6 Tdo 879/2024-674
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. 10. 2024 o dovolání, které podala obviněná L. U. proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. 2. 2024, č. j. 6 To 26/2024-626, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 5 T 101/2022,
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné odmítá.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Chomutově (dále též „soud prvního stupně“ nebo jen „okresní soud“) ze dne 2. 11. 2023, č. j. 5 T 101/2022-600, byla obviněná L. U. (dále jen „obviněná“) uznána vinnou přečinem těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1, 2 tr. zákoníku, jehož se podle jeho skutkových zjištění dopustila tím, že
dne 9. 1. 2020 kolem 07.40 hod. v okrese XY, kdy na dálnici D7 řídila ve směru od XY k hraničnímu přechodu XY osobní vozidlo zn. Škoda Fabia, RZ XY, porušila ust. § 18 odst. 2 písm. a) a § 27 odst. 1 písm. s) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (nyní zákona o silničním provozu), neboť poté, co minula sjezd z dálnice na obec XY, kterým chtěla dálnici opustit, náhle snížila rychlost jízdy a bezdůvodně zastavila v pravém jízdním pruhu dálnice, a v důsledku toho za ní jedoucí nákladní vozidlo zn. DAF, RZ XY, MPZ „XY“ s návěsem zn. Schmitz, RZ XY, MPZ „XY“, které řídil F. K., nar. XY, narazilo přední částí do zadní části jejího vozidla, které bylo tímto nárazem odraženo vpravo mimo vozovku, a při tomto střetu došlo ke zranění její spolujezdkyně A. F., nar. XY, která utrpěla oboustranné zhmoždění hrudníku a plic, zhmoždění sleziny, nestabilní zlomeninu těla 5. a 6. krčního obratle, zlomeninu 6. a 7. hrudního obratle, sériovou zlomeninu 3. – 12. žebra vpravo a 3. – 11. žebra vlevo, zlomeniny příčných výběžků 1. bederního obratle vlevo a 2. – 3. bederního obratle vpravo, zlomeninu levé lýtkové kosti a dvojitou zlomeninu levé holenní kosti, kdy si tato zranění vyžádala speciální operační léčbu s nutnou následnou hospitalizací poškozené, při které jí musela být zavedena i plicní ventilace, přičemž hospitalizace poškozené, ve které byla do konce února 2020 upoutána na lůžko a poté se mohla pohybovat nejprve pouze v ortézách a ve vysokém chodítku a následně o francouzských holích, trvala do 22. 4. 2020, kdy byla poškozená propuštěna do domácího léčení.
2. Obviněná byla za tento přečin odsouzena podle § 147 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon jí byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku jí byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu osmnácti měsíců. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla zavázána zaplatit poškozené A. F. na náhradě nemajetkové újmy částku 4 162,28 Kč a na náhradě majetkové škody částku 16 450 Kč. Tuto poškozenou soud se zbytkem nároku na náhradu škody odkázal podle § 229 odst. 2 tr. ř. na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. odkázal soud na řízení ve věcech občanskoprávních s nárokem na náhradu škody Všeobecnou zdravotní pojišťovnu.
3. O odvolání obviněné proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem (dále „odvolací soud“) usnesením ze dne 28. 2. 2024, č. j. 6 To 26/2024-626, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek částečně zrušil ve výrocích o náhradě majetkové škody a nemajetkové újmy týkajících se poškozené A. F. a podle § 265 tr. ř. tuto poškozenou odkázal s jejími nároky na řízení ve věcech občanskoprávních.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému usnesení krajského soudu podala obviněná prostřednictvím svého obhájce Mgr. Patrika Bauera dovolání, jež opřela o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. [byť nesprávně uvedla písm. g)], neboť namítla, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Podle obviněné její jednání nelze posoudit jako trestný čin.
5. Z dovolací argumentace obviněné plyne, že za viníka dopravní nehody pokládá řidiče nákladní soupravy, jemuž vyčítá, že se nevěnoval plně řízení, jel vyšší (85 km/h) než pro nákladní soupravy povolenou (80 km/h) rychlostí a „hlavně porušil povinnost předvídavosti“. Ta podle obviněné plyne z § 19 zákona č. 361/2000 Sb. (dále „zákon o silničním provozu“). Zastavení nákladní soupravy není jednoduchou otázkou, o to více měl být její řidič obezřetnější a předvídavější, zvláště byla-li tma a překročil-li maximální povolenou rychlost. S poukazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 7. 2016, sp. zn. 6 Tdo 903/2016, obviněná namítá, že za předmětnou nehodu nenese odpovědnost. V jejím případě se jedná pouze o přestupek.
