6 Tdo 627/2007

6 Tdo 627/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31.

května 2007 o dovolání, které podal obviněný D. Z., proti rozsudku Krajského

soudu v Ostravě ze dne 23. 10. 2006, sp. zn. 7 To 405/2006, jako soudu

odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku - Místku pod sp.

zn. 6 T 9/2005, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání o d m í t á.

Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku – Místku ze dne 7. 8. 2006, sp. zn. 6 T

9/2005, byl obviněný D. Z. uznán vinným trestným činem pytláctví podle § 178a

odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák. a pokusem trestného činu krádeže podle § 8

odst. 1 tr. zák. k § 247 odst. 1 písm. a) tr. zák. Podle skutkových zjištění

jmenovaného soudu se těchto deliktů dopustil tím, že „dne 18. 7. 2004 kolem

20:45 hodin v lesním porostu, v honitbě Mysliveckého sdružení J., neoprávněně

ulovil pomocí malorážkové opakovací dlouhé zbraně s optikou, vzor JW 15 A, ráže

22 Long rifle, k níž vlastní průkaz zbraně a je držitelem zbrojního průkazu pro

oprávnění skupiny A, B, C, D, E bez příslušné povolenky k lovu, vydané

uživatelem honitby a aniž by byl držitelem loveckého lístku jednoho srnce stáří

pěti let, kterého zasáhl střelou do pravého oka, kdy bezprostředně po výstřelu

byl na místě zadržen členem Mysliveckého sdružení J. M. H., když zastřelený

srnec byl nalezen dne 19. 7. 2004 v ranních hodinách členy Mysliveckého

sdružení J., na místě vzdáleném přibližně 30 m od místa zadržení obžalovaného,

čímž způsobil Mysliveckému sdružení J. škodu ve výši 5.340,- Kč“.

Za to byl obviněný odsouzen podle § 178a odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst.

2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání patnácti měsíců, jehož

výkon byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen

na zkušební dobu v trvání dvou roků. Podle § 49 odst. 1 tr. zák. a § 50 odst. 1

tr. zák. mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu práva

myslivosti na dobu tří roků. Podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák. mu byl uložen

trest propadnutí věci, a to malorážky opakovací zn. NORINCO, vzor JW-15A,

včetně zaměřovače, ráže 22LR a 4 ks nábojů do zbraně. Podle § 35 odst. 2 tr.

zák. byl zároveň zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Jeseníku ze

dne 27. 3. 2006, č. j. 2 T 58/2005-100, jakož i všechna další rozhodnutí na

tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením,

pozbyla podkladu. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byl obviněný zavázán k povinnosti

uhradit poškozenému Mysliveckému sdružení J. škodu ve výši 5.340,- Kč.

O odvoláních, která proti tomuto rozsudku podali obviněný a okresní státní

zástupce ve Frýdku - Místku, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ostravě.

Rozsudkem ze dne 23. 10. 2006, sp. zn. 7 To 405/2006, napadený rozsudek z

podnětu odvolání obviněného podle § 258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. zrušil a

podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl. Obviněného uznal vinným trestným

činem pytláctví podle § 178a odst. 1 tr. zák., protože „dne 18. 7. 2004 kolem

20:45 hodin v lesním porostu, v honitbě Mysliveckého sdružení J., neoprávněně

ulovil pomocí malorážkové opakovací dlouhé zbraně s optikou, vzor JW 15 A, ráže

22 Long rifle, k níž vlastní průkaz zbraně a je držitelem zbrojního průkazu pro

oprávnění skupiny A, B, C, D, E bez příslušné povolenky k lovu, vydané

uživatelem honitby a aniž by byl držitelem loveckého lístku jednoho srnce stáří

pěti let, kterého zasáhl střelou do pravého oka, kdy bezprostředně po výstřelu

byl na místě zadržen členem Mysliveckého sdružení J. M. H., když zastřelený

srnec byl nalezen dne 19. 7. 2004 v ranních hodinách členy Mysliveckého

sdružení J., na místě vzdáleném přibližně 30 m od místa zadržení obžalovaného,

čímž způsobil Mysliveckému sdružení J. škodu ve výši 1.440,- Kč“.

