6 Tdo 882/2025

6 Tdo 882/2025-270

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. 10. 2025 o dovolání, které podal obviněný O. K. proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 13. 2. 2025, sp. zn. 11 To 19/2025, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 2 T 13/2023, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného O. K. odmítá.

1. Rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 3. 12. 2024, č. j. 2 T 13/2023-212 (dále také jen „rozsudek soudu prvního stupně“), byl obviněný O. K. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným přečinem znásilnění podle § 185 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se dopustil jednáním přesně popsaným ve výroku. Za tento přečin byl odsouzen podle § 185 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 67 odst. 2 písm. b), § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku k peněžitému trestu ve výměře 20 000 Kč, který byl uložen v 80 denních sazbách po 250 Kč. Podle § 68 odst. 5 tr. zákoníku bylo stanoveno, že peněžitý trest bude zaplacen v 5 měsíčních splátkách po 4 000 Kč.

2. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, o kterém Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 13. 2. 2025, sp. zn. 11 To 19/2025 (dále jen „napadený rozsudek“), rozhodl tak, že podle § 258 odst. 1 písm. d) tr. ř. rozsudek soudu prvního stupně zrušil a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného uznal vinným přečinem sexuálního útoku podle § 185a odst. 1 tr. zákoníku, jehož se dopustil tak, že

dne 4. 1. 2023 v době od 11:04 hod. do 11:11 hod. v prostoru prodejny chovatelských potřeb na adrese XY XY, v obci XY, okres XY, kam si přišel zakoupit zboží, přistoupil k obsluze prodejny R. K., nar. XY, od které si pod záminkou „přání do nového roku“ vynucoval polibek na ústa, což poškozená odmítla a nastavila pouze tvář, s čímž se obviněný nespokojil a dále se dožadoval „hezčí pusy“, dotazoval se jí, zda je zadaná, na což mu poškozená sdělila, že pusu nechce, že má manžela, přesto k ní obviněný přistoupil, pokusil se ji obejmout a osahávat na těle, čemuž se poškozená bránila schoulením těla, obžalovaný se ji i přesto dále pokoušel políbit na ústa, poškozená mu opakovala, že se jí to nelíbí, toho obviněný nedbal a následně ji úmyslně svým tělem zatlačil v zadní části prodejny mezi zeď a uskladněné zboží, aby zamezil poškozené v odchodu a byl v její těsné blízkosti, zde ji začal osahávat přes oblečení v oblasti prsou, pasu a genitálií, čemuž se poškozená bránila fyzickým odvracením, odstrkávání jeho rukou a zároveň opakovaně slovně “nechte toho, prosím, ne“, načež obviněný svého jednání zanechal až ve chvíli, kdy začal poškozené zvonit telefon s příchozím hovorem od vedoucí prodejny J. D., nar. XY, která jednání pozorovala na kameře umístěné v prodejně.

3. Za tento přečin ho odsoudil podle § 185a odst. 1 tr. zákoníku za použití § 67 odst. 2 písm. b), odst. 3, § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku k peněžitému trestu ve výměře 15 000 Kč, který byl uložen ve 100 denních sazbách po 150 Kč a podle § 68 odst. 5 tr. zákoníku bylo stanoveno, že peněžitý trest bude zaplacen v 5 měsíčních splátkách po 3 000 Kč a zároveň bylo určeno, že výhoda splátek peněžitého trestu odpadá, nezaplatí-li obviněný dílčí splátku včas.

II. Dovolání a vyjádření k němu

4. Proti tomuto rozsudku podal obviněný dovolání, které odůvodnil zvolený obhájce JUDr. Dušan Strýček tak, že rozhodnutí odvolacího soudu napadá z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř., protože rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, a zároveň z důvodu, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Odvolací soud, ale i soud nalézací založily své rozhodnutí pouze na výpovědi poškozené, aniž by byly jí tvrzené skutečnosti prokázané bez důvodných pochybností.

Rovněž oba soudy jako důkazní prostředek užily znalecký posudek MUDr. Pavly Bittnerové, kdy skutečnosti v něm obsažené nekorespondují s jejími znaleckými závěry. Dále dovolatel namítl, že odvolací soud pochybil při svém rozhodování ohledně výkladu ustanovení trestního zákona týkající se otázky společenské škodlivosti ve vztahu k trestní odpovědnosti pachatele trestného činu.

