Obviněný vyjádřil názor, že soudy obou stupňů výše uvedený skutek nesprávně právně posoudily, když jeho jednání kvalifikovaly jako trestný čin ublížení na zdraví podle § 222 odst. 1, 3 tr. zák. Podle jeho mínění mělo být posouzeno pouze jako trestný čin neposkytnutí pomoci podle § 207 odst. 1 tr. zák. Při změně právní kvalifikace jeho jednání měl ve věci rozhodovat věcně příslušný soud, kterým by byl Obvodní soud pro Prahu 3.
Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 10. 2007, sp. zn. 8 To 103/2007, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 19. 7. 2007, sp. zn. 42 T 15/2007, a věc vrátil prvostupňovému soudu k novému projednání a rozhodnutí.
K dovolání, které obviněný podal prostřednictvím obhájkyně, se ve smyslu znění § 265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Uvedl, že předmětné dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. neboť obviněný napadá rozhodnutí, kterým byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, jímž byl uznán vinným a byl mu uložen trest; rovněž bylo podáno osobou oprávněnou. Naproti tomu v podrobnostech konstatoval, že dovolání obviněného bylo podáno až po uplynutí lhůty stanovené v § 265e odst. 1 tr.
ř. a tato lhůta nebyla zachována ani za použití ustanovení § 265e odst. 2, 3 tr. ř. Současně připomněl ustanovení § 41 odst. 5 tr. ř. podle něhož platí, že nebylo-li zmocnění obhájce při jeho zvolení nebo ustanovení vymezeno jinak, zaniká při skončení trestního stíhání. I když zmocnění takto zaniklo, je obhájce oprávněn podat za obžalovaného ještě dovolání a zúčastnit se řízení o dovolání u Nejvyššího soudu, dále podat žádost o milost a o odklad výkonu trestu. Jestliže v době, kdy pravomocně skončilo řízení některým z rozhodnutí soudu uvedených v § 265a odst. 2 tr.
ř. a obviněný měl obhájce, je tento obhájce oprávněn, popřípadě s ohledem na příslušná ustanovení zákona o advokacii (např. § 16 zákona č. 85/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů) i povinen podat za obviněného dovolání a účastnit se řízení o něm (§ 41 odst. 5 tr. ř.), a to bez ohledu na okolnost, že právní mocí zaniklo zmocnění tohoto obhájce, aby obhajoval obviněného (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2006, sp. zn. 11 Tdo 1340/2006, které bylo publikováno pod č. 50/2007 Sb. rozh.
tr.). Skutečnost, že opatřením Městského soudu v Praze ze dne 14. 2. 2008 byla obviněnému jako obhájkyně ustanovena Mgr. D. D. za účelem odůvodnění podání obviněného ze dne 16. 11. 2007, nemůže mít vliv na průběh lhůty k podání dovolání zakotvené v ustanovení § 265e odst. 1 tr. ř. Státní zástupce zdůraznil, že na otázku běhu dovolací lhůty z hlediska obviněného nemá vliv postoj jeho obhájce k podání dovolání. Podstatná je skutečnost, že obviněnému a obhájci, jehož měl v okamžiku pravomocného skončení trestního stíhání, bylo rozhodnutí odvolacího soudu doručeno, přičemž lhůta k podání dovolání běží nepřetržitě od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději.
Od okamžiku doručení napadeného rozhodnutí odvolacího soudu obviněnému a jeho tehdejšímu obhájci začala obviněnému běžet lhůta pro podání dovolání, přičemž poslední den této lhůty připadl na 27. 12. 2007. Jestliže dovolání obviněného bylo sepsáno dne 7. 4. 2008 a Městskému soudu v Praze doručeno dne 8. 4. 2008, stalo se tak opožděně. Navrácení zmeškané lhůty k podání dovolání není podle § 265e odst. 4 tr. ř. přípustné.
S poukazem na popsané skutečnosti státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. c) tr. ř. dovolání obviněného J. K. sepsané dne 7. 4. 2008 obhájkyní Mgr. D. D. odmítl s odůvodněním, že bylo podáno opožděně a rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ, že by dovolací soud dospěl k závěru, že je namístě rozhodnout jiným způsobem, než je specifikován v ustanoveních § 265r odst. 1 písm. a), b) tr. ř. vyjádřil souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání obviněného J. K. je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.] a na místě, kde lze podání učinit. Současně však zjistil, že dovolání bylo podáno opožděně.
