6 Tdo 880/2003
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28.
srpna 2003 o dovolání podaném obviněným Z. K., t. č. ve výkonu trestu odnětí
svobody ve Věznici V., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. 8.
2002, sp. zn. 9 To 304/2002, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci
vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 2 T 197/2001, t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. b), e) tr. ř. se dovolání obviněného Z. K. o d m í
t á .
Obviněný Z. K. byl rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 9. 5. 2002, sp.
zn. 2 T 197/2001, uznán vinným, že
1) v měsíci srpnu roku 1998 po předchozí ústní dohodě se Z. S. odvezl z objektu
truhlárny E. S. N. nábytek v hodnotě 57.000,- Kč s tím, že nábytek prodá v O. a
utržené peníze předá Z. S. peníze mu však nepředal, ani mu nevrátil nábytek,
2) v měsíci září 1998 vylákal v N. od Z. S. finanční částku ve výši 150.000,-
Kč pod záminkou zřízení vlastní zastavárny, přičemž poškozenému slíbil vrácení
peněz a odměnu ve výši 30.000,- Kč, svůj slib však nesplnil a peníze do
současné doby nevrátil,
3) v měsíci říjnu roku 1998 využil finanční tísně Z. S. vylákal od něj
motorový řezák vozovek s diamantovým kotoučem v hodnotě 15.200,- Kč s tím, že
tento řezák zapůjčí svému známému, který mu za zapůjčení uhradí částku 40.000,-
Kč, avšak do současné doby řezák poškozenému nevrátil a svůj slib nesplnil,
4) počátkem měsíce prosince roku 1999 v N. vylákal pod záminkou dodání 10 kusů
Twist sad mobilních telefonů značky Nokia 5110 a Nokia 3210 od V. Ž finanční
částku ve výši 10.000,- Kč jako zálohu na tyto mobilní telefony s tím, že
slíbené zboží dodá poškozenému ještě týž den, avšak neučinil tak a finanční
hotovost použil pro svoji potřebu,
5) v K. n. L., okr. N., v prodejně S.-S. dne 8. 12. 1999 po předložení
padělaného potvrzení o výši příjmů, ač byl bez zaměstnání, uzavřel smlouvu na
splátkový prodej televizoru značky Tesla, v celkové hodnotě 12.999,- Kč, po
zaplacení splátky ve výši 1.900,- Kč si televizor z prodejny odvezl a do
současné doby nezaplatil žádnou z dalších předepsaných splátek, čímž způsobil
firmě Mr. E. R., S. a. B. TV a.-v.-H., K. n. L., škodu ve výši 11.099,- Kč,
6) v měsíci lednu 2000 v N. vylákal pod záminkou dodání videokamery od
poškozeného P. Č. finanční částku ve výši 8.000,- Kč s tím, že mu videokameru
dodá téhož dne, což však neučinil a peníze použil pro svou potřebu,
7) dne 26. 1. 2000 v N. požádal poškozeného P. Č., aby uzavřel smlouvu o
poskytnutí spotřebitelského úvěru se společností C. a. s., P., a převzal na
úvěr mobilní telefon značky Sagem 922 v hodnotě 4.499,- Kč s tím, že pravidelné
měsíční splátky ve výši 519,- Kč bude hradit sám, následně telefon od
poškozeného převzal, uhradil však pouze první částku ve výši 500,- Kč a další
splátky již neuhradil,
8) v měsíci červenci roku 2000 v N. uzavřel kupní smlouvu o prodeji a koupi
osobního automobilu tov. zn. Fiat Miafiori 131 v hodnotě 18.100,- Kč s
majitelem vozidla J. K., ve které byla stanovena dohodnutá cena vozidla na
částku 40.000,- Kč s tím, že platby budou probíhat v osmi splátkách po 5.000,-
Kč, avšak z kupní ceny vozidla neuhradil J. K. žádnou z dohodnutých splátek,
přičemž předmětné vozidlo od poškozeného převzal a užíval jej,
9) v měsíci srpnu roku 2000 vylákal pod záminkou dodání mobilního telefonu
značky Nokia 5110 od J. K. finanční částku ve výši 3.500,- Kč, kdy telefon měl
dodat týž den, neučinil tak však a peníze použil pro svoji potřebu,
10) v měsíci srpnu roku 2000 v baru N. v N. vylákal od J. H. finanční částku ve
výši 18.000,- Kč, pod záminkou obstarání sad mobilních telefonů Paegas-Twist a
Eurotel-Go v provedení Nokia 5110 a Nokia 3210 za nízké ceny, přičemž svůj slib
nesplnil, telefony nedodal a J. H. po jeho urgencích vrátil pouze částku
3.000,- Kč,
11) dne 11. 8. 2000 v N. na parkovišti za O. d. E. vylákal od R. S., mobilní
telefon značky Siemens C25 v hodnotě 4.500,- Kč s tím, že si telefon pouze
půjčí, aby si mohl zavolat, poté, že telefon vrátí, a za užití předá R. S.
