6 Tdo 671/2025-744
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 8. 10. 2025 o dovolání, které podal obviněný J. M. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 12. 2024, sp. zn. 7 To 257/2024, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 4 T 107/2022, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. M. odmítá.
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 4. 3. 2024, č. j. 4 T 107/2022-572 (dále také jen „rozsudek soudu prvního stupně“), byl obviněný J. M. společně s obviněným A. O. uznán vinným zločinem ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, jehož se podle jeho skutkových zjištění dopustili tím, že dne 20. 12. 2021 v době od 17:36 hodin do 17:39 hodin v Praze XY, ulici XY XY, v podzemní garáži Obchodního centra XY Praha, v blízkosti betonových sloupů s označením H17 a H18, a to po předchozí slovní rozepři ohledně vrácení osobního automobilu značky Škoda Karoq, registrační značky XY, a půjčené finanční hotovosti, společně úmyslně fyzicky napadli poškozeného P. P., narozeného XY, a to tak, že ho nejprve obviněný J. M. chytil za oděv v oblasti pod krkem a tahal ho za něj, poté na místo incidentu z boku přiběhl obviněný A. O., který přesně nezjištěným způsobem podrazil poškozenému nohy, a současně ještě poškozený utržil od obviněného J. M. úder pěstí do oblasti pravého oka, kdy v důsledku těchto útoků poškozený nekoordinovaně upadl a vzápětí se hlavou udeřil o zem či zde stojící betonový sloup, přičemž tak utrpěl podkožní krevní výron horního a dolního víčka oka, podkožní krevní výron v levé temenní krajině hlavy s následným krvácením nad tvrdou plenu mozkovou nad čelním lalokem mozku vlevo, což si vyžádalo provedení urgentního operačního zákroku, který spočíval v otevření dutiny lební a odsátí krevního výronu nad tvrdou plenou mozkovou s následnou hospitalizací na Neurochirurgickém oddělení Fakultní nemocnice Královské Vinohrady v době od 20. 12. 2021 do 25. 12. 2021, čímž mu tak způsobili zranění, které poškozeného citelně omezovalo v běžném způsobu života po dobu nejméně 6 týdnů a spočívalo prvotně v podrobení se neodkladnému neurochirurgickému výkonu, následným upoutáním na lůžko se zavedenou plicní ventilací a monitorováním životních funkcí a po znovunabytí vědomí nutností dodržovat klidový režim s omezenou funkcí pravé horní končetiny, kdy s ohledem na způsob a intenzitu útoku si museli obvinění být vědomi, že k závažným následkům na zdraví poškozeného, a to zejména ve formě poškození důležitého orgánu, tj. krvácení nad tvrdou plenu mozkovou s poruchou vědomí a obrnou pravé horní končetiny, může dojít.
