6 Tdo 862/2025-443
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. 1. 2026 o dovolání,
které podal obviněný J. M., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici
Rapotice, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 5. 2025, sp. zn. 6
To 87/2025, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v
Bruntále pod sp. zn. 4 T 131/2024, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. M. odmítá.
1. Okresní soud v Bruntále rozsudkem ze dne 12. 2. 2025, č. j. 4 T
131/2024-378, uznal obviněného J. M. vinným v bodě 1. přečinem maření výkonu
úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a
přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1, odst. 2 písm.
a) tr. zákoníku a v bodě 2. přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a
vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a přečinem ohrožení pod
vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku a uložil mu úhrnný trest
odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců se zařazením do věznice s
ostrahou a trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových
vozidel na dobu tří roků. Současně mu uložil povinnost k náhradě majetkové
škody Zdravotní pojišťovně ministerstva vnitra ČR ve výši 1 459 Kč a Obci XY ve
výši 32 000 Kč.
2. Této trestné činnosti se dopustil v podstatě tím, že
1) dne 23. 7. 2024 kolem 23:15 hodin v XY, okres XY, u domu č. XY, usedl
na místo řidiče do osobního automobilu značky Škoda Octavia z majetku M. Ch.,
které bylo neuzamčené odstaveno a klíče od vozidla byly zasunuty do zapalování,
s vozidlem odjel po pozemní komunikaci z XY směrem na XY, dále směrem k obci XY
a v obci XY po přejetí mostu najel do protisměru, narazil do sloupu veřejného
osvětlení, který poškodil, a obci XY způsobil škodu ve výši nejméně 32 000 Kč,
po převrácení automobilu na střechu z něj vystoupil i se spolujezdkyní, vozidlo
řídil poté, co požil nejméně osm odlivek destilátu a nezjištěné množství piva.
V jeho krvi bylo podle závěrů znaleckého posudku v době jízdy nejméně 1,62 až
2,47 g/kg alkoholu.
2) dne 25. 9. 2024 kolem 21:00 hodin v XY, na ulici XY č. XY, při
návštěvě nevlastního otce P. D. odcizil z předsíně klíče od osobního automobilu
značky VW POLO a řídil vozidlo přes XY, XY, XY až do XY i přesto, že před
jízdou požil nezjištěné množství alkoholu a v jeho dechu bylo ve 23:12 hodin
zjištěno 1,59 ‰ alkoholu a ve 23:18 hodin ještě 1,51 ‰ alkoholu.
3. Odvolání obviněného Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 5. 5.
2025, sp. zn. 6 To 87/2025 (dále také jen „napadené usnesení“), podle § 256 tr.
ř. zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Usnesení odvolacího soudu napadl obviněný prostřednictvím
ustanoveného obhájce Mgr. Martina Bugaje dovoláním, v němž odkázal na důvody
uvedené v § 265b odst. 1 písm. h) a m) tr. ř. Namítl, že rozhodnutí soudů
spočívají na nesprávném hmotněprávním posouzení, neboť nebyla respektována
povinnost podle § 116 tr. ř. zjistit jeho duševní stav prostřednictvím
znaleckého posudku z oboru psychiatrie. Podle obviněného skutkový stav
vyvolával objektivní pochybnosti o příčetnosti, které měly být odstraněny
odborným zkoumáním. Obviněný opakovaně upozorňoval na své problémy s alkoholem
a psychické potíže, které mají původ v dětství. Alkohol začal užívat jako
prostředek k potlačení psychických obtíží, což vedlo k závislosti. V dovolání
poukazuje na své výpovědi, podle nichž se po požití alkoholu dostával do stavu,
kdy nebyl schopen ovládat své jednání. Soudy ignorovaly i další signály,
například jeho sledování psychiatrem v dětství či výpověď poškozené o jeho
abnormálním chování a ztrátách vědomí. Namítá, že odvolací soud se spokojil s
konstatováním, že „o závislosti na alkoholu hovoří pouze obžalovaný“, aniž by
prověřil, zda nešlo o patologickou opilost. Podle obviněného nelze závěr o
příčetnosti dovozovat laickou úvahou, ale jen na základě znaleckého posudku,
který v řízení chybí.
5. Další námitka směřuje k výroku o trestu. Obviněný uvádí, že
odůvodnění rozsudku nesplňuje požadavky § 125 odst. 1 tr. ř., neboť je stručné
a obtížně přezkoumatelné. Soud prvního stupně pouze obecně konstatoval
přitěžující okolnosti, aniž by se zabýval tím, „které lze hodnotit podle § 42
tr. zákoníku“. Podle obviněného je neurčitě a nepřiměřeně odůvodněn i trest
zákazu činnosti, který má spolu s dřívějšími nevykonanými tresty stejného
charakteru trvat déle než deset let. Obviněný má za to, že uvedené vady
porušují čl. 36 odst. 1 a čl. 39 Listiny základních práv a svobod.
6. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud zrušil napadená rozhodnutí soudu
prvního i druhého stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání
a rozhodnutí.
7. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství k tomuto dovolání
uvedl, že dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. odpovídá
námitka týkající se zpochybnění příčetnosti, byť nelze přehlédnout, že
dovolatel prosazuje vlastní skutková zjištění. Státní zástupce poukázal na §
105 odst. 1 a § 116 tr. ř. a uvedl, že příčetnost se presumuje a znalecký
posudek je nutný jen tehdy, pokud skutkový podklad odůvodňuje potřebu odborných
závěrů. Subjektivní pocit obviněného nestačí, musí existovat objektivní
pochybnosti vyplývající z dokazování.
8. Soudy obou stupňů podle státního zástupce správně vyhodnotily
okolnosti případu, zejména povahu jednání, míru ovlivnění alkoholem a chování
obviněného, a dospěly k závěru, že jeho ovládací a rozpoznávací schopnosti byly
zachovány ve smyslu § 26 tr. zákoníku. Státní zástupce má za to, že samotné
řízení motorového vozidla není natolik složité, aby míra ovlivnění alkoholem
vylučovala příčetnost. Z chování obviněného po činu vyplývá, že si byl vědom
protiprávnosti svého jednání. Navíc měl zkušenosti s konzumací alkoholu, takže
nelze uvažovat o nezaviněné nepříčetnosti. I kdyby byla hypoteticky
nepříčetnost zjištěna, obviněný by byl odpovědný za přečin opilství podle § 360
tr. zákoníku. Námitka týkající se nezjišťování podmínek pro uložení ochranného
léčení pak podle státního zástupce neodpovídá žádnému dovolacímu důvodu a je
navíc v neprospěch obviněného.
9. Státní zástupce dále s poukazem na § 265a odst. 4 tr. ř. uvedl, že
dovolání proti důvodům rozhodnutí není přípustné. Odůvodnění výroku o trestu je
přiměřené a odpovídá § 125 odst. 1 tr. ř. Obviněnému byly uloženy přípustné
druhy trestů v zákonných sazbách. Ani délka trestu zákazu činnosti není vadná,
protože současný trestní zákoník takovou kumulaci nezakazuje.
10. Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud v neveřejném
zasedání podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. dovolání odmítl podle § 265i
odst. 1 písm. e) tr. ř.
III.
Formální podmínky věcného projednání dovolání
11. Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. osobou oprávněnou k
podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho
bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno prostřednictvím obhájce (§ 265d
odst. 2 věta první tr. ř.), v zákonné lhůtě (§ 265e odst. 1 tr. ř.) a splňuje
12. Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř.,
bylo zapotřebí posoudit, zda konkrétní dovolací argumentace skutečně odpovídá
obsahovému vymezení uplatněných dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm.
h), m) tr. ř. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro
přezkum napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. § 265i odst. 1, 3 tr. ř.).
13. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán v
případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo
jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
14. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. předpokládá, že
bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti
rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž
byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo
přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b
odst. 1 písm. a) až l) tr. ř.
IV.
Důvodnost dovolání
15. Formulací § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. zákon vyjadřuje, že
dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto
vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem
hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s
poukazem na uvedený dovolací důvod není možné domáhat se přezkoumání skutkových
zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový
stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání
hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy
byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s
příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu
proto nelze hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst.
5, 6 tr. ř. Východiskem pro posuzování, zda je tento dovolací důvod naplněn,
jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená
především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i
další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného
práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
16. Z uvedeného výkladu je patrné, že obviněným uplatněná argumentace
tomuto dovolacímu důvodu neodpovídá, neboť se jejím prostřednictvím domáhá
provedení znaleckého zkoumání z oboru psychiatrie, což se týká objasnění
skutkového stavu, a současně vytýká porušení § 116 tr. ř., tedy procesního,
nikoli hmotněprávního předpisu. I přes nesprávné formální označení uplatněného
dovolacího důvodu však dovolací argumentace s ohledem na svůj obsah odpovídá
jednomu ze zákonem přípustných dovolacích důvodů taxativně vymezených v § 265b
odst. 1 tr. ř., konkrétně dovolacímu důvodu uvedenému v § 265b odst. 1 písm. g)
tr. ř. v jeho třetí alternativě, který spočívá v tom, že ve vztahu k rozhodným
skutkovým zjištěním, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu,
nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Ve věci tak nejsou dány
podmínky pro odmítnutí dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
17. Ve vztahu k uplatněné dovolací argumentaci, sice formálně nesprávně
označené, ale podřaditelné pod dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g)
tr. ř. v jeho třetí alternativě, dovolací soud shledal, že se k těmto námitkám
vyjádřil již soud prvního stupně v bodě 18. odůvodnění svého rozhodnutí a
odvolací soud v bodě 4. odůvodnění napadeného usnesení. Zejména soud prvního
stupně se zaměřil na hodnocení otázky závislosti obviněného na alkoholu.