částku 2.000,- Kč, avšak mobilní telefon poškozenému již nevrátil ani neuhradil
slíbenou peněžní částku,
12) v době od 8. 10. 2000 do 10. 9. 2000 společně se dvěma dosud neztotožněnými
muži vylákal pod záminkou nákupu mobilních telefonů od P. Ř. postupně celkovou
peněžní částku ve výši 54.000,- Kč, avšak slíbené mobilní telefony nedodal a
peníze poškozenému Ř. nevrátil, a dále v téže době od poškozeného Ř. vylákal
pod záminkou výměny za kvalitnější mobilní telefon telefonní přístroj značky
Nokia 5110, přičemž následně poškozenému jeho telefon nevrátil, ani nedodal
slíbený mobilní telefon značky Nokia 3210, či Nokia 5110, čímž mu způsobil
další škodu ve výši cca 5.100,- Kč,
13) dne 29. 11. 2000 v N. vylákal pod záminkou pouhého půjčení od P. G. mobilní
telefon značky Nokia 7110 v hodnotě 12.900,- Kč, přičemž tento telefon již
poškozenému nevrátil a tvrdil, že mu byl telefon při přepadení odcizen, a na
žádost poškozeného následně vrátil SIM kartu z uvedeného telefonu.
Takto zjištěné jednání obviněného soud prvního stupně právně kvalifikoval jako
tři trestné činy podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. /první pod body 1) až
3), druhý pod body 4) až 7), a třetí pod body 8) až 13) rozsudku/. Uložil mu za
to jednak /za skutky 1) až 3) výroku/ podle § 250 odst. 2 tr. zák. s použitím §
35 odst. 2 tr. zák. souhrnný trest odnětí svobody v trvání třiceti měsíců, pro
jehož výkon jej podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařadil do věznice s
ostrahou, přičemž podle § 35 odst. 2 tr. zák. současně zrušil výrok o uložení
samostatného nepodmíněného trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku z
rozsudku Okresního soudu v Nymburce sp. zn. 2 T 105/98 ze dne 5. 6. 2000, a to
při nezměněných výrocích o náhradě, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo
zrušením, pozbyla podkladu; dále /za skutky 4) až 13) výroku/ podle § 250 odst.
2 tr. zák. s použitím § 35 odst. 1 tr. zák. úhrnný samostatný trest odnětí
svobody v trvání dvou roků, pro jehož výkon jej podle § 39a odst. 2 písm. c)
tr. zák. zařadil do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. obviněnému
uložil povinnost uhradit škodu poškozeným Z. S. ve výši 222.200,- Kč, V. Ž. ve
výši 10.000,- Kč, P. Č. ve výši 12.499,- Kč, J. K. ve výši 18.000,- Kč, P. Ř.
ve výši 59.100,- Kč, E. R. ve výši 11.099,- Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř.
poškozené S., Ř., G. odkázal se zbytky jejich nároků na náhradu škody na řízení
ve věcech občanskoprávních.
