6 Tdo 734/2025-704
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. 10. 2025 o dovolání, které podal obviněný J. P., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici Hradec Králové, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 25. 3. 2025, sp. zn. 13 To 389/2024, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 1 T 99/2024, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. P. odmítá.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 6. 11. 2024, č. j. 1 T 99/2024-597 (dále také jen „rozsudek soudu prvního stupně“), byl obviněný J. P. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným jednak zločinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, jednak přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku, kterých se podle jeho skutkových zjištění dopustil tím, že
v přesně nezjištěné době od 16:00 hodin dne 11. 8. 2023 do 01:00 hodin dne 12. 8. 2023 na XY náměstí čp. XY v XY za pomocí klíčů, které získal tím, že využil značné podnapilosti V. P., s kterým předtím společně popíjel alkoholické nápoje v restauračním zařízení XY, a jehož musel z důvodu značné podnapilosti odvést k němu domů na adresu XY čp. XY v XY, kde si v nestřeženém okamžiku přisvojil klíče od bytu poškozené I. L.-P. a jejího trezoru, následně se vrátil do restaurace XY, kde si nechal zavolat taxi službu, a tou byl odvezen do místa svého aktuálního bydliště na adrese XY XY v XY, zde nasedl do vozidla tovární značky Volkswagen Transporter, registrační značky XY, a tímto vozidlem přijel na XY náměstí k domu čp. XY, kde takto získanými klíči od bytu I. L.-P. vstupními dveřmi vnikl do bytu, a zde v obývací pokoji ze stěny sundal nástěnný obraz, pod kterým byl ve zdi umístěn kovový trezor značky Warrior, který si otevřel klíči od trezoru, jež získal výše popsaným způsobem, a z trezoru následně odcizil: - finanční hotovost ve výši 100 000 Kč a 9 000 euro a další věci, zejména šperky přesně popsané ve výroku rozsudku, následně v obývacím pokoji z „ruské komody“ odcizil sadu šesti stříbrných pozlacených příborů ve stáří 40 let a sadu šesti stříbrných příborů, - dále z pracovního stolu umístěného v obývacím pokoji odcizil dřevěnou truhličku, finanční hotovost ve výši 60 000 Kč včetně dokladů od stánku a daňového přiznání z daně fyzických osob na jméno I. L.-P. za rok 2022 včetně smluv o pronájmech nemovitostí, následně přešel do ložnice, kde z police odcizil bižuterii, čímž odcizením finanční hotovosti ve výši 100 000 Kč, šperků, příborů a bižuterie v hodnotě 783 800 Kč způsobil poškozené I. L.-P. celkovou škodu ve výši 883 800 Kč, a odcizením finanční hotovosti ve výši 9 000 euro a 60 000 Kč, tedy celkovou částku 276 855 Kč ke škodě poškozeného M. K., celkem způsobil škodu ve výši 1 160 655 Kč.
2. Za tyto trestné činy byl odsouzen podle § 205 odst. 4 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 2 let a 6 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost nahradit poškozené I. L.-P. částku 853 800 Kč a poškozenému M. K. částku 266 855 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená I. L.-P. se zbytkem nároku na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, o kterém Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 25. 3. 2025, sp. zn. 13 To 389/2024 (dále jen „napadený rozsudek“), rozhodl tak, že podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. částečně zrušil citovaný rozsudek ve výroku o náhradě škody poškozené I. L.-P. a podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že podle § 228 odst. 1 tr. ř. je obviněný povinen zaplatit poškozené I. L.-P. na náhradě škody částku ve výši 645 500 Kč a podle § 229 odst. 2 tr. ř. se poškozená odkazuje se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti napadenému rozsudku podal dovolání obviněný J. P. a toto odůvodnila zvolená obhájkyně Mgr. Hana Mikulecká tak, že ho napadá z důvodu porušení ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces spočívající v porušení zásady rovnosti zbraní, respektive principu rovnosti stran a principu rovnosti příležitostí zaručených ve smyslu čl. 37 odst. 3 Listiny, čl. 96 odst. 1 Ústavy a čl. 6 odst. 1 Úmluvy, a dále z důvodu porušení ústavně zaručeného práva obviněného na spravedlivý proces. Konečně pak obviněný uplatnil důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v první a třetí alternativě a podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
