6 Tdo 897/2025

6 Tdo 897/2025-166

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. 10. 2025 o dovolání, které podal obviněný M. J. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. 3. 2025, č. j. 9 To 1/2025-133, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 3 T 125/2024, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.

1. Rozsudkem Městského soudu v Brně (dále též „soud prvního stupně“ nebo jen „soud“) ze dne 18. 11. 2024, č. j. 3 T 125/2024-84, byl obviněný M. J. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jehož se podle jeho skutkových zjištění dopustil tím, že

dne 21. 11. 2023 ve 21:35 hod. na ulici XY v Brně ve směru do XY řídil své motorové vozidlo tovární značky Porsche 911 Carrera, RZ: XY s neplatnou STK, kdy po zjištění této informace jej chtěla motorizovaná hlídka PČR zastavit a vydala se tak za jeho vozidlem, přičemž použila zvukové a světelné výstražné znamení červené a modré barvy s nápisem STOP POLICIE, na což však zareagoval okamžitou akcelerací, kdy s vozidlem začal ujíždět vysokou rychlostí, výzev k zastavení nedbal a rychlostí přesahující 100 km/hod. pokračoval po ulici XY až za křižovatku s ulicí XY, kdy následně projel kruhovým objezdem a dále pokračoval po ulici XY, ze které odbočil vpravo na ulici XY, kde se hlídce ztratil z dohledu,

a tohoto jednání se dopustil přesto, že věděl, že mu příkazem Magistrátu města Brna ze dne 25. 9. 2023, č. j. OPD-42003/23-15, který nabyl právní moci dne 17. 10. 2023, byl uložen zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 12 měsíců od právní moci rozhodnutí, tedy do 17. 10. 2024.

2. Obviněný byl za tento přečin odsouzen podle § 67 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku s přihlédnutím k § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku k peněžitému trestu ve výši 40 denních sazeb, kdy výše jedné sazby se stanoví na částku 2 000 Kč, tedy celkem 80 000 Kč. Podle § 73 odst. 1, 4 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu čtyř roků.

3. O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Brně (dále též „odvolací soud“) usnesením ze dne 20. 3. 2025, č. j. 9 To 1/2025-133, tak, že je podle § 256 tr. ř. zamítl.

II. Dovolání a vyjádření k němu

4. Proti citovanému rozsudku krajského soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Zdeňka Odehnala dovolání, jež opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. Podle obviněného došlo ze strany soudu k nesprávným skutkovým zjištěním. Soudům vytýká, že hlouběji nezkoumaly a nehodnotily věrohodnost svědecké výpovědi Č., který „měl objektivní příležitost sledovat dovolatele toliko z okénka služebního vozu do okénka přijíždějícího vozu, zřejmě toliko z profilu“, a že jeho tvrzení převzaly v podstatě zcela mechanicky. Poukazuje na závěry obsažené v rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 928/20 a namítá, že „jediným k usvědčení pachatele sloužícím, procesně využitelným v dalších stadiích řízení výhradně rekognice ve vlastním slova smyslu se zachováním všech jejích obvyklých věcných i procesních standardů“. Brojí proti způsobu svého ztotožnění s pachatelem uvedeným svědkem („K údajnému ztotožnění řidiče ve své mysli měl dospět až v následující době … Takto fixovanou paměťovou stopou, která nemá a logicky ani nemůže mít přímý původ ve skutkovém ději … Zatížil tak neodstranitelnou vadou celé trestní řízení …“). Přestože se nabízela celá řada dalších důkazních prostředků, tyto nebyly provedeny a výpověď jmenovaného policisty tak zůstává osamoceným důkazem. Soudy se zpronevěřily principu presumpce neviny.

5. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud jako soud dovolací „přiléhavým způsobem zjednal nápravu dovolatelem popsaného nezákonného stavu zrušením napadených rozhodnutí obecných soudů“.

