních institucí, přičemž ve skutečnosti reprodukce historických bankovek vždy v jednotlivých případech obdržel od spolupachatele F. Š., kterému též předával mnohamilionové částky inkasované za jejich prodej.

Rovněž je třeba zdůraznit, že takto jednal opakovaně vůči Filipu Spurovi ve třech případech, ve čtvrtém případě mu pak nabízel zajistit prodej historické bankovky za částku vyšší než 10 000 000 Kč, kterou měl mít opětovně ve svém vlastnictví. Obviněný tak musel být srozuměn i se situací, že Filipu Spurovi neprodává historické bankovky za cenu, kterou byl tento ochoten zaplatit, ale musel počítat i s variantou, že společnostem poskytujícím finanční prostředky ke koupi bankovek je způsobována škoda.

Toto jsou podle názoru Nejvyššího soudu okolnosti svědčící u obviněného K. Č. o tom, že ve vztahu k základní skutkové podstatě trestného činu podvodu podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku jednal v nepřímém úmyslu ve smyslu § 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. Obviněný totiž v daném případě neučinil nic, aby škodlivému následku, který si jako reálně možný mohl představit, zabránil.

26. Ve vztahu k okolnosti, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby, což v daném případě představuje způsobení škody velkého rozsahu ve smyslu § 209 odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, postačí zavinění ve formě nedbalostní [§ 17 písm. a) tr. zákoníku]. K tomuto pak Nejvyšší soud uvádí, že obviněný K. Č. jednoznačně věděl, jaké finanční částky od Filipa Spury za prodej historických bankovek převzal. Věděl tedy, že jde o částku převyšující 10 000 000 Kč a s ohledem na všechny skutečnosti vztahující se k naplnění subjektivní stránky ve vztahu k základní skutkové podstatě trestného činu podvodu podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku tak byl obviněný srozuměn i se skutečností, že svým jednáním může poškozeným společnostem, za které jednal Filip Spura, způsobit škodu velkého rozsahu. I ve vztahu ke kvalifikované skutkové podstatě § 209 odst. 5 písm. a) tr. zákoníku tak jednal v úmyslu nepřímém podle § 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku.

K námitce porušení práva na spravedlivý proces

27. Obviněný v podaném dovolání též namítal porušení práva na spravedlivý proces, což mělo spočívat v tom, že se odvolací soud nevypořádal s veškerými odvolacími námitkami obviněného. Zejména namítl, že se odvolací soud nezabýval námitkou obviněného ve smyslu překážky věci rozhodnuté, ovšem na tuto reagoval odvolací soud pod bodem 17. odůvodnění napadeného rozsudku. V tomto odkázal na body 12. a 13. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, přičemž Nejvyšší soud doplňuje, že překážka věci rozhodnuté neboli nemožnost stíhat pachatele pro skutek, o kterém již bylo pravomocně rozhodnuto, se vztahuje k osobě pachatele, nikoliv k předmětu útoku. Výrok rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 12. 10. 2022, č. j. 69 T 3/2022-4138, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. 1. 2023, sp. zn. 2 To 91/2002, se totiž týká pouze obviněného F. Š. (č. l. 838–848) a nebylo jím rozhodnuto o trestněprávním jednání obviněného K. Č. Pokud je ve zmíněném rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 12. 10. 2022, č. j. 69 T 3/2022-4138, pod body VII. a XI. výroku popsána dispozice obviněného F. Š. s padělky historických bankovek v nominální hodnotě 5 000 Kč z roku 1919, série XY a čísla XY, série XY a čísla XY a série XY a čísla XY, je skutečností, že se jedná o shodné reprodukce historických bankovek, jak je popsáno v bodech 1., 2., 3. rozsudku soudu prvního stupně. Z výpovědi svědka Filipa Spury však vyplynulo, že k tomuto došlo nedopatřením, což soud prvního stupně důsledně vyložil zejména v bodě 12. odůvodnění svého rozsudku. I přesto však je třeba zopakovat, že shoda spočívající v označení historických bankovek vyskytující se jednou v rozsudku, který se týká obviněného F. Š., a podruhé v rozsudku, který se týká obviněného K. Č., nezpůsobuje ve vztahu k osobě obviněného K. Č. okolnost, pro kterou by nemohl být trestně stíhán.

V. Závěrečné shrnutí a způsob rozhodnutí

28. Obviněný K. Č. své dovolání zdůvodnil výhradami, které, pokud byly podřaditelné pod uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., materiálně jej nenaplnily, což je činí neopodstatněnými. Dovolací námitky obviněného podřazené pod důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se s jeho obsahovým vymezením rozešly. Nejvyšší soud proto jeho dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné, přičemž tak za splnění podmínky uvedené v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.

29. Obviněný v dovolání podal podnět na přerušení výkonu uloženého trestu odnětí svobody. Nejedná se o návrh, o němž by bylo nutno učinit formální rozhodnutí, neboť takový návrh na přerušení výkonu rozhodnutí může podat se zřetelem k ustanovení § 265h odst. 3 tr. ř. pouze předseda senátu soudu prvního stupně a ten tak neučinil. Předseda senátu Nejvyššího soudu však důvody pro přerušení výkonu rozhodnutí neshledal, neboť z podaného dovolání ani z obsahu spisu nevyplynuly takové konkrétní okolnosti, které by vyvolávaly opodstatněné pochybnosti o vhodnosti výkonu rozhodnutí. Za této situace nebylo zapotřebí o podnětu obviněného k předmětnému postupu rozhodnout samostatným negativním výrokem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 3. 2014, sp. zn. I. ÚS 522/14).

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 8. 10. 2025

JUDr. Ivo Kouřil předseda senátu

Vypracoval: Mgr. Daniel Plšek