5. Obviněný namítl, že krajský soud se v odvolacím řízení s jeho námitkami ohledně nesprávných skutkových závěrů nalézacího soudu nezabýval a zamítl navržené důkazy, aniž by v odůvodnění rozsudku rozvedl, proč nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů, které zcela vylučují skutková zjištění a závěry krajského soudu. Krajský soud do odůvodnění zrušeného rozsudku namísto svých vlastních skutkových zjištění týkajících se údajné viny obviněného pouze odkázal na závěry prvoinstančního soudu. Jediným, čím se krajský soud alespoň částečně zabýval, byla nesprávně zjištěná výše údajně způsobené škody. Obviněný po celou dobu řízení namítal, že nebylo žádným způsobem prokázáno, jaké konkrétní cennosti měl údajně odcizit a jakou měly hodnotu. Odvolací soud se nijak nezabýval námitkou, že hodnota části údajně odcizených šperků byla sice stanovena odborným vyjádřením soudního znalce Karla Zemka, ten ale žádný z oceňovaných předmětů nikdy neviděl, nemohl tedy objektivně zjistit ryzost, váhu a v případě osazení šperků drahými kameny jejich kvalitu, stejně tak nemohl zjistit, zda šperky pocházejí z období, jež uváděla poškozená. Obviněný opakovaně sporoval hodnotu odcizených šperků a právě zpráva z pojišťovny musela výši způsobené škody ohodnotit, včetně hodnoty odcizených šperků. Závěry pojišťovny však byly v příkrém rozporu se závěry soudu o hodnotě odcizených šperků. Pojišťovna plnila pojistné plnění pouze do výše 238 300 Kč, tedy ohodnotila údajně odcizené předměty na částku asi třetinovou oproti hodnotě, kterou vzal v úvahu soud. Obviněný navrhl v rámci odvolacího řízení, aby byl vyslechnut soudní znalec zpracovávající odborná vyjádření Karel Zemka a Josef Petrlík, který zpracovával odborné vyjádření k hodnotě údajně odcizených stříbrných a pozlacených příborů. Krajský soud však návrhu bez dalšího nevyhověl. Krajským soudem zjištěný skutkový stav tak trpí defekty tím, že skutkové zjištění bylo de facto vybudováno na „opisu ze spisu“.
6. Obviněný namítl, že v řízení u odvolacího soudu byla jeho práva na spravedlivý proces porušována intenzivním způsobem. Vrchní soud (správně patrně krajský soud) zcela odmítl provést všechny jím navržené důkazy, které jednoznačně vyvracejí nepravdivá skutková tvrzení okresního soudu o výši způsobené škody a s tím souvisejícím i právním hodnocením údajného jednání obviněného. V předchozím trestním řízení se rozhodující soudy i orgány přípravného řízení zaměřily pouze na důkazy svědčící v jeho neprospěch a od samého počátku porušovaly princip presumpce neviny.
7. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný uvedl, že krajský soud zcela nekriticky vycházel pouze z nepravdivých skutkových tvrzení okresního soudu, aniž by si ověřil, že provedené důkazy v hlavním líčení jsou v extrémním nesouladu s učiněnými skutkovými zjištěními okresního soudu. Podle dovolatele je zcela nelogické, aby ve svém podnapilém stavu v případě, že by se dopustil vloupání do bytu poškozené, což kategoricky vylučuje, nezanechal žádné stopy až na jediný otisk na rámu obrazu. I nadále setrval na svých závěrech, že k odcizení věcí mohlo docházet postupně po dobu nepřítomnosti poškozené od počátku července 2023, nebo že údajně odcizené věci ve skutečnosti v trezoru vůbec nebyly.
8. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. napadený rozsudek zrušil, v souladu s ustanovením § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil i další rozhodnutí obsahově navazující a podle § 265m odst. 1 tr. ř. sám rozhodl a obviněného zprostil obžaloby.
9. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k podanému dovolání vyjádřil tak, že dovolací argumentace obviněného, v níž se snaží zpochybnit svou účast na odcizení věcí z bytu poškozené I. L.-P. spočívá v alternativních tvrzeních, že k odcizení mohlo docházet postupně v době nepřítomnosti poškozené, případně že některé z věcí označených jako odcizené se vůbec nenacházely v trezoru. Tato tvrzení však nepřekračují rámec běžné polemiky s rozsahem provedeného dokazování a způsobem jeho hodnocení soudy nižších stupňů.
Obviněný neidentifikoval žádné zásadní pochybení v důkazním řízení, které by mohlo založit výjimečný zásah Nejvyššího soudu do skutkových zjištění. Skutkový závěr o vině obviněného je podložen uceleným a logicky uzavřeným řetězcem důkazů nepřímých, které ve svém souhrnu tvoří spolehlivý základ pro právní kvalifikaci jeho jednání jako majetkové trestné činnosti. Dovolací argumentace obviněného v podstatě rekapituluje jeho obhajobu uplatněnou v předchozích fázích trestního řízení, s níž se soudy nižších stupňů již přesvědčivě vypořádaly.
Je na místě přiznat, že rozsah odcizených věcí byl v rozhodující míře založen na výpovědích poškozených. Soudy nižších stupňů otázce věrohodnosti těchto výpovědí věnovaly náležitou pozornost. Nevznikly žádné pochybnosti o důvěryhodnosti výpovědí poškozených I. L.-P. a M. K. Jejich výpovědi byly navíc podpořeny další dokumentací. Ve věci bylo vypracováno několik odborných vyjádření za účelem ocenění odcizených šperků a dalších cenností. Přestože zpracovatelé těchto vyjádření neměli všechny odcizené předměty fyzicky k dispozici, bylo možné jejich hodnotu spolehlivě stanovit na základě podrobného popisu poskytnutého poškozenými.
Poškozená I. L.-P. měla u společnosti Generali Česká pojišťovna a.s. uzavřenu pojistnou smlouvu na pojištění obytných budov, bytu a souvisejících staveb. V souvislosti se škodní událostí, která je předmětem trestního řízení vedeného proti obviněnému, jí bylo vyplaceno pojistné plnění ve výši 208 300 Kč. Obviněný namítá, že skutečný rozsah odcizených věcí měl být nižší, neboť pojistné plnění nedosáhlo vyšší částky. Výše pojistného plnění je odvislá od konkrétních smluvních podmínek sjednaných mezi poškozenou a pojišťovnou a nemusí nutně reflektovat plný rozsah skutečně vzniklé škody.
Ztotožňování výše škody s výší pojistného plnění je proto nepřípadné a nemůže zpochybnit skutkové závěry soudů nižších stupňů. Obviněný dále namítá, že soudy nižších stupňů neprovedly jím navržené důkazy. Z kontextu jeho předchozích výhrad vyplývá, že měl na mysli zejména potřebu vypracování znaleckého posudku k určení hodnoty odcizených věcí, případně výslech zpracovatele odborného vyjádření z této oblasti. Soud však není povinen vyhovět každému důkaznímu návrhu procesní strany. V případě jejich neprovedení musí řádně odůvodnit, proč tak neučinil.
V daném případě Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích v bodě 25. odůvodnění rozsudku vysvětlil, proč navržené důkazy neprovedl s poukazem na jejich omezený důkazní význam. Za těchto okolností nelze hovořit o porušení práva na spravedlivý proces.
10. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí nebo zda tu nejsou důvody pro jeho odmítnutí.
11. Dospěl přitom k závěru, že dovolání podané proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 25. 3. 2025, sp. zn. 13 To 389/2024, je přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Obviněný je osobou oprávněnou k podání dovolání podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. Předložené dovolání splňuje náležitosti jeho obsahu stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř. a bylo podáno prostřednictvím obhájce, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě a na místě uvedeném v § 265e odst. 1 tr. ř.
12. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován, ale je třeba, aby námitky dovolatele takovému důvodu také svým obsahem odpovídaly. Nejvyšší soud proto nejprve hodnotil, zda obviněným vznesené námitky svým obsahem vyhovují jím uplatněným důvodům dovolání, nebo zda tu nejsou důvody pro jeho odmítnutí.
