6 Tdo 642/2025-866
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. 9. 2025 o dovolání, které podal obviněný O. Č. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 8. 2024, sp. zn. 61 To 396/2024, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 1 T 61/2023, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného O. Č. odmítá.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 17. 1. 2024, sp. zn. 1 T 61/2023, byli obvinění M. G., O. Č. a V. Ř. uznáni vinnými zločinem zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. b), písm. e) tr. zákoníku ve znění účinném do dne 30. 11. 2011.
2. Za to byl obviněnému O. Č. uložen podle § 329 odst. 2 tr. zákoníku ve znění účinném do dne 30. 11. 2011 trest odnětí svobody v trvání 2 let. Podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 let.
3. Spoluobviněnému M. G. byl uložen podle § 329 odst. 2 tr. zákoníku ve znění účinném do dne 30. 11. 2011 trest odnětí svobody v trvání 2 let. Podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 let.
4. Spoluobviněnému V. Ř. byl uložen podle § 329 odst. 2 tr. zákoníku ve znění účinném do dne 30. 11. 2011 trest odnětí svobody v trvání 2 let. Podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 let.
5. O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný O. Č., rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 29. 8. 2024, sp. zn. 61 To 396/2024, jímž je podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu II./1. Dovolání obviněného O. Č.
6. Proti citovanému usnesení Městského soudu v Praze podal obviněný O. Č. (dále též jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. e), l) [podle slovního vymezení měl ovšem zjevně na mysli nikoli písm. l) nýbrž písm. m)] tr. ř.
7. Dovolatel napadené usnesení i jemu předcházející rozsudek považoval za nezákonné, což spatřoval v provázanosti s nezákonným vedením přípravného řízení. Pro skutek kvalifikovaný jako trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. c) tr. zákona byl stíhán již v minulosti, nejprve pod č. j. ÚDV-64/Vt-94, po spojení věci pod č. j. ÚDV-14/Vt-96 a po vyloučení věci ze společného řízení pod č. j. ÚDV-9/ Vt-98. Jeho trestní stíhání bylo pravomocně zastaveno usnesením vyšetřovatelky ÚDV ze dne 14. 2. 2000. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 9. 2. 2022, sp. zn. 16 Nt 6358/2021, byla (k návrhu státního zástupce ze dne 9. 11. 2021, sp. zn. 1 ZT 111/2000) povolena podle § 284 odst. 1 tr. ř. obnova řízení. Usnesení nabylo právní moci ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 4. 4. 2022, sp. zn. 5 To 88/2022.
8. Po povolení obnovy řízení bylo usnesením státního zástupce ze dne 1. 6. 2022, č. j. 1 ZT 73/2022-16, zrušeno opatření o sdělení obvinění ze dne 27. 12. 1994, č. j. ÚDV-64/Vt-94, a policejnímu orgánu bylo uloženo, aby namísto něho vydal usnesení o zahájení trestního stíhání podle § 160 odst. 1 tr. ř. To bylo vydáno dne 7. 11. 2022 pod č. j. ÚDV-138-63/TČ-2021-260011. Proti usnesení o zahájení trestního stíhání podal obviněný stížnost, která byla usnesením státního zástupce městského státního zastupitelství ze dne 8. 2. 2023, č. j. 0 KZT 62/2023, zamítnuta.
9. Obviněný pokračoval, že při prostudování spisu vyšlo najevo, že součástí shromážděného listinného materiálu č. j. ÚDV-138/TČ-2021-260011 není původní vyšetřovací spis č. j. ÚDV-64/Vt-94 resp. ÚDV-9/VT-98, ačkoliv aktuální trestní stíhání není řízením novým, nýbrž pokračováním původního trestního řízení po povolení obnovy. Požádal proto státního zástupce o přezkoumání postupu policejního orgánu. Namítl, že povolení obnovy považuje za nezákonné, jelikož při obnově řízení konstatované „nové“ důkazy jsou totožné s důkazy, jimiž disponovala vyšetřovatelka již v době původního trestního řízení, které bylo pravomocně zastaveno. Konstatované „nové“ důkazy tvořily součást spisů svazek „S.“ a svazek „B.“, které měl policejní orgán k dispozici již v původním řízení. Žádné další jiné proti němu svědčící listinné důkazy ani před povolením obnovy, ani při následujícím vyšetřování opatřeny nebyly. Dohledaný další listinný materiál je pro posouzení věci irelevantní. Může jít sice o nové skutečnosti, ale nepodstatné, které nemohou samy o sobě ani ve spojení se skutečnostmi známými dříve odůvodnit jiné rozhodnutí o vině.
