U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 29.
června 2005 dovolání obviněného R. T., které podal proti usnesení Krajského
soudu v Hradci Králové ze dne 11. 10. 2004, sp. zn. 11 To 323/2004, jako soudu
odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 4 T
77/2004, a rozhodl t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného R. T. o d m í t
á .
Rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 26. 5. 2004, sp. zn. 4 T 77/2004,
byl obviněný R. T. uznán vinným trestným činem útoku na veřejného činitele
podle § 155 odst. 1 písm. a) tr. zák., kterého se měl dopustit tím, že kolem
03.00 hod. dne 19. ledna 2004 ve služební místnosti Policie České republiky,
Obvodního oddělení v Ž., okr. T., při projednávání jeho předchozího
protiprávního jednání v herně A. v Ž. bezdůvodně fyzicky napadl službu
konajícího policistu mjr. J. V., kterého udeřil pěstí do obličeje, poškodil mu
služební stejnokroj a dále poškodil zařízení kanceláře, čímž jmenovanému
způsobil zlomeninu nosních kůstek bez dislokace nevyžadující pracovní
neschopnost.
Za tento trestný čin byl obviněný odsouzen podle § 155 odst. 1 tr. zák. k
trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců podmíněně, jehož výkon byl podle §
58 odst. 1, § 59 odst. 1 tr. zák. odložen na zkušební dobu jednoho roku.
Proti konstatovanému rozsudku podal obviněný R. T. odvolání, které bylo
usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. 10. 2004, sp. zn. 11 To
323/2004, podle § 256 tr. ř. zamítnuto.
Vůči citovanému usnesení Krajského soudu v Hradci Králové podal obviněný R. T.
prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod uvedený v § 265b
odst. 1 písm. l) tr. ř.
V odůvodnění svého podání obviněný namítl, že soud prvého stupně nesprávně a
jednostranně hodnotil výpověď poškozeného policisty a své rozhodnutí o vině
dále opřel pouze o nepřímé důkazy, jež neobjasňují průběh incidentu na
policejní služebně. V tomto směru konstatoval, že soud neprovedl obhajobou
navrhované důkazy svědčící v jeho prospěch, zejména výslechy svědků přítomných
konfliktu v herně A. v Ž., k němuž byl přivolán službu konající policista J. V.
a jenž předcházel údajnému napadení jmenovaného. Podle názoru obviněného mohli
tito svědci ozřejmit okolnosti, za nichž k incidentu v herně došlo včetně
průběhu služebního zákroku policisty J. V., který se od počátku zákroku choval
vůči obviněnému zaujatě a použil proti němu i donucující prostředek (obušek),
jehož aplikace byla v dané chvíli sporná. Dovolatel označil za jistý druh
šikany ze strany policistů i bezdůvodné předvedení na policejní služebnu, a to
vzhledem k jeho dřívějšímu incidentu s jiným policistou příslušného oddělení
Policie ČR. Rovněž poukázal na nevyjasněné okolnosti svého převozu na policejní
služebnu, jehož příčinu soud vůbec nezjišťoval a nezabýval se ani jeho
tvrzením, že z policejního automobilu vyskočil z důvodu opakovaného násilí ze
strany policisty J. V. během jízdy a ze strachu z následného zbití beze svědků.