IV. Důvodnost dovolání
K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
13. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, pokud rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Obviněný uplatnil tento dovolací důvod v jeho první a třetí alternativě. V podaném dovolání sice namítá zjevný rozpor skutkových zjištění dříve rozhodujících soudů s obsahem provedených důkazů, ovšem konkrétně vůbec neuvádí, v čem by měl tento tvrzený rozpor spočívat. Obviněný prezentuje svůj vlastní pohled na události v noci z 11. 8. na 12. 8. 2023 a spekuluje o tom, že je zcela nelogické, aby ve svém podnapilém stavu nezanechal v bytě poškozené žádné stopy až na jediný otisk na rámu obrazu.
14. Argumentací proti skutkovým zjištěním soudů nižších stupňů se obviněný s dovolacím důvodem uvedeným v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. míjí. Tyto dovolací námitky obviněného jsou pouhým nesouhlasem s hodnocením provedených důkazů, jak k nim přistoupil soud prvního stupně v bodech 15. – 22. odůvodnění svého rozsudku a jak na odvolací námitky obviněného reagoval soud druhého stupně v bodech 14. – 27. odůvodnění napadeného rozsudku. Oba rozhodující soudy své skutkové závěry o vině obviněného J. P.
vyslovily po zhodnocení řady nepřímých důkazů, které ve svém souhrnu tvoří ucelený řetězec a s praktickou jistotou vylučují, že by se trestného jednání mohla dopustit jiná osoba odlišná od obviněného. Z rozhodnutí soudů nižších stupňů totiž vyplývá, že obviněný J. P. není neznámou osobou pro poškozené I. L.-P. a M. K. Dlouhodobě se zná i s bratrem poškozené V. P. a znal objekt domu na XY náměstí čp. XY v XY, v jehož přízemních prostorách provozoval vinárnu a kde v bytě v patře bydlela poškozená I.
L.-P. se svým druhem M. K. Obviněný s ohledem na svou tíživou finanční situaci a rozsáhlé závazky měl motiv ke spáchání trestné činnosti. Rovněž měl možnost od V. P. zjistit, kde je umístěn trezor v bytě poškozené, měl možnost na krátkou dobu od silně podnapilého V. P. získat klíče od bytu poškozené i od trezoru umístěného ve zdi v obývacím pokoji. Spolehlivě byly zadokumentovány cesty obviněného J. P. XY v noční době z 11. na 12. 8. 2023, nejprve od domu V. P. na XY XY do místa svého tehdejšího bydliště na ulici XY XY, poté vozidlem Volkswagen Transporter na XY náměstí XY, dále na XY XY do bydliště V.
P., poté opět na XY náměstí XY a odjezd tohoto vozidla řízeného obviněným ve směru na ulici XY. Biologická stopa shodná s DNA profilem obviněného byla nalezena jak na klíči od trezoru, z něhož byly věci odcizeny, tak i na rámu obrazu, který zakrýval obraz zabudovaný ve zdi. Dále bylo prokázáno, že obviněný prostřednictvím svého mobilního telefonu vyhledával před spácháním skutku na internetu dotazy na pachové stopy, hodnotu šperků nebo překonání trezoru. Po spáchaném skutku pak vyhledával kontakty na starožitnictví, hodinářství a zlatnictví.
Konečně pak je nepochybné, že některé z odcizených prstenů obviněný předal k prodeji do zlatnictví M. J. v Praze. Není úkolem Nejvyššího soudu, aby skutkový stav zjištěný nižšími soudy opětovně podroboval vlastnímu hodnocení zejména za situace, kdy skutkovým závěrům o pachatelství obviněného, které učinily dříve rozhodující soudy, nelze z hlediska aplikace formální logiky vytknout žádné pochybení. V podrobnostech pak postačí odkázat na odůvodnění rozsudků soudu prvního stupně i soudu odvolacího.
15. Obdobné platí pro námitky obviněného směšující hodnotu odcizených věcí s výši pojistného plnění vyplaceného poškozené. Ze zprávy Generali České pojišťovny a.s. na č. l. 173 totiž vyplývá, že celkově poškozená I. L.-P. obdržela pojistné plnění ve výši 208 300 Kč, ovšem tato výše byla limitována částkou 19 300 Kč za movité věci, částkou 60 000 Kč za věci zvláštní hodnoty, částkou 30 000 Kč za peníze a částkou 100 000 Kč za peníze v trezoru. Z uvedeného je zřejmé, že pojišťovna neplnila do výše hodnoty všech odcizených věcí, ale podstatně méně.