10. Státní zástupce obviněného vyrozuměl, že vrátil policejnímu orgánu návrh na podání obžaloby, aby doplnil spisový materiál o původní vyšetřovací spis. Policejní orgán však spis č. j. ÚDV-64/vt-94 (resp. ÚDV-9/Vt-98) neopatřil a jeho návrhy na doplnění vyšetřování odmítl jako nadbytečné.
11. Dovolatel opětovně požádal státního zástupce o přezkoumání postupu policejního orgánu, s tím, že pokud není součástí trestního spisu původní vyšetřovací spis, je tím zásadně krácen na svých právech a znovu namítl nezákonnost obnovy řízení. Státní zástupce jej přípisem ze dne 11. 7. 2022, č. j. 1 ZT 73/2022-135, vyrozuměl o podání obžaloby a o tom, že jeho žádost byla vyhodnocena jako součást obhajoby, se kterou se vypořádal v odůvodnění obžaloby. Toto tvrzení však podle dovolatele neodpovídá skutečnosti. K jeho argumentům totiž státní zástupce neuvedl nic konkrétního a nespecifikoval, které důkazy a skutečnosti považuje za nové. K chybějícímu původnímu vyšetřovacímu spisu státní zástupce uvedl, že spisový materiál obsahoval pouze několik listin, přičemž ověřená kopie těchto listin byla přiložena do aktuálního spisu. Rovněž toto tvrzení dovolatel odmítl. Originál vyšetřovacího spisu musel obsahovat stejně jako kterýkoli jiný vyšetřovací spis další listiny.
12. Obviněný následně k výzvě soudu podle § 196 odst. 2 tr. ř. o vyjádření k obžalobě mimo jiné navrhl, aby byl opatřen kompletní spisový materiál ohledně jeho původního trestního stíhání. Soud jeho návrhu vyhověl a zjistil, že daný spis již neexistuje a má být součástí spisu č. j. ÚDV-3/ VtB-2000 (trestní věc F. V.), v němž však žádný relevantní důkazní materiál k jeho osobě založen není.
13. Soud prvního stupně v rozsudku ze dne 17. 1. 2024, sp. zn. 1 T 61/2023, nezaujal žádné vlastní stanovisko, pouze odkázal na cizí rozhodnutí a jejich odůvodnění. Argumenty obviněného nevyvrátil konkrétními důkazy a precizním vysvětlením a zhodnocením. S jeho obhajobou se vypořádal stejně nedbale jako předtím státní zástupce. Nerespektoval ustanovení § 125 odst. 1 tr. ř. a nereagoval řádně na jeho argumenty spočívající v tom, že obnova řízení byla povolena v rozporu se zákonem, a tudíž i jeho trestní stíhání je v rozporu se zákonem. Usnesení odvolacího soudu ze dne 29. 8. 2024, sp. zn. 61 To 396/2024, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání, vykazuje stejné vady jako rozsudek soudu prvního stupně, neboť v rozporu s ustanovením § 134 odst. 2 tr. ř. obsahuje pouze bezobsažné obecné proklamace a k jeho námitkám neuvádí nic konkrétního, natož aby jeho právní názor o nezákonnosti přípravného řízení a rozsudku vyvrátilo relevantními argumenty. V bodu 33. svého usnesení odvolací soud odmítl obhajobu obviněného s tím, že názor o nezákonnosti povolení obnovy řízení je nedůvodný. Na základě, jakých právních úvah k tomuto závěru odvolací soud dospěl, ovšem neuvedl. V dalších bodech usnesení odvolacího soudu jsou jen obecné proklamace. Dále odvolací soud odkázal k námitce nezákonnosti povolení obnovy řízení na usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 9. 2. 2022, sp. zn. 16 Nt 6358/2021, na usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 4. 2022, sp. zn. 5 To 88/2022, a také na rozsudek nalézacího soudu. Ani jedno z těchto rozhodnutí nerozebírá, na základě, jakých konkrétních nových důkazů a skutečností byla obnova řízení povolena. Usnesení odvolacího soudu tak dovolatel považuje za nezákonné a nepřezkoumatelné.