2. Obviněný J. M. byl podle § 146 odst. 3 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 24 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Obviněný A. O. byl podle § 146 odst. 3 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 3 let, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 4 let. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla oběma obviněným uložena povinnost společně a nerozdílně uhradit škodu ve výši 160 553 Kč poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR a škodu a nemajetkovou újmu ve výši 243 745 Kč poškozenému P. P. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byl poškozený P. P. se zbytkem uplatněného nároku na náhradu škody odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali oba obvinění odvolání, které Městský soud v Praze usnesením ze dne 4. 12. 2024, sp. zn. 7 To 257/2024 (dále jen „napadené usnesení“), podle § 256 tr. ř. zamítl. II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti tomuto usnesení podal dovolání obviněný J. M. (dále též jen „obviněný“ nebo „dovolatel“), které odůvodnila zvolená obhájkyně Mgr. Barbara Martinů tak, že toto podává z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř., když má za to, že ve věci je dána existence extrémního rozporu mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy a napadený rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
5. Obviněný namítá nesprávný popis skutku týkající se jednání obviněných, který nemá oporu v provedených důkazech, neboť podle něj těžká újma na zdraví poškozeného byla způsobena výlučným jednáním obviněného A. O., který jednal sám bez domluvy s dovolatelem, kdy měl odvézt předmětné vozidlo. O. poškozenému podrazil nohy poté, co ho poškozený sám škrtil. V době fyzického napadení poškozeného zapříčiněného výlučným jednáním A. O. byl podle výpovědi poškozeného obviněný J. M. vzdálen od osoby poškozeného a soustavně telefonoval s osobou jménem L., jakož i s Policií ČR. Nesprávný popis skutku nemá podle jeho slov oporu v provedených důkazech a zejména ve výpovědi poškozeného, když obviněný J. M. nedržel poškozeného, aby mohl obviněný O. poškozenému podrazit nohy. Obviněný M. neudeřil poškozeného pěstí do oblasti pravého oka, což potvrdil výslovně sám poškozený. Odvolací soud, jakož i soud prvního stupně, ignorovaly závěry znalkyně, která potvrdila, že zranění kvalifikovaná jako těžká újma na zdraví byla způsobena tvrdým pádem na zem. Znalkyně uvedla, že puklina v levé čelní kosti, vlasové pukliny a praskliny lebky vznikly pádem, nikoliv úderem do obličeje. Úder do obličeje měl za následek pouze hematom horního a dolního víčka, což není klasifikováno jako těžká újma na zdraví. Úder do obličeje rovněž nezpůsobil podkožní krevní výron v levé temenní krajině hlavy s následným krvácením nad tvrdou plenu mozkovou nad čelním lalokem mozku vlevo. Obviněný J. M. poškozeného fyzicky neudeřil, nohy mu nepodrazil a poškozeného nedržel, aby ho obviněný O. mohl podmést. Veškeré fyzické útoky, které měly za následek zranění poškozeného, byly způsobeny výlučně jednáním A. O.
6. Podle dovolatele odvolací soud i soud prvního stupně nesprávně vyhodnotily svědeckou výpověď poškozeného P. P., který při hlavním líčení konaném dne 13. 2. 2024 zcela vyloučil, že by ho obviněný M. jakkoliv udeřil do obličeje. Stejně tak poškozený popřel, že by mu J. M. podmetl nohy. Na přímou otázku, zda udeřil J. M. poškozeného, uvedl, že nikoliv. Na otázku, jak upadl, poškozený uvedl, že J. M. byl pryč, někdo zezadu přišel, M. byl v tu dobu 5 m od něho. Sám obviněný O. uvedl, že byl poškozeným napaden, že ho poškozený škrtil, on se bránil tak, že podmetem shodil poškozeného na zem. Poškozený tedy žádné rozpory ve výpovědi neměl. Pochybnosti měly být vyloženy ve prospěch obviněného J. M. a nikoliv v jeho neprospěch, zvláště v kontextu výpovědi obviněného O., který se doznal k podmetení poškozeného. Obviněný poukázal na výpovědi A. O., které soud odvolací, jakož i soud prvního stupně zcela ignoroval ve vztahu k popisu skutkového děje a ve vztahu ke zproštění obviněného M. Poukázal na úřední záznam o vyhodnocení telefonních hovorů J. M. ze dne 1. 2. 2022 se svědkem B. L. a s linkou 158. Z vyhodnocení telefonních hovorů vyplývá, že obviněný M. neustále telefonoval. Pokud tedy měl v jedné ruce telefon a druhou rukou vytáčel čísla volaných, nemohl současně držet za krk poškozeného, udeřit ho pěstí, či ho poslat úderem na zem.
7. Závěrem proto dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 7 To 257/2024 ze dne 4. 12. 2024 a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 č. j. 4 T 107/2022-149 ze dne 4. 3. 2024 zrušil a přikázal Městskému soudu v Praze věc k novému projednání a rozhodnutí.
