6 Tdo 799/2004
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 26. srpna 2004 o dovolání
nejvyšší státní zástupkyně podaném ve prospěch obviněného F. V., proti usnesení
Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. 1. 2004, č. j. 4 To
982/2003-139, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích
pod sp. zn. 29 T 90/2003, t a k t o :
Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se z r u š u j e usnesení Krajského soudu v
Českých Budějovicích ze dne 6. 1. 2004, č. j. 4 To 982/2003-139.
Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se z r u š u j í také další rozhodnutí na zrušené
usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, ke které došlo zrušením,
pozbyla podkladu.
Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Českých Budějovicích
přikazuje, aby věc obviněného F. V. v potřebném rozsahu znovu projednal a
rozhodl.
Usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. 1. 2004, č. j. 4 To
982/2003-139, bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto odvolání obviněného F. V. proti
rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 5. 9. 2003, č. j. 29 T
90/2003-118. Tímto rozsudkem byl za skutek uvedený v bodě 1) výroku o vině
uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. a za skutek
uvedený v bodě 2) výroku o vině trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1
písm. e), odst. 2 tr. zák. Za trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr.
zák. (bod I) a dále za sbíhající se trestné činy krádeže podle § 247 odst. 1
písm. a), a e) tr. zák., krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a) tr. zák.,
kterými byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze
dne 29. 3. 2002, č. j. 4 T 158/2001-54, a dále za sbíhající se trestné činy
krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), b) a e) tr. zák. účinného od 1. 1. 2002
a poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák. účinného od 1. 1. 2002,
kterými byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne 26. 6. 2002,
č. j. 2 T 208/2001-231, byl obviněný podle § 250 odst. 2 tr. zák., § 35 odst. 2
tr. zák. odsouzen k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 15
(patnácti) měsíců. Pro výkon tohoto trestu byl obviněný podle § 39a odst. 3
tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Podle § 35 odst. 2 věta druhá tr. zák.
okresní soud zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Českých
Budějovicích ze dne 29. 3. 2002, č. j. 4 T 158/2001-54 a z rozsudku Okresního
soudu v Táboře ze dne 26. 6. 2002, č. j. 2 T 208/2001-231, stejně jako všechna
další rozhodnutí obsahově na tyto výroky navazující, pokud vzhledem ke změně, k
níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla
obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozenému E. L. a. s.,
se sídlem Č. B., částku ve výši 59.725,-- Kč. Podle výroku pod bodem II.
rozsudku byl obviněnému za trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e),
odst. 2 tr. zák. uložen podle § 247 odst. 2 tr. zák. nepodmíněný trest odnětí
svobody v trvání 6 (šesti) měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 3 tr.
zák. zařazen do věznice s dozorem. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému
uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozenému E. L. a. s., se sídlem
Č. B., částku 26.500,-- Kč. Se zbytkem svého nároku byl poškozený podle § 229
odst. 2 tr. ř. odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních.