Za to jej odsoudil podle § 250 odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr.

zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon byl

podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na

zkušební dobu v trvání dvou roků. Podle § 49 odst. 1 tr. zák. a § 50 odst. 1

tr. zák. mu dále uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu práva

myslivosti na dobu tří roků. Podle § 35 odst. 2 tr. zák. zrušil výrok o

souhrnném trestu z rozsudku Okresního soudu Jeseník ze dne 27. 3. 2006, č. j. 2

T 58/2005-100, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově

navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 228 odst. 1 tr. ř. obviněného zavázal k povinnosti zaplatit poškozenému

Mysliveckému sdružení J., škodu ve výši 1.440,- Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř.

odkázal jmenovaného poškozeného se zbytkem uplatněného nároku na náhradu škody

na řízení ve věcech občanskoprávních. Odvolání okresního státního zástupce ve

Frýdku – Místku jako nedůvodné podle § 256 tr. ř. zamítl.

Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Ostravě podal obviněný D. Z.

prostřednictvím své obhájkyně dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvody

uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř.

V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku namítl, že soudy obou

stupňů nesprávně zhodnotily skutková zjištění, když soud druhého stupně zamítl

řádný opravný prostředek, ačkoliv v řízení před soudem prvního stupně došlo ze

strany tohoto soudu k rozhodnutí, které nemělo žádnou oporu v provedeném

dokazování. V této souvislosti připomněl, že soud prvního stupně v dané věci

dvakrát vynesl zprošťující rozsudek. Odvolací soud vždy tyto zprošťující

rozsudky zrušil, přičemž ve druhém případě - ve veřejném zasedání dne 31. 3.

2006 - provedl dokazování způsobem, který se podle přesvědčení dovolatele příčí

zásadám právního státu. Provedl výslech svědka M. H., a byť ten nesdělil jiná

skutková tvrzení, než která uvedl již v předcházejících řízeních, došel

(odvolací soud) k odlišnému závěru, tedy že dotyčný je věrohodný, a „prakticky

soudu I. stupni nařídil takto k tomuto svědku přistupovat“. V tom dovolatel

shledal mimo rámec § 265b tr. ř. taktéž porušení ústavního práva na spravedlivý

proces. Přitom připomněl, na základě jakých skutečností nalézací soud dospěl k

závěru o nevěrohodnosti jmenovaného svědka, k jehož osobě sám dodal, že tento

např. preparoval lebku srnce pro potřeby znalce a má doma, jak sám vypověděl,

malorážku, kterou střílí škodnou zvěř.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. dovolatel spatřuje v tom,

že soud druhého stupně rozhodl svým rozhodnutím o zamítnutí řádného opravného

prostředku, ačkoliv v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod, neboť

dřívější rozhodnutí spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku. V

návaznosti na to upřesnil, že soud prvního stupně „vycházeje z prakticky

naprosto stejných skutkových zjištění a prakticky stejné důkazní situace dospěl

k zcela jinému právnímu závěru“. Dále uvedl, že pokud soud druhého stupně

dospěl k závěru, že se (dovolatel) dopustil trestného činu pytláctví podle §

178a odst. 1 tr. zák., nepostupoval správně. „Důkazy, které byly u tohoto

jednání prováděny, totiž nikterak nemohly přispět k objasnění skutku, především

k tomu, že skutek spáchal obžalovaný.“ Podle jeho názoru jsou skutková zjištění

soudů obou stupňů v extrémním nesouladu s provedenými důkazy. V této

souvislosti za spíše spekulaci než hodnověrnou výpověď označil výpověď znalce

(Dr. Ing. R. N.) z posledního hlavního líčení týkající se stanovení doby, kdy

byl srnec zastřelen, jež měla vyvrátit svědeckou výpověď V. M., přičemž

vyjádřil podiv nad tím, že tato výpověď znalce způsobila zásadní změnu v

postupu soudu prvního stupně při hodnocení důkazů a byla příčinou nového

rozhodnutí o jeho vině.

Dovolatel rovněž vyjádřil přesvědčení, že v jeho případě došlo taktéž mimo

rámec dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 tr. ř. ke značným vadám důkazního

řízení, které mají za následek porušení základních práv a svobod, konkrétně

porušení práva na spravedlivý proces. Uvedené vady spatřuje v absenci vztahu

mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a

právními závěry na straně druhé, případně extrémním nesouladem skutkových

zjištění s provedenými důkazy.

S ohledem na shora uvedené skutečnosti dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud

České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) „napadený rozsudek Krajského soudu v

Ostravě ze dne 23. 10. 2006, čj. 7 To 405/2006-230, zrušil a ve věci rozhodl

tak, že obžalovaného zprostí obžaloby příp. věc vrátí odvolacímu soudu k novému

rozhodnutí.