Uvedeným rozsudkem byl obviněný Z. K. současně podle § 226 písm. b) tr. ř.
zproštěn
1) z obžaloby a ze skutku, kterého se měl dopustit tím, že v měsíci září 1999
vylákal od Z. S. mobilní telefon značky Motorola, černé barvy v koženém
pouzdře v hodnotě 1.100,- Kč, pod záminkou nutnosti zatelefonovat si ohledně S.
peněz a řezáku, avšak telefon již poškozenému nevrátil, čímž měl spáchat jeden
z útoků pokračujícího trestného činu podvodu dle § 250 odst. 1, 2 tr. zák.
2) z obžaloby a ze skutku, kterého se měl dopustit tím, že v červenci roku 2000
dodal J. K., televizor značky Grundic za částku 2.500,- Kč, následně pod
záminkou vrácení tohoto televizoru původním majitelům, vyzval J. K. k výměně
tohoto televizoru za jiný televizor značky Clatronic, došlo k hádce a obviněný
zanechal poškozenému K. televizor zn. Clatronic před jeho domem na chodníku,
přičemž J. K. následně zjistil, že tento televizor je nefunkční, čímž měl
spáchat jeden z útoků pokračujícího trestného činu podvodu dle § 250 odst. 1,
2 tr. zák.
Proti odsuzujícímu rozsudku podal obviněný odvolání, které projednal Krajský
soud v Praze ve veřejném zasedání konaném dne 28. 8. 2002, sp. zn. 9 To
304/2002, a usnesením podle § 256 tr. ř. je zamítl.
Opis rozhodnutí soudu druhého stupně byl doručen obviněnému Z. K. a jeho
obhájci JUDr. J. M. shodného dne 14. 11. 2002 a Okresnímu státnímu
zastupitelství v Nymburce dne 13. 11. 2002.
Dne 14. 1. 2003 učinil obviněný prostřednictvím obhájce Mgr. J. M. na poště
podání adresované Okresnímu soudu v Nymburce, jehož obsahem bylo dovolání proti
usnesení Krajského soudu v Praze. Svůj mimořádný opravný prostředek opřel o
dovolací důvody vymezené v ustanoveních § 265b odst. 1 písm. b), c) a g) tr.
ř. /dovolatel je sice nepřesně označil ustanoveními § 265b písm. b), § 265b
písm. c), § 265b písm. g), avšak z jeho námitek a celkového obsahu podání je
zjevné, že měl na mysli právě citované zákonné důvody dovolání/.
Pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. obviněný podřadil
námitku o podjatosti předsedkyně senátu soudu prvního stupně JUDr. E. H. z
důvodů jeho občanských aktivit v rómskm hnutí R., resp. konfliktů, které měl
jako zástupce R. s ní a jejími kolegy u Okresního soudu v Nymburce po listopadu
1989; vzhledem k této podjatosti byla podle názoru obviněného jmenovaná
soudkyně z rozhodování vyloučena, přestože Okresní soud v Nymburce a Krajský
soud v Praze takto nerozhodl. Naplnění dalšího uplatněného důvodu dovolání, tj.
ustanovení § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. obviněný spatřoval v tom, že
minimálně po část daného řízení byl zastupován soudem ustanoveným obhájcem
JUDr. J. M., který nebyl k obhajobě kompetentní pro nedůvěru, kterou mu
vyslovil (současně poukázal na skutečnost, že sám tento obhájce měl zřejmě s
ohledem na předchozí kauzu, v níž obviněného zastupoval, pochybnosti o možnosti
jeho obhajoby); tím byl fakticky nastolen stav, jako kdyby obhájcem nebyl
zastupován vůbec. Konečně prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst.
1 písm. g) tr. ř. obviněný brojil proti nesprávnému právnímu posouzení skutků
především uvedených pod body 1) až 3) rozsudku soudu prvního stupně; konkrétně
namítl, že ohledně údajně vylákaného nábytku existovalo potvrzení o převzetí
částky 30.000,- Kč od poškozeného s tím, že v předmětném potvrzení poškozený
dokonce konstatoval, že jsou tak jeho nároky vůči obviněnému vyrovnány; dále
zdůraznil, že jestliže byl společníkem poškozeného ve firmě (na základě smlouvy
o společenství, v níž se s poškozeným dohodli na dělbě zisku a ztrát v poměru
50/50), nemohl od něj cokoliv vylákat, protože byl smluvně oprávněn s majetkem
firmy disponovat ve stejném poměru jako poškozený, a nakládal-li by s majetkem
firmy neoprávněně, bylo by zřejmě třeba takové jednání posoudit jako
zpronevěru, a nikoliv podvod (současně však vyslovil, že podle jeho názoru se
jedná o občanskoprávní kauzu).
