6 Tdo 757/2024

6 Tdo 757/2024-7224

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. 9. 2024 v trestní věci obviněného Radka Brnky, trvale bytem Tovární 234/1, Jeseník, o jeho dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 14. 2. 2024, č. j. 55 To 151/2023-7181, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jeseníku pod sp. zn. 6 T 59/2022 takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.

1. Rozsudkem Okresního soudu v Jeseníku (dále „soud prvního stupně“, příp. „soud“) ze dne 21. 3. 2023, č. j. 6 T 59/2022-7143, byl obviněný Radek Brnka (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným zločinem zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku a odsouzen za to k trestu odnětí svobody na tři léta, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v délce pěti let s dohledem, v rámci níž byla obviněnému uložena povinnost podle svých sil uhradit škodu způsobenou trestným činem. Obviněnému byl dále uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu výkonu činnosti předmětu podnikání činnost účetních poradců, vedení účetnictví a vedení daňové evidence, v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu, příp. výkonu funkce člena statutárního orgánu obchodních korporací, tedy obchodních společnosti a družstev a v zákazu výkonu zaměstnání či povolání spojeného s uzavřením dohody o odpovědnost za svěřené dohody v trvání pěti let. Obviněný byl dále povinen zaplatit na náhradě škody a) sám - Základní škole a Mateřské škole Skorošice 129 400 Kč, - Základní škole a Mateřské škole Supíkovice 238 682 Kč, - Základní škole Vápenná 151 980 Kč, - Základní škole a Mateřské škole Černá Voda 62 522 Kč, b) společně a nerozdílně s odsouzenou společností Fed Pro s.r.o. - Základní škole a Mateřské škole Skorošice 345 991 Kč, - Základní škole a Mateřské škole Supíkovice 1 008 576 Kč, - Základní škole Vápenná 196 680 Kč, - Základní škole a Mateřské škole Černá Voda 416 681 Kč, - Základní škole a Mateřské škole Písečná u Jeseníku 17 168 Kč. Základní škola Vápenná byla podle § 229 odst. 2 tr. ř. se zbytkem uplatněného a soudem nepřiznaného škodního nároku odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Na totéž řízení byly podle § 229 odst. 1 tr. ř. s celými uplatněnými a nepřiznanými škodními nároky odkázány poškozené Obce Skorošice, Supíkovice, Vápenná, Černá Voda a Písečná.

2. Podle skutkových zjištění soudu se obviněný zločinu dopustil (zjednodušeně řečeno) tím, že jako jediný jednatel společnosti Fed Pro s.r.o. zpracovávající účetní agendu pro poškozené, zneužil svěřeného dispozičního práva k jejich bankovním účtům a bez jejich vědomí a souhlasu zadával neoprávněné příkazy k převodu finančních prostředků z jejich účtů jednak na účet společnosti Fed Pro s.r.o. a jednak na účet svůj a takto za období od roku 2014 do roku 2020 odčerpal celkovou částku cca 2,6 mil. Kč ke škodě poškozených škol – Základní školy a Mateřské školy Skorošice, Základní školy a Mateřské školy Supíkovice, Základní školy Vápenná, Základní školy a Mateřské školy Černá Voda a Základní školy a Mateřské školy Písečná u Jeseníku. V podrobnostech zejména stran identifikace jednotlivých finančních kroků v konkrétních letech se odkazuje na prvostupňový rozsudek.

3. Odvolání obviněného Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci (dále „odvolací soud“) usnesením ze dne 14. 2. 2024, č. j. 55 To 151/2023-7181, podle § 256 tr. ř. zamítl.

II. Dovolání a vyjádření k němu

4. Proti citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně dovolání, jež opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Ten shledal v nesprávném hmotněprávním posouzení skutku.

5. Upozornil, že dle smluv uzavřených s poškozenými byl oprávněn účtovat další částky za plnění provedené nad rámec sjednaného předmětu smluv platebně pokrytého tzv. paušálem. Takové oprávnění vyplývalo z čl. IV. odst. 3 smluv, které nepředstavuje žádné nestandartní ujednání, ale naopak je běžnou součástí smluv tak, aby bylo možno práce ve větším rozsahu adekvátně zohlednit ve fakturaci. Veškeré činnosti takto provedené řádně doložil, vyúčtoval a následně také zdanil. Dovodil, že i výpovědi jednotlivých představitelů škol podporují jeho stanovisko, že došlo maximálně k porušení smluvního závazku, což však má být řešeno v prvé řadě prostředky práva občanského. Tomu nasvědčuje i fakt, že bez podání trestního oznámení by nároky poškozených škol z vadného plnění, popř. nároky škodní, byly promlčeny. Výpovědi představitelů poškozených škol tak označil za účelové a vedené jednak snahou odvrátit pozornost od vlastních pochybení a jednak záměrem domoci se údajných škodních nároků. V případě řešení sporů občanskoprávní cestou by totiž dovolateli byla dána možnost prokázat, že skutečně fakturované činnosti zpracovával a civilní soud by se nemohl spokojit se zmatečnými tvrzeními poškozených, že nad rámec tzv. paušálu nic nevykonával.