Dovolání nejvyšší státní zástupkyně podala ve prospěch obviněného proti
usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. 1. 2004, č. j. 4 To
982/2003, a to do výroku, jímž bylo zamítnuto odvolání obviněného proti
rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 5. 9. 2003, sp. zn. 29 T
90/2003, v části týkající se povinnosti obviněného F. V. nahradit poškozené
společnosti E. L. a. s., škodu ve výši 26.500,-- Kč. Odkázala přitom na
dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř., neboť rozhodnutí
odvolacího soudu spočívá na nesprávném hmotně právním posouzení otázek
týkajících se náhrady škody a bylo jím rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného
prostředku, ačkoli dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl dán
již v předcházejícím řízení. Dovolatelka má za to, že přestože odvolací soud
správně zjistil, že podle skutkových zjištění popsaných pod bodem 2) výroku o
vině obviněný odcizil věci již dříve získané trestnou činností V. B., učinil
nesprávný závěr ohledně povinnosti obviněného nahradit škodu poškozené
společnosti. Podle nejvyšší státní zástupkyně lze souhlasit s názorem
odvolacího soudu, že poškozenému E. L. a. s., vznikla škoda zmenšením jeho
majetku o ve výroku o vině uvedený DVD-přehrávač a videorekordér, nicméně výrok
o povinnosti k náhradě škody V. B. nemůže obstát vedle výroku o povinnosti
nahradit škodu u obviněného F. V., protože k povinnosti nahradit škodu
poškozené společnosti byla již dříve zavázána trestním příkazem Okresního soudu
v Českých Budějovicích ze dne 10. 6. 2003, sp. zn. 2 T 80/2003, V. B. Uvedla,
že jednu a tutéž škodu totiž nelze poškozenému v plné výši přiznat dvakrát. Škoda spočívající ve zmenšení majetku poškozené společnosti E. L. a. s.,
vznikla již v okamžiku, kdy výše uvedené věci na základě podvodně uzavřených
leasingových smluv převzala V. B. a dokonala tím trestný čin podvodu podle §
250 odst. 1 tr. zák. Soudy přitom neučinily žádné skutkové zjištění, podle
kterého by se obviněný F. V. na podvodném jednání V. B. nějak podílel. Nejvyšší
státní zástupkyně dovozuje, že pokud obviněný F. V. předmětné věci trestným
činem krádeže odňal z faktické držby V. B., nemohl znovu způsobit leasingové
společnosti škodu ve výši odpovídající ceně věcí. Podle platné judikatury (R
13/1975) neodpovídá pachatel trestného činu podílnictví, který ukryje nebo na
sebe nebo jiného převede věc pocházející z majetkového trestného činu (krádeže,
podvodu, zpronevěry atd.) spáchaného jinou osobou, za škodu způsobenou
základním majetkovým trestným činem, neboť mezi jednáním podílníka a vzniklou
škodou není dán příčinný vztah. Podílník přitom zpravidla při převedení nebo
ukrytí věci postupuje v určité součinnosti s pachatelem „původního“ majetkového
trestného činu a objektivně (byť jeho úmysl směřuje toliko k vlastnímu
obohacení) mu poskytuje určitou podporu. Tím spíše tedy nelze dovodit příčinnou
souvislost ve vztahu ke vzniklé škodě u jednání osoby, která věc z dispozice
„původního“ pachatele odejme krádeží (popř.
jednáním, které má charakter
zpronevěry nebo podvodu) a jedná bez jakékoli součinnosti s „původním“
pachatelem. Nejvyšší státní zástupkyně je přesvědčena, že v předmětné trestní
věci nebyly splněny hmotně právní podmínky k tomu, aby obviněnému V. mohla být
uložena povinnost k náhradě škody poškozenému E. L. a. s., neboť nebyla dána
příčinná souvislost mezi jeho protiprávním jednáním a škodou, přičemž tato
příčinná souvislost je jedním z předpokladů odpovědnosti za škodu podle § 420
občanského zákoníku. Odkazuje-li odvolací soud na povinnost poškozeného
vyvarovat se bezdůvodného obohacení, není tento poukaz přiléhavý; plnění
přisouzené pravomocným soudním rozhodnutím v žádném případě nelze považovat za
bezdůvodné obohacení ve smyslu § 451 odst. 2 občanského zákoníku.
V závěrečném petitu nejvyšší státní zástupkyně navrhla, aby dovolací soud podle
§ 265k odst. 2 tr. ř. z důvodů uvedených v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g),
l) tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. 1.
2004, sp. zn. 4 To 982/2003, v části, ve které odvolací soud ponechal beze
změny rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 5. 9. 2003, sp.
zn. 29 T 90/2003, ve výroku o povinnosti obviněného F. V. nahradit poškozené E.