16. Námitky, které by spadaly pod dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho třetí alternativě, tedy v nedůvodném neprovedení navrhovaných podstatných důkazů, obviněný konkrétně neuvedl žádné. Pouze v bodě 12. odůvodnění dovolání v části popisující porušení práva obviněného na spravedlivý proces stručně konstatoval, že krajský soud nevyhověl jeho návrhu na výslech zpracovatelů odborných vyjádření Karla Zemka a Josefa Petrlíka. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatněný v třetí alternativě však vyžaduje podstatně konkrétnější vymezení toho, které důkazy nebyly provedeny a proč byly podstatné, jak vyplývá z usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 1. 2023, sp. zn. I. ÚS 3298/22, nověji pak např. z usnesení ze dne 17. 7. 2024, sp. zn. III. ÚS 1866/24. Výhrady obviněného namítané v odvolání podaném proti rozsudku soudu prvního stupně (a nikoli v dovolání) spočívají v tom, že zpracovatelé odborných vyjádření při posouzení odcizených věcí vycházeli pouze z popisu odcizených věcí, jak jej podala poškozená I. L.-P., event. že měli k dispozici jen omezené množství fotografií některých odcizených šperků (č. l. 181–185). Tato situace je však poměrně běžná, pokud se v řízení nepodaří odcizené věci zajistit. Ani osobní slyšení zpracovatelů odborných vyjádření by tedy nepřineslo žádné nové poznatky oproti písemným odborným vyjádřením, jak se tato nacházejí na č. l. 179-180 a 187 spisu. Proto i Nejvyšší soud akceptuje závěr odvolacího soudu o nadbytečnosti osobního výslechu zpracovatelů odborných vyjádření.
K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
17. Tento dovolací důvod je dán, pokud napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Přestože obviněný uplatnil i tento dovolací důvod, nijak ho dále nekonkretizoval a Nejvyšší soud proto v tomto směru nemá žádný podklad pro přezkumnou činnost.
K namítanému porušení čl. 37 odst. 3 Listiny, čl. 96 odst. 1 Ústavy a čl. 6 odst. 1 Úmluvy
18. Čl. 96 odst. 1 Ústavy České republiky, ústavní zákon č. 1/1993 Sb., čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod č. 2/1993 Sb., a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, publikované pod č. 209/1992 Sb., garantují rovnost účastníků řízení před soudem a právo na spravedlivý proces. Obviněný spatřoval porušení těchto ustanovení v tom, že krajský soud se nezabýval jeho námitkami ohledně nesprávných skutkových závěrů nalézacího soudu a zamítl jím navržené důkazy, aniž by v odůvodnění napadeného rozsudku rozvedl, proč jim nevyhověl.
Především je s odkazem na obsah spisu třeba uvést, že v posledním hlavním líčení konaném u Okresního soudu v Pardubicích dne 6. 11. 2024 státní zástupkyně ani obviněný po poradě s tehdejším obhájcem neučinili žádné návrhy na doplnění dokazování (č. l. 591). V doplnění odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně obviněný prostřednictvím nově zvolené obhájkyně učinil návrh na výslech soudního znalce Karla Zemka, který ocenil údajně odcizené šperky, jakož i Josefa Petrlíka, který ocenil údajně odcizené příbory.
V bodě 25. odůvodnění napadeného rozsudku pak odvolací soud vysvětlil, proč zamítl důkazní návrh obviněného na výslech zpracovatelů odborných vyjádření.