6. Dovolatel zopakoval své přesvědčení, že na své peníze měl nárok a odmítl, že by bylo možno dovozovat jeho úmysl obohatit se na cizím majetku. Dispoziční oprávnění k bankovním účtům poškozených využíval v souladu se smluvními ujednáními, vykonával fakturovanou činnost v souladu se smlouvami a jeho trestní odpovědnost nemůže zakládat to, že poškozené si předmět sjednaných smluv vykládají tak, že provedené a fakturované činnosti považují za předmět smlouvy pokrytý tzv. paušálem. Takto upozornil na poškozenou školu Supíkovice, kde vedle smlouvy o zpracování účetnictví byla uzavřena i smlouva na zpracování mezd. Za 23 zpracovaných mezd byla sjednána odměna 3 450 Kč a bylo ujednáno, že dojde k měsíční fakturaci podle skutečně provedeného rozsahu zpracování. Po celou dobu spolupráce s touto školou byly vystavovány zálohové faktury na zmíněných 3 450 Kč, skutečný rozsah zpracování však byl jiný, což nezohlednil ani prvostupňový ani druhostupňový soud. Dovolatel uzavřel, že výklad sjednaných smluv poškozenými akceptovaný i soudy obou stupňů spočívající v tom, že za oprávněné je možno uznat pouze 12 paušálních plateb v daném roce a další platby jsou již neoprávněné, je nesprávný.

7. Pokud dovolatel postupoval v souladu se smluvními ujednáními nemohl naplnit subjektivní stránku skutkové podstaty zločinu zpronevěry a to bez ohledu na to, zda mezi ním a poškozenými panuje spor o výši jeho odměny. Opačný výklad by vedl k nepřípustné kriminalizaci plnění v hrubém nepoměru, což by bylo v rozporu se zásadou subsidiarity trestní represe. Trestněprávní kvalifikaci jednání majícího soukromoprávní základ je třeba považovat za krajní právní prostředek, který nemůže sloužit jako nástroj nahrazující ochranu práv jednotlivce v soukromoprávních vztazích. Úkolem trestního práva je ochrana převážně celospolečenských hodnot, které v projednávaném případě zasaženy nejsou, neboť je trestněprávně postihováno jednání dovolatele (jím sjednána práce), které skutečně odvedl.

8. V této souvislosti obviněný nižším soudům vytkl, že se dostatečně nezabývaly otázkou vzniku škody a zejména její výše. Vyzdvihl, že poškozené aktuálně platí za účetní služby srovnatelné, popř. i vyšší částky, než jaké od nich inkasoval on, resp. jím ovládaná společnost Fed Pro s.r.o. Odmítl proto názor nižších soudů, že statutární orgány poškozených nikdy nebyly seznámeny s cenou účetních služeb účtovaných nad rámec sjednaného paušálu. Přitom právě statutární orgány příspěvkových organizací odpovídají za vedení účetnictví, a jestliže jednotliví ředitelé poškozených škol tyto své povinnosti řádně neplnili, nebyli dostatečně obezřetní, kontroly prováděli jen zběžně a formálně podpisem účetních dokladů, pak jsou vedeni snahou odvrátit pozornost od své odpovědnosti. Dovolatel též připomněl, že všechny příspěvkové organizace podléhaly povinným ročním auditním kontrolám, které neodhalily za celou dobu jakékoli pochybení. Pokud by spor byl řešen občanskoprávní cestou, pak i kdyby civilní soud fakturaci dovolatele neuznal, měl by obviněný možnost opravit základ a výši daně z přidané hodnoty, která představuje poměrně významnou částku, jejímž odpočtem se nižší soudy nezabývaly.

9. Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a dále postupoval podle § 265l nebo § 265m tr. ř.

