6 Tdo 830/2006
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31.
srpna 2006 o dovolání, které podal obviněný J. H., proti usnesení Krajského
soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 29. 3. 2006, sp. zn. 2 To 145/2006,
jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod
sp. zn. 3 T 15/2006, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání o d m í t á.
Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 13. 2. 2006, sp. zn. 3 T 15/2006,
byl obviněný J. H. uznán vinným trestným činem násilí proti skupině obyvatelů a
proti jednotlivci podle § 197a odst. 1 tr. zák., jehož se podle skutkových
zjištění jmenovaného soudu dopustil tím, že „dne 15. 9. 2005 kolem 16.30 hodin
v místě svého trvalého bydliště, a to v obývacím pokoji rodinného domu v D. n.
B. okres O., v podnapilém stavu a za přítomnosti svých rodičů J. a M. H.
nejprve slovně hrubě vulgárními výrazy urážel svoji sestru M. H., a poté se k
ní začal přibližovat s tím, že ji zláme všechny kosti v těle, i kdyby měl jít
do vězení, přičemž na ni napřáhl svou pravou ruku s otevřenou pěstí, přestože
tato držela na rukou svoji malou dceru N. H., kdy jeho dalším výpadům vůči
poškozené zabránil jeho přítomný otec, který jej od poškozené odtrhl, avšak i
tak obžalovaný u poškozené sestry vyvolal strach o její zdraví i zdraví její
dcery, a to i s přihlédnutím k tomu, že sestru již v minulosti fyzicky napadl“.
Za to byl odsouzen podle § 197a odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v
trvání dvanácti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr.
zák. zařazen do věznice s ostrahou.
O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný J. H., rozhodl ve druhém
stupni Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci usnesením ze dne 29. 3.
2006, sp. zn. 2 To 145/2006, jímž toto odvolání jako nedůvodné podle § 256 tr.
ř. zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 29. 3. 2006
(§ 139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.).
Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci podal
obviněný J. H. prostřednictvím svého obhájce dovolání, přičemž uplatnil
dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř.
V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatel namítl, že mu
byla nesprávným postupem Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci
znemožněna účast na veřejném zasedání konaném dne 29. 3. 2006, kde se
rozhodovalo o jeho odvolání. Téhož dne byl totiž zadržen Policií ČR v jiné
trestní věci (vedené u PČR-OŘ-SKPV Olomouc, ČTS: OROL-522/OK-508-2006) a neměl
tedy faktickou možnost se k uvedenému veřejnému zasedání dostavit. Tím, že
odvolací soud přesto veřejné zasedaní konal, byl zásadním způsobem porušen
jeden ze základních principů práva na obhajobu.
Z tohoto důvodů dovolatel navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí
Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 29. 3. 2006, sp. zn. 2 To
145/2006 zrušil a přikázal věc Krajskému soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci,
aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K tomuto dovolání se za podmínek § 265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil státní zástupce
Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Poté, co
stručně zmínil rozhodnutí soudu prvního i druhého stupně a zrekapituloval obsah
dovolání, konstatoval, že obviněný podal dovolání z důvodů uvedeném v
ustanovení § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. V návaznosti na to uvedl, že dovolání
svým obsahem směřuje k ustanovení § 263 odst. 4 tr. ř., ve kterém jsou
stanoveny okolnosti vylučující konání veřejného zasedání o odvolání v
nepřítomnosti obviněného bez jeho výslovného souhlasu, kterými jsou pouze vazba
a výkon trestu odnětí svobody, nikoli jiné formy omezení osobní svobody
obviněného. Situace, kdy v době konání veřejného zasedání byl obviněný v jiné
trestní věci podle ustanovení § 75 a násl. tr. ř. zadržen, není v ustanovení §
263 tr. ř. výslovně řešena. Podle státního zástupce však v uvedeném případě,
pokud byla v jiné trestní věci osobní svoboda obviněného omezena zadržením, na
které navíc bezprostředně navazovala vazba, do níž byla doba zadržení
započtena, byla z hlediska možnosti osobní účasti u veřejného zasedání situace
obviněného fakticky stejná, jako kdyby v době konání veřejného zasedání již
bylo rozhodnuto o vazbě. Zdůraznil tedy, že v uvedeném případě lze na takovou
situaci vztáhnout ustanovení § 263 odst. 4 tr. ř., které tak bylo porušeno.