Podle § 265e odst. 1 tr. ř. se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje. Podle § 265e odst. 2 tr. ř. platí, jestliže se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci a zákonnému zástupci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději. Podle § 265e odst. 3 tr. ř. je lhůta k podání dovolání zachována také tehdy, je-li dovolání podáno ve lhůtě u Nejvyššího soudu nebo u soudu, který rozhodl ve věci ve druhém stupni, anebo je-li podání, jehož obsahem je dovolání, dáno ve lhůtě na poštu a adresováno soudu, u něhož má být podáno nebo který má ve věci rozhodnout. Podle § 265e odst. 4 tr. ř. navrácení lhůty k podání dovolání není přípustné.
Podle § 265d odst. 2 věty první až třetí tr. ř. platí, že obviněný může dovolání podat pouze prostřednictvím obhájce. Podání obviněného, které nebylo učiněno prostřednictvím obhájce, se nepovažuje za dovolání, byť bylo takto označeno; o tom musí být obviněný poučen (§ 125 odst. 3 tr. ř.). Nejvyšší soud o takovém podání nerozhoduje, ale zašle ho v závislosti na jeho obsahu buď příslušnému soudu jako návrh na povolení obnovy řízení nebo ministru spravedlnosti jako podnět ke stížnosti pro porušení zákona, popřípadě ho vrátí obviněnému s poučením, že dovolání může podat pouze prostřednictvím obhájce.
Jelikož usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 10. 2007, sp. zn. 8 To 103/2007, bylo doručeno obviněnému J. K. dne 26. 10. 2007 a jeho tehdejšímu obhájci Mgr. L. K. dne 22. 10. 2008 (viz příslušné doručenky na č. l. 337 spisu), připadl poslední den dvouměsíční lhůty pro podání dovolání obviněným na 27. 12. 2007. Jmenovaný obhájce byl oprávněn dovolání podat, a to s ohledem na ustanovení § 41 odst. 5 tr. ř. Dovolání obviněného podané prostřednictvím Mgr. D. D., která byla jako obhájkyně jeho osobě ustanovena opatřením předsedkyně senátu Městského soudu v Praze dne 14. 2. 2008, sp. zn. 42 T 15/2007 (č. l. 360 spisu), bylo u soudu prvního stupně osobně učiněno dne 8. 4. 2008 (č. l. 366 spisu). Z této skutečnosti vyplývá, že dovolání bylo podáno opožděně, tj. až po uplynutí lhůty dvou měsíců stanovené v § 265e odst. 1 tr. ř. Jak již bylo výše konstatováno, její navrácení zákon nepřipouští.
Nutno připomenout, že pokud bylo Městskému soudu v Praze doručeno dne 23. 11. 2007 podání obviněného J. K. označené jako dovolání, tak podání nemohlo být za dovolání považováno, neboť nebylo učiněno prostřednictvím obhájce (viz citované znění § 265d odst. 2 věty první a druhé tr. ř.). Navíc i usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 10. 2007, sp. zn. 8 To 103/2007, obsahuje zákonu odpovídající poučení o dovolání. Současně je zřejmé, že předsedkyně senátu Městského soudu v Praze zaslala tehdejšímu obhájci obviněného Mgr. L. K. přípis ze dne 12. 12. 2007 s upozorněním, aby vady dovolání (správně podání obviněného označené jako dovolání), jež bylo obsahem přílohy, odstranil (č. l. 348 spisu). Na přípis jmenovaný obhájce reagoval vysvětlujícím dopisem s přílohou ze dne 4. 1. 2008 (č. l. 351 a násl. spisu). Nakonec bylo dovolání podáno až výše uvedeného data obhájkyní Mgr. D. D.
Vzhledem k popsaným skutečnostem Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. c) tr. ř. dovolání obviněného J. K. odmítl, neboť bylo podáno opožděně. Proto nebyl oprávněn postupovat podle § 265i odst. 3 tr. ř. (věc meritorně přezkoumat) a rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 29. května 2008
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k