10. Do podaného dovolání obviněný vtělil i žádost o povolení odkladu výkonu trestu z prvostupňového rozsudku, zejména trestu zákazu výkonu zaměstnání či povolání spojeného s uzavřením dohody o odpovědnosti za svěřené hodnoty. Tento požadavek opřel o to, že již více než čtyři roky vede řádný život, je připraven splácet škodu způsobenou trestným činem a již více než dva roky pracuje u Českých drah na pozici vlakvedoucího. Náplní jeho práce je odpovědnost za celý vlak, včetně prodeje jízdních dokladů a v souvislosti s tím i manipulace s inkasovanou tržbou, jež se denně pohybuje v rozpětí od 300 do 5 000 Kč. Po více než dvou letech dosahuje čistá mzda obviněného 36 000 Kč, při kontrolách nebyl shledán jakýkoliv problém v jeho práci a tento příjem mu bude umožňovat v rámci připravované insolvence uhradit veškeré jeho dluhy vůči poškozeným. V rámci činností Českých drah není možné obviněného přeřadit na jinou práci, takže nedojde-li k odkladu výkonu této části trestu do doby rozhodnutí o dovolání, bude muset ukončit své stávající zaměstnání, které je svým příjmem výjimečné na chudý jesenický region a pro obviněného to bude znamenat problém nalézt práci novou.

11. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného vyjádřil prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Připomněl, že v mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudy zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován, avšak není možné se domáhat přezkoumávání skutkových zjištění. Státní zástupce námitky obviněného označil za neopodstatněné, jak v otázce naplnění všech znaků skutkové podstaty zločinu zpronevěry, včetně úmyslného zavinění a výše způsobené škody, tak v otázce aplikace subsidiarity trestní represe.

12. Úmyslnou formu zavinění obviněného lze dovodit z jeho chování, kdy vyúčtoval a následně si z bankovních účtů poškozených inkasoval částky nad rámec měsíčních paušálů dohodnutých ve smlouvách o zpracování účetnictví. Výše způsobené škody byla stanovena v souladu s trestním zákoníkem a odpovídá rozdílu mezi všemi finančními prostředky odčerpanými z bankovních účtů konkrétního poškozeného na straně jedné a finančními prostředky oprávněně odčerpatelnými podle uzavřených smluv na straně druhé.

13. Ohledně aplikace zásady subsidiarity trestní represe je třeba zdůraznit, že každý protiprávní čin vykazující všechny znaky skutkové podstaty uvedené v trestním zákoníku je činem trestným. To je korigováno v případě méně závažných činů použitím zásady subsidiarity trestní represe. Úvaha o tom, zda jde o čin, který díky subsidiaritě trestní represe není činem trestným pro nedostatečně vysokou společenskou škodlivost, se však uplatní pouze výjimečně. A to tam, kde posuzovaný čin svou závažností neodpovídá ani těm nejlehčím běžně se vyskytujícím činům dané právní kvalifikace. V projednávaném případě se však o takový čin nejedná, naopak pokračující jednání obviněného tvořené dílčími útoky z let 2014 až 2020 a se způsobenou škodou dosahující 2,6 mil Kč je natolik závažné, že vylučuje aplikaci zásady subsidiarity trestní represe.

14. Státní zástupce upozornil též na to, že totožné námitky obviněný uplatňoval již před soudem nalézacím i druhostupňovým, přičemž oba soudy se s nimi patřičně vypořádaly. Uzavřel, že uplatněné relevantní dovolací námitky jsou neopodstatněné a navrhl proto, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Zároveň vyjádřil souhlas, aby Nejvyšší soud o podaném dovolání rozhodl za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Souhlas s rozhodnutím Nejvyššího soudu v neveřejném zasedání vyslovil i pro případ jiného než jím navrženého rozhodnutí [§ 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].

III. Přípustnost dovolání

15. Dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.).

IV. Důvodnost dovolání

16. Obviněný své dovolání založil na tvrzení dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. K jeho naplnění dochází, jestliže podle obsahového vymezení námitek rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.