14. Dovolatel trval na tom, že k povolení obnovy v jeho trestní věci došlo v rozporu se zákonem. V důsledku nezákonného povolení obnovy jsou pak podle něj jak rozsudek soudu prvního stupně, tak i usnesení soudu druhého stupně nezákonné.
15. V daných souvislostech uvedl, že bez existence kompletního spisového materiálu mapujícího průběh celého trestního řízení nelze verifikovat, zda opravdu vyšly najevo nové skutečnosti nebo důkazy oproti těm, které byly známy dříve. Jako nové skutečnosti a důkazy byly prezentovány vždy jen formální archivní evidenční značky listinného materiálu dodaného policejním orgánem, nikoli specifikovaná nová skutková zjištění oproti dosavadním skutkovým zjištěním.
16. Navázal, že z výroku soudu prvního stupně je patrno, že veškeré jednání, pro které byl odsouzen, je zdokumentováno v operativním svazku „S.“ a v operativním svazku „B.“ a žádné jiné jednání mu za vinu kladeno není. Samotné archivní označení listinného materiálu nevypovídá o tom, jaké konkrétní nové skutečnosti či důkazy v nich soud objevil. Veškeré jednání, pro které byl odsouzen, bylo obsaženo již v uvedených svazcích, jež měli policejní orgán a státní zástupce k dispozici již v původním trestním řízení a označili je za důkazy nezpůsobilé k jeho trestnímu stíhání. Jelikož původní vyšetřovací spis není k dispozici, je zásadním způsobem zkrácen na právu obhajoby, protože nemůže svoje tvrzení prokázat.
17. Jelikož v řízení o povolení obnovy nebyly prezentovány žádné nové důkazy či skutečnosti, navrhoval v přípravném řízení zastavení trestního stíhání. Poukázal na § 9 odst. 1 tr. ř. Uvedl, že k nezákonnému povolení obnovy nelze přihlížet. Podpůrně poukázal na teorii tzv. ovoce otráveného stromu. Soudy nevěnovaly jeho obhajobě náležitou pozornost, ačkoliv je zřejmé, že odsuzující rozsudek navazující na nezákonnou obnovu řízení musí být rovněž nezákonný.
18. Odvolací soud se nevypořádal s jeho tvrzením, že povolení obnovy je nezákonné i z dalšího důvodu, a to pro porušení § 279 písm. b) tr. ř., který omezuje lhůtu pro povolení obnovy řízení v neprospěch obviněného, když stanoví, že obnova je v takovém případě vyloučena, jestliže uplynula lhůta v délce jedné poloviny promlčecí doby trestného činu, o kterém se vedlo trestní stíhání. Nezaujal žádné stanovisko ani k jeho tvrzení, že lhůta pro povolení obnovy řízení je procesněprávní institut. Odvolací soud nekomentoval jeho odkaz na judikát publikovaný pod č. 43/2003 Sb. rozh. tr., v němž se uvádí, že lhůta v § 279 písm. b) tr. ř., jejíž uplynutí vylučuje obnovu řízení v neprospěch obviněného není promlčecí lhůtou trestného činu, o kterém se vedlo trestní stíhání, takže na její běh nemají vliv okolnosti uvedené v § 34 odst. 3 až 5 tr. zákoníku. Dále se v něm uvádí, že zákonodárce neodvozuje zákonnou podmínku vylučující obnovu řízení od institutu promlčení jako celku, nýbrž pouze použil ke konstrukci této specifické lhůty promlčecí dobu upravenou v § 34 odst. 1 tr. zákoníku. Faktický běh promlčecí doby včetně jejího přerušení není pro běh lhůty podle § 279 písm. b) tr. ř. relevantní. Odvolací soud nezaujal ani žádné stanovisko k jeho tvrzení, že na rozdíl od procesněprávní lhůty pro povolení obnovy řízení v neprospěch obviněného je promlčecí lhůta jako taková institutem hmotněprávním. A proto je názor citovaného judikátu třeba aplikovat i ve vztahu k § 35 tr. zákoníku o vyloučení z promlčení. Smyslem ustanovení § 35 písm. c) tr. zákoníku je podle jeho názoru, aby časový odstup, než vyjde skutek najevo, nemohl bránit trestnímu stíhání osoby, která byla jeho pachatelem, nikoli aby pachatel byl vystaven celoživotní nejistotě, že může být kdykoli znovu trestně stíhán.
