6 Tdo 722/2024-181
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 8. 2024 o dovolání, které podal obviněný K. H., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 4. 2024, č. j. 8 To 82/2024-139, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 43 T 4/2024, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 (dále „soud prvního stupně“, příp. „soud“) ze dne 20. 2. 2024, č. j. 43 T 4/2024-116, byl obviněný K. H. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným přečinem poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se dopustil tím, že
dne 21. 5. 2023 kolem 00:25 hodin v Praze XY, XY, na veřejné pozemní komunikaci u odbočovacího pruhu do nákupního centra XY úmyslně poškodil pravé vnější zpětné zrcátko u motorového vozidla tov. zn. Nissan Navara, reg. zn. XY, barva hnědá, které řídil T. F., tím způsobem, že jako řidič osobního motorového vozidla tov. zn. Opel Astra, reg. zn. XY, barva černá-metal, se kterým způsobil při zařazování do jízdního pruhu dopravní nehodu s uvedeným vozidlem tov. zn. Nissan Navara, reg. zn. XY, do jehož pravé strany narazil, se po dopravní nehodě vyklonil z okna svého vozidla a ulomil zpětné zrcátko u vozidla tov. zn. Nissan Navara, reg. zn. XY, přičemž ulomením zrcátka došlo dále k poškození laku pravých předních dveří, laku pravého předního sloupku karoserie a k poškození skleněné výplně okna pravých předních dveří včetně ozdobné těsnící lišty, čímž způsobil poškozenému majiteli vozidla firmě XY, IČO: XY, se sídlem XY, škodu ve výši 54 072 Kč.
2. Za tento trestný čin byl odsouzen podle § 228 odst. 1, § 67 odst. 2 písm. b) a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku k peněžitému trestu vyměřenému v 60 denních sazbách ve výši 1 000 Kč, tj. v celkové výměře 60 000 Kč. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku mu byl dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 12 měsíců. Podle § 73 odst. 3 tr. zákoníku mu byla uložena povinnost podrobit se v době výkonu trestu zákazu činnosti terapeutickému programu podle zákona upravujícího provoz na pozemních komunikacích.
3. O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl Městský soud v Praze (dále „odvolací soud“) usnesením ze dne 25. 4. 2024, č. j. 8 To 82/2024-139, jímž je podle § 256 tr. ř. zamítl.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému rozsudku městského soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, jež opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. Dovolatel připomíná, že svoji vinu doznal a v hlavním líčení ji přímo prohlásil, čímž se vzdal možnosti přezkumu v tomto ohledu. Již u odvolacího soudu se domáhal, aby jeho trestní stíhání bylo ukončeno odklonem, neboť trest mu uložený je ve skutečnosti trestem dvojím, protože ho vylučuje z jeho profesního života skrze ztrátu bezúhonnosti, ačkoliv daný čin neměl s jeho podnikáním nic společného. Ztráta výdělku tak bude mít zásadní negativní dopad na něj i na jeho rodinu, která je závislá na jeho výdělku, přičemž je otcem tří děti. Dovolatel si nemohl uvědomovat, že poškození zrcátka cizího vozidla povede ke ztrátě možnosti vykonávat jeho povolání. Dále poukazuje, že vyhledal odbornou pomoc vztahující se k jeho chování a před jednáním odvolacího soudu složil zálohu na pomoc obětem trestných činů, aby ji soudu nabídl, přičemž i uhradil veškerou škodu, kterou způsobil.
5. Závěrem svého dovolání navrhl, aby bylo napadené usnesení spolu s rozsudkem soudu prvního stupně zrušeno a věc byla přikázána k dalšímu projednání a rozhodnutí.
6. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání vyjádřil prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Ten připomněl, že obviněný při řízení před soudem prvního stupně prohlásil vinu podle § 206c odst. 1 tr. ř. a soud toto prohlášení přijal. Odvolací soud tudíž ani neměl přezkumnou povinnost ve vztahu k výroku o vině, jelikož obviněný nemohl nesprávnost tohoto výroku napadnout opravným prostředkem [§ 246 odst. 1 písm. b) a § 206c odst. 7 tr. ř.]. Není tak přípustné, aby dovolací soud přezkoumával výrok o vině v této věci, jelikož by se tak jednalo v podstatě o přezkum rozsudku soudu prvního stupně, což by bylo v rozporu s § 265a odst. 1 tr. ř. (k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2003, sp. zn. 5 To 82/2003, uveřejněné pod č. 20/2004 Sb. rozh. tr.). Navíc obviněný ani nevyužil dovolacího důvodu brojícímu proti nesprávnému právnímu posouzení nebo jinému nesprávnému hmotněprávnímu posouzení, jimiž by byl zatížen výrok o vině.
7. Státní zástupce dále připomíná, že výrok o trestu lze napadnout především prostřednictvím důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., pokud došlo k uložení takového trestu, který zákon nepřipouští, anebo k uložení trestu ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně. V intencích důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je možné (jde-li o výrok o trestu) namítat i jiné vady tohoto výroku, než jsou otázky druhu a výměry trestu, např. v otázce, zda měl být uložen souhrnný nebo úhrnný trest, či společný trest za pokračování v trestném činu. Jiné námitky k výroku o trestu nejsou podřaditelné po žádný z dovolacích důvodů, a to ani s odkazem na přiměřenost trestu.