L. a. s., škodu ve výši 26.500,-- Kč a aby v citovaném výroku o náhradě škody
zrušil též rozsudek soudu prvního stupně a podle § 265m odst. 2 tr. ř. a § 265
tr. ř. odkázal poškozeného s nárokem na náhradu škody ve výši 26.500,-- Kč na
řízení ve věcech občanskoprávních. Ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
nejvyšší státní zástupkyně udělila souhlas s projednáním dovolání v neveřejném
zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v
předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle ustanovení §
265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm.
h) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek
proti rozsudku, kterým byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest. Nejvyšší
státní zástupkyně je osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. a) tr. ř.] k
podání dovolání, a to jak ve prospěch, tak i v neprospěch obviněného. Nejvyšší
soud konstatuje, že nejvyšší státní zástupkyně podala dovolání ve prospěch
obviněného, přičemž zákonem stanovená lhůta k podání dovolání byla podle §
265e odst. 1, 3 tr. ř. zachována.
Podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže v řízení
předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Dovolací
důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze úspěšně uplatnit, spočívá-li
rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně
právním posouzení.
Jiné hmotně právní posouzení než posouzení skutku nespočívá přímo v právní
kvalifikaci skutku, nýbrž v posuzování jiné okolnosti mají význam z hlediska
hmotného práva. Nejvyšší státní zástupkyně uplatnila v dovolání námitku
týkající se hmotně právního posouzení povinnosti obviněného nahradit škodu
poškozené společnosti E. L. a. s. Z hlediska uplatněného dovolacího důvodu
podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jde tedy o námitku právně relevantní.
Nejvyšší soud podle § 265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost
výroku rozhodnutí, proti němuž bylo dovolání podáno, a shledal je důvodným v
rozsahu a z důvodů v dovolání uvedených.
Podkladem pro výrok o vině pod bodem II) rozsudku bylo skutkové zjištění
spočívající v tom, že obviněný „v přesně nezjištěném dnu v období od června do
července 2002 z místa svého trvalého bydliště v Č. B., bez použití násilí
odvezl do zastavárny U. Ž. v Č. B. DVD – přehrávač zn. Sony DAV-300 v hodnotě
12.000,-- Kč a v blíže nezjištěném dnu v srpnu 2002 videorekordér zn. NV-HS 960
v hodnotě 14.500,-- Kč bez souhlasu nájemkyně V. B., která tyto věci získala na
základě uzavřených leasingových smluv č. a č. se společností E. L. a. s., Č.
B., a měla je v bydlišti obžalovaného uschované, když o těchto věcech
obžalovaný věděl, že až do úplného zaplacení jsou majetkem leasingové
společnosti a tímto svým jednáním způsobil společnosti E. L. a. s., škodu
26.500,-- Kč“.
Námitky, které dovolatelka v dovolání ohledně náhrady škody vznesla, byly
obviněným uplatněny již v rámci podaného odvolání. Odvolání obviněného přitom
odvolací soud podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Jak vyplývá z
trestního spisu, odvolací soud u veřejného zasedání dne 6. 1. 2004 provedl
důkaz čtením trestního příkazu Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne
10. 6. 2003, č. j. 2 T 80/2003-38. Tímto zjistil, že předtím, než se obviněný
předmětných věcí v bytě V. B. zmocnil, byly touto získány předchozí trestnou
činností V. B. Při úvaze, zda lze připustit souběh dvou odpovědností dvou
různých subjektů z odlišných právních titulů se odvolací soud přiklonil k
závěru, že ačkoliv by výrokem okresního soudu povinnosti obviněného nahradit
škodu poškozené společnosti E. L. a. s., mohlo dojít k dvojímu plnění
poškozenému, mohou vedle sebe dva výroky (výrok o povinnosti obviněného a v
jiném rozhodnutí učiněný výrok o povinnosti V. B.) obstát, když bude na
poškozeném, aby se vyvaroval přijetí dvojího plnění a eliminoval tak riziko, že
po něm bude požadováno vrácení bezdůvodného obohacení. Tento svůj názor
podporuje podle odvolacího soudu také skutečnost, že dva vedle sebe stojící
výroky o povinnosti nahradit škodu pozici poškozeného posilují, protože tento
má možnost požadovat náhradu škody po dvou dlužnících.