5. K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v první alternativě uvedl, že v daném případě nastala při procesu dokazování situace tvrzení proti tvrzení, když výpověď poškozené je jediným přímým důkazem, protože na videozáznamu není inkriminovaná událost vůbec vidět. V takovém případě má soud povinnost posuzovat věrohodnost jednotlivých proti sobě stojících výpovědí zvlášť pečlivě při respektování zásady presumpce neviny. S ní je úzce propojena zásada in dubio pro reo, avšak odvolací soud k výše uvedeným zásadám ani nepřihlédl a všechna skutková zjištění učinil v neprospěch dovolatele.

Poškozená vypověděla, že obviněný slyšel velmi dobře, avšak silná nedoslýchavost dovolatele je zřejmá nejen ze znaleckého posudku, ale i z protokolu o jeho výslechu na Policii ČR. Na základě těchto skutečností je postaveno prakticky najisto, že poškozenou v obchodě nemohl při tónu jejího hlasu slyšet. Důvěryhodnosti poškozené nepřidává ani skutečnost, že nejprve při svém výslechu uvedla, že byla úplně přimrzlá a zatmělo se jí před očima, ale když začal zvonit telefon, tak se jí povedlo dostat ze sevření dovolatele.

Toto tvrzení prokazatelně vyvrací kamerový záznam, z něhož je zřejmé, že poškozená odstoupila od dovolatele daleko dříve, než jí začala volat vedoucí prodejny (konkrétně v čase 11:07:45 je na kamerovém záznamu jasně patrné, že poškozená ze zadní části prodejní couvá), ovšem vedoucí prodejny začala poškozené volat až v čase 11:09:16. Odvolací soud přešel i další významný rozpor, když poškozená tvrdila, že od obviněného ze zadní části prodejny běžela. Dovolatel musí trvat na tom, že poškozená od něj v klidu odstoupila poté, co jí bylo jeho jednání nepříjemné, v žádném případě však nedošlo k žádnému držení nebo jinému zamezení její osobě v dobrovolném odchodu od něj.

Odvolací soud ve svém rozhodnutí dále uvedl, že ze záznamu není možné poctivě učinit závěr, že obviněný není orientován kvůli jeho věku a jiným zdravotním problémům v čase a prostoru, neboť důsledně vyžaduje pozornost od poškozené. Podle dovolatele stejně tak není možné bez důvodných pochybností učinit závěr, že orientovaný byl, proto by tato skutečnost měla být vykládána v jeho prospěch. Dovolatel nesouhlasí se skutkovými zjištěními, která pro odvolací soud vyplynula ze znaleckého posudku MUDr.

Pavly Bittnerové. Soud nemohl na podkladě předmětného posudku učinit závěr, že má dovolatel sexuální touhy nebo že mohl plně ovládat své jednání. Znalkyně na jednu stranu zjistila, že dovolatel trpí lehkou kognitivní poruchou, ale zároveň, že tato je nejspíše příčinou (jednou z příčin) jednání, kvůli němuž je vedeno toto trestní řízení. Nelze se proto ztotožnit se závěrem soudu, že si byl dovolatel velmi dobře vědom toho, co dělá. Rovněž nesouhlasí s tím, že si znalkyně přesvědčivě obhájila svůj závěr, že sexualita muže vyhasíná až s jeho smrtí.

Nelze ani souhlasit s tím, jak se ve svém předchozím kasačním rozhodnutí odvolací soud vypořádal s existencí posudku erudovaného znalce doc. MUDr. Zvěřiny.