8. Trest uložený dovolateli je z hlediska jeho druhu přípustný, přičemž byl vyměřen v rozsahu zákonné trestní sazby. Nelze ani dovodit, že by vzhledem ke kontextu předmětné věci byl nepřiměřený a vybočující z ústavního rámce proporcionality trestní represe. To, že trest zákazu činnosti znamená ztrátu podmínek pro výkon profese dovolatele, nezakládá jeho nepřípustnost, neboť činnost, která je tímto trestem zakázána může být i přímo jediným legálním zdrojem příjmů pachatele (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 12. 2014, sp. zn. 8 Tdo 32/2014). Námitka obviněného, že ztrácí možnost vykonávat svoje povolání, jelikož jeho odsouzení znamená ztrátu bezúhonnosti, není podřaditelná pod žádný z důvodů dovolání.
9. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako dovolání zjevně neopodstatněné. Současně podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. udělil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiné než navrhované rozhodnutí.
III. Přípustnost dovolání
10. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., byť je nutno poznamenat, že přípustné je toliko v části, která se týká právního následku trestní odpovědnosti obviněného (tj. výroku o trestu). Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.).
IV. Důvodnost dovolání
11. Obviněný zakládá svoje dovolání na dovolacím důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., tedy že mu byl uložen nepřípustný druh trestu, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu stanovenou. Obsahem jeho dovolací argumentace však je nesouhlas s tím, že byl odsouzen, jelikož tak ztratil status bezúhonnosti vyžadovaný zákonem č. 39/2020 Sb. o realitním zprostředkování k výkonu jeho profese realitního makléře. Poukazuje tak na to, že jeho věc měla být řešena některou z forem odklonů v trestním řízení, jak se domáhal v rámci odvolacího řízení. Jeho dovolací námitky tak ve skutečnosti nesměřují pouze proti výroku o trestu, ale v podstatě i proti výroku o vině. Posledně uvedený výrok však v důsledku toho, že nebyl přezkoumáván odvolacím soudem, není obviněný oprávněn dovoláním napadat.
12. Námitku o nevyužití některého z druhů odklonů v trestním řízení jako fakultativního procesního postupu nelze podřazovat pod žádný z dovolacích důvodů. Výčet dovolacích důvodů obsažený v § 265b tr. ř. je výčtem taxativním, dovolací argumentace je vedena směrem, který žádnému z citovaných ustanoveních formulovaných dovolacích důvodů neodpovídá.
13. Jak vyplývá z koncepce dovolání jako mimořádného opravného prostředku, v rámci dovolacího řízení se neuplatňuje tzv. revizní princip, na základě kterého by měl Nejvyšší soud z vlastní iniciativy vyhledávat případné vady napadených rozhodnutí. Rovněž není jeho úkolem, aby za dovolatele jím uplatněné námitky nově formuloval nebo ty, které jsou nekonkrétně vyjádřené, domýšlel. Napadené rozhodnutí je přezkoumáváno na podkladě konkrétních námitek, resp. věcné argumentace obsahově odpovídající vznesenému důvodu dovolání, které dovolatel ve svém opravném prostředku srozumitelným způsobem uplatní.
14. V kontextu toho, čeho se obviněný domáhá, tj. zrušení rozhodnutí soudů obou stupňů a vrácení věci obvodnímu soudu k novému projednání, a co uplatňuje svými námitkami, je zřejmé, že požaduje vyřízení věci formou odklonu. Takového výsledku však nemůže skrze dovolací řízení dosáhnout, a to již proto, že jeho dovolací námitky nejsou podřaditelné pod žádný ze zákonem upravených dovolacích důvodů. Uvedené je přitom nezbytnou podmínkou pro to, aby Nejvyšší soud přistoupil k přezkumu dovoláním napadeného rozhodnutí podle § 265i odst. 3 tr. ř. (Neodmítne-li Nejvyšší soud dovolání podle odstavce 1 přezkoumá …), potažmo toho, aby na podkladě důvodného dovolání jím napadené rozhodnutí zrušil.
15. Z hlediska vyložení důvodů rozhodnutí dovolacího soudu je dosud uvedené dostačující reakcí na dovolání obviněného (viz § 265i odst. 2 tr. ř.). Nad rámec nebytného lze dodat následující skutečnosti.
