6 Tdo 655/2024-487
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22 8. 2024 o dovolání, které podal obviněný A. S. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 6. 2023, č. j. 8 To 122/2023-388, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 3 T 8/2022, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 (dále též „soud prvního stupně“ nebo jen „soud“) ze dne 17. 3. 2022, č. j. 3 T 8/2022-270, byl obviněný A. S. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným zvlášť závažným zločinem loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku [ad 1)] a zločinem vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku v jednočinném souběhu s přečinem neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle § 230 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku [ad 2)], kterých se podle jeho skutkových zjištění dopustil tím, že (doslovně uvedeno)
1) nejprve dne 29. 9. 2021 v době okolo 18:30 hodin čekal na svou bývalou přítelkyni, poškozenou jménem N. R., nar. XY, před jejím zaměstnáním v provozovně XY na adrese XY XY na Praze XY a chtěl s ní řešit jejich rozchod, což odmítla a chtěla jít na autobus, proto ji chytil za ruku a když si chtěla svým mobilním telefonem Xiomi Redmi Note 8 Pro zavolat pomoc, vytrhl jí ho z ruky, potom jí, v úmyslu zabránit jí v odchodu tím, že jí vezme důležité osobní věci, bez kterých nemůže být, strhnul z ramene batoh, ve kterém měla dva ukrajinské pasy na své jméno, ukrajinský doklad totožnosti na své jméno a peněženku s ukrajinským řidičským průkazem, lítačku MHD v Praze, kartičku pojištěnce, hotovost 2 600 Kč, 250 dolarů, 680 hřiven a 200 Euro, ale poškozená batoh nechtěla pustit, přetahovali se o něj a obžalovaný jí ho nakonec vytrhl, přičemž utrhl vrchní madlo batohu, a poté s batohem a mobilním telefonem poškozené odešel ke svému nedaleko zaparkovanému vozidlu tov. zn. FORD FOCUS, rz XY,
2) bezprostředně po skutku popsaném pod bodem 1 poškozená za obžalovaným běžela, chtěla batoh a telefon zpět, u auta se začali prát, přičemž jí obžalovaný zkroutil ruce a v úmyslu zabránit jí v odchodu a přemluvit ji, aby se k němu vrátila, ji přes její odpor vtáhnul do auta na zadní sedadla, poté nasedl na sedačku řidiče, vozidlo uzamkl a z místa odjel, během jízdy se poškozené podařilo otevřít zadní dveře auta a volat o pomoc, na což obžalovaný reagoval tím, že zahnul do boční ulice, zastavil, přesunul se do zadní části vozidla k ní, jednou rukou ji držel ruce, druhou rukou ji rdousil, a při tom jí vyčítal, že o jejich vztahu řekla jeho manželce, říkal, že když poškozená nebude jeho, tak nebude nikoho, že už nikdy nebude mít dítě, že jí vyřeže orgány, po chvíli si sedl nazpět za volant a jel dále přes XY k Centru XY, poté po dálnici D10 a za XY – XY sjel nejprve na silnici vedoucí k obci XY-XY, a po několika stech metrech na polní cestu vedoucí k trafostanici, kde zastavil, poškozenou vytáhnul z auta a stále v úmyslu zabránit jí v odchodu z místa a donucení poškozené, aby ho vyslechla, ji svlékl do naha, její šaty dal do zavazadlového prostoru auta a řekl jí, že má jít, kam chce, přičemž spoléhal na to, že poškozená nahá nikam neodejde, ta ale začala odcházet pryč, proto ji dohnal, chytil za vlasy, strhnul na zem a za vlasy ji tahal zpět k vozidlu, kde ji nechal ležet na zemi, z vozidla si vzal zalamovací nůž, postavil se nad poškozenou s tímto nožem v ruce a řekl jí, že jí nyní zabije, pak se jí ptal, proč má jiného muže, následně ji opět chytil za vlasy, které jí nožem řezal, pak jí tento nůž přiložil ke krku a říkal jí, že ji podřeže, což poškozenou rozrušilo natolik, že dostala hysterický záchvat, načež jí obžalovaný řekl, aby si sedla do vozidla a zpřístupnila mu svůj mobilní telefon, což ze strachu učinila, podezřelý pak v tomto telefonu mazal hovory a zprávy, mj. i od současného přítele poškozené, přičemž pokračoval ve výhrůžkách a obviňování poškozené, a poté, co telefon odložil, přisedl si k poškozené, v ruce držel kabel od nabíječky a řekl jí, že nebude ničí, přikázal jí, ať se k němu otočí zády a dal jí kabel od nabíječky kolem krku, avšak poškozená strčila prsty mezi svůj krk a kabel a prosila jej, aby ji pustil a našel si jinou ženu, načež obžalovaný dovolil poškozené, aby se oblekla, začal ji líbat a žádat o odpuštění s tím, že pochopil, že s ním již nechce mít nic společného, poté s ní chtěl mít sex, čemuž ona ale nevyhověla a on dále nenaléhal, a následně obžalovaný vyhověl prosbám poškozené, aby ji odvezl zpět do Prahy a dne 29.