8. K dovolání obviněného J. M. se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství tak, že předpoklady vyžadované v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. procesní (skutkové) námitky obviněného nesplňují. Obviněný se svým nesouhlasem se způsobem hodnocení důkazů ze strany prvoinstančního soudu domáhá prostého přehodnocení důkazů tak, aby tím dosáhl jiného skutkového stavu, který odpovídá jeho obhajobě zastávané v předchozím průběhu řízení. Obviněný vůbec nebere v úvahu, že opětovné výpovědi poškozeného z hlavního líčení, jejíž obsah právě akcentuje dovolatel, prvoinstanční soud neuvěřil a zcela důvodně ji ze svých úvah při utváření skutkového stavu vyloučil. Rovněž tak si dovolatel vybírá jen některé závěry vyslovené ve znaleckém posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, k újmě na zdraví poškozeného. Soudům nelze přičítat, že by přijaly takové závěry, jež by kolidovaly s odborným výstupem z písemného vyhotovení znaleckého posudku a z výslechu znalkyně MUDr. Markéty Kulvajtové v hlavním líčení. S obviněným rovněž nelze souhlasit v tom, že by na podkladě vyhodnocení jeho telefonické komunikace a její časové osy mělo být jednoznačně prokázáno, že neustále a soustavně telefonoval, a to konkrétně i v době, kdy mělo dojít k fyzickému napadení poškozeného. Jde-li o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obviněný žádnou relevantní námitku, kterou by bylo možno podřadit pod tento dovolací důvod, neuvedl.
9. Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. a aby dané rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání, k jehož konání může přistoupit podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Současně souhlasil s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i pro případ jiného nežli navrhovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu [§ 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.]. III. Přípustnost dovolání a obecná východiska rozhodování
10. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí nebo zda tu nejsou důvody pro jeho odmítnutí.
11. Dospěl přitom k závěru, že dovolání podané proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 12. 2024, sp. zn. 7 To 257/2024, je přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Obviněný je osobou oprávněnou k podání dovolání podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. Předložené dovolání splňuje náležitosti jeho obsahu stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř. a bylo podáno prostřednictvím obhájce, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě a na místě uvedeném v § 265e odst. 1 tr. ř.
12. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován, ale je třeba, aby námitky dovolatele takovému důvodu také svým obsahem odpovídaly. Nejvyšší soud proto nejprve hodnotil, zda obviněným vznesené námitky svým obsahem vyhovují jím uplatněným důvodům dovolání. IV. Důvodnost dovolání
K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
13. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v první alternativě, jak jej obviněný v dovolání uplatnil, je dán tehdy, pokud rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Tento dovolací důvod se tedy vztahuje ke skutkovým zjištěním, jak byla tato ustálena postupem rozhodujících soudů v procesu dokazování. Nemohou jej naplnit námitky, které pouze obecně vytýkají nesprávné hodnocení důkazů, případně pouze nastiňují jinou verzi skutkového stavu, aniž by označily konkrétní evidentní rozpory mezi obsahem důkazů a jejich interpretací soudy obou stupňů, ani takové námitky, které se týkají jen nepodstatných skutkových zjištění.
14. Soud prvního stupně své hodnotící úvahy popsal zejména v bodech 15. a 16. odůvodnění svého rozsudku a z těchto je zřejmé, že se zabýval jak obsahem výpovědí obou obviněných, tak i svědeckých výpovědí poškozeného P. P. Nepřehlédl, že tento učinil v procesním postavení svědka celkem tři výpovědi. První z nich v přípravném řízení dne 1. 6. 2022 (č. l. 67–73), druhou z nich v hlavním líčení konaném dne 27. 4. 2023 (č. l. 451–453) a třetí výpověď učinil v hlavním líčení konaném dne 13. 2. 2024 (č. l.
