6 Tdo 676/2004
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15.
července 2004 o dovolání obviněného E. T., proti rozsudku Krajského soudu v
Ostravě ze dne 9. 12. 2003, sp. zn. 3 To 717/2003, jako soudu odvolacího v
trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 8 T 78/2001, t a k
t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného o d m í t á .
Obviněný E. T. byl rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 27. 6. 2003, sp.
zn. 8 T 78/2001, uznán vinným trestným činem výtržnictví podle § 202 odst. 1
tr. zák. a trestným činem ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 tr. zák. Za
tyto trestné činy byl odsouzen podle § 221 odst. 1 a § 35 odst. 2 tr. zák. k
souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců, jehož výkon byl
obviněnému podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na
zkušební dobu v délce osmnácti měsíců. Současně byl zrušen výrok o trestu z
rozsudku Okresního soudu v Ostravě, sp. zn. 8 T 228/2002, ze dne 15. 5. 2003,
který nabyl právní moci dne 27. 6. 2003, jakož i všechna další rozhodnutí na
tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením,
pozbyla podkladu. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost
zaplatit poškozené V. z. p., O. p. O., se sídlem O., na náhradě škody částku ve
výši 1.108,- Kč. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená H. z. p. se sídlem
O., odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech
občanskoprávních.
Proti rozsudku podal obviněný E. T. odvolání. Rozsudkem Krajského soudu v
Ostravě ze dne 9. 12. 2003, sp. zn. 3 To 717/2003, byl z podnětu podaného
odvolání podle § 258 odst. 1 písm. b), c) tr. ř. napadený rozsudek zrušen v
celém rozsahu. Podle § 259 odst. 3 písm b) tr. ř. učinil odvolací soud vlastní
rozhodnutí a obviněného E. T. uznal vinným trestným činem výtržnictví podle §
202 odst. 1 tr. zák. a trestným činem ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1
tr. zák., protože dne 28. 12. 2000 kolem 8.30 hodin v O., na H., na chodbě a po
předchozí slovní rozepři fyzicky napadl nejdříve D. P. tak, že jej udeřil
otevřenou dlaní do obličeje a pěstí do klenby lební, čímž mu způsobil lehký
otok levé tváře, pohmoždění hlavy v oblasti levé temenní krajiny a pohmoždění
krční páteře, kteréžto zranění si vyžádalo jednorázové ošetření se subjektivní
bolestivostí po dobu nejméně sedmi dnů, a poté fyzicky napadl J. Z. tak, že ji
několikrát uhodil baseballovou pálkou do hlavy i krku, čímž jí způsobil
zhmoždění hlavy s krevními podlitinami a zhmoždění krční páteře, projevující se
bolestivostí, kteréžto zranění si vyžádalo dobu léčení nejméně 7 dnů.
Za tyto trestné činy byl odsouzen podle § 221 odst. 1 a § 35 odst. 2 tr. zák. k
souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců, jehož výkon byl
obviněnému podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na
zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců. Současně byl zrušen výrok o trestu z
rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 15. 5. 2003, sp. zn. 8 T 228/2002,
jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud
vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 228 odst. 1
tr. ř. byla obviněnému E. T. uložena povinnost zaplatit poškozené V. z. p., O.
p. O., se sídlem O., na náhradě škody částku ve výši 1.108,- Kč. Podle § 229
odst. 1 tr. ř. byla poškozená H. z. p. se sídlem O., odkázána se svým nárokem
na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě podal obviněný E. T. prostřednictvím
obhájce dovolání z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. d), g) tr. ř. Je
přesvědčený, že nebyly splněny podmínky pro postup podle § 209 odst. 1 tr. ř.
Podle jeho názoru soud prvního stupně pochybil, jestliže při hlavním líčení
konaném dne 27. 6. 2003 tento postup neodůvodnil předtím, než obviněného
vykázal z jednací síně. V přípravném řízení, ani v hlavním líčení, nebyly
zjištěny žádné skutečnosti, které by odůvodňovaly obavu, že svědek D. P. v
přítomnosti obviněného nevypoví pravdu nebo že by byl svědek ohrožen na životě
či zdraví. Takovým postupem byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v
hlavním líčení, což je dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř.
K dovolacímu důvodu uvedenému v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný namítá,
že v průběhu řízení nebylo nade vší pochybnost prokázáno, jaký nástroj měl být
použit, neboť svědkové J. Z. a D. P. se ve svých tvrzeních v tomto směru
rozcházejí. Z jejich výpovědí nevyplývá, kdy a jakým způsobem si měl
baseballovou pálku obstarat. Rovněž vytýká oběma soudům, že se nezabývaly
otázkou, kdy svědek D. P. použil slzný plyn a zda obviněný mohl po použití
slzného plynu v útoku ještě pokračovat. Obviněný má dále výhrady ke znaleckému
posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, který zpracoval
MUDr. J. K. Poukazuje na to, že v řízení před soudem prvního stupně navrhoval
provedení důkazu výslechem znalce, ale znalec nebyl vyslechnut.