V závěru svého podání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené
usnesení Krajského soudu v Praze ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v
Nymburce a dále, pokud to uzná za vhodné, věc přikázal jinému soudu k novému
projednání.
Předsedkyně senátu soudu prvního stupně postupovala v souladu s § 265h odst. 2
tr. ř. a opis dovolání obviněného zaslala Nejvyššímu státnímu zastupitelství v
Brně k vyjádření a případnému vyslovení souhlasu s projednáním dovolání v
neveřejném zasedání (Nejvyšší státní zastupitelství jej obdrželo dne 17. 1.
2003).
Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství ve svém
vyjádření ze dne 19. 3. 2003 po podrobné rekapitulaci dosavadního řízení ve
věci a obsahu dovolání obviněného konstatovala, že podané dovolání ve vztahu k
důvodu podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. je třeba chápat jako zjevně
neopodstatněné s tím, že kolegialita soudců nezakládá bez dalšího pochybnosti o
nestranném a nezávislém rozhodování soudu, stejně jako další námitky vznášené
obviněným v rámci jeho snahy o změnu soudce i soudu. K argumentaci obviněného,
o niž opřel dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř., uvedla, že
obviněný byl, jak je zřejmé z dostupných materiálů, po celou část řízení, kdy
trval důvod obhajoby, zastoupen obhájcem; způsob samotné obhajoby není soud
oprávněn nějak hodnotit a nemůže do něj nijak zasahovat, a proto i v tomto
směru je třeba podané dovolání posoudit jako zjevně neopodstatněné. Ohledně
důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. měla za to, že námitky
obviněným pod něj podřazené směřují pouze proti tomu, jak soudy hodnotily
důkazy a jaká skutková zjištění z nich vyvodily, a obviněný až v návaznosti na
ně vytkl, že soudy posoudily skutek nesprávně po právní stránce; jedná se proto
o námitky, které deklarovaný důvod obsahově nenaplňují. Navrhla proto, aby
Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b), e) tr. ř. odmítl,
a aby tak učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v
neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zjišťoval, zda jsou v
posuzované věci splněny zákonné podmínky přípustnosti dovolání
formulované v § 265a tr. ř. Podle odst. 1 citovaného ustanovení lze
napadnout dovoláním pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, pokud soud
rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští, přičemž v ustanovení §
265a odst. 2 písm. a) až písm. h) tr. ř. zákonodárce taxativně vymezil, co se
rozumí rozhodnutím ve věci samé.
Při posuzování těchto okolností Nejvyšší soud shledal, že podané dovolání je
přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí,
jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, jímž byl obviněný
uznán vinným a byl mu uložen trest /§ 265a odst. 2 písm. a) tr. ř./. Obdobně
shledal, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou /§ 265d odst. 1 písm. b),
odst. 2 tr. ř./, v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e
odst. 1, 3 tr. ř.).
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř.,
bylo nutno dále posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za
důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je současně
podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §
265i odst. 3 tr. ř.
Podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže ve věci
rozhodl vyloučený orgán; tento důvod nelze použít, jestliže tato okolnost byla
tomu, kdo podává dovolání, již v původním řízení známa a nebyla jím před
rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta.
Obviněný Z. K. v podaném dovolání namítl, že v předmětné věci rozhodoval
vyloučený orgán, neboť předsedkyně senátu soudu prvního stupně JUDr. E. H. byla
vůči němu podjatá vzhledem ke konfliktům, které měl jako zástupce rómského
hnutí R. s ní a jejími kolegy u Okresního soudu v Nymburce po listopadu 1989. Z
takové argumentace je zřejmé, že se domáhal aplikace § 30 tr. ř.
