USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. 7. 2024 v trestní věci obviněného J. K. o jeho dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 10. 2023, č. j. 4 To 38/2023-930, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 4 T 22/2019,
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 3. 11. 2022, č. j. 4 T 22/2019-867, byl obviněný J. K. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným přečinem pojistného podvodu podle § 210 odst. 1 písm. c), odst. 4 tr. zákoníku a pokusem přečinu pojistného podvodu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku a § 210 odst. 2, odst. 4 tr. zákoníku a byl za to odsouzen podle § 210 odst. 4 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 roků, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu dva a půl roku, a dále podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku k peněžitému trestu 100 denních sazeb po 500 Kč (celkem tedy ve výši 50 000 Kč). Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byl zavázán k povinnosti zaplatit poškozené Kooperativa pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group, na náhradě škody částku 190 153 Kč, když se zbytkem uplatněného a soudem nepřiznaného nároku byla tato poškozená odkázána podle § 229 odst. 2 tr. ř. na řízení ve věcech občanskoprávních.
2. Podle skutkových zjištění okresního soudu se obviněný uvedených deliktů dopustil zjednodušeně řečeno tím, že po předchozí domluvě s J. M. s cílem vylákat z Kooperativa pojišťovny pojistná plnění z fiktivních pojistných událostí · jednak 19. 12. 2011 vydávaje se za vlastníka a řidiče Renaultu Laguna, RZ XY, K. C. nahlásil v pozici škůdce a pojištěného údajnou dopravní nehodu, při níž jako řidič Laguny nedal přednost v jízdě Renaultu Kangoo, RZ XY, řízenému M. B., pod jehož identitou tutéž nehodu z pozice poškozeného nahlásil J. M., ačkoli k oznámené dopravní nehodě nedošlo, a na základě takto sdělených nepravdivých skutečností pojišťovna vyplatila 190 153 Kč (58 001 Kč z titulu škody na vozidle Kangoo a 132 152 Kč z titulu škody na vozidle Laguna), · a jednak poté, co s Renaultem Laguna, RZ XY, osazeným již z minulosti poškozenými díly záměrně nedaleko XY naboural do stromu, nahlásil dne 22. 2. 2012 dle jeho pokynů J. M. vydávaje se za vlastníka a řidiče Renaultu Laguna, RZ XY, K. C. pojišťovně údajnou dopravní nehodu tohoto vozidla, k níž mělo dojít na jiném místě, v jiném čase a jinak, a uplatnil nárok na pojistné plnění 160 654 Kč, které však pojišťovnou poskytnuto nebylo pro uvedení nepravdivých skutečností.
3. K odvoláním státního zástupce a obviněného Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 30. 10. 2023, č. j. 4 To 38/2023-930, zrušil rozsudek okresního soudu ve výroku o trestu a obviněnému při nezměněném výroku o vině uložil za uvedenou trestnou činnost a za sbíhající se přečin zpronevěry podle § 206 odst. 1, 3 tr. zákoníku, jímž byl obviněný pravomocně uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 31. 10. 2022, č. j. 3 T 128/2019-511, podle § 206 odst. 3 tr. zákoníku a § 43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody v trvání 2,5 roku s podmíněným odkladem na 3 léta. Současně zrušil výrok o trestu, ve vztahu k němuž byl souhrnný trest ukládán, jakož i všechna další rozhodnutí obsahově navazující na zrušený výrok, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému rozsudku krajského soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, jež opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř. Své námitky výslovně nepřiřadil k jednotlivým uplatněným dovolacím důvodům.
5. Předně se dovolatel ohradil proti postupu odvolacího soudu při ukládání souhrnného trestu. Takový trest shledal případným již prvostupňový soud, vědomě nesprávně jej však neuložil ve snaze zamezit dalšímu odročení věci s předpokladem, že nápravu zjedná odvolací soud. Ten tak skutečně postupoval, své rozhodnutí o souhrnném trestu však učinil v druhostupňovém řízení, čímž obviněnému podle jeho slov odňal možnost brojit proti takovému trestu řádným opravným prostředkem a odepřel mu tak spravedlnost. Odvolací soud navíc své rozhodnutí učinil, aniž by provedl důkaz celým spisem z věci, v níž byl vydán rozsudek, k němuž byl souhrnný trest ukládán.