9. 2021 ji okolo 23:00 hodin vysadil na XY na Praze XY, přičemž jí vrátil všechny její věci.
2. Obviněný byl za tyto trestné činy odsouzen podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 30 měsíců, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 48 měsíců. Podle § 48 odst. 4 písm. e) tr. zákoníku mu bylo uloženo přiměřené omezení, aby se během zkušební doby podmíněného odsouzení zdržel styku a jakéhokoliv kontaktování či vyhledávání poškozené N. R., nar. XY, a to i prostřednictvím sítě elektronických komunikací nebo jiných obdobných prostředků.
3. O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl Městský soud v Praze (dále „odvolací soud“) usnesením ze dne 27. 6. 2023, č. j. 8 To 122/2023-388, jímž je podle § 256 tr. ř. zamítl.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně JUDr. Sylvy Kopecké dovolání, jež opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Podle dovolatele jsou rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Dále namítá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
5. Podle obviněného závěry orgánů činných v trestním řízení nepodávají ucelený obraz o skutkovém ději. Poškozená je osobou nevěrohodnou a závislou na návykových látkách a automatech. Míra jejího sociálního ukotvení a vztah k obviněnému činí její svědectví naprosto nevěrohodným. Spisový materiál dále neobsahuje žádné důkazy, které by mohly nade vší pochybnost prokázat skutkovou verzi jí předkládanou. Pokud jde o mobilní telefon a batoh poškozené, tyto mu byly dobrovolně poskytnuty poškozenou na jeho žádost. O opaku neexistuje žádný důkaz.
6. Kvalifikovaná skutková podstata podle § 175 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku nebyla naplněna, neboť čin nespáchal se zbraní. Orgány činnými v trestním řízení nebyla řešena otázka subjektivní stránky trestného činu, úmysl spáchat trestné činy mu nebyl prokázán. Rozhodně nechtěl porušit nebo ohrozit zájem chráněný zákonem, ani nevěděl, že svým jednáním může takový zájem porušit nebo ohrozit. Pouze vyžádal půjčení batohu poškozené a následně mobilního telefonu. Neužil násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí v úmyslu zmocnit se cizí věci, a tudíž ani nemohl vědět, že svým jednáním může porušení zákona způsobit. Nebylo možno ani dospět k závěru, že jakkoliv omezoval osobní svobodu poškozené.
7. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 6. 2023, č. j. 8 To 122/2023-388, včetně vadného řízení mu předcházejícího podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil a podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal odvolacímu soudu, aby věc znovu projednal a rozhodl.
8. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného vyjádřil prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“). Podle ní námitky vyjádřené v dovolání uplatňuje obviněný v rámci své obhajoby prakticky již od samého počátku trestního řízení a vtělil je rovněž do svého řádného opravného prostředku, takže se jimi zabývaly jak soud prvního stupně, tak soud odvolací.