Podle odst. 1, věty první, tohoto ustanovení je z vykonávání úkonů trestního
řízení vyloučen soudce nebo přísedící, státní zástupce, policejní orgán nebo
osoba v něm služebně činná, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k
projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům,
zákonným zástupcům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu
činnému v trestním řízení nemůže nestranně rozhodovat.
Z obsahu spisu je zřejmé, že obviněný vznášel námitky podjatosti v průběhu
trestního řízení opakovaně, a to jak proti orgánům, které byly činné v
přípravném řízení, tak proti soudcům a Okresnímu soudu v Nymburce jako celku. Již u prvního hlavního líčení konaného dne 12. 7. 2001 uplatnil námitku
podjatosti vůči předsedovi senátu JUDr. V. K.; soud prvního stupně tehdy
rozhodl, že tento předseda senátu není vyloučen z projednávané věci, a toto
rozhodnutí potvrdil i Krajský soud v Praze usnesením ze dne 8. 8. 2001, když
zamítl stížnost obviněného proti němu. V průběhu hlavního líčení dne 19. 7. 2001 vznesl obviněný proti jmenovanému předsedovi senátu další námitky a
současně mu předal dopis, po jehož přečtení okresní soud rozhodl usnesením o
vyloučení JUDr. V. K. ve smyslu § 30 odst. 1 tr. ř., neboť tento se cítil vůči
obviněnému podjatý (jak vyplývá z odůvodnění příslušného usnesení, obviněný se
v dopise vyjadřoval hrubě urážlivě jak vůči němu, tak vůči okresní státní
zástupkyni v Nymburce). Při dalším hlavním líčení konaném dne 23. 10. 2001
obviněný označil za podjatou i novou předsedkyni senátu JUDr. E. H., které věc
byla přidělena v souladu s rozvrhem práce, s odůvodněním, že tato může být
ovlivněna vzhledem k tomu, že v minulosti urážel její kolegy, což pak může vést
k určité mstě z její strany. Okresní soud v Nymburce rozhodl tak, že tato
soudkyně podle § 30 odst. 1 tr. ř. není vyloučena z vykonávání úkonů v dané
trestní věci; proti tomuto usnesení obviněný podal stížnost, kterou Krajský
soud v Praze usnesením ze dne 15. 11. 2001 zamítl /v odůvodnění mimo jiné
uvedl, že … přitom předtím, než obviněný námitku podjatosti vznesl, stačila
tato soudkyně pouze spojit ke společnému projednání obě postupně napadlé věci
obviněného (což je samozřejmě zcela v souladu se zákonem) a nařídit hlavní
líčení na 23. 10. 2001, v němž obviněný hned ve své výpovědi a podle předem
připravených písemných poznámek vznesl námitky její podjatosti … nic z toho, co
tato soudkyně ve věci vykonala … však nesvědčí o tom, že by … postupovala
neobjektivně, tedy zaujatě … z faktu, že soudce v minulosti obviněného soudil,
nelze pak nic ve vztahu k jeho objektivitě vyvozovat … - str. 2 usnesení/. Obviněný namítl podjatost vůči této předsedkyni senátu opětovně v průběhu
hlavního líčení konaného dne 6. 12. 2001, když předložil dopis, v němž
argumentoval především jejími přátelskými styky s bývalým předsedou Okresního
soudu v Nymburce JUDr. L. T., o jehož odvolání se jako člen O. v. R. zasazoval;
současně označil za podjatý i celý tento okresní soud. Uvedené námitky pak
rovněž byly obsahem písemného podání zpracovaného jeho obhájcem JUDr. Z. M. dne 20. 12. 2001, které obviněný ještě doplnil svým přípisem ze dne 25. 12. 2001. Usnesením ze dne 15. 1. 2002 Okresní soud v Nymburce rozhodl, že
předsedkyně senátu JUDr. E. H. podle § 30 odst. 1 tr. ř. není vyloučena
vykonávání úkonů předmětného trestního řízení s odůvodněním, že … z opakovaných
a stále stupňujících se útoků obviněného vůči JUDr. E. H. je zcela nepochybné,
že obviněný se snaží stejně jako to bylo v minulých případech u Mgr. K. a JUDr. K.