6. Dovolatel dále upozornil, že prvostupňový soud vycházel z důkazů, které neprovedl. Obviněný se opakovaně domáhal výslechu svědků M. N. a V. K., na jejichž účty byla (v případě M. N.) či měla být (v případě V. K.) zaslána pojistná plnění. Prvostupňový soud M. N. nevyslechl, nerozhodl o zamítnutí tohoto důkazního návrhu a zcela nesprávně se s tímto důkazním návrhem vypořádal odkazem na svědkovo vyjádření v jiné kauze. Obdobně nesprávně a nezákonně argumentoval svědectvím K. Č. k identitě volajícího v audionahrávce, ačkoli toto svědectví bylo svědkyní poskytnuto v jiné věci. Druhostupňový soud těmto výhradám obviněného sice přitakal, dovodil však, že uvedené vady nic nemění na věcné správnosti prvostupňového rozsudku. Proti takovému závěru se dovolatel ohradil, neboť jeho vina byla za takové situace dovozována z jediného usvědčujícího důkazu, jímž je výpověď J. M., jehož trestní stíhání pro participaci na nyní řešených skutcích bylo odloženo pro tzv. neúčelnost.
7. Podle obviněného je řízení zatíženo také vadou opomenutých důkazů, a to ve vztahu k jeho návrhu na výslech svědka J. S. z leasingové společnosti financující nákup Renaultu Laguna K. C., a dále na opatření revizního fonoskopického znaleckého posudku. S těmito důkazními návrhy se prvostupňový soud vůbec nevypořádal, a pokud tak učinil soud odvolací, pak tím nahrazoval činnost soudu prvního stupně. S argumenty pro nadbytečnost revizního posudku uváděnými odvolacím soudem, který důkaz posudkem poptávaným k revizi ani neprovedl, obviněný nesouhlasí, neboť opatřený posudek je kromě své nepřezkoumatelnosti v zásadním rozporu s odborným vyjádřením Kriminalistického ústavu. Ani odvolací soud navíc nerozhodl o návrhu na slyšení svědka M. N.
8. Druhostupňový soud konečně ve snaze napravit pochybení soudu prvního stupně hodnotil důkazy, které sám neprovedl a nahrazoval tak činnost prvostupňového soudu. Takto hodnotil nejen fonoskopický znalecký posudek, ale zejména výpovědi svědků K. C. a J. M. Na nepřípustnosti takového postupu nemůže nic měnit ani to, že odvolací soud vyslechl policistu M. K., který prováděl výslech K. C. v přípravném řízení.
9. Z těchto důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. rozsudek odvolacího soudu a podle § 265l odst. 1 tr. ř. odvolacímu, případně prvostupňovému soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
10. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného vyjádřil prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství.
11. Výhrady obviněného proti rozsahu dokazování a správnosti skutkových zjištění, jimiž namítá, že soudy jeho vinu dovodily jen z výpovědi svědka M., neodpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Těmito námitkami totiž obviněný nevyjádřil zjevný rozpor mezi skutkovými zjištěními a obsahem provedených důkazů, ale pouze zpochybňoval hodnotící úvahy nalézacích soudů, aniž by uvedl, proč obsah důkazů vůbec neskýtá podklad pro skutková zjištění nebo je dokonce jejich pravým opakem anebo proč obsah důkazů nemůže být při žádném z logických způsobů jejich hodnocení podkladem učiněných skutkových zjištění. Ta přitom jsou podložena výpovědí svědka M., znaleckými posudky z oboru fonoskopie a dopravy, jakož i listinnými důkazy, zejména podklady od pojišťovny.
12. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nenaplňuje ani námitka o neprovedení důkazu výslechem svědka M. N., neboť tento navržený důkaz by nemohl zpochybnit rozhodná skutková zjištění nalézacího soudu. Zájmové pohyby na svědkově bankovním účtu plynou ze zprávy banky, přičemž způsobení škody coby znak skutkové podstaty stíhaného přečinu je naplněno již vplynutím pojistného plnění vylákaného podvodem do dispozice svědka, aniž by bylo podstatné, jak s ním dotyčný dále naložil. Ačkoli prvostupňový soud návrh na výslech tohoto svědka nezamítl, je z odůvodnění jeho rozsudku zřejmé, proč mu nevyhověl. Ztotožnil-li se s takovým posouzením důkazního návrhu soud odvolací, neměl důvod jeho opakované vznesení zamítat. Nejde tedy o opomenutý důkaz.
13. Akceptovat nelze ani výtku odvolacímu soudu, že hodnotil důkazy, aniž by je sám provedl. Právní úprava výslovně předpokládá, že předmětem přezkumu odvolacího soudu jsou jak hodnocení důkazů, tak skutková zjištění soudu prvního stupně. Vázanost odvolacího soudu hodnocením důkazů prvostupňovým soudem se uplatní jen v souvislosti se změnou nebo doplněním skutkových zjištění. Odvolací soud k okolnostem výslechu svědka K. C. v přípravném řízení doplnil dokazování výslechem policisty K., jehož výpověď hodnotil v návaznosti na důkazy provedené soudem prvostupňovým, aniž by zasahoval do jeho skutkových zjištění.
14. Dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. s jistou mírou tolerance odpovídají námitky k souhrnnému trestu. Ty však nelze mít za důvodné, neboť odvolací soud správně ukládal trest souhrnný a proti aplikaci § 43 odst. 2 tr. zákoníku nebrojí ani obviněný. Ten napadá procesní postup, kdy odvolací soud ukládal souhrnný trest bez trestního spisu ve věci, v níž byl vyhlášen rozsudek, k němuž byl souhrnný trest ukládán. Pravomocný odsuzující rozsudek za jiný sbíhající se delikt však k momentu rozhodování odvolacího soudu existoval, takže předpoklady k uložení souhrnného trestu dány byly. Nelze proto konstatovat, že uložení souhrnného trestu bylo vyloučeno z důvodu neprovedení důkazu trestním spisem.
15. Ztotožnit se nelze ani s námitkou, že odvolací soud tím, že sám uložil souhrnný trest, odepřel obviněnému možnost brojit proti takovému výroku opravným prostředkem. Odvolací soud zde změnil prvostupňový rozsudek i k odvolání státního zástupce podanému v neprospěch obviněného, čímž bylo řízení pravomocně skončeno. Proti pravomocnému rozhodnutí nelze již řádný opravný prostředek podat. Nemohlo tak dojít k namítanému odepření spravedlnosti, neboť obviněný žádnou další možnost podat odvolání neměl.
16. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. obviněný uplatnil v alternativě, že mu sice nebylo odepřeno právo na přístup k druhé instanci, ta ale v rámci přezkumu neodstranila vadu vytýkanou již v řádném opravném prostředku. Takto formulovaný důvod dovolání lze úspěšně uplatnit jen tehdy, byla-li zjištěna vada zakládající některý z důvodů dovolání, jež by zatěžovala řízení před soudem prvního a druhého stupně. To se však v projednávané věci nestalo, neboť námitky obviněného zčásti vůbec uplatněným dovolacím důvodům neodpovídají a ve zbytku jsou neopodstatněné.
17. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Zároveň vyjádřil souhlas, aby Nejvyšší soud o podaném dovolání rozhodl za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Současně vyslovil souhlas, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiné, než jím navržené rozhodnutí [§ 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
III. Přípustnost dovolání
18. Dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.). IV. Důvodnost dovolání
19. Obviněný své dovolání založil na tvrzení o naplnění dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř. Dovolací soud se proto primárně zaměřil na posouzení toho, zda jím vznesené námitky obsahově odpovídají těmto důvodům dovolání, a poté na posouzení toho, zda jim lze přiznat důvodnost a zda jsou tudíž způsobilé odůvodnit požadovanou kasaci napadených rozhodnutí.