9. Tvrzení obviněného, že by měl existovat extrémní nesoulad mezi výsledky dokazování a jeho právním posouzením, je třeba odmítnout. Veškeré jeho námitky kvalitativně nepřekračují meze prosté polemiky s názorem soudů na to, jak je třeba ten, který důkaz posuzovat a jaký význam mu připisovat z hlediska skutkového děje. Soud prvního stupně v bodech 40. a 41. odůvodnění rozhodnutí podrobně rozvedl důvody, proč na poškozenou pohlíží jako na důvěryhodnou a z jakých důvodů považuje její výpověď za věrohodnou. Přítomnost obviněné (pozn. zjevně míněna poškozená) ve vozidle obviněného dokládá rovněž odborné vyjádření z oboru kriminalistiky, odvětví biologie. Bylo v něm nalezeno nepřiměřeně vysoké množství vlasů poškozené, stejně jako věci (modrý zalamovací nůž a nabíjecí kabel), které poškozená popsala. S jednáním obviněného se navíc svěřila i svědkyni G. G., která její výpověď potvrdila. Současně učinila oznámení na policii. O jednání obviněného, které bylo provedenými důkazy prokázáno, svědčí i jeho výhrůžné SMS zprávy. Použitá právní kvalifikace je zcela přiléhavá. Meritorní rozhodnutí tak není zatíženo takovou vadou, kterou by bylo nutno a možno napravit cestou dovolání.
10. Státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, protože je zjevně neopodstatněné, a takto o něm rozhodl v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ, že by Nejvyšší soud shledal podmínky pro jiné než navrhované rozhodnutí, vyjádřila ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. výslovný souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i jiným než navrženým způsobem.
III. Přípustnost dovolání
11. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.).
IV. Důvodnost dovolání
12. Obviněný, jak již plyne z výše uvedeného (část II.), své dovolání založil na tvrzení o naplnění dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Dovolací soud se proto primárně zaměřil na posouzení toho, zda dovolatelem vznesené námitky obsahově odpovídají uplatněným důvodům dovolání, a poté na posouzení toho, zda jim lze přiznat důvodnost a zda jsou tudíž způsobilé odůvodnit požadovanou kasaci napadeného rozhodnutí odvolacího soudu.
13. Pro úplnost se připomíná, že k naplnění obviněným označených dovolacích důvodů dochází podle jejich obsahového vymezení tehdy, pokud · rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.], · rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.].
14. Jelikož o řádném opravném prostředku obviněného rozhodl odvolací soud způsobem upraveným v § 256 tr. ř., tedy jeho zamítnutím pro nedůvodnost, měl dovolatel svůj mimořádný opravný prostředek opřít i o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé variantě [bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l)]. Tento nedostatek jeho dovolání však neměl vliv na posouzení jeho námitek uplatněných pod vznesenými důvody dovolání.
IV./1. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
15. Úvodem je vhodné zmínit, že znění tohoto dovolacího důvodu nemění nic na způsobu rozhodování dovolacího soudu, neboť v řízení o tomto mimořádném opravném prostředku (dovolání) se i nadále neuplatňuje tzv. revizní princip. Z toho plyne, že to je zásadně dovolatel, který svou argumentací vymezuje rozsah přezkumu napadeného rozhodnutí tímto soudem. Pokud již k němu Nejvyšší soud přistoupí (viz § 265i odst. 3 tr. ř.: Neodmítne-li Nejvyšší soud dovolání podle odstavce 1 …), činí tak zásadně jen v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání. Takový postup aprobuje i Ústavní soud, což lze – a to i ve vztahu k zákonem č. 220/2021 Sb. s účinností od 1. 1. 2022 zavedenému důvodu dovolání podle písm. g) – doložit např. na jeho usnesení ze dne 18. 1. 2023, sp. zn. I. ÚS 3298/22 (nověji např. usnesení ze dne 17. 7. 2024, sp. zn. III. ÚS 1866/24, odkazující na prvně uvedené), podle něhož „není-li z obsahu dovolacích námitek směřujících do oblasti dokazování a zjišťování skutkového stavu a priori zjevné, že odpovídají hypotéze § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, není Nejvyšší soud povinen sám aktivisticky prověřovat dokazování provedené nižšími soudy a jejich skutkové závěry nad rámec dovolací argumentace, neboť takový postup by byl v rozporu s § 265i odst. 3 trestního řádu, který nařizuje Nejvyššímu soudu přezkoumávat napadená rozhodnutí pouze v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání“. Současné znění § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tak z hlediska vlastního obsahu dovolání „vyžaduje podstatně konkrétnější vymezení, kterých rozhodných skutkových zjištění se dovolatelova námitka týká a v čem konkrétně je spatřován jejich zjevný rozpor s provedenými důkazy a proč jsou tato skutková zjištění podstatná, které důkazy nebyly provedeny a proč byly podstatné, či v čem spočívá procesní nepoužitelnost důkazů, z nichž byly skutkové závěry vyvozeny“.
