6 Tdo 802/2002
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 13. listopadu 2002 dovolání, které podala obviněná I. Z., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2. 5. 2002, sp. zn. 3 To 137/2002, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 4 T 111/99, a rozhodl
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné I. Z. o d m í t á.
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 13. 2. 2002, sp. zn. 4 T 111/99, byli obvinění I. Z., Z. K. a V. P. uznáni vinnými trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a) tr. zák., ve znění zák. č. 265/2001 Sb., protože dne 23. 11. 1998 v době od 12.48 hod. do 13.07 hod. v B. v obchodním domě M. společně odcizili dva kusy mikin modré barvy zn. A., dva kusy kožené bundy černé barvy zn. W. L. a jeden kus mikiny tmavěmodré barvy zn. C. P. T., a to tím způsobem, že obžalovaný Z. K. si na sebe oblékl dvě mikiny modré barvy zn. A. a jednu koženou bundu zn. W. L., obžalovaný V. P. si na sebe oblékl jednu mikinu zn. C. P. T. a jednu koženou bundu zn. W. L. a obžalovaná I. Z. si na sebe oblékla mikinu patřící obžalovanému V. P. a takto všichni tři prošli bez zaplacení pokladnou, čímž způsobili obchodní společnosti M. ČR, s. r. o., P., škodu v celkové výši 15.512,24 Kč, dne 25. 2. 1999 uhradil obžalovaný Z. K. část škody ve výši 8.682,70 Kč.
Za tento trestný čin byla obviněná I. Z. odsouzena podle § 247 odst. 1 tr. zák., ve znění zák. č. 265/2001 Sb., k trestu odnětí svobody v trvání čtyř měsíců, přičemž podle § 58 odst. 1, § 59 odst. 1 tr. zák. byl jeho výkon podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku. Podmíněné tresty odnětí svobody byly uloženy rovněž spoluobviněným Z. K. a V. P. Podle § 59 odst. 2 tr. zák. bylo obviněným I. Z., Z. K. a V. P. uloženo, aby ve zkušební době podmíněného odsouzení podle svých sil nahradili škodu, kterou trestným činem způsobili. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla všem obviněným uložena povinnost nahradit společně a nerozdílně poškozené společnosti M. ČR, s. r. o., P. škodu ve výši 6. 829,54 Kč.
Naproti tomu byla obviněná I. Z. podle § 226 písm. b) tr. ř. zproštěna obžaloby pro skutek, kterým měla spáchat trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a) tr. zák.
Proti tomuto rozsudku podali obvinění I. Z., Z. K. a V. P. odvolání, která byla usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 2. 5. 2002, sp. zn. 3 To 137/2002, podle § 256 tr. ř. zamítnuta.
Proti citovanému usnesení odvolacího soudu podala obviněná I. Z. prostřednictvím svého obhájce dne 17. 7. 2002 dovolání, které bylo Městskému soudu v Brně doručeno dne 18. 7. 2002. Dovolání podala do výroku, kterým bylo zamítnuto její odvolání a to s poukazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V dovolání obviněná podrobně uvádí svoji verzi události, a poukazuje na svoji nevinu. V této souvislosti namítá, že soud prvního stupně nesprávně hodnotil důkazy včetně pořízeného videozáznamu a fotodokumentace z obchodního domu M. Konstatuje, že z tohoto důvodu podala odvolání, ve kterém se domáhala opětovného provedení důkazu přehráním videozáznamu. Odvolací soud však důkaz neprovedl a ztotožnil se s názorem soudu prvního stupně. Obviněná proto namítá, že rozhodnutí soudů obou stupňů spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Závěrem dovolání obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 265k tr. ř. zrušil napadené usnesení a podle § 265m tr. ř. učinil vlastní rozhodnutí a podle § 226 písm. a) tr. ř. zprostil ji obžaloby.
Předseda senátu soudu prvního stupně odeslal v souladu s ustanovením § 265h odst. 2 tr. ř. opis dovolání obviněné státnímu zástupci Nejvyššího státního zastupitelství s upozorněním, že se může k dovolání písemně vyjádřit a souhlasit s projednáním dovolání v neveřejném zasedání ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. Nejvyšší soud však ke dni svého rozhodnutí písemné vyjádření neobdržel.
Nejvyšší soud jako soud dovolací /§ 265c tr. ř./ shledal, že dovolání obviněné I. Z. je přípustné /§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř./, bylo podáno osobou oprávněnou /§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř./, v zákonné lhůtě a na místě, kde lze toto podání učinit /§ 265e odst. 1 tr. ř./.
Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin, nebo že nešlo o žádný
trestný čin. Rovněž lze namítat i jiné nesprávné hmotně právní posouzení. Důvody dovolání jako specifického mimořádného opravného prostředku, který byl zaveden zákonem č. 265/2001 Sb., jsou koncipovány v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. tak, že v dovolání není možno namítat neúplnost dokazování, způsob hodnocení důkazů a nesprávnost skutkových zjištění. Nejvyšší soud totiž není další odvolací instancí a nemůže v tomto směru přezkoumávat zákonnost postupu soudů obou stupňů ve věci. V dovolacím řízení je naopak povinen vycházet z jejich konečného skutkového zjištění a teprve v návaznosti na to zvažovat právní posouzení skutku.
Tvrzení obviněné I. Z. v dovolání, že soud prvního stupně nesprávně hodnotil provedené důkazy, přičemž tyto vady odvolací soud nenapravil a nevyhověl jejímu návrhu na opakované provedení důkazu spočívající v přehrání videozáznamu z obchodního domu M., je v podstatě námitkou, jak byl zjištěn skutkový stav věci. Z těchto údajných nedostatků, až následně, obviněná dovozuje nesprávné právní posouzení předmětného skutku. Nejvyšší soud proto konstatuje, že v daném případě nebyl ve skutečnosti uplatněn dovolací důvod, který by se týkal nesprávného právního posouzení skutku, jímž byla obviněná uznána vinnou, nebo jiného nesprávného hmotně právního posouzení. V tomto směru dovolání napadenému usnesení nic nevytýká. Ze strany obviněné jde proto o námitky, které jdou mimo rámec zákonného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V této souvislosti nutno zdůraznit, že každý dovolatel nejen musí v souladu s ustanovením § 265f odst. 1 tr. ř. odkázat v dovolání na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. nebo § 265b odst. 2 tr. ř., o které se dovolání opírá, ale i obsah uplatněných konkrétních námitek musí korespondovat dovolacím důvodům předpokládaným v příslušném zákonném ustanovení.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§ 265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněné I. Z. podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle § 265i odst. 3 tr. ř. (přezkoumat napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející). Toto rozhodnutí Nejvyšší soud učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 13. listopadu 2002
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k