6. K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. uvedl, že při posuzování společenské škodlivosti protiprávního činu podle § 13 odst. 1 tr. zákoníku je soud povinen zejména zkoumat způsob provedení (spáchání), následky trestného činu pro poškozeného, míru sofistikovanosti jednání pachatele, agresivitu pachatele, pohnutku, cíl pachatele, míru zavinění a osobu pachatele a v odůvodnění dovolání podrobně rozebral tyto pojmy s tím, že vedle těchto kritérií je potřeba splnit další podmínku a sice, že nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiných právních předpisů, v tomto případě podle správního práva. Dovolatel byl odsouzen k peněžitému trestu ve výši 15 000 Kč, což má stejný efekt jako případná pokuta uložená v přestupkovém řízení ve stejné výši, a proto by naprosto postačovalo uložení správního trestu. Dovolatelovo jednání by bylo zřejmě posouzeno jako přestupek podle § 7 odst. 1 písm. c) bod 4 zákona č. 251/2016 Sb. o některých přestupcích, za nějž je možné uložit podle § 7 odst. 5 písm. b) téhož zákona pokutu až do výše 30 000 Kč. Účel peněžitého trestu a pokuty uložené v přestupkovém řízení je totožný, jejich výkon probíhá rovněž stejným způsobem. Dovolatel je přesvědčen, že by postačovalo uplatnění odpovědnosti podle předpisů přestupkového práva.

7. Závěrem navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu v plném rozsahu zrušil a vrátil mu věc k novému projednání se závazným právním názorem spočívajícím v nutnosti zrušit rozhodnutí nalézacího soudu a postoupit věc jinému orgánu, protože jednání dovolatele není trestným činem.

8. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k podanému dovolání obviněného vyjádřil tak, že se obviněný snaží při své obhajobě znevěrohodnit osobu poškozené R. K., s čímž se ovšem soudy nižších stupňů řádně vypořádaly. Z výpovědi poškozené i dalších důkazních prostředků vyplývá, že se opakovaně vymezovala vůči nevyžádanému chování obviněného. Tyto projevy odporu svědčí o jasném nesouhlasu poškozené. Výpověď poškozené objektivizuje způsob, jakým obviněný vůči ní vystupoval. Dílčí nesrovnalosti ve výpovědi se týkaly pouze okrajových situačních okolností, například zda se poškozená v určitém okamžiku rozběhla či pouze šla, které jsou vysvětlitelné přirozenými limity lidského vnímání a paměti. Tyto odchylky nepředstavují určující prvky skutkového děje a nemají vliv na celkovou věrohodnost výpovědi poškozené. Výhrady obviněného směřující proti znaleckému posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a sexuologie, zpracovanému MUDr. Pavlou Bittnerovou, nepřesahují rámec běžné polemiky s výsledky provedeného dokazování a nenaplňují dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Soudy nižších stupňů se tímto znaleckým posudkem kriticky zabývaly a dospěly k závěru o jeho bezvadnosti. Zpracovatel předchozího znaleckého posudku doc. MUDr. Jaroslav Zvěřina nebyl schopen své závěry přesvědčivě obhájit, zejména pokud šlo o tvrzení o podstatném snížení ovládacích a rozpoznávacích schopností obviněného.

9. Obviněný uplatnil rovněž dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Pod uvedený dovolací důvod lze podřadit námitky obviněného směřující k neaplikování zásady subsidiarity trestní represe ve smyslu § 12 odst. 2 tr. zákoníku. Část argumentace obviněného vychází z odlišného pohledu na skutková zjištění, případně se dotýká výkladu obligatorních znaků skutkové podstaty přečinu sexuálního útoku podle § 185a tr. zákoníku. Zásada subsidiarity trestní represe zakotvená v § 12 odst. 2 tr. zákoníku vyžaduje, aby znaky trestného činu byly vykládány restriktivně, tedy tak, aby za trestný čin byl považován pouze čin vykazující dostatečnou míru společenské škodlivosti. Odkázal na ustálený výklad § 12 odst. 2 tr. zákoníku, jak vyplývá ze stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. Tpjn 301/2012. Podle tohoto stanoviska se subsidiarita trestní represe uplatní zejména tehdy, pokud posuzovaný skutek z hlediska spodní hranice trestnosti neodpovídá běžně se vyskytujícím případům dané skutkové podstaty. V projednávané věci však nebyly zjištěny žádné okolnosti, které by snižovaly společenskou škodlivost jednání obviněného natolik, že by se vymykalo typovým případům skutkové podstaty přečinu, pro který byl stíhán. Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.

III. Přípustnost dovolání a obecná východiska rozhodování

10. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí.

