6 Tdo 747/2025-1921
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 8. 2025 o dovolání, které podal obviněný V. R., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Valdice, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 3. 2025, sp. zn. 12 To 9/2025, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci pod sp. zn. 98 T 6/2024, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
1. Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 27. 1. 2025, sp. zn. 98 T 6/2024, uznal obviněného V. R. (dále jen „obviněný“) vinným zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1 alinea první, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a), c) tr. zákoníku, zločinem zbavení osobní svobody podle § 170 odst. 1 tr. zákoníku [pod body 5) a 6)], a přečinem nedovoleného ozbrojování podle § 279 odst. 1 tr. zákoníku [pod bodem 7)], za které mu uložil úhrnný trest odnětí svobody v trvání deseti let a šesti měsíců, pro jehož výkon jej zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou, a trest propadnutí věcí v rozsudku vyjmenovaných. Podle § 99 odst. 2 písm. a), odst. 4 tr. zákoníku mu bylo uloženo ochranné léčení sexuologické v ústavní formě.
2. Bylo také rozhodnuto podle § 228 odst. 1 tr. ř. o jeho povinnosti nahradit poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky škodu ve výši 21 227 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně od dne 24. 9. 2024 do zaplacení. Dále bylo obviněnému uloženo nahradit společně a nerozdílně se spoluobviněnou S. G. poškozené AAAAA (pseudonym) nemajetkovou újmu ve výši 450 000 Kč a poškozené BBBBB (pseudonym) nemajetkovou újmu ve výši 400 000 Kč. Tyto poškozené byly podle § 229 odst. 2 tr. ř. se zbytky svých nároků odkázány na řízení ve věcech občanskoprávních. Současně byl obviněný pro část žalovaného jednání zproštěn obžaloby.
3. Odvolání obviněného Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 19. 3. 2025, sp. zn. 12 To 9/2025, podle § 253 odst. 3 tr. ř. odmítl.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný dovoláním, v němž odkázal na důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. d), h), m) tr. ř. K prvnímu dovolacímu důvodu uvedl, že odvolacím soudem bylo porušeno jeho právo účastnit se veřejného zasedání, které se konalo ve dvou termínech, vyrozuměn byl však až o druhém z nich. Uplatnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. zdůvodnil tím, že ačkoli bylo doplnění odvolání podáno po stanovené lhůtě, stalo se tak současně s dostatečným časovým předstihem před konáním veřejného zasedání. Rozhodnutí o odmítnutí odvolání je přepjatě formalistické, neboť k pochybení došlo na straně kanceláře obhájce bez zavinění obviněného. Odvolací soud měl možnost obsah odvolání meritorně přezkoumat. V podstatě stejnou námitku pak obviněný stručně zopakoval ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. Namítanými pochybeními odvolacího soudu bylo podle něj porušeno jeho právo na spravedlivý proces. Závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu a věc mu přikázal k novému projednání a rozhodnutí.
5. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání obviněného uvedl, že argumentace vznesená k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. tomuto důvodu neodpovídá, neboť se nevztahuje k nesprávnému právnímu posouzení skutku či jinému hmotněprávnímu posouzení. Obviněný netvrdí, že by jeho jednání nebylo trestným činem, nebo že by bylo jinak nesprávně právně posouzeno. Pokud by to však tvrdil, bylo by dovolání v této části nepřípustné. Jestliže totiž odvolací soud věcně nepřezkoumával rozhodnutí soudu prvního stupně, nelze se dovoláním domáhat takového přezkumu.
6. K dovolacím důvodům podle § 265b odst. 1 písm. d) a m) tr. ř. státní zástupce uvedl, že námitky obviněného postrádají opodstatnění. Obviněný tvrdí, že doplnil své původní blanketní odvolání ještě před rozhodnutím Vrchního soudu v Praze, a že tento soud měl tedy rozhodnout věcně. Z obsahu spisu však vyplývá, že obviněný ani jeho obhájce nedoplnili odvolání ve lhůtě stanovené soudem podle § 251 odst. 1 tr. ř. ani později před konáním neveřejného zasedání, a to navzdory řádnému poučení o možných následcích. Vrchní soud proto postupoval správně, pokud odvolání odmítl podle § 253 odst. 3 tr. ř. pro nesplnění obsahových náležitostí. Pozdější doplnění odvolání již nehrálo žádnou roli.