Okolnosti bezprostředně předcházející konfliktu na policejní stanici, jež mohly
sporné aspekty interpretace událostí na policejní služebně ze strany obviněného
a poškozeného ozřejmit, tak zůstaly na základě přijaté koncepce soudu
neobjasněny. Dovolatel zdůraznil, že objasněním těchto událostí mohl soud
přinejmenším získat jisté vodítko, jak pohlížet na výpovědi obviněného a
poškozeného z hlediska jejich věrohodnosti. Odvolací soud nesprávně převzal
závěry soudu prvého stupně a omezil se pouze na jednání na policejní služebně,
aniž zkoumal z časového hlediska bezprostředně předcházející jednání, které de
facto konfliktem na policejní služebně pokračovalo. Podle obviněného žádný z
rozhodujících soudů nezjistil úplný skutkový stav věci a neprovedl k tomu
potřebné důkazy, čímž nebyly splněny nezbytné procesní podmínky pro vydání
rozhodnutí, jímž odvolací soud zamítl jeho odvolání jako nedůvodné. Soudy
jednostrannou aplikací § 2 odst. 5, § 220 odst. 1 tr. ř. bez jakéhokoliv
přihlédnutí k vazbám na další zásady trestního řízení porušily především právo
obviněného na plné uplatnění obhajoby. V celém řízení nebyl proveden jediný
obviněným navrhovaný důkaz, jeho obhajobu soudy obou stupňů odmítly, aniž by se
jí zabývaly. Dovolatel byl odsouzen pouze na základě výpovědi poškozeného,
ačkoliv při důsledném zkoumání okolností předcházejících konfliktu na policejní
služebně a provedení navrhovaných důkazů by věrohodnost této výpovědi mohla být
posouzena odlišně. Odvolací soud postup soudu prvého stupně plně akceptoval,
skutkové závěry a právní posouzení prvoinstančního soudu bezvýhradně převzal, a
tudíž pro vydání usnesení zamítajícího řádný opravný prostředek proti rozsudku,
jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest, nebyly splněny stanovené
procesní podmínky. Soud rozhodl v rozporu se zásadou práva na obhajobu podle §
2 odst. 13 tr. ř., v souvislosti s čímž byla porušena i zásada presumpce neviny
podle § 2 odst. 2 tr. ř., zásada vyhledávací a zásada materiální pravdy ve
smyslu § 2 odst. 5 tr. ř.
Z popsaných důvodů, které jsou v dovolání podrobněji rozvedeny, obviněný
navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265l odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského
soudu v Hradci Králové a věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí.
K podanému dovolání se ve smyslu ustanovení § 265h odst. 2 věty první tr. ř.
písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství.
Konstatovala, že v rámci uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1
písm. l) tr. ř. obviněný nevznesl v mimořádném opravném prostředku žádné
konkrétní výhrady ke správnosti obou napadených rozhodnutí. Své námitky zaměřil
výlučně na hodnocení důkazů soudem prvého stupně včetně přezkumné povinnosti
odvolacího soudu a v důsledku toho vůči skutkovým zjištěním, přičemž v těchto
tvrzených nedostatcích obviněný spatřoval nesprávnost rozhodnutí soudů obou
stupňů ve věci. V daném případě proto nebyl ve skutečnosti uplatněn důvod
dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., ale důvod jiný, a to pochybnosti
o správnosti samotných skutkových zjištění. Takový dovolací důvod ale v
ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. uveden není. Vzhledem k těmto skutečnostem
státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr.
ř. dovolání obviněného odmítl a rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §
265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání
obviněného R. T. je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno
osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a
na místě, kde lze podání učinit [§ 265e odst. 1, 2, 3 tr. ř.].
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále
nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem
stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou
provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3
tr. ř.
Podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. lze dovolání podat, bylo-li rozhodnuto o
zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo
usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny
procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu
předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
Citovaný dovolací důvod patří mezi procesní dovolací důvody. Jeho smyslem je
náprava závažných vad, které vedou k tzv. zmatečnosti rozhodnutí. Dopadá předně
na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku
bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé
instanci. Podstata uvedeného dovolacího důvodu spočívá v tom, že soud druhého
stupně nebo nadřízený orgán měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité
rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, avšak namísto
toho opravný prostředek zamítl podle § 253 odst. 1 tr. ř. nebo odmítl podle §
253 odst. 3 tr. ř., aniž by však pro takový postup byly splněny procesní
podmínky. Pokud odvolací soud konal odvolací řízení a řádný opravný prostředek
zamítl podle § 256 tr. ř. po provedeném přezkumu podle hledisek zakotvených v §
254 tr. ř., nelze uvedený dovolací důvod aplikovat, neboť odvolací soud může
zamítnout odvolání jako nedůvodné až na podkladě výsledků veřejného zasedání,
kdy odvolání sice splňuje procesní podmínky ve smyslu § 253 tr. ř., avšak v něm
vytýkané vady nejsou důvodné.