6. Samostatným podáním prostřednictvím obhájce sdělil, že nevyužívá práva vyjádřit se v této fázi řízení k vyjádření státního zástupce a že nesouhlasí s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.

7. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) ve svém vyjádření k dovolání uvedl, že obviněný opakuje obhajobu, kterou jeho obhájce vyslovil v bodu 2.1 odůvodnění odvolání a s níž se vypořádaly soudy v odůvodnění svých rozhodnutí, konkrétně soud prvního stupně v bodech 4. – 10., odvolací soud v bodech 8. – 22. Na jejich argumentaci státní zástupce odkázal a dodal, že nelogičnost obhajoby obviněného plyne i ze samotného průběhu trestního řízení, který zmínil (body 8. až 11. vyjádření).

8. V návaznosti na úpravu obsaženou v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., co se týče nesprávnosti skutkových zjištění, státní zástupce uvedl, že dovolatel požadovaným způsobem své námitky nevymezil a omezil se na tvrzení o porušení zásady in dubio pro reo (námitkou, že se soudy „zpronevěřily principu presumpce neviny“ a že spáchání skutku nemohlo být „bez důvodných pochybností prokázáno“). S odkazem na jím citovanou judikaturu Ústavního a Nejvyššího soudu připomenul, že taková námitka nemůže založit žádný z dovolacích důvodů. Soudy v posuzované věci pochybnosti neměly, což logicky vysvětlily v odůvodnění svých rozhodnutí.

9. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. státní zástupce uvedl, že dovolatel patrně (v důsledku neznalosti účinné právní úpravy) mínil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.

10. Závěrem svého vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Z hlediska § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. vyjádřil souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.

III. Přípustnost dovolání

11. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.).

IV. Posouzení důvodnosti dovolání

IV./1. Obecná východiska

12. Úvodem je vhodné zmínit, že v řízení o dovolání se neuplatňuje tzv. revizní princip. Z toho plyne, že to je zásadně dovolatel, který má svou argumentací vymezit rozsah přezkumu napadeného rozhodnutí tímto soudem. Pokud již k němu Nejvyšší soud přistoupí (viz § 265i odst. 3 tr. ř.: Neodmítne-li Nejvyšší soud dovolání podle odstavce 1 …), činí tak zásadně jen v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání. Takový postup aprobuje i Ústavní soud, což lze – a to i ve vztahu zákonem č. 220/2021 Sb. s účinností od 1. 1. 2022 zavedenému důvodu dovolání podle písm. g) – doložit např. na jeho usnesení ze dne 18. 1. 2023, sp. zn. I. ÚS 3298/22 (nověji např. usnesení ze dne 17. 7. 2024, sp. zn. III. ÚS 1866/24, odkazující na prvně uvedené), podle něhož „není-li z obsahu dovolacích námitek směřujících do oblasti dokazování a zjišťování skutkového stavu a priori zjevné, že odpovídají hypotéze § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, není Nejvyšší soud povinen sám aktivisticky prověřovat dokazování provedené nižšími soudy a jejich skutkové závěry nad rámec dovolací argumentace, neboť takový postup by byl v rozporu s § 265i odst. 3 trestního řádu, který nařizuje Nejvyššímu soudu přezkoumávat napadená rozhodnutí pouze v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání“. Současné znění § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tak z hlediska vlastního obsahu dovolání „vyžaduje podstatně konkrétnější vymezení, kterých rozhodných skutkových zjištění se dovolatelova námitka týká a v čem konkrétně je spatřován jejich zjevný rozpor s provedenými důkazy a proč jsou tato skutková zjištění podstatná, které důkazy nebyly provedeny a proč byly podstatné, či v čem spočívá procesní nepoužitelnost důkazů, z nichž byly skutkové závěry vyvozeny“.

