6 Tdo 665/2024-7164
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. 8. 2024 v trestní věci obviněného J. B., o jeho dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 11. 2023, č. j. 5 To 257/2023-7041, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 67 T 72/2020, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 (dále „soud prvního stupně“, příp. „soud“) ze dne 20. 7. 2023, č. j. 67 T 72/2020-6944, bylo rozhodováno o obviněném J. B. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) a dalších třech spoluobviněných – M. K., M. P. a Ľ. Z.
2. Obviněný J. B. byl tímto rozsudkem uznán vinným pokračujícím zločinem padělání a pozměnění veřejné listiny podle § 348 odst. 1 alinea 1, 2, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a byl za tento zločin a za sbíhající se přečin padělání a pozměnění peněz podle § 233 odst. 1 tr. zákoníku a přečin padělání a pozměnění veřejné listiny podle § 348 odst. 1 alinea 2 tr. zákoníku, jimiž byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 5. 4. 2022, č. j. 67 T 72/2022-6644, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 6. 3. 2023, č. j. 5 To 304 /2022-6792, odsouzen podle § 348 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu · odnětí svobody v trvání dvou let a šesti měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti let, a · peněžitému podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku a § 68 odst. 1 tr. zákoníku ve výměře sto denních sazeb po 1 000 Kč (celkem tedy 100 000 Kč). Současně byl podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku ohledně obviněného zrušen výrok o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 5. 4. 2022, č. j. 67 T 72/2022-6644, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 6. 3. 2023, č. j. 5 To 304/2022-6792, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
3. Podle skutkových zjištění okresního soudu se obviněný zločinu dopustil zjednodušeně řečeno tím, že od února 2018 do září 2019 jako člen skupiny s předem dohodnutou dělbou činností, kterou organizoval a financoval spoluobviněný M. P., dodával prostřednictvím dalšího jejího člena V. H. padělané identifikační průkazy a výpisy z trestního rejstříku, které jednak V. H. sám a jednak další její členové J. G., M. K., Ľ. Z. a J. K., a v některých případech i obviněný sám, užívali k vystupování pod fiktivními identitami při převodech obchodních podílů, při změnách obchodního vedení či při bankovních operacích firem skupinou fakticky a skrytě ovládaných a sloužících k páchání další majetkové delikvence. Takto obstaral 38 falsifikátů (týkajících se jednak fiktivní identity 19 osob a jednak fingovaného osvědčení jejich bezúhonnosti), jež byly v 66 případech užity a v 10 případech připraveny k užití shora popsaným způsobem. V podrobnostech se odkazuje na popis skutku v prvostupňovém rozsudku.
4. O odvolání obviněného, dalších dvou spoluobviněných (M. K. a M. P.) a státního zástupce proti tomuto rozsudku rozhodl Městský soud v Praze (dále „odvolací soud“) usnesením ze dne 15. 11. 2023, č. j. 5 To 257/2023-7041, jímž podle § 256 tr. ř. podaná odvolání zamítl.
II. Dovolání a vyjádření k němu
5. Proti citovanému usnesení Městského soudu v Praze podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, jež opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatnil pro zjevný rozpor skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. shledal v nesprávném právním posouzení skutku či jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
6. Dovolatel namítl, že z provedeného dokazování nevyplynulo, že byl členem organizované skupiny, a jeho jednání tak mělo být kvalifikováno nanejvýš podle § 348 odst. 1 alinea 1, 2 tr. zákoníku. Nevěděl totiž o existenci skupiny osob organizované za účelem páchání trestné činnosti, natož pak o konkrétní trestné činnosti. To namítal od počátku řízení, a tato jeho obhajoba nebyla vyvrácena provedeným dokazováním. Z dokazování vyplynulo pouze to, že měl znát obviněného H. a dodávat mu obálky s padělky, z důkazů se však nepodává, že by věděl o účelu jejich dalšího použití či o existenci nějaké organizované skupiny. Obviněný odvolacímu soudu vyčetl, že vůbec nepřipustil možnost, že organizovaná skupina jej pouze využila jako „externího“ dodavatele padělků. Upozornil, že ve vztahu ke znaku spáchání činu jako člen organizované skupiny přitom musí být dáno zavinění v úmyslné nebo alespoň nedbalostní formě, které vzhledem k uvedenému u obviněného nelze shledat bez důvodných pochybností. Dovodil, že došlo k porušení principu presumpce neviny, neboť soudy obou stupňů přesvědčivě nezdůvodnily, proč mu neuvěřily, že neměl tušení o existenci organizované skupiny, a přetrvávající pochybnosti nevyložily v jeho prospěch.
7. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 11. 2023, sp. zn. 5 To 257/2023, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 20. 7. 2023, sp. zn. 67 T 72/2020, a „přikázal Městskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl“.
8. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného vyjádřil prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Upozornil, že dovolatel namítl absenci znaku kvalifikované skutkové podstaty podle § 348 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku spočívající ve spáchání trestného činu členem organizované skupiny, aniž by však tuto svou výhradu podložil poukazem na nesoulad skutkových zjištění soudu se závěrem o naplnění uvedeného zákonného znaku. Dovolatel sice formálně zmínil zjevný rozpor rozhodných skutkových zjištění s provedenými důkazy, žádný takový rozpor ovšem nespecifikoval a omezil se pouze na opakování vlastní skutkové verze, podle které o existenci organizované skupiny nic nevěděl.
9. Státní zástupce zdůraznil, že (na rozdíl od tvrzení dovolatele) je nutné, aby byl znak spáchání trestného činu členem organizované skupiny pokryt úmyslným zaviněním. Pokud se však dovolatel snaží závěr o svém zavinění ve vztahu k tomuto zákonnému znaku zpochybnit tvrzením, že o existenci organizované skupiny nevěděl, pak ignoruje část skutkových zjištění, podle které se podílel na jednáních, při kterých bylo použito padělaných dokladů jako pravých. V tomto směru státní zástupce odkázal na skutková zjištění, že obviněný instruoval k užití padělku Ľ. Z. (bod 1. prvostupňového rozsudku), i že sám podle zadání M. P. vystupoval pod fiktivní identitou (body 25., 26., 31. a 34. prvostupňového rozsudku). Z toho vyplývá, že si dovolatel musel být vědom svého zapojení do větší skupiny osob, neboť přicházel do styku i s jinými pachateli, nejen se spoluobviněným H. Musel si být vědom také toho, že uvedená skupina se zabývala protiprávními aktivitami týkajícími se obchodních společností a jejich ovládnutí pomocí fiktivních osob, na čemž se v určitém rozsahu i sám podílel. Jeho vědomost o existenci organizované skupiny lze též dovozovat již ze samotného množství padělaných pasů, které opatřil. Státní zástupce se ztotožnil s argumentací obsaženou v bodě 162. rozsudku soudu prvního stupně a v bodě 32. usnesení odvolacího soudu, na niž odkázal. Dovolací námitky, lze-li je vůbec podřadit pod deklarované dovolací důvody, proto označil za nedůvodné.
10. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Zároveň vyjádřil souhlas, aby Nejvyšší soud o podaném dovolání rozhodl za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Souhlas s rozhodnutím Nejvyššího soudu v neveřejném zasedání vyslovil i pro případ jiného než jím navrženého rozhodnutí [§ 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
III. Přípustnost dovolání
11. Dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.).
IV. Důvodnost dovolání
12. Obviněný své dovolání založil na tvrzení o naplnění dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Dovolací soud se proto primárně zaměřil na posouzení toho, zda jím vznesené námitky obsahově odpovídají uplatněným důvodům dovolání.
13. Pro úplnost se připomíná, že k naplnění obviněným označených dovolacích důvodů dochází podle jejich obsahového vymezení tehdy, jestliže · rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.], · rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.].
IV./1 K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
14. Znění tohoto dovolacího důvodu nemění nic na způsobu rozhodování dovolacího soudu, neboť v řízení o dovolání se i nadále neuplatňuje tzv. revizní princip. Z toho plyne, že to je zásadně dovolatel, který svou argumentací vymezuje rozsah přezkumu napadeného rozhodnutí tímto soudem. Pokud již k němu Nejvyšší soud přistoupí, činí tak zásadně jen v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání. Takový postup aprobuje i Ústavní soud, což lze – a to i ve vztahu k zákonem č. 220/2021 Sb. s účinností od 1. 1. 2022 zavedenému důvodu dovolání podle písm. g) – doložit např. na jeho usnesení ze dne 18. 1. 2023, sp. zn. I. ÚS 3298/22, podle něhož „není-li z obsahu dovolacích námitek směřujících do oblasti dokazování a zjišťování skutkového stavu a priori zjevné, že odpovídají hypotéze § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, není Nejvyšší soud povinen sám aktivisticky prověřovat dokazování provedené nižšími soudy a jejich skutkové závěry nad rámec dovolací argumentace, neboť takový postup by byl v rozporu s § 265i odst. 3 trestního řádu, který nařizuje Nejvyššímu soudu přezkoumávat napadená rozhodnutí pouze v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání“. Současné znění § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tak z hlediska vlastního obsahu dovolání „vyžaduje podstatně konkrétnější vymezení, kterých rozhodných skutkových zjištění se dovolatelova námitka týká a v čem konkrétně je spatřován jejich zjevný rozpor s provedenými důkazy a proč jsou tato skutková zjištění podstatná, které důkazy nebyly provedeny a proč byly podstatné, či v čem spočívá procesní nepoužitelnost důkazů, z nichž byly skutkové závěry vyvozeny“.