17. Jak přiléhavě upozornil již státní zástupce, v mezích předmětného dovolacího důvodu se nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů. To však dovolatel do jisté míry činí, kdy předkládá svou vlastní výkladovou alternativu budovanou na podkladě svých představ o tom, jak by provedené důkazy měly být hodnoceny. V tomto ohledu se s uplatněným dovolacím důvodem rozcházejí námitky týkající se obsahu předmětu smluv sjednaných s poškozenými, jež byl honorován domluveným paušálem. Obviněný i před dovolacím soudem opakuje své přesvědčení o oprávnění účtovat „cosi“ nad rámec sjednaných paušálů, žádnou konkrétní argumentací však nerozporuje přesvědčivé úvahy prvostupňového i druhostupňového soudu, které dospěly k závěru opačnému. Dovolatel navíc zcela pomíjí, že své přesvědčení o oprávněnosti účtování částek nad rámec paušálů sám zcela devalvuje tím, že poškozeným žádné faktury, z nichž by bylo možno seznat, co je náplní onoho navýšení účtovaného nad rámec sjednaného paušálu, nevystavoval.

18. Obviněný tak své přesvědčení o oprávněnosti inkasovat (avšak nefakturovat) platby nad rámec sjednaného paušálu buduje pouze na podkladě svého vnitřního světa, ačkoli reálné projevy jeho konání patrné objektivně ve světě vnějším svědčí o opaku. Lapidárně řečeno, obviněný toliko deklaruje svůj vnitřní postoj k stíhanému jednání, opomíjí však veškeré aspekty, jimiž se toto jeho jednání projevovalo navenek. Z téže platformy obviněný rozporuje svůj úmysl obohatit se na úkor jiného a zpochybňuje i výši způsobené škody. Posledně uvedené činí poukazem na to, co poškozené subjekty hradí za účetní služby nyní. Tím obviněný de facto uplatňuje princip „účel světí prostředky“, kdy chce tvrdit, že vlastní přesvědčení o tom, že je nositelem určitého nároku, jej opravňuje k tomu, aby takový svůj (ať již reálný či domnělý) nárok uspokojil jakýmikoliv způsoby. Takové pokřivené optice nelze dát za pravdu a nutno poznamenat, že je rozporná i s tím, čeho se sám obviněný dovolává, pokud vyzdvihuje prostředky občanského práva a bdělost účastníků soukromoprávních vztahů. Použil-li by totiž obviněný tyto nástroje a chtěl-li by jimi řešit své přesvědčení o nároku na vyšší odměnu, pak jednak mohl zahájit jednání směřující k ujednání vyššího paušálu a jednak měl řádně fakturovat (a ve faktuře náležitě specifikovat) plnění, která podle něho nespadala do služeb honorovaných domluveným paušálem. Nic takové však obviněný neučinil a na místo toho zmnoženými zastřenými inkasy peněz z účtů poškozených neoprávněně dorovnával svou odměnu na výši, jakou sám pro sebe shledával adekvátní.

19. Na uvedeném nemění nic ani dovolatelův poukaz na praxi v Základní škole a Mateřské škole Supíkovice týkající se smlouvy na zpracování mezd. Obviněný sám zde poukazuje na každoměsíční zálohové faktury, čímž verzi o své poctivosti pouze podkopává, neboť pokud byl skutečný rozsah zpracování mezd jiný, pak tím spíše to vyžadovalo vystavení faktury koncové, v níž by faktura zálohová byla zohledňována. Nic takového se však nestalo a praxe obviněného v případě této poškozené školy tak zapadá do modelu, který uplatňoval i u ostatních poškozených škol. Výčitka adresovaná soudům obou stupňů, že se těmito okolnostmi nezabývaly, tak není na místě, neboť tyto okolnosti se ničím nevymykají tomu, co obviněný praktikoval u ostatních poškozených a s čím se soudy obou stupňů přesvědčivě vypořádaly.

20. Za námitku podřaditelnou pod uplatněný dovolací důvod je na místě pokládat výhradu k neaplikování zásady subsidiarity trestní represe. Tato námitka je však zjevně nedůvodná.