553–556). Tyto jednotlivé svědecké výpovědi poškozeného hodnotil ve spojení s dalšími důkazy, jimiž jsou mimo jiné zjištěné roztržení bundy a mikiny poškozeného, jakož i zranění, která poškozený utrpěl. Shledaná poškození oděvu poškozeného odpovídají jeho výpovědi v tom, že jej obviněný M. opakovaně držel za oblečení a cloumal s ním, a to i ve chvíli, kdy mu druhý z obviněných, kterého poškozený na místě nejprve ani nezaregistroval, podrazil nohy. U poškozeného P. P. byl objektivně zjištěn krevní výron horního a dolního víčka pravého oka, tzv. brýlový hematom, který je typický pro úder pěstí do této oblasti, jakož i krvácení nad tvrdou plenu mozkovou nad čelním lalokem mozku vlevo a s tím související podkožní krevní výron v levé temenní krajině hlavy, což odpovídá tupému násilí působícímu velkou silou do levé čelně temenní krajiny hlavy.
Odvolací soud zejména v bodech 8. – 13. odůvodnění napadeného usnesení vyslovil souhlas s hodnotícími úvahami soudu prvního stupně a v reakci na odvolací námitky obou obviněných tyto dále rozvinul. V první řadě je třeba zdůraznit, že oba obvinění se uspokojivě nedokázali vyjádřit k tomu, jakým způsobem mohla vzniknout jednotlivá zranění poškozeného. Rozhodující soudy tedy důvodně považovaly obhajobu obou obviněných za vyvrácenou, přičemž důsledně hodnotily i jednotlivé svědecké výpovědi poškozeného P.
P. Logicky, přesvědčivě a srozumitelně vysvětlily, proč při posouzení skutkového děje vycházely z první svědecké výpovědi poškozeného, kterou tento učinil v přípravném řízení dne 1. 6. 2022. V podrobnostech postačí odkázat na hodnotící úvahy uvedené v obou rozhodnutích.
15. Oba obvinění byli uznáni vinnými ze zločinu ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1, 3 tr. zákoníku jako spolupachatelé podle § 23 tr. zákoníku, což v sobě zahrnuje společný úmysl spolupachatelů i společné jednání vedoucí ke vzniku následku u poškozeného. Při spolupachatelství ovšem není nutné, aby se každý ze spolupachatelů svým jednáním podílel stejným dílem na vzniku způsobeného následku. Není proto rozhodující, že obviněný M. nezpůsobil pád poškozeného na zem sám, neboť z výroku rozsudku soudu prvního stupně vyplývá vzájemné koordinované jednání obou obviněných vůči poškozenému vyjádřené tak, že „ho nejprve obviněný M. chytil za oděv v oblasti pod krkem a tahal za něj, poté na místo z boku přiběhl obviněný O., který podrazil poškozenému nohy, současně poškozený utržil od obviněného M. úder pěstí do oblasti pravého oka, kdy v důsledku těchto útoků poškozený nekoordinovaně upadl a hlavou se udeřil o zem či betonový sloup“. Uvedená skutková zjištění mají svůj podklad zejména ve svědecké výpovědi poškozeného P. P. z 1. 6. 2022, jakož i v dalších důkazech, na které bylo poukázáno výše, jimiž jsou natržení oděvu poškozeného a závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství.
16. Podané dovolání s odkazem na uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v první alternativě namítalo nesprávný popis skutku obsažený ve výroku rozsudku soudu prvního stupně ve vztahu k obviněnému J. M. a zdůraznilo určité části svědecké výpovědi poškozeného P. učiněné v hlavním líčení dne 13. 2. 2024. Dovolací námitky obviněného tak představují pouze hodnocení důkazů z vlastního pohledu, při kterém obviněný vycházel ze svědecké výpovědi poškozeného, jejíž obsah (ostatně ani obsah výpovědi učiněné v hlavním líčení dne 27. 4. 2023) ovšem soud prvního stupně za základ svých skutkových zjištění nevzal a odůvodnil, proč z této výpovědi nevycházel. S takovým postupem následně vyjádřil souhlas i soud odvolací. Proto těmto dovolacím námitkám nelze přiznat relevanci. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
17. Tento dovolací důvod je dán, pokud napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotněprávnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03).
