V písemném odůvodnění dovolání obviněný namítá, že obě rozhodnutí nemají oporu
v provedeném dokazování a nemají ani oporu v oblasti právního hodnocení.
Skutkový děj nebyl podle dovolatele přesně ozřejměn, neboť nebyly provedeny
veškeré důkazy, které by mohly přesně stanovit předmětný děj. Soudy obou stupňů
podle jeho názoru postupovaly chybně při zjišťování skutkového stavu. Zcela v
rozporu s ustanovením § 2 odst. 6 tr. ř. hodnotily provedené důkazy a pochybily
zejména, když nedostály důsledně podmínkám ustanovení § 2 odst. 5 tr. ř. tak,
aby by zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. V této
souvislosti poukázal na výpověď svědka K., kterou označil za nedůvěryhodnou a
která dle jeho názoru trpí značnými rozpory. Navíc tuto výpověď považuje z
procesního hlediska za nepoužitelnou. Konstatoval též, že došlo postupem orgánů
Policie ČR k hrubému zásahu do jeho osobních práv, když bez jeho vědomí byly
pořízeny obrazové záznamy a poté byly využity v trestním řízení. Podle jeho
názoru je takový postup nejen v rozporu s občanským zákoníkem, ale i s § 158d
odst. 2 tr. ř. Argumentaci odvolacího soudu, že Police ČR jednala na základě
zákona o policii č. 283/1991 Sb., pokládá za spornou. Vzhledem ke všem těmto
skutečnostem vyslovil obviněný domněnku, že nikdy nemohl být na základě takto
provedeného důkazního řízení a zjištění skutkového stavu věci uznán vinným
trestným činem výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák. Z důvodu nedostatečně
zjištěného skutečného stavu věci trpí napadená rozhodnutí závažnými vadami,
které jsou v rozporu s ústavním pořádkem a právními normami našeho právního
státu.
V závěru mimořádného opravného prostředku dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud
obě uvedená rozhodnutí na podkladě § 265k tr.ř. zrušil a aby na základě
ustanovení § 265m odst. 1 tr. ř. rozhodl sám tak, že obviněného zprostí
obžaloby.
Nejvyšší státní zástupce, jemuž bylo dovolání doručeno ve smyslu § 265h odst. 2
tr. ř. se k dovolání nevyjádřil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda v této věci jsou splněny
základní formální náležitosti a shledal, že dovolání obviněného je přípustné
podle § 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d
odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.] , v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání
učinit (§ 265e odst. 1 tr. ř.).
Dále bylo nutné posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné
dovolací důvody, a to vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů
uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Existence takového důvodu je současně
nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem
podle § 265i odst. 3 tr. ř.
Z vymezení důvodů dovolání v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. vyplývá, že
důvodem dovolání nemůže být nesprávné skutkové zjištění ani nesprávné hodnocení
důkazů, byť to zákon explicitně nestanoví, a to vzhledem k tomu, že právní
posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková
zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného
rozhodnutí a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. Tento názor lze jednoznačně
dovodit s ohledem na jednotlivé důvody dovolání vymezené v citovaném
ustanovení, zejména pak s ohledem na důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g)
tr. ř. Podle tohoto ustanovení je dán důvod dovolání v případech, kdy
rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném
hmotně právním posouzení.
Z takto vymezeného dovolacího důvodu vyplývá, že Nejvyšší soud je zásadně
povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně a v návaznosti na
tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění
soudu prvního stupně nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění
dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení důkazů provedených v
předcházejícím řízení. Takový závěr vyplývá také z toho, že dovolání je
specifický mimořádný opravný prostředek, který je určen k nápravě procesních a
hmotně právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. ř., takže Nejvyšší soud
v řízení o dovolání není a ani nemůže být další (v pořadí již třetí) instancí
přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři. V takovém případě by se totiž
dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání zejména
hlavního líčení soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění
skutkového stavu věci (§ 2 odst. 5 tr. ř.), popř. do pozice soudu druhého
stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem.
V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových
vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především
obnovu řízení (§ 277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro
porušení zákona (§ 266 a násl. tr. ř.).