11. Dospěl přitom k závěru, že dovolání podané proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 13. 2. 2025, sp. zn. 11 To 19/2025, je přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. Obviněný je osobou oprávněnou k podání dovolání podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. Předložené dovolání splňuje náležitosti jeho obsahu stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř. a bylo podáno prostřednictvím obhájce, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě a na místě uvedeném v § 265e odst. 1 tr. ř.

12. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován, ale je třeba, aby námitky dovolatele takovému důvodu také svým obsahem odpovídaly. Nejvyšší soud proto nejprve hodnotil, zda obviněným vznesené námitky svým obsahem vyhovují jím uplatněným důvodům dovolání, nebo zda tu nejsou důvody pro jeho odmítnutí.

IV. Důvodnost dovolání

K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

13. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, pokud rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Obviněný uplatnil uvedený dovolací důvod v jeho první alternativě. Tento dovolací důvod se tedy vztahuje ke skutkovým zjištěním, jak byla tato ustálena postupem rozhodujících soudů v procesu dokazování. Naplnění tohoto dovolacího důvodu tak vyžaduje významné narušení procesu dokazování, které má za následek deformaci skutkových zjištění v intenzitě, která již zasahuje do práva na spravedlivý proces a je s to ovlivnit rozhodnutí soudů o otázce naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu. Uvedený dovolací důvod však nemohou naplnit námitky, které toliko obecně vytýkají nesprávné hodnocení důkazů, případně pouze nastiňují jinou verzi skutkového stavu, aniž by označily konkrétní evidentní rozpory mezi obsahem důkazů a jejich interpretací soudy obou stupňů, ani takové námitky, které se týkají jen nepodstatných skutkových zjištění.

14. Oba rozhodující soudy se zabývaly obhajobou obviněného spočívající v tom, že dal poškozené pusu na tvář, chtěl po ní lepší pusu, nikam ji však netlačil, nesahal jí na prsa či genitálie a pouze připustil, že mu ruka sjela přes prsa poškozené. Své hodnotící úvahy soud prvního stupně popsal zejména v bodech 6. – 10. odůvodnění svého rozsudku a na tyto navázal odvolací soud v bodech 11. – 13. odůvodnění napadeného rozsudku. Námitky obviněného uplatněné v podaném dovolání zpochybňují věrohodnost svědecké výpovědi poškozené R. K. poukazem na rozpory ve výpovědi oproti skutečnostem zachyceným na kamerovém záznamu. Kamera instalovaná v prodejně pokrývá vizuálním záznamem pouze přední část prodejny a nedosahuje do zadní místnosti, kde k části trestného jednání docházelo, zvukový záznam však zaznamenává celou komunikaci mezi obviněným a poškozenou. Rozhodující soudy hodnotily svědeckou výpověď poškozené R. K. ve spojení s dalším přímým důkazem, jímž je zajištěný kamerový záznam z vnitřních prostor prodejny chovatelských potřeb, jakož i s dalšími podpůrnými důkazy, kterými jsou výpovědi svědků J. D. a M. Č., tedy tak, jak požaduje ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř. Právě po komplexním přehrání zajištěného kamerového záznamu bez zdůrazňování a vytrhávání jednotlivostí z výpovědi poškozené je třeba konstatovat, že oba rozhodující soudy důvodně ustálily skutkový děj tak, jak ho vyjádřily ve výroku svých rozhodnutí.

15. Z kamerového záznamu se jednoznačně podává, že obviněný O. K. do prostor prodejny chovatelských potřeb vstoupil 4. 1. 2023 v 11:03:58 hodin a rozhodně není bez zajímavosti, že již na úvod se poškozené dotazoval, zda telefonovala s přítelem, na což mu poškozená odpověděla, že s kolegyní a nemá přítele, ale má manžela. Poškozená s obviněným poté přejdou do zadní místnosti prodejny, kde je již nesnímá kamera, ale je pouze dostatečně slyšet zvukový záznam. V čase 11:04:50 obviněný přeje poškozené do nového roku, což poškozená opětuje, poté obviněný uvádí „lepší“, poškozená odpovídá „no to vůbec“.