16. Ve vztahu k první alternativě tohoto dovolacího důvodu je nezbytné uvést, že obviněný ve svém dovolání v rozporu s požadavkem plynoucím ze zákonné úpravy explicitě nevymezil, která skutková zjištění, jež jsou rozhodná pro právní kvalifikaci skutku, pokládá za zjevně rozporná s obsahem provedených důkazů, resp. konkrétně s jakým důkazem. Omezuje se na tvrzení o údajné existenci významné pochybnosti o soudy zjištěném skutkovém stavu, a to akcentací významu pravidla in dubio pro reo. K němu je však s oporou o judikaturu Ústavního soudu třeba uvést, že svého uplatnění nenalézá v případech, kdy soudy žádné pochybnosti o svých skutkových závěrech učiněných na podkladě provedeného dokazování nemají. Tak tomu je i v případě posuzovaném, v němž skutková zjištění mají dostatečné ukotvení ve výpovědi poškozené a ji podporujících důkazech, které soudy označily. Obviněný nepředkládá žádnou přesvědčivou argumentaci, která by svědčila o libovolném hodnocení důkazů soudy nižších stupňů a vyžadovaném zjevném (očividném) rozporu skutkových zjištění nezbytných pro právní kvalifikaci skutku s obsahem provedených důkazů.
17. Pod druhou alternativou tohoto dovolacího důvodu (rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech) uplatňuje obviněný námitku, že jeho trestní stíhání „bylo zahájeno a vedeno výlučně na základě trestního oznámení a následné výpovědi poškozené N. R.“. Poukazuje dále na to, že jiné relevantní důkazy svědčící o tom, že spáchal trestné činy, jimiž byl uznán vinným, neexistují, a že je nezbytné posuzovat otázku věrohodnosti usvědčujícího důkazu (tj. výpovědi poškozené). V této souvislosti však obdobně jako při uplatnění první varianty tohoto dovolacího důvodu setrvává na obecných poukazech, aniž by osvědčil, že soudy postupovaly v rozporu s požadavkem § 2 odst. 6 tr. ř. a že v důsledku toho jejich skutkové závěry nesplňují požadavek § 2 odst. 5 tr. ř. Stran výpovědi poškozené dostačuje uvést, že žádnou vadu při opatření či provedení důkazu, která by měla vést k závěru o její procesní neúčinnosti, obviněný nezmiňuje. Otázka věrohodnosti (pravdivosti) důkazu je přitom otázkou odlišnou od procesní účinnosti důkazu. Ohledně trestního oznámení stačí uvést, že z odůvodnění obou rozhodnutí soudů nižších stupňů neplyne, že by na jeho podkladě činily závěry o vině obviněného. Proto není dán podklad pro námitku, že závěr o vině dovolatele je budován na tomto procesně neúčinném důkazu (trestním oznámení).
18. Třetí alternativu tohoto dovolacího důvodu (ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy) obviněný neuplatnil, neboť v uvedeném směru žádnou námitku nevznesl.