K tomuto dovolání se za podmínek § 265h odst. 2 tr. ř. vyjádřila státní

zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“).

Poté, co zmínila rozhodnutí soudů obou stupňů a v krátkosti zrekapitulovala

dovolací námitky obviněného, se v obecné rovině vyjádřila k dovolacímu důvodu

podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Mj. uvedla, že s odkazem na uvedený

dovolací důvod lze vytýkat pouze vady právní, námitky týkající se skutkového

zjištění, tedy neúplnosti dokazování, nesprávného hodnocení ve věci pořízených

důkazů apod. povahu právně relevantních námitek nemají. Dodala ovšem, že i v

rámci řízení o dovolání lze připustit zásah do skutkových zjištění, avšak pouze

tehdy, existuje-li extrémní nesoulad mezi vykonanými skutkovými zjištěními a

právními závěry soudu a současně, učiní-li dovolatel tento nesoulad, předmětem

dovolání. O takový případ se však v posuzovaném případě nejedná, a to přesto,

že obviněný na údajný extrémní nesoulad poukázal. Učinil tak však

prostřednictvím námitek, které o žádném nesouladu a již vůbec ne extrémním

nesouladu mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právními závěry soudu

nesvědčí.

Obviněný totiž zaměřil dovolání výlučně do oblasti skutkových zjištění a jeho

námitkám nelze proto přiznat povahu právně relevantních námitek. Kromě toho, že

obviněný zpochybňuje, že to byl on, kdo neoprávněně upytlačil v předmětném

lesním porostu srnce, brojí nadto především proti tomu, že soudy vycházely z

důkazů, které si podle jeho názoru vzájemně odporují, přičemž konkrétně zmínil

ve věci pořízený znalecký posudek (znalce Dr. Ing. R. N.) a výpověď svědka V.

M., s tím, že v žádném směru nebyla vyvrácena jeho konstantní obhajoba o tom,

že se skutku nedopustil. Takto pojaté dovolací námitky však nejsou primárně

založeny na soudem prvního a druhého stupně zjištěném skutkovém stavu věci, ale

na skutkovém zjištění, jehož změny se obviněný domáhá. Obviněný tedy dovolání

neopřel o námitky právní, nýbrž o námitky ryze skutkové, které z pohledu

uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obstát

nemohou.

Podle státní zástupkyně se dovolací soud může zabývat hodnocením důkazů pouze

tehdy, zjistí-li, že soud postupoval libovolně, tj. že jeho závěry jsou zjevně

neudržitelné ve vztahu ke skutkovým zjištěním nebo že významně porušil procesní

principy obsažené v ústavním pořádku nebo jde o rozhodnutí očividně

nespravedlivé. Závěr soudu druhého stupně o vině obviněného však podle jejích

slov stojí na základech jasně zjištěného skutkového stavu, který byl zjištěn

procesně odpovídajícím způsobem, kdy důkazy byly hodnoceny v souladu se

zásadami formální logiky s přihlédnutím ke všem aspektům obhajoby obviněného,

která byla jednoznačně vyvrácena. V návaznosti na to státní zástupkyně

reprodukovala podstatná zjištění soudů a uzavřela, že vina obviněného trestným

činem pytláctví podle § 178a odst. 1 tr. zák. byla v plném rozsahu prokázána.

V další části svého vyjádření státní zástupkyně rozvedla úvahy k dovolacímu

důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Vyložila jeho podstatu, přičemž

uvedla, že první alternativa tohoto dovolacího důvodu nepřipadá v daném případě

v úvahu, protože odvolání obviněného bylo po meritorním přezkoumání rozsudku

nalézacího soudu vyhověno a obviněný byl uznán vinným pouze jedním trestným

činem s mírnější právní kvalifikací. Uvedený dovolací důvod však nebyl dán ani

v jeho druhé alternativě, protože jednak nebylo rozhodnuto o zamítnutí řádného

opravného prostředku proti rozsudku a jednak v řízení nebyl dán ani žádný z

dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř.

Z těchto důvodů státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání

podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl a toto rozhodnutí učinil podle §

265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše

uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má

všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné

přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí

dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:

Dovolání je přípustné zejména z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, odst. 2

písm. a) tr. ř., neboť napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, když

soud rozhodl ve druhém stupni, přičemž směřuje proti rozsudku, kterým byl

obviněný uznán vinným a uložen mu trest.

Obviněný D. Z. je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k

podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho

bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání

podle § 265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím své obhájkyně, tedy v

souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1

tr. ř. a na místě určeném tímtéž zákonným ustanovením.