V posuzovaném případě dovolatel, jak vyplývá z obsahu podaného dovolání
nenamítá vady právní povahy. Jeho námitky směřují výhradně proti zjištěnému
skutkovému stavu, který považuje za zcela nedostatečný. Nesouhlasí s tím, jakým
způsobem soudy obou stupňů vyhodnotily a posoudily provedené důkazy a
pochybnosti vyslovuje ohledně zákonnosti provedení některých důkazů. Výpověď
svědka K. sám posoudil jako nedůvěryhodnou a rozpornou. Jeho požadavky s
ohledem na uplatněnou argumentaci nesměřují k tomu, aby byla sjednána náprava v
právním posouzení skutku, nýbrž nápravu vyžaduje ve vztahu ke zjištěnému
skutkového stavu věci, způsobu, jakým byly provedeny a vyhodnoceny důkazy. V
takovém případě nebyl ve skutečnosti (materiálně) uplatněn dovolací důvod podle
§ 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který by se týkal nesprávného právního
posouzení skutku, jímž byl obviněný uznán vinným, nebo jiného nesprávného
hmotně právního posouzení, ale důvod jiný, vyjadřující pochybnosti o
správnosti skutkových zjištění a správnosti hodnocení a provádění důkazů.
Takový dovolací důvod však v ustanovení § 265b tr. ř. pro podání dovolání
zákonně upraven není.
Je proto třeba postupovat podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a podané
dovolání odmítnout, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b
tr. ř.
Ke stejnému závěru dospěl Nejvyšší soud též ohledně dalšího dovolatelem
uplatněného dovolacího důvodu v dovolání označeného podle § 265b odst. 1
písm. k) tr. ř. [Je však nutné poukázat na to, že uvedený dovolací důvod byl
zakotven ve znění účinném do 24. 5. 2002. Nyní, po změně tr. ř., kterou
dovolatel pravděpodobně nezaregistroval, provedené zákonem č. 200/2002 Sb., je
správné označení uplatněného dovolacího důvodu vyjádřeno v § 265b odst. 1
písm. l) tr. ř.]. Obviněný v dovolání tento důvod zmínil, aniž by z obsahu
celého podání bylo zřejmé, v čem jeho existenci spatřuje.
Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, jestliže bylo
rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti
rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž
byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl
v řízení mu předcházejícím dán důvod a) až k) tr. ř.
Uvedený dovolací důvod dopadá na ty případy, kdy došlo k zamítnutí nebo
odmítnutí řádného opravného prostředku odvolacím soudem nebo nadřízeným orgánem
bez věcného přezkoumání věci a procesní strana tak byla zbavena práva přístupu
ke druhé instanci. Jeho smyslem je tedy umožnit oprávněné osobě, aby se domohla
přezkoumání věci v řádném přezkumném řízení, které nebylo provedeno, ačkoliv
procesní podmínky pro toto řízení byly splněny. V posuzované věci však o takový
případ nejde, neboť Krajský soud v Brně jako soud druhého stupně konal odvolací
řízení a o zamítnutí řádného opravného prostředku rozhodl ve veřejném zasedání
po provedeném přezkumu podle hledisek stanovených zákonem.
Přezkoumával–li odvolací soud napadené rozhodnutí uvedené v § 265a odst. 2
písm. a) až g) tr. ř. na podkladě řádného opravného prostředku (v posuzované
věci na podkladě odvolání) věcně, a vzhledem k tomu, že neshledal takový řádný
opravný prostředek důvodným, zamítl jej (v případě odvolání podle § 256 tr.
ř.), je možno tento dovolací důvod uplatnit jen tehdy, byl–li v řízení jemu
předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písm. a) až k) odst. 1 § 265b tr.
ř. S ohledem na to, že námitky dovolatele nelze podřadit pod žádný z důvodů
dovolání podle § 265b tr. ř., nemohl Nejvyšší soud postupovat podle § 265i
odst. 3 tr. ř. a přezkoumat zákonnost a důvodnost těch výroků rozhodnutí, proti
nimž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i
řízení rozhodnutí předcházející.
Z těchto důvodů (§ 265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného
odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiných důvodů,
než jsou uvedeny v ustanovení § 265b tr. ř. Své rozhodnutí přitom učinil v
souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. června 2003
Předseda senátu:
JUDr. Zdeněk Sovák
Vypracovala:
JUDr. Milada Kodysová