16. Nelze pominout, že otázkou možnosti využití odklonu v trestním řízení vedeném vůči dovolateli se dostatečně zabýval již soud prvního stupně v bodech 8. – 12. jeho rozsudku. Vzhledem k okolnostem projednávaného přečinu se rozhodl využit zpřísněných alternativních podmínek pro podmíněné zastavení trestního stíhání podle § 307 odst. 2 písm. a), b) tr. ř. Soud obviněnému přímo nabídl možnost zmíněného odklonu, pokud se v první řadě zaváže zdržet se řízení motorových vozidel, čehož nutnost vysvětlil v bodě 9. jeho rozsudku, případně pokud složí na účet soudu částku určenou na pomoc obětem trestné činnosti. K první zmíněné podmínce uvedl obviněný v hlavním líčení, že ji odmítá splnit. Pokud jde o druhou alternativní podmínku, tak soud přesvědčivě odůvodnil, proč je nutné, aby tato částka byla obviněným předem uhrazena, nikoliv pouze přislíbena. Jelikož však dovolatel žádnou částku určenou na pomoc obětem trestné činnosti na účet soudu neuhradil, nedošlo z jeho strany ani v tomto směru ke splnění podmínek pro podmíněné zastavení trestního stíhání. Nelze pak soudu vytýkat, že věc obviněného neřešil formou odklonu. Byl to sám dovolatel, kdo možnost takového procesního řešení svým přístupem zmařil. Jinak řečeno, pakliže obviněný nevyužil možnosti odklonu v trestním řízení nabízené mu soudem, ať šlo o explicitní odmítnutí splnění nastavených podmínek či jejich nesplnění v důsledku nedůslednosti obviněného, jdou tyto skutečnosti k jeho tíži ve smyslu zásady vigilantibus iura scripta sunt (zákony jsou psány pro bdělé; rozuměj: pro ty, kteří dbají o svá práva). Uvedené platí i pro zmínku dovolatele, že částku určenou na pomoc obětem trestné činnosti nakonec složil na účet odvolacího soudu (den před jeho rozhodnutím), neboť tento soud obviněnému nenabídl možnost podmíněného zastavení trestního stíhání, které, jak již bylo naznačeno, je institutem fakultativní povahy, na jehož aplikaci nemá dovolatel nárok.
17. Pokud by Nejvyšší soud s určitou mírou benevolence vyložil dovolací argumentaci obviněného jen tak, že směřuje proti výroku o trestu a je skrze ni sledováno alespoň uložení trestu, jehož okamžité splnění (jeho výkon) by znamenalo další bezúhonnost obviněného, např. při výkonu samostatně uloženého peněžitého trestu (§ 69 odst. 3 tr. zákoníku), pak ani takovou námitku by nebylo možno označit za odpovídající obviněným uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. (a ani jinému dovolacímu důvodu).
18. Ve své podstatě by se jednalo o námitku stran přiměřenosti trestu, která je však vně zákonem upravených dovolacích důvodů. Ohledně postihu obviněného trestem zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu je nezbytné zmínit, že byl uložen za splnění zákonných podmínek podle § 73 odst. 1 a § 228 odst. 1 tr. zákoníku. Poškození cizí věci, tedy vozidla, kterému po jím způsobené dopravní nehodě ulomil boční zpětné zrcátko, se totiž obviněný dopustil při řízení svého vozidla (vykloněním z otevřeného okýnka) v přímé souvislosti s touto dopravní situací, která v něm vyvolala, jak sám uvedl (viz bod 3. rozsudku soudu) vztek kulminující výše popsaným trestným jednáním. Nelze tak hovořit o trestu nepřípustném, jelikož dovolatel se dopustil daného trestného činu v souvislosti s řízením motorových vozidel. Jinak vyjádřeno, mezi řízením vozidla, vzniklou dopravní situací a trestným činem dovolatele, jehož spácháním na tuto dopravní situaci reagoval, byl prokázán věcný kauzální vztah potvrzující § 73 odst. 1 tr. zákoníku vyžadovanou souvislost mezi zakázanou činností a spáchaným trestným činem. Trest byl přitom obviněnému vyměřen v rámci zákonem vymezené sazby.
19. Nad rámec nutného Nejvyšší soud podotýká, že vzhledem k tomu, že trest zákazu činnosti byl uložen na samé spodní hranici trestní sazby a tomu, že peněžitý trest byl uložen podle podmínek § 67 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku za současného neuložení trestu odnětí svobody, kterým byl dovolatel rovněž ohrožen, nelze hovořit ani o trestu jenž by byl nepřiměřeně přísný, resp. excesivní, tj. zcela odporující hlediskům, které se při výměře trestu uplatňují. Soud zvolil vůči dovolateli postup relativně mírný a zcela odpovídající závažnosti jeho činu, jež svojí povahou nijak nevybočuje z běžně se vyskytujících trestných činů poškození cizí věci, zvlášť když obviněným způsobená škoda přesahovala pětinásobek hranice škody nikoliv nepatrné podle § 138 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Navíc je vhodné připomenout, že ani v tomto směru by námitka obviněného neodpovídala žádnému z dovolacích důvodů.
V. Způsob rozhodnutí
20. Z uvedeného hodnocení dovolání plyne, že námitky obviněného se s jím uplatněným dovolacím důvodem (ale i dalšími důvody dovolání) rozešly. Nejvyšší soud zároveň nezjistil (ad 19.) porušení ústavně garantovaných práv dovolatele. O jeho dovolání proto rozhodl způsobem uvedeným v § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., podle něhož Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b.
21. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání.
22. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 26. 8. 2024
JUDr. Ivo Kouřil předseda senátu