Obviněný R. T. spatřuje naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm.
l) tr. ř. v tom, že skutkový stav nebyl náležitě zjištěn, neboť nebyly
provedeny všechny potřebné důkazy, provedené důkazy byly chybně vyhodnoceny, a
tudíž nebyly podle jeho názoru splněny procesní podmínky pro postup odvolacího
soudu podle § 256 tr. ř., kterým zamítl jeho odvolání. Vzhledem k výše uvedeným
skutečnostem však nelze citované námitky pod uplatněný dovolací důvod podřadit.
Z trestního spisu a napadeného usnesení vyplývá, že Krajský soud v Hradci
Králové konal odvolací řízení a o řádném opravném prostředku (odvolání
obviněného) rozhodl ve veřejném zasedání, po provedeném přezkumu a podle
hledisek stanovených zákonem (§ 254 tr. ř.). Proto lze tento dovolací důvod
uplatnit jen, bylo-li řízení předcházející napadenému rozhodnutí odvolacího
soudu zatíženo vadami, které jsou ostatními dovolacími důvody uvedenými v §
265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V tomto případě by dovolatel musel tvrdit a
náležitě své dovolání odůvodnit nejen z hledisek dovolacího důvodu uvedeného v
§ 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. (druhá část věty), ale v návaznosti na to i
některého důvodu (či více důvodů) uvedeného (uvedených) v § 265b odst. 1 písm.
a) až k) tr. ř., který musí být dán v řízení předcházejícímu napadenému
zamítavému rozhodnutí.
V posuzované věci obviněný R. T. v rámci svého dovolání uplatnil jako dovolací
důvod ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., aniž by ve vztahu k němu
citoval některý z důvodů uvedených § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V tomto
ohledu se proto Nejvyšší soud zabýval tím, zda námitky dovolatele dopadají na
některý z taxativně v zákoně stanovených dovolacích důvodů, a pokud ano, zda je
lze akceptovat, když tento konkrétní důvod není v mimořádném opravném
prostředku uveden.
Nutno připomenout, že z ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. vyplývá, že důvodem
dovolání nemůže být nesprávné skutkové zjištění, neúplné dokazování a ani
nesprávné hodnocení důkazů, byť to zákon explicitně nestanoví, a to vzhledem k
tomu, že právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje
na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině
napadeného rozhodnutí a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. Tento názor lze
jednoznačně dovodit s ohledem na jednotlivé důvody dovolání vymezené v
citovaném zákonném ustanovení, zejména na znění § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Jak již bylo výše zmíněno v dovolání obviněný R. T. v podrobnostech vznáší
výhrady proti nesprávnému procesnímu postupu odvolacího soudu v rámci
přezkumného řízení, namítá pochybení soudu prvého stupně s tím, že postupoval v
rozporu s některými základními zásadami trestního řízení (§ 2 odst. 2, 5, 6, a
13 tr. ř.), v uvedeném směru zpochybňuje úplnost dokazování (tvrdí, že soud
neprovedl jediný obhajobou navrhovaný důkaz) a správnost hodnocení ve věci
provedených důkazů (zejména vytýká jednostranné hodnocení výpovědi poškozeného
mjr. J. V.). Zdůrazňuje, že bylo porušeno jeho právo na obhajobu, tvrdí že se
vytýkaného jednání nedopustil a předkládá vlastní verzi skutkového děje. Tato
obviněným koncipovaná dovolací argumentace ale vychází z námitek, jež v zákoně
jako dovolací důvody uvedeny nejsou, a proto není způsobilá materiálně naplnit
žádný z taxativně stanovených důvodů dovolání.
Nutno připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením § 265f
odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na
ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) nebo § 265b odst. 2 tr. ř., o něž se
dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uváděných námitek, tvrzení a právních
názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v
příslušném zákonném ustanovení.
Z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě,
kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou
vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v
této trestní věci.
Z těchto jen stručně popsaných důvodů (§ 265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud
podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného R. T. odmítl, neboť
bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v § 265b tr. ř. Proto nebyl
oprávněn postupovat podle § 265i odst. 3 tr. ř. (přezkoumat výrok napadeného
usnesení a řízení, které mu předcházelo), přičemž rozhodnutí učinil ve smyslu §
265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 29. června 2005
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k