41. Dovolatel J. V. vznesl rovněž námitky stran přetržení příčinné souvislosti jednáním jiného a neaplikace zásady subsidiarity trestní represe ve smyslu § 12 odst. 2 tr. zákoníku. Takto formulované námitky směřují proti právnímu posouzení skutku, vychází ze skutkového zjištění vyjádřeného v napadených rozhodnutích, a odpovídají tak z formálního hlediska deklarovanému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Z hlediska věcného jim však Nejvyšší soud nemohl přiznat žádné opodstatnění, a to z níže uvedených důvodů.
42. Co se týče nesprávného posouzení příčinné souvislosti, resp. jejího přetržení na základě jednání svědka Z. Z., případně střelce z řad diváků spočívajícího v tom, že svědek Z. domněle neprovedl řádně instruktáž, resp. střelec nemířil nad poškozeného, lze uvést, že příčinná souvislost se obecně nepřerušuje, jestliže k jednání pachatele přistupuje další skutečnost, která spolupůsobí při vzniku následku. Taková přistoupivší okolnost může mít význam v případě, kdy by byla výlučnou nebo tak významnou, že by podstatně převýšila míru povinné opatrnosti pachatele, tj. pokud by jednání pachatele nezůstalo skutečností, bez níž by k následku nedošlo. V daném případě však k takové situaci nedošlo, soudy nižších stupňů totiž nezjistily takto významný podíl uvedených osob na následku. K tomu lze poznamenat, že i přestože došlo ke zranění poškozeného v důsledku výstřelu, ať na základě špatné instruktáže nebo míření, byli to obvinění, kdo nabili předmětnou hákovnici takovým způsobem, že použitá střela měla tak ranivé účinky, že vedla k následku na zdraví, resp. ohrožení života. Pokud by si obvinění počínali potřebným způsobem (nabili hákovnici toaletním papírem seskládaným z tří až čtyř dílků, přičemž tento nijak nenamáčeli, ať před nabitím, nebo následně zakápnutím a nezhutnili jej opakovanými ránami nabijáku), ke zranění by nedošlo, neboť by střela neměla dostatečnou energii ke způsobení zmíněných účinků, jelikož by se rozprášila těsně za hlavní. Jednání svědka Z. Z., potažmo střelce tak nemohlo mít vliv na posuzování viny obviněných.
43. Pokud obviněný J. V. ve vztahu k uvedenému přečinu namítá neaplikaci zásady subsidiarity trestní represe ve smyslu § 12 odst. 2 tr. zákoníku, je třeba uvést, že společenská škodlivost není zákonným znakem trestného činu, má význam jen jako jedno z hledisek pro uplatňování zásady subsidiarity trestní represe. Úvaha o tom, zda jde o čin, který s ohledem na tuto zásadu není trestným činem z důvodu nedostatečné společenské škodlivosti případu, se uplatní za předpokladu, že posuzovaný skutek z hlediska spodní hranice trestnosti neodpovídá běžně se vyskytujícím trestným činům dané skutkové podstaty (srov. stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. Tpjn 301/2012, publikované pod 26/2013 Sb. rozh. tr.). Obviněný však ve svém dovolání k výše zmíněnému neuvádí žádné bližší relevantní skutečnosti, na jejichž základě by bylo možno usuzovat o okolnostech, o nichž hovoří stanovisko trestního kolegia shora. Uvádí pouze, že se nalézací soud subsidiaritou vůbec nezabýval a odvolací soud konstatoval, že pro zmíněný postup neshledal zákonné podmínky.
44. K projednávanému případu pak lze konstatovat, že nebyly zjištěny takové okolnosti, jež by vylučovaly užití trestní represe vůči obviněnému J. V. (potažmo obviněnému J. Z.). Obvinění závažným způsobem porušili své povinnosti při nabíjení hákovnice, když ji v rozporu se školeními nabili větším počtem útržků namočeného toaletního papíru, který opakovanými údery nabijákem upěchovali, v důsledku čehož došlo k vážnému následku – těžké poruše na zdraví poškozeného s trvalými následky a dopadem na celou jeho rodinu. Je proto možno dovodit, že nejde o případ, kdy by posuzovaný skutek z hlediska spodní hranice trestnosti neodpovídal běžně se vyskytujícím trestným činům dané skutkové podstaty.
V.
45. Nejvyšší soud tedy shrnuje, že námitky obviněného J. Z. a podstatnou část námitek obviněného J. V. nelze podřadit pod žádný ze zákonných důvodů dovolání a ve zbývající části argumentace dovolání J. V. (formálně právně relevantní) jde o námitky zjevně neopodstatněné.
46. Z výše ve stručnosti uvedených důvodů (§ 265i odst. 2 tr. ř.) tedy odmítl dovolání obviněného J. Z. podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a dovolání obviněného J. V. podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení:Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 4. 12. 2019 JUDr. Vladimír Veselý předseda senátu