13. Z uvedené citace je zřejmé, že i Ústavní soud akcentuje důležitost dovolací argumentace z hlediska výsledku řízení o dovolání. Dovolatel je totiž povinen ve svém mimořádném opravném prostředku označit alespoň jeden z dovolacích důvodů, o něž své dovolání opírá, ale současně, má-li být úspěšný, i

konkrétní námitky, jimiž proti napadenému rozhodnutí brojí, a to takové, které svým obsahem odpovídají zvolenému důvodu dovolání, příp. alespoň jinému důvodu dovolání, který sice explicitně neuplatnil, ale jehož obsahovému zaměření odpovídá jeho dovolací argumentace.

14. Obviněný, jak již plyne z výše uvedeného (část II.), své dovolání založil na tvrzení o naplnění dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. Dovolací soud se proto primárně zaměřil na posouzení toho, zda vznesené námitky obsahově odpovídají jím uplatněným důvodům dovolání.

15. Pro úplnost se připomíná, že k naplnění obviněným označených dovolacích důvodů dochází podle jejich obsahového vymezení tehdy, jestliže · rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.], · v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.].

IV./2. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

16. Ve vztahu k první alternativě (rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů) tohoto dovolacího důvodu je nezbytné uvést, že obviněný požadavku plynoucím z citované právní úpravy nevyhověl. S ohledem na způsob obhajoby uplatněný zejména v řízení před odvolacím soudem lze sice usuzovat, že svým dovoláním brojí proti zjištění soudů nižších stupňů, že předmětné vozidlo řídil, avšak ve své dovolací argumentaci nepostupuje tak, jak se od něj očekává (viz výše „… vyžaduje podstatně konkrétnější vymezení, kterých rozhodných skutkových zjištění se dovolatelova námitka týká a v čem konkrétně je spatřován jejich zjevný rozpor s provedenými důkazy“). Po dovolacím soudu nelze požadovat, aby za dovolatele jeho argumentaci domýšlel a zejména sám formuloval, např. to s jakým důkazem je to které skutkové zjištění podstatné pro právní kvalifikaci skutku ve zjevném rozporu. Obviněný explicitně neuvádí, jakému důkazu odporuje zjištění soudů, že to byl on, kdo předmětné vozidlo řídil. Z dovolání napadených rozhodnutí je přitom zřejmé, že soudy nižších stupňů mají pachatelství obviněného za prokázané zejména svědeckou výpovědí službu konajícího policisty R. Č. Vůči tomu se ve své podstatě obviněný nevymezuje, neboť podstatou jeho námitek je věrohodnost tohoto svědka zpochybnit, resp. přesvědčit dovolací soud o tom, že závěr o identifikaci řidiče vozidla nelze na tomto důkazu učinit.

17. Námitky dovolatele se za tohoto stavu s touto alternativou zmíněného dovolacího důvodu míjejí, neboť představují prostou polemiku se skutkovým závěrem soudů obou stupňů o pachatelství dovolatele, které s oporou o usvědčující výpověď svědka Č. a vyhodnocení věrohodnosti dalších provedených důkazů (míněno i důkazů provedených odvolacím soudem k prověření obhajoby obviněného popírajícího řízení předmětného vozidla) dospěly k závěru o pachatelství obviněného.

18. Ve věci posuzované nelze uvažovat o svévolném hodnocení důkazů soudy nižších stupňů, resp. o bezduchém převzetí údajů sdělených označeným svědkem. Byť se dovolatel snaží Nejvyšší soud přesvědčit o tom, že důkazní situace neumožňuje vyslovení jeho viny, nelze přehlédnout to, že se omezuje ve své podstatě pouze na tvrzení, že jeho identifikace coby pachatele nemůže být založena jen na výpovědi svědka Č. Přitom však ani přesvědčivě netvrdí, že – byť patrně (z dovolání to explicitně neplyne) ohledně tohoto důkazního prostředku a poznatku z něj nabytého (tj. vlastního důkazu) uvádí, že zatížil „neodstranitelnou vadou celé trestní řízení“ – by zmíněná výpověď byla neprocesním důkazem ve smyslu druhé alternativy uplatněného dovolacího důvodu (rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech).