20. Pro úplnost se připomíná, že k naplnění obviněným označených dovolacích důvodů dochází podle jejich obsahového vymezení tehdy, jestliže · rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.], · rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.], · bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l) [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.].
IV./1 K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
21. Znění tohoto dovolacího důvodu nemění nic na způsobu rozhodování dovolacího soudu, neboť v řízení o dovolání se i nadále neuplatňuje tzv. revizní princip. Z toho plyne, že to je zásadně dovolatel, který svou argumentací vymezuje rozsah přezkumu napadeného rozhodnutí tímto soudem. Pokud již k němu Nejvyšší soud přistoupí (viz § 265i odst. 3 tr. ř.: Neodmítne-li Nejvyšší soud dovolání podle odstavce 1 …), činí tak zásadně jen v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání. Takový postup aprobuje i Ústavní soud, což lze – a to i ve vztahu k zákonem č. 220/2021 Sb. s účinností od 1. 1. 2022 zavedenému důvodu dovolání podle písm. g) – doložit např. na jeho usnesení ze dne 18. 1. 2023, sp. zn. I. ÚS 3298/22, podle něhož „není-li z obsahu dovolacích námitek směřujících do oblasti dokazování a zjišťování skutkového stavu a priori zjevné, že odpovídají hypotéze § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, není Nejvyšší soud povinen sám aktivisticky prověřovat dokazování provedené nižšími soudy a jejich skutkové závěry nad rámec dovolací argumentace, neboť takový postup by byl v rozporu s § 265i odst. 3 trestního řádu, který nařizuje Nejvyššímu soudu přezkoumávat napadená rozhodnutí pouze v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání“. Současné znění § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tak z hlediska vlastního obsahu dovolání „vyžaduje podstatně konkrétnější vymezení, kterých rozhodných skutkových zjištění se dovolatelova námitka týká a v čem konkrétně je spatřován jejich zjevný rozpor s provedenými důkazy a proč jsou tato skutková zjištění podstatná, které důkazy nebyly provedeny a proč byly podstatné, či v čem spočívá procesní nepoužitelnost důkazů, z nichž byly skutkové závěry vyvozeny“.
22. Ve vztahu k první alternativě tohoto dovolacího důvodu (zjevný rozpor rozhodných skutkových zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, s obsahem provedených důkazů) obviněný nevymezil, která skutková zjištění rozhodná pro právní kvalifikaci skutku pokládá za zjevně rozporná s obsahem provedených důkazů, resp. konkrétně s jakým důkazem. Obsahem jeho dovolací argumentace je opětovné přednesení obhajovací verze a polemika se způsobem vyhodnocení provedených důkazů soudem prvního stupně, resp. i s jejich posouzením soudem odvolacím, který se s ním, stejně jako z něj dovozenými skutkovými závěry vyjádřenými v tzv. skutkové větě odsuzujícího výroku, ztotožnil. Obviněný znovu předkládá svůj náhled na věrohodnost svědka M. i fonetický znalecký posudek a polemizuje s širokospektrálním posouzením těchto důkazů nalézacími soudy, aniž by však označil trhlinu v logice jejich úvah či okolnost, kterou nevzaly při hodnocení důkazů v potaz. Jinak řečeno, nezmiňuje nic, co by svědčilo o zjevně nelogickém či libovolném (a tudíž požadavkům § 2 odst. 6 tr. ř. se příčícím) postupu nalézacích soudů. Proto takové námitky uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídají.
23. Pod druhou alternativu tohoto dovolacího důvodu (rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech) nelze řadit výtku, že okresní soud vycházel z důkazů, které neprovedl, resp. z údajů sdělených potencionálními svědky (M. N. a K. Č.) v jiném řízení. Této námitce dal za pravdu již odvolací soud a odstranil tak tyto nepoužitelné díly z konstrukce skutkových zjištění. To, že po jejich odstranění nedošlo ke zborcení skutkových závěrů neznamená, že ta i nadále spočívají na nepoužitelných důkazech, ale jde o důsledek toho, že mají oporu ve spolehlivých informacích vycházejících z jiných provedených a (nutno akcentovat) použitelných důkazů.
