USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. 10. 2025 o dovolání, které podal obviněný M. M., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Kynšperk nad Ohří, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 10. 6. 2025, č. j. 55 To 90/2025-290, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 3 T 97/2024, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Liberci (dále též „soud prvního stupně“ nebo jen „soud“) ze dne 10. 2. 2025, č. j. 3 T 97/2024-248, byl obviněný M. M. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2024, a pokračujícím přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterých se podle zjištění soudu dopustil tím, že
ačkoli mu byl rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 19. 4. 2022, č. j. 6 T 81/2021-106, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 20. 7. 2022, č. j. 31 To 236/2022-119, uložen mimo jiné trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 24 měsíců, tak
1. v Liberci v ulici XY, XY, XY, XY, XY, XY, X, XY a jinde dne 20. 1. 2023 v blíže nezjištěné době od 18:30 hod. do 20:30 hod. řídil motorové vozidlo tovární značky Volkswagen KOMBI, reg. zn. XY, přičemž nejprve v ulici XY pod legendou, že ho posílá její manžel, vlákal poškozenou A. H. D., nar. XY, do svého vozidla s příslibem, že ji odveze domů, ovšem místo toho jel do ulice XY, kde vozidlo zaparkoval poblíž domu č. p. XY, a poté, co poškozenou držel za vlasy a krk a nejméně dvakrát ji udeřil rukou do obličeje, tak ji přiměl, aby se ve vozidle na zadních sedadlech svlékla a začala se sama rukou uspokojovat a přitom ji rovněž zasouval své prsty do vagíny a jazykem na ní vykonal orální pohlavní styk, načež s poškozenou odjel na parkoviště k prodejně K. v ulici XY, kde vozidlo na dobu několika minut opustil, přičemž poškozená nemohla sama otevřít dveře od vozidla a z vozidla odejít, a poté, co se obviněný vrátil zpět, tak pokračovali v jízdě až na parkoviště společnosti XY Liberec s.r.o., v ulici XY XY, kde poškozenou znovu vyzval, aby se začala sama rukou uspokojovat, znovu jí zasouval své prsty do vagíny a jazykem na ní vykonal orální pohlavní styk, přičemž poškozená všem jeho výzvám vyhověla z obavy, aby ji znovu nenapadl, načež ve 20:22 hod. umožnil poškozené opustit vozidlo a s vozidlem odjel neznámo kam,
2. dne 21. 1. 2023 po dvacáté hodině řídil v Liberci z ulice XY na parkoviště u prodejny D. v ulici XY, motorové vozidlo Volkswagen Transporter s registrační značkou XY (převzato z trestního příkazu Okresního soudu v Liberci ze dne 17. 2. 2023, č. j. 8 T 28/2023-48).
2. Obviněný byl za tyto trestné činy odsouzen podle § 185 odst. 2 tr. zákoníku, účinného do 31. 12. 2024, za užití § 43 odst. 1 tr. zákoníku a § 45 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému společnému trestu odnětí svobody v trvání třiceti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1, 4 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti řízení všech motorových vozidel na dobu dvou let. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byl obviněný zavázán nahradit poškozené VZP ČR majetkovou škodu ve výši 9 554 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,5 % ročně z částky 9 554 Kč od 5. 11. 2024 do zaplacení.
3. O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (dále „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 10. 6. 2025, č. j. 55 To 90/2025-290, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b) tr. ř. napadený rozsudek zrušil a podle § 259 odst. 3 tr. ř. o vině obviněného, trestu mu uloženému a jeho povinnosti k náhradě škody poškozené znovu rozhodl, a to v podstatě zcela shodně jako soud prvního stupně (důvodem nového rozhodnutí bylo opravení data vydání trestního příkazu, který je ve výroku o vině citován).
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému rozsudku krajského soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Martina Kohlera dovolání, jež opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Podle obviněného učinily soudy nesprávná skutková zjištění týkající se závěru o nedobrovolnosti jednání poškozené, která jsou podle něj ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, a skutek, jímž jej uznaly vinným (v části týkající se zločinu znásilnění), nesprávně právně posoudily.