Je zřejmé, jak uzavřely soudy obou stupňů a v tomto se výpovědi obviněného i poškozené shodují, že obviněný dal poškozené pusu na tvář, i když ji původně chtěl políbit na ústa. Poškozená však uhnula a obviněný se dožadoval lepší pusy, což poškozená od počátku odmítala. Poškozená vůči obviněnému opakovaně zvýšeným hlasem uvádí „ne, ne, dejte pokoj, už nezlobte, nechte toho“. Poškozená obviněnému uvádí „pojďme zaplatit“ a v 11:05:43 přechází ze zadní části prodejny k pokladně. Z její neverbální komunikace, tedy z toho, jak si uhlazuje tričko a otírá si tvář, i z jejího výrazu v obličeji je patrné znechucení.

Obviněný poté u pokladny platí a v 11:06:34 poškozená i s obviněným opětovně přecházejí do místnosti v zadní části prodejny, aby si obviněný pytle s krmivem mohl přes zadní rampu odnést ven. Prakticky ihned od 11:06:47, kdy poškozená i obviněný z dosahu kamer zmizí, poškozená opakuje „nechte toho, ne“. Obviněný uvádí „hezkou“, poškozená opět reaguje „ne“, obviněný se ptá „proč ne“, poškozená uvádí „protože su zadaná“, poškozená pak opakovaně uvádí „ne, ne, dejte pokoj, ne, pojďte, ne, pojďte, pojďte, prosím vás, nechte toho“.

Obviněný uvádí „jste zlá“, poškozená odpovídá „nejsem zlá, to se nedělá“. Opětovně poškozená prosí obviněného, aby odešel. V čase 11:07:54 se na kameře objevuje, jak couvá do prostoru mezi zadní místností a přední místností, kde ji kamera zabírá. Obviněný se zjevně nenechává odradit ani tím, když mu poškozená říká, že má nějakou práci. Říká „když jste zadaná, nebudeme to nikde vykládat“. Když se obviněný znovu snaží přiblížit k poškozené, tato ustupuje, říká mu „mějte se krásně, nechte toho, potřebuju pracovat, buďte hodnej chlap“.

Naposledy v 11:09:07 obviněný uvádí „dejte mně pusu a já jdu“, což poškozená odmítne a v 11:09:14 zaznamená na svých hodinkách, že jí volá šéfová, což sdělí obviněnému, přejde k pokladně, kde si bere mobilní telefon. Když se k ní obviněný snaží přiblížit, poškozená couvá, telefonicky hovoří s vedoucí a ptá se jí, zda něco vidí nebo ne. V 11:10:21 poškozená prosí obviněného, aby odešel, že potřebuje s vedoucí řešit pracovní věci a děkuje mu. V 11:10:56 hodin vstupuje do prodejny svědek Č. z PPL a již za jeho přítomnosti poškozená obviněného prosí, zda může odejít.

V 11:11:34 hodin je na kamerovém záznamu patrné, že obviněný zadním vchodem přes rampu z prodejny odchází. Poškozená zadní vchod zamyká a ihned, jak se vrací ke svědku Č. v 11:11:50 hodin, pláče, říká svědku Č. „pán po mně vyjel jako sexuálně“. Svědek Č.

reaguje „tenhle dědek“, na což poškozená odpovídá „to byste se divil“. Poškozená svědku Č. událost popisuje, ukazuje mu, že ji zatáhl támhle za ten roh, na což svědek Č. z prodejny vychází, a když se v 11:13:31 hodin vrací, říká poškozené „ten už sem nepřijde, nebojte se“. Následně v čase 11:19:45 hodin poškozená telefonuje pravděpodobně s kolegyní nebo s vedoucí, popisuje celou událost, používá přitom slova „on mě tam zatlačil vzadu do toho rohu, já jsem nemohla utéct, osahával mne tam“. Poškozená je při hovoru, ale i po něm, viditelně rozrušená a plačtivá.

16. Zajištěný kamerový záznam, kdy zčásti z něj je zřejmý pouze zvukový záznam, neboť obviněný s poškozenou byli mimo dosah kamery, tak ve spojení se svědeckou výpovědí poškozené R. K. dávají jasný obraz toho, jak celá událost proběhla. Prostou logikou lze ze slov poškozené pronášených vůči obviněnému „už nezlobte, nechte toho“ dovodit, že se obviněný dopouštěl vůči ní jednání, které ji obtěžovalo, jinak by poškozená neužila těchto slov, pokud by jí obviněný nic nedělal. Rovněž je zřejmé, že na odmítání poškozené obviněný reagoval dalším

naléháním na dosažení polibku. Lze tedy shrnout tak, jak to vyjádřil soud druhého stupně ve výroku napadeného rozsudku, že celé jednání obviněného trvalo 4. 1. 2023 v době od 11:04 do 11:11 hodin a nešlo vůbec o jednorázovou pusu na tvář poškozené a neúmyslný dotyk jejích prsou.