19. Dovolatel prezentoval, že on již pro skutek kvalifikovaný jako nepromlčitelný trestný čin stíhán byl, a tím již byl smysl institutu vyloučení z promlčení naplněn. Jestliže by mělo být navíc nepromlčitelné povolení obnovy řízení v jeho neprospěch, bylo by to dvojí přičítání téže okolnosti, což považoval za nezákonné.
20. Závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Městského soudu v Praze a přikázal mu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. II./2. Doplnění dovolání
21. Následně dovolatel podal doplnění dovolání. V něm uvedl, že v souvislosti s jeho trestním řízením neexistuje žádná relevantní judikatura, která by byla aplikovatelná na okolnosti jeho případu. To klade na soud povinnost zaujmout zcela originální právní postoj, opírající se o aplikaci právních norem a zásad spravedlivého procesu.
22. Zopakoval, že důvodem jeho dovolání je především nezákonnost povolení obnovy řízení. V jeho věci nebyly opatřeny žádné nové důkazy ani skutečnosti, které by odůvodňovaly opětovné otevření případu. Orgány činné v trestním řízení se dopustily přehodnocení důkazů, které byly k dispozici již dříve, což není zákonným důvodem pro povolení obnovy řízení. Tento postup je v rozporu s právem na spravedlivý proces podle § 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv. Zásadním porušením jeho procesních práv je to, že původní vyšetřovací spis není součástí spisového materiálu. Tato absence omezuje jeho právo na obhajobu. Znemožňuje mu doložit, že veškeré důkazy, které nyní orgány činné v trestním řízení znovu používají proti jeho osobě, byly již v původním řízení známy a označeny za nedostatečné k zahájení trestního stíhání.
23. Opětovně rovněž namítl, že dalším zásadním procesním pochybením je nedodržení promlčecí lhůty pro povolení obnovy řízení v neprospěch obviněného podle § 279 písm. b) tr. ř. V jeho případě činila lhůta pro povolení obnovy řízení 5 let. Tato lhůta uplynula před tím, než došlo na povolení obnovy řízení, a proto je obnova řízení nezákonná. K otázce, zda se na jeho případ vztahuje zákon o nepromlčitelnosti zločinů komunismu č. 198/1993 Sb., uvedl, že tento zákon nepokrývá trestný čin zneužití pravomoci úřední osoby. Na jeho případ se vztahuje běžná promlčecí lhůta, která podle § 279 písm. b) tř. ř. činí 5 let.
24. Rozhodnutí soudů nižší instance označil za nepřezkoumatelná a závěrem učinil stejný návrh jako v dovolání. II./3. Vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství
25. K uvedenému dovolání se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který uvedl, že dovolatel opakuje argumentaci, kterou uplatnil již před nalézacím soudem a kterou shrnul ve svém odvolání. Podstatná část textu dovolání je téměř shodná s textem předchozího odvolání.
26. Dovolání je neobvyklé tím, že dovolatel je jen formálně směřuje proti rozhodnutí učiněnému v roce 2024 odvolacím soudem ve věci samé. Obsahově však brojí proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 4. 2022, sp. zn. 5 To 88/2022, jímž byla zamítnuta jeho stížnost proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 9. 2. 2022, sp. zn. 16 Nt 6358/2021. Stížností napadeným usnesením uvedený soud podle § 284 odst. 1 tr. ř. povolil obnovu řízení ve věci, v níž bylo zastaveno dovolatelovo stíhání usnesením vyšetřovatelky Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu ze dne 14. 2. 2000, č. j. ÚDV-9/ Vt-98.