7. Dále státní zástupce připomněl, že vrchní soud rozhodoval v neveřejném zasedání, což je v případě odmítnutí odvolání pro formální nedostatky podle § 253 odst. 3 tr. ř. zcela v souladu se zákonem. Státní zástupce vyložil ustanovení § 263 odst. 1 tr. ř. a uvedl, že rozhodnutí formální povahy lze učinit právě v neveřejném zasedání bez účasti procesních stran. Nemohlo tak být porušeno právo obviněného účastnit se veřejného zasedání. Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání jako zjevně neopodstatněné odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
III. Formální podmínky věcného projednání dovolání
8. Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 věta první tr. ř.), v zákonné lhůtě (§ 265e odst. 1 tr. ř.) a splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v § 265f odst. 1 tr. ř. Nejvyšší
soud dále shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. 9. Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo zapotřebí posoudit, zda jeho konkrétní argumentace odpovídá obsahovému vymezení uplatněných dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. d), h), m) tr. ř. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro přezkum napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. § 265i odst. 1, 3 tr. ř.). 10. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. slouží k nápravě vad spočívajících v porušení ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. 11. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. 12. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. předpokládá, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř.
IV. Důvodnost dovolání
13. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. uplatnil obviněný argumentaci, že nebyl řádně vyrozuměn o konání prvního „veřejného zasedání o odvolání“. Z takto kuse pojaté argumentace však nelze rozpoznat, zda mínil odvolání své či odvolání spoluobviněné S. G. a čtyř poškozených. V projednávané věci však bylo odvolání obviněného pro nedostatek náležitostí odmítnuto (již) v neveřejném zasedání dne 19. 3. 2025 (č. l. 1754a). Je sice pravda, že odvolací soud následně konal veřejné zasedání ve věci odvolání spoluobviněné a poškozených (dne 1. 4. 2025 a 8. 4. 2025), přičemž obviněný byl o konání teprve druhého z těchto veřejných zasedání vyrozuměn s tím, že se jej může účastnit, neboť odvolání poškozených směřovalo do výroku o náhradě nemajetkové újmy také vůči němu. To však nic nemění na tom, že nešlo o veřejné zasedání, v němž by bylo projednáváno jeho odvolání, ale ve vztahu k obviněnému se jednalo pouze o adhezní řízení. Nemohlo proto v této souvislosti dojít k porušení jeho práva na spravedlivý proces ve smyslu naplnění zákonného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. Kromě toho je zřejmé, že odvolací soud si své pochybení spočívající v nevyrozumění obviněného a jeho obhájce o prvně konaném veřejném zasedání uvědomil a veřejné zasedání odročil právě za účelem jejich vyrozumění. V následně konaném veřejném zasedání, jehož se obviněný z vlastní vůle osobně neúčastnil [neboť po doručení vyrozumění, nikoli předvolání, jak mylně uvádí dovolání v závěru bodu 8), se výslovně odmítl veřejného zasedání účastnit – viz č. l. 1776], se pak jeho obhájce vyjádřil k odvoláním obou poškozených, jichž se trestná činnost obviněného týkala, a navrhl je zamítnout (což ostatně také odvolací soud následně učinil; viz č. l. 1780-1781). Své pochybení tak odvolací soud zjevně napravil, nadto neúčast konkrétně obviněného u veřejného zasedání dne 8. 4. 2025 byla důsledkem jeho vlastního procesního stanoviska. Ve věci odvolání obviněného pak vrchní soud zcela důvodně a procesně zcela správně konal toliko neveřejné zasedání, neboť podle § 263 odst. 1 tr. ř. může učinit mj. rozhodnutí podle § 253 tr. ř. Přitom, jak bude ještě níže uvedeno, dospěl důvodně též k rozhodnutí o odmítnutí odvolání podle § 253 odst. 3 tr. ř. pro nesplnění náležitostí obsahu tohoto opravného prostředku. Námitky obviněným vztažené pod daný dovolací důvod jsou tedy zjevně neopodstatněné. 14. Formulací § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. zákon vyjadřuje, že tento důvod dovolání je určen k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé spočívajících v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Je zjevné, že obviněným uplatněná argumentace pod bodem 9) dovolání se týká procesního postupu odvolacího soudu a s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. se zcela míjí. 15. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. zahrnuje dvě alternativy. Podle první z nich, kterou uplatnil obviněný, je dán, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Jde tedy o případy, kdy bylo zamítnuto nebo odmítnuto obviněným podané odvolání proti rozsudku nalézacího soudu z formálních důvodů uvedených v § 253 tr. ř. bez věcného přezkoumání podle § 254 tr. ř., aniž by byly současně splněny procesní podmínky stanovené trestním řádem pro takový postup. 16. Dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho první alternativě odpovídá argumentace, kterou obviněný uplatnil v souvislosti s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Je však zjevně neopodstatněná. Obviněný totiž patrně přehlédl, kdy bylo odvolacím soudem o jeho odvolání rozhodnuto, a doplnění svého odvolání vztahuje k rozhodnutí v následně konaném veřejném zasedání, které se však týkalo pouze odvolání spoluobviněné a poškozených. Ve vztahu k němu byly tedy přezkoumávány pouze výroky o náhradě nemajetkové újmy. Fakt, že se konalo toto následné veřejné zasedání dne 8. 4. 2025, nemohl nic změnit na tom, že blanketní odvolání obviněného bylo již dne 19. 3. 2025 odvolacím soudem podle § 253 odst. 3 tr. ř. odmítnuto pro nedostatek náležitostí. V podrobnostech lze odkázat na odstavce 8. a 9. napadeného rozhodnutí, které plně v korespondenci se spisovým materiálem popsaly správný procesní postup ve věci. Nejvyšší soud pouze stručně shrnuje, že obviněný byl o náležitostech obsahu odvolání řádně poučen soudem prvního stupně, po podání blanketního odvolání byli podle § 251 odst. 1 tr. ř. on i jeho obhájce vyzváni k doplnění odvolání ve lhůtě pěti dnů. Tato lhůta uplynula obhájci dne 25. 2. 2025, (obviněnému podle odvolacího soudu 1. 3. 2025, nicméně to byla sobota, tedy správně 3. 3. 2025 - viz § 60 odst. 3 tr. ř. a doručenky na č. l. 1742). Takový postup a kalkulace lhůt však představuje nadstandard, neboť se lze přiklonit k názoru praxe, že výzva se zasílá jen obhájci, resp. zmocněnci, nikoli (též) odvolateli (srov. NS 23/2003-T 546. a TR NS 3/2004-T 669.). K doručování výzvy obhájci viz též TR NS 78/2011-T 1412. (PÚRY, František. § 251 [Řízení u soudu prvního stupně]. In: ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní řád. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3007.) 17. V praxi rovněž převažuje názor, že lhůta pěti dnů stanovená předsedou senátu soudu prvního stupně k odstranění vad obsahových náležitostí odvolání podle § 251 odst. 1 není propadná, proto uvedené vady lze odstranit i po jejím uplynutí. Má-li odvolací soud v době rozhodování o podaném odvolání již k dispozici podání, jímž odvolatel k výzvě předsedy senátu soudu prvního stupně odstranil vady obsahových náležitostí odvolání, i když se tak stalo po uplynutí stanovené lhůty pěti dnů, nemůže takové odvolání odmítnout podle § 253 odst. 3 (viz TR NS 43/2008-T 1066. a ÚS 149/2005-n.). (PÚRY, František. § 251 [Řízení u soudu prvního stupně]. In: ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní řád. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3008–3009.) Toho si byl plně vědom i Vrchní soud v Praze, proto v den konání neveřejného zasedání ověřil, že doplnění odvolání nebylo doručeno soudu prvního stupně ani soudu odvolacímu (č. l. 1759– 1760). Usnesením ze dne 19. 3. 2025 odvolání podle § 253 odst. 3 tr. ř. důvodně odmítl, neboť vada nedostatku náležitostí odvolání nebyla odstraněna. Doplnění odvolání bylo následně soudu prvního stupně doručeno dne 25. 3. 2025 (č. l. 1779 a 1806 spisu), tedy až 6 dnů po rozhodnutí odvolacího soudu, přičemž fyzicky obdržel odvolací soud prostřednictvím soudu prvního stupně toto doplnění teprve dne 1. 4. 2025 (č. l. 1766). Ve smyslu shora uvedeného a popsané časové osy tak nebylo ani v hypotetických možnostech odvolacího soudu meritorně přezkoumat odvolací námitky obviněného, neboť jednoduše odůvodněné odvolání v době svého rozhodování k dispozici neměl. Přesto dovolatel v těchto souvislostech tvrdí opak a sporuje nezpochybnitelnou skutečnost. Pokud eventuálně opožděné podání doplnění odvolání nezpůsobil obviněný, ale jeho obhájce či jeho kancelář, nemá toto z procesněprávního hlediska žádný význam. Postup odvolacího soudu byl proto bezvadný a z pohledu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. je tak dovolání zjevně neopodstatněné. V. Způsob rozhodnutí
18. Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší soud dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran [srov. § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 27. 8. 2025
Mgr. Pavel Göth předseda senátu