dosáhnout toho, aby se JUDr. H. cítila útoky obviněného uražena, aby v ní
byly vyvolány pocity neobjektivnosti, předpojatosti, jak říká obviněný msty a
zášti, a v důsledku toho se z úkonů v této trestní věci vyloučila. Tvrzení
obviněného, že JUDr. H. je z projednávání této trestní věci vyloučena proto, že
pracovala v kolektivu s JUDr. T., proti němuž obviněný na počátku 90. let
brojil jako člen R. a snažil se o to, aby byl z funkce sesazen, je zcela
absurdní. Rovněž tak zcela vymyšlené a lživé konstrukce obviněného o současných
intimních vztazích JUDr. H. s JUDr. T. nemají jiný smysl než dosáhnout toho,
aby se předsedkyně senátu z projednávané trestní věci obviněného vyloučila a
jejich snahou není nic jiného než v předsedkyni senátu vyvolat nepřátelský
postoj vůči obviněnému … - str. 3 usnesení. Proti tomuto rozhodnutí podal
obviněný prostřednictvím svého obhájce dne 21. 1. 2002 stížnost, neboť …
usnesení vyjadřuje pouze u soudkyně existující vůli po nepodjatosti a deklaraci
této vůle, nikoliv nepodjatost samu … Tam, kde již 2 soudci pro shodné počínání
obž. dle usnesení se stali posléze podjatými, nelze přes nejlepší vůli soudkyně
stavět s jistotou na tom, že její podjatost nevzniká … Měřítkem může být pouze
to, zda jsou tu objektivně, byť v sebemenší míře, obavy z možné podjatosti … O
stížnosti rozhodl Krajský soud v Praze usnesením ze dne 7. 2. 2002 tak, že ji
zamítl, přičemž v odůvodnění uvedl, že … obviněný nyní útočí na osobní život
soudkyně … o tom, že jde o cílený, stále hrubější tlak na soudkyni s cílem
vyvolat v ní skutečně podjatost … nepochybuje ani soud II. stupně, vždyť
obviněný hned před prvým hlavním líčením následujícím po rozhodnutí o námitce
podjatosti – 6. 12. 2001 – předložil předsedkyni senátu dopis datovaný týž den,
v němž ji obviňuje z hyenismu, zášti, lži a msty, doporučuje, aby se nechala
vyšetřit u psychiatra a celý soud v N. označuje za bandu, která si hraje do
ruky … Ze způsobu vedení procesu nelze … podjatost dr. H. dovozovat. Vnitřní
vztah soudce k obviněnému je záležitostí bezpochyby složitější. Obecně však
platí, že soudce je schopen věci posuzovat objektivně, bez ohledu na leckdy
hrubé a urážlivé chování všech, s nimiž v práci přichází do styku a jejichž
chování posuzuje. Tato jeho schopnost je předpokladem výkonu soudcovské funkce
… Reakce na shodnou situaci mohou být u různých soudců odlišné, tak jako v
ostatní populaci jsou ti, kdo možné negativní dopady chování jiného na své
rozhodování dokáží eliminovat a ti, kdo toho pro své např. odlišné povahové
založení zcela schopni nejsou. Jestliže tedy dr. H. vzdor urážlivým útokům
obviněného je i nadále schopna jeho věc posuzovat objektivně, jak prohlásila, a
senát, který ve věci rozhoduje, neshledal rovněž důvod z projednávání této věci
ji vyloučit, pak není důvodu jen s poukazem na to, že za podobné situace se
prohlásil být podjatým předchozí předseda senátu, automaticky situaci posuzovat
stejně, a to ani kdyby mělo jít o tzv. předběžnou opatrnost, o níž hovoří
obhájce… soud II. stupně neshledal nic, co by ji z provádění dalších úkonů
trestního řízení vylučovalo…- str.
