6 Tdo 735/2024-4511
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. 9. 2024 o dovolání, které podal obviněný P. B., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. 5. 2024, č. j. 5 To 62/2023-4428, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 34 T 5/2020, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
1. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě (dále též „soud prvního stupně“ nebo jen „soud“) ze dne 25. 7. 2023, č. j. 34 T 5/2020-4252, byl obviněný P. B. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku a odsouzen za to podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání šesti let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl podle § 80 odst. 1, 2 tr. zákoníku uložen trest vyhoštění z území České republiky na dobu neurčitou.
2. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se zločinu dopustil zjednodušeně řečeno tím, že od 26. 3. 2016 do 16. 8. 2016 jako podnikající fyzická osoba poté, co v Polsku zakoupil surový tabák, zajistil jeho přepravu na daňové území České republiky, kde se záměrem zkrátit stát na spotřební dani ze surového tabáku dovezl a skladoval bez vědomí správce daně surový tabák v celkovém množství nejméně 112 163 kg, aniž by prokázal účel jeho použití a aniž by byl registrován v příslušném registru Generálního ředitelství cel jako osoba skladující surový tabák, daň ze surového tabáku nepřiznal a nezaplatil, čímž zkrátil spotřební daň ze surového tabáku ve výši nejméně 240,25 mil. Kč, přičemž tuto svou činnost zastíral fiktivními smlouvami o prodeji sušeného surového tabáku společnosti BIG Capital s.r.o., a takto činil v úmyslu tabák následně uvolňovat do volného oběhu.
3. O odvoláních obviněného a státního zástupce proti tomuto rozsudku rozhodl Vrchní soud v Olomouci (dále „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 15. 5. 2024, č. j. 5 To 62/2023-4428, jímž napadený rozsudek k oběma odvoláním podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. částečně zrušil ve výrocích o trestech. Za splnění podmínek § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného odsoudil podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na sedm let a šest měsíců, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Dále mu podle § 80 odst. 1, 2 tr. zákoníku uložil trest vyhoštění z území České republiky ve výměře deseti let. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn. II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému rozsudku Vrchního soudu v Olomouci podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, jež opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. d), g), h) tr. ř., přičemž v případě důvodu podle písm. g) označil jeho první a třetí alternativu.
5. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. namítl, že byla porušena ustanovení o jeho přítomnosti na veřejném zasedání dne 15. 5. 2024. S ohledem na svoji hospitalizaci poslal dne 14. 5. 2024 písemnou omluvu a žádal odročení veřejného zasedání, aby se ho mohl osobně účastnit. Z potvrzení nemocnice a jeho žádosti bylo zřejmé, že se veřejného zasedání nemůže zúčastnit, na své účasti na něm však trvá. Odvolací soud však jednal bez jeho přítomnosti, čímž porušil § 202 odst. 1, 4, 5 tr. ř.
6. Dovolatel dále namítl, že již od přípravného řízení navrhoval přibrání znalce z oboru písmoznalectví k ověření pravosti podpisu Ing. Rostislava Strýčka. Přestože předložil odborné vyjádření z oboru grafologie, podle něhož se pravděpodobně o Strýčkův podpis jedná, soud vypracování znaleckého posudku odmítl pro nadbytečnost. Dále v průběhu řízení prokázal, že zajištěný surový tabák má prokazatelný původ. Tímto splnil požadavek § 131a odst. 1 písm. b) zákona č. 353/2003 Sb., o spotřební dani (dále jen „zákon o spotřební dani“), a nemohl proto být plátcem daně ze surového tabáku, neboť jím není ten, kdo prokáže původ surového tabáku. Na základě uvedených námitek má za naplněné dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř.
7. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. 5. 2024, č. j. 5 To 62/2023-4428, a rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 7. 2023, č. j. 34 T 5/2020-4252, a přikázal Krajskému soudu v Ostravě, aby věc znovu projednal a rozhodl.
8. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného vyjádřil prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který uvedl, že obviněný podal dovolání formálně opřené o § 265b odst. 1 písm. d), g), h) tr. ř.
9. Dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. námitky dovolatele obsahově odpovídají, státní zástupce je však nepovažuje za důvodné. Odkaz obviněného na § 202 odst. 1, 4, 5 tr. ř. je naprosto nepřiléhavý, protože se týká podmínek konání hlavního líčení v nepřítomnosti obviněného. Pro veřejné zasedání se neužije, a to ani přiměřeně, neboť tato ustanovení nejsou zmíněna v § 238 tr. ř. Jediným ustanovením, které výslovně upravuje podmínky konání veřejného zasedání o odvolání v nepřítomnosti obviněného, je § 263 odst. 4 tr. ř., který na danou trestní věc zjevně nedoléhá, neboť dne 15. 5. 2024 se dovolatel ve vazbě ani ve výkonu trestu odnětí svobody nenacházel. Další podmínky pro konání veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného by bylo možno dovodit z ustanovení trestního řádu o přípravě veřejného zasedání (§ 233 tr. ř.) a o doručování (§ 64 tr. ř.), ani v tomto směru však podatel porušení žádného konkrétního zákonného ustanovení nevytýká.
10. Dovolatel vytýká výlučně skutečnost, že odvolací soud nevyhověl jeho omluvě a žádosti o odročení veřejného zasedání nařízeného na den 15. 5. 2024, aby se ho dovolatel mohl osobně účastnit. Trestní řád výslovně nezakazuje konat veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného ani za situace, že obviněný svoji neúčast včas a řádně omluvil a požádal o odročení veřejného zasedání za tím účelem, aby se ho mohl osobně zúčastnit. V případě, že by obviněný svoji neúčast omluvil skutečnostmi, které by mu objektivně bránily v účasti u veřejného zasedání, a existenci takových okolností řádně doložil, by nicméně bylo možno provedení veřejného zasedání o odvolání v jeho nepřítomnosti považovat za porušení jeho práva na spravedlivý proces, jehož součástí je právo na projednání věci v přítomnosti obviněného.
11. V předmětné trestní věci ovšem dovolatel svoji neúčast u veřejného zasedání omluvil až den před jeho konáním, a to svojí hospitalizací, přičemž požádal o odročení veřejného zasedání až na říjen 2024. Obviněný, který omlouvá svoji neúčast u veřejného zasedání zdravotními důvody, je povinen doložit, že jeho zdravotní obtíže jsou takového charakteru, že vylučují jeho účast u veřejného zasedání; za okolnost, která by bez dalšího vylučovala, aby se obviněný osobně dostavil k jednání soudu, přitom nelze považovat pracovní neschopnost obviněného (která navíc podle obviněným předloženého dokladu trvala pouze do 31. 5. 2024). Podle zjištění odvolacího soudu z listin předložených obhájcem nevyplývá, že by jeho aktuální zdravotní stav bránil obviněnému v účasti u veřejného zasedání. Nebyl totiž přijat do nemocnice pro akutní nepříznivý zdravotní stav, ale hospitalizaci vyhledal krátce před jednáním soudu. Obdobným postupem přitom zmařil konání předcházejícího veřejného zasedání nařízeného na 10. 4. 2024, kdy se v den konání veřejného zasedání nechal v Polsku hospitalizovat (bod 14. odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu).
12. Vzhledem k výše uvedenému odvolací soud oprávněně považoval omluvu obviněného za účelovou. Nebylo proto jeho povinností takovouto omluvu akceptovat a provedením veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného nedošlo k porušení žádného výslovného ustanovení trestního řádu a nebylo ani porušeno právo obviněného na spravedlivý proces.
13. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. státní zástupce uvedl, že obviněný nevznesl žádné námitky, které by se týkaly tzv. zjevného rozporu rozhodných skutkových zjištění s provedenými důkazy nebo vyvozování skutkových zjištění z procesně nepoužitelných důkazů.