15. Obviněný tento dovolací důvod uplatnil v jeho první alternativě (zjevný rozpor rozhodných skutkových zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, s obsahem provedených důkazů). Nevymezil však, která skutková zjištění rozhodná pro právní kvalifikaci skutku, pokládá za zjevně rozporná s obsahem provedených důkazů, resp. konkrétně s jakým důkazem. Obsahem jeho dovolací argumentace je opakováním vlastního náhledu na provedené důkazy, nesnesl však žádné argumenty, pro které by hodnotící úvahy soudů obou stupňů měly být nelogické. Optika obviněného je navíc zaměřena více než úzce, neboť vyvěrá jen z roviny jeho vlastního vnitřního přesvědčení. Při jeho utváření však obviněný opomíjí informace, které se podávají z ostatních důkazů a které nesouladí s jeho náhledem. Tyto informace buď není ochoten zpracovávat a vyhodnocovat anebo je přehlíží a své přesvědčení izolovaně, bez logické argumentace a bez provázanosti povyšuje nad komplexní posouzení, k jakému přistoupily soudy obou stupňů.
16. I kdyby ryze teoreticky měla být připuštěna sebeprezentace obviněného coby externího dodavatele, ani pak by to jednak neeliminovalo jeho vědomí a srozumění, že odběratel padělky užije k protiprávním činnostem, a jednak nevylučovalo jeho účast na organizované skupině. I outsoursing totiž může tvořit součást organizovaného uskupení.
17. Sumárně řečeno, dovolatel žádný (natož zjevný) rozpor rozhodných skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů netvrdí a jeho námitky, jimiž poptává toliko jiné hodnocení provedených důkazů, nenaplňují dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Pod tento požadavek na jiné hodnocení důkazů spadá i výtka, že soudy porušily princip presumpce neviny. Soudy obou stupňů podrobně a přesvědčivě vysvětlily, proč odmítly dovolatelovu obhajobu, a jestliže na podkladě logického vyhodnocení provedených důkazů neshledaly žádné (natož pak rozumné) pochybnosti, pak vůbec nevznikla potřeba jejich výkladu pomocí zásady v pochybnostech ve prospěch obviněného.
IV./2 K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
18. Pod tento dovolací důvod by ryze teoreticky bylo možno podřazovat námitku proti závěru o jeho členství v organizované skupině. Obviněný však tuto výhradu koncipuje spíše z hledisek nesprávných skutkových závěrů než jako vadné
právní posouzení správně zjištěného skutkového stavu. Namítá totiž, že k jeho členství v organizované skupině nebyly provedeny žádné důkazy, popř. že bylo dovozeno jen z toho, že dodával padělky V. H. Netvrdí však, že v popisu skutku by absentovalo vyjádření některého ze znaků skutkové podstaty – zde jeho angažmá v organizované skupině. Vyjádřeno jinak, nenamítá, že skutek, tak je popsán, byl nesprávně právně posouzen, neboť k tomu, aby mohl být kvalifikován tak, jak se stalo v prvostupňovém rozsudku, schází vyjádření tohoto znaku. Tuto dovolatelovu námitku tak, jak ji formuloval, proto nelze podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
V. Způsob rozhodnutí
19. Z uvedeného hodnocení dovolání obviněného plyne, že ten ve svém dovolání uplatnil námitky, které se s uplatněnými (ale i ostatními) dovolacími důvody věcně rozešly. Vzhledem k tomu Nejvyšší soud o dovolání obviněného rozhodl způsobem upraveným v § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., podle něhož dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.
20. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož v odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 22. 8. 2024
JUDr. Ivo Kouřil předseda senátu
Zpracoval: Mgr. Ondřej Vítů