Uvedený opakovaně učiněný závěr soudů obou stupňů, že předsedkyně senátu
nalézacího soudu JUDr. E. H. nebyla v dané věci ve smyslu ustanovení § 30 odst.
1, věty první, tr. ř. vyloučena, nemá ani Nejvyšší soud důvod zpochybňovat.
Námitky obviněného v tomto směru, tj. že jmenovaná soudkyně byla vůči němu
podjatá vzhledem ke konfliktům, které jako zástupce R. měl s ní a jejími kolegy
působícími u Okresního soudu v Nymburce po listopadu 1989, nemohou obstát a
byly již (mimo jiné jeho výhrady) vyvráceny v rámci předchozího řízení.
Nejvyšší soud se ztotožňuje s argumentací rozvedenou v odůvodněních zejména
posledních rozhodnutí Okresního soudu v Nymburce a Krajského soudu v Praze;
jmenovaná předsedkyně senátu soudu prvního stupně se necítila vůči obviněnému
podjatou, přestože tento se ji snažil neustálými hrubými invektivami k zaujetí
takového postoje přimět, a senát Okresního soudu v Nymburce opakovaně rozhodl,
že vyloučena nebyla; v jejím postupu neshledal pochybení ani odvolací soud,
který rovněž opakovaně uvedl, že z úkonů, které tato soudkyně v předmětné věci
provedla, nelze dovodit nic, co by svědčilo o její neobjektivnosti, resp.
zaujatosti vůči obviněnému. Prostřednictvím uvedených námitek se dovolatel
opětovně snaží o změnu těchto závěrů; nelze z nich však usuzovat na to, že by
ohledně této soudkyně bylo možno mít ve smyslu ustanovení § 30 odst. 1, věty
první, tr. ř. pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám v
citovaném zákonném ustanovení uvedeným nebo pro poměr k orgánu činnému v
trestním řízení nemohla nestranně rozhodovat; cílem obviněného je naopak takový
stav, který v posuzované věci nenastal, nastolit; odmítá přitom připustit, že
by mohla být za situace, kdy ji neustále velmi hanlivě verbálně napadal
(odkazujíce i na konflikty s jejími kolegy u Okresního soudu v Nymburce),
nepodjatou. Takové výhrady obviněného uplatněné prostřednictvím dovolacího
důvodu podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. nemohou být podkladem pro závěr o
jeho naplnění, tj. že soudkyně JUDr. E. H. byla z vykonávání úkonů trestního
řízení vyloučena. Nejvyšší soud proto podané dovolání z tohoto dovolacího
důvodu odmítl jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr.
ř.
Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. je dán v případech, kdy
obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl. Jedná se tedy o
porušení ustanovení o nutné obhajobě ve smyslu § 36 a násl. tr. ř. bez ohledu
na to, z jakého důvodu uvedeného v § 36 tr. ř. musel mít obviněný v řízení
obhájce.
Obviněný Z. K. spatřoval naplnění uvedeného důvodu dovolání v tom, že minimálně
po část řízení v předmětné věci byl zastupován soudem ustanoveným obhájcem
JUDr. J. M., který nebyl k obhajobě kompetentní pro nedůvěru, kterou mu
vyslovil (přičemž poukázal na skutečnost, že sám tento obhájce měl zřejmě s
ohledem na předchozí kauzu, v níž obviněného zastupoval, pochybnosti o možnosti
jeho obhajoby); z toho dovozoval, že tím byl fakticky nastolen stav, jako kdyby
obhájcem nebyl zastupován vůbec.