14. V rámci kategorie tzv. opomenutých důkazů podatel vytýká, že nebyl proveden důkaz znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví ke zjištění, zda je podpis na kupní smlouvě o prodeji surového tabáku pravým podpisem Ing. Rostislava Strýčka, statutárního orgánu společnosti BIG Capital s.r.o. Dovolateli byla vytýkána fiktivnost smluv o prodeji tabáku; nebylo mu výslovně přičítáno, že by podpis padělal nebo nechal padělat. Především však státní zástupce upozornil, že plátcem daně ze surového tabáku je ve smyslu § 131 odst. 1 písm. a), b) zákona o spotřební dani při splnění dalších podmínek osoba, která použila surový tabák pro jiný účel než pro účel v zákoně uvedený, nebo, jak tomu bylo v předmětné trestní věci, osoba, u které byl zjištěn surový tabák. O vlastnictví tabáku se v tomto ustanovení nehovoří. Osobou, u které byl tabák zajištěn a která s ním nakládala, byl obviněný. Otázka existence nějaké kupní smlouvy, pravosti podpisů na ní, dokonce i otázka vlastnictví tabáku tedy byly irelevantní z hlediska existence daňové povinnosti na straně obviněného. Jeho návrh se tedy netýkal skutkových zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, a již z tohoto důvodu nemohl být neprovedením tohoto důkazu naplněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
15. Pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze podřadit námitku, podle které nemohl být obviněný plátcem spotřební daně, protože tabák měl prokazatelný původ. S odkazem na § 131 odst. 1 písm. b) zákona o spotřební dani státní zástupce uvedl, že ke vzniku daňové povinnosti postačuje, když osoba, u které byl tabák zajištěn, neprokáže jednu ze skutečností v citovaném ustanovení uvedených. Ke vzniku daňové povinnosti tedy postačovalo, že dovolatel neprokázal účel použití surového tabáku, a to bez ohledu na to, že původ tabáku prokázán byl a byl konstatován přímo v tzv. skutkové větě. Výklad, podle kterého by osoba, která by byla schopna prokázat původ skladovaného surového tabáku, mohla s tabákem libovolně disponovat bez odvedení spotřební daně, by odporoval smyslu citovaného zákonného ustanovení.
16. Závěrem svého vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Zároveň vyjádřil souhlas, aby Nejvyšší soud o podaném dovolání rozhodl za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Současně vyslovil souhlas, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiné, než jím navržené rozhodnutí [§ 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
III. Přípustnost dovolání
17. Dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.).
IV. Důvodnost dovolání
18. Obviněný své dovolání založil na tvrzení o naplnění dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. d), g) a h) tr. ř. Dovolací soud se proto primárně zaměřil na posouzení toho, zda jím vznesené námitky obsahově odpovídají těmto důvodům dovolání, a poté na posouzení toho, zda jim lze přiznat důvodnost a zda jsou tudíž způsobilé odůvodnit požadovanou kasaci napadených rozhodnutí.
19. Pro úplnost se připomíná, že k naplnění obviněným označených dovolacích důvodů dochází podle jejich obsahového vymezení tehdy, pokud · byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř.], · rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.], · rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.],
IV./1. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř.
20. Námitky, jimiž dovolatel brojí proti konání odvolacího veřejného zasedání dne 15. 5. 2024 v jeho nepřítomnosti sice naplňují uplatněný dovolací důvod, jsou však zjevně neopodstatněné. Odvolací soud přesvědčivě a podrobně vyložil, z jakých důvodů shledal omluvu obviněného jako nikoli řádnou (viz bod 14. odůvodnění odvolacího rozsudku). Zdůraznil, že obviněný sice v dané době byl hospitalizován v nemocnici v XY, nestalo se tak ovšem pro jeho akutní nepříznivý zdravotní stav bránící mu v účasti u soudního jednání, ale proto, že hospitalizaci sám vyhledal.
A to opět krátce před termínem soudního jednání. S uvedenou argumentací odvolacího soudu lze plně souhlasit a její pádnost nemohou zvrátit ani výhrady dovolatele, který s ní toliko polemizuje, aniž by však snesl jakékoliv argumenty, které by ji rozvracely. Za ty nelze pokládat ani lékařské zprávy, které dovolatel připojil ke svému mimořádnému opravnému prostředku. Pomine-li dovolací soud, že tyto lékařské zprávy jsou v polštině, pak v nich snad lze vysledovat, že jde o relativně rozsáhlé pojednání o průběhu dovolatelovy hospitalizace a o diagnostických vyšetřeních, která v průběhu ní absolvoval.