27. Státní zástupce se pak blíže vyjádřil z hlediska věcného a z hlediska procesního.
28. Z hlediska věcného k povolení obnovy řízení nastínil, že nalézací soud ve svém usnesení popsal podrobně vývoj důkazní situace od prvního zastavení trestního stíhání dovolatele v roce 1999 až po nově popsaný skutek v době povolení obnovy řízení. Upozornil na nepoměr mezi popisem skutku v konečném usnesení o zastavení trestního stíhání ze dne 14. 2. 2000 a novým popisem skutku v usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 9. 2. 2022, jímž byla povolena obnova řízení.
29. Z tohoto porovnání je zřejmé, že v roce 2000 bylo trestní stíhání zastaveno pro jednání spočívající zkráceně v tom, že obviněný jako referent zpracovatel vypracoval plán zpravodajského rozpracování poškozeného, který jím nebyl podepsán. Oproti tomu v usnesení o obnově řízení z roku 2022 je uvedeno celkem 10 datovaných útoků označených popisem konkrétního dovolatelova jednání. Vypracování onoho nepodepsaného plánu je zařazeno jako útok sedmý ze dne 29. 8. 1980. Je zřejmé, že trestní stíhání bylo zastaveno pouze u jednoho z dílčích útoků pokračujícího trestného činu – pouze pro vypracování jednoho nepodepsaného plánu. Pak by ovšem zastavení trestního stíhání nebránilo, aby se ohledně ostatních zbylých 9 útoků konalo trestní stíhání. Ani kdyby obnova řízení povolena nebyla, předmětné usnesení o zastavení trestního stíhání by ve stíhání většiny útoků nebránilo.
30. Rozhodující je však podle státního zástupce hledisko procesní.
31. Dovolatel uplatnil pouze dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. Má za to, že povolení obnovy řízení bylo nezákonné. K této otázce se již vyjádřil odvolací soud, který dovolatele poučil, že v odvolacím řízení nelze zkoumat zákonnost povolení obnovy řízení, o níž bylo pravomocně rozhodnuto. Zákonností povolení obnovy řízení se nemůže zabývat ani dovolací soud, a to z více důvodů.
32. Předně se jedná o jiné řízení a jiné rozhodnutí. Řízení o obnově není součástí řízení, v němž bylo meritorně rozhodnuto. To dokonce shledal Ústavní soud v nálezu ze dne 22. 3. 2022, sp. zn. IV. ÚS 1986/21. Dále podle ustálené judikatury je dovolání proti samotnému rozhodnutí o povolení obnovy nepřípustné. K tomu státní zástupce odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2024, sp. zn. 3 Tdo 969/2024. Poukázal též na rozhodnutí č. 20/2004 Sb. rozh. tr., že dovolatel může napadnout dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu jen v tom rozsahu, v jakém byl odvolací soud oprávněn přezkoumat rozsudek soudu prvního stupně. Směřuje-li dovolání proti výroku, který odvolací soud nepřezkoumával podle § 254 odst. 1 tr. ř. a neměl povinnost jej přezkoumat ani podle § 254 odst. 2, 3 tr. ř., musí být takové dovolání odmítnuto jako nepřípustné podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. V souvislosti s tím zmínil rozhodnutí č. 68/2013 Sb. rozh. tr. a dodal, že v dovolatelově věci neměl odvolací soud povinnost přezkoumat předchozí řízení o obnově.
33. Státní zástupce navázal, že zbývá pouze posouzení, zda v době rozhodování soudů existoval důvod nepřípustnosti trestního stíhání podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyššímu soudu podle judikatury k přerušení promlčení trestního stíhání postačuje, aby bylo v promlčecí době zahájeno trestní stíhání usnesením, které sice bylo natolik vadné, že muselo být následně zrušeno, avšak nebylo nicotné. Není důvod, aby na obnovu řízení byly kladeny nároky vyšší. Rozhodující skutečností tak zůstává existence pravomocného usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 9. 2. 2022, sp. zn. 16 Nt 6358/2021, jímž byla povolena obnova řízení, a jímž tak odpadl důvod nepřípustnosti trestního stíhání.
