6 Tdo 629/2002
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 26. září 2002 dovolání, které podal obviněný J. H., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 5. 2002, sp. zn. 6 To 183/2001, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 5 T 77/2000, a rozhodl t a k t o:
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. H. o d m í t á .
Rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 14. 2. 2001, sp. zn. 5 T 77/2000, byl obviněný J. H. uznán vinným trestným činem nepřímého úplatkářství podle § 162 odst. 1 tr. zák., protože jako policejní inspektor služebně zařazený u oddělení dopravní policie O. ř. P. ČR v L. v blíže nezjištěné době koncem dubna 1999 na obchvatu u letiště v R. n. L., okres L., a dále poté dne 19. 5. 1999 v obci D., okres L., převzal částku celkem 60.000,- Kč od T. Š., který v té době byl stíhán vyšetřovatelem O. ú. v. v L. pro trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák., když o tuto částku obviněný sám požádal za slib, že využije svého postavení k tomu, aby trestní stíhání T. Š. bylo zastaveno a nebyl postaven před soud.
Za tento trestný čin byl obviněný odsouzen podle § 162 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců, přičemž jeho výkon byl podle § 58 odst. 1 písm. a), § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu osmnácti měsíců.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný J. H. odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 5. 2002, sp. zn. 6 To 183/2001, podle § 256 tr. ř. zamítnuto.
Vůči citovanému usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem podal obviněný J. H. prostřednictvím svého obhájce dne 12. 8. 2002 dovolání s poukazem na důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), k) tr. ř.. Z obsahu dovolání vyplývá, že dovolatel měl nepochybně na mysli dovolací důvod původně sice upravený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř., ale po novele provedené zákonem č. 200/2002 Sb. s účinností od 24. 5. 2002 (tedy již v době podání dovolání) nově vymezený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Z obsahu mimořádného opravného prostředku, zejména z návrhu obviněného, jak by měl Nejvyšší soud rozhodnout, je zřejmé, že dovolání směřuje do výroku napadeného usnesení, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání.
V dovolání obviněný namítá, že odvolací soud neměl splněny zákonné podmínky, aby mohl rozhodnout podle § 256 tr. ř. Tvrdí, že se tento soud nezabýval rozpory ve výpovědích svědků, zejména ve výpovědi R. M., kterou obviněný označuje za nevěrohodnou. Konstatuje, že svědek odepřel u hlavního líčení před soudem prvního stupně vypovídat, a proto byla ve smyslu § 211 odst. 2 písm. b) tr. ř. jeho výpověď z přípravného řízení přečtena. Zdůrazňuje, že pro odmítnutí svědecké výpovědi nebyly splněny podmínky stanovené v § 100 tr. ř. Obviněný dále namítá rozpory ve výpovědích svědka T. Š. a skutečnost, že soud prvního stupně nevzal dostatečně v úvahu výpověď svědka J. G. Podle názoru obviněného soud prvního stupně řádně nehodnotil provedené důkazy podle § 2 odst. 6 tr. ř., čímž došlo k porušení § 2 odst. 5 tr. ř., jelikož skutkový stav věci nebyl řádně zjištěn a nebyla prokázána jeho vina. Napadené usnesení proto spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a skutková podstata trestného činu nepřímého úplatkářství podle § 162 odst. 1 tr. zák. nebyla naplněna, v důsledku čehož byl při nesplnění podmínek stanovených zákonem zamítnut řádný opravný prostředek.
V závěru dovolání obviněný J. H. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem a přikázal tomuto soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Předseda senátu soudu prvého stupně doručil v souladu s ustanovením § 265h odst. 2 tr. ř. opis dovolání obviněného státnímu zástupci Nejvyššího státního zastupitelství s upozorněním, že se může k dovolání písemně vyjádřit a souhlasit s projednáním dovolání v neveřejném zasedání ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. Nejvyšší soud však ke dni svého rozhodnutí písemné vyjádření neobdržel.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zjišťoval, zda v předmětné trestní věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §
265a tr. ř. V této souvislosti shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, kterým soud ve druhém stupni zamítl řádný opravný prostředek proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. osobou oprávněnou podat prostřednictvím obhájce dovolání, přičemž tento mimořádný opravný prostředek byl podán ve lhůtě a u příslušného soudu, jak je uvedeno v § 265e odst. 1, 2 tr. ř.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
Podle § 265b odst. 1 tr. ř. dovolání lze podat, jen je-li tu některý z následujících důvodů:
g) rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení,
l) bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
Dovolací důvod uplatněný obviněným podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. patří mezi procesní dovolací důvody. Jeho smyslem je náprava závažných vad, které vedou k tzv. zmatečnosti rozhodnutí. Dopadá předně na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci. V případě obviněného J. H. však o takový případ nejde, neboť Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud druhého stupně konal odvolací řízení a o řádném opravném prostředku (odvolání) rozhodl po provedeném přezkumu podle hledisek stanovených zákonem (§ 254 tr. ř.). Proto lze tento dovolací důvod uplatnit jen, byl-li v řízení předcházejícímu rozhodnutí odvolacího soudu dán důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V tomto směru však nebyl obviněným zmíněný dovolací důvod materiálně uplatněn, jak bude uvedeno níže.
Z ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. vyplývá, že důvodem dovolání nemůže být nesprávné skutkové zjištění, byť to zákon explicitně nestanoví, a to vzhledem k tomu, že právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozhodnutí a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. Tento názor lze jednoznačně dovodit právně s ohledem na jednotlivé důvody dovolání vymezené v citovaném ustanovení trestního řádu.
Z výše zákonem vymezených důvodů dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g), tr. ř. vyplývá, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního event. druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutková zjištění ve věci nemůže změnit. Dovolání je specifický mimořádný opravný prostředek, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. ř. Proto Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další (v pořadí již třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři. V takovém případě by se totiž dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci (§ 2 odst. 5 tr. ř.), popř. do pozice soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem (např. § 259 odst. 3 tr. ř.).
Obviněným byly uplatněny shora citované zákonné dovolací důvody, které ale musí být v dovolání skutečně, tj. materiálně tvrzeny a odůvodněny konkrétními vadami. Námitky v dovolání však obviněný zaměřil výlučně proti úplnosti provedeného dokazování, způsobu hodnocení důkazů a v důsledku toho vůči správnosti skutkových zjištění, přičemž z těchto jím tvrzených nedostatků, až následně, spatřuje chybné právní rozhodnutí ve věci. Obviněný nevznesl žádné výhrady, že by skutek uvedený ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, s nímž se ztotožnil i odvolací soud, byl nesprávně právně posouzen, nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Rovněž neuplatnil ani konkrétními námitky, že by v řízení předcházejícímu rozhodnutí odvolacího soudu byl dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V daném případě proto nebyly ve skutečnosti (t. j. materiálně) uplatněny důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) , l) tr. ř., ale důvod jiný, a to pochybnosti o správnosti skutkových zjištění. Takový dovolací důvod však v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. uveden není. Samotná skutková zjištění, přestože mohou mít vliv na právní posouzení skutku nebo na jiné hmotně právní posouzení, však Nejvyšší soud nemůže v dovolacím řízení přezkoumávat.
Nejvyšší soud proto shledal, že dovolání, byť bylo formálně opřeno o dovolací důvody uvedené v zákoně, bylo obviněným J. H. fakticky podáno z jiných důvodů než z těch, které jsou výslovně stanoveny v § 265b odst. 1 tr. ř.
Vzhledem k uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud dovolání obviněného J. H. podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž byl oprávněn postupovat podle § 265i odst. 3 tr. ř., přičemž toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 26. září 2002
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k