Dovolatel však nikde neoznačuje, kde by v uvedených lékařských zprávách měla být skryta informace, že k 15. 5. 2024 nebyl schopen účasti u soudního jednání. Jak správně dovodil již odvolací soud, ne každá hospitalizace je z hlediska jejího časového usazení nezbytným a neodkladným léčebným postupem. Jinak řečeno, s výjimkou hospitalizací úrazových či v důsledku náhlých negativních změn zdravotního stavu jsou hospitalizace v drtivé většině případů plánovaným úkonem, jehož časové usazení lze ovlivnit jak ze strany zdravotnického zařízení, tak ze strany pacienta.
Pokud tedy obviněný vyžadoval hospitalizační diagnostiku a léčení, čemuž nemocnice neměla důvod nevyhovět, pak takovou hospitalizaci nelze pokládat bez dalšího za překážku bránící pacientovi účasti u soudního jednání, neboť ten takovou svou hospitalizaci mohl naplánovat na jiný termín.
21. Odvolací soud správně nepřehlédl ani to, že obviněný k podobnému postupu směřujícímu ke zmaření odvolacího veřejného zasedání sáhl již v minulosti. Z tehdy dodaných lékařských zpráv a jejich ověřování odvolacím soudem v příslušné nemocnici vyplývala účelovost tehdejší hospitalizace ještě výrazněji. Obviněný se totiž nechal hospitalizovat v Nemocnici v XY dne 10. 4. 2024 v 5:08 hod. (viz č. l. 4369). Bylo-li tehdejší odvolací veřejné zasedání nařízeno na 10. 4. 2024 v 9:00 hod., pak je z doby potřebné k překonání trasy z místa bydliště obviněného v XY do Olomouce trvající přes 5 hodin patrné, že obviněný se k tehdejšímu veřejnému zasedání vůbec nechystal. V opačném případě by totiž svůj údajný nepříznivý zdravotní stav musel zjistit dříve – tj. v době, kdy by se chystal na cestu do Olomouce, tak aby tam stihl být v 9:00 hod. ráno. Anebo by k jeho hospitalizaci pro údajný náhlý nedobrý zdravotní stav muselo dojít až někde na trase mezi XY a Olomoucí, a nikoli v XY, která leží zcela opačným směrem. Přes tyto známky účelovosti tehdejší hospitalizace, odvolací soud postupoval velmi zdrženlivě a opatrně a tehdejší veřejné zasedání odročil. Pokud se však „omluva“ obviněného opakovala i k odročenému odvolacímu veřejnému zasedání, vzal druhostupňový soud důvodně v potaz i aspekty pojící se již k prvnímu zmařenému veřejnému zasedání. S jejich posouzením se Nejvyšší soud ztotožňuje. Dovolatelovy námitky jsou tudíž zjevně neopodstatněné.
IV./2. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
22. Úvodem je vhodné zmínit, že znění tohoto dovolacího důvodu nemění nic na způsobu rozhodování dovolacího soudu, neboť v řízení o tomto mimořádném opravném prostředku (dovolání) se i nadále neuplatňuje tzv. revizní princip. Z toho plyne, že to je zásadně dovolatel, který svou argumentací vymezuje rozsah přezkumu napadeného rozhodnutí tímto soudem. Pokud již k němu Nejvyšší soud přistoupí (viz § 265i odst. 3 tr. ř.: Neodmítne-li Nejvyšší soud dovolání podle odstavce 1 …), činí tak zásadně jen v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání. Takový postup aprobuje i Ústavní soud, což lze – a to i ve vztahu zákonem č. 220/2021 Sb. s účinností od 1. 1. 2022 zavedenému důvodu dovolání podle písm. g) – doložit např. na jeho usnesení ze dne 18. 1. 2023, sp. zn. I. ÚS 3298/22 (nověji např. usnesení ze dne 17. 7. 2024, sp. zn. III. ÚS 1866/24, odkazující na prvně uvedené), podle něhož „není-li z obsahu dovolacích námitek směřujících do oblasti dokazování a zjišťování skutkového stavu a priori zjevné, že odpovídají hypotéze § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, není Nejvyšší soud povinen sám aktivisticky prověřovat dokazování provedené nižšími soudy a jejich skutkové závěry nad rámec dovolací argumentace, neboť takový postup by byl v rozporu s § 265i odst. 3 trestního řádu, který nařizuje Nejvyššímu soudu přezkoumávat napadená rozhodnutí pouze v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání“. Současné znění § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tak z hlediska vlastního obsahu dovolání „vyžaduje podstatně konkrétnější vymezení, kterých rozhodných skutkových zjištění se dovolatelova námitka týká a v čem konkrétně je spatřován jejich zjevný rozpor s provedenými důkazy a proč jsou tato skutková zjištění podstatná, které důkazy nebyly provedeny a proč byly podstatné, či v čem spočívá procesní nepoužitelnost důkazů, z nichž byly skutkové závěry vyvozeny“.