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř.,

bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody (resp.

konkrétní argumenty, o něž je dovolání opřeno) lze považovat za důvody uvedené

v předmětném zákonném ustanovení, jejichž existence je základní podmínkou

provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3

tr. ř.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy

rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném

hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je

určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady

spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem

hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod

neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti

nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1.

9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání

hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy

byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s

příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod

totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového

stavu, či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení

důkazů ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15.

4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již

třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze

dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení §

265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je

rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí

vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a

jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen

zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání

v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový

stav.

Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je

dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených

procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění

učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného

dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a

jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého

stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7

tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci

ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a

základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.

Dovolací soud ovšem není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech

rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových

zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího

přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a

bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah

dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by

zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu,

nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako

mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích

důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp.

zn. IV. ÚS 73/03).

Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejících odstavcích tedy vyplývá, že

východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr.

ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená

v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další

soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva

(především trestního, ale i jiných právních odvětví).

V posuzované věci však uplatněné dovolací námitky směřují výlučně do oblasti

skutkových zjištění. Dovolatel totiž soudům ve skutečnosti vytýká pouze vadné

řízení, nesprávné hodnocení důkazů a nesprávná skutková zjištění, přičemž

prosazuje vlastní hodnotící úvahy vztahující se k některým z provedených důkazů

a vlastní verzi skutkového stavu věci (namítá, že se nedopustil uvedeného

skutku). Dovolatel tak nenamítá rozpor mezi soudy vykonanými skutkovými závěry

a užitou právní kvalifikací ani jiné nesprávné hmotně právní posouzení soudy

zjištěných skutkových okolností, neuplatňuje žádné hmotně právní argumenty.

Neuplatnil tedy námitky, jež by bylo možno podřadit pod dovolací důvod podle §

265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Výše uvedené je nutno vztáhnout taktéž na tvrzení o existenci extrémního

nesouladu mezi učiněnými skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy.

Nehledě na skutečnosti výstižně vyložené ve vyjádření státní zástupkyně, je na

místě uvést, že důvodem dovolání nemůže být - jak vyplývá z ustanovení § 265b

odst. 1 tr. ř. - samo o sobě tvrzení vytýkající údajný extrémní nesoulad

učiněných skutkových zjištění s provedenými důkazy, neboť takový důvod zde

zahrnut není. Jak již shora rozvedeno, dovolání není dalším odvoláním, ale je

mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě jen některých výslovně

uvedených procesních a hmotně právních vad, jež naplňují jednotlivé taxativně

stanovené dovolací důvody. Proto také dovolání není možné podat ze stejných

důvodů a ve stejném rozsahu jako odvolání a dovoláním se nelze úspěšně domáhat

jak revize skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, tak

ani přezkoumávání správnosti a úplnosti jimi provedeného dokazování (viz

usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 5 Tdo 22/2007).

Formulace dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který

dovolatel uplatnil, přitom znamená, že předpokladem jeho existence je nesprávná

aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotně právní posouzení skutku nebo o

hmotně právní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů, včetně

jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, ovšem neupravuje

hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení §

2 odst. 5, 6, § 89 a násl., § 207 a násl. a § 263 odst. 6, 7 tr. ř. Jestliže

tedy dovolatel namítl, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení

skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, ale tento svůj názor ve

skutečnosti dovozuje z tvrzeného extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a

učiněnými skutkovými zjištěními, pak soudům nižších stupňů nevytýká vady při

aplikaci hmotného práva, nýbrž porušení procesních ustanovení. Porušení

určitých procesních ustanovení sice může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli

však podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jen v případě výslovně

stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle § 265b odst. 1 písm. a),

b), c), d), e), f) a l) tr. ř.], které ovšem rovněž nejsou založeny na

extrémním nesouladu mezi učiněnými skutkovými zjištěními a provedenými důkazy

(viz přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 5 Tdo

22/2007).

Svými dovolacími námitkami směřujícími k údajnému extrémnímu nesouladu mezi

skutkovými zjištěními a provedenými důkazy tedy ve skutečnosti dovolatel

nevytýká nesprávné právní posouzení skutku ani jiné nesprávné hmotně právní

posouzení, proto jeho argumentace nespadá pod uplatněný dovolací důvod podle §

265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (ale ani jiný důvod dovolání podle § 265b tr. ř.).

