6 Tdo 838/2025-150
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 8. 10. 2025 o dovolání, které podal obviněný J. S. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 27. 5. 2025, sp. zn. 55 To 144/2025, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 5 T 5/2025,
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 20. 3. 2025, č. j. 5 T 5/2025-88 (dále také jen „rozsudek soudu prvního stupně“), byl obviněný J. S. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, jehož se podle jeho skutkových zjištění dopustil tím, že
dne 19. 12. 2024 kolem 10:20 hodin nedaleko domu č. XY v obci XY-ČXY, po předchozím požití alkoholických nápojů řídil osobní motorové vozidlo tovární značky Škoda Octavia Combi, registrační značky XY, přičemž dechovou zkouškou provedenou policejní hlídkou přístrojem Dräger bylo v jeho dechu v 10:21:53 hodin naměřeno 2,02 ‰ alkoholu v dechu a při druhém měření v 10:27:02 hodin naměřeno 1,87 ‰ alkoholu v dechu, přičemž s naměřenými hodnotami nesouhlasil, a následným toxikologickým vyšetřením krve odebrané mu dne 19. 12. 2024 v 11:42 hodin u něj byla zjištěna přítomnost 1,93 g/kg ethanolu v krvi, kdy jeho podnapilost byla zjevná ze zarudlých očí a zápachu po alkoholu,
přestože byl trestním příkazem Okresního soudu v Olomouci ze dne 12. 4. 2023, č. j. 5 T 60/2023-28, který nabyl právní moci dne 11. 5. 2023, odsouzen pro přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odstavec 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, jednak k peněžitému trestu ve výši 28 000 Kč a jednak k zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání 22 měsíců, od jehož výkonu bylo dne 28. 2. 2024 podmíněně upuštěno se stanovením zkušební doby v délce 14 měsíců.
2. Za tento přečin byl odsouzen podle § 274 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen a podle § 82 odst. 1 tr. zákoníku byla stanovena zkušební doba v trvání 18 měsíců. Podle § 73 odst. 1, 4 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání 20 měsíců. Podle § 67 odst. 2 písm. a), § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku mu byl dále uložen peněžitý trest v počtu 80 denních sazeb v částce 200 Kč, tedy celkem 16 000 Kč.
3. Proti výroku o trestu zákazu činnosti z rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci usnesením ze dne 27. 5. 2025, sp. zn. 55 To 144/2025 (dále jen „napadené usnesení“), zamítl.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti napadenému usnesení podal obviněný J. S. prostřednictvím zvoleného obhájce Mgr. Zdeňka Burdy dovolání. Z jeho odůvodnění lze dovodit, že podává dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., avšak také z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Obviněný jako zásadní argument uvedl, že považuje uložený trest zákazu činnosti za nepřiměřeně vysoký. Poukázal na to, že během hlavního líčení prohlásil svou vinu, krátce po spáchání skutku se nechal dobrovolně hospitalizovat k detoxifikačnímu pobytu ve Vojenské nemocnici Olomouc k léčbě závislosti na alkoholu, navázal dobrovolnou spolupráci se spolkem GX Security, jehož účelem je mimo jiné pomoc pachatelům trestné činnosti. Je si vědom toho, že má problém s alkoholem a snaží se jej řešit. Vzhledem k nutnosti potřeby řidičského oprávnění považuje uložený trest zákazu činnosti za nepřiměřeně přísný a dlouhý. Závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení i rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil zpět k rozhodnutí soudu prvního stupně.
5. K podanému dovolání se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství tak, že obviněný výslovně uplatnil pouze dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. Přes takto jednoznačně označený dovolací důvod v bodě IV. dovolání přednesl nelogicky a způsobem poněkud matoucím obecnou argumentaci věnovanou výroku o vině. Následnou pasáž dovolání pak již věnoval opět výroku o trestu. Obviněný zjevně přehlíží, že s ohledem na jeho prohlášení viny spáchaným skutkem, které soud přijal, jsou veškeré dovolací námitky, jež by případně směřovaly proti výroku o vině, nepřípustné. Meritum dovolání pak tvoří výhrady obviněného proti trestu zákazu činnosti, který označuje za příliš přísný. V této části je sice dovolání přípustné, nicméně takovou dovolatelovu námitku pod jím označený ani žádný jiný dovolací důvod podřadit nelze. V rámci žádného ze zákonem taxativně vymezených dovolacích důvodů nemůže být až na zcela výjimečné případy relevantně uplatněna námitka založená na údajné nepřiměřenosti uloženého trestu. Oněmi zcela výjimečnými případy by byly toliko situace trestů extrémně přísných a zjevně nespravedlivých zasahujících ve svém důsledku do základních práv a svobod obviněného. To však tresty uložené dovolateli, a to ani jím rozporovaný trest zákazu činnosti, rozhodně nejsou. Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
III. Přípustnost dovolání a obecná východiska rozhodování
6. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí nebo zda tu nejsou důvody pro jeho odmítnutí.