Protože poškození nebyli v pracovní neschopnosti a nebylo podle názoru
obviněného nade vší pochybnost prokázáno, že by jim zranění bránilo vykonávat
každodenní obvyklou činnost, nejednalo se tudíž o takovou poruchu na zdraví,
která by odůvodňovala kvalifikovat jednání obviněného jako trestný čin. Pokud
by se soudy u trestného činu výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák. zabývaly
pečlivěji intenzitou, rysy a průběhem útoku, dospěly by k závěru, že jednání
obviněného, jak po stránce materiální, tak po stránce formální nenaplňuje znaky
trestného činu a jedná se pouze o přestupek. Namítá, že se soudy dostatečně
nezabývaly jeho pohnutkou, kdy se snažil bránit svoji ženu, která v důsledku
úrazu měla omezenou hybnost pohybového aparátu a byla nucena používat
francouzských holí.
Z těchto v dovolání podrobně rozvedených důvodů obviněný navrhl, aby dovolání
bylo vyhověno a napadený rozsudek zrušen.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání
obviněného E. T. je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno
osobou oprávněnou - obviněným prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b),
odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e
odst. 1, 3 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §
265f tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále
nutno posoudit otázku, zda obviněným uplatněné dovolací námitky lze považovat
za důvody dovolání uvedené v ustanoveních § 265b odst. 1 písm. d), g) tr. ř.,
jejichž existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu napadeného
rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.
K dovolacímu důvodu uvedenému v ustanovení § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř.
Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. lze uplatnit, jestliže
byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve
veřejném zasedání. Toto ustanovení předpokládá, že v rozporu se zákonem bylo
konáno hlavní líčení nebo veřejném zasedání v nepřítomnosti obviněného, ač
měla být jeho přítomnost umožněna a zajištěna. Tím byl zkrácen na svém právu,
aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti a mohl se tak vyjádřit ke všem
prováděným důkazům (článek 48 odst. 2 Listiny základních práv a svobod zákona
č. 2/93 Sb., ve znění úst. zák. č. 162/1998 Sb.).
K námitce obviněného, že nebyly splněny podmínky pro postup podle § 209 odst. 1
tr. ř. lze uvést, že otázku nutnosti ochrany svědka u hlavního líčení řeší soud
samostatně, podle konkrétních okolností projednávaného případu, „přičemž k
takovému postupu stačí již pouhá obava, že v přítomnosti obviněného nevypoví
pravdu“- viz blíže rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 104/96. Zda u svědka je
taková obava, je nutné posoudit podle konkrétních okolností projednávaného
případu, zejména s přihlédnutím k charakteru trestného činu, který je předmětem
trestního stíhání, k osobním vlastnostem obviněného, k osobě svědka a jeho
vztahu k obviněnému a charakteru skutečností, o nichž má svědek vypovídat.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že přinejmenším s ohledem na charakter trestného
činu, pro který byl obviněný stíhán, který spočíval ve fyzickém útoku na
poškozené, odůvodňoval obavu, že by svědek D. P. v přítomnosti obviněného
nevypověděl pravdu. V hlavním líčení, ve kterém byl svědek vyslechnut, měly
strany trestního řízení, tedy i obviněný, rovné postavení, neboť jak vyplývá z
protokolu o hlavním líčení (č. l. 148 trestního spisu), byl obviněný poté, co
se vrátil do jednací síně, seznámen s obsahem výpovědi svědka a mohl mu také
prostřednictvím předsedy senátu klást otázky. Nebyla tedy porušena práva
obviněného na řádnou obhajobu. Není pochyb o tom, že věc obviněného byla
projednána v jeho přítomnosti a mohl se tak vyjádřit ke všem prováděným
důkazům, tedy i k výpovědi svědka D. P. Jestliže soud prvního stupně za těchto
podmínek zvolil postup podle § 209 odst. 1 tr. ř., neporušil ustanovení o
přítomnosti obviněného v hlavním líčení.
V této části proto shledal Nejvyšší soud dovolání obviněného zjevně
neopodstatněným ve smyslu § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
K dovolacímu důvodu uvedenému v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí
spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně
právním posouzení.
Z takto zákonem vymezeného dovolacího důvodu vyplývá, že Nejvyšší soud je
zásadně povinen vycházet z konečného skutkového zjištění soudu prvního
eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně
právní posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě
případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení důkazů
provedených v předcházejícím řízení. V rámci tohoto dovolacího důvodu je možné
namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně
kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo že
nešlo o žádný trestný čin. Rovněž lze uplatnit i vady spočívající v jiném
hmotně právním posouzení. Důvody dovolání jsou koncipovány v ustanovení § 265b
odst. 1 tr. ř. tak, že v dovolání není možno namítat vady, které se týkají
skutkových zjištění včetně úplnosti dokazování a hodnocení důkazů, neboť právní
posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková
zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného
rozhodnutí a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. Tento názor lze jednoznačně
dovodit právě s ohledem na jednotlivé důvody dovolání popsané v citovaném
zákonném ustanovení. Proto při posuzování oprávněnosti tvrzení o existenci
dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dovolací soud
vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a
druhého stupně. V posuzované trestní věci to znamená, že pro dovolací soud je
rozhodující skutkové zjištění, podle něhož obviněný E. T. spáchal skutek tak,
jak je uvedeno v rozsudku Krajského soudu v Ostravě.