17.

Odůvodnění podaného dovolání spatřuje zjevný rozpor mezi výpovědí poškozené jako jediného přímého důkazu s obsahem zajištěného kamerového záznamu. Předně je třeba uvést, že jak svědecká výpověď poškozené R. K., tak i kamerový záznam z prostor prodejny, jsou nepochybně důkazy přímými, neboť poškozená přímo popisuje jednání obviněného tak, jak jej svými smysly vnímala, a kamerový záznam jednání obviněného přímo zachycuje. Pokud pak obviněný a poškozená stojí v prostoru, který kamera nezabírá, je zcela jasně slyšet zvukový záznam, tedy přímé projevy obou účastníků. Obsah zajištěného kamerového záznamu byl rozebrán výše a dovolací soud konstatuje, že tento v podstatných a zásadních bodech naprosto odpovídá svědecké výpovědi poškozené, a pokud se odlišuje v nepodstatnostech spočívající v tom, že poškozená v prodejně neběžela, ale pouze šla od obviněného, nejde o žádný zásadní rozpor, který by její výpověď znevěrohodňoval. V této části jsou proto námitky dovolatele zcela nedůvodné.

18. Obviněný dále zpochybňoval závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a sexuologie, vypracovaného znalkyní MUDr. Pavlou Bittnerovou. Tyto námitky ovšem představují prostý nesouhlas se závěry vypracovaného znaleckého posudku. Podané dovolání neuvádí, v čem by závěry znaleckého posudku vypracovaného MUDr. Bittnerovou měly být v rozporu s obsahem dalších provedených důkazů. Ostatně samo podané dovolání pouze zdůrazňuje, že skutečnosti obsažené v tomto znaleckém posudku nekorespondují se znaleckými závěry znalkyně.

Pokud snad podané dovolání zjevný rozpor mezi provedenými důkazy spatřovalo v existenci dvou znaleckých posudků z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a sexuologie, je třeba uvést, že odvolací soud se ke znaleckému posudku vypracovanému znalcem doc. MUDr. Jaroslavem Zvěřinou, CSc. (č. l. 104–107), vyjádřil již ve svém usnesení z 23. 11. 2023, sp. zn. 11 To 364/2023. Znalecký posudek vypracovaný znalkyní MUDr. Bittnerovou pak zhodnotil zejména v bodě 7. odůvodnění napadeného rozsudku. Již pouhé vizuální srovnání obou vypracovaných znaleckých posudků vyznívá tak, že znalecký posudek zpracovaný znalcem MUDr.

Zvěřinou má čtyři strany (z toho tři textu, poslední je znalecká doložka), není v něm vůbec vymezen rozsah znaleckého zkoumání a okruh otázek, které mají být zodpovězeny. Znalecký posudek vypracovaný znalkyní MUDr. Bittnerovou (č. l. 185–191) naopak obsahuje zadání a konkrétní znění otázek, které má znalkyně zodpovědět, přičemž tyto jsou v závěru posudku skutečně zodpovězeny. I Nejvyšší soud se ztotožňuje s tím, že znalkyně MUDr. Bittnerová byla schopna v hlavním líčení dne 3. 12. 2024 (č. l. 205–207) závěry znaleckého svého posudku obhájit, což se ovšem nedá říci o výpovědi znalce MUDr.

Zvěřiny z hlavního líčení dne 26. 7. 2023 (č. l. 129–131), který sice uvedl, že u obviněného jsou velmi podstatně sníženy jak rozpoznávací, tak ovládací schopnosti, ovšem u obviněného shledal pouze duševní poruchu, kterou sám charakterizoval jako cestu k demenci a svůj závěr o podstatném snížení rozpoznávacích a ovládacích schopností obviněného vyvozoval pouze z toho, jak se obviněný k činu stavěl, kdy říkal, že si nic takového nepamatuje. Rozdíl mezi oběma vypracovanými znaleckými posudky tak spočívá v tom, že závěr o podstatném snížení rozpoznávacích a ovládacích schopností obviněného znalec MUDr.