5. Obviněný soudům vytýká, že skutkový závěr o jeho vině vystavěly na výpovědi jmenované poškozené. Zdůrazňuje, že nepopřel, že poškozenou udeřil do tváře a že na její naléhání jí prsty i orálně uspokojil. Odmítá však, že by toto jednání bylo učiněno proti vůli poškozené. To ona jednání iniciovala, neboť chtěla pohlavní styk, což však on odmítl. Tímto způsobem chtěla „splatit“ svůj dluh vůči němu, neboť si od něj vypůjčila částku 50 000 Kč. Svědkové V. D., manžel poškozené, ani svědkyně P. V. nemohou nijak potvrdit, že došlo k znásilnění, neboť všichni vypovídají o skutečnostech, které jim sdělila sama poškozená. Dovolatel poukazuje na kamerové záznamy a výpověď policisty P., který prováděl vyšetřovací pokus, který podle dovolatele prokázal, že automobil nebyl zamčený, že jej tedy mohla poškozená kdykoliv opustit. Závěr soudu prvního stupně, že poškozená tzv. „zamrzla“, a proto jednala zcela nelogicky, nemůže podle dovolatele obstát. Z kamerového záznamu, který byl proveden jako důkaz v rámci hlavního líčení, jasně plyne, že poškozená opustila vozidlo, aby vykonala osobní potřebu, zcela svévolně z vozu vystoupila, do vozidla opět sama nastoupila a volně se ve vozidle pohybovala. Podle kamerového záznamu poškozená vystupovala zcela klidně, čímž je prokázána svoboda poškozené, kterou nijak neomezil. Poškozené nic nebránilo v tom, aby si případně přivolala pomoc, neboť po celou dobu pobytu v automobilu měla v ruce mobilní telefon. Ve vozidle byla po dobu několika minut zcela sama, jak vyplývá z kamerových záznamů pořízených u K. Vozidlo se nesnažila opustit.
6. Jestliže soudy za této důkazní situace rozhodly o jeho vině, pak rozhodly vadně, neboť nebylo prokázáno mimo jakoukoliv rozumnou pochybnost, že by se skutků dopustil. Dokazování je rovněž neúplné. Lze zaznamenat kategorii tzv. opomenutých důkazů, neboť soudy se vůbec nezabývaly jím tvrzenou skutečností, že mu poškozená dlužila finanční prostředky ve výši 50 000 Kč, které mu měla inkriminovaný den vrátit. Proto na něj čekala před jeho domem, aby mu sdělila, že finanční obnos nemá a že peníze vrátí formou „protislužby“, v podobě pohlavního styku, což sám odmítl. Pokud se touto okolností soud nezabýval, jde o zásadní pochybení.
7. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je podle dovolatele naplněn tím, že soudy nesprávně posoudily jeho jednání jako zvlášť závažný zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku účinného do 31. 12. 2024, v situaci, kdy nebylo prokázáno nade vši pochybnost, že poškozenou násilím donutil k pohlavnímu styku. Podle dovolatele je celé obvinění a následné odsouzení postaveno na výpovědi poškozené, která je však podle jeho hodnocení nevěrohodná a její výpověď je osamocená. Soud měl za dané důkazní situace postupovat podle zásady in dubio pro reo.
8. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil podle § 265k odst. 1 tr. ř. rozsudek odvolacího soudu a podle § 265k odst. 2 tr. ř. i další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a odvolacímu soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, pokud nebude moci sám hned rozhodnout ve smyslu § 265m tr. ř. Obviněný vyslovil souhlas s rozhodnutím dovolacího soudu v neveřejném zasedání („souhlasí s tím, aby dovolací soud rozhodl bez nařízení jednání“).
9. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) ve svém vyjádření k dovolání uvedla, že ačkoliv obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku uplatnil dva dovolací důvody [podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.], svými dovolacími námitkami naplnil pouze dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. svými námitkami nenaplnil, neboť pouze polemizoval s hodnocením důkazů ze strany soudů obou stupňů. Takové námitky však nelze pod tento dovolací důvod subsumovat.
10. Těžiště dovolacích námitek obviněného spočívá ve zpochybnění hodnocení důkazů a skutkových zjištění soudů. Mezi skutkovými zjištěními odvolacího soudu na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé však podle státní zástupkyně není žádný, natož zjevný nebo extrémní, rozpor. Skutková zjištění soudů naopak mají v provedených důkazech potřebnou oporu a logicky z nich vyplývají. Základním usvědčujícím důkazem byla svědecká výpověď poškozené. Ta v postavení svědka vypovídala opakovaně, přičemž v jejích výpovědích nevyvstaly žádné rozpory v popisu jednání obviněného.