24. Pro upřesnění navíc stojí za zmínku, že údaje pocházející od M. N. okresní soud vůbec neučinil součástí svých úvah, na nichž budoval svá skutková zjištění. Jeho sdělení z jiného řízení vzal okresní soud toliko za podklad posouzení, zda je namístě jej vyslechnout jako svědka anebo zda si naopak od jeho případné svědecké výpovědi nelze slibovat žádný informační přínos. V tom se přístup okresního soudu lišil od jeho přístupu k údajům od K. Č., na jejímž rozpoznání dovolatelova hlasu na audionahrávce podpůrně stavěl své skutkové závěry. Zatímco tedy stran K. Č. okresní soud vyšel z důkazu, který neprovedl (což mu odvolací soud důvodně vytkl a tuto vadu odstranil), u M. N. šlo o kvalitativně stejný postup, jaký je pravidelně, legálně a legitimně aplikován na úřední záznam o podaném vysvětlení podle § 158 odst. 6 věta třetí tr. ř. (Úřední záznam slouží státnímu zástupci a obviněnému ke zvážení návrhu, aby osoba, která takové vysvětlení podala, byla vyslechnuta jako svědek, a soudu k úvaze, zda takový důkaz provede.)
25. Vyřazením procesně nepoužitelných důkazů však odvolací soud nezaložil vadu opomenutých důkazů a třetí alternativu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy). Námitku takového postupu odvolacího soudu rovněž nelze podřadit pod deklarovaný dovolací důvod. Nad rámec možno uvést, že odvolací soud patřičně vyložil, proč skutková zjištění mohou obstát i bez argumentace informacemi, jež vyvěraly z nepoužitelných sdělení K. Č., a rovněž bez údajů, které by mohl (ne)poskytnout M. N. Ztotožnil-li se přitom s argumenty, pro které nepřistoupil k výslechu M. N. již prvostupňový soud, neměl důvod opakovaný návrh vznesený v odvolacím řízení zamítat. Stejně tak odvolací soud přesvědčivě vysvětlil, proč je nadbytečné vyslýchat svědka J. S. a opatřovat revizní fonoskopický znalecký posudek. Jinak řečeno, navrhované důkazy jednak nebylo možno kategorizovat jako důkazy podstatné pro skutková zjištění určující naplnění znaků trestného činu a jednak zůstaly neprovedeny s logickým opodstatněním.
26. Žádnou z alternativ dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. pak nenaplňuje ani námitka, jíž dovolatel vyčítá odvolacímu soudu nahrazování činnosti soudu prvního stupně – ať již při vysvětlení nadbytečnosti dalšího dokazování nebo při hodnocení důkazů, které odvolací soud neprovedl. Jak přiléhavě upozornil státní zástupce, je předmětem přezkumu odvolacího soudu jak úplnost dokazování, tak i hodnocení důkazů a skutková zjištění soudu prvního stupně. Pokud tedy odvolací soud zhojil nedostatek prvostupňového řízení (v němž se okresní soud nevypořádal se všemi důkazními návrhy) tím, že vysvětlil, proč netřeba vyslýchat svědka S. a opatřovat revizní posudek (již provedené důkazy postačují k spolehlivému zjištění skutkového stavu bez důvodných pochybností), plně tím dostál povinnosti přezkumu v řádném opravném řízení. Stejně tak není nahrazováním činnosti soudu prvního stupně, pokud soud odvolací precizuje, doplní či prohloubí argumenty, pro něž již prvostupňový soud vyhodnotil provedené důkazy právě tím, a ne oním způsobem. To platí nejen v obecné rovině, ale o to víc v projednávané věci, kde odvolací soud doplnil dokazování výslechem policisty K. Jeho výpověď totiž musel posoudit, a to nikoli jen izolovaně, ale právě i v provázanosti s ostatními důkazy, které byly provedeny již prvostupňovým soudem. Vyhodnocení důkazů nejen jednotlivě, ale i v jejich souhrnu pak z logiky věci vyžaduje argumentaci i k těm důkazům, jichž se nově provedený důkaz týká – podporuje je či je vyvrací.