Zvěřina pouze předpokládá, aniž by uvedl konkrétní diagnózu, která by toto podstatné snížení měla způsobovat. Nadto tento závěr ani nemá patřičně podložený náležitým znaleckým zkoumáním. Celkové vyznění jeho znaleckého posudku, který mimochodem v písemné verzi neobsahoval žádné zadání, je takové, že spíše omlouvá chování obviněného. Přes konstatování, že „vyšetření neprokázalo výrazné příznaky duševní poruchy či choroby typu psychózy“, znalec při svém výslechu v hlavním líčení uvedl tvrzení o velmi podstatném snížení rozpoznávacích i ovládacích schopností obviněného.

V písemném vyhotovení posudku (poslední odstavec na straně 3, č. l. 106) hodnotí skutkový stav, což znalci vůbec nepřísluší.

19. Tento dovolací důvod je dán, pokud napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Obviněný tento dovolací důvod spatřuje v tom, že jeho jednání nenaplňuje znaky žádného trestného činu se zřetelem k zanedbatelnému stupni společenské škodlivosti.

20. K této dovolací námitce je třeba uvést, že trestným činem je podle § 13 odst. 1 tr. zákoníku takový protiprávní čin, který trestní zákon označuje za trestný a který vykazuje znaky uvedené v tomto zákoně. Zásadně je tedy třeba vyvodit trestní odpovědnost za každý protiprávní čin, který vykazuje všechny znaky uvedené v trestním zákoníku. Tento závěr je u méně závažných trestných činů korigován zásadou subsidiarity trestní represe (§ 12 odst. 2 tr. zákoníku) a z ní vyplývajícího principu ultima ratio. Úvaha o tom, zda jde o čin, který s ohledem na zásadu subsidiarity trestní represe není trestným činem z důvodu nedostatečné společenské škodlivosti případu, se uplatní za předpokladu, že posuzovaný skutek z hlediska spodní hranice trestnosti neodpovídá běžně se vyskytujícím trestným činům dané skutkové podstaty (viz stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. Tpjn 301/2012, publikované pod č. 26/2013 Sb. rozh. tr.). Hlavním kritériem je zde společenská škodlivost činu, kterou je třeba zvažovat v konkrétním posuzovaném případě s ohledem na intenzitu naplnění kritérií uvedených v § 39 odst. 2 tr. zákoníku.

21. V návaznosti na rozvedená obecná východiska je třeba v první řadě akcentovat, že napadeným rozsudkem byl obviněný uznán vinným přečinem sexuálního útoku podle § 185a odst. 1 tr. zákoníku účinného od 1. 1. 2025, když soud prvního stupně jeho jednání posoudil jako přečin znásilnění podle § 185 odst. 1 tr. zákoníku účinného do 31. 12. 2024. Změnou právní úpravy účinnou od 1. 1. 2025 zákonodárce vyčlenil ze skupiny útoků sexuálně motivovaných trestných činů jednání, které obecně vykazuje nižší stupeň společenské škodlivosti a na rozdíl od právní úpravy účinné do 31.

12. 2024 spočívá ve vykonání jiného pohlavního styku nežli formou soulože nebo způsobem srovnatelným se souloží. Zákonodárce tak reagoval na případy na obdobném skutkovém základě jako v nyní posuzované věci, kdy za pohlavní styk byl považován jakýkoliv způsob ukájení pohlavního pudu na těle jiné osoby, tedy i v nejmírnější formě osahávání na intimních místech. Obviněný v podaném dovolání dovozoval, proč jeho jednání nedosahuje z pohledu společenské škodlivosti hranice, od které by bylo možné považovat je za trestný čin.