S ohledem na charakter trestné činnosti soudy výpověď poškozené hodnotily velmi obezřetně. Došly k závěru, že usvědčující výpověď poškozené je věrohodná, což je v souladu také s tím, že pokud bylo možné ověřit dílčí tvrzení poškozené jinými důkazy, ukázala se jejich pravdivost. Bylo prokázáno, že poškozená měla na těle modřiny, šrámy na rukou a škrábance na krku, přičemž šlo o stopy jednání obviněného. Rovněž sousedka poškozené V. V. vypověděla o tom, jakým způsobem se dozvěděla o znásilnění poškozené a proč zavolala policii.
Bylo tak učiněno na žádost velmi rozrušené poškozené, která nebyla schopna v daný okamžik referovat o jednání obviněného. Lze argumentovat i výpovědí svědkyně P. V., které se poškozená s celou událostí svěřila. To, že se poškozená nacházela ve vozidle obviněného vysvlečená, je prokázáno kamerovými záznamy. Je tedy zřejmé, že za daného stavu dokazování není možné zaznamenat zjevný rozpor rozhodných skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů. Ten by mohl být shledán jen tehdy, pokud by skutková zjištění soudů vůbec neměla v důkazech obsahový podklad, případně pokud by byla dokonce opakem toho, co je obsahem důkazů, anebo pokud by nevyplývala z obsahu důkazů při žádném logicky přijatelném způsobu jejich hodnocení.
O takový případ se ale v posuzované věci nejedná.
11. K námitce tzv. opomenutých důkazů státní zástupkyně sdělila, že musí jít o podstatný důkaz, který má rozhodný dopad na dokazování. V posuzované trestní věci obviněný vytýká soudům, že se nezabývaly okolností, zda mu poškozená dluží nebo nedluží částku 50 000 Kč, kterou mu podle jeho výpovědi měla inkriminovaný den vrátit. K důkazním návrhům se odvolací soud vyslovil v bodu 22. odůvodnění rozsudku. Vyrovnává se zde s návrhem na doplnění dokazování znaleckým zkoumáním poškozené znalcem z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, za účelem posouzení věrohodnosti poškozené a lékařským zkoumáním hematomů na těle poškozené, za účelem zjištění jejich stáří, případně vypracováním znaleckého posudku z oboru zdravotnictví. V souladu s názorem soudu prvního stupně dospěl k závěru o jejich nadbytečnosti. Z uvedeného vyplývá, že obviněný se v řízení výslovně nedomáhal toho, aby byly objasněny skutečnosti vážící se k případnému dluhu poškozené vůči jeho osobě. Na druhou stranu je třeba zdůraznit, že tento důkaz, respektive důkazy, by neměly žádný zásadní vliv na hodnocení důkazní situace, neboť prokázání skutečnosti, že poškozená případně dlužila obviněnému finanční prostředky, nemá na trestnost jeho jednání v posuzovaném případě v zásadě žádný vliv. Je třeba zdůraznit, že skutkový stav věci byl před soudy objasněn v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí o podané obžalobě.
12. Státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. udělila souhlas s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání případně učinil i jiné než navrhované rozhodnutí.
III. Přípustnost dovolání
13. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.).
IV. Důvodnost dovolání
IV./1. Obecná východiska
14. Úvodem je vhodné zmínit, že v řízení o dovolání se neuplatňuje tzv. revizní princip. Z toho plyne, že to je zásadně dovolatel, který má svou argumentací vymezit rozsah přezkumu napadeného rozhodnutí tímto soudem. Pokud již k němu Nejvyšší soud přistoupí (viz § 265i odst. 3 tr. ř.: Neodmítne-li Nejvyšší soud dovolání podle odstavce 1 …), činí tak zásadně jen v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání. Takový postup aprobuje i Ústavní soud, což lze – a to i ve vztahu zákonem č. 220/2021 Sb. s účinností od 1. 1. 2022 zavedenému důvodu dovolání podle písm. g) – doložit např. na jeho usnesení ze dne 18. 1. 2023, sp. zn. I. ÚS 3298/22 (nověji např. usnesení ze dne 17. 7. 2024, sp. zn. III. ÚS 1866/24, odkazující na prvně uvedené), podle něhož „není-li z obsahu dovolacích námitek směřujících do oblasti dokazování a zjišťování skutkového stavu a priori zjevné, že odpovídají hypotéze § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, není Nejvyšší soud povinen sám aktivisticky prověřovat dokazování provedené nižšími soudy a jejich skutkové závěry nad rámec dovolací argumentace, neboť takový postup by byl v rozporu s § 265i odst. 3 trestního řádu, který nařizuje Nejvyššímu soudu přezkoumávat napadená rozhodnutí pouze v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání“. Současné znění § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tak z hlediska vlastního obsahu dovolání „vyžaduje podstatně konkrétnější vymezení, kterých rozhodných skutkových zjištění se dovolatelova námitka týká a v čem konkrétně je spatřován jejich zjevný rozpor s provedenými důkazy a proč jsou tato skutková zjištění podstatná, které důkazy nebyly provedeny a proč byly podstatné, či v čem spočívá procesní nepoužitelnost důkazů, z nichž byly skutkové závěry vyvozeny“.