23. Ve vztahu k první alternativě tohoto dovolacího důvodu (rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů) obviněný nevymezil, která skutková zjištění rozhodná pro právní kvalifikaci skutku pokládá za zjevně rozporná s obsahem provedených důkazů, resp. konkrétně s jakým důkazem. Tuto alternativu příslušného dovolacího důvodu patrně opírá o své výhrady proti hodnotícím úvahám svědecké výpovědi Ing. Rostislava Strýčka, jednatele společnosti BIG Capital s.r.o., které měl obviněný podle své obhajoby předmětný surový tabák prodat. Naplnění této alternativy dovolacího důvodu však nelze dovozovat z toho, že dovolatel jinak než soudy nižších stupňů nahlíží na provedené důkazy a na podkladě svého odlišného jejich hodnocení dospívá k jiným skutkových závěrům. Uvedená alternativa předmětného dovolacího důvodu by
připadala v úvahu pouze tehdy, pokud by dovolatelem napadený skutkový závěr nebylo možno učinit při žádném ze způsobů hodnocení provedených důkazů zachovávajícím pravidla formální logiky, popř. pokud by (ovšem z dovolatelem označených) důkazů vyplýval opak učiněného dílčího závěru. To však není situací projednávaného případu, neboť hodnotící úvahy nižších soudů jsou logické, dostatečně podrobné a srozumitelně vyjádřené a přesvědčivě vysvětlují, že k závěru o fiktivnosti kupních smluv, jimiž měla surový tabák nabýt společnost BIG Capital s.r.o., dospěly nejen na základě Strýčkovy výpovědi, ale i na podkladě dalších důkazů osvědčujících finanční a technickou nezpůsobilost údajného nabyvatele k takovému obchodu (viz bod 27.
odůvodnění rozsudku prvostupňového soudu). Na závěru o fiktivnosti kupních smluv, především na pozici obviněného coby osoby, u které byl zajištěn surový tabák, by tedy nic neměnilo ani to, pokud by výpověď svědka Strýčka byla označena za nevěrohodnou, jak se domáhá dovolatel.
24. Již jen z tohoto hlediska nelze mít za naplněnu ani třetí alternativu tohoto dovolacího důvodu (ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy). Dovolatel v tomto ohledu poptává písmoznalecký posudek, od něhož si slibuje prokázání, že kupní smlouvy za nabyvatele BIG Capital s.r.o. podepsal právě svědek Strýček. Skutkové zjištění týkající se otázky, kdo za nabyvatele podepsal předmětné kupní smlouvy, však určující pro naplnění znaku trestného činu není, neboť pozice plátce daně ze surového tabáku se neodvíjí od pozice vlastníka, ale rozhodné je to, že jde o osobu, u níž byl zjištěn surový tabák. Jak zmíněno již výše, i kdyby z písmoznaleckého posudku vyšlo najevo, že Strýček podepsal předmětné kupní smlouvy, neměnilo by to nic na jejich fiktivnosti, ale především nic na statusu obviněného coby osoby, u níž byl zajištěn surový tabák. Poptávaný důkaz tak není určující pro naplnění znaků trestného činu a nenaplňuje zmíněnou třetí alternativu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
IV./3. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
25. Pod druhou alternativu tohoto dovolacího důvodu (rozhodnutí spočívá na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení) lze podřadit námitky obviněného, jimiž brojí proti závěru, že se stal plátcem spotřební daně. To dovolatel rozporuje poukazem na to, že prokázal, od koho nabyl surový tabák, a výkladem ustanovení § 131a odst. 1 písm. b) zákona č. 353/2003 Sb. o spotřebních daních ve znění pozdějších předpisů dovozuje, že splnil-li jednu ze tří podmínek uvedených v citovaném ustanovení, plátcem daně ze surového tabáku se nestal. Tato námitka je však zjevně neopodstatněnou.