Takové výhrady jsou však námitkami, které daný dovolací důvod nenaplňují.Ze
spisového materiálu je zřejmé, že JUDr. J. M. byl obviněnému ustanoven obhájcem
po dobu trvání nutné obhajoby opatřením ze dne 27. 3. 2002, jímž byl současně
zproštěn povinnosti obhajovat obviněného dosavadní obhájce JUDr. J. M. Obviněný
Z. K. tedy v řízení obhájce měl, tímto byl advokát řádně zapsaný v seznamu
advokátů vedeném Českou advokátní komorou. Námitky k osobním a profesním
kvalitám obhájce a způsobu vykonávání obhajoby, stejně jako tvrzení o nedůvěře
mezi obhájcem a obviněným, stojí mimo rámec citovaného dovolacího důvodu, a
proto Nejvyšší soud odmítl dovolání v této části podle § 265i odst. 1 písm. b)
tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. V této
souvislosti je zapotřebí uvést, že z vymezení obsahu dovolání v ustanovení §
265f odst. 1, 2 tr. ř. a zejména ze znění ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je
třeba dovodit, že z hlediska § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé
formální uvedení některého z důvodů vymezených v § 265b odst. 1 písm. a) až l)
tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také
skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn.
Konečně Nejvyšší soud musel posoudit otázku, zda obviněným uplatněný poslední
důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze považovat za důvod
uvedený v § 265b odst. 1 tr. ř.
Z vymezení důvodů dovolání v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. vyplývá, že
důvodem dovolání nemůže být nesprávné skutkové zjištění ani nesprávné hodnocení
důkazů, byť to zákon explicitně nestanoví, a to vzhledem k tomu, že právní
posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková
zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného
rozhodnutí a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. Tento názor lze jednoznačně
dovodit právě s ohledem na jednotlivé důvody dovolání vymezené v citovaném
ustanovení, zejména pak s ohledem na důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g)
tr. ř. Podle tohoto ustanovení důvod dovolání je dán v případech, kdy
rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném
hmotně právním posouzení.
Z takto vymezeného dovolacího důvodu vyplývá, že Nejvyšší soud je zásadně
povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně a v návaznosti na
tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění
soudu prvního stupně nemůže měnit, a to jak na základě případného doplnění
dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení důkazů provedených v
předcházejícím řízení. Takový závěr vyplývá také z toho, že dovolání je
specifický mimořádný opravný prostředek, který je určen k nápravě procesních a
hmotně právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. ř., takže Nejvyšší soud
v řízení o dovolání není a ani nemůže být další (v pořadí již třetí) instancí
přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři. V takovém případě by se totiž
dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání zejména
hlavního líčení soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění
skutkového stavu věci (§ 2 odst. 5 tr. ř.), popř. do pozice soudu druhého
stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem.
V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových
vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především
obnovu řízení (§ 277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro
porušení zákona (§ 266 a násl. tr. ř.).
V tomto ohledu dovolání obviněného Z. K., jestliže je opřel o dovolací důvod
podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., rovněž nemůže obstát. Přestože na uvedený
důvod formálně odkazuje, ve skutečnosti se svým mimořádným opravným prostředkem
v této části domáhá změny skutkových zjištění na základě jiného hodnocení
provedených důkazů. Tak je tomu v případě, když uvádí, že ohledně údajně
vylákaného nábytku existuje potvrzení o převzetí částky 30.000,- Kč vystavené
poškozeným, a dále tehdy, pokud tvrdí, že s poškozeným Z. S. uzavřel smlouvu o
společenství a byl tudíž jeho společníkem. Takové výhrady jsou však výhradami
výlučně skutkové povahy, z nichž obviněný až následně dovozuje nesprávné právní
posouzení skutku soudy. Jako takové materiálně nenaplňují jím uplatněný
dovolací důvod, nýbrž jsou pouhou polemikou s tím, jak byl soudy zjištěn
skutkový stav a jak byly hodnoceny provedené důkazy. Ze strany obviněného jde
proto o námitky, které stojí mimo rámec zákonného dovolacího důvodu podle §
265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Z uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání obviněného Z. K. odmítl jednak podle
§ 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., neboť zčásti je zjevně neopodstatněné, jednak
podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť zčásti bylo podáno z jiných důvodů,
než jsou uvedeny v § 265b tr. ř. V takovém případě nemusel a ani nemohl
postupovat podle § 265i odst. 3 tr. ř. a přezkoumávat napadené rozhodnutí a
řízení jemu předcházející. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením
§ 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení:Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 28. srpna 2003
předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a