V další části vyjádření státní zástupce nastolil otázku, zda byla v daném
případě materiálně zkrácena práva obviněného vyplývající z čl. 38 odst. 2
Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listiny“). K uvedenému rozvedl, že
těžiště uplatnění práv obviněného vyplývajících z čl. 38 odst. 2 Listiny se
nachází v hlavním líčení. To proběhlo v přítomnosti obviněného, který při něm
prezentoval svoji verzi skutkového děje a vyjádřil se i k provedeným důkazům.
Odvolání obviněného navíc směřovalo toliko proti výroku o trestu a nemohl se
tak již vyjadřovat ke skutkovým okolnostem týkajícím se viny. Z uvedeného
státní zástupce dovodil, že k reálnému zkrácení procesních práv obviněného
nedošlo, a na podporu svých tvrzení odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR
ze dne 11. 1. 2006, sp. zn. 6 Tdo 23/2006.
Dále vyjádřil přesvědčení, že je třeba vzít v potaz i chování obviněného, který
byl zadržen dne 29. 3. 2006 v 9.00 hod. ve Š., kdy veřejné zasedání se mělo
konat tentýž den u Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci v 10.45 hod.,
o čemž byl obviněný několik dní předem vyrozuměn. Poukázal také na skutečnost,
že z protokolu o zadržení ani z úředního záznamu o podaném vysvětlení
nevyplynulo, že by obviněný na konané veřejné zasedání upozornil a žádal tak o
umožnění účasti, popř. alespoň o to, aby odvolací soud byl o jeho zadržení
informován. Z těchto okolností dovodil, že obviněný neměl vážný zájem osobně se
veřejného zasedání účastnit, když předchozí den ve večerních hodinách byl navíc
dodán do Záchytné stanice ve Š. Podle státního zástupce tak porušení ust. § 263
odst. 4 tr. ř., které navíc nelze přičítat k tíži odvolacího soudu, má ryze
formální charakter, které nevedlo k materiálnímu zkrácení procesních práv
obviněného a nemohlo tak mít vliv na správnost rozhodnutí odvolacího
soudu.
Vzhledem ke shora uvedenému státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání
obviněného J. H. podle § 265i odst. 1 písm. f) tr. ř. odmítl a toto rozhodnutí
učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném
zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda je
dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny
obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání
napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom
dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání je z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.
přípustné, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné
rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, jímž byl
zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byl obviněný uznán
vinným a uložen mu trest.
Obviněný J. H. je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k
podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho
bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání
podle § 265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v
souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1
tr. ř. a na místě určeném tímtéž zákonným ustanovením.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř.,
bylo dále, jak již shora naznačeno, zapotřebí posoudit otázku, zda vznesené
konkrétní argumenty, o něž je dovolání opíráno, lze podřadit pod uplatněný
důvod dovolání uvedený v předmětném zákonném ustanovení.
Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je dán v případech, kdy v
rozporu se zákonem bylo konáno hlavní líčení nebo veřejné zasedání v
nepřítomnosti obviněného, ač měla být jeho přítomnost umožněna nebo zajištěna,
čímž došlo též k porušení čl. 38 odst. 2 Listiny, v němž je obsažen jeden z
ústavních principů, jimiž je garantováno právo na spravedlivý proces. Podle čl.
38 odst. 2 věty první Listiny má každý právo mimo jiné na to, aby jeho věc byla
projednána v jeho přítomnosti, což je nutno v daných souvislostech vykládat
tak, že každému, o jehož právech a povinnostech má být v soudním řízení
rozhodnuto, musí být poskytnuta možnost osobně se účastnit jednání, v němž se
rozhodne.
Obviněný namítl, že konáním odvolacího řízení (veřejného zasedání dne 29. 3.
2006) v jeho nepřítomnosti za jím popsané situace, byla porušena jeho procesní
práva. Takovou dovolací argumentaci je třeba považovat ve vztahu k dovolacímu
důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. za právně relevantní. Nejvyšší soud
však shledal, že jde o argumentaci zjevně neopodstatněnou.