Z obsahu podaného dovolání je zřejmé, že obviněný E. T. opřel část dovolání o
námitky, které vytýkají neúplnost dokazování a nesprávné hodnocení důkazů s
cílem dosáhnout takového hodnocení důkazů, které by mělo navodit změnu ve
skutkovém zjištění a ovlivnit tak následnou právní kvalifikaci. Jde zejména o
námitky obviněného, že v průběhu řízení nebylo nade vší pochybnost prokázáno,
jaký nástroj měl být použit, že se soudy nezabývaly otázkou, kdy svědek D. P.
použil slzný plyn a zda obviněný mohl po použití slzného plynu v útoku ještě
pokračovat. Stejnou povahu má i námitka vztahující se ke znaleckému posudku z
oboru zdravotnictví. Je tedy zřejmé, že se jedná výlučně o námitky skutkové
povahy a předmětem těchto dovolacích námitek se staly výhrady zaměřené primárně
proti správnosti skutkových zjištění, včetně hodnocení provedených důkazů a
úplnosti dokazování, přičemž z těchto jím tvrzených procesních nedostatků až
následně obviněný dovozuje nesprávné právní posouzení předmětného skutku.
Takové výhrady však nenaplňují dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr.
ř., ale jsou námitkami, které nelze podřadit pod žádný z dovolacích důvodů
uvedených v § 265b odst. 1 tr. ř. Pokud by dovolání bylo podáno jen z těchto
důvodů, bylo by nutné je odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., a to
jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. K námitce
obviněného, že v řízení před soudem prvního stupně navrhoval provedení důkazu
výslechem znalce z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, ale znalec
nebyl vyslechnut, považuje Nejvyšší soud za nutné uvést, že obviněný u hlavního
líčení dne 27. 6. 2003 souhlasil se čtením tohoto znaleckého posudku. Poté, co
se čtením souhlasil i státní zástupce, mohl soud prvního stupně znalecký
posudek přečíst v souladu s ustanovením § 211 odst. 5 tr. ř.
Obviněný E. T. však současně uplatnil i výhradu, že zranění poškozených jim
nebránilo vykonávat každodenní obvyklou činnost, a proto se nejednalo o trestný
čin, ale mohlo by jít maximálně o přestupek, což jsou námitky týkající se
hmotně právního posouzení, které by mohly založit dovolací důvod podle § 265b
odst. 1 písm. g) tr. ř., pokud by byly důvodné.
Námitka obviněného, že se nejednalo o takovou poruchu na zdraví, která by
odůvodňovala kvalifikaci jednání obviněného jako trestného činu ublížení na
zdraví podle § 221 odst. 1 tr. zák., je námitkou zjevně neopodstatněnou. Za
„ublížení na zdraví“ můžeme pokládat takový stav (onemocnění, poranění), který
porušením normálních tělesných nebo duševních funkcí znesnadňuje výkon obvyklé
činnosti nebo má jiný vliv na obvyklý způsob života poškozeného a který
zpravidla vyžaduje lékařské ošetření, i když nezanechává trvalé následky.
„Ublížením na zdraví“ bude tedy změněný stav, který nastal např. déle
trvajícími bolestmi, horečkami, nespavostí, poruchami nervstva, nechutí k
jídlu, déle trvajícím vrhnutím, nemožností pohybu, upoutáním na lůžko apod.
Soudní praxe vychází z toho, že znesnadnění obvyklého způsobu života
postiženého, popř. pracovní neschopnost, musí trvat nejméně sedm dní. V tomto
případě ze skutkových zjištění vyplývá, že obviněný způsobil poškozeným D. P.
aj. Z. bolestivé zranění, jež si vyžádalo léčení nejméně sedm dnů. V této části
je dovolání obviněného zjevně neopodstatněné ve smyslu § 265i odst. 1 písm. e)
tr. ř.
Z výše uvedených skutečností je zřejmé, že relevantní námitky, které v dovolání
obviněný uplatnil, nemohou obstát, a proto Nejvyšší soud konstatuje, že popisu
skutku, jak je uveden ve výroku o vině v rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze
dne 9. 12. 2003, sp. zn. 3 To 717/2003, odpovídá použitá právní kvalifikace. Z
obsahu dovolání a po porovnání z hlediska dovolacích důvodů podle § 265b odst.
1 písm. g) tr. ř. je patrno, že s uplatněnými námitkami se již náležitě
vypořádaly ve svých rozhodnutích soudy prvního i druhého stupně.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§ 265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud
dovolání obviněného E. T. podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako
zjevně neopodstatněné. S ohledem na tento způsob rozhodnutí nebyl oprávněn
postupovat podle § 265i odst. 3 tr. ř., přičemž toto rozhodnutí učinil v
souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy
řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 15. července 2004
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann
Vypracoval:
JUDr. Jiří Šoukal