19. Dále obviněný porušení svých shora citovaných práv shledával v tom, že krajský soud do odůvodnění zrušeného rozsudku namísto svých vlastních skutkových zjištění týkajících se údajné viny obviněného pouze odkázal na závěry prvoinstančního soudu, přičemž tomuto vytýká, že jeho skutková zjištění byla de facto vybudována na opisu ze spisu. K tomuto je nutné uvést, že výrok rozsudku soudu prvního stupně je odlišný od výroku podané obžaloby, což svědčí o tom, že soud prvního stupně mechanicky nepřevzal skutková zjištění tvrzená v obžalobě, ale na základě výsledků provedeného dokazování popis skutku ve výroku o vině upravil. Krajský soud se se skutkovými závěry soudu prvního stupně ztotožnil a jeho rozsudek pouze částečně zrušil ve výroku o náhradě škody ve vztahu k poškozené I. L.-P. Nelze mu tedy vytýkat, že namísto svých vlastních skutkových zjištění týkajících se viny obviněného pouze odkázal na závěry prvoinstančního soudu. Jednak hodnocení důkazů náleží orgánu, který je provedl, a tím je zásadně soud prvního stupně, navíc pak, jak již bylo konstatováno výše, hodnotící úvahy týkající se viny obviněného odvolací soud nad rámec odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně dále rozvedl v pasáži pod body 18. – 26. odůvodnění napadeného rozsudku. Zjištěný skutkový stav vyjádřený v popisu skutku ve výroku rozsudku soudu prvního stupně je výsledkem dokazování provedeného v hlavním líčení a hodnotících úvah soudu prvního stupně, které byly dále rozvinuty v reakci na odvolací námitky obviněného soudem druhého stupně. Není proto důvodná námitka obviněného spočívající v tom, že skutkové zjištění nalézacího soudu bylo vybudováno na „opisu ze spisu“ a ani námitka spočívající v tom, že krajský soud do odůvodnění zrušeného rozsudku namísto vlastních skutkových zjištění týkajících se viny obviněného pouze odkázal na závěry prvoinstančního soudu, neboť výrok o vině odvolací soud jako správný potvrdil.
K námitce porušení čl. 36 odst. 1, čl. 39 a čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod
20. Obviněný namítl porušení práva na spravedlivý proces, zásad nullum crimen sine lege a nulla poena sine lege a presumpce neviny a z něj vyplývající zásady in dubio pro reo. Uvedené porušení mělo být způsobeno tím, že odvolací soud zcela odmítl provést důkazy navržené obviněným, které měly jednoznačně vyvracet nepravdivá skutková tvrzení okresního soudu o výši způsobené škody. Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích jako soud odvolací pouze zamítl důkazní návrh obviněného na výslech zpracovatelů odborných vyjádření ke stanovení hodnoty odcizených věcí. Nelze vůbec předpokládat, že by osobní výslech zpracovatelů odborných vyjádření mohl vést k naprosto odlišným závěrům, nežli obsahují písemně zpracovaná odborná vyjádření. Není proto zřejmé, jaké důkazy navržené obviněným by měly jednoznačně vyvracet údajná nepravdivá skutková tvrzení okresního soudu o výši způsobené škody. Uplatnění zásady in dubio pro reo je pak na místě pouze tehdy, dospěje-li soud po vyhodnocení všech v úvahu přicházejících důkazů k závěru, že zůstávají pochybnosti o tom, jak se skutkový děj odehrál, ovšem tato situace v nyní posuzované trestní věci nenastala. Konečně pak porušení zásady presumpce neviny obviněný odůvodňuje pouze obecným požadavkem, aby soudci nevycházeli z předem pojatého přesvědčení, že obviněný spáchal čin, který je mu kladen za vinu. Z obsahu trestního spisu se však ani náznakem nepodává, že by soud prvního stupně, případně soud odvolací, před vyhlášením svých rozhodnutí nějakým způsobem deklarovaly, jak v budoucnu bude o vině obviněného rozhodnuto. Z uvedených důvodů Nejvyšší soud neshledal porušení žádné ze zásad namítané obviněným.
V. Závěrečné shrnutí a způsob rozhodnutí
21. Závěrem Nejvyšší soud shrnuje, že dovolací námitky uplatněné obviněným nelze podřadit pod žádný z dovolacích důvodů uvedených v § 265b odst. 1 tr. ř. Dovolání proto odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu nežli uvedeného v § 265b tr. ř. Za splnění podmínky uvedené v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 22. 10. 2025
JUDr. Vladimír Veselý předseda senátu
Vypracoval: Mgr. Daniel Plšek