6. Závěrem svého dovolání proto navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. 2. 2024, č. j. 6 To 26/2024-626, a všechna další na ně obsahově navazující rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Ústí nad Labem přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
7. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněné vyjádřil prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Podle něj obviněná ve svém dovolání opakuje obhajobu uplatněnou v řízení před nižšími soudy. S jejím tvrzením o významném spoluzavinění řidiče kamionu se vypořádal odvolací soud v bodě 10. svého rozhodnutí. Obviněná podle státního zástupce zastavením vozidla v pravém jízdním pruhu dálnice (za snížené viditelnosti, bez užití výstražných blikačů či alespoň rozsvěcování brzdových světel) vytvořila dopravní situaci, s níž se běžný řidič nikdy nesetká. Nadto se stojící vozidlo vzhledem k zatáčení dálnice vlevo muselo všem přijíždějícím jevit jako mnohem vzdálenější větší těleso nacházející se v odstavném pruhu. To snižovalo šanci řidiče kamionu, uvědomit si, že osobní automobil stojí v pravém jízdním pruhu. Ten neměl žádnou možnost předvídat vozidlo v uvedeném pruhu, a to i kdyby jel rychlostí nižší.
8. Obviněná dopravní nehodu zavinila měrou zcela mimořádnou, naopak významné spoluzavinění řidiče kamionu je vyloučené.
9. Závěrem svého vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněné odmítl jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Zároveň vyjádřil souhlas, aby Nejvyšší soud o podaném dovolání rozhodl v neveřejném zasedání i v případě jiného, než jím navrženého rozhodnutí [§ 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
III. Přípustnost dovolání
10. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněné je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.).
IV. Důvodnost dovolání
11. Obviněná, jak plyne z výše uvedeného (část II.), své dovolání založila na tvrzení o naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť podstatou její argumentace je nesouhlas s právním posouzení skutku soudy nižších stupňů. Tvrdí, že ty nesprávně dospěly k závěru o její trestní odpovědnosti, neboť vadně posoudily kauzální význam jednání řidiče kamionu. Jeho považuje (vzhledem k posouzení svého vlastního pochybení jen jako přestupku) za viníka dopravní nehody.
12. Je třeba konstatovat, že vývody obviněné nemohou vést k závěru o vadnosti jí napadeného usnesení odvolacího soudu (resp. i o nesprávnosti rozsudku soudu prvního stupně, s jehož závěry o vině se odvolací soud ztotožnil), neboť zcela pomíjí kauzální (a třeba dodat, že z tohoto hlediska zcela rozhodující) význam svého vlastního jednání porušujícího soudy označená ustanovení zákona o silničním provozu pro vznik dopravní nehody. Hodnocení obviněné, podle níž se dopustila pouze (jí blíže nespecifikovaného) přestupku, je zcela nepřípadné a svědčí o zcela chybějícím jejím náhledu na posuzovanou věc. Nepřípadný je rovněž její odkaz na judikaturu Nejvyššího soudu zabývající se významem spoluzavinění dalšího účastníka dopravní nehody pro právní kvalifikaci skutku pachatele trestného činu (viníka dopravní nehody), neboť soudy nižších stupňů k žádnému skutkovému závěru o spoluzavinění nehody řidičem kamionu nedospěly.
13. Pokud obviněná uplatnila dovolací důvod určený k nápravě vad právního posouzení skutku (a zde je třeba opětovně připomenout, jak slovně zvolený dovolací důvod vyjádřila), poté je třeba obecně připomenout, že dovolatel může své námitky na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. účinně vznášet jen ve vztahu k těm skutkovým zjištěním, která jsou vyjádřena v jím napadených rozhodnutích. V tzv. skutkové větě výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně (a potažmo ani v jeho odůvodnění) není žádný skutkový závěr o spoluzavinění řidiče kamionu obsažen. Stejné lze uvést i o odůvodnění usnesení odvolacího soudu. Ten naopak důvodně poukazem na § 36 odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu vyvrátil tvrzení obviněné, že žádné ustanovení nezakazuje zastavení a stání na dálnici.
14. Měla-li obviněná zato, že skutková zjištění soudu stran příčiny dopravní nehody jsou nesprávná, příp. odporující obsahu provedených důkazů, mohla uplatnit dovolací důvod podle § 265 odst. 1 písm. g) tr. ř. (ve znění účinném od 1. 1. 2022). Nic takového však neučinila. Zmínila sice rozpor její výpovědi s výpovědí řidiče kamionu, avšak neosvědčila, že by rozhodnutí odvolacího soudu, příp. okresního soudu, bylo zatíženo vadou, která by odpovídala první variantě zvažovaného dovolacího důvodu.
15. Dovolává-li se obviněná § 19 zákona o silničním provozu a vytýká-li toto porušení řidiči nákladní soupravy, poté odhlíží od zjištění soudů, které nezjistily, že by tento jel způsobem (v tzv. závěsu a nedostatečném odstupu od před ním jedoucího vozidla), na který odkazované ustanovení dopadá.
16. Uvedená konstatování ústí do závěru, že obviněná své dovolání podala zjevně neopodstatněně.
V. Způsob rozhodnutí
17. Námitky obviněné, které vycházely ze skutkových zjištění soudů (např. rychlost nákladní soupravy podle tachometru) sice formálně odpovídaly jí zvolenému důvodu dovolání, byly však vyhodnoceny jako zjevně neopodstatněné. S ohledem na uvedené posouzení rozhodl Nejvyšší soud o jejím dovolání způsobem upraveným v § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., podle něhož dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné.
18. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 31. 10. 2024
JUDr. Ivo Kouřil předseda senátu