21. K aplikaci zásady subsidiarity trestní represe, jíž se obviněný ve svém dovolání dožadoval, je nejprve v obecné rovině vhodné připomenout, že jde o základní zásadu trestního práva vyžadující, aby stát uplatňoval prostředky trestního práva zdrženlivě, to znamená především tam, kde jiné právní prostředky selhávají nebo nejsou efektivní, neboť trestní právo a trestněprávní kvalifikace určitého jednání jako trestného činu jsou považovány za ultima ratio, tedy za krajní prostředek ve vztahu k ostatní deliktní právní úpravě (občanskoprávní, obchodněprávní, správněprávní apod.). Plyne z ní, že trestnými činy mohou být pouze závažnější případy protispolečenských jednání, a to podle zásady, že tam, kde postačí k regulaci prostředky správního nebo civilního práva v širším slova smyslu, jsou trestněprávní prostředky nejen nadbytečné, ale z pohledu principu právního státu také nepřípustné. Proto prostředky trestní represe nesmějí sloužit k uspokojování subjektivních práv soukromoprávní povahy, nejsou-li vedle toho splněny všechny předpoklady vzniku trestněprávní odpovědnosti, resp. nejsou-li tyto předpoklady zcela nezpochybnitelně zjištěny. Ochrana majetkových vztahů má být v prvé řadě uplatňována prostředky občanského a obchodního (popř. správního) práva a teprve tam, kde je taková ochrana neúčinná a kde porušení občanskoprávních vztahů svou intenzitou dosahuje zákonem předpokládané společenské škodlivosti, je namístě uvažovat o trestní odpovědnosti (srov. k tomu např. nálezy Ústavního soudu ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 4/04, ze dne 25. 11. 2003, sp. zn. I. ÚS 558/01, ze dne 12. 10. 2006, sp. zn. I. ÚS 69/06, aj.).

22. Při posuzování otázky, zda skutek je či není trestným činem, je třeba postupovat tak, že orgán činný v trestním řízení nejprve provede potřebná zjištění o rozhodných skutkových okolnostech. Dále učiní závěr o tom, zda zjištěné skutkové okolnosti naplňují formální znaky trestného činu, a poté se případně, pokud to přichází v úvahu s ohledem na konkrétní okolnosti, které by mohly nasvědčovat tomu, že posuzovaný čin nedosahuje potřebné míry společenské škodlivosti z hlediska spodní hranice trestní odpovědnosti zvažovaného trestného činu, vypořádá s tím, zda lze uplatnit, s ohledem na zásadu subsidiarity trestní represe a z ní vyplývající princip ultima ratio, trestní odpovědnost pachatele (srov. § 12 odst. 2 tr.

zákoníku; k tomu v podrobnostech stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. Tpjn 301/2012, uveřejněné pod č. 26/2013 Sb. rozh. tr.). Trestní odpovědnost je vyloučena pouze tehdy, lze-li uplatněním jiného druhu odpovědnosti dosáhnout splnění všech funkcí vyvození odpovědnosti, tj. splnění cíle reparačního a preventivního, a přitom funkce represivní není v daném případě nezbytná (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 7. 2012, sp. zn. III. ÚS 1148/09).

23. Jak výše naznačeno, jednání obviněného formální znaky zločinu zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku naplnilo. V projednávaném případě přitom nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu. Jednání obviněného je zcela typickým případem označovaného zločinu, a tudíž nelze konstatovat, že jeho společenská škodlivost nedosahovala úrovně ani těch nejméně společensky škodlivých činů subsumovatelných pod skutkovou podstatu trestného činu zpronevěry, zvláště pak za situace, kdy byla s ohledem na výši způsobené škody naplněna dokonce kvalifikovaná skutková podstata přečinu podle § 206 odst. 4 písm. d) tr.

zákoníku. Jednání obviněného vykazuje znaky řemeslné, dlouhodobé a programově vykonávané nekalé praktiky zneužívající jednak získané odbornosti převyšující znalosti poškozených a jednak u nich požívané důvěry. O dovolatelem vyzdvihovaný občanskoprávní rozměr by se mohlo jednat pouze tehdy, pokud by obviněný férově vyfakturoval to, o čem byl přesvědčen, že mu náleží. O takové faktuře se pak mohl s údajným příjemcem zdanitelných plnění občanskoprávně přít. Obviněný však tuto cestu nezvolil a na místo toho svého obchodního partnera „okrádal“ relativně sofistikovanou multiplicitou paušálu, která právě při zběžné kontrole, jaké byly laické poškozené schopny, mohla dobře uniknout pozornosti.

Poptával-li obviněný odpověď na otázku, jaká je v daném případě ochrana společnosti, je-li postihováno jednání (sjednaná práce), které skutečně odvedl, pak v prvé řadě nutno upozornit, že obviněným odvedená práce byla honorována v rámci sjednaného paušálu a v tomto rozsahu jeho trestněprávní odpovědnost dovozena není. Právem je však postihováno společensky škodlivé jednání spočívající v odčerpávání svěřených finančních prostředků několikanásobným navyšováním odměny za něco, za co odměna náležela pouze jednou.