IV./2 K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
27. Pod druhou alternativu tohoto dovolacího důvodu (rozhodnutí spočívá na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení) by teoreticky bylo možno podřazovat námitku k uloženému souhrnnému trestu. Ve skutečnosti však tato námitka není vznášena z platformy hmotného práva, ale obviněný brojí proti souhrnnému trestu z ryze procedurálních důvodů. Jinak řečeno, nenamítá, že hmotněprávní podmínky pro souhrnný trest dány nebyly, ale ohrazuje se proti tomu, že tento trest uložil soud odvolací (nikoli prvostupňový) a že tak učinil, aniž by provedl důkaz příslušným přílohovým spisem. Procedurální výhrady však tento dovolací důvod nenaplňují.
28. Nad rámec toho navíc nutno poznamenat, že odvolací řízení není ovládáno kasačním principem. Trestní řád počítá primárně s tím, že přímo v odvolacím řízení má dojít k nápravě zhojitelných chyb počínaje nedostatky procesními, přes neúplnosti dokazování a nepřesnosti skutkových zjištění, až po vady v právním posouzení, včetně otázky právního následku spáchání trestného činu, tedy potrestání, a adhezních výroků. Možnosti kasace v odvolacím řízení jsou naopak výrazně zúženy, ať již jde o možnost vrácení věci nižšímu justičnímu orgánu (§ 259 odst. 1 tr. ř. a § 260 tr. ř.) nebo o zákaz některých změn k horšímu (§ 259 odst. 5 tr. ř.). Rozhodnutí odvolacího soudu o souhrnném trestu tak nelze pokládat za odepření spravedlnosti, nýbrž za její naplnění.
29. Dovolateli lze přisvědčit, že k posouzení vztahu souhrnnosti je jistě optimální provést důkaz přílohovým spisem. Nejde však o nepřekročitelně předepsanou formu důkazu. Pokud si justiční orgán opatří potřebné informace jinak – např. distančně z jím či jinými soudy vedených rejstříků – pak je schopen vztah souhrnnosti posoudit stejně kvalitně, jako kdyby tyto informace čerpal přímo ze spisu. V napadené věci si odvolací soud ověřil, že rozsudek, k němuž připadalo v úvahu ukládat souhrnný trest, obstál v tamním odvolacím i dovolacím řízení. Listinami toto osvědčujícími provedl důkaz v nynějším odvolacím veřejném zasedání a nelze tak nalézt žádný (natož pak rozumný) důvod, pro který by nemohl posoudit otázku souhrnného trestu. Ostatně, sám obviněný ani nezpochybňoval základní východisko pro ukládání trestu ve smyslu nutnosti uložit jej jako souhrnný podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku, což ostatně vyjádřil jak v odvolání, tak v dovolání.
IV./3 K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
30. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. obviněný neuplatnil v prvé alternativě – tedy že by mu bylo upřeno právo na přístup k druhé instanci. Uplatnil jej v alternativě druhé – totiž že odvolací soud v rámci svého přezkumu neodstranil vadu vytýkanou již v řádném opravném prostředku. Takto formulovaný důvod dovolání lze ovšem úspěšně uplatnit jen tehdy, byla-li zjištěna vada zakládající některý z důvodů dovolání, jež by zatěžovala řízení před soudem prvního a druhého stupně. To se však v projednávané věci nestalo, neboť námitky obviněného vůbec uplatněným dovolacím důvodům neodpovídají.
V. Způsob rozhodnutí
31. Z uvedeného hodnocení dovolání obviněného plyne, že ten ve svém dovolání uplatnil toliko námitky, které se s uplatněnými dovolacími důvody věcně rozešly. Vzhledem k tomu Nejvyšší soud o tomto dovolání rozhodl způsobem upraveným v § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., podle něhož dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b.
32. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož v odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 31. 7. 2024
Mgr. Pavel Göth předseda senátu
Vypracoval: Mgr. Ondřej Vítů