V těchto svých úvahách však nevychází ze skutkového stavu, jak byl zjištěn rozhodujícími soudy, ale z vlastních skutkových závěrů. Platí to o jeho tvrzení, že poškozená vůči obviněnému neprojevovala žádný fyzický ani slovní odpor, že obviněnému pouze sjela ruka z ramene poškozené na její prsa a samotné jednání tak trvalo maximálně pár vteřin, případně to, že poškozenou tato situace v běžném životě neovlivnila. Opět je třeba poukázat na výrok o vině z napadeného rozsudku, ve kterém je jednoznačně popsáno, že jednání obviněného vůči poškozené trvalo od 11:04 do 11:11 hodin, a přestože se poškozená bránila a odmítala jeho jednání, obviněný ji natlačil ke zdi, osahával ji přes oblečení v oblasti prsou, pasu a genitálií.

Již ve výpovědi v přípravném řízení (č. l. 31) poškozená uvedla, že pár dní po skutku se jí událost v paměti vracela, měla v sobě blok, když přišel sám nějaký zákazník muž a chtěl zboží ze skladu. Zároveň požádala, aby se u případného soudního projednávání nemusela s obviněným potkat. Z popsaného vyplývá, že závažnost skutku spáchaného obviněným, spočívající zejména v jeho provedení, motivaci a dopadu na poškozenou, rozhodně převyšuje spodní hranici společenské škodlivosti odpovídající běžně se vyskytujícím trestným činům dané skutkové podstaty.

22. Obviněný dovozoval, že jeho jednání by mohlo být posouzeno jako přestupek podle § 7 odst. 1 písm. c) bod 4 zákona č. 251/2016 Sb. o některých přestupcích. Tohoto přestupku proti občanskému soužití se dopustí ten, kdo úmyslně naruší občanské soužití tak, že se vůči jinému dopustí jiného hrubého jednání nežli uvedeného v předchozích bodech 1. – 3., což je vyhrožování újmou na zdraví, nepravdivé obvinění z přestupku, nebo schválnost. Objektem tohoto přestupku však není primárně ochrana před útoky do intimní sféry poškozeného, ale jednání směřující proti narušení občanského soužití vyhrožováním, nepravdivým obviněním, schválností či jiným hrubým jednáním. Společenskou škodlivost jednání obviněného v tomto konkrétním případě nelze poměřovat jen výměrou peněžitého trestu, který mu byl pravomocně uložen, s možnou výší pokuty ukládané v přestupkovém řízení, která v daném případě podle § 7 odst. 4 písm. b) zákona č. 251/2016 Sb. činí až 20 000 Kč, ale je třeba vycházet i z toho, že trestní sazba uvedená v § 185a odst. 1 tr. zákoníku je zákonodárcem stanovena až na pět let odnětí svobody, z čehož vyplývá, že nejde o bagatelní přečin, ale o speciální ustanovení chránící poškozené, tedy každého člověka, před nevyžádanými útoky v sexuální oblasti.

23. Při posouzení všech hledisek rozhodných pro stanovení konkrétního stupně společenské škodlivosti jednání obviněného tak soud druhého stupně dospěl ke správnému závěru, že se nejedná o případ, v němž by posuzovaný skutek z hlediska spodní hranice trestnosti neodpovídal běžně se vyskytujícím trestným činům dané skutkové podstaty. Námitka nedostatku společenské škodlivosti jednání obviněného proto rovněž není důvodná.

V. Závěrečné shrnutí a způsob rozhodnutí

24. Obviněný své dovolání zdůvodnil námitkami, které, pokud v případě uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spatřoval ve zjevném rozporu učiněných rozhodných skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů, materiálně tyto výhrady nenaplnily, což je činí neopodstatněnými. Výhrady vůči závěrům znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a sexuologie, vypracovaného znalkyní MUDr. Bittnerovou, které obviněný taktéž podřadil pod důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., se s jeho obsahovým vymezením rozešly. Dovolací námitky obviněného situované pod dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. zčásti pak nejsou pod tento dovolací důvod podřaditelné, neboť nevycházejí ze skutkového stavu zjištěného rozhodujícími soudy. Ve zbývající části obviněný namítá nedostatek společenské škodlivosti jeho jednání, které podle něj neumožňuje považovat ho za trestný čin. Jde však o námitku věcně neopodstatněnou, která uplatněný dovolací důvod opětovně materiálně nenaplňuje.

25. Nejvyšší soud proto jeho dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné, přičemž tak za splnění podmínky uvedené v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož v odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 15. 10. 2025

JUDr. Vladimír Veselý předseda senátu

Vypracoval: Mgr. Daniel Plšek