Ochrana před takovými praktikami není pouze záležitostí dvoustrannou (mezi poškozeným a škůdcem), ale přesahuje jejich partikulární zájmy na celospolečenskou úroveň. Je jistě zájmem celé společnosti, aby smluvní ujednání byla respektována a nebyla svévolně prolamována podle představ toho či onoho účastníka smluvního vztahu. Je celospolečenským zájmem, aby uplatňování a vymáhání soukromoprávních nároků probíhalo v právem upravených mantinelech a nikoli svévolně podle aktuálních nálad a možností skutečného či domnělého nositele určitých nároků.

Právě tento celospolečenský zájem obviněný více než významným způsobem zasáhl, pro což uplatnění zásady subsidiarity trestní represe namístě není.

24. Na tom nemůže nic měnit, ani tvrdí-li obviněný, že z neoprávněně inkasovaných částek odvedl státu daň z přidané hodnoty. Tato daňová zátěž představuje s přijatelnou nadsázkou řečeno určité náklady potřebné k dosažení či udržení příjmů z trestné činnosti, tak aby obviněný neupozorňoval na své jednání tím, že by riskoval při případné daňové kontrole odhalení disproporce mezi sumou inkasovaných příjmů a sumou vykazovanou jako základ daně z přidané hodnoty. Náklady obviněného na jeho trestnou činnost spočívající v odvedené dani z přidané hodnoty tak nijak nemohou snižovat společenskou škodlivost jeho jednání a tím méně snižovat výši způsobené škody. Zohledňování nákladů na trestnou činnost by ad absurdum dovedeno mohlo vést až k tomu, že neobratně si počínající pachatel by se mohl ocitnout až v tzv. červených číslech, což by však na újmu způsobenou poškozenému nemělo naprosto žádný vliv.

25. Popřát sluchu konečně nelze ani steskům obviněného, že v rámci trestněprávní roviny je připraven o možnost opravit základ a výši daně z přidané hodnoty a získat tak určitou částku odvedenou na této dani nazpět. Je celospolečenským zájmem, aby jakákoliv trestná činnost páchána nebyla. Každý člen společnosti má možnost tento zájem respektovat a v takovém případě využívat veškeré výhody i nevýhody, které sebou takový režim přináší. Pokud se však někteří jedinci rozhodnou opačně, pak tím sice možná eliminují některé nevýhody, které sebou dodržování právního režimu přináší, ale současně se zbavují výhod, jaké takový režim nabízí. Prostřední cesta mezi těmito dvěma směry neexistuje a nelze připustit, aby jedinec, který vykročil z právního systému pácháním trestné činnosti se chtěl do tohoto vracet jen proto, aby si z něho odčerpal výhody, které takový systém nabízí. Jinak řečeno, pokud se obviněný rozhodl „okrádat“ poškozené a pokud v zájmu neodhalení svého jednání z vyvedených částek odváděl daň z přidané hodnoty, pak se těžko může zpětně dovolávat toho, aby k vyvedeným částkám nebylo přihlíženo a aby mu z nich odvedená daň z přidané hodnoty byla vrácena. Navíc z hlediska jednotlivých poškozených odplynula z jejich majetku i částka zahrnující tuto daň, a i díl z vyváděné částky na ni připadající, tak představuje škodu, o niž se majetek jednotlivých poškozených v daném momentu zmenšil.

26. Došlo-li tedy ke spáchání trestného činu, jehož skutková podstata byla beze zbytku ve všech znacích naplněna, nemůže stát rezignovat na svou roli při ochraně oprávněných zájmů fyzických a právnických osob s odkazem na primární existenci institutů občanského práva či jiných právních odvětví (např. správního nebo obchodního práva), jimiž lze zajistit práva poškozené osoby (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 2. 2012, sp. zn. 3 Tdo 82/2012). Proto ani v tomto ohledu nebylo možno námitkám dovolatele přisvědčit.

V. Způsob rozhodnutí

27. Z uvedeného hodnocení dovolání obviněného plyne, že ten ve svém dovolání vznesl jednak námitky, které se s uplatněným dovolacím důvodem věcně rozešly a jednak námitky, které jsou zjevně neopodstatněné. Vzhledem k tomu Nejvyšší soud o tomto dovolání rozhodl způsobem upraveným v § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., podle něhož dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné.

28. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř. podle něhož v odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.

29. Před rozhodnutím o podaném dovolání Nejvyšší soud nerozhodl o odkladu výkonu prvostupňového rozsudku, neboť k takovému postupu neshledal důvody.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.)

V Brně dne 19. 9. 2024

Mgr. Pavel Göth předseda senátu

Zpracoval: Mgr. Ondřej Vítů