Poukázal např. na to, že obviněný byl ve výkonu trestu po dobu tří a půl roku
bez jakýchkoli psychických potíží, abstinenčních příznaků či návštěv
psychiatra. Po určitou dobu chodil do zaměstnání, kde také žádné problémy s
alkoholem neměl. Situace, že by se obviněný z důvodu alkoholové závislosti
nezaviněně přivedl do stavu nepříčetnosti, je tak vyloučena, a to i za
hypotetické situace, kdy by u něj o stav nepříčetnosti skutečně šlo. Pakliže je
ale obviněný zkušeným konzumentem alkoholu, může to spíše značit, že má
vybudovanou vyšší toleranci na alkohol a rozpoznávací a ovládací schopnosti u
něj budou zachovalé i při vyšších koncentracích alkoholu v krvi, než je tomu u
osob nezvyklých konzumaci alkoholu.
18. Odvolací soud správně konstatoval, že sledování obviněného
psychiatrem v dětství pro poruchy chování rovněž není důvodem pochybností
ohledně zachování rozpoznávacích a ovládacích schopností v době spáchání
skutku. Poruchy chování v dětství nelze bez dalšího považovat za indicii, že by
daná osoba mohla trpět duševní poruchou. Proč obviněný alkohol začal užívat, by
pak nebylo podstatné ani za situace, kdy by na něm skutečně byl závislý. Na
zachování rozpoznávacích a ovládacích schopností v době spáchání skutku nemá
vliv ani skutečnost, že měl obviněný po činu na daný časový úsek údajný výpadek
paměti. To se ostatně týká jen skutku uvedeného pod bodem 1. výroku rozsudku
soudu prvního stupně, přičemž i zde obviněný přiznal, že do vozidla usedl,
nastartoval je a chtěl projet obcí XY. Ani to tedy nebyl důvod, který by měl
vést soudy ke zkoumání jeho duševního stavu. Pokud pak jde o naměřené hodnoty
alkoholu v krvi, resp. v dechu obviněného, ty značily střední opilost, tedy ani
zde nevyvstaly pochybnosti týkající se jeho příčetnosti. Konečně je možné
poukázat na chování obviněného po činu, tedy že v případě prvního skutku
komunikoval se svědkyní Z., kterou žádal, aby nikde neříkala jeho jméno, načež
utekl, a v případě druhého skutku údajně na pokyn spolujezdce, který utekl,
přesedl na jeho místo a policii tvrdil, že utekl řidič. Ani toto nesvědčí o
jakémkoli snížení rozpoznávacích a ovládacích schopností.
19. Otázka příčetnosti pachatele se vždy posuzuje ve vztahu ke
konkrétnímu spáchanému skutku. Jak dříve rozhodující soudy vysvětlily, v
případě obou skutků spáchaných obviněným, s ohledem na charakter trestné
činnosti spočívající v řízení motorových vozidel po požití většího množství
alkoholu, ve stavu, který vylučoval bezpečné ovládání motorového vozidla, navíc
v době, kdy měl uložen zákaz řízení motorových vozidel, není žádný konkrétní
důvod zpochybňovat otázku příčetnosti obviněného. Opět je třeba zdůraznit, že
podstata jeho trestného jednání v prvním případě spočívala v tom, že 23. 7.
2024 v nočních hodinách řídil vozidlo ve stavu středního stupně opilosti, po
ujetí několika set metrů nezvládl průjezd zatáčkou a s vozidlem havaroval. Ve
druhém případě 25. 9. 2024 ve večerních hodinách opětovně řídil vozidlo ve
stavu středního stupně opilosti, jel z XY přes XY, XY, XY, XY a zadržen byl v
obci XY. Při cestě vyzvedával v XY svědkyni a následně v XY na čerpací stanici
kupoval alkohol.
20. Nepřípadný je i poukaz na možnost vzniku patologické opilosti.
Patologická opilost, někdy označovaná jako patická opilost, je vzácný stav,
který může nastat i po požití malého množství alkoholu a vyznačuje se
abnormální reakcí na požité množství alkoholu. Bývá spojena s kvalitativní
poruchou vědomí, často s dezorientací a narušeným vnímáním reality. Nic
takového v projednávaném případě u obviněného zjištěno nebylo. Správně proto
dříve rozhodující soudy uvedly, že k aplikaci § 116 tr. ř. neměly důvod.
Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. proto nebyl naplněn.
21. Uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
neodpovídá ani námitka týkající se výroku o trestu. Obecně platí, že námitky
vůči druhu a výměře uloženého trestu (s výjimkou trestu odnětí svobody na
doživotí) lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu
uvedeného v § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., který je v soustavě dovolacích
důvodů § 265b odst. 1 tr. ř. dovolacím důvodem speciálním vůči důvodu uvedenému
v § 265b odst. 1 písm. h) tr? ř.
22. Podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže
obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl
uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na
trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v
nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení
kritérií uvedených v § 38 až § 42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení
nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat
prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 tr. ř.
(viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002,
uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Za jiné nesprávné hmotněprávní
posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v
ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., je možno, pokud jde o výrok o
trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného
práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v
právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný
trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu. Takové pochybení
však obviněný nevytýkal.
23. Konkrétní argumentace obviněného směřuje v této části proti
odůvodnění výroku o trestu a proti trestu zákazu činnosti. Je tedy třeba
připomenout ustanovení § 265a odst. 4 tr. ř., podle kterého dovolání jen proti
důvodům rozhodnutí není přípustné. Mimo toho jsou oba obviněnému uložené tresty
přípustné co do druhu a jejich výměra odpovídá zákonným trestním sazbám. Při
ukládání trestu zákazu činnosti soud prvního stupně přihlédl i k dřívějším
nevykonaným trestům stejného druhu (bod 33. odůvodnění rozsudku soudu prvního
stupně) a uložil jej pouze v dolní třetině zákonné sazby. Současný trestní
zákoník přitom neobsahuje obdobu ustanovení § 36 zákona č. 140/1961 Sb.,
trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, které by omezovalo maximální
možnou délku ukládaného trestu v souvislosti s nevykonaným zbytkem dřívějšího
trestu stejného druhu. Lze ještě dodat, že obviněný nikdy neměl řidičské
oprávnění (bod 19. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně), tedy u něj nejsou
přítomny ani žádné zvláštní okolnosti (např. že by byl na řízení vozidla
závislý při výkonu své profese apod.), a předchozí tresty zákazu řízení
motorových vozidel nestihl vykonat, neboť byl ve výkonu trestu odnětí svobody.
Uložený trest zákazu činnosti tak zjevně nemůže být v rozporu se zásadou
proporcionality trestních sankcí.
24. Námitka porušení čl. 36 odst. 1 a čl. 39 Listiny základních práv a
svobod je poněkud povšechně přiřazena celému obsahu dovolání, nicméně s ohledem
na to, co bylo řečeno výše, k porušení těchto ustanovení namítanými pochybeními
zjevně nemohlo dojít.
25. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. se ve své první
alternativě vztahuje k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku
podaného proti jednomu z taxativně vyjmenovaných rozhodnutí uvedených v § 265a
odst. 2 tr. ř. z formálních důvodů uvedených v § 253 tr. ř. bez věcného
přezkoumání podle § 254 tr. ř., aniž by byly současně splněny procesní podmínky
stanovené trestním řádem pro takové rozhodnutí. Druhá alternativa citovaného
dovolacího důvodu je pak naplněna za situace, kdy je současně naplněn některý z
dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř.
26. Obviněný neuvedl, kterou jeho alternativu uplatňuje. První z nich
nepřichází v úvahu již proto, že v projednávané věci došlo k věcnému
přezkoumání odvolání podle § 254 tr. ř. a toto bylo zamítnuto podle § 256 tr.
ř. Druhá alternativa tohoto dovolacího důvodu pak nemůže být naplněna za
situace, kdy obviněný svými námitkami obsahově nenaplnil namítaný dovolací
důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., ani dovolací důvod uvedený v § 265b
odst. 1 písm. g) tr. ř., jemuž podle svého obsahového vymezení odpovídá.
V.
Způsob rozhodnutí
27. Obviněný své dovolání zdůvodnil výhradami spočívajícími v
nevypracování znaleckého posudku z oboru psychiatrie k posouzení jeho duševního
stavu. Tyto sice nesprávně podřadil pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1
písm. h) tr. ř., ovšem námitky formálně odpovídají dovolacímu důvodu uvedenému
v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho třetí alternativě. Nejvyšší soud však
shledal, že vznesené námitky obviněného tento dovolací důvod materiálně
nenaplnily, což je činí neopodstatněnými. Vzhledem k tomu nemohl být naplněn
ani dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. Dovolací námitky
týkající se výroku o uloženém trestu podřazené pod důvod dovolání podle § 265b
odst. 1 písm. h) tr. ř. se s jeho obsahovým vymezením rozešly, což platí i ve
spojení s důvodem dovolání uvedeným v § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho
druhé alternativě.
28. Nejvyšší soud proto jeho dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm.
e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr.
ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto
postupu zákon vyžadoval souhlasu stran [srov. § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 13. 1. 2026
JUDr. Vladimír Veselý
předseda senátu
Vypracoval:
Mgr. Daniel Plšek