18. Obviněný tomuto dovolacímu důvodu přiřadil námitku spočívající v tom, že úder do obličeje měl za následek pouze hematom horního a dolního víčka poškozeného, což není klasifikováno jako těžká újma na zdraví, a úder do obličeje mu rovněž nezpůsobil podkožní krevní výron v levé temenní krajině hlavy s následným krvácením nad tvrdou plenu mozkovou nad čelním lalokem mozku vlevo. Obviněný tak napadl právní kvalifikaci svého jednání jako zločinu ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1, 3 tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným, a namítl, že jeho prokázané jednání ke způsobení těžké újmy na zdraví poškozeného nevedlo.
Z dovolacích námitek obviněného tak vyplývá, že tento odmítá odpovědnost za způsobený následek na zdraví poškozeného v důsledku obviněnému prokázaného jednání. Fakticky se však obviněný prostřednictvím takto uplatněné dovolací argumentace domáhá změny skutkových zjištění, ke kterým dospěl soud prvního stupně a která byla akceptována soudem odvolacím. Opět je třeba připomenout, že prokázané jednání obviněného J. M. spočívající v uchopení poškozeného za oděv v oblasti pod krkem a úder pěstí vedený do oblasti pravého oka je oním článkem řetězu, který ve spojení s podražením nohou poškozeného učiněném obviněným O.
vedl k nekoordinovanému pádu poškozeného z výšky stojící postavy na záda, při kterém se silně udeřil hlavou o zem, případně betonový sloup. Tímto společným jednáním obou obviněných byl dostatečně vyjádřen úmysl ublížit poškozenému na zdraví, tedy způsobit mu ve smyslu § 122 odst. 1 tr. zákoníku nikoliv nevýznamnou poruchu tělesných funkcí, když ve vztahu ke způsobení této prosté újmy na zdraví jednali oba obvinění minimálně v úmyslu nepřímém ve smyslu § 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, jak vyplývá z bodu 15.
odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a z bodu 14. odůvodnění napadeného usnesení. Ve vztahu ke způsobení těžké újmy na zdraví, tedy těžšímu následku, pak ve smyslu § 17 písm. a) tr. zákoníku postačuje zavinění z nedbalosti. Nelze namítat nic proti úvahám odvolacího soudu, pokud tento dovodil, že oba obvinění při fyzickém napadení poškozeného postupovali koordinovaně a v důsledku jejich společného jednání stojící poškozený upadl z výšky na záda, přičemž se hlavou udeřil o zem, případně betonový sloup.
Proto si museli být vědomi toho, že ke zranění hlavy poškozeného a tím i k poškození jeho důležitého orgánu ve smyslu § 122 odst. 2 písm. e) tr. zákoníku může dojít, avšak bez přiměřených důvodů spoléhali na to, že k takovému následku nedojde, neboť při napadení poškozeného neučinili nic, aby pádu poškozeného z výšky stojící postavy na záda, reálně zabránili. Za způsobenou těžkou újmu na zdraví poškozeného proto oba obvinění odpovídají ve formě vědomé nedbalosti podle § 16 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku.
Z uvedených důvodů tak nemůže obstát námitka nesprávného právního posouzení skutku jako zločinu ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1, 3 tr. zákoníku. V.
Závěrečné shrnutí a způsob rozhodnutí
19. Obviněný J. M. své dovolání zdůvodnil výhradami, které, pokud byly podřaditelné pod uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., materiálně jej nenaplnily, což je činí neopodstatněnými. Dovolací námitky podřazené pod důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. se pak s jeho obsahovým vymezením rozešly. Nejvyšší soud proto jeho dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné, přičemž tak za splnění podmínky uvedené v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož v odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 8. 10. 2025
JUDr. Vladimír Veselý předseda senátu
Vypracoval: Mgr. Daniel Plšek