Dovolatel totiž své výhrady v dovolání ve skutečnosti zaměřil jen proti

procesnímu postupu soudů nižších stupňů a proti správnosti jejich hodnocení

důkazů, které jsou podkladem pro příslušné skutkové závěry. Samotná skutková

zjištění ani provádění důkazů ovšem Nejvyšší soud nemůže v dovolacím řízení

přezkoumávat, resp. měnit.

Nejvyšší soud v tomto směru navíc odkazuje na ustálenou judikaturu k výkladu a

aplikaci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jak je

souhrnně vyjádřena např. pod č. 36/2004, s. 298 Sb. rozh. tr. nebo v četných

rozhodnutích Nejvyššího soudu a např. též v usnesení velkého senátu ze dne 28.

6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006. Takový výklad byl potvrzen i řadou rozhodnutí

Ústavního soudu, v nichž se Ústavní soud ztotožnil s dosavadní praxí Nejvyššího

soudu při interpretaci citovaného dovolacího důvodu, takže zde není důvodu

odchylovat se od této ustálené soudní praxe.

Lze tak shrnout, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

dovolatel ve skutečnosti spatřuje pouze v porušení procesních zásad vymezených

zejména v ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., tzn. že dovolání uplatnil na

procesním a nikoli hmotně právním základě. Uplatněné námitky proto pod výše

uvedený (ani jiný) dovolací důvod podřadit nelze.

Důvodem dovolání podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je existence

vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného

opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému § 265a odst. 2

písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem

pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání

uvedený v písmenech a) až k) (§ 265b odst. 1 tr. ř.). Předmětný dovolací důvod

tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného

prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu

ke druhé instanci, nebo byl–li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v

předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. a) až

k) tr. ř.

V posuzované věci však z hlediska dovolatele nemůže přicházet naplnění

předmětného dovolacího důvodu v úvahu již proto, že jeho odvolání nebylo soudem

druhého stupně zamítnuto ani odmítnuto, nýbrž z podnětu tohoto odvolání soud

druhého stupně rozsudek nalézacího soudu po jeho meritorním přezkoumání zrušil

a sám ve věci znovu rozhodl (obviněného uznal vinným pouze jedním trestným

činem s mírnější právní kvalifikací). Nadto je možno konstatovat, že o prvou

alternativu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. by v žádném

případě nemohlo jít právě z toho důvodu, že Krajský soud v Ostravě jako soud

druhého stupně konal odvolací řízení a o řádném opravném prostředku (odvolání)

rozhodl ve veřejném zasedání po provedeném přezkumu podle hledisek stanovených

zákonem. K druhé alternativě je třeba konstatovat, že uplatněné dovolací

námitky neodpovídají žádnému z dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř.

K uvedeným skutečnostem je třeba doplnit a zdůraznit, že dovolatel je v souladu

s § 265f odst. 1 tr. ř. povinen odkázat v dovolání na zákonné ustanovení § 265b

odst. 1 písm. a) – l) tr. ř., přičemž ovšem obsah konkrétně uplatněných

námitek, o něž se v dovolání opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí

skutečně odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V

opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle § 265b odst.

1 tr. ř., byť je na příslušné zákonné ustanovení dovolatelem formálně

odkazováno. Označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §

265b tr. ř. přitom nemůže být pouze formální; Nejvyšší soud je povinen vždy

nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle

jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů

uvedených v § 265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího

důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň zákonnou podmínkou i rámcem, v

němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (viz usnesení

Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05).

Z hlediska základních práv garantovaných Listinou základních práv a svobod a

mezinárodněprávními instrumenty je pak nutno poukázat na to, že žádný z těchto

právních aktů neupravuje právo na přezkum rozhodnutí o odvolání v rámci

dalšího, řádného či dokonce mimořádného opravného prostředku. Zákonodárce tak

mohl z hlediska požadavků ústavnosti věcné projednání dovolání omezit v rovině

jednoduchého práva stanovením jednotlivých zákonných dovolacích důvodů, jejichž

existence je pro přezkum pravomocného rozhodnutí v dovolacím řízení nezbytná.

Není-li existence dovolacího důvodu soudem zjištěna, neexistuje zákonná

povinnost soudu dovolání věcně projednat (viz usnesení Ústavního soudu ze dne

7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02).

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li

podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v

posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených

zákonem, rozhodl v souladu s § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí

bez věcného projednání. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v

neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy

řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 31. května 2007

Předseda senátu :

JUDr. Vladimír Veselý