S tímto názorem odvolacího soudu se Nejvyšší soud neztotožnil. Důkaz, který
odvolací soud u veřejného zasedání provedl, třebaže měl zásadní vliv na
posouzení otázky náhrady škody, při hmotně právním posouzení odpovědnosti za
škodu, odvolací soud prakticky nikterak nezohlednil.
Soudní judikatura se ustálila v názoru, že mezi škodou, která vznikla z
majetkového trestného činu (z krádeže, zpronevěry, podvodu atd.) a jednáním
podílníka (§ 251 a § 252 trestního zákona), který ukryje, na sebe nebo na
jiného převede věc, která byla získána majetkovým trestným činem spáchaným
jinou osobu, zpravidla nebývá příčinný vztah, a proto podílník za tuto škodu
neodpovídá. V době, kdy podílník na sebe věc převedl, byl trestný čin, kterým
byla věc získaná, už dokonán. Skutečná škoda spočívající ve zmenšení majetku
poškozeného, z jehož dispozic byla věc odňata, je tedy zpravidla způsobená už
původním trestným činem. Podílník získává bezdůvodné obohacení, ale účast na
způsobení škody nemá (srov. č. 13/1975 Sb. rozh. tr.).
Trestním příkazem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. 6. 2003,
sp. zn. 2 T 80/2003, byla V. B. uznána vinnou trestným činem podvodu podle §
250 odst. 1, 2 tr. zák., kterého se dopustila tím, že „dne 31. 5. 2002 v Č. B.
se společností E. L. a. s., prostřednictvím společnosti E. G., s. r. o., S., Č.
B., uzavřela smlouvu o finančním pronájmu s následnou koupí najaté věci č., a
to za účelem pořízení DVD přehrávače zn. Sony DAV–300 v hodnotě 16.490,-- Kč,
když při podpisu smlouvy předložila bonusovou kartu společnosti E. L. a. s.,
současně se zavázala po dobu 10-ti měsíců hradit pravidelné splátky ve výši
1.908,-- Kč, když neuhradila ani jednu splátku a na výzvu vrácení předmětu
leasingu nereagovala, čímž společnosti E. L. a. s., způsobila škodu ve výši
16.490,-- Kč, neboť již v době podpisu smlouvy věděla, že s ohledem na
nedostatek finančních prostředků a nízký příjem nebude schopna pravidelnou
měsíční splátku řádně a včas hradit a dne 11. 6. 2002 v Č. B. se společností E.
L. a. s., prostřednictvím společnosti E. G., s. r. o., Č. B., uzavřela smlouvu
o finančním pronájmu s následnou koupí najaté věci č., a to za účelem pořízení
videorekordéru zn. NV-HS 960 v hodnotě 19.990,-- Kč, když při podpisu smlouvy
předložila bonusovou kartu společnosti E. L. a. s., současně se zavázala po
dobu 10-ti měsíců hradit pravidelné splátky ve výši 2.313,-- Kč, když
neuhradila ani jednu splátku a na výzvu vrácení předmětu leasingu nereagovala,
čímž společnosti E. L. a. s., způsobila škodu ve výši 19.990,-- Kč, neboť již v
době podpisu smlouvy věděla, že s ohledem na nedostatek finančních prostředků a
nízký příjem nebude schopna pravidelnou měsíční splátku řádně a včas hradit.
Uvedeným trestním příkazem byl V. B. uložen trest odnětí svobody v trvání sedmi
měsíců, jehož výkon jí byl podmíněně odložen na zkušební dobu dvou let. Podle §
59 odst. 2 tr. zák. byla obviněné uložena povinnost ve zkušební době podle
svých sil uhradit způsobenou škodu. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněné V.
B. uložena povinnost nahradit firmě E. L. a. s., 36.480,-- Kč, když se zbytkem
nároku byla poškozená společnost podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázána na řízení
ve věcech občanskoprávních. Trestní příkaz nebyl napaden odporem a nabyl právní
moci dne 4. 7. 2003.