19. První alternativu dovolacího důvodu podle písmene g) obviněný svou argumentací, jak již bylo uvedeno výše, nikterak neosvědčuje. Zjevný rozpor skutkových zjištění soudů nižších stupňů s obsahem provedených důkazů dán není. V daném kontextu je zejména vhodné poukázat, že zejména odvolací soud (s přihlédnutím ke způsobu jízdy vozidla, jeho hodnotě a dalším jím zmíněným skutečnostem) přesvědčivě vyložil, proč obhajobu obviněného považuje za vyvrácenou a proč sdílí závěr soudu prvního stupně, že vozidlo řídil dovolatel. Jak správně poukázal státní zástupce, o svědkovi Jančíkovi (a argumentech snesených odvolacím soudem) se dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku nezmiňuje.

20. Dovolatel sice uvádí, že by v úvahu přicházelo provedení dalších důkazů (poznamenat lze, že důkaz kamerovým záznamem proveden být nemohl, neboť z důkazního řízení vyplynulo, že vozidlo, z něhož svědek Č. obviněného pozoroval, nebylo příslušným zařízením vybaveno), avšak vůbec neuvádí, že by nějaké navrhoval a že by k jejich provedení soudy bez věcného zdůvodnění svého postupu nepřistoupily. Připomenout lze, že obviněný sice doplnění dokazování navrhoval, avšak před vlastním rozhodnutím odvolacího soudu, tj. poté, co odvolací soud dokazování doplnil, již další důkazní návrh nevznesl (č. l. 115). Zmínku obviněného obsaženou na str. 4 dovolání proto nelze považovat ani za námitku vyhovující alternativě třetí [ve vztahu k nim (pozn. rozhodným skutkovým zjištěním, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu) nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy].

21. Ve shodě se státním zástupcem je třeba konstatovat, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nemůže být naplněn poukazem dovolatele, že postupem soudů mělo být porušeno pravidlo in dubio pro reo. To se uplatňuje pouze v případech, kdy soud pochybnosti má. Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů však plyne, že tyto pochybnosti o skutkové stránce věci neměly. K naplnění první varianty by došlo jen tehdy, pokud by skutková zjištění byla zjevně (tj. očividně či extrémně) vadná, což přesvědčivě netvrdí ani dovolatel.

22. Uvedená konstatování ústí do závěru, že námitky obviněným vznesené není možno ani formálně podřadit pod tento jím označený důvod dovolání.

IV./2. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.

23. K tomuto dovolacímu důvodu nevznesl obviněný žádnou námitku, neboť nikde netvrdí, že by v napadených rozhodnutích nějaký výrok absentoval či byl neúplný.

IV./3. K námitkám podřaditelným pod jiný než obviněným vznesený dovolací důvod

24. Námitku, že „postupem obecných soudů, které nastolený stav konzervovaly, byl zcela jednoznačně porušen zákon v neprospěch ods. J.“, lze s vysokou mírou tolerance vyložit tak, že vytýká odvolacímu soudu jeho způsob rozhodnutí, tj. zamítnutí odvolání obviněného jako nedůvodného podle § 256 tr. ř. Vzhledem k tomu, co dovolací soud uvedl ohledně námitek výše uvedených, je však zřejmé, že nemůže být naplněn ani dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé variantě, podle níž bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g), přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l), neboť žádnou vadou tohoto typu rozsudek soudu prvního stupně netrpí. První alternativa tohoto dovolacího důvodu je rovněž vyloučena, neboť odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně byl podroben věcnému přezkumu odvolacím soudem a obviněnému tak přístup k tomuto soudu nebyl odepřen.

V. Způsob rozhodnutí

25. Protože se obviněný svou argumentací rozešel s obsahovým zaměřením vznesených dovolacích důvodů, rozhodl Nejvyšší soud o jeho dovolání způsobem uvedeným v § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., podle něhož dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání.

26. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 15. 10. 2025

JUDr. Ivo Kouřil předseda senátu