34. Měl za to, že dovolání s jistou rezervou odpovídá uplatněnému dovolacímu důvodu. Dovolatel byl ze strany soudů poučen, že předchozí pravomocné rozhodnutí o povolení obnovy je třeba respektovat. Jestliže takové poučení odmítá, jedná se z jeho strany o opakování námitek, s nimiž se soudy vypořádaly, a takové dovolání je zjevně neopodstatněné.
35. Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. Z hlediska ustanovení § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasil s projednáním dovolání v neveřejném zasedání. III. Přípustnost dovolání
36. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům.
37. Dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 8. 2024, sp. zn. 61 To 396/2024, je přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Obviněný je osobou oprávněnou k podání dovolání podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. Dovolání (včetně doplnění), které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
38. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírá, lze podřadit pod (uplatněné) důvody uvedené v předmětném zákonném ustanovení. Přitom nepostačuje, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován, ale je třeba, aby námitky dovolatele takovému důvodu také svým obsahem odpovídaly. Nejvyšší soud proto nejprve hodnotil, zda vznesené námitky svým obsahem vyhovují uplatněným důvodům dovolání. IV. Obecná východiska rozhodování
39. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. je dán tehdy, jestliže proti obviněnému bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné.
40. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. je naplněn tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l). V. Důvodnost dovolání V./1. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř.
41. V posuzované kauze je vhodné nejprve stručně připomenout některé vybrané skutečnosti z průběhu předchozího děje v časové posloupnosti.
42. Trestní stíhání obviněného započalo 27. 12. 1994 sdělením obvinění podle § 160 odst. 1 tr. ř. Toto stíhání bylo pravomocně ukončeno usnesením Policie ČR, Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, o zastavení trestního stíhání podle § 172 odst. 1 písm. c) tr. ř. ze dne 14. 2. 2000, č. j. ÚDV-9/Vt-98.
43. Následně probíhalo řízení o povolení obnovy řízení. V tomto řízení rozhodl Obvodní soud pro Prahu 6 usnesením ze dne 9. 2. 2022, sp. zn. 16 Nt 6358/2021, kterým obnovu řízení povolil. Obviněný podal proti tomuto usnesení stížnost. O ní pak rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 4. 4. 2022, sp. zn. 5 To 88/2022, tak, že rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 6 potvrdil, čímž obnova řízení nabyla právní moci.
44. Následně policejní orgán vydal dne 7. 11. 2022 usnesení o zahájení trestního stíhání podle § 160 odst. 1 tr. ř. Toto trestní stíhání bylo zakončeno právní mocí usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 8. 2024, sp. zn. 61 To 396/2024.
45. Dovolatel své podání formálně směřuje proti rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 29. 8. 2024, sp. zn. 61 To 396/2024, a jemu předcházejícímu rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 17. 1. 2024, sp. zn. 1 T 61/2023. V obsahu svého podání však předložil námitky napadající rozhodnutí učiněná v řízení o povolení obnovy řízení, tedy usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 4. 2022, sp. zn. 5 To 88/2022, ve spojení s usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 9. 2. 2022, sp. zn. 16 Nt 6358/2021.
46. K tomu tvrdí, že ve věci neexistuje relevantní judikatura. Nejvyšší soud nicméně zdůrazňuje následující skutečnosti.
47. Ústavní soud se ke vztahu obnovy řízení k meritornímu řízení vyjádřil v nálezu ze dne 22. 3. 2022, sp. zn. IV. ÚS 1986/21, kde v bodu 22. vyslovil, že „… z hlediska přezkumu rozhodnutí orgánu veřejné moci v řízení o ústavní stížnosti jsou meritorní rozhodnutí v trestním řízení a na ně navazující rozhodnutí o odvolání a o dovolání na jedné straně a rozhodnutí vydaná v řízení o povolení návrhu na obnovu řízení a v na ně navazujícím řízení o stížnosti na sobě relativně nezávislá. Vada neústavnosti zatěžující některé rozhodnutí z první skupiny tak neimplikuje neústavnost rozhodnutí ve druhé uvedené skupině a naopak; stejně jako ústavní konformita rozhodnutí jedné z nich nutně nevylučuje závěr o neústavnosti rozhodnutí patřícího do druhé z nich“.