IV./2. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
19. První alternativu tohoto dovolacího důvodu (rozhodnutí spočívá na
nesprávném právní posouzení skutku) shledává obviněný naplněnou jednak na základě tvrzení o absenci objektivní stránky trestného činu loupeže (batoh a mobilní telefon mu údajně dobrovolně poskytla poškozená na jeho žádost), obdobně tomu je i v případě trestného činu vydírání (poškozenou miloval a neměl důvod ji strašit), jednak proto, že nebyla naplněna kvalifikovaná skutková podstata posledně uvedeného trestného činu (tento dozajista nespáchal se zbraní, což plyne zejména z odborného vyjádření). V případě trestného činu podle § 230 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku argumentuje obviněný svolením poškozené, která mu „na jeho žádost i sdělila i heslo do svého mobilního telefonu, aby z něj vymazal ty zprávy, které uzná za vhodné“. Chybějící subjektivní stránku trestných činů dovozuje obviněný z toho, že nechtěl porušit nebo ohrozit zájem chráněný zákonem a ani nevěděl, že svým jednáním může takový zájem porušit nebo ohrozit.
20. Uvedenou argumentací se obviněný ocitá mimo hranice zvoleného dovolacího důvodu, neboť ten v alternativě první vyžaduje, aby dovolatel hmotněprávní námitky uplatnil ve vztahu ke skutkovým zjištěním obsaženým v dovoláním napadaném rozhodnutí (resp. rozsudku soudu prvního stupně, pokud tento zůstal nezměněn rozhodnutím odvolacího soudu). Nic takového však obviněný nečiní. Žádnou konkrétní námitku, jíž by se vymezil vůči hmotněprávní subsumpci skutku, jímž byl uznán vinným, pod soudy užité znaky trestného činu, nevznesl. Nesprávnost právní kvalifikace skutku zakládá skrze vlastní skutkové závěry, jež jsou zcela odlišné od závěrů, které jsou vymezeny v tzv. skutkové větě odsuzujícího výroku. Pokud tvrdí, že čin nespáchal se zbraní, pak mimo prosazování vlastní skutkové verze, argumentuje tak nedostatečně (uvádí, že tato skutečnost plyne z odborného vyjádření, nekonkretizuje však, které má na mysli a o jaký jeho závěr se opírá), že fakticky sám znemožňuje dovolacímu soudu posoudit důvodnost této námitky. Není totiž úkolem Nejvyššího soudu, aby za dovolatele námitky formuloval či domýšlel jejich význam. Již ve své podstatě nad rámec nezbytného, a rovněž vzhledem k tomu, že soudy nižších stupňů (soud prvního stupně v bodě 42. odůvodnění rozsudku) v podrobnosti užití jednotlivých znaků skutkové podstaty trestného činu vydírání neodůvodnily, lze uvést, že aplikaci znaku kvalifikované skutkové podstaty podle odst. 2 písm. c), § 175 tr. zákoníku (takový čin spáchal se zbraní) odůvodňuje popis užití nože obviněným při působení na vůli poškozené. To lze ostatně dovodit i z údajů obsažených v bodě 37. odůvodnění rozsudku.
21. Druhou alternativu tohoto dovolacího důvodu (rozhodnutí spočívá na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení) obviněný neuplatnil.
V. Způsob rozhodnutí
22. Úkolem dovolatele je, aby ve svém dovolání nejen explicitně vymezil, o který dovolací důvod svůj mimořádný opravný prostředek opírá, ale aby rovněž své dovolací námitky formuloval tak, aby vyhověly požadavkům z jeho obsahového vymezení plynoucích. Pokud tak neučiní, nemůže o něm dovolací soud rozhodnout jiným způsobem, než ho odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
23. Neboť z výše uvedeného plyne, že Nejvyšší soud dospěl k poznatku, že obviněný své námitky uplatnil způsobem, který neumožňuje závěr, že alespoň formálně jsou pod jím vznesené dovolací důvody podřaditelné, dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., podle něhož dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b.
24. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 22. 8. 2024
JUDr. Ivo Kouřil předseda senátu