26. Podle § 131a odst. 1 písm. b) zákona č. 353/2003 Sb. o spotřebních daních ve znění pozdějších předpisů je plátcem daně ze surového tabáku osoba, u které byl zjištěn surový tabák, u kterého neprokázala 1. původ surového tabáku, 2. účel použití surového tabáku, nebo 3. identifikaci osoby, které byl nebo má být surový tabák dodán.
27. Obviněný dovozuje, že k tomu, aby se nestal plátcem daně ze surového tabáku, postačuje, aby prokázal jen jednu ze zmíněných tří skutečností. Jak přesvědčivě vyložily již nižší soudy, takový výklad správný není. Z citovaného ustanovení je totiž zřejmé, že naopak postačuje jediná neprokázána skutečnost ze zmíněných tří a již to, osobu, u níž byl zjištěn surový tabák, staví do pozice plátce daně ze surového tabáku.
28. Účelem citovaného ustanovení je pokrýt životní dráhu určitého produktu počínaje jeho zrozením (vyrobením, vypěstováním atd.), přes různé zpracovatelské transformace až po jeho finální osud u konečného spotřebitele. Jde tedy o to, aby žádná z těchto fází nebyla izolována od fáze předcházející či následující, tak aby bylo možno dohledat, zda onen konkrétní produkt byl podroben příslušné daňové zátěži. S tímto cílem jsou konstruovány i tři podmínky, které musí být prokázány k tomu, aby se osoba, u níž byl zjištěn surový tabák, nestala plátcem daně ze surového tabáku. Prvá podmínka (původ surového tabáku) osvědčuje minulost inkriminovaného produktu. Druhá podmínka (účel použití surového tabáku) objasňuje zpracovatelský záměr týkající se předmětné komodity. A konečně třetí podmínka (identifikace osoby, které měl nebo má být surový tabák dodán) označuje další zpracovatelský článek, k němuž se daná komodita bude přesouvat. Pokud by k vymanění se ze statutu plátce daně ze surového tabáku postačovalo prokázání pouze jedné ze tří zmíněných podmínek, znamenalo by to přetržení dohledávacího řetězce a tím znemožnění zjistit, zda konkrétní produkt již byl či nebyl podroben příslušné spotřební dani. Jakékoli narušení této kontinuity by umožňovalo jednotlivým článkům obchodně- zpracovatelského řetězce svalovat zdaňovací povinnost jeden na druhého tvrzením, že daný výrobek měl zdanit buď článek předchozí anebo následný v rámci konkrétního účelového užití. Smyslem citované právní úpravy tedy je zmapovat „daňový život“ vybrané komodity, tak aby v žádné jeho etapě nemohlo dojít k tomu, že by se vyhnula příslušnému daňovému zatížení. Takové zmapování by se zcela vytrácelo, pokud by v dovolatelově případě stačilo, aby prokázal původ surového tabáku. Z toho by totiž pochopitelně nebylo jasné, zda takový tabák bude následně zdaněn při jeho použití pro výrobu tabákových výrobků uváděných do volného oběhu na území České republiky a jakým subjektem takto zdaněn bude, anebo zda tabák bude mimo toto daňové území vyvezen a komu bude dodán.
29. Uvedené skutečnosti ústí do závěru, že i námitky vznesené pod tímto dovolacím důvodem uplatnil obviněný zjevně neopodstatněně. V. Způsob rozhodnutí
30. Z uvedeného hodnocení dovolání obviněného plyne, že ten ve svém dovolání uplatnil dílem námitky, které se s uplatněnými dovolacími důvody věcně rozešly [námitky vznesené k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.], a dílem výhrady zjevně neopodstatněné [námitky vznesené k dovolacím důvodům podle § 265b odst. 1 písm. d) a h) tr. ř.].
31. Vzhledem k tomu Nejvyšší soud o dovolání obviněného rozhodl způsobem uvedeným v § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., podle něhož dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné.
32. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 19. 9. 2024
JUDr. Ivo Kouřil předseda senátu
Vypracoval: Mgr. Ondřej Vítů