15. Z uvedené citace je zřejmé, že i Ústavní soud akcentuje důležitost dovolací argumentace z hlediska výsledku řízení o dovolání. Dovolatel je totiž povinen ve svém mimořádném opravném prostředku označit alespoň jeden z dovolacích důvodů, o něž své dovolání opírá, ale současně, má-li být úspěšný,
snést i konkrétní námitky, jimiž proti napadenému rozhodnutí brojí, a to takové, které svým obsahem odpovídají zvolenému důvodu dovolání, příp. jinému zákonem upravenému dovolacímu důvodu.
16. Obviněný, jak již plyne z výše uvedeného (část II.), své dovolání založil na tvrzení o naplnění dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Dovolací soud se proto primárně zaměřil na posouzení toho, zda jím vznesené námitky obsahově odpovídají jím uplatněným důvodům dovolání, a poté na posouzení toho, zda jim lze přiznat důvodnost.
17. Pro úplnost se připomíná, že k naplnění obviněným označených dovolacích důvodů dochází podle jejich obsahového vymezení tehdy, jestliže · rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.], · rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.].
IV./2. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
18. Ve vztahu k první alternativě tohoto dovolacího důvodu je nezbytné uvést, že obviněný ve svém dovolání nevymezil, která skutková zjištění, jež jsou rozhodná pro právní kvalifikaci skutku, pokládá za zjevně rozporná s obsahem provedených důkazů, resp. konkrétně s jakým důkazem.
19. Námitky dovolatele se s touto alternativou zmíněného dovolacího důvodu míjejí, neboť představují pouze prostou polemiku s hodnotícími úvahami soudů, příp. předkládání vlastních verzí skutkového děje na podkladě odlišného hodnocení provedených důkazů a poukazu na možnosti dalšího objasňování dílčích aspektů věci. Z podstaty obhajoby obviněného (popření násilného jednání vůči poškozené se záměrem vynucení si pohlavního styku) plyne i způsob jeho dovolací argumentace, která se soustřeďuje na zpochybnění věrohodnosti poškozené, jakožto základního usvědčujícího důkazu. Vymezuje-li se proti dílčímu skutkovému závěru soudu prvního stupně o tzv. zamrznutí poškozené, poté pomíjí to, že odvolací soud tento skutkový závěr neshledal přiléhavým. Pokud pak nesdílí závěr soudu odvolacího, o tom, že poškozená přesvědčivě zdůvodnila, proč nepřivolala pomoc atd. poukazem na výsledek vyšetřovacího pokusu a od něj dovozované nevěrohodnosti poškozené, poté (z hlediska zájmů obhajoby pochopitelně) akcentuje důkaz svědčící v jeho prospěch, avšak při současném bagatelizování významu svědeckých výpovědí osob, jež podporují verzi poškozené. Jinými slovy vyjádřeno, svou dovolací argumentací se obviněný snaží o prosazení svého hodnocení provedených důkazů a přijetí jeho skutkové verze. Tím však staví dovolací soud do pozice, která mu zjevně nepřísluší. Úkolem dovolacího soudu není, aby tzv. „od stolu“ posuzoval věrohodnost jednotlivých důkazů provedených před soudy nižších stupňů, neboť musí respektovat základní zásady trestního řízení, v dané souvislosti zásady ústnosti a bezprostřednosti. Je totiž uznávanou skutečností, že nejlepší předpoklady pro hodnocení důkazů má ten orgán, který důkaz provádí. Na dovolacím soudu je tak posoudit, zda hodnocení provedené soudy nižších stupňů odpovídá požadavkům plynoucím z § 2 odst. 6 tr. ř., tedy zda není libovolné, příčící se logickým postupům či jinak zjevně vadné (např. pro deformaci obsahu důkazů apod.).