7. Dospěl přitom k závěru, že dovolání podané proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 27. 5. 2025, sp. zn. 55 To 144/2025, je přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., ovšem jen v tom rozsahu, v jakém bylo rozhodnuto o podaném odvolání obviněného, které směřovalo výslovně pouze do výroku o trestu zákazu činnosti. Obviněný je osobou oprávněnou k podání dovolání podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. Předložené dovolání splňuje náležitosti jeho obsahu stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř. a bylo podáno prostřednictvím obhájce, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě a na místě uvedeném v § 265e odst. 1 tr. ř.
8. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován, ale je třeba, aby námitky dovolatele takovému důvodu také svým obsahem odpovídaly. Nejvyšší soud proto nejprve hodnotil, zda obviněným vznesené námitky svým obsahem vyhovují jím uplatněným důvodům dovolání, nebo zda tu nejsou důvody pro jeho odmítnutí.
IV. Důvodnost dovolání
K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
9. Tento dovolací důvod je dán, pokud napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů.
10. Obviněný v hlavním líčení konaném dne 20. 3. 2025 učinil prohlášení viny ve smyslu § 206c odst. 1 tr. ř. a souhlasil s právní kvalifikací stíhaného skutku uvedenou v obžalobě. Usnesením podle § 206c odst. 4, 6 tr. ř. soud prohlášení viny obviněného přijal. Podle § 206c odst. 7 tr. ř. skutečnosti uvedené v prohlášení viny nelze napadat opravným prostředkem, čehož si byl obviněný vědom, což v hlavním líčení vyjádřil slovy, že se vzdává práva odvolání proti výroku o vině. Prohlášení viny učiněné obviněným podle § 206c odst. 1 tr. ř. a následně přijaté soudem prvního stupně má za následek mimo jiné omezení odvolacích práv obviněného, který ve smyslu § 246 odst. 1 písm. b) tr. ř. nemůže rozsudek soudu prvního stupně napadat ve výroku o vině. Proto není možné v dovolacím řízení přezkoumávat údajnou nesprávnost právní kvalifikace skutku ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku, jak je toto navrhováno v podaném dovolání, když pouze na okraj třeba uvést, že obviněný byl uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku.
K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř.
11. Uvedený dovolací důvod spočívá v tom, že obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným.
12. Námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze za účinné právní úpravy v dovolání úspěšně uplatnit v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. [v období do 31. 12. 2021 v ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.], tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 10. 2018, sp. zn. 6 Tdo 1211/2018).
13. Obviněnému byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání 20 měsíců. Trest zákazu činnosti může být podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku uložen ve výměře od 1 roku až do 10 let, dopustil-li se pachatel trestného činu v souvislosti s touto činností. Není pochyb o tom, že obviněnému byl trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel uložen za skutek, při kterém řídil osobní motorové vozidlo pod vlivem alkoholu, kdy u něj byla jak dechovou zkouškou, tak i vyšetřením krve zjištěna hladina alkoholu v krvi okolo 2 ‰, což se již obecně považuje za těžký stupeň opilosti, při kterém je výrazně snížena schopnost řidiče ovládat motorové vozidlo. Nelze tedy hovořit o tom, že by byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští. Rovněž tak nelze hovořit o tom, že by mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně. Ostatně samo dovolání považuje uložený trest zákazu činnosti za nepřiměřeně dlouhý, jinými slovy namítá jeho nepřiměřenost spočívající v přílišné přísnosti, což by však mohlo být důvodem pro zrušení tohoto výroku v rámci odvolacího řízení ve smyslu § 258 odst. 1 písm. e) tr. ř. V dovolacím řízení však nelze napadat nepřiměřenou přísnost uloženého trestu, případně chybný postup při stanovení druhu trestu a jeho výměry.
V. Závěrečné shrnutí a způsob rozhodnutí
14. Obviněný J. S. své dovolání zdůvodnil výhradami, které vůbec nebyly podřaditelné pod uplatněné dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. i), případně h) tr. ř. Nejvyšší soud proto jeho dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiných důvodů než specifikovaných v § 265b tř. ř. Za splnění podmínky uvedené v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. své rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož v odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 8. 10. 2025
JUDr. Ivo Kouřil předseda senátu
Vypracoval: Mgr. Daniel Plšek