48. Jsou-li uvedená soudní řízení oddělenými, na sobě relativně nezávislými při posuzování před Ústavním soudem, pak totéž musí z logiky věci platit rovněž pro řízení před obecnými soudy (tedy i pro řízení před dovolacím soudem). Řízení o obnově tedy není součástí řízení, v němž bylo meritorně rozhodnuto.
49. Co se týče samotného řízení o povolení obnovy řízení a možnosti přezkoumání rozhodnutí, jímž bylo rozhodnuto o návrhu povolení obnovy řízení, v řízení dovolacím, pak k této problematice se vyjádřil dovolací soud opětovně ve svém usnesení ze dne 27. 11. 2024, sp. zn. 3 Tdo 696/2024, jímž dovolání podané proti uvedenému rozhodnutí odmítl jako nepřípustné podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. Připomněl zde mimo jiné své usnesení ze dne 3. 9. 2002, sp. zn. 3 Tdo 438/2002, z něhož se podává, že usnesení, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na povolení obnovy řízení podle § 283 tr. ř. nebo podle § 284 tr. ř., nelze považovat za rozhodnutí ve věci samé ve smyslu § 265a odst. 1, 2 tr. ř., proto proti němu není přípustné dovolání, a to ani kdyby původní rozhodnutí, jehož se návrh na obnovu týkal, bylo rozhodnutím ve věci samé v uvedeném smyslu.
50. V návaznosti na to dovolací soud opětovně akcentuje, že není oprávněn přezkoumávat v dovolacím řízení rozhodnutí o povolení obnovy řízení, neboť je nelze považovat za rozhodnutí ve věci samé ve smyslu § 265a odst. 1, 2 tr. ř. Navíc jde o výsledek řízení odlišného od řízení meritorního. V řízení o povolení obnovy řízení se nerozhoduje o tom, zda je obviněný vinen, nýbrž o tom, zda bude řízení obnoveno či nikoli.
51. Nejvyšší soud je v dovolacím řízení oprávněn přezkoumat, zda v době rozhodování soudů existoval či nikoli důvod nepřípustnosti ve smyslu § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. Důvody nepřípustnosti trestního stíhání jsou uvedeny v § 11 a § 11a tr. ř. V § 11 odst. 1 tr. ř. je též uvedeno, že trestní stíhání nelze zahájit, a bylo-li již zahájeno, nelze v něm pokračovat a musí být zastaveno, jestliže b) je-li trestní stíhání promlčeno a h) proti tomu, proti němuž dřívější stíhání pro týž skutek skončilo pravomocným rozsudkem soudu nebo bylo rozhodnutím soudu nebo jiného oprávněného orgánu pravomocně zastaveno, jestliže rozhodnutí nebylo v předepsaném řízení zrušeno.
52. Dovolatel ve svém podání sice o promlčení hovořil, avšak vztahoval je opět k řízení o povolení obnovy řízení, a to tak, že podle jeho přesvědčení nebyla dodržena promlčecí lhůta pro povolení obnovy řízení v neprospěch obviněného podle § 279 písm. b) tr. ř., tj. že obnova řízení v neprospěch obviněného je vyloučena, pokud uplynula lhůta v délce jedné poloviny promlčecí doby trestného činu, o kterém se vede trestní stíhání.
53. Co se týče varianty podle § 11 odst. 1 písm. h) tr. ř., zde je podstatné to, že ve věci existuje pravomocné usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 9. 2. 2022, sp. zn. 16 Nt 6358/2021, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 4. 4. 2022, sp. zn. 5 To 88/2022, jímž byla obnova řízení povolena a jež v dovolacím řízení nelze, jak shora vyloženo, přezkoumávat. Tímto je tato varianta vyloučena. V./2. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
54. Jak již shora naznačeno, dovolatel ve svém podání označil uplatněný dovolací důvod písmenem l), však z navazujícího textu je patrno, že uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. (v jeho druhé alternativě).
55. V návaznosti na výše uvedené pak dovolací soud v krátkosti konstatuje, že stejně jako nebyl v posuzované věci naplněn uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř., nebyl naplněn ani dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., neboť nebyl v řízení předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l).
VI. Způsob rozhodnutí
56. Z těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, neboť shledal, že je zjevně neopodstatněné. Učinil tak v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 24. 9. 2025
JUDr. Vladimír Veselý předseda senátu