Z veškerého spisového materiálu vyplývá, že obviněný byl o termínu konání
veřejného zasedání (stanoveném na den 29. 3. 2006 v 10.45 hod.) vyrozumíván
(soud tedy nepovažoval osobní účast obviněného za nezbytně nutnou), a to vzorem
č. 7a tr. ř. (vyrozumění o veřejném zasedání) podle Sdělení Ministerstva
spravedlnosti ze dne 1. 2. 2002, č. j. 514/2001-org., o vydání vzorů „tr. ř.,
o. s. ř., k. ř., d. ř., doporučených pro použití v trestním a v občanském
soudním řízení. Lhůta vyrozumění byla rovněž zachována a tudíž odvolacímu soudu
nic nebránilo provést veřejné zasedání, neboť v době jeho konání neměl žádnou
informaci o tom, že obviněný byl zadržen.
Brojí-li v podaném dovolání obviněný proti postupu odvolacího soudu s tím, že
mu tímto postupem byla znemožněna účast u veřejného zasedání a bylo tak
porušeno jeho právo na obhajobu, nemůže Nejvyšší soud s touto argumentací
souhlasit, a to z níže uvedených důvodů.
Předně bylo již výše uvedeno, že soud rozhodující o odvolání obviněného nebyl
vyrozuměn o jeho zadržení. V tomto směru je třeba uvést, že zadržení nelze
automaticky zaměňovat s vazbou či výkonem trestu. Přitom je nutné zdůraznit, že
v konkrétním případě obviněný, přestože byl zadržen, žádným způsobem orgán,
který jej zadržel, neinformoval o tom, že dne 29. 3. 2006 probíhá v jeho
trestní věci odvolací řízení před Krajským soudem v Ostravě - pobočkou v
Olomouci. Již sama tato skutečnost vzbuzuje pochybnosti o vážném úmyslu
obviněného osobně před odvolacím soudem hájit svá práva v souvislosti s podaným
odvoláním. Další okolností, která svědčí pro tento závěr, že obviněný ve
skutečnosti neměl zájem se uvedeného veřejného zasedání zúčastnit, je rovněž
to, že ani při výslechu dne 29. 3. 2006 v 9.20 hod. (stejně tak ani při
výslechu následujícího dne) neupozornil na konání veřejného zasedání o
odvolání, které podal. Že obviněný vypustil ze své mysli konání předmětného
veřejného zasedání vyplývá z protokolu o jeho výslechu ze dne 31. 3. 2006, do
kterého uvedl, že „dneska odpoledne“ (myšleno 31. 3. 2006) má proběhnout před
odvolacím soudem veřejné zasedání v jeho trestní věci.
Nejvyšší soud shora již uvedl, že mezi vazbu a výkon trestu na straně jedné a
zadržením na straně druhé nelze mechanicky klást rovnítko, které by těmto
institutům přikládalo shodnou aplikovatelnost § 263 odst. 4 tr. ř. Ve vazbě či
výkonu trestu se obviněný nachází na základě rozhodnutí soudu, zatímco v
případě zadržení v konkrétním případě bylo až dodatečně rozhodováno o tom, že
vazba se bude počítat do zadržení.
Za potřebné považuje Nejvyšší soud rovněž zmínit i to, že ani tehdy, sdělí-li
obviněný soudu, že se nemůže k veřejnému zasedání, o jehož termínu konání byl
pouze vyrozumíván, dostavit (např. pro nemoc) a nepožádá soud o odročení s tím,
že se chce veřejného zasedání osobně zúčastnit, nelze takovou omluvu akceptovat
jako důvod pro odročení veřejného zasedání a následnou argumentaci pro
dovolací řízení s odkazem na porušení nejen ustanovení trestního řádu, ale také
čl. 38 odst. 2 Listiny. V takových případech obviněný dostatečně nehájil a
neuplatňoval svá práva a proto v takových a obdobných případech není vyloučen
postup podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., tedy odmítnutí dovolání.
Závěrem je na místě uvést, že každou věc je třeba hodnotit podle konkrétních
okolností, jež ji charakterizují. Pokud obviněný příslušné orgány o konání
veřejného zasedání odvolacího soudu neinformoval a nepožádal o umožnění účasti
na tomto jednání, pak s ohledem na výše rozvedené skutečnosti je zřejmé, že
nemohlo dojít porušení procesních práv obviněného z hlediska materiálního, a to
ani ve vztahu k ustanovení čl. 38 odst. 2 Listiny.
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o
dovolání zjevně neopodstatněné. S ohledem na shora uvedené důvody Nejvyšší soud
v souladu s citovaným ustanovením zákona dovolání obviněného J. H. odmítl. Za
podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy
řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 31. srpna 2006
Předseda senátu :
JUDr. Vladimír Veselý