20. Ve věci posuzované přiznal věrohodnost výpovědi poškozené nejen soud prvního stupně (bod 18. odůvodnění), ale též i soud odvolací (bod 30. odůvodnění), který poškozenou rovněž vyslechl. Zejména posledně uvedený soud pak poměrně rozsáhlým způsobem vyložil, proč k takovému posouzení její výpovědi dospěl a proč ve shodě se soudem prvního stupně má obhajobu obviněného za vyvrácenou. Jak již bylo zmíněno, podstatou dovolací argumentace obviněného je zpochybnění usvědčující výpovědi poškozené poukazem na údajně extrémní nesoulad, který se má týkat možnosti opuštění vozidla. Uvedená námitka však již byla součástí obhajovací argumentace obviněného v dřívějších stadiích řízení a soudy na ni reagovaly. Dovolatel svými dovolacími námitkami neosvědčil, že by hodnocení důkazů soudy bylo vadné (a zejména v takovém rozsahu), že by vyžadovalo procesní zásah dovolacího soudu.
21. Výhrady obviněného vůči skutkovým zjištěním soudů nejsou způsobilé osvědčit existenci vady, která by odpovídala první alternativě dovolacího důvodu podle písm. g). Její podstatou totiž je, jak zdůraznila již státní zástupkyně ve svém vyjádření k dovolání, označení a osvědčení zjevného rozporu rozhodných skutkových zjištění (skutkových zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu) s obsahem provedeného dokazování. Nic takového však obviněný ve svém dovolání nečiní. Jak již bylo uvedeno, předkládá vlastní názor na to, jak měly soudy důkazy hodnotit (v rámci toho se snaží zpochybnit věrohodnost poškozené a namítá nedostatečnost provedeného dokazování – k tomu viz dále), netvrdí však, že by z důkazů, které vzaly za věrohodné soudy nižších stupňů, nebylo možno činit skutkový závěr, k němuž zmíněné soudy dospěly.
22. Zbývá dodat, že zjevný rozpor ve smyslu výše vyloženém nemůže založit pouze to, že obviněný se skutkovým zjištěním soudů nesouhlasí a prosazuje vlastní variantu skutkového děje, k níž by bylo možno dospět na podkladě jiného hodnocení provedených důkazů. Dále lze zmínit, že tento dovolací důvod, resp. jeho první varianta, nemůže být naplněn/a poukazem dovolatele, že postupem soudů mělo být porušeno pravidlo in dubio pro reo. To se uplatňuje pouze v případech, kdy soud pochybnosti má. Z odůvodnění rozsudků soudů obou stupňů však plyne, že tyto pochybnosti o skutkové stránce věci neměly. K naplnění první varianty by došlo jen tehdy, pokud by skutková zjištění byla zjevně (tj. očividně či extrémně) vadná, což přesvědčivě netvrdí ani dovolatel.
23. Druhou alternativu tohoto dovolacího důvodu (rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech) obviněný nevznesl. Stran třetí alternativy tohoto dovolacího důvodu (ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy) by bylo možno zvažovat to, co obviněný zmínil v části IV. svého dovolání, zejména pokud odkazuje na práva plynoucí z čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny, resp. pokud soudu prvního stupně vytýká porušení zásady vyšetřovací. Pomíjí však to, že sice podáním ze dne 6. 12. 2024 učinil návrhy na doplnění dokazování (výslechem lékaře a zpracováním znaleckých posudků), avšak následně, aniž by takové důkazy byly opatřeny a provedeny, se při hlavním líčení dne 10. 2. 2025 vyjádřil tak (č. l. 242v.), že návrh na doplnění dokazování nemá. Za tohoto stavu nevyvstala potřeba, aby soud o neprovedení takových původně navržených důkazech procesně rozhodl a svůj postup odůvodnil v odůvodnění vydaného rozsudku. Nadto lze poukázat na bod 22. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, který potřebu doplnění dokazování výslechem lékaře a zpracováním znaleckého posudku na osobu poškozené neshledal. V písemném zdůvodnění odvolání obviněný pouze zmínil (bod 12.), že navrhoval vypracování znaleckého posudku a že soud prvního stupně tomuto návrhu nevyhověl, návrh na jeho zpracování však v tomto podání neuplatnil. Z protokolu o veřejném zasedání o odvolání (č. l. 287), v němž bylo dokazování prováděno, plyne, že po výslechu poškozené a přečtení listinných důkazů (a přednesu odvolání obhájkyní obviněného a vyjádření státního zástupce k němu) obviněný žádný důkazní návrh nevznesl. Opak ostatně netvrdí ani ve svém dovolání. Za tohoto stavu nelze uvažovat o tom, že by obviněný v souladu s obsahovým zaměřením třetí alternativy dovolacího důvodu podle písm. g) vznesl relevantní námitku. Za ni lze totiž považovat jen takovou, která je opřena o poukaz na konkrétní důkazní návrh, jemuž nebylo soudem vyhověno (nadto za podmínky, že jde o návrh na provedení důkazu majícího vztah k rozhodným skutkovým zjištěním, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu). Takto však argumentace obsažená v části IV. podaného dovolání formulována není. Jak již správně identifikovala státní zástupkyně ve svém vyjádření, obviněný se v řízení výslovně nedomáhal toho, aby byly objasněny skutečnosti vážící se k případnému dluhu poškozené vůči jeho osobě.