Podle zjištěných skutkových okolností je zřejmé, že obviněný F. V. se na
trestném činu podvodu spáchaném obviněnou V. B. nepodílel. Naopak trestného
činu krádeže se obviněný dopustil až poté, co byl „původní“ trestný čin V. B.
dokonán. Jako tzv. „přímá“ pachatelka proto nese odpovědnost za škodu
způsobenou poškozené společnosti E. L. a. s., neboť trestného činu podvodu se
obviněná V. B. dopustila samostatným jednáním, tedy nezávisle na obviněném F.
V. V důsledku toho mezi jednáním obviněného a škodou způsobenou poškozené
společnosti neexistuje příčinný vztah. Odnětím předmětných věcí z faktické
dispozice obviněné se sice obviněný dopustil trestného činu krádeže, nicméně v
příčinné souvislosti s jeho jednáním E. L. a. s., škoda způsobena nebyla. Proto
také nemůže obviněný nést odpovědnost za škodu způsobenou jinou osobou.
Jestliže se poškozená společnost E. L. a. s., připojila se svým nárokem na
náhradu škody v trestním řízení vedeném proti obviněnému F. V., měl odvolací
soud zejména s přihlédnutím k tomu, že vznik škody společnosti E. L. a. s.,
není v příčinné souvislosti s trestným činem obviněného, což vyplývalo z
pravomocného trestního příkazu, kterým byla V. B. uznána vinnou trestným činem
podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák., když uvedeného trestného činu se
jmenovaná dopustila tím, že v květnu a červnu 2002 uzavřela s leasingovou
společností E. L. a. s., leasingové smlouvy na předměty, které jsou
specifikované pod bodem 2 rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích,
přičemž byla V. B. podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost nahradit firmě
E. L. a. s., škodu ve výši 36.480-- Kč a se zbytkem svého nároku byla poškozená
společnost podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázána na řízení ve věcech
občanskoprávních, který ve svém usnesení Krajský soud v Českých Budějovicích
zmiňuje, touto okolností zabývat v souvislosti s již zmíněným rozhodnutím č.
13/1975 Sb. rozh. trest.
V. B. byla uznána vinnou pachatelkou trestného činu podvodu vůči společnosti E.
L. a. s., jí také byla uložena povinnost poškozené způsobenou škodu uhradit.
Tohoto jednání se odsouzená V. B. dopustila sama, bez účasti dalších osob, a
proto také pouze ona jako přímá pachatelka byla pasivně legitimována v řízení o
náhradu způsobené škody. Podvodné jednání obviněné se vztahovalo na předměty
leasingu, které se rovněž staly předmětem útoku obviněného a jsou uvedeny pod
bodem 2) rozsudku soudu prvního stupně. Poškozené společnosti E. L. a. s., v
důsledku protiprávního jednání obviněné, mohla vzniknout škoda pouze k uvedeným
dvěma věcem, které byly předmětem leasingu (DVD-přehrávač zn. Sony DAV-300 a
videorekordér zn. NV-HS 960) a jiná škoda než škoda představující hodnotu
podvodem obviněné získaných movitých věcí společnosti E. L. a. s., nevznikla,
tudíž obviněný F. V. za ni nemůže zodpovídat a být mu uložena povinnost k
náhradě škody, kterou vlastním jednáním způsobila V. B., jako pachatelka
trestného činu podvodu.
Z důvodů shora uvedených shledal Nejvyšší soud dovolání nejvyšší státní
zástupkyně podané ve prospěch obviněného, které bylo ve své podstatě zaměřeno
pouze proti výroku o povinnosti obviněného k náhradě škody společnosti E. L. a.
s., ve výši 26.500.- Kč důvodným, a proto z podnětu tohoto mimořádného
opravného prostředku zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Českých
Budějovicích ze dne 6. 1. 2004, sp. zn. 4 To 982/2003. Zrušil také všechna
další obsahově navazující rozhodnutí, která zrušením usnesení krajského soudu
pozbyla podkladu a Krajskému soudu v Českých Budějovicích přikázal, aby věc
obviněného F. V. v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Za podmínek § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. učinil Nejvyšší soud své rozhodnutí
v neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. srpna 2004
Předseda senátu :
JUDr. Jan Engelmann