IV./3. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
24. Z dovolací argumentace obviněného je zjevné (část V. dovolání), že uplatňuje první alternativu tohoto dovolacího důvodu (rozhodnutí spočívá na
nesprávném právní posouzení skutku). Ve shodě s jejím posouzením státní zástupkyní však musí dovolací soud konstatovat, že způsob, jímž své výhrady formuluje, svědčí o tom, že nerespektuje obsahové zaměření této alternativy. Ta je určena k vznesení námitek hmotněprávního charakteru vůči soudem provedené subsumpci (podřazení) zjištěného skutku, tj. jeho popisu obsaženého v tzv. skutkové větě odsuzujícího výroku (event. rozvedeného v odůvodnění rozhodnutí), pod příslušné ustanovení trestního zákoníku (zákonné znaky trestného činu, kterým obviněného shledal vinným). To však obviněný nečiní, neboť namítá, že nebylo prokázáno nade vši pochybnost, že by poškozenou násilím donutil k pohlavnímu styku. Jinými slovy vyjádřeno, námitku nesprávného právního posouzení skutku primárně buduje na zpochybnění skutkového zjištění, které soudy učinily. Tím se ovšem jeho dovolací argumentace míjí s obsahovým zaměřením této alternativy dovolacího důvodu podle písm. h). Dovolacímu soudu proto nevzniká povinnost na výhrady o nesprávnosti právního posouzení skutku reagovat.
IV./4. K otázce porušení základních práv obviněného
25. Právo na soudní a jinou právní ochranu podle čl. 36 a násl. Listiny (resp. čl. 6 odst. 1 Úmluvy) není možno vykládat tak, že by zaručovalo úspěch v řízení či právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele. Zmíněným základním právem je zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy. Za situace, kdy nebyl zjištěn extrémní, resp. zjevný nesoulad mezi provedenými důkazy a skutkovými závěry soudů, ani libovůle v rozhodování, je nutno jejich postup považovat za výraz nezávislého soudního rozhodování, a sama skutečnost, že dovolatel přisuzuje provedeným důkazům jiný význam a následně na podkladě jiného skutkového základu věci namítá i nesprávnost právního posouzení skutku, nemůže být podkladem, který by měl odůvodnit kasační zásah dovolacího soudu.
26. Pokud porušení tohoto práva spojoval obviněný (část IV. dovolání) s tvrzením o opomenutých důkazech, odkazuje dovolací soud na to, co uvedl výše ve vztahu k třetí alternativě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Setrvává tudíž na stanovisku, že ani z tohoto hlediska k porušení práv obviněného na spravedlivý proces nedošlo.
V. Způsob rozhodnutí
27. Z uvedeného hodnocení dovolání obviněného plyne, že ten ve svém dovolání uplatnil námitky, které se s uplatněnými dovolacími důvody věcně rozešly. Vzhledem k tomu Nejvyšší soud o dovolání obviněného rozhodl způsobem uvedeným v § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., podle něhož dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b.
28. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání.
29. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.
30. Zbývá dodat, že předseda senátu neshledal opodstatněným podnět dovolatele, aby přerušil výkon dovoláním napadeného rozhodnutí. O takovém podnětu není nezbytné vydávat samostatně (negativní) rozhodnutí, neboť dostačuje, že o jeho posouzení je informován v rámci vlastního rozhodnutí o jeho mimořádném opravném prostředku.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 15. 